Old Surehand

ale nás teď zajímal především náčelník. Prohlížel si Old Wabblea od hlavy k patě, pakpokynul rukou kmenovým hodnostářům po pravici i po levici, konečně si dřepl na zem, vytrhlprudce nůž z opasku a mocným rozmachem jej zabodl přímo před sebou do země.\"Toto je nůž výslechu!\" zvolal.\"Poslouchej dobře: může ti přinést smrt, může ti však taképoskytnout život. Záleží jen na tobě. Jestli budeš mluvit pravdu, zachráníš se!\"Old Wabbleův pohled zalétl směrem ke křoví, náhodou právě k místům, kde jsme se ukrývali.Až jsem se lehce zachvěl! Náhoda co kdyby však náčelníka napadlo, že zajatec ví o nějakýchsvých společnících, a dal prohledat křoviska! Naštěstí starý kovboj jako by tušil možnénebezpečí strhl vzápětí pohled stranou a vzdorovitě jej zkřížil s náčelníkovým.\"Kde máš ostatní?\" vyštěkl Veliký hrom.\"Ostatní? Jaké ostatní? Jsem sám!\"\"Ty že jsi sám? Lžeš!\"\"Nelžu!\"\"Dokážeme ti, že lžeš! Najdeme všechny, a o to víc muk pak budeš muset snášet!\"\"Nenajdete nikoho!\"Vupaumugi se nadechl a posměšně přimhouřil oči:\"Old Wabble si tedy vyšel jen tak sám na procházku? Na kraj písečné pustiny? Snad zdenechtěl lovit?\"\"Old Wabble není hlupák a nebude se vymlouvat jako malý chlapec. Ale tys to pověděl zaněho. Přišel jsem lovit!\"\"Sem? Běhají zde snad jeleni? Nebo tuční bizoni?\"\"Ani jeleni, ani bizoni ale zato Indiáni!\"\"Uff!\"Komančovi ta drzá odpověď vzala dech.\"Ano uff, uff\" dráždil ho dál starý.\"Přišel jsem lovit Indiány!\"Pohlavár svraštil čelo a zaječel:\"Old Wabble nechť si dá dobrý pozor! Bude litovat, jestli vyvolá můj hněv!\"\"Vupaumugi se ptal, já jsem jenom odpovídal. Chtěl jsi slyšet pravdu, nebo ne?\"\"Jenže ty lžeš!\"

Vupaumugi skutečně hřměl jako hrom. Old Wabble však vzdoroval:\"Dokaž to, dokaž to!\"\"Uff, ty pse! Jsi v našich rukách, mohu tě rozdrtit, kdykoliv se mi zachce, a ty po mně žádášnějaké důkazy? Tvoje vlastní řeč je důkazem! Říkáš, že jsi sám cožpak může jeden člověkohrozit dvakrát patnáct bojovníků?\"\"To nemůže.\"\"Vidíš!\" zajásal Veliký hrom.\"A ty jsi tvrdil, že jsi sem přišel kvůli tomu.\"\"Ano, to jsem řekl. Jenže já jsem sám proto, že jsem na výzvědách. Ale za mnou přijdou jiní,a běda ti, jestli mi jenom zkřivíš jediný šedivý vlásek! Stihne tě krvavá pomsta!\"Ohromeny náčelník otevřel ústa dokořán.\"Uff, Uff! Slyším dobře? Kojot je zavřen v kleci, a štěká! Ty se mi ještě odvažuješvyhrožovat?!\"\"Vyhrožovat?\" Old Wabble ze sebe vyloudil posupné zachechtnutí.\"Tomu ty říkášvyhrožovat? Já tomu říkám varovat! Já tě chci upozornit, co by tě mohlo potkat! Aby se tinevedlo jako tvým soukmenovcům! Ačkoliv bych to vlastně dělat neměl...\"\"Štěkáš, ale nekoušeš!\"Old Wabble, to jsem musel přiznat, hrál svou roli docela dobře. Zdvihl špičatá ramena dovýšky, pak je jaksi lítostivě spustil a potřásl hlavou:\"Znáš náčelníka Nalemasiuva?\"\"Ovšemže ho znám!\"\"Odvážil se napadnout bílé jezdce a byl na hlavu poražen.\"\"Uff...\"Vupaumugi si nedůvěřivě prohlížel kovboje, který pokračoval ve výstupu se svrchovanostídokonalého herce:\"Už ano! Chtěl ti o tom podat zprávu a vyslal posly. Avšak vojáci zachytili jejich stopu a teďse ženou za vámi.\"\"Uff!\"\"Už ano,\" opakoval Old Wabble.\"U Saskuankui vás nenašli, ale to nic neznamená, budou zdestejně co nevidět a umíš si představit, co to je, bojovat proti vycvičeným a báječněvyzbrojeným vojákům! Mne poslali na výzvědy, vy jste mě při tom přistihli. Dobrá, nic seneděje. Musíte mě tak jako tak pustit, jinak odtud ani jeden z vás neodjede s hlavou navlastním krku.\"

Za ten výkon bych Old Wabbleovi s uznáním poklepal na rameno. Sesumíroval si tu výmluvudocela dobře a mluvil přitom tak samozřejmě, že přesvědčivěji už mluvit věru nemohl. Anikdyby to bylo tak, jak to náčelníkovi líčil.Komančovi to všechno vrtalo hlavou, ale nakonec mávl rázně pravicí:\"Old Wabble nechť se ničím neutěšuje! Synové Komančů ho neušetří! On nikdy nedarovalživot žádnému z rudých bojovníků a my ho nepropustíme ani neušetříme jeho krve. Zemře ukůlu a bude mučen tak, aby byla pomstěna krev všech našich bratrů!\"Old Wabble nehnul ani brvou.\"Doufám, že Vupaumugi mě hodlá postavit k mučednickému kůlu ještě dnes! Zítra už na tonebude mít kdy!\"\"Pse! Nech těch drzých řečí!\" zasyčel komančský náčelník.\"Myslíš, žes nám pověděl něconového? Víme už dávno, že jízda bílých vojáků bojovala s Nalemasiuvem! Porazili ho, alenad jejich vítězstvím brzy zapadne slunce! Nalemasiuv poslal do své vesnice pro sto mužů!\"Zachechtal se a vyvalil na zajatce vítězně oči. Ale Old Wabble hned v následující vteřinězahrál mistrovsky údiv:\"Co říkáš? Opravdu?!\"\"Divíš se? Budeš se divit ještě víc! My víme, že ti bílí psi sledují naši stopu, nepověděl jsinám nic nového. Jedou však po ní jen proto, že jsme to dovolili. Přáli jsme si, aby šli za námi!Vlákáme je totiž do pouště a tam všichni bídně zahynou!\"Veliký hrom se cítil pánem situace a jako každý druhý Indián v podobném postavení prostěneodolal, aby se nepochlubil svým velkolepým strategickým plánem.Old Wabbleovi se teď dokonce mírně roztřásl hlas:\"Ty mi chceš nahnat strach! Vymýšlíš si!\"\"Uff! Mohl bych ti přísahat! Bílí vojáci zajdou bídně jako krysy!\"\"Ne! Budou bojovat! Všechny vás porazí!\"Vupaumugi se rozchechtal na celé kolo:\"Budou bojovat? Kdy? Kde? Vůbec nebudou bojovat Zajdou hladem a žízní, říkám ti!Nebudeme se muset ani dotknout kohoutků našich pušek!\"\"Thunderstorm! Hromy a blesky!\"\"Teď se ti roztřásla kolena strachem? Nemůžeš nabrat dech? Už jsi tedy konečně pochopil, žejste všichni ztraceni?\"Old Wabble se jakoby vzchopil k poslednímu protiútoku:

\"Nic takového se vám nepovede! Nevěřím tomu, co vykládáš! Sami byste zahynuli bez vodyžízní!\"\"Domnívá se Old Wabble, že bojovníci Komančů mají v hlavě drtiny? Mladý náčelníkŠibabig v tuto chvíli již prošel pískem pouště a vyznačil nám cestu k zelenému ostrovu, kde siopatříme dostatek vody pro sebe i pro naše koně. Potom však přestavíme tyče v jiném směru azavedeme vojáky do míst, kde je spálí slunce. A kdyby se chtěli vrátit, uvítá je olovo našichzbraní! Ale žízeň je stejně zadáví dřív! Vupaumugi všechno promyslel. Jeho nepřátelé jsouzasvěceni smrti!\"Komanč si kovboje zálibně prohlížel, chystal se pokračovat v řeči, ale v té chvíli se vynořilimezi stromy dva muži na koních. Náčelník se přerušil a nedočkavě se vrhl k příchozím:\"Přinášíte zprávy? Objevili jste někoho?\"Komančská hlídka náčelníka příliš nepotěšila, zato my jsme si (aspoň pro tuto chvíli) poněkudoddychli.\"Ne. Bledá tvář se patrně odvážila do tábora Komančů sama,\" ohlásil příchozí.\"Nenašli jsmenikde nikoho.\"Vupaumugi zklamaně trhl rameny, něco si zamručel, ale nakonec jen mávl rukou. Bylpředevším spokojen s dnešním úlovkem a raději vychutnával svůj triumf, než aby si lámalhlavu s dalšími plány. Obrátil se znovu ke starému:\"Old Wabble zaplatí svou odvahu životem. Pět mužů ho bude hlídat a všichni za něho ručísvými hlavami. Přesto bude svázán také na nohách, aby ho nenapadly myšlenky na útěk.Nechť nyní už přemýšlí o písních, které zazpívá při mučednickém kůlu, jestliže chce zemřítjako bojovník a muž. Synové Komančů s ním nebudou mít slitování. Howgh!\"STO STROMŮ\"Tak co tomu říkáte, sir?\"Old Surehand se doopravdy zlobil. Dostali jsme se šťastně z dosahu Komančů, propletli jsmese křovinami a vyhnuli se strážím, které Vupaumugi přikázal postavit. Vraceli jsme se domůplni znepokojujících myšlenek. Přímé nebezpečí nám pro tento okamžik nehrozilo, otázkaovšem byla, jak se budou věci vyvíjet dál.\"Nezasluhoval by výprask? Jako malý kluk?\" dorážel Old Surehand. \"Takhle nás vypeče, aještě čeká, že ho vytáhneme z kaše, kterou si sám navařil.\"\"Na holičkách ho nenecháme,\" mínil jsem, \"ale rozhodně se taky kvůli jeho hloupému kouskuneprozradíme! Víte, lidi, jako je Mr Cutter, napášou často ze samého nadšení větší škody nežposlední greenhorn.\"\"Je to tak,\" broukl Old Surehand. \"Myslíte, že mu hrozí bezprostřední nebezpečí? Že hoKomanči budou mučit?\"Potřásl jsem pochybovačně hlavou:

\"Neřekl bych. Zatím ne. Trochu strachu si ještě užije, ale to mu půjde jen k duhu. Ovšemtakové sousto, jako je Old Wabble, si Vupaumugi nenechá jen pro sebe. Bude se chtítpředvést všem Komančům a vytlouct z toho, co se dá.\"Old Surehand byl neklidný. Spěchali jsme, abychom co nejdřív oznámili nepříjemnou zprávuostatním a abychom se poradili o dalším postupu, a on mě neustále pobízel k většímu spěchua pobrumlával:\"Starý zkušený chlap, a počíná si jako dítě! Pořád mi to nejde do hlavy. Jak ho mohlonapadnout vyjet si na výzvědy na koni! Rovnou si mohl vzít kočár!\"\"Stalo se, stalo, Mr Surehand. Nemá smysl, abychom ronili slzy nad rozlitým mlékem. Aspoňjsme se dozvěděli od náčelníka, že se drží dál původního plánu.\"\"Tím dáváte Old Wabbleovi rozřešení, sir\"\"Vůbec ne! Upřímně vám řeknu, že už jsem se spálil několikrát a nemám chuť s tímhlečlověkem ještě něco podnikat. To je hotová sebevražda. Rozhodně nepřipustím, aby nás příštěohrožoval podobnými kousky.\"\"A to znamená?\"\"To znamená, že až ho z té kaše, jak jste řekl, vytáhneme, dáme si sbohem. My si půjdeme posvých, on si půjde taky po svých.\"Řekl jsem to tak dopáleně, že Old Surehand jen vyvaloval oči. Byl u mě zvykly na to, žemluvívám klidně a bez zbytečného vzrušení jenže já jsem toho měl tentokrát opravdu už pokrk a nemínil jsem dál ztrácet čas s tím zřejmě nepoučitelným staříkem.Opakoval jsem to stejně rozhodně i před Apači, když jsme konečně dorazili k naší kotlince.Omlouvali se, že Starý bílý vlas, jak Old Wabblea nazval jeden z nich, zmizel, ale nikomu prýse ani nezmínil o tom, co má za lubem. Myslili, že jede na obhlídku jen do nejbližšího okolí, aproto mu nebránili. Uklidnil jsem je, že to nebyla jejich chyba, i kdyby byli bránilitvrdohlavému králi kovbojů sebevíc, provedl by si jistě tak jako tak svou. A od Indiánů, byťnašich spojenců a přátel, by si teprve už nedal říci.Celý zbytek večera jsem už nestál za nic, a ani spánek mě pořádně neosvěžil, usnul jsem ažpozdě k ránu a vstával jsem jako přelámán. Teprve když jsme se přesvědčili, že Komančovése vydali na pochod od Suks malestavi ve směru vyznačeném tyčemi, a že Vupaumugi se tedyspokojil s povrchním průzkumem ze včerejška a nenařídil další pátrání, nálada se mi poněkudpozvedla. Snad to přece jenom všechno vyjde! Přinejmenším putuje Veliký hrom tam, kampotřebujeme ačkoliv bude mít do posledního okamžiku za to, že jde v Šibabigových stopách.Tohle jsme si za použití dalekohledu ověřili a potom jsme se oddali napjatému očekávání, kdyse objeví vojáci.Počkali jsme si na ně ještě hodnou dobu! Trvalo to pět a půl hodiny, než se konečně přizápadním obzoru objevila skupina asi pěti jezdců, mířících k Suks malestavi. Old Surehandsprávně odhadl, že jde o výzvědný oddíl, který velitel vyslal na průzkum Sta stromů a okolí.\"Teď budem čekat ještě slabou hodinku,\" mínil jsem, a skutečně jsem mnoho neprobádal. Zapět čtvrtí hodiny se objevil hlavní voj vedený mým známým ostrovtipným kapitánem.

Rozhodl jsem se, že se k němu vypravím s Old Surehandem a že Apači přijedou přesněhodinu po nás. Kdybychom se objevili před velitelem i s nimi, byl by to pro něj příliš velkýotřes i tak jsem se poněkud škodolibě těšil, co řekne, až se ukáže, že ten nezkušený badatýlekje někdo docela jiný, a k tomu dokonce lovec na Západě jako doma.V prvním okamžiku se mohl pan kapitán smíchy potrhat.\"By Jove!\" vykřikoval, když nás stráž dovedla až k němu s tím, že prý si zde hodláme připrameni doplnit zásoby vody.\"To jste vy Snad nehledáte, člověče, hroby i tady v písku? Sir,to není moc rozumné počínání... Copak o vodu, té si naberte, kolik chcete, a hlavně si takynezapomeňte udělat vlhky obkladek na hlavu! Sluníčko vám vysouší mozek!\"\"Thank you, sir!\" odpověděl jsem zdvořile, a docela jsem smekl kloubouk. \"Jsem vámopravdu zavázán za laskavé upozornění. Obklad je skutečně znamenitá věc vám se osvědčil?\"Dotčen stáhl obočí:\"Bounce! To má být vtip? Nebo co tím chcete říct?\"\"Jen to, že vám asi taky vysušuje sluníčko mozek a že by vám rovněž prospěl obkladek nahlavu.\"\"Neurážejte!\"Uklonil jsem se.\"Mohl bych říci totéž: Neurážejte!\"Kapitán trhl zlostně ramenem, ale tón hlasu zmírnil:\"No dobře, dobře... A co hroby? Nalezl jste něco?\"Zavrtěl jsem hlavou:\"Ani jeden.\"\"Bodejť! Ani se příliš nedivím. V Liánu Estacadu!\"\"Kde?\"\"V Llanu Estacadu, tak se to tady jmenuje, jestli to náhodou nevíte.\"Opět jsem zavrtěl hlavou.Podepřel si ruce v bok, nohou odkopl houpající se šavli a na rtech se mu usadil shovívavý,bohorovný úsměv.\"Jak jste se sem, člověče, vůbec dostal?\"

\"Když jsme se rozešli, jel jsem rovnou pořád na západ. Až k nějakému jezeru prý se mu říkáModrá voda.\"\"Modrá voda? Sir, tam přece tábořila celá kopa Komančů! Půl pluku!\"\"Opravdu?\"\"Opravdu...\" Díval se na mě jako na polovičního blázna.\"Copak vás neviděli? Copak vásnechytili za šos?\"\"že by mě neviděli? To nevím, ale za šos mě určitě nechytili to bych nebyl tady!\"\"Byli by vás skalpovali!\" houkl.\"Proč? Já jsem jim nic neudělal.\"Bavilo mě hrát s ním tuhle hru a Old Surehand, pokud jsem si mohl všimnout, se bavil stejněvýtečně jako já.\"Prosím vás, už dost. Bolí z toho člověka uši! Vždyť je to učiněny zázrak, že máte všechnysvaly a kosti pohromadě!\" Nadechl se a rozhodil odevzdaně rukama.\"Mně je vás vlastně líto,sire Já vám radši řeknu, jak věci stojí. Poslyšte mezi námi a Komanči zuří hotová válka! Myjsme je totiž objevili, napadli jsme je a oni před námi uprchlí k té Modré vodě. Teď si snaddovedete představit, co by to znamenalo, kdybyste na ně jako běloch narazil! A máte štěstí, žejsme tady... my je totiž ještě pořád pronásledujeme. Ženeme je, \" před sebou a doženeme je aždo pouště, do Liána Estacada. To je tady ten písek před vámi, za vámi a všude kolem vás.Tam zahynou žízní. Je vám to všechno aspoň trochu jasné?\",\"Mně je to jasné dávno,\" řekl jsem klidně.\"Já to přece všechno vím.\"\"Ale jděte!\"\"A vím taky, že v případě, kdybyste to udělali, zahynete žízní vy, a nikoli Komančové.\"Zarazil se, zašermoval mi rukama před obličejem.\"Co to vykládáte za nesmysly, sir!\"\"Jaké nesmysly? Je snad v poušti voda?\"\"Samozřejmě že není.\"\"A vzali jste s sebou měchy?\"\"To nevzali...\"\"A chcete se pustit do písečné pouště! Bez vody! Víte, jak dlouho tou pustinou pojedete?Myslíte, že to vaši koně vydrží?\"

\"Pitomé otázky!\" rozzlobil se kapitán.\"Táhnou se s vodou snad rudoši? Jim pochcípají koně,za nás pracuje čas.\"\"Pshaw! Komančové vědí o místu, kde je voda! Dokonce tolik vody, že se tam může napojitstovka koní!\"\"To vám mám věřit, sire Prosím vás, vždyť jste před chvílí ani nevěděl, že zde je nějaké LiánoEstacado.\"\"Ale věděl jsem to! To spíš vy nevíte to, co vím já a můj přítel.\"\"Co to může být!\"\"Například mimo jiné to, že tu jsou tři muži a ti objevili léčku, do které máte padnout. Vy avaši vojáci.\"\"Tři muži? Zas nějaké náznaky a hádanky? Mluvte jasně! Kdo, jak se jmenují, co vědí a takdále!\"\"Prosím. Jmenují se Vinnetou, Old Surehand a Old Shatterhand.\"Kapitán si znovu složil ruce na prsou. Povytáhl obočí a podezíravě si mě prohlížel jako by zamnou stál ještě někdo třetí.\"Počkejte, počkejte! To jsou přece známí výborní lidé...\" řekl po chvíli.\"A ti právě přišli na to, že jste na nejlepší cestě sednout Komančům na lep. Na pořádný,ošklivý lep! Celé to vaše vítězství u Modré vody je totiž jenom šikovně vymyšlená past.Nalemasiuv se spojil s Vupaumugim, sire Pronásledujete sice Velikého hroma, jenže to jejenom jedna skupina Komančů, ta druhá, svěží a čerstvá, se vám mezitím už lepí na paty. Předvámi je Vupaumugi a za vámi Nalemasiuv. Umíte si představit, co to udělá, až budete vpoušti? Bez vody!\"\"Vy fantazírujete, člověče! Já nevěřím vlastním uším! Kdyby tohle měla být pravda... takbyste... tak byste ani nemohl být žádný badatel!\"\"Já na tom taky netrvám, abyste mě pokládal za badatele!\"\"Vy netrváte... já žasnu, sire\"\"Klidně žasněte! Ale jestli smím prosit, jedině sám nad sebou. Poslyšte, víte aspoň, na jakémkoni jezdí Vinnetou?\"\"Je to prý vraník, hřebec, a říká mu Ilčí, Vítr. Aspoň jsem to slyšel.\"\"A Old Shatterhand?\"\"Ten prý má taky vraníka jmenuje se Hatátitlá, Blesk.\"

Pootočil jsem hlavu směrem, kde jsem nechal stát svého hřebce. Popásal se klidně aspokojeně.\"Hatátitlá!\" zavolal jsem a kůň zvedl hlavu a zadíval se na mě zpytavě svýma velkýma,výraznýma očima. Chvíli stál nehybně, pak se na můj pokyn znovu sklonil k pažitu apokračoval ve svých hodech na šťavnaté travičce.Kapitán se na to vytřeštěně díval, pak se rozkoktal:\"To to to by znamenalo... že jste... že jste...\"\"... že jsem Old Shatterhand,\" dořekl jsem.\"A váš přítel je...\"\"...Old Surehand,\" potvrdil můj druh a pohladil se rozpačitě svou obrovitou rukou poplnovousu.Ještě chvíli na nás tak vyjeveně civěl, pak sklopil oči, najednou nevěděl, kam s nimi. Chtěljsem ho ušetřit trapných rozpaků, tím spíš, že se vzápětí začal omlouvat, že mě předtím jistěněkolikrát velmi urazil, že to tak ovšem nemyslel, protože neměl tušení, kdo jsem, že věřívšemu, co jsem mu vypověděl o záměrech Komančů, že si mě nesmírně váží a že mě prosí,abych i nadále a právě teď jim, vojákům, pomáhal, že ctí plně i mé přátele, Old Surehanda iVinnetoua a celý jeho apačský kmen, a hned rozpřádal smělé plány na zničení lstivéhoprotivníka, a posléze docela krvelačně prohlásil, že za to, co se pokusili na jeho vojákynastražit, těžce zaplatí krví, prý do jednoho.\"V tom případě ovšem nepočítejte s mou pomocí,\" řekl jsem, když mě konečně pustil k slovu.\"Jak to? Proč?\"\"Z jednoduchého důvodu. Nejsem vrah.\"\"Já přece taky ne.\"\"Chystáte jatky.\"\"Vůbec ne. Konám jen svou vojenskou povinnost. Vyslali mě, abych Komanče přivedl krozumu.\"\"Právě. Ale jestli to chcete udělat takhle... tedy, opakuji, bez nás.\"\"\"Ne, ne. Já s vámi počítám. Musím Komanče donutit, aby se vzdali. A pak je bez milostipotrestám.\"\"Zač?\"\"Za vzpouru, samozřejmě.\"

\"Za vzpouru! Jakým právem můžete mluvit o vzpouře? Komančové se nechtějí nechat vyhnatz domovů, to je všechno. Brání svou půdu, odpírají poddat se násilí. Jestli tomuhle říkátevzpoura, potom ovšem to, co děláme my, bílí lidé, je prachsprostá loupež!\"Teď nespěchal s odpovědí, přemýšlel.\"Vidím, Mr Shatterhande, že to, co jsem o vás slyšel, je pravda. Vy máte skutečně obzvláštnísympatie, neřkuli slabost pro Indiány.\"\"Ale čerta! Tady nejde o sympatie, tady jde o lidskost. A pokud jde o Velikého hroma, patříkoneckonců podle práva on i jeho Komanči nám!\"Protáhl nechápavě tvář:\"Vám?\"\"Přirozeně. Nebýt nás, byli byste jim padli do léčky. Dostali byste se mezi dva mlýnskékameny, z jedné strany Vupaumugi, z druhé strany Nalemasiuv... A ani by s vámi nemuselibojovat. Stačilo by jim počkat, až jeden po druhém zajdete žízní. Uznáte, že jsme vászachránili. A protože jsme celou tu komančskou léčku prohlédli a objevili my, máme taképrávo rozhodnout, co se s Komanči stane dál. Nemyslíte?\"\"Hm, hm. Moji lidé to těžko pochopí, ale budiž. Zajměme je společně a buďme milosrdní,\"řekl po kratším zaváhání. Přece jenom mu naše jména imponovala.\"Musíme jim ovšemzdůraznit, že to je přímo Old Shatterhandovo přání...\"\"Taky že je,\" přikývl jsem rozhodně. \"Je tedy mezi námi zcela jasno?\"\"Yes!\"\"To jsem rád. A teď, milý kapitáne, dost zábavy a dohadování. Měli byste dát napít koňům,sbalit stany a pustit se dál. Budete se držet podle tyčí, nesmíte sejít stranou. Nalemasiuv sempřijede co nevidět.\"\"A vy zde zůstanete?\" podivil se.\"Jen do té doby, než uvidím přijíždět Komanče.\"\"A potom?\"\"Potom vás samozřejmě doženem. Bude to brzo, přemístíte se jen tak daleko, aby na vásodtud, z Gutesnontinkhaj, nebylo vidět. To bohatě stačí.\"\"A proč vlastně nepojedete přímo s námi? Já tomu pořád nerozumím.\"Usmál jsem se:\"Protože tady mám ještě spojence. Oddíl Apačů, sire Zatím jsem vám je neukázal, promiňte,ale to bylo proto, aby se vaši vojáci nepoplašili. Ovšem teď už je čekám každým okamžikem.Taky musí napojit koně, mají li nám být co platní.\"

\"Cože? Vy jste zde... vy zde s sebou máte... A to nám Apačové mají taky pomáhat? Kolik jichvůbec je?\"\"Asi šedesát a vesměs jsou docela slušně vyzbrojeni.\"Kapitán zabřinkal šavlí o zem. Rozkročil se doširoka, zabořil ruce v bok a nedůvěřivě zavrtělhlavou:\"Sir, vážně? To by mě tedy ve snu nenapadlo, že se spojím s Apači proti Komančům... Alekdyž má člověk co dělat s Old Shatterhandem, je zřejmě možné všechno na světě. Well!Musím dát rozkazy vojákům, aby se mi nepoplašili. Mám tu pár nováčků, těm povolují nervy,sotva zahlédnou rudou kůži. Zařídím odjezd a budeme v pohotovosti!\"Zasalutoval mi, otočil se na patě a za chvíli jsem ho viděl, jak uděluje pokyny podvelitelům.Vojáci naskakovali do sedel, pak se začali na koních řadit a v sevřeném útvaru podkapitánovým velením pomalu cválali z lesíka ven. Díval jsem se za nimi a představoval jsemsi v duchu, jaký krutý osud by je byl bezpochyby očekával, kdybychom nebyli zasáhli. AleApačové mě brzy vytrhli z myšlenek. Objevili se přesně v dohodnuté časové lhůtě, a stačiloněkolik slov, aby pochopili další postup. Dali napít koním, doplnili vodu v měších a vdokonalém klidu a trpělivosti čekali, až dám pokyn\"\"k odjezdu. Old Surehand zatím celou tudobu sledoval dalekohledem obzor naše úloha byla značně usnadněna tím, že jsme naprostopřesně věděli, odkud naši protivníci přitrhnou. Nalemasiuv sledoval stopy jízdního oddílu,nemohli jsme se tedy zmýlit. Než jsme s Apači všechno uspořádali, ozval se lovec se svýmsignálem: \"Už přicházejí!\"Vytáhl jsem také dalekohled, a brzy se mi objevil v průzoru tmavý, stále se zvětšující bod.Byla to skupina komančských jezdců, která tvořila Nalemasiuvův předvoj. Vyslal je, abyprozkoumali situaci u Suks malestavi.\"Je jich osm!\" spočítal mezitím hlídku Old Surehand.\"Ajak to vypadá, chtějí se sem přiblížit ze dvou stran. Jsou opatrní, rozdělili se!\"\"Máte pravdu,\" řekl jsem.\"A my musíme být stejně opatrní. Abychom na poslední chvílivšechno nepokazili nějakou hloupostí.\"\"Go on!\"Old Surehand se vyšvihl bez velkých řečí do sedla, a já jsem ho následoval. Apači už bylipřipraveni, a tak jsme vyklidili Sto stromů v několika málo minutách.Kapitán se zachoval přesně podle mého pokynu. Zastavil se na čáře, odkud se dalodalekohledem pohodlně a přehledně sledovat, co se děje u lesíka, aniž sám mohl býtpozorován. Potěšilo ho, že jsem ho pochválil za to, jak dobře zvolil místo, a samozřejmě se knám přidružil. Pozorovali jsme od této chvíle činnost komančské hlídky společně a kapitán sesnažil před námi tak trochu blýsknout: upozorňoval, jak důkladně si vedou Nalemasiuvovizvědové, a vůbec mluvil o Komančích jako o zkušených, nebezpečných protivnících. Asi hozlobilo, že jim sedl na lep, a tak se je snažil líčit nebezpečnější, než ve skutečnosti byli. Ať takči onak, komančští zvědové, až na jednoho, který zůstal, po důkladné obhlídce lesíka zasodjeli a my jsme mohli čekat brzký příchod hlavního voje.Byla to dlouhá hodina, než se objevili! \"Tak! A teď teprve začne první dějství naší komedie,\"zasmál se Old Surehand.\"Vyrazil bych na ně co nejdřív.\"

\"Samozřejmě. Ale pozor musíme si dobře rozdělit síly! Obklíčíme je velkým obloukem, abynás předčasně neobjevili. To znamená, že nejdřív musí vyrazit ti, kdo zaútočí v týlu, anaposled ti, kdo půjdou proti čelu.\"\"A kdo bude velet v týlu?\" zeptal se Old Surehand.\"Vy, sire Vezmete si na povel Apače, jistě to s nimi provedete na výbornou. Stačí, abysteobsadili tamty pahrbky, tam sesednete s koní a v půlkruhu se přiblížíte k lesíku. Tak asi,abyste byli Komančům na dostřel.\"\"Budeme střílet?\"\"Jen kdyby začali oni. Co myslíte, za jak dlouho se tam dostanete?\"\"Za půl hodiny.\"\"Hádal bych stejně. Spoléhám teď na vás, sir. A teď vy, kapitáne! Vyrazíme s vaší kavalerií zdruhé strany, zase v půlkruhu. Musíme se jim ukázat naráz, aby pochopili, že nemají nejmenšívyhlídky na záchranu. Sevřeme je ze dvou stran jako do kleští.\"\"Souhlasím, sire\" přikývl kapitán.\"A co dál?\"\"Co dál? To ještě přesně nevím. Budete čekat, až jak dopadnu s vyjednáváním.\"\"Počkejte... vy s nimi chcete vyjednávat\"\"Ovšemže. Chceme přece, aby se nám vzdali. Jak jinak byste to chtěl navléknout?\"\"Ale pro vás to bude nebezpečné.\"\"Nemějte obavy.\"\"Nalemasiuv je bezpáteřný chlap. Lstivec! Nesmí se mu věřit ani slůvko.\"\"Děkuji za upozornění. Dám si na něj pozor.\"Kapitán s uspokojením přikývl. Obrátil se, aby dal pokyny svým dragounům, já jsem zastejným cílem zašel s Old Surehandem k Apačům. Neměl jsem ani nejmenší] obavu, že bysnad něco pokazili, nebo že by si počínali! neukázněně. To spíš jsem se obával, abynepovolily nervy některému kavaleristovi. Stačil jediný náhodný výstřel, a naráz tu bylo to,čemu jsem se chtěl vyhnout za každou cenu: krveprolití.Zanedlouho nám Old Surehand i s Apači zmizel z očí.Dal jsem kapitánovi pokyn, že naše operace může začít, a dragouni se postupně začali rozvíjetdo dlouhé řady, blížící se v půlkruhu chapadlovitě ke Gutesnontinkhaj. Jel jsem spolu skapitánem v čele: hnali jsme se prudce, půda pod kopyty koní jen duněla a trubači měli codělat, aby se drželi. Na mé výslovné přání neměli podporovat rozvíjející se formaci břesknýmhlasem trubky.

Blížili jsme se ke komančskému ležení jako nenadálá bouře.Dunění půdy zvedlo Komanče se země. Viděli jsme, jak se houfují, jak vyrážejí válečnýpokřik, jak zmateně a neuspořádaně přebíhají ke svým koňům. Zděšení vzrostlo, kdyžpoznali, že proti nim najíždějí běloši, byli překvapeni neočekávaným útokem, nedovedli aniodhadnout náš počet, a proto se raději pokoušeli stáhnout dozadu. V následujících okamžicíchsi jasně uvědomili, že se zcela nečekaně ocitli v pasti. Zezadu se na ně totiž řítili křičící avyjící Apačové.Když se dostali na dostřel, dragouni i Apačové zůstali stát, jako by mávl kouzelnýmproutkem. Zděšení Komančů vrcholilo. Nad Gutesnontinkhaj znělo podrážděné vytí, jakýsipodivný, vzteklý nářek, jako by byli všichni smyslů zbaveni. Potom si bezpochyby uvědomili,že se musí dít něco zvláštního, divného vždyť ti všichni muži, co je obklíčili ze všech stran,zůstávají stát a ani jeden z nich nezvedá zbraň ke střelbě! Naráz se ztišili a srazili do velkéhohoufu. Seskočil jsem s Hatátitly a volným krokem jsem se přibližoval až asi na dvě stě kroků.V té vzdálenosti jsem se zastavil a pozvedl pravici:\"Bojovníci Komančů ať mě vyslechnou! Stojí před nimi Old Shatterhand a přeje si mluvit sNalemasiuvem. Jestli se ho náčelník Čtyři prsty nebojí, ať se objeví!\"V komančském houfu to zašumělo. Vzrušeně se mezi sebou začali o čemsi radit a dohadovat.Pak se z hloučku vyloupl statný muž, jehož vrkoč zdobila čtyři orlí pera. V ruce držel velikýtomahavk: zvedl jej nad hlavu a několikrát jím zatočil.\"Nalemasiuv je zde. Jestli Old Shatterhand chce přijít o svůj skalp, ať se přiblíží! Nalemasiuvmu ho vezme!\"\"Nalemasiuv breptá jako nedospěly chlapec,\" zvolal jsem.\"Asi se bojí, když žádá, abych kněmu přišel. Kdo chce získat cizí skalp, ten si pro něj musí sám přijít!\"\"Nechť si tedy Old Shatterhand přijde pro můj skalp!\"\"Netoužím po ničím skalpu. Nalemasiuv to dobře ví. A ví, že jsem přítelem rudých mužů. Jánaopak chci jemu a jeho mužům skalpy zachovat. Náčelník Čtyři prsty vidí, že je obklíčen zevšech stran. Jeho život a životy všech Komančů se v tomto okamžiku podobají chomáčkubabího léta. Stačí, aby zafoukal větřík a jsou tytam! Ale Old Shatterhand si nepřeje, abysynové Komančů odešli z těchto míst do věčných lovišť. Ať proto přistoupí Nalemasiuv blížke mně!\"\"Nalemasiuv nemá čas.\"\"To tedy komančského náčelníka upřímně lituji. Přiblížila se hodina jeho smrti. Dávám mu narozmyšlenou dobu, než napočítá pětkrát sto. Jestli se do té lhůty neozve, začnou hovořit našezbraně. Howgh!\"Řekl jsem úmyslně to indiánské slovo s patřičným důrazem a lhostejně si založil ruce naprsou. Tvářil jsem se, jako by mi na dalším už pranic nezáleželo. Čtyři prsty mě několik vteřinnapjatě pozoroval, a potom se obrátil zpátky ke svým Komančům, neuplynula ještě anipolovina vymezené časové lhůty a vynořil se opět z houfu bojovníků s hlasitým zahalekáním:

\"Nalemasiuv je zde!\"\"Výborně. Jak ses rozhodl?\"\"Míní Old Shatterhand vyjednávat čestně?\"\"Chceš začít naše jednání urážkami?\"\"Ne, ne,\" pospíšil si.\"Kde si přeje bílý lovec, abychom se sešli?\"\"Na půl cestě mezi námi.\"\"S kým ještě si přeje Old Shatterhand jednat?\"\"S nikým, budeme spolu mluvit jen my dva.\"\"A každý se pak vrátí svobodně ke svým lidem?\"\"Jistě.\"\"Dokud však spolu budeme rozmlouvat, nesmí žádný bojovník vystřelit!\"\"To ti za své lidi zaručím, jestli zaručíš totéž ty mně.\"\"Stane se. A ještě něco. Old Shatterhandi Nalemasiuv k sobě přijdou neozbrojeni?\"\"Jak si přeješ. Odložím zbraně třeba hned.\"\"Ať to tedy Old Shatterhand učiní. I Nalemasiuvpřijde beze zbraní.\"Vrátil jsem se k Hatátitlovi a složil jsem u něho pušku, revolver a nůž. Když jsem došel opětna místo setkání, Nalemasiuv tam k mému překvapení už byl, právě dosedal. Nějak nápadněsi přispíšil, to u indiánského náčelníka dbalého na svou pověst nebývá v podobných případechzvykem. Všiml jsem si, že když si sedal, opíral se nějak zbytečně dlouho za zády rukou o zemjako by si tam cosi upravoval nebo přidržoval. Nebyl bych dal v té chvíli ani zlámanou grešliza to, že přede mnou něco schovává snad nůž, snad dýku. Nebo snad ještě jinou zbraň?Rozhodně jsem musel být od prvního okamžiku opatrný jako ostříž.Posadil jsem se asi tři kroky před Komančem a podstrčil pravou nohu pod sebe tak, abych sev případě náčelníkova útoku mohl ihned vymrštit. Něco měl určitě za lubem, četl jsem mu tov očích: zahleděl se na mě totiž tak pronikavě, jako by mě chtěl tím pohledem probodnout.Opětoval jsem pohled stejně ostře a tak jsme proti sobě seděli hodnou chvíli mlčky. Našepohledy se srážely jako končíře při souboji.První ztratil klid on. Pohnul se, rozhrnul prudkým pohybem doširoka svou loveckou košili apoodhrnul i opasek. Potom opsal rukou ve vzduchu veliký oblouk a řekl:\"Old Shatterhand nechť se na mě dobře podívá. Vidí, že nemám žádnou zbraň.\"Nalemasiuv byl urostly, svalnatý padesátník. Z obličeje mu důrazně vystupovaly lícní kosti aorlí nos, úzké bezbarvé oči nevzbuzovaly důvěru a protáhlé úzké rty dodávaly Indiánově tváři

výraz neurčitého pohrdání. Jak jsem se tak na něj díval a slyšel jeho nápadné ujišťování, ženení ozbrojen, byl jsem dvojnásob přesvědčen o tom, že se chystá provést něco nekalého.\"A proč mi to Nalemasiuv povídá? Proč mi ukazuje svá prsa? Je to zbytečné,\" řekl jsem.\"Jepřece náčelníkem Komančů a já nemám důvod, abych nevěřil slovům náčelníka.\"\"Chci pouze přesvědčit Old Shatterhanda, že jednám podle úmluvy,\" odpověděl Čtyři prsty.Zasunul jsem pravou nohu ještě pevněji pod levou, byl jsem připraven v kterémkolivokamžiku se vymrštit. Navenek jsem ovšem zachovával klid.\"To není třeba, opakuju ti to. Nalemasiuv je náčelníkem Komančů, Old Shatterhand je takénáčelníkem Apačů. Jejich slova jsou jako přísahy. Slíbil jsem, že s sebou nevezmu žádnouzbraň, ale nemusím kvůli tomu rozhalovat svou košili. Moje slovo platí za všech okolností.Proč bych tě měl, ještě zvlášť přesvědčovat?\"Pochopil a dotčeně trhl hlavou ale i on se snažil zachovat v hlase lhostejný tón:\"Old Shatterhand nyní mluví velmi pyšně. Přijde však\" chvíle, kdy jeho slova budou o mnohoskromnější.\"\"Myslíš? Kdy to bude?\"\"Až se stane naším zajatcem.\"\"Toho se Nalemasiuv nedočká do nejdelší smrti. Naopak on se stane mým zajatcem!\"\"Uff! Jak by mohl Nalemasiuv upadnout do zajetí?\"\"Už do něho dokonce upadl!\"\"Old Shatterhand vypouští slova tak lehce, jako se lehce vypouští kouř dýmky. Vysloví je aona opět zmizí. Ať dokáže, co mi nyní řekl.\"\"Má Nalemasiuv oči? Tak ať se laskavě podívá kolem sebe! Nestačí mu, že vidí bojovníky zevšech stran?\"\"Pshaw! Vidím bělochy, kterým stáhneme kůži přes uši, až dojde k boji.\"\"Ah tak! Ty pokládáš tedy za rovnocenné protivníky v boji pouze Indiány! Tím hůř pro tebe!Z druhé strany jste obklíčeni Apači...\"\"Uff! Old Shatterhand lže!\"\"Old Shatterhand nelže nikdy. A Nalemasiuv i teď dobře ví, že mluvím pravdu. Copakneslyšel válečný pokřik apačských bojovníků? Přišel snad náčelník o sluch?\"Komanč se zasmušil a najednou, pro mě jako bělocha naprosto nelogicky, ale přesně jako to uIndiánů bývá, nečekaně mi položil otázku která svědčila průkazně o tom, že od počátku jasněvěděl, jak na tom je, a že se jen pokoušel hrát zdržovací hru:

\"Kolik jich je?\"\"Dost na to, aby vám všem vzali skalpy,\" odpověděl jsem.\"Ať se tedy přiblíží ke komančským bojovníkům!\"\"Neboj se, udělají to v pravý čas!\"\"Ke kterému kmeni patří?\"\"Co ty všechno nechceš vědět,\" vzdychl jsem si. \"Ale odpovím ti: jsou to Mescalerové,Vinnetouův kmen.\"Nalemasiuv sebou trhl.\"Kde je Vinnetou?\" vzrušil se.\"V Llanu Estacadu,\" odpověděl jsem. \"A víš, co tam dělá?\"\"Ne.\"\"Přemísťuje tyče. A tvůj přítel Vupaumugi podle nich jede. Rovnou jemu do rukou.\"Komanč na mě vytřeštil oči. Jeho pěst o čtyřech prstech se křečovitě sevřela:\"Uff!\"\"Vinnetou zaskočil za šibabiga víš přece, že tuhle práci měl obstarat on? Jenomže měl smůlua padl nám do rukou. A teď na to doplatí Vupaumugi. Životem.\"Každé mé slovo mu asi znělo jak hřebík do rakve. Jeho bezbarvé supí oči nejistě zamžikaly.Viděl jsem, jak se mu napínají svaly v obličeji. Usilovně se snažil, aby navenek neproniklonic z jeho vnitřního zmatku a úleku. Zachraptěl:\"Old Shatterhand ať mluví jasněji. Nerozumím jeho slovům.\"\"Ale rozumíš. Moc dobře rozumíš. Nebo sis myslel, že můžeš Old Shatterhanda vodit za nos?Plán, který jsme vám překazili, pochází přece z tvé vlastní hlavy!\"\"Nevím, jaký plán má Old Shatterhand na mysli.\"\"Prosím, připomenu ti ho. Vymyslel jsi plán, jak vlákat vojáky do pouště a jak je tam nechatpomřít vedrem a žízní.\"\"Bílý lovec blouzní!\"Náčelník se už jen chabě pokoušel o vytáčky.\"Mně se zase zdá, že blouzníš ty, když děláš, jako bys o ničem neměl potuchy. Dobře.Pomohu ještě jednou tvé chabé paměti. Když tě porazili vojáci, poslal sis domů pro stovku

dalších bojovníků. Pak jsi znovu zaútočil na kavaleristy, ale jen zdánlivě, snažil ses je totižvylákat k Saskuankui. Počkal jsi, až vojáci přejdou, a pak jsi jel v jejich stopách a byl jsipřipraven odříznout jim ústupovou cestu. Kdyby snad chtěli vyklouznout z pasti...\"\"Uff uff Ty víš všechno,\" uklouzlo Komančovi a v očích mu přitom zablýsklo hněvem.\"Samozřejmě že vím. Vyposlechl jsem si tvé posly, kteří jeli se vzkazem k Velikému hromu.\"\"Odvrhneme je! Vyloučíme je z kmene!\" zaskřípěl vztekle zuby.\"Myslíš, že nejsou hodni toho, aby se nazývali komančskými bojovníky? Snad je to pravda toale budete muset odvrhnout i Vupaumugiho, toho jsem totiž také nepozorovaně vyslechl. Apak taky jeho vyzvědače, kteří se skryli v Alčesečí, jenže ty chudáky už odnikud vylučovatnebudeš. Doplatili na vaše rejdy krkem.\"\"Uff! Proto na ně marně čekáme.\"\"Nečekej už vůbec na nic a na nikoho. Už jsem ti řekl, že Šibabig je v naší moci. AVupaumugi jede rovnou do záhuby. To, co jste chtěli připravit jiným, stane se teď vašímvlastním osudem. Smiř se s tím!\"Nalemasiuv zuřivě zasyčel a probodával mě nenávistnými pohledy jako dýkou:\"Old Shatterhand je nejhorší, nejodpornější ze všech bledých tváří,\" vyjekl.\"Mluvíš hloupě. Neprohlásil jsem už mnohokrát, že jsem přítelem všech rudých bojovníků?Nač si můžeš stěžovat? Chci s tebou jednat a chci s tebou a s tvými muži uzavřít mír dokoncepřes to, co jste se chystali provést!\"\"My nechceme žádný mír!\" vybuchl Komanč a roztřásl se vztekem.Pokrčil jsem bezmocně rameny:\"Vaše chyba... Jste obklíčeni ze všech stran, když zaútočíme, neunikne ani noha.\"\"Budeme bojovat!\"\"Zkuste to! Ale počítej: stovka dragounů, Apači, moje zázračné zbraně, Old Surehand, jehožpuška nikdy nechybí cíl...\"\"Old Surehand! On je zde taky?\"\"Ano. Je vám s Apači v zádech, vede je,\" řekl jsem.\"Nalemasiuv je ztracen, nemá nejmenšínaději, že by se snad probil z našeho obklíčení. A Šibabig ani Vupaumugi mu nemohou přijítna pomoc. Tak co chceš podnikat?\"Svěsil hlavu a mlčky přemítal. O čem asi uvažoval? Tvářil se pojednou tak zkormouceně asklesle, že to bylo až nápadné. Po chvíli zvedl hlavu:\"Co hodláte udělat s Šibabigem?\"

\"Nebyla mezi námi prolita krev. Dáme mu tedy zase svobodu.\"\"A co se stane s Vupaumugim?\"\"To bude záležet na něm. Jestli bude rozumný a vzdá se, propustíme i jeho.\"\"A co bude čekat nás, mne a mé bojovníky, když se vzdáme?\"\"Totéž.\"\"Budete chtít kořist!\"\"My, běloši, o žádnou kořist nestojíme. Apači budou ovšem žádat vaše koně.\"\"Dáš jim je?\"\"Ano.\"\"Ale jsou to naši koně!\"\"Jenže vy jste začali boj, a musíte tedy také nést jeho následky. To přece je jen spravedlivé,aby se dostalo náhrady těm, které jste chtěli zničit. Buď rád, že si zachováte skalpy nahlavách!\"\"My však potřebujeme koně!\"\"Já vím k vašim zlodějnám! Aspoň budete sedět doma a bude klid a pokoj.\"\"To Komančové chtěli vždycky!\"\"Že tě huba nebolí! Mám ti vypočítat, kolikrát jste napadli třeba jen Apače? Nedělej ze svýchKomančů holubičky!\"\"Ale zbraně nám zůstanou? Ty nám ponecháte?\"\"Hm, hm... O tom ještě budu uvažovat. Uvidíme.\"\"To musíš vědět snad už teď!\"Vybuchl, v očích se mu opět zlověstně zajiskřilo a ruka zašmátrala pomalým pohybem vzaduza zády. Chystal mě snad napadnout? Sledoval jsem teď pozorně každičký jeho pohyb, alenavenek jsem samozřejmě zachovával ledový klid.\"To nemohu vědět, poněvadž se musím poradit s Vinnetouem a s Old Surehandem. Šípy,tomahavky, nože a luky vám necháme, ty potřebujete k lovu. Ale střelné zbraně je jiná. Mámtakový dojem, že se budete muset s puškami rozloučit. Aspoň vám přejdou chutě na lumpárnya bude klid a mír,\" opakoval jsem.Mohl jsem mu odpovědět taky jinak, snad by se byl spokojil se slibem, že jim ponechámepušky. Nechtělo se však slibovat něco takového, znal jsem Komanče až příliš dobře, a jestli

měl Nalemasiuv něco za lubem, pak ta má slova ho mohla vyprovokovat k činu. A jehoneuvážený čin mně zas dával do ruky další trumfy pro nekrvavé vyřízení celé záležitosti.\"Mír a pokoj! Znovu o tom hovoříš?\" zasmál se Nalemasiuv pohrdlivě.\"Ne, Old Shatterhandse přece jen mýlí! Nechceme mír a pokoj, chceme boj! A to hned!\"Poslední slova už vykřikl potom mu blesklo v očích, hmátl dozadu a v jeho pravici se zalesklnůž. Čepel v napřažené pravici mířila k mým prsům, chtěl bodnout, já jsem však bylpřipraven, zachytil jsem jeho ruku levičkou, odrazil ji, vyskočil jsem, potom se vymrštila mápravá ruka a dopadla dvěma ranami na jeho spánek. Zadunělo to, z prsou se mu vydral táhlyston a v tom okamžiku se mi sesul k nohám. Sehnul jsem se bleskurychle, vypáčil nůž z jehoruky a zvedl jej před sebe, obraceje se ke Komančům, kteří nás zpovzdáli celí vzrušenípozorovali:\"Zrada!\" vykřikl jsem.\"Tomu se říká jasná zrada! Šel na mě s nožem! Můžete si hoprohlédnout! A nepokoušejte se o hlouposti, nebo začnou svištět naše kulky!\"Mrštil jsem nožem velkým obloukem až ke Komančům. Omráčeného Nalemasiuva jsemchytil za opasek, přehodil si ho, bezvládného, přes rameno a rozběhl se s ním k druhům.Komančové dělali své divy. Vyli, ječeli, vřískali, řvali, halekali, několik se jich chtělo zamnou pustit. Ale šest nebo sedm ran z pušek je přivedlo k rozumu. To Old Surehand dalpovel, aby jeho lidé vystřelili varovnou salvu do vzduchu. Řev Komančů tím ovšemnezeslábl, naopak. Aspoň hlasivkami ulevovali svému vzteku, když už nemohli dělat nicjiného: byli teď v pasti, k tomu bez náčelníka, a nevěděli si rady. A tak jim zbývaly opravdujen ty hlasivky.Kapitán zatím kolem mě (a hlavně kolem bezvědomého náčelníka) poskakoval jakopodrážděny kohout.\"Chtěl vás zapíchnout, co? Vidíte, že jsem měl pravdu, když jsem vás varoval! A vy jste mudůvěřoval!\"\"Ani ne. Od začátku se mi zdálo, že se mnou hraje nepoctivou hru.\"\"Rozhodně jsem rád, že jsem nebyl na vašem místě. Jednat s takovými darebáky není žádnýmed. Co s ním ale teď! uděláme? Já bych ho na místě pověsil! Taková věrolomnost! Nicjiného si nezasluhuje! Žádné ohledy k němu!\"\"Máte pravdu žádné ohledy, ale pro pověšení rozhodně nejsem. Potrestáme ho jinak.Podívejte, nechal si medicíny,\" upozornil jsem ho.\"Vidím ty tretky. A co má být?\"\"To taky uvidíte. Jen co přijde k sobě, nebude to už dlouho trvat.\"\"Hm, hm...\"

Odkopl pohupující se šavli a zkřížil ruce na prsou. To bylo znamením, že vzápětí asi přijdezase s nějakým novým návrhem. Nemýlil jsem se. Odkašlal si důležitě, a nespouštěje oči zbezvládného náčelníkova těla, oslovil mě s jistými rozpaky:\"Mohu se mezitím na něco zeptat?\"\"Prosím, prosím...\"\"Uvažoval jsem, co podniknout dál. Chápejte, jsem ve zvláštním, docela zvláštním postavení.Totiž zmocnit se nepřítele, v tomto případě Komančů, a potom ho zas pustit to je v naprostémrozporu se zněním předpisů, a koneckonců i s vojenskými zvyklostmi. Chtěl jsem se vás protozeptat... domníváte se, že byste zajal v poušti Vupaumugiho i bez našeho přispění?\"\"Samozřejmě.\"\"Jak daleko za ním ještě musíte jít?\"\"Dva dny cesty.\"\"By Jove! To je pro nás trochu z ruky! Tolik zásob pro mužstvo s sebou nemám. Hm, hm... stím jsem nepočítal... A nebudete nám mít za zlé, když... když...\"Ne a ne doříci větu, jejíž smysl byl předem jasný, ale trochu se ostýchal, že on, velitelvojenského oddílu, nechává civilisty, aby si to vyřídili s nebezpečnými Indiány sami. Jenžemně, kdybych byl měl mluvit úplně upřímně, to právě přicházelo velmi vhod. Nestál jsem oto, aby se celá kumpanie dragounů seznámila s tajemstvím oázy v Liánu Estacadu. A sohledem na Bloody Foxe jsem na to dokonce ani neměl právo. Usmál jsem se proto chápavě,abych ho pokud možno v jeho rozhodnutí ještě utvrdil.\"Ale prosím vás, captain! Kdopak by vám co mohl mít za zlé? Klidně se vraťte, nedělejte sinejmenší výčitky! Předpisy jsou předpisy a o mužstvo se přece musíte starat. Nemožné věcina vás nikdo nemůže žádat.\"\"Děkuji za porozumění,\" rozzářil se kapitán.\"Vzato přesně podle rozkazů, nemám vlastnětady u Liána Estacada co dělat. Za tím darebáckym komančským náčelníkem jsem jelvíceméně proto, že se mi tak nešťastně připletl do cesty jinak mám úkol dbát o bezpečí na térovince kolem Mistake Canyonu. Počkám teď zde, až to vyřídíte s těmihle ničemníky, apotom se vrátím.\"\"Dokonce ne s prázdnýma rukama!\"\"Jak to?\"\"Budete mít kořist, živou kořist. Co bych si počal se zajatými Indiány? Přece je nepovleču ssebou do pouště! Jak bych je krmil a opatroval? Budu jen rád, když je odvedete s sebou vy!Můžete si to dát do hlášení.\"Udělal udiveny pohyb rukou.\"Opravdu? To jsem nečekal, sir, to je od vás šlechetné, velmi šlechetné.\"

\"Ale musíte mi dát slovo, že jim nesáhnete na život.\"\"Samozřejmě. My word!\"Zabřinkal šavlí a obřadně zasalutoval.\"V pořádku, to mi stačí. Odveďte je prostě s sebou a pusťte je až někde u Ria Pecos, aby se minevrátili zpátky a neprovedli ještě nějakou další hloupost! Ať vám dají pušky a koně ... no,nějakou bouchačku jim můžete nechat, aby si měli čím nalovit zvěř. To uvážíte sám podleokolností, až jak se budou chovat. To snad odpovídá i předpisům... Ale pozor, Nalemasiuv senám pohnul. Teď začne divadlo!\"Komanč se zvolna probíral k vědomí. Udiveně se rozhlížel kolem sebe, a když zjistil, že jespoután, začal zlostně trhat rukama, nakonec hlasitě zaúpěl pravděpodobně si teprve v tétochvíli opět přesně vybavil, co předcházelo.Oslovil jsem ho:\"Nalemasiuv vidí, že jsem mluvil pravdu, když jsem mu říkal, že se stane naším zajatcem. Užje to tady a přijdou ještě horší věci.\"Pozoroval mě zlobným pohledem, zatímco já jsem se k němu sklonil a volným, rozvážnýmpohybem jsem mu přes hlavu sundal jeho medicínový váček. Zaúpěl pln zděšení:\"Co to provádíš? Ty mi bereš medicínu!\"\"Máš pravdu.\"\"Co s ní chceš udělat?!\"\"Spálit,\" řekl jsem suše.\"Spálit!\" zabědoval. \"Chceš zahubit mou duši?\"\"Beztoho za nic nestojí. Porušil jsi slovo, chtěl jsi mě dokonce zabít uznáš, že za to zasluhuješplným právem nejpřísnější trest. Víš, co teď musí následovat?\" Ne\"\"Nejdřív spálím tvou medicínu, potom ti vezmu skalp a nakonec tě dám pověsit.\"To bylo pro Nalemasiuva tak jako pro každého Indiána cosi hrozného, cosi téměřnepředstavitelně ukrutného, jedna věc horší než druhá. Bez skalpu se nedostane do věčnýchlovišť, spálit medicínu znamená mít navždycky zničenou duši a smrt oběšením to je vůbec tennejpotupnější konec života, jaký si jen může indiánský bojovník představit. To radši trpídesetkrát větší útrapy u mučednického kůlu, než aby se dal takto potupit. Komanče zjevnězachvátila víc než smrtelná úzkost. I když možná nevěřil, že splním všechny tři výhrůžkystačila by i jedna jediná na to, aby se stal (kdybych ji uskutečnil) naprostým vyvrhelem svéhokmene. Zazmítal sebou zoufale v poutech a rozeřval se na celé kolo:\"To neuděláš! To nesmíš udělat! Ne, ne, ne!\"

\"Především mi tady neječ,\" napomenul jsem ho.\"A za druhé tě ujišťuji, že to myslím docelavážně. Podívej!\"Vylovil jsem z kapsy zápalku, škrtl o kalhoty a přidržel jsem plamínek pod náčelníkovýmmedicínovým váčkem.Komančovo zoufalství dosahovalo vrcholu. Trhal sebou, napínal svaly, hekal, sténal,všemožně se pokoušel dostat z pout a přitom úpěnlivě naříkal:\"Nech toho, nech toho! Ušetři mou duši! Vezmi si radši můj život, ale nech být moumedicínu. Co chceš, abych udělal? Udělám všechno! Všechno!\"Sfoukl jsem plamínek.\"Máš jenom jeden způsob, jak si zachránit duši!\"\"Jaký, jaký? Řekni mi rychle jaký, prozraď mi to!\"\"Ty nevíš? Přikázat svým lidem, aby se vzdali!\"\"To nemohu udělat!\"Potřásl jsem jen hlavou a smutně řekl:\"Pak je mi tě líto. Nemůžeš zachránit svou duši.\"Vylovil jsem novou zápalku a škrtl. Ani jsem ji však nemusel znovu přiblížit k jehoposvátnému váčku. Zaječel, sotva zahlédl plamínek:\"Nech toho! Sfoukni ten oheň! Udělám všechno, co chceš! Opravdu to udělám!\"\"Ale teď vážně! Nemám času nazbyt a nemám taky chuť dát se vodit za nos.\"\"Ano, ano, nechci tě oklamat, chci si zachovat svou medicínu. Jenom mi prosím řekni našimbojovníkům zůstanou medicíny zachovány?\"\"Když se vzdají, tak ano.\"\"Dobře, dobře, řekni tedy, ať ke mně přijde Senandakhasi, můj zástupce. Vzkaž mu, ať sipospíší, vyřiď mu, že jsou v nebezpečí moje medicíny, a vůbec medicíny všech bojovníků,řekni mu to důrazně! A pospěš si! Nařídím bojovníkům Komančů, aby marně nebojovali,rychle, rychle\"Najednou měl hrozně naspěch zřejmě chtěl mít co nejdřív svůj váček zase kolem krku, jistotaje jistota. Oddychoval prudce a trhaně jako nemocny člověk.Senandakhasi se objevil asi za čtvrt hodinky. Z nás neuznal nikoho za hodná byť jedinéhopohledu, sedl si rovnou k náčelníkovi a začal se s ním šeptem domlouvat. Oba vyhlíželinesmírně vzrušeně, rozčileně, stíhali nás zlobnými pohledy, ale nakonec Nalemasiuvův

pobočník vstal a uráčil se mě, který stále držel významně v ruce náčelníkovu medicínu,oslovit, byť s nezakrývaným přemáháním:\"Old Shatterhand nás dnes přemohl jediným úderem jeho lest zvítězila, ale přijde den, kdynám velký Manitou bude více nakloněn. Potom nám vydá Old Shatterhanda a my k němubudeme stejně nemilosrdní jako je dnes on k nám. Nyní mu musíme vydat zbraně ať námpoví, na které místo je máme složit.\"Komančovy pohrůžky jsem pominul, dalo se čekat, že si neodpustí tu napůl zaklínací formuli,jak mi to jednou v budoucnu všecko oplatí i s úroky, ale to by si neodpustil na jeho místěžádný Indián. Chápal jsem ho. Snažil se osladit si aspoň trochu hořký úděl svůj a svých druhů.Já jsem jen odměřeně pokynul:\"Bojovníci Komančů k nám přijdou ve skupinkách po deseti mužích. Složí zbraně i střelivovedle náčelníka Nalejmasiuva. Ale řekni každému: kdo si schová třeba jen nůž, je synemsmrti! Bez milosti!\"Mlčky přikývl, otočil se a důstojně odkráčel ke Komančům. Po chvíli se objevila prvnídesítka bojovníků. Vedle Nalemasiuva se pozvolna vršila hromada pušek, starých revolverů,tomahavků, nožů nejrůznější velikosti, luků, šípů, učiněny arzenál. Střelné zbraně bylyvětšinou staré křápy, ale v rukou rozdivočelých Komančů mohly být i ony stejně nebezpečnéjako pušky posledního typu.Dohlížel jsem na odevzdávání zbraní, dokud poslední z Indiánů nehodil na hromadu svůj šíp aluk. Teprve potom jsem se obrátil ke kapitánovi:\"Sir, já jsem svou práci skončil, teď je dostanete na starost vy. Pozor, aby vám někdo z nichneupláchl a nezapomeňte, co jste mi slíbil!\"\"Můžete být klidný, Mr Shatterhande, svůj slib dodržím. A ty rudé chlapíky si vezmemepěkně mezi sebe, ani myška nám neuklouzne, natož nějaký Komanč! Ale pro jistotu si je ještětrochu svážeme...\"Zavolal si k sobě poddůstojníky, a zatímco vydával rozkazy a dohlížel na své dragouny, jájsem dal znamení Old Surehandovi, aby přijel s Apači.Objevili se už u hotového a nestačili se divit, jak to šlo všechno rychle a bez boje. Vysvětliljsem jim všechno několika slovy a oznámil, že vojáci si berou Nalemasiuvův oddíl pod svévelení a že je pustí ze zajetí až někde za Riem Pecos. Tam Komanče zprostí pout, vrátí jimzbraně, ovšem jen lehké, pušky a revolvery si ponechají jako válečnou kořist, stejně tak jimpřipadnou komančské koně, Komančové dostanou zkrátka za vyučenou.Old Surehand byl s mým postupem zcela srozuměn a Apači přijali mé rozhodnutí jakorozhodnutí náčelníka kmene. Jestli byli něčím zklamáni (aspoň někteří z nich), tedy tím, žeskalpy zůstanou Komančům přece jen na hlavách. O koně jim ani tak nešlo, měli lepší aušlechtilejšího chovu. A jejich zbraně se s komančskými muzeálními kusy nedaly vůbecsrovnávat.\"A my teď pojedeme za Velikým hromem sami,\" spíš konstatoval, než se zeptal OldSurehand.

\"Ano.\"\"Chcete vyrazit hned?\"\"Nerad bych se zdržoval. Ostatně co tady? Koně se napili, vodu na cestu v měších máme, čímdřív vyrazíme, tím lip.\"Vyskočil jsem na koně, avšak ještě předtím jsem musel uklidnit Nalemasiuva, spustil pekelnýpovyk.\"Moje medicíny, moje medicíny, moje medicíny! Vrať mi mé kouzlo, vrať mi mou duši!\"Řval, jako by ho napichoval na nože.\"Tu máš, starý,\" křikl jsem a pověsil mu jeho drahocennosti kolem krku.\"Vidím, že bez nichnemůžeš být. Ale byl bych ti je vrátil stejně, ten rámus byl zbytečný.\" Kapitán, který sináčelníka vzal pod osobní dohled, se usmál na celé kolo a salutoval mi na rozloučenou:\"Výborně jste to všechno provedl, sir. Šťastnou cestu a dobré pořízení!\"\"Vidíte on i takový badatýlek, co hledá hroby, může mít někdy víc za ušima, než se na prvnípohled zdá. Mám pravdu?!\"Důstojník zrozpačitěl, chtěl se začít omlouvat, raději jsem ho rychle poplácal po ramenech:\"Už je to za námi,\" řekl jsem.\"A vám taky šťastnou cestu a dobré pořízení. Farewell!\"Old Surehand v čele Apačů už zvedal ruku. Stiskl jsem Hatátitlovi boky a podél řady Apačůjsem vyrazil bystře kupředu.Za několik málo minut nám Sto stromů, Gutesnontinkhaj, zmizelo z očí a přijal nás bezbřehýrezavý oceán písku.GENERÁL A APANAČKA\"Sir, myslíte, že to jsou oni? Naiinové?\"Old Surehand se zastavil a ukazoval jihovýchodním směrem k obzoru. Co chvíli sledovaldalekohledem písečné moře rozprostírající se před námi.Hnali jsme koně už asi tři hodiny podle cesty vyznačené tyčemi, ale po Naiinech dosud nikdeani vidu ani slechu.Vytáhl jsem také dalekohled a pozoroval postavy při obzoru.\"Budou to oni,\" řekl jsem.\"Ale je jich tam jen pár, snad šest nebo sedm. A měla jich přece být stopadesátka.\"

\"To je jenom hlídka, Mr Surehande. Vupaumugi postavil stráž mezi svůj hlavní voj aočekávaný oddíl vojska. Chce se přesvědčit, že dragouni skutečně sedli na lep a jedou dopasti.\"\"To by se mu podobalo. Hraje rád na jistotu. A snad to opravdu ani nikdo jiný nemůže být...\"\"Určitě ne. Ostatně se přesvědčíte, až budeme blíž. Zmizí jako pára nad hrncem. Protoženetuší, co se mezitím stalo u Suks malestavi.\"\"Tak jeďme!\"Pobídli jsme koně a zanedlouho se potvrdilo, že má domněnka byla správná. Sotva jsme sedostali na vzdálenost, kdy i oni, bez dalekohledů, nás mohli zpozorovat, nastal i na dálkupatrný šum a rej a v několika okamžicích se nám cvalem ztratili z dohledu. Měli příkaz podatco nejrychleji zprávu, až se objeví jezdci že by to mohl být někdo jiný než kapitánovidragouni, to je ovšem nemohlo ani ve snách napadnout. Nám to přišlo jen vhod, protože i mypotom mohli jet zase rychleji, chtěli jsme dorazit k oáze ještě před setměním, a teď už začínalpadat soumrak.V Bloody Foxově sídle nás uvítal Sam Parnell, hlásil, že Vinnetou se svými lidmi se dosudnevrátil, Bloody Fox že zde není, jinak že se nepřihodilo nic pozoruhodného a že by snad Jima Jos Hawley taky mohli dělat užitečnější věci než sedět, v chalupě a hlídat vzduch. JosHawley mlčky přitakával, držel se víc zpátky, myslil si však zřejmě totéž, ale všiml si, že ímezi námi chybí Old Wabble a hned se začal vyptávat: \"Kde zůstal Mr Cutter? On s váminejede?\"\"Chvíli ho budeme muset postrádat,\" řekl jsem.\"Zatím se přidal ke Komančům ovšem protisvé vůli.\"Parnell se zděsil:\"Co tím chcete říct, sir? Že on zas provedl nějakou pitomost?!\"\"A pořádnou. Divže nám všecko nerozbil.\"\"To máte z toho,\" horšil se Parnell.\"Kdybyste mě byl poslechl!\"\"V čem?\"\"Měl jste si vzít místo nějakého krále kovbojů mne! Je to starý blázen, ještě nás přivede doneštěstí. Byt na vašem místě, tak bych s ním jaksepatří zatočil.\"\"A jak?\"\"Jednoduše. Poslal bych ho ke všem čertům. Ať si s ním jezdí, kdo chce.\"\"Asi to udělám,\" povzdechl jsem si.\"Ale dřív ho musíme vyrvat Komančům, a s tím midoufám pomůžete! Co se na mě tak díváte? Počítám s tím, že zítra jedete s námi. Vy i JosHawley!\"

\"Oh Thank you, sir!\" vykřikli oba skoro naráz a bylo jim vidět na očích, jak jim mérozhodnutí zalichotilo. Kdyby to bylo možné, byli by oba nejraději vyrazili hned...Jitro následujícího dne nás překvapilo prudkým větrem, který tady na poušti není rozhodnězjevem řídkým. Zvedl se hned poránu a udržoval si stále sílu i prudkost, točil se kolem nás vdivokých vírech, hnal před sebou zvedající se mračna písku. Přesypy měnily tvar přímo přednašima očima, pod kopyty našich koní.\"Taky to mohlo počkat!\" hudroval Sam Parnell.\"Aspoň do té doby, dokud se nevrátíme kBloody Foxově oáze.\"Člověk sotva může dýchat!\"\"Nesmíte být taková citlivka, Mr Parnelle,\" smál jsem se.\"To mohou přijít na zálesáka horšívěci. A koneckonců buďme rádi, že ten vítr fouká. Fouká nám jen do noty a hlavněVinnetouovi!\"\"Tomu je to snad jedno, co s tím má co dělat Vinnetou?\"\"Nepozorujete, jak rychle zahlazuje vítr stopy v písku? Kdybychom nejeli podle tyčí, moctěžko bychom podle stop určovali, kudy jeli Komančové.\"\"Hm, hm... A to Vinnetouovi nějak pomůže?\"\"Dokonce velmi mu to pomůže. Víte přece, že má vyznačit cestu až ke kaktusům? Toznamená, že musí písečnou stezkou dovnitř a stejnou cestou zase nazpátek.\"\"To je jasné. Jinak by zůstal i s Komanči v pasti.\"\"Jenže naneštěstí není boží ptáček! Když se bude vracet, nechá po sobě otisky. A to už bymohlo Komanče trknout. A mohlo by to ohrozit náš plán.\"\"Dost dobře nechápu jak.\"\"Komančové si myslí, že před nimi jede Šibabig. Kdyby uviděli otisky vedoucí nazpět,pomyslí si, že Šibabig si spletl cestu, a dají se patrně rovnou taky zpátečním směrem S tímVinnetou samozřejmě musí počítat, čili musí...\"\"... zahlazovat stopy,\" ozval se Old Surehand po mé levici,\"Správně. A vítr to provede za něj. Zasype šlápoty a Vinnetou bude mít o starost míň. A budese moci rychleji vrátit.\"Sam Parnell se ťukl do čela:\"Svatá pravda, gentlemen. Ale jestli to opravdu je tak, jak říkáte, potom bychom měli vlastněnáčelníka Apačů potkat už každou chvíli. Nebo se mýlím?\"\"Nemýlíte se, Mr Parnelle. Čekám Vinnetoua skutečně každým okamžikem... Doufejme, žeKomančové jedou pořád ještě bezstarostně dál...\"\"Jedou. Proč by nejeli?\"

\"Vupaumugi se jistě od Šibabiga dozvěděl, jak daleko: je přibližně k Bloody Foxově oáze.Měli u ní být vlastně už včera večer dnes jedou skoro celý den, a kde nic nic. Jestli tohle užnení nápadné, potom nevím. Tak tedy říkám: doufejme.\"\"Well, ale Vupaumugi tak jako tak už nemá žádné východisko.ozval se Old Surehand.\"Od včerejšího rána nedostali jeho lidé ani jejich zvířata jedinou kapkuvody takže musí pospíchat, aby byli co nejdřív na místě. I kdyby se Veliký hrom chtěl vrátit,znamenalo by to jet nejméně dva dny bez vody. Víte, co to znamená? Řekl bych, žeVupaumugi si radši žádnou pochybnost ani nepřipouští.\"\"To je správný postřeh, Mr Surehande,\" řekl jsem.\"A nám zahraje i tohle krom toho větru donoty. Ale teď už bychom měli Vinnetoua potkat...\"Úplně jsem si však oddechl až teprve asi za půl hodiny.To se na obzoru objevila hutná, černá skvrna, brzy se dalo rozeznat dalekohledem, že to jejízdní oddíl Vinnetouových Apačů. Zase jednou jsem si mohl ověřit náčelníkovu obezřetnost:objel velikým obloukem postupující Komanče a přes jejich týl se konečně dostal až k nám.Však už jsem se v duchu znepokojoval nad jeho zdržením teď bylo zcela pochopitelné. Méněpochopitelné však bylo, že Vinnetou sice jel na koni, ale ostatní šli pěšky! A že chybělBloody Fox! Moji druzi si toho okamžitě všimli, Old Surehand první ze všech. Byliznepokojeni.\"Kde mají koně, sir? A kde vězí Bloody Fox? Něco se stalo?\" dorážel Old Surehand a takéostatní po mně vrhali znejistělé pohledy. Vinnetou jako by to četl všechno i na dálku sotvajsme se setkali, jeho první starostí bylo, aby nás uklidnil, své Apače především.\"Moji bratři přijíždějí včas,\" uvítal nás.\"Ať jsou klidni, všechno je v pořádku. Vinnetoupoložil se svým mladým bílým bratrem značky do pouště a Komančové nyní jedou cestouzáhuby. Nic nezpozorovali.\"\"Beautiful!\"zahořel nadšením Parnell. Vinnetouova slova ho uklidnila, i ostatní. Jen OldSurehandovi se to nezdálo.\"Odpusťte, gentlemen, odpusťte, Mr Vinnetou, nevidím to pořád ještě jednoduše. Chceme seKomančů zmocnit, chceme je... hm, sice ne umořit žízní, ale donutit je nedostatkem vody, abyse nám vzdali a přitom je v tom pořádný háček! Co my sami? Na dnešek máme vody dost,dobrá, ale co zítra? A co až se Vupaumugi i s Komanči vzdá? Nezajdeme potom nakonecžízní všichni dohromady?\"\"Můj bratr Old Surehand ať si nedělá starosti. Vinnetou na to myslel.\"Apačský náčelník to řekl tak samozřejmě, jako by stačilo otočit kohoutkem vodovodu, abyměl pro každého vody, co hrdlo ráčí.\"Oáza je vzdálena den cesty,\" připomenul Old Surehand.\"I kdybychom pro vodu poslali, potrvá přeprava nějaký čas.\"

\"Moji bratři si povšimli, že apačští bojovníci přišli bez koni? Je jim divné, že chybí mladýbílý lovec ze zeleného ostrova pouště? Vinnetou čte znepokojení v jejich tvářích. Avšak domyslí mých bratrů se může vrátit klid. Náčelník Apačů je poslal, aby se postarali o vodu.\"\"Chcete ji za námi dovézt?\"\"Ne, Mr Surehande, já Vinnetouovi rozumím,\" řekl jsem.\"Měl lepší nápad. Jestli se nemýlím,chce své muže rozestavit v určité vzdálenosti, tak aby vždycky jeden od druhého přebíralnáklad vody v měších. Měchů je dost, vody taky, koní rovněž. Jestli se nepletu, jak říkávalmůj starý kamarád a učitel Sam Hawkens, tenhle způsob je mnohem rychlejší, než kdyby sekaždý jezdec hnal s měchem zvlášť. Je to tak?\"\"Můj bratr Šárlí umí číst Vinnetouovy myšlenky,\" odpověděl Apač a rozhodným gestemnaznačil, že si nepřeje, aby se o věci ještě dál mluvilo. I těch několik uznalých výkřiků, kterése ozvaly k pochvale jeho opatření, mu bylo víceméně proti mysli. Nepotrpěl si na okázalouchválu v takovém případě vždycky rychle převáděl hovor jinam.\"Teď mne moji bratři budou následovat, abychom se dostali co nejblíž ke komančskýmbojovníkům. Zítra vstoupí do kaktusového pole a my jim musíme být v patách, abychommohli zasáhnout, kdyby se jich zmocnilo podezření.Nesmějí nám uniknout moji bratři ať si vedou velmi obezřetně!\"Čekal jsem, že se aspoň slovem zeptá, jak jsme my pořídili u Gutesnontinkhaj přijížděli jsmepřece bez Old Wabblea, bez kapitánových kavaleristů a nepřiváděli s sebou jedinéhokomančského zajatce! Ovšem Vinnetouův způsob myšlení byl jiný. Jistě i jeho překvapilo, žepřijíždíme sami, neméně než nás, že se tu pohybuje s opěšalými bojovníky a bez BloodyFoxe, jenže on své překvapení nedal najevo. Věděl, že bych ho sám hned uvědomil, kdyby seněco zhatilo a to pro něj bylo rozhodující. Kdy se dozví podrobnosti, ponechával zcela namně.Samozřejmě že jsem se s průběhem událostí u Sta stromů dlouho netajil. Už jsme spolu jeli vedvojici v čele našeho průvodu, když jsem mu všechno stručně a věcně vypověděl. Nepřerušilmě při tom ani slůvkem, jen několikrát souhlasně přikývl. Vyrozumíval jsem z toho, že je sprůběhem věcí spokojen. Teprve když jsem skončil, vyjádřil se hlasitě:\"Uff! Můj bratr Šárlí jednal velice chytře a prozíravě. Neprolil zbytečně krev bojovníků apřitom získal více zajatců, než by ukořistil po boji celý oddíl. Je dobře, že Old Shatterhand jenáčelníkem Mescalerů.\"\"A co dragouni? Nebude Vinnetou postrádat v boji jejich pomoc? Souhlasí s tím, že jsem jimpředal Nalemasiuva s jeho muži?\"Vinnetou opět naznačil svým typickým střídmým pohybem ruky, že proti mému počinu nicnenamítá.\"Mohl by moudrý bojovník jednat jinak než můj bratr Old Shatterhand? Apačští bojovníci seobejdou bez bílých jezdců a Komančové by byli jen přítěží, které nás Old Shatterhand zbavil.Nalemasiuv byl dost potrestán tím, že přišel o koně a pušky. Vinnetou je spokojen. Howgh!\"

Tím pro něho věc skončila. Od této chvíle myslel už pouze na ty, které jsme měli před sebou,na naše poslední protivníky.Cválali jsme cestou vyznačkovanou tyčemi sice s ohledem na opěšalé Apače, nicméněpoměrně rychle. Vítr se poznenáhlu uklidňoval a s večerem ustal docela. Potom se na oblohuvyhoupl žlutavý srpek měsíce a zalil svým světlem celou pustinu. Mohli jsme pokračovat vjízdě, bylo jasno jako ve dne, avšak příliš daleko jsme se neodvážili bylo třeba počítat s tím,že Komančové se zde někde uloží k odpočinku. Naše opatrnost byla na místě: když jsme seráno vydali znova na cestu, zjistili jsme, že nocovali ve vzdálenosti ne větší než půlhodinujízdy koňmo od nás. A zjistili jsme rovněž, že vyrazili nedlouho před námi. Navíc nám stopyprozradily ještě cosi velice důležitého: že jsou hodně unaveni.Vinnetou vyjel na výzvědy a potvrdil, co stopy jen napovídaly.\"Jsou zmoženi žízní,\" oznámil nám.\"Bojovníci i jejich zvířata! Sotva se vlečou...\"\"Není divu. Dva dny bez kapky vody!\" řekl jsem.\"Přesto se nebudou chtít vzdát!\"\"Ne. Ale nakonec povolí. Donutíme k tomu Vupaumugiho. A nebude rozhodovat jennedostatek vody.\"\"Vím, co tím můj bratr Šárlí míní. Je dobře, že s sebou vzal z údolí Kaamkulano medicínykomančského náčelníka. Ušetří to mnoho krve.\"Ano, to byl opět on, Vinnetou! Jedinou větou dal na srozuměnou, že nijak nebaží pobratrovražedném boji, že nestojí o to, aby si zdobil opasek skalpy nepřátel, byť tak sveřepýcha odvěkých, jakými byli pro každého Apače Komančové. Chtěl ovšem nepřítele zneškodnitale netoužil po tom, připravit ho o život a ještě k tomu ho potupit.\"Můj bratr Vinnetou mi mluví ze srdce. Doufejme, že rozum Komančů se nezatemní, že násnakonec nepřinutí k boji. Já pro to udělám všechno.\"Blížili jsme se k písečnému vjezdu mezi kaktusy jen velmi zvolna. Teprve po třech hodinách(jindy bychom ten úsek urazili ani ne za dvě) jsme si konečně mohli oddychnout. Komančovése vkolébali do kaktusového pole.\"Teď se všechno rozhodne,\" řekl jsem Vinnetouovi.\"Zatím jdou pořád dál, nemají ani stínpodezření.\"\"Ano, zatím, můj bratr Šárlí to řekl správně,\" přisvědčil Vinnetou.\"Přišli k místu, jímž sevstupuje do pole kaktusů, a neznepokojují se. Žene je žízeň a přesvědčení, že tudy jel Šibabiga že je již brzy přijme zelený ostrov pouště.\"\"Až zjistí, kde se vlastně octli, přijde naše chvíle.\"Přece jen jsem nebyl s to ubránit se vzrušení.

Netrvalo dlouho a docválali jsme ke kaktusovému poli i my. Najednou se před námirozprostřel doleva i doprava nedohledný ovál porostu, do jehož středu ústila úžící se písečnákosa. Uviděli jsme tyč, kterou zde Vinnetou zarazil do země jako poslední znamení zvoucí dálVupaumugiho. Komančský náčelník si to nemohl vysvětlit jinak než jako Šibabigův pokyn,že jeho druzi mají postupovat písčitým pruhem mezi záplavou kaktusových ostnů.Když jsme dorazili k tomuto místu, byli Komančové už dávno z dohledu. Zastavili jsme se,sestoupili jsme z koní a odvedli zvířata stranou chtěli jsme, aby byla chráněna při případnépřestřelce. Pro obranu bylo tohle místo výhodné. U vstupu byl sice písečný pruh dost široký,asi tak třicet kroků, potom se však úžil a úžil a na nejtěsnějším místě by se vedle sebe stěžísrovnalo pět šest jezdců. Takže i kdyby se Komančové rozhodli pro (podle mého soudu)naprosto šílený podnik, kdyby se chtěli pokusit probít nazpět, musili bychom je hladceodrazit. Už první padlí Komančové by zcela zatarasili cestu těm vzadu. A přitom navíc ještěnám kaktusový porost poskytoval výborný kryt.Past tedy zaklapla, teď se nedalo dělat nic jiného než čekat, jak se vyvine dál.Hodinu dvě se nedělo vůbec nic. Komančové již přišli na to, že cesta nikam nevede, abezpochyby svolali válečnou poradu. Jak to jimi asi otřáslo, když po celé té\"dlouhévyčerpávající pouti najednou zjistili, že se vůbec neocitli U cíle, ba ještě hůř: že nemajínejmenší naději na vodu, po níž tak nepředstavitelně bažili lidé i zvířata. Bylo podle méhonázoru jen otázkou času, kdy se Veliký hrom zase objeví. nakonec jsme se dočkali, i když seto protáhlo na víc než tři hodiny.Ploužili se pomalu, ledva se vlekli, podklesávala jim kolena, zklamání, únava, vysílení jimochromovaly údy. Nechali jsme je přijít blíž, bezpečně skryti za kaktusy, a teprve kdyždospěli k onomu místu, kde se písečný pás začínal opět poněkud rozšiřovat, vyrazili jsme zesvých úkrytů. Objevili jsme se všichni naráz, ze všech stran, nečekaný řetěz či smrtící smyčkahozená kolem krku.Do Komančů jako by uhodil blesk. Strnuli na místě a vytřeštěným pohledem si nás prohlíželičekali, že mohou narazit na kavalerii, na vojáky, ale najednou proti nim stál někdo úplně jiný:Indiáni a několik bílých lovců! Shlukli se do jednoho houfu, doletěl k nám šum vzrušenéhorozhovoru, několik jich začalo mávat rukama na různé strany, potom se vzrušení uklidnilo aod houfu se odlepili dva muži. Směřovali přesněji řečeno klopýtali směrem k nám.\"Poslové,\" poznamenal Vinnetou.\"Nevědí, na koho narazili, chtějí to zjistit.\"\"Půjdeme jim vstříc?\" řekl jsem.Vinnetou přikývl:\"Můj bratr Old Shatterhand povede vyjednávání.\"Mlčenlivý apačský náčelník ponechával zpravidla podobná diplomatická vyjednávání na mně.Ne že by to nesvedl stejně obratně jako já, to přinejmenším, avšak jako člověk hrdý a přímýse vždycky cítil trochu nesvůj, měl li se dohadovat řekněme s nějakou pochybnou existencí,pro niž v hloubi srdce neměl nic než naprosté pohrdání.

Muži kráčeli proti nám. Snažili se jít vzpřímeně a velmi důstojně, řekl bych přímo nedbale,prostě na sobě nechtěli dát znát, že se cítí být zaskočeni. Zůstali stát několik kroků před námia upřeli na nás mlčky své pohledy.Pokynul jsem, aby se přiblížili:\"Komančové z rodu Naiinů ať neváhají a přistoupí! Nemají se čeho obávat, jestliže ponechajísvé zbraně v klidu, kde jsou.\"Chvíli otáleli. Snad se i domnívali, že my půjdeme k nim, ale to nás s Vinnetouem aninenapadlo a věděli jsme dobře proč. Rozhodně jsme se nesměli dostat na dostřel indiánskýchpušek nějaký horkokrevnější Komanč mohl klidně z rozčilení stisknout kohoutek svébouchačky! A šlo též o to dát najevo, že jsme to my, kdo má nyní všechny trumfy v rukou.Konečně se ti dva rozhoupali a dotrmáceli se až k nám.\"Bojovníci Komančů jsou unaveni,\" poznamenal jsem vlídně.\"Náčelník Vupaumugi je patrněvyslal, aby zjistili, kdo jsme.\"Nechali mou poznámku na uvítanou bez odpovědi.\"Víte, kdo jsem já?\" pokračoval jsem, jako bych si jejich mlčení ani nevšiml.\"Ne,\" utrousil jeden z Komančů mezi zuby, ten starší, jemuž podle zvyklostí připadlo véstjednání.\"A rudého bojovníka stojícího zde po mém boku rovněž neznáte?\"\"Uff!\"Komanč zdusil výkřik v hrdle.\"Vidí mé oči dobře? To je náčelník Apačů Vinnetou!\"\"Tvé oči vidí zcela správně! A já jsem, pokud to nevíš, jeho bratr a přítel. Říkají mi OldShatterhand.\"\"Uff, Uff!\" zvolali oba současně.\"Čekali jste někoho jiného? Snad vojáky?\"Žádná odpověď.\"A za nimi potom náčelníka jménem Nalemasiuv, že?\"Starší Komanč se na mě podíval zpod brv.\"To se Old Shatterhand domnívá?\"\"Ne, nedomnívá. To Old Shatterhand bezpečně ví. A ví ještě spoustu jiných věcí. Vlastněvšechno: že jste chtěli vlákat vojáky do pasti, že jste je chtěli umořit žízní v poušti, že jste sechtěli zmocnit jejich koní a zbraní taky že teď v té pasti dřepíte sami.\"\"Ne!\"

\"Ne??? Podívej se laskavě kolem sebe! Vidíš ty pušky? Je zde víc než tři sta Apačů Mescalerůstačí můj jediný pokyn, a všichni do jednoho se odeberete do věčných lovišť. Ledaže bystebyli rozumní a vzdali se.\"\"Uff! Uff!\"Supěli jak brzdící lokomotiva a zuřivě se kousali do rtů.\"Už ano, nic jiného nemáte na vybranou. Kupředu nemůžete, zpátky nemůžete, a v kaktusechbyste jen bídně zahynuli. To je vám snad doufám jasné.\"\"Kde jsou bílí vojáci?\" ozval se zas starší chraptivým, zadrhujícím hlasem.\"To ti určitě povím!\" zasmál jsem se.\"A kde je Nalemasiuv?\"\"Nevyzvídej! A víš co? Pro změnu se zas já zeptám na něco tebe. Kde je Šibabig?\"\"Šibabig? To nevím...,\" uklouzlo mu.\"A to zas my víme.\"\"Kde je?\"\"Rozhodně ne tam, kde jste ho čekali.\"\"Ale kde tedy je?\"\"Počkej, počkej, kroť zvědavost! Už jsem ti odpovídal dost dlouho. My dva jsme náčelníci abudeme vyjednávat zase jen s náčelníky. Vyřiď to tam u svých a vyřiď taky, že jste jeli dvadny podle značek, které umístil v písku Vinnetou. To jen vy jste se domnívali, že to jsou tyčeod Šiba biga! Zavedli jsme vás mezi kaktusy úmyslně!\"\"Uff! Je to pravda?\"\"Old Shatterhand mluví vždycky pravdu,\" ozval se Vinnetou.\"Šibabig vám nemohl ukázatcestu, protože jsme ho zajali. I náčelník Nalemasiuv se octl v našich rukou. BojovníkKomančů ať to poví svému náčelníkovi!\"Komanč se zatvářil vyděšeně.\"Neuvěří mi, až mu to sdělím!\"\"Ne?\" řekl jsem, krče rameny.\"Potom se ovšem nedá nic dělat... Anebo ať si přijde sem k náma my mu to všechno zopakujeme. Že mu to vzkazuje Old Shatterhand.\"\"Řekneme mu to.\"

Oba muži byli zdrceni. Šlo se jim nazpět ještě hůř než k nám, a přesto si starší z nich muselcelou cestu ještě jednou zopakovat. Veliký hrom byl nedůvěřivý a chtěl mít podmínky zcelajasné.\"Náčelník Vupaumugi vyhoví vašemu přání a je ochoten s vámi hovořit. Jste však dva!\"vyřizoval posel.Vyhoví našemu přání! Musel jsem se v duchu zasmátchlap dobře ví, že je v beznadějném postavení, láme si bezpochyby hlavu kudy kam, budevšak do posledního okamžiku předstírat, že nám prokazuje velkou milost. Ale mávl jsem nadtím jen rukou.\"All right! Ať si s sebou taky někoho vezme!\"\"Přivede Apanačku, mladšího náčelníkaNaiinů,\" oznamoval obřadně posel.\"Pro mne za mne! Je jeho věc, koho si vybírá.\"\"Old Shatterhand a Vinnetou jsou však ozbrojeni. Vupa umugi a Apanačka si rovněž přejíponechat si zbraně.\"\"Souhlasíme,\" přitakal jsem.\"Až skončí porada, navrátí se svobodně ke svým bojovníkům!\"\"To je samozřejmé. Když vám to slibuje Old Shatterhand s Vinnetouem, můžete na to vzítjed!\"Zdálo se, že posel je spokojen. Pozdravil nás kývnutím hlavy a odtrmácel se zas zpátky mezisvé.Byl jsem docela rád, že s Velkým hromem přijde právě Apanačka. O tomhle Indiánu jsem užledacos zaslechl, a nebyly to špatné věci. Buď jak buď, šlo jistě o mimořádnou! osobnost,když se mu dostalo jako osobního jména slova, které v komančském jazyce označujebojovníka po všech i stránkách vynikajícího, řekl bych dokonalého. A přesvědčil jsem se užčastokrát, že indiánská jména nejsou volena nazdařbůh, že zpravidla velmi dobře vystihujívlastnosti nebo hlavní povahový rys nositele. Tak tedy Apanačka: znamenitý, výborný,vynikající člověk...Po chvilce se objevili oba. Šli vzpřímeně, neohlížejíce se napravo ani nalevo, jako lidé, kteřísi jsou dobře vědomi své ceny i svého významu. Snad si tak chtěli vynutit od počátku našiúctu že by nám tímto způsobem mohli nahnat strach, tomu jistě ani sami nemohli věřit.Přivítali jsme je uměřeným pozdravem a rukou jim naznačili, aby se posadili.Udělali to opět velmi důstojně a rozmyslně a položili si pak pušky na kolena. To všechno jimmělo dodat pocit sebejistoty, ale drobné, utajované pohyby naznačovaly, že jim ve skutečnostimoc volno není.Upřímně řečeno, čekal jsem, že Apanačka bude už starší, zkušený bojovník, a byl jsempřekvapen, když jsem uviděl hodně mladého muže, nepříliš vzrostlého, ale se svalnatým,

skvěle vypracovaným tělem. Zaráželo mě, že vlastně ani nevypadal jako Indián. Měl sicekštici černou jako havran, ale jeho kůže nebyla nijak zvlášť snědá, oči byly zasazeny v tvářirovně, lícní kosti se spíše jen jemně naznačovaly, než aby nápadně vystupovaly, a na bradě apod horním rtem měly jeho tváře neobvyklý, namodralý nádech přesně ten tón barvy, kterýmívají muži s tmavými, hustými vousy, i Snad se ten Komanč dokonce neholil? To by byloopravdu zvláštní a dost ojedinělé. Pozoroval jsem jeho obličej, a stále\" se mi zdálo, jako bychtu tvář byl už někde zahlédl, jenom jsem si marně lámal hlavu, kde to bylo a za jakýchokolností.\"Rozhovor vázl, přesněji řečeno, zatím vůbec nezačal. To odpovídalo přesně indiánskýmzvyklostem: sejdou li se protivníci k jednání, sedí a mlčí pěkně dlouho ten, kdo začne hovor,dává totiž, aspoň podle indiánských představ, najevo, že má z věci obavy a že si tímtozpůsobem pokouší druhou stranu naklonit. Čím víc si pak o sobě takový vyjednávač myslí,tím méně je ochoten začít s hovorem bývají s tím neuvěřitelné trampoty, protože málokdo sipotrpí na zachování ceremoniálu tak puntičkářsky a tak důsledně jako právě Indiáni. AVupaumugi si před námi určitě zadat nehodlal a byl připraven mlčet bůhvíjak dlouho.Přijal jsem tu hru. Srozuměl jsem se pohledem s Vinnetouem, že ani on není ochoten se ozvatprvní, a tak jsme tedy na sebe navzájem civěli, až jsem si po chvíli podepřel loket o stehno,položil tvář do dlaně a zazíval na celé kolo, jako by mě zmáhala únava nebo se o mě pokoušelspánek. Počítal jsem dobře. Vupaumugi pootočil hlavu směrem k mladému Naiinovi a vyzvalho pohledem, aby on tedy porušil mlčení. A Apanačka mě vskutku také vzápětí oslovil:\"Old Shatterhand a Vinnetou s námi chtěli hovořit?\"Zírali jsme lhostejně dál do prázdna, jako bychom pranic neslyšeli.\"Old Shatterhand a Vinnetou s námi chtěli hovořit?\" opakoval podruhé Apanačka.Podíval jsem se na něj ve svrchovaném údivu, dávaje nepokrytě najevo, že se mi nechce věřitvlastnímu sluchu.\"Slyším dobře?\" protáhl jsem.\"My že jsme chtěli s vámi mluvit? Ne, ne. O tom neví nic aniOld Shatterhand, ani Vinnetou. Avšak bojovník, kterého k nám Komančové vyslali, pravil, žeVupaumugi neuvěří žádnému z našich slov, z našich tvrzení, dokud to neuslyší sám na vlastníuši. Dovolili jsme tedy, aby náčelníci Komančů za námi přišli. Oni teď však sedí a dívají se,jako by nic nechtěli zvědět. A potom nás osloví Apanačka hm, nic proti němu nemám, alenení snad Vupaumugi dosti moudry na to, aby mluvil a jednal sám? Nebo se mu nechcemluvit? Dobře. Můžeme sedět a čekat. Nevím sice na co, ale jak je libo, my máme masa ivody dostatek...\"Opřel jsem si zas tvář do dlaně a obrátil oči vzhůru k obloze. Apanačka se zamračil,Vupaumugi udělal netrpělivý posunek, ale nakonec se přece jen ujal slova.\"Vupaumugi bude mluvit. Slyšel, že Old Shatterhand prý zajal náčelníka Nalemasiuva a jehobojovníky. Tvrdil to skutečně bílý lovec?\"\"Ano, přesně tak.\"\"Kde je zajal?\"

\"Znáš místo jménem Suks malestavi?\"\"Ano.\"\"Právě tam nám padli do rukou.\"\"Kolik jich bylo?\"\"My jsme je nepočítali ale ty bys řekl, že jich bylo desetkrát deset. A ještě možná několiknavíc.\"Viděl jsem, jak v Komančově tváři se najednou napjaly všechny svaly. Náčelník se zřejměpřemáhal.\"Řekl jsi však také, že jsi zajal šibabiga?\"\"I to jsem řekl.\"\"Kdo ho zajal?\"\"Já a Vinnetou.\"\"Nevěřím! Jak by ses mohl setkat s Šibabigem a s Nalef masiuvem! To by byla velikánáhoda!\"\"Náhoda? Ani ne. Propočet. Přesný propočet!\"\"Co míní Old Shatterhand tím slovem?\"\"Míním tím prostě to, že jsme vám přišli na vaše spády. Na celý ten podnik s Bloody Foxem as vojáky v poušti.\"\"Uff Kdo vám co řekl? Lhal!\"\"To bys musel být lhářem i ty. Protože tys to byl, koho jsem si já sám vyposlechl uSaskuankui.\"\"Uff\"\"Divíš se? Budeš se divit ještě víc! Vinnetou vyslechl tvé bojovníky, když se dohadovali otom, jak přepadnete Bloody Foxe. Odjel ho varovat a přivolal na pomoc tři sta Mescalerů.Jsou tady kolem tebe a kolem tvých Komančů.\"\"Uff. Uff!\"\"A s nimi Vinnetou přeznačkoval tyčemi cestu. To byly! jeho značky, ne Šibabigovy, kterévás vedly. Místo k Bloodyf Foxovi až sem!\"\"Old Shatterhand je miláčkem zlého ducha! A Šibabig je zbabělá ropucha! Copak senebránil?\"

\"Nebránil se a ty se taky nebudeš bránit!\"\"Uff! Jak můžeš něco takového jen vyslovit! Neodevzdáme vám své skalpy! Také my mámezajatce!\"\"Pshaw! Old Wabblea! Vím! Ležel jsem na pět kroků od tebe, když se to stalo, a vyposlechljsem si každé tvoje slovo. Ráno jste odjeli a my jsme si pak počíhali na Nalemasiuva.\"\"A ten se bránil.\"\"Co tě nemá! Ten se vzdal!\"\"Já se nevzdám, já se nevzdám,\" opakoval zarputile.\"Pak tě bohužel budu muset připravit o tvou medicínu.\"Škodolibě se zašklebil.\"Jak bys mě o ni mohl připravit? Nemám ji u sebe! Vupaumugi je chytrý a nenosí s sebouduše předků, když táhne do boje!\"Pokrčil jsem lhostejně rameny.\"Nikdy nemluvím do větru... Ale prosím! Ty chceš radši bojovat?\"\"Ano!\" vykřikl prudce.\"Rozhlédni se dobře, než se rozhodneš. Jste obklíčeni ze tří stran a nazpět se neprobijete. Nežbyste stačili zvednout zbraně, polovina tvých unavených mužů by padla našimi kulkami.Dále: My máme vodu, vy ne. Naše koně jsou svěží, vaši utrmácení. Sotva se držíte na nohácha přitom by ses chtěl pustit do boje? A kdyby se vás z obklíčení nakrásně pár probilo co ječeká? Smrt! Protože stejně zahynou žízní. Je to ztracená věc!\"\"Není. Budu bojovat.\"\"Leda bys byl stižen měknutím mozku!\"Svěsil hlavu. Uplynula chvíle mlčení, potom se ozval sklíčeným hlasem:\"A jestliže se vzdáme...? Co s námi uděláte?\"\"Daruji vám život.\"\"Nic víc?\"\"Zdá se ti to málo?\"\"Bez koní a bez pušek jsme stejně ztraceni. Byli bychompak vydáni všanc každému nepříteli. Nemůžeme se jich vzdát.\"

\"Kdybyste zvítězili nad námi vy,\" řekl jsem,\"vzali byste nám nejen pušky a koně, nýbrž iživoty a skalpy. Nebo byste nás postavili k mučednickým kůlům.\"\"Máme v rukou Old Wabblea!\" pokusil se vynést, jak jsem očekával, svůj poslednítrumf.\"Zhyne, jestliže nám ublížíte!\"\"To je jeho věc, že se nechal zajmout!\"\"Ty nechceš zabránit jeho smrti?\"\"To jsem neřekl.\"\"Řekl!\"\"Špatně jsi mi rozuměl! Chtěl jsem tě prostě upozornit, že kvůli Old Wabbleovi neslevím zesvých podmínek ani puntík. Sáhneteli mu na život, zaplatíte za to stejnou mincí. To říkámzcela vážně! A už dost o tom! Pověděl jsem ti všechno nejdůležitější a na zábavu nemámnáladu!\"Zvedl jsem se a Vinnetou udělal totéž. Také oba Komančové povstali, Apanačka na nás upíralpohled prozrazující jistou úctu, rozhodně v něm nebylo tolik hněvu a nenávisti, která přímosršela z očí Vupaumugiho. Veliký hrom ze sebe podrážděně vyrazil:\"Také já jsem ti pověděl už všechno!\"\"Opravdu? Jen jestli sis to dobře rozmyslel! Uvažuj než bude pozdě! Podruhé se s tebou užnesejdeme. Ani já, ani Vinnetou.\"Náčelník zaváhal, trhl nerozhodně rameny a pak zahučel mezi zuby skoro nesrozumitelně:\"Poradím se se svými bojovníky...\"\"Poradit se můžeš, ale ne aby sis dával moc načas! Nebudeme to zbytečně protahovat.Ztrácím pomalu trpělivost!\"\"Pshaw! Máme víc možností než ty, které jsi nám...\"\"Nemáte vůbec žádné možnosti, opakuju ti to už bůhví po kolikáté, a vážně naposled! A jestlimyslíš na útěk tak to pusť rychle z hlavy! Jestli se o něj jen pokusíte, zapálíme kaktusy avšichni uhoříte!\"\"Uff\" Zděšeně zamžikal.\"Old Shatterhand a Vinnetou by byli schopni spáchat takový zločin?\"\"Dej si pozor na jazyk! Ty zrovna budeš vykládat o zločinech! Radši se běž radit se svýmibojovníky! Do hodiny chci vědět, jak jste se rozhodli.\"\"Dozvíš se to.\"

Napřímil se, pokynul Apanačkovi a oba se k nám obrátili zády. Vzdalovali se volnýmkrokem, snažili se zachovat stejnou důstojnost, s jakou přišli, ale byla příliš hraná, než abynám nebylo jasné, že jsou otřeseni.Pozorovali jsme je pak už zdáli, z našeho postavení, spolu s Apači, s Old Surehandem, sParnellem, s Hawleym. Nespouštěli jsme je z očí hlavně proto, že jsme se obávali, aby se zezoufalství nepokusili o protiútok. Musili jsme počítat se vším. Objel jsem na koni spolu s OldSurehandem kaktusové pole, abych se pojistil a vyšetřil ze všech stran, co se dál děje sKomanči zřejmě se pokoušeli ještě najít jiné východisko nežli kapitulaci. Na místě, kde jsmese střetli, zůstalo jen něco kolem třiceti mužů, ostatní se pustili nazpět do kaktusového pole.Možná, že nevěřili, že ta cesta je slepá, že se tudy nikam nedostanou...Když jsem se Vinnetouovi zmínil o tom, co jsme s Old Surehandem společně zjistili, usoudil:\"Chtějí si prosekat cestu noži mezi kaktusy.\"\"To se jim nemůže podařit.\"\"Vinnetou je o tom pevně přesvědčen. Uschlé kaktusy jsou tvrdé jako kus kamene. NožeKomančů se o ně brzy otupí.\"\"Neměli bychom se za nimi ještě jednou podívat?\"\"Můj bratr Šárlí to může udělat ale nutné to není.\"\"Pojďme, sir,\" žadonil najednou Parnell, jako by šlo o slíbenou nedělní projížďkuparkem.\"Podíváme se po nich a já pojedu s vámi...\"\"Konečně... proč ne, k něčemu to může být dobré,\" přisvědčil jsem po chvilce zaváhání.\"A mne vezmete taky s sebou!\" přidal se Jos Hawley.\"Dobře, dobře ale víc už nikdo,\" pospíšil jsem si.\"Nebo to opravdu bude vypadat jako nedělníškolní výlet!\"Vyhoupli jsme se do sedel a pustili se jižním směrem. Nemuseli jsme jet ani příliš daleko měljsem s sebou dalekohled a brzy jsem je objevil, jak se pokoušejí prorubat si cestu kaktusovouhouštinou. Pozoroval jsem je chvíli a málem mi jich bylo líto, když jsem viděl jejich marné,zhola zbytečné úsilí dostat se z pasti. Obrátili jsme koně, a když jsme dojeli k záhybu, kde sekaktusové pole stáčelo směrem na západ, obhlédl jsem ještě jednou porost a pak cely obzor.\"Sir, neděje se tamhle něco podezřelého?\" upozornil mě pojednou Sam Parnell.Zdálo se, že se tam v jednom místě cosi pohybuje, sáhl jsem tedy po dalekohledu a ejhle,domněnka se potvrdila. To něco, co se tam pohybovalo, byla skupina osmi jezdců směřujícíchna severovýchod, to jest směrem k zadní hranici kaktusového pole, kde se Komančovépokoušeli o průsek.Co teď? Co kdyby ti neznámí jezdci Komanče uviděli, napadlo mě, a rozhodli se jim přispětna pomoc? Nebylo to sice příliš pravděpodobné, ale já jsem se přesvědčil už nejednou, že i ty

nejméně pravděpodobné věci se někdy mohou stát nejskutečnější skutečností. Rozhodl jsemse tedy bez dalšího sáhodlouhého uvažování, že se za těmi neznámými jezdci podívám. Zadané situace bude beze vší pochyby nejlépe zjednat si jasno, kde se tu berou a co mají zalubem. Zdálo se mi, že čtyři z nich jsou Indiáni, nerozpoznával jsem ovšem, z kteréhokmene...Odbočili jsme tedy dál jižním směrem a vyjeli té osmici vstříc. Všimli si nás už také, srazili sedo houfu, zastavili se potom se rozhodli a vyjeli přímo proti nám.Jak se tak blížili, mohl jsem si je lépe prohlédnout. Dva z nich, jeden běloch a jeden Indián,upoutali mou pozornost na pr! ní pohled. A zvlášť ten běloch, poněvadž tak fantastickyoblečeného chlapíka jsem už dlouho neviděl, a že se na Západě člověk potká s všelijakvymustrovanými lovci! Vysoký, poněkud vyzábly dlouhán vězel v jakémsi prapodivnémpolovojenském stejnokroji, samá výšivka, samé zdobení, epolety na ramenou, široký, naněkolikrát omotaný pás kolem boků a k tomu jezdecká šavle s honosným zlatým střapcem.Pod mohutným širákem se skrýval podlouhlý obličej s propadlými tvářemi a s neklidnýmaočima, nevzbuzující příliš mnoho důvěry.Zastavil na několik kroků od nás, přeměřil si nás ostře jednoho po druhém, pak hodil okem posvém indiánském náčelníku s orlím perem ve vlasech (byl to tedy bezpochyby náčelník) aprsty se dotkl lemu klobouku. To snad mělo cosi jako vojensky pozdrav.\"Good day, boy s! Copak vás přimělo k tomu, že se potloukáte přímo uprostřed téhlezpropadené pouště? pánové!\" oslovil nás krákoravým, nakřáplým hlasem.\"Nic zvláštního,pouze obyčejná projížďka, sir,\" odpověděl jsem opatrně.\"Projížďka? To máte teda divnej vkus,\" ušklíbl se chlapík, odhadoval jsem, že mu je něcomálo přes padesát.\"Mne na Liáno Estacado nedostal ani párem volů, kdybych nemusel. A kdovlastně jste, meššúrs, prozradíte mi to laskavě?\"\"Pardálové.\"\"Nechte těch vtípků!\"\"Řekl jste nám pardálové, tak asi jsme pardálové.\"\"Podívejte se, sir, když se člověk s někým setká v takovéto pusté končině, tak musí vědět, ským má tu čest!\"\"Zcela správně. I my bychom rádi věděli, s kým máme čest.\"\"Vy jste mi divný patron!\" Chlapík potřásl hlavou a sebevědomě vypjal prsa. \"Já sice napodobny způsob rozhodně nejsem zvykly, ale budiž! Všiml jste si vůbec, že hovoříte sdůstojníkem?!\"\"Ovšemže jsem si všiml.\"\"A dokonce se slavným důstojníkem! Slyšel jste někdy generálu Douglasovi?\"\"Bohužel neslyšel.\"

Zhluboka se nadechl a vrhl po mně podezíravý pohled.\"Neee?\"\"Vždyť vám to povídám.\"\"Pak neznáte dějiny Států!\"\"To jsem ovšem taky netvrdil!\"\"Ten proslulý generál Douglas jsem totiž já!\"Vypjal prsa ještě vojáčtěji žádného generála na světě by to nenapadlo ani ve snu. Hotovédivadelní představení! U špatných ochotníků!\"Potěšení je na mé straně,\" nenechával jsem se vyvést z klidu.\"Bojoval jsem u Bull Runu!\"\"Velká čest!\"\"A taky u Gettysburgu, u Harpers Ferry, v pohoří Chattanooga. A všude, sir, jako naprostývítěz!\"Břinkl šavlí a založil si ruce na prsou Napoleon po triumfu u Slavkova se nemohl tvářitsvrchovaněji.\"Ano? Och, je to možné...\" připustil jsem nevzrušeně.\"Je to jisté!\" zahřměl na mne.\" Well! Pustil jsem se přes Liáno Estacado, ti bílí gentlemanijedou taky se mnou, Indiány jsem najal jako průvodce. Jejich velitel stojí tady vedle mne.Jmenuje se Mba, Vlk, a je náčelníkem kmene Chickasaws, Čikasavů.\"Podíval jsem se na Indiána ten až dosud mlčící chlapík se mi zamlouval desetkrát víc než celýpan generál. Totiž generál! Nebyl bych dal zlámanou grešli za jeho důstojnické prýmky,cožpak by se našel vyšší důstojník, který by si počínal jako tento Mr Douglas? Jestli si někdyu někoho zjednal svým vystupováním obdiv, pak u mne to prohrál na celé čáře. Jako ti dvacísaři u Slavkova proti Napoleonovi.Obrátil jsem se k Indiánovi.\"Bojovníci Čikasavů vykopali válečnou sekyru?\"\"Nikoliv.\"\"Ani proti Komančům, ani proti Apačům?\" Ne\"\"Ne.\"

\"Pak mohou oči mírumilovného náčelníka uzřít něco, co dosud neviděly. Na této straněkaktusového pole stojí Vinnetou se třemi sty apačských bojovníků, aby zajal náčelníka NaiinůVupaumugi s jeho oddílem. Chceš se podívat?\"\"Uff!\" Mba se lišácky usmíval, oči se mu jen leskly.\"Mohu jet ihned.\"\"Vinnetou?\" vpadl pan generál.\"Opravdu, sir? V tom případě jedu taky, musím ho vidět,musím se s ním seznámit. Hned vyrazíme... a... A kdo jste vlastně vy, sir?\".\"Vinnetouův přítel. Říkají mi Old Shatterhand.\"\"Ovšem, ovšem, slyšel jsem už o vás,\" generál měl oči navrch hlavy. Jeho hlas zněl najednoumírně až uctivě.\"A jsem rád, že vás poznávám. Tady je moje ruka, ruka vítěze odGettysburgu, od Harpers Ferry a...\"\"... a spousty jiných míst,\" dořekl jsem.Přikývl:\"Správně!\"Stiskl jsem mu nedbale pravici, spokojen v tomto okamžiku především s tím, že generálovavýprava se dala odlákat od svého původního směru. To bylo pro danou chvíli nejdůležitější.\"Mba se už neozval ani slůvkem, o to víc toho však namluvil Douglas. Zvlášť ho zajímalo,proč vypukl boj mezi Komanči a Apači, doloval ze mě podrobnosti a byl viditelně zklamán,když jsem odpovídal úsečně, na půl úst, předstíraje, že o všem ví hlavně a jedině Vinnetou. iNakonec přestal dorážet s otázkami a začal nápadně vychvalovat náčelníka Apačů, pěl naněho hotové chvalozpěvy. Jestli tohle budeš opakovat i Vinnetouovi, pomyslil jsem si, to si uněho moc nešplhneš.A taky že to tak bylo.Vinnetou se pozdravil s Čikasavem důstojně a odměřeně. Generálu Douglasovi odpověděl najeho vodopád tirád o proslulosti náčelníka Apačů jednou větou a krajně zdrženlivýmpohledem. Zato když jsem generálovi představoval Old Surehanda, všiml jsem si docelapřekvapující věci. Lovec stěží potlačoval úsměv při pohledu na důstojnickou maškarádu páněDouglasovu, zato generálův pohled měl v sobě jakousi úzkostlivost, bojácnost. Zdálo se mi,že si velmi oddychl, když mu Old Surehand klidně podal ruku a řekl své jméno. Pak najednouzase ožil a začal tlachat cosi o tom, že se zde schází skutečný výkvět lovců Dalekého západu.Vzal jsem si ve vhodném okamžiku Old Surehanda stranou a stiskl mu důvěrně loket:\"Všiml jste si, sir?\"\"Čeho?\"\"Jak divně se k vám chová ten Mr. Douglas. Vy ho odněkud znáte?\"\"Ne... Vidím ho dnes poprvé.\"

\"Opravdu? Vzpomeňte si!\" naléhal jsem.\"Skutečně ho dnes vidím prvně. Záleží na tom? A proč vás to tak zajímá, Mr Shatterhand?\"\"Něco mi tu nehraje. Mám takový dojem, že se polekal, když jste mu řekl, kdo jste.\"\"Ale jděte,\" usmál se lovec.\"Já vím, že vašim očím nic neujde, ale... tentokrát jste na omylu.\"\"Byl bych rád ale bojím se, že to tak není. No nic, budu si muset Mr Douglase trochu vícvšímat.\"\"Jak myslíte. Ale je to zbytečné.\"Mezitím se porada obklíčených Komančů zřejmě na čemsi ustanovila. Viděli jsme, jak se opětsrazili do houfu, patrně s konečnou platností se přesvědčili, že prosekat se mezi kaktusy jezhola nemožné. A teď si lámou hlavy, jak se z té kaše dostat. Proto se objevil i nový poseljenom ze značné dálky na nás volal, že náčelníci Komančů si přejí novou schůzku, na stejnémmístě, za stejných podmínek. Asi měl strach, že po něm budeme střílet, že se neodvážil přijetblíž... Odpověděli jsme, že souhlasíme, a tak jsme zanedlouho opět seděli proti sobě a dívalise navzájem upřeně do očí.Jenže Vupaumugi tentokrát dlouho nevydržel zachovávat důstojné mlčení. Zjevně nahlédl, žejeho postavení je svízelné a to ještě stále nevěděl, že mám v kapse ukořistěné jeho velevzácnémedicíny.Ale přesto začal, jak se dalo čekat, oklikou:\"Old Shatterhand nezměnil dosud své mínění?\"\"Co tě napadá!\"\"Vupaumugi se radil se svými bojovníky,\" oznámil Komanč důležitě, jako by mi sdělovalbůhvíjakou novinku.\"To předpokládám, vždyť kvůli tomu jsi odešel od našeho jednání.\"\"Přicházím, abych ti dal návrh.\"\"Prosím. Poslouchám.\"\"Zakopeme válečné sekyry a vykouříme s vámi dýmku míru.\"\"Výborně. Vidím, že pomalu přicházíš k rozumu. Podmínky samozřejmě zůstávají vplatnosti.\"\"Podmínky? Jaké podmínky?\" zatvářil se náramně překvapeně.\"Ty, o kterých jsem s tebou mluvil. Přece si nepředstavuješ, že s námi prostě vykouříš dýmkumíru a potom odtud odjedeš, jako by se nic nestalo. Darujeme vám sice život, ale koně apušky patří nám.\"

\"Na to nemůžeme přistoupit,\" zkoušel to znova.\"Tak nechme marných řečí! Proč jsi tedy vůbec za mnou chodil? Budeme bojovat!\" řekl jsemostře.\"Počkej!\" zadržel mě.\"Počkej ještě!\" opakoval.\"Pomysli na Old Wabblea! Bude první, kdozahyne.\"Pokoušel se mě opět zastrašit tímhle.\"Snad bude první, ale ne poslední. Určitě vy všichni půjdete do věčných lovišť hned za ním.Ty především! A nečekej potom nějakou milost!\"\"Uff! Old Shatterhand se domnívá, že může zajmout Vupaumugiho tak snadno jakoNalemasiuva?\"\"Upřímně řečeno myslím si to.\"\"Já však nejsem Nalemasiuv! Poddal se ti, poněvadž ses zmocnil jeho medicíny. Avšak mojemedicíny nikdy nedostaneš!\"\"Pshaw! Nic snazšího!\"Vstal jsem, poodešel několik kroků stranou, vytáhl nůž a mlčky nařezal něco kaktusovýchlistů. Pak jsem z těch kaktusových třísek nahrnul malou hraničku.Náčelník na mě třeštil oči. Nedovedl si mé počínání vysvětlit.\"Nevíš ani, kde jsou!\" vypravil ze sebe po chvíli.\"V Kaamkulanu,\" řekl jsem samozřejmě.\"Uff!\"\"Jsou zavěšeny na tyči před tvým stanem.\"\"Uff, Uff! Jak to víš?\"\"Byl jsem tam.\"\"Tys byl v Kaamkulanu?\"\"Ano a něco jsem si odtamtud vzal s sebou.\"\"Co? Co?\"\"Tvého černého zajatce.\"\"To není pravda!\"

\"A tvého koně. Mimochodem znamenitého!\"\"Lžeš!\"\"A tvé medicíny!\" ohromil jsem ho do třetice.\"Lež, lež, lež! Obrovská lež!\"\"Old Shatterhand nelže, to bys už měl vědět,\" potřásl jsem hlavou.\"Ale přesvědčím tě!\"Vylovil jsem z kapsy medicíny a volným pohybem je položil na kaktusovou hraničku.Náčelníkovi vylézaly oči z důlků. Všechny svaly v obličeji mu jen hrály, svíral rty, na očíchmu bylo vidět, že se užuž chystá skočit a vyrvat mi ty drahocenné, posvátné předměty, tyodznaky náčelnické i lovecké důstojnosti. Sáhl jsem rychle po revolveru a zahřměl na něho:\"Zůstaň sedět! Jestli se jen pohneš\"Celý se sesul, schoulil se do sebe.\"Moje medicíny...,\" zasténal.\"Moje medicíny...\"\"Vidíš, že jsem mluvil pravdu! A teď už vážně a naposledy: Vzdáte se, nebo ne?\"\"Nemůžeme!\"\"To je mi líto. Ale víš, co tě čeká, sám si o to říkáš! Nejdřív ovšem spálím tvé medicíny...\"Vytáhl jsem z kapsy zápalky, škrtl a přiblížil se s plamínkem ke kaktusové hraničce. Ihned sevzňala.\"Nech toho!\" Vupaumugi strašlivě zaječel.\"Nech toho, nepal moje medicíny! Uděláme, cochceš, vzdáme se, rozkážu to svým bojovníkům!\"Netroufal se už ani pohnout, všecek se třásl.Zašlápl jsem pomalu botou hořící sušinu a přitom jsem úkosem pozoroval náčelníka.\"Tak dobře. Ale poslyš ne abys mi za chvíli řekl, že sis to rozmyslel! Znám ty vaše vytáčky!A podfuky! Rovnou ti říkám jestli mě k tomu donutíš a já budu muset ještě jednou ty kaktusypodpálit, potom nepomohou žádné další prosby a tvé medicíny shoří na troud!\"\"Ne! Ne! Ne! Vzdáváme se, vzdáváme se ti!\" breptal překotně.\"Ale vrátíš mi moje medicíny,viď, že mi je vrátíš?\"\"Ano.\"\"A kdy?\"\"Až vás propustíme na svobodu, dřív ne. Ale do té doby

je budu pozorně opatrovat, to ti slibuju. Doufám, že mluvím jasně. Kdyby ses chtěl ztratit, tako ně samosebou přijdeš.\". Hluboce si povzdechl.\"Ano, jsem v tvých rukou. Jsme v tvých rukou. A co se mnou uděláš dál?\"\"Zatím zůstaneš s námi. Odevzdáš nám zbraně, my tě spoutáme a Apanačka se vrátí k tvýmbojovníkům a oznámí jim, jak ses rozhodl. Oni pak složí zbraně na tom místě, kde teď jsou, apak přejdou postupně po skupinách sem k nám. Dostanou taky pouta... Můžeš se zaručit, žeposlechnou?\"\"Ano, ano,\" zahučel.\"Náčelníkovy medicíny jsou pro bojovníky stejně posvátné jako pronáčelníka.\"\"V pořádku. Myslím, že tvoji lidé mají hlad a žízeň. Dostanou najíst i napít a postaráme se i okoně. Můžeš jim vzkázat, že pokud se budou chovat slušně, aspoň nějaké ty zbraně jimvrátíme. Vidíš, že mám dobrou vůli, tak hleď, ať mě nezklamete! Apanačka teď může jítzařídit věci, dávám mu na to čtvrt hodiny. Jestli do té doby tvoji Naiinové nepřijdou,podpálím tvoje medicíny a už se s nimi jakživ neshledáš!\", Vupaumugi se bezmála zhroutil. Shrben, zkroušen seděl a setrvačně přikyvoval hlavou.Apanačka pochopil, že nyní je na něm, aby jednal. Povstal, přešel ke mně, a dívaje se mizpříma do očí, řekl:\"Slyšel jsem mnoho vyprávět o Old Shatterhandovi a teď jsem poznal, že žádný z lovců se munevyrovná. Apanačka ctí chytrost a statečnost i u svého protivníka. Obdivuje OldShatterhanda, a kdyby zůstal naživu, chtěl by si získat jeho úctu a přátelství.\"\"Jak to kdyby zůstal naživu?\" podivil jsem se.\"Slíbil jsem ušetřit život všech Komančů!\"\"Apanačka není ani dítě, ani stařena, nýbrž bojovník. Nepřijme od nikoho život darem.\"\"Co tím chceš říct?\"\"To se Old Shatterhand včas dozví.\"\"Znamená to snad, že ty sám se chceš postavit na odpor se zbraní v ruce?\"\"Ne. Jsem tvůj zajatec jako ostatní. Moje zbraň proto bude mlčet a moje nohy se nepohnou kútěku. Ale ani Old Shatterhand, ani Vinnetou nesmí říct, že Apanačka děkuje za svůj životmedicínám. Nyní provedu, co po mně bílý lovec žádá.\"Obrátil se a beze slova odešel.\"Uff!\" ozvalo se za mnou tiše z Vinnetouových úst.To slůvko, ten tichý přitlumený výkřik byl výrazem nejvyššího uznání. Vinnetouovi seApanačka líbil od první chvíle, ale nestalo se hned tak někomu, aby mu zdrženlivý apačskýnáčelník dal tak veřejně znát, že obdivuje jeho jednání. Ostatně jsme si byli v tom tichémrespektu s Vinnetouem zajedno jenom nám nebylo jasné, co vlastně mladý Komanč chcepodniknout.

Vupaumugi vstával zvolna, jako by vzpíral na svých ramenou nesmírně těžké břemeno.Chápal jsem to. Pomyšlení, že kvůli medicínám musel on, proslulý tvrdý nejvyšší náčelníkKomančů, vydat své vlastní bojovníky do nepřátelských rukou, ho tížilo jistě víc než nejtěžšíbřímě. Šel vrávoravým krokem, občas klopýtl a celý se hrbil. Dal se potom beze slova a bezjediného náznaku odporu svázat a položit na zem.Naši přátelé se mezitím kolem nás jen chumelili, jak jsme pořídili, se dalo snadno usoudit už ztoho, že Veliký hrom byl v poutech, chtěli ovšem znát podrobnosti o tom, jak se jednalo, coKomančové, jak budeme postupovat dál, až se vzdají. Old Surehand jako obvykle přijalzprávy mlčky a soustředěně, Parnell a Hawley div nevyhazovali radostí klobouky nad hlavu,nejvíc řečí však nadělal Mr Douglas. Jeho generálské tirády prostě nebyly k zastavení, přitomlichotil nám všem, a mně zejména v první řadě. Vykřikoval, že vydám za celý jízdní pluk, žese mnou by byl zvítězil u Gettysburgu s mnohem menšími ztrátami, že moje zbraně jsoudokonalost sama. Přitom na nich mohl nechat oči, jako by vůbec poprvé viděl slušnější pušku.Divný generál...Dokonce si mě vzal na chvíli stranou, kupodivu však místo na Komanče se mě začal vyptávataž dotěrně na Old Surehanda.\"Mr Shatterhande, tady se opravdu sešel výkvět lovců. O každém něco už vím, jenom o MrSurehandovi je to slabší. Jakpak on se vlastně jmenuje?\"\"Bohužel nevím,\" řekl jsem.\"Ale Old Surehand jistě není jeho pravé jméno,\" dotíral.\"Nevím.\"\"A odkud pochází, prosím vás?\"\"Taky nevím ale mohu vám dát dobrou radu.\"\"Prosím, prosím...\"\"Zeptejte se ho na to sám možná že vám to poví. Mně zatím o sobě neřekl ani slůvko. Pravda,já se ho taky na nic nevyptával, nemám ve zvyku nahlížet do cizí kuchyně. Jenže u vás je toněco jiného. Generál musí vědět o všem, co se kde šustne, to chápu.\"Nevím, jestli se dovtípil, nestaral jsem se o to, ostatně v té chvíli přijížděl první komančskýzajatec. A kupodivu to nebyl Indián, jak jsme čekali, nýbrž náš starý známý Old Wabble.Nejspíš si vynutil, aby mu vrátili koně, a tak přicválal ve svém šátku s cípy sklouzávajícímihluboko k ramenům a se stříbrně se lesknoucími náušnicemi. Svezl se ze sedla, odhodildvěma pohyby dlouhé bílé vlasy a klátivě se k nám rozběhl. Tvář se šklebila přívětivýmúsměvem a hned nenuceně napřahoval pravici, jako by se od našeho rozloučení nic zvláštníhoneudálo.\"Welcome, sir!\" zahalekal.\"Dovolte, abych vám stiskl tlapu. Tomu říkám přijít v nejvyšší čas!Už mě brněla hlava od samého přemýšlení, jak to se mnou dopadne. A najednou vidím, žedobře, znamenitě, výborně. Its clear!\"

\"Možná že to tak zcela jasné není.\" Přehlédl jsem napřaženou pravici.\"Rozhodně to byl nášposlední společný podnik, Mr Cuttere. Rozcházíme se, sir!\"\"Ale proč? Co se stalo? Co se děje?\"\"Co se stalo? Vy se ještě ptáte? Prosím vás, vždyť si počínáte jako nezvedený kluk! Jít s vámido něčeho, to aby se člověk rovnou bál o krk! Všechny, jak zde jsme, jste mohl přivést doneštěstí. Ztraťte se mi z očí, buďte tak laskav!\"Old Wabble na mě civěl, takového přivítání se rozhodně nenadal. Byl zvykly, že mu nakonecvšechno projde. Bručea huhlaje se odšmaťhal k Old Surehandovi, Parnellovi a Hawleymu ale i u nich se potkal sestejně chladným přijetím. Nakonec tedy hledal útěchu u generála. Sedli si stranou a začali simezi sebou šuškat, aniž jim kdokoliv věnoval pozornost. Přijížděli totiž už Komančové, vmenších skupinách, jak jsem o to žádal, a dávali se postupně s tichou odevzdaností spoutávat.Prohlíželi jsme je, ale bylo to zbytečné, dohodu dodržovali poctivě, takříkajíc do puntíku. Aniu jediného jsme nenašli ukrytou zbraň, všechny byly odházeny na místě, které jsem určil.Apanačka stál v slově a já jsem byl, upřímně řečeno, velmi rád. Když jsem viděl těch stopadesát jak sosna urostlých bojovníků, ještě i teď v některých okamžicích vrhajících stranouzlobný pohled, uvědomil jsem si s ulehčením v srdci, jakému krveprolití se podařilo zabránit.Jaká by to byla zoufalá řežba! Kolik z nich i z nás by ji zaplatilo životem! Jak by asi tady topískoviště rudlo krví komančskou, apačskou i bělochů...Když jsme spoutali posledního Komanče, zbýval ještě Apanačka. Toho ponechávali na můjpokyn stále bez pout. Přišel však sám s nastavenýma rukama:\"Old Shatterhand nechť dá spoutat i mne!\"\"U tebe chci udělat výjimku.\"\"Proč právě u Apanačky?\"\"Protože k tobě mám naprostou důvěru.\"Potřásl hlavou:\"Vidíš mě dnes prvně.\"\"Dovedu číst v očích. Tvoje nelžou. Ponechám ti volný pohyb, a dokonce i zbraň, jestliže mislíbíš, že se nepokusíš o útěk.\"Vinnetou a Old Surehand mi stáli po boku. Apanačka se napřímil, zdálo se mi, že v jeho očíchse mihl záblesk uspokojení. Avšak zatím mlčel.\"Slibuješ?\" řekl jsem.Lehce zavrtěl hlavou. Ne\"\"Čekáš na vhodný okamžik...\" Opět zavrtěl hlavou.

\"Ne.\"\"Nerozumím. Proč mi tedy nechceš slíbit, že se nepokusíš o útěk?\"Zvedl ke mně oči a pravil s velmi vážným výrazem v tváři:\"Protože to nebudu mít zapotřebí. Buď budu svoboden, anebo mrtev. Jsouli ovšem Vinnetou aOld Shatterhand takoví, jak se o nich všude po savanách vypravuje.\"Něco jsem začínal tušit.\"To mi musíš blíž vysvětlit,\" vybídl jsem ho.\"Apanačka není zbabělec, který se vzdá a nezvedne přitom na svou obranu ani malík.Vupaumugi se bál o své medicíny, proto se odevzdal do vašich rukou. O mně však nesmínikdo říci, že jsem jednal zbaběle. Souhlasil jsem s náčelníkem, abych zachránil jehomedicíny a muže našeho kmene. Sebe však z vaší dohody vyjímám! Apanačka si nedá darovatživot ani svobodu. Chce o ně bojovat!\"Řekl to pevně a hrdě, ne jako by byl v naší moci, ale jako by prostě vysvětloval několikapřátelům, na čem mu nejvíc záleží. Chápali jsme ho. Vupaumugi měl pro své rozhodnutípádný důvod. Prostí bojovníci rovněž přinejmenším byli povinni poslechnout na válečnévýpravě náčelníka. Ale pro Apanačku, který byl nejvyššímu náčelníku téměř roven, tohlevšechno neplatilo. Chtěli jsme s Vinnetouem jeho mimořádnému postavení vyjít vstříc aspoňv tom, že mu ponecháme zbraně a osobní volnost. Ale hrdý Indián se s tím nemínil smířit.Sám před sebou by nedokázal obhájit své jednání, nechtěl se nikomu cítit zavázán, chtěl sivšecko získat poctivým bojem, a měl to být boj proti jednomu z nás natolik jsem znalindiánské obyčeje, že teď už jsem si mohl spočítat na prstech jedné ruky, s čím Apanačkapřijde.\"Kdybych hovořil se zbabělci, odmítli by má slova,\" dodal po chvíli.\"Ale udatní bojovníci,jako je náčelník Apačů a slavný bílý lovec, mi porozumí.\"\"Rozumím ti,\" řekl jsem.\"A souhlasíte?\"\"Není snadné pro nás říct ti na tvoje rozhodnutí ano. Přesto... přesto ti nemohu odepřít svůjsouhlas.\"Šlo mi to těžce z úst.\"Uvážili jste, že to bude stát život jednoho z vašich lidí?\"\"Myslíš, že máme menší odvahu než ty?\"V duchu jsem si sliboval, že nesmím dopustit, aby právě v tomto boji přišel kdokoli o život,ať Apanačka, ať jeho budoucí protivník. Což o to kdybychom s ním bojovali my dva, buď já,nebo Vinnetou, bojovali bychom určitě tak, aby nedošlo ke krvavému konci. Jenže co když to

bude někdo jiný? Chtěl jsem si v té věci zjednat jasno co nejdřív. Rozhodl jsem se, že sezeptám ihned.\"A s kým chce můj mladý komančský náčelník bojovat?\" ozval se vtom tichým hlasemVinnetou.\"S tím, kdo mu bude určen. Vy jste přece vítězové!\"Apanačka si opravdu nechtěl dát darovat ani to nejmenší. Namítl jsem:\"My jsme sice vítězi ale nesmíme toho využívat, má li být takový boj spravedlivý a rovný.Nemůžeme Apanačkovi určit soka a ještě i zbraň. Někdo by potom mohl tvrdit, že jsmevybírali úmyslně toho, kdo zbraň ovládá lip než jeho soupeř.\"\"Apanačka nezná bojovníka, který by ho převyšoval v boji s kteroukoli zbraní.\"\"Tím lip,\" řekl jsem.\"Zvol si tedy zbraň.\"\"Nůž!\" vyrazil ze sebe ostře.\"Apanačka a jeho soupeř dostanou do pravé ruky nůž a za levouruku budou k sobě připoutáni. Bojovat se bude až do rozhodnutí. Na život a na smrt! Souhlasís tím Old Shatterhand?\"Zhluboka jsem povzdechl.\"Dobře. Dejme tomu. A s kým chceš bojovat?\"Apanačka váhal s odpovědí. Jeho pohled bloudil nerozhodně od jednoho k druhému, pak sezastavil u mne.\"Souhlasil by Old Shatterhand, kdybych si ho zvolil?\"\"Samozřejmě!\" odpověděl jsem bez váhání, skoro radostně. Tohle by nejlíp vyřešilosituaci!\"Přijímám!\"Ale Apanačka se vzápětí obrátil k náčelníkovi Apačů.\"Souhlasil by Vinnetou, kdybych si zvolil jeho?\"\"Vinnetou je připraven již teď,\" zněla okamžitá odpověď mého pokrevního bratra.Naiinova tvář se rozzářila uspokojením.\"Uff! Apanačka je velmi hrdý na to, že dva slavní muži jsou ochotni s ním zápasit na život ana smrt. Nebudou ho však pokládat za zbabělce, jestliže si vybere někoho jiného?\"To ne,\" odpověděl jsem, ale zklamání jsem v hlase potlačit nedovedl.\"Je nám přece jasné, žekdyby Apanačku srdce svíral strach, nebojoval by vůbec s nikým. Rozhodl se tedy pro někohojiného bezpochyby z jiných důvodů.

\"Uff! Děkuji ti,\" řekl.\"Vidím, že je pravda, když říkají, že Shatterhand umí číst myšlenkydruhých. Opravdu né ze strachu, proč Apanačka nyní vysloví jméno někoho jiného než oboulovců, kterých si váží. Vinnetou i Old shatterhand si získali Apanačkovo srdce. Přál by si, abyse podobali všichni rudí bojovníci, přál by si, aby se jim podobal i on. Kdyby však některý znich padl Apanačkovým nožem, zaplatil by komančský náčelník příliš velkou cenu zasvobodu. Nepřátelé a zlí lidé by se radovali, avšak moudrých a spravedlivých bojovníků byobstoupil smutek. Apanačka si proto vybere někoho jiného.\"Znovu přelétl pohledem naše řady. Dotkl se zběžně očima Wabblea, na chvíli utkvěl na SamuParnellovi a Jsou Parnelleym. Nakonec se střetl pohledem s Old Surehandem.Otočil se ke mně a ztišeným hlasem řekl:Apanačka je náčelník a může se bít zase jen s náčelníkem.Jak se jmenuje bledá tvář, která stojí před lovcem s bílými vlasy?\"Aapanačka pravděpodobně už jeho jméno někdy slyšel.\"Surehand,\" odpověděl jsem.\"No, Apanačka se už doslechl o jeho činech. Vypráví se o něm, že to je silný muž, který neví,co znamená slovo strach. Nikdo nebude moci Apanačkovi vyčítat, že si zvolil protivníkaslabého chlapce. Přijme však Old Surehand Apanačkovu výzvu?\"\"Přijímám!\" ozval se lovec ještě dřív, než jsem se ho mohl zeptat.\"Apanačka znovu opakuje: bude to boj na život a na smrt!\"\"Nemusíš to opakovat, slyšel jsem tě dobře,\" řekl Old Surehand.\"Řekni jen, kdy a kde chcešbojovat. Já jsem připraven.\"\"Hned teď a tady,\" zněla Naiinova odpověď.\"Old Shatterhand s tím souhlasí?\"\"Přijal li Old Surehand tedy ano...\"\"Mám však ještě jednu prosbu.\"\"Vyslov ji!\"\"Apanačka si přeje, aby mu jeho protivník zasadil první ránu. Nesmí pocítit ocel mého nožedřív než já jeho.\"\"Nepřipustím! Nepřipustím!\" ohradil se Old Surehand\"Nejsem školák ani nedochůdče, aby miněkdo dával takové výhody! Chci bojovat jako rovny s rovnym! Old Shatterhand dá znamení,a potom začne ten, kdo bude chtít.\"\"Old Surehand má pravdu,\" rozhodl jsem.\"Ať si Apanačka přinese nůž.\"I on jako všichni ostatní odložil prve zbraně na určeném místě.