Vita Caroli

Potom jsem se odebral ke své sestøe do Bavor, která po-tøebovala mé pomoci. A odtud jsem se vrátil pøes salcburskéarcibiskupství a starou cestou jsem dospìl až do biskupstvíbrixenského ke hradu Taufersu. Potom jsem postupoval údo-lím cadorským k mìstu Bellunu a v noci jsem vstoupil do pod-hradí velmi pevného hradu Mel v pøedveèer svátku sv. Václa-va muèedníka, a pøipraviv tak jeho obležení, hradu jsem do-byl. Hrad ten držel hrabì z Cenedy, pán z Camina, a m욝a-né benátští, kteøí tehdy byli mými nepøáteli; hrad však pøecei po smíru zùstal v mé moci. Odtud jsem odešel do mìsta Tri-dentu, a pøišed do hrabství tyrolského, pobyl jsem tam aždo dne pøed svátkem sv. Kateøiny a toho dne jsem oblehl hradPenede nad jezerem Gardským, který obsadilo vojsko Lu-china Milánského a pán z Arca. Ty jsem odtud vyhnal, shro-máždiv tajnì vojsko s biskupem tridentským, a na den sv.Kateøiny byl hrad odevzdán do mých rukou a já jej darovalbiskupství tridentskému. Posléze se mi vzdal hrad Belvicinov diecési vicenzské, kteréžto mìsto s celým hrabstvím drželMastino della Scala. K tomuto hradu musil jsem pøitrhnoutitajnì za doby noèní s velikým nebezpeèím a obsadil jsem jejmužstvem. A odtud jsem se vrátil do Tridentu a z Tridentujsem jel do mìsta Bellunu. Když jsem tam meškal, byl patriarcha Aquilejský sevøenod vévody rakouského a hrabìte gorického, kteøí leželi po-lem blíže Cormonsu ve Furlansku; patriarcha, nemoha jimse svým vojskem odolati, poslal mi list tohoto znìní:,,Vám,jasnému knížeti Karlovi z rodu krále èeského, markrabìti mo-ravskému, i vašemu rytíøstvu oznamuji, že dùm Paní všech panía Panny všech panen v Aquileji jest od nepøátel tìžce oblé-hán; jemu však jsou služebníci paní a panen obzvláštì povin-ni pomoci. A proto prosím Vás a vašich knížat vùbec, abyste

pro lásku k Paní všech paní nedopustili, aby její dùm i její statkybyly znièeny.“ Uslyševše to, pøešli jsme se svými rytíøi, více než dvìma styjízdními a tisícem pìších nesmírnì vysoké hory, kde nebylozvykem jezditi. Ale Pán pøipravil nám pøechod pøes Serraval-le i pøišli jsme s velikými obtížemi do diecése aquilejskéa druhého dne ku patriarchovi. Ten byl shromáždil svùj lida položil se táborem podle nás blíže jedné øeky proti svýmnepøátelùm; ti leželi na druhé stranì øeky, která tekla mezi námia jimi. Oni pak, dovìdìvše se téže noci o našem pøíchodu,uprchli a vojsko jejich se rozprášilo. My jsme je pronásledo-vali a oblehli jsme jich èást v hradì. Tam jsme leželi dlouhoudobu a èastìji jsme útoèili na øeèený hrad. Mnozí z našich tambyli ranìni. KAPITOLA XV PO KRÁTKÉM ÈASE se král Jan a Karel vrátili do Èech.A král Jan odevzdal správu celého království do rukou Karlo-vých s tou však podmínkou, že Karel má králi Janovi vyplatitipìt tisíc høiven støíbra z hotových penìz a že král Jan se nemábìhem dvou let vraceti k stálému pobytu do Èech ani žádativ té dobì nìjakých penìz od království. Pøijav pak ty peníze,které mu Karel rychle opatøil, odejel do Francie. Po jeho od-chodu Karel šastnì a velmi horlivì øídil vládu království a, cobylo porušeno a zcizeno, uvedl opìt do náležitého stavua poøádku.

KAPITOLA XVI KDYŽ MINULA ona dvì léta, jak bylo výše øeèeno, vrátilse král Jan opìt do Èech a rozhodl se s Karlem, že vytáhnouspoleènì do Prus bojovati proti Litvanùm. Opatøivše proto rych-le vše potøebné na cestu vydali se do Vratislavì, kam se sjelitéž král uherský, hrabì hollandský a mnozí jiní knížata, markra-bí, vévodové a mnozí mužové urození za týmž úèelem s rozliè-ných stran svìta. A tak za svého pobytu ve Vratislavi dalise mezi jinými zábavami, jimiž se knížata obvykle bavívají,do oné zloøeèené a vášnivé hry v kostky. Pøi ní král uherskýa hrabì hollandský hráli spolu s takovou náruživostí, že onenhrabì vyhrál na králi šest set zlatých. Vida, že král jest protov mysli své rozhnìván a pobouøen, jat prudkým unáhleníma vysokomyslnou pýchou, vybuchl tìmito slovy:,,Ó, pane králi,jest s podivem, že, když jste tak velikolepým knížetem, jehožzemì prý oplývá zlatem, ukazujete pro tak malou èástku penìztakovou rozmrzelost ducha a tak zneklidòujete svou mysl. Nuže,abyste vy i všichni jiní zøejmì vidìli, že nelpím na penìzích tak-to nabytých a že jich nechci pro sebe užívati, nech tedy jdouzase ode mne pryè.“ A když to øekl, rozhodil všechny penízezískané ve høe mezi kolem stojící lid. Z toho si vzal tento králještì vìtší podnìt ke hnìvu, ale pøece jako moudrý èlovìk hnìvten zatajil a vìc pøešel mlèením. Po nìkolika dnech pak všichni ti knížata a velmožové vytáhliz Vratislavì do Prus. A tam leželi dlouhý èas èekajíce, až budeled; zima však byla vlahá a mírná, že jízda po ledu jako v jinýchletech nebyla možná. A tak mnozí ti velmožové, zklamavše se vesvých nadìjích, vynaložili nadarmo i svou práci i náklad.

KAPITOLA XVII JMENOVANÍ pánové se proto vrátili a všichni se odebralido svých zemí. Avšak král krakovský a vévoda Bolek lstivìzosnovali zloèinný zámìr, kterak by mohli zajmouti krále Janaa Karla pøi jejich návratu z Prus a po mnohých pohanìních jeobrati do posledního peníze. Tito pak o takových nástraháchnic netušili. Král Jan se odebral se svým lidem skrze mar-krabství braniborské a Lužici do hrabství lucemburského;Karel se však vyhnouti nemohl, nebo se musil vrátitido Vratislavì pøes zemì krále krakovského. Tak pøišeldo mìsta Kališe, kde byl návodem krále krakovského obklí-èen nástrahami, nikoliv takovými, aby jako zjevný nepøítel byljat, nýbrž mìl býti tajnì støežen, aby neunikl z mìsta. Jakmileto Karel zpozoroval, tváøil se, jako by nevìdìl nic o tom støe-žení, nýbrž øekl, že tam chce pro odpoèinek nìkolik dní zùsta-ti. I poslal proto k hejtmanu vratislavskému pìšího posla, kte-rý mu oznámil po poøádku prùbìh celé vìci. Ten pøitrhl ihneds tøemi sty odìnci asi na jednu míli blízko k mìstu Kališia poslal Karlovi pøed bránu statného valacha. Na nìj Karelvelmi opatrnì èekal, jak byl zpraven od posla, kterého byl po-slal do Vratislavì, a když byl kùò pøiveden, vsedl naò a rych-lým bìhem záhy dorazil ke svým, kteøí ho pøišli z Vratislavìvysvoboditi. Když pak král krakovský zvìdìl, že Karel taktounikl jeho nástrahám, poruèil zajmouti všechnu jeho èeleï,která po nìm zùstala v Kališi, ale pozdìji ji propustilna svobodu, když se mu nepodaøilo zadržeti Karla tak, jakbyl rozhodl.

Potom øeèený král Kazimír oblehl mìsto Stínavu, patøícík území vratislavskému, a dobyl ho. Tam jeho lid napáchalmnoho ohavností, zneuctiv panny a znásilniv manželky mìš-anù. Když se zpráva o tom donesla k Janovi, èeskému králi,tehdy zdržoval v kotlinì rýnské, pøijel ihned do shromáždivvojsko oblehl mìsto Svídnici, a zpustošiv její pøedmìstía popleniv velikou èást jejího území, dobyl mìsta Landshutua potøel je. A protože tento vévoda svídnický zosnoval lstnìa neèestnì ony nástrahy a nièemné úklady, kterými mìl býtiKarel v Kališi, jak bylo výše povìdìno, zadržen, král Jana Karel leželi deset nedìl v zemi øeèeného vévody a pustošiliji nepøátelským plenem na pomstu spáchaného zloèinu. Na-èež se vrátili do Èech. KAPITOLA XVIII PO TÌCHTO událostech v prodlení doby nepøíliš dlouhémvytvoøil Ludvík Bavor, který se nazýval císaøem, s králem uher-ským, vévodou rakouským, králem krakovským, markrabímmíšeòským a vévodou svídnickým mocný spolek proti Janu,králi èeskému, a Karlovi, markrabìti moravskému. Ti všichniopovìdìli øeèenému Janovi a Karlovi nepøátelství svými listyv jednom týdnu poslanými, chtìjíce je napadnouti a pronásle-dovati jako své úhlavní nepøátele. Král Jan zastrašen tìmitozprávami, poslal k Ludvíkovi slavnostní poselství, totiž pánaMikuláše z Lucemburku, svého dùvìrného rádce, a pana Jin-døicha z Neuenburgu, komoøího, svého nejvyššího písaøe, abys ním stanovili a ujednali nìjaký termín za úèelem jednánío dohodì nebo pøímìøí. Ten pak krátce odpovìdìl, že s ním

nechce míti žádných jednání o pøímìøí ani s ním nechce vy-hledávati porad o smíru. Král Jan pak uslyšev to, pravil:,,Vejménu Pánì, èím více budeme míti nepøátel, tím více koøistia zisku dostaneme; a já pøísahám pøi Pánu Ježíši Kristu, žekdo z nich mne první napadne, toho rozdrtím takovým zpùso-bem, že se všichni ostatní zaleknou.“ Potom v nepøíliš dlouhé dobì Kazimír, král krakovský, na-padl mìsto Žary, patøící Mikuláši, vévodovi opavskému, a ne-pøátelsky je oblehl. Ten ihned poslal ke králi Janovi do Prahya prosil velmi snažnì, aby mu poslal nìco ozbrojených mužù,s jejichž pomocí by mohl osvoboditi své mìsto, obléhanéod krále Kazimíra. Král Jan uslyšev to odpovìdìl s velikouradostí, že mu nepošle žádné ozbrojence, ale že za ètyøi dnymu chce pøijíti na pomoc sám osobnì s ohromným množstvímzbrojnošù. A král Jan, svolav ihned všechny pány královstvíèeského na snìm, pravil všem shromáždìným:,,Hle, mužovéurození a stateèní a vìrní milí, jest tøeba, abychom meèema zbranìmi hájili svého království a zemì proti nepøátelùm,kteøí bezprávnì napadají nás i vás. A ponìvadž onen Kazi-mír, král krakovský, nám na potupu napadl nepøátelsky Miku-láše, vévodu opavského, vasala našeho království èeskéhoi koruny, vidíme v tom velikou potupu svého majestátu; anižsmíme lehce nésti, aby trpìli tìžkou pohanu ti, kdož se prodobro míru a pokoje podrobili naší vládì. Aby nám tedy ne-byla pøipisována neèinná lhostejnost a vytýkána ospalost trp-né zahálèivosti, chceme a naøizujeme vám jednotlivì a všemzvláštì, abyste se ihned uchopili zbraní a hotovi k válce bezprodlení nás následovali, abychom potøeli hloupou zpupnosttoho, který se odvážil pøepadnouti knížete a našeho podda-ného, jenž, požívaje naší ochrany, by se mìl po zásluze tìšitimíru a klidu.“ Páni pak na slova králova odpovìdìli:,,Pane

králi, podle našeho práva jest již od dávných èasùv správnéa bez porušení zachováváno, že za hranice království nejsmepovinni táhnouti do války, ale uvnitø hranic království mámejako muži chrániti a brániti toto království proti tìm, kdož bychtìli je nepøátelsky napadnouti.“ Král pak jim øekl:,,Vévodstvíopavské jako jiná vévodství polská uznává svou pøíslušnostke králi èeskému a korunì království; a proto já opásán me-èem vydávám se již na cestu a obezøetnì se všude rozhlížím,kdo z vás, jat takovou odvážnou smìlostí a smìlou domýšli-vostí, by se opovážil zùstati doma.“ A tak král Jan vyjel ještìtéže noci s pìti sty jízdních zbrojnošù z Hor Kutných, kde mìltuto øeè k baronùm království, a dnem i nocí spìchal úsilnìk vévodovi Mikuláši Opavskému. A ihned ho následovali ba-roni a všichni páni království, a døíve než dojel k øeèenémuvévodovi, mìl dva tisíce jízdních zbrojnošù kromì luèištníkùa jiných dobøe vyzbrojených vojínù. Ty pak pan Èenìk z Lipés tøemi sty ozbrojenci, ještì více pospíchaje, pøedjel a vešelv prudký boj s Uhry a jinými, kteøí z rozkazu krále Kazimíraobléhali vévodovo mìsto, a obrátiv je na útìk pronásledovalje až do mìsta Krakova. A na tomto útìku bylo zabito tøi staUhrù a zajato bylo šedesát šlechticù. Ostatní vojsko pak pro-následoval tak bojechtivì, že on sám a vìtší èást jeho vojskavtrhli do onoho mìsta rozlíceni bojem. A zùstali ve mìstì za-drženi, když za nimi byla spuštìna møíž. Král pak Jan nesls velikou trpkostí v duchu svém, že nebyl pøítomen takovémuboji, nebo by byl dobyl mìsta beze všeho odporu. Ihned pakještì téhož dne oblehl Krakov s velikým vojskem a leže tamzpustošil celou takøka zemi a vyplenil všechna pøedmìstí.Tehdy Kazimír, král krakovský, vzkázal králi Janovi, abyse k vyvarování nebezpeèí tak mnoha lidí uzavøel on sám s nímv síni, a kdo by tam nad druhým zvítìzil, aby s ním naložil podle

své vùle. A ponìvadž král Jan byl tehdy již úplnì slepý, vzká-zal mu, aby se dal oslepiti, a potom že se chce stejnou zbra-ní s ním velice rád utkati v souboji. Potom bylo mezi nimina žádost Kazimírovu umluveno pøímìøí na tøi nedìle. Za jehotrvání pak byly srovnány všechny pøíèiny nepøátelství tak, žeKarlovi, markrabìti moravskému, má býti prominut beze všechzávazkù dluh deseti tisíc høiven støíbra, jež mu byl Kazimír pøedèasem pùjèil. A když tak byla uhašena pøíèina nesvárù mezinimi, byl mezi nimi sjednán a potvrzen mír a pokoj. A do stvr-zení onoho pokoje byli jednomyslnì pojati všichni ti knížata,kteøí døíve onomu králi Janovi a Karlovi, markrabìti morav-skému, opovìdìli svá nepøátelství. KAPITOLA XIX POTOM POSLAL Ludvík Bavor slavné poselstvo ke králiJanovi a Karlovi, snažnì žádaje, aby s ním ujednal den jejichporady: nebo mu chtìl dáti za všechna bezpráví a násilí, kte-rými byl syn èeského krále Jan poškozen Ludvíkem, synemBavorovým, odnìtím ženy a hrabství tyrolského úplné zado-stiuèinìní a poskytnouti pøimìøené náhrady. I byl ustanovenurèitý den k vyjednávání onìch smluv pøed arcibiskupem tre-vírským, který byl strýcem krále Jana, v Trevíru. A k tomu dnise sjelo veliké množství pánù a velmožù se strany krále Jana,kteøí o tìch velikých vìcech mìli dlouhé rozhovory, jak tohovyžadoval onen neobyèejný pøípad a ošklivost toho zavrženíhodného zloèinu. Nebo nebylo po staletí slýcháno, že by bylmocný a vznešený kníže a pán zbaven tak krásné zemìi vlastní manželky tak zákeønì podlou lstí a proradnými úkla-

dy. A prozkoumavše tak mnohé rady, vyjádøili se v ten smysl,že by nikterak nebylo vhodné ani èestné, aby Jan, který bylvyhnán a vypuzen z hrabství tyrolského a z jiných svých pan-ství zlomyslným a lstivým úradkem svých lidí, se opìt vrátildo hrabství tyrolského a uvázal se v ostatní svá panství, aniaby zpìt pøijal manželku, kterou, když se poskvrnila tak ohav-ným høíchem cizoložství, by nemohl již nikdy zahrnovati slad-kými objetími ani manželskou láskou tak, jak to vyžaduje stavmanželský, bez pocitu hnusné ošklivosti. Koneènì došlo se k tomu výsledku, že Ludvík Bavorskýse uvolil dáti králi Janovi a jeho synu, který byl zbaven svýchpanství, jak se výše praví, zemi lužickou, totiž mìsta Zhoøeleca Budišín, jež mají býti pøidìlena se všemi svými panstvímia veškerým svým pøíslušenstvím ke království èeskému a pøinìm po všechny budoucí èasy zùstati. Nadto mìl dáti dvacettisíc høiven èistého støíbra; místo nich nabídl markrabìv zástavu mìsta Berlín, Branibor a Stendal s veškerýmii jednotlivými požitky, pøíjmy i poplatky, jež tìmto mìstùm ná-leží; král Jan nebo jeho syn Jan mìl v nich tak dlouho vlád-nouti, míti je v majetku a užitku, dokud by mu nebylo onìchdvacet tisíc høiven v hotových penìzích úplnì v Praze vypla-ceno. Na kteréžto vyrovnání král Jan pøistoupil. Když ale bylopøedneseno jeho synùm Karlovi, markrabìti moravskému,a Janovi, nechtìli k nìmu dáti souhlas økouce:,,Jestliže otecnᚠdostane ony peníze, utratí je mezi rýnskými pøáteli a myvyjdeme naprázdno a zklamáni.“ Když se pak Ludvík dovì-dìl, že synové krále Jana nechtí pøijmouti oné smlouvy ani jísvými listy stvrditi, poznal, že celá úmluva a ujednání zùstaloplané a marné. Toho se Ludvík Bavor silnì ulekl, a byl užaslývíce nežli jest možné vysloviti, i tušil, že to jest znamení špat-ného výsledku, když se synové krále Jana zdráhají pøijmouti

a uznati smlouvu navrženou od velmožných knížat po zralýcha opatrných úradách a když tak smìle a s pyšnou myslí protiní mluví. KAPITOLA XX POTOM KRÁL JAN jel do Avignonu ke dvoru papeže Be-nedikta (správnì Klimenta) a dohodl se s ním v ten smysl, žepøede všemi øíšskými volièi, k tomu úèelu svolanými, prohlá-sí, že Ludvík Bavorský není pravým císaøem, protože stojí protisvaté církvi øímské, matce køesanstva, a protože ke své ko-runovaci dosadil za papeže jakéhosi bratra z øádu minoritù.A volièové pøistoupivše brzy poté k volbì zvolili šastným øí-zením osudu Karla, markrabìte moravského, za krále øímské-ho.