Dalimilova kronika

Přěd Hory bez strachu jede,ottad pak přěd Prahu přijede.Kněz u městě bieše,Míšňany do města pustiti chtieše.Měščěné sě rozdělichu:Kokotovici a Volbramovici s Čechy biechu,Velflovici a Ot Kamene sě s Míšňany slichua jim praţské město zradichu.Kdyţ Míšněné chtiechu tehdy u miesto vníti,jiná strana chtieše brániti.Vítek Ojieřovic tehdy na hradě sědieše.Ten, dospěv, vnide u město spěše,chtě měšťanóm pomoci,ale nemoţe proti moci.Neb Volbramovici s Kokotovici na ospitál běţiechu,a Míšněné juţ u městě volni biechu.Velflovici Vítka na Novém Městě řetězem přěpěchua tu jeho i liudi zbíti chtěchu.Však sě tej síle obránichu,ale koní mnoho ztratichu.Ale ţe řetězy biechu přěpěti,nejmějiechu, kady vynětí.Tehdy Sudek, silné dietě,jednú ranú řetěz mečem přětě.Viděch, kdyţ na hrad jediechu,a’no po pániu Vítkovu ořiu třěva sě vlečiechu.Volbram ospitál osěde,s druhé strany mosta Pavlík z Liudie sěde.Obojí mosta dobřě brániechu,a pro ně Míšněné vóle u městě nejmějiechu.Potom sě umluvichu,a věţe, ospitála a praţského hrada kněziu sstúpichu.Kněz hrad poruči Heřmanu Zvieřetickému,rytieřiu mladému, ale přěšlechetnému, 151

do něhoţ vieru i hrdinstvo vzvědě,a příslovie i jednoho do něho nevzvědě.CIV.O Míšeňských nemilosti.Pak té nemúdrosti kněz sě dopusti,ţe v témdni, Heřmanovi hrad otjem, Míšňany na-ň vzpusti.Míšněné jechu sě země hubiti,a Čechy jmúce, nemilostivě mučiti.Nemohl-li dáti ale kořec ovsa, Čecha zabichu,neb jej jinak v síle zhubichu.Dlani jim prořěţiúce, ţiniu jim provláčiechu,a tak je neboţátka po hradu i jinudy vodiechu.Kněz, to vida, sě smějieše,ni jim pro to kdy co dieše.Vilém Zajiec, nelstivý přietel jazyka svého,ten udatný šlechtic je sě ţěleti toho zlého.Dostřěh sě jich, i zbi Míšňan mnoho,nebo biechu dóstojni toho.Ten šlechtic věrný Míšňanóm cti ukráti,ni sě směchu viec na tu stranu postáti.Čechy sě přěd hradem poloţichu,na přědhradiu Míšňany a Korutany pobichu.Tu Vítek Ojieřovic hrdinsky sě jměl,ten šlechetný rytieř prvý nepřátely projel.Ale juţ právě jat bieše,by sě neopravil spieše.Tu zabichu Kamýka, rytieře udatného,a Čechy jechu Aufsteinéřě, hrabiu korutanského.Tu pan Jan z Stráţe po nepřieteliech udatně jedieše,a ovšem po nich v hrad vendieše,by byl s ním most u přiekop neleťal.Na ten boj sem jáz z města hleďal. 152

A kdyţ Čechy s Němci boj jmiechu,tehdy Čechóvé Němce u městě tepiechu.V zástupiech Čechy po městu chodiechu,ale Němci v svých domiech zatvořeni sědiechu.CV.O veliké povodni v Čechách.Léta ot narozenie syna boţiehopo tisiúciu po třech stech desátéhov rozličných krajích taká povodeň byla,jakţ mnoho vsí i liudí zhubila.U Liutomyšle v Heřmanicích tanec i s pišťcem vzala.Ta boţie spústa den svatého Jakuba sě dála.V druhý den v Kladščě podměstie blíz všě potopilaa tu na dva tisiúcě liuda ztopila.Zvieřata pod Kladsko na kládiu řevúce ploviechu,domové cělí, a na nich liudie sědiechu.Tu otec ot syna, máti ot dceře,syn od otcě, dci ot mateřě,preč plovúce, ţalostivě otpuščenie bráchu,muţ ot ţeny, ţena ot muţe; nebo svú smrť znamenáchu.Juţ tonúce, však v naději druh k druhu sě zpoviedáchu,a přietelé, po nich hlediece, s pláčem vlasy s svých hlav dráchu.Pak na dřieviu kolébky s dětmi ţivými nalezáchu,a domovité věci po dřieviu sbieráchu.Tiem přáslem voda mnoho vsí zkazilaa mnoho liudí ztopila.CVI.Od Korutanského vypuzení a od krále Jana.Po tom, kdyţ Čechy uzřěchu, 153

ţe v Korutanském statka nejmiechu,královnu Elţku za Jana ciesařovicě dachu,toho hrabiu z Licmburka na královstvie pozvachuPro Míšňany Korutanského vyhnachu,Jana z Licmburka králem českým koronovachu.Toho, Boţe, rač dlúho uzdraviti,a rač jeho, Tvórcě, naučiti,aby miloval zemanya v svej radě jměl české pány.S těmi-ť móţe cti dojíti,bez nich nemóţ země upokojiti.Aneb jemu zemanóm uvěřiti,nebo se ctiú z země jíti.Pánóm raziu múdru býti,kdeţ mohúc, pokoj činiti.Neb vem lépe jesť zemiu samým pokojiti,neţ vaši nepřietelé budu vy súditi,dobrých junochóv v ţivotiech nehubiece,nebo vem jich v skóřě třěba bude viece.Raziu vem, smysl svój při sobě jmějte,hostí v zemiu nepúščějte.Nechcete-li v tom múdři býti,bude sěkyra na sě dlubny činiti.Raziu vem, příde-li vem které volenie,chovajte sě skrzě les na křivá drva chozenie.Co-ť tiem mieniu, sám znamenaj:vol svého jazyka, ciuzieho nechaj.Pomni, čemu-ť Liubušě jesť učila,jeţ v svej řeči nikdy neskřivila.Mnoho by bylo jiného mluviti,ale v tom chciu dosti učiniti.Ta kronika mluví ot narozenie syna boţieho,léta po tisíci po třech stech po deseti čtvrtého. 154

Dalimilova kronikaVydala Městská knihovna v PrazeMariánské nám. 1, 115 72 Praha 1V MKP 1. vydáníVerze 1.0 z 03. 03. 2011