Kron. po 2.sv. 1. část PDF

1

2

Úvodem…… V červnu šestého a osmého v roce 2014, jsme oslavili 290 té výročí zaloţení Molenburku. Pan starosta ve svém slavnostním projevu krátce hovořil o zaloţení Molenburku, kde čerpal z první obecní kroniky, kterou napsal, v Molenburku dlouho působící nadučitel František Tenora. Mimo jiné řekl: „O tehdejších poměrech si můţeme udělat docela dobrý a jasný obrázek. Místní lidé si potrpěli na dobré a kvalitní potraviny.“ Kde na to pan starosta přišel a jak to vlastně myslel., to nevím, ale ze zápisů v kronice i jiných písemností z té doby vím, ţe obyvatelé Molenburku byli velmi chudí. Co je v kronice psáno: Potrava: Vraťme se do stavení do síně. Tam bylo místo hospodyně. Nevíme co chystala, ale buď to bylo mléko, neb mléčná polévka, klechtánka, kocournice, nebo zelí. Zemáky navykli si u nás pěstovati a jísti hodně pozdě po sedmileté válce 1756 - 1763, kávu v polovici 19. století a jídala se jen někdy v neděli. A jaké snídaní, takový oběd a večeře. Většinou se však vařilo (a dosud vařívá) dvakrát denně, ráno a večer. V poledne se ohřály zbytky od snídaně (polévka, zemáky nebo kroupy). Nebylo-li semleto ve mlýně na černý chléb, ţernovalo se při louči v komůrce. Ze šrotu ţernovaného odstranily se otruby a z mouky se mohl péct chléb. Ze pšenice se naţernovalo na buchty, ze ţita na chléb a ječmene na lívance neb křesné pekáčky; také se usušily a pokropily, udělaly se kroupy a krupice. A při této těţce záţivné a hubené stravě, se mělo těţce pracovati, ať na svém nebo na panském. Krátce z úvodu kronikáře františka Tenory. Je potěšitelné, ţe se na historii naší obce nezapomíná. Aby se zachovala památka zaslouţilých osob, a aby neutonuly v zapomenutí důleţitější události: tyto, aby byly povzbuzením neb výstrahou, uznalo naše Národní shromáţdění, potřebu zakládati a řádně vésti pamětní knihy obecní a zákonem ze dne 30. Ledna 1920. Č. 80. Uloţilo obcím povinnost zaloţiti a vésti pamětní knihu obecní. Proč se vracím k projevu pana starosty. Slavili jsme 290 let zaloţení Molenburku. Z chudé obce „Molenburku,“ zaloţené před 290 ti léty, vyrostla krásná obec Vysočany. Ano máme krásnou obec a pan starosta se ani slovem nezmínil, ţe tu krásnou obec si vlastně celou vybudovali sami občané Molenburku. Začalo to stavbou kostela, která s přípravou materiálu trvala více jak deset let, na kterou v tehdejší době si občané museli od nalámání kamene, přes výrobu cihel, dřevěných trámů, vápna a dalšího potřebného materiálu a potom i samotné stavby, to vše si museli udělat sami. Přitom si budovali, postupně potom opravovali a rozšiřovali svoje obydlí. Do druhé světové války to byla na tu dobu chudá, ale s dobrými hospodáři, obec s kostelem a školou. Tak jsem se po dlouhém rozmýšlení rozhodl, ţe po napsání „Kroniky obce Molenburské a Molenburského kostela,“ která končí druhou světovou válkou, napíši další část \"Kroniky Molenburské,\" po druhé světové válce, kde ještě starosta a kronikář Metoděj Hudec velmi dobře zaznamenal těţké a smutné události ve druhé světové válce a také ještě události do roku 1950. Potom je v kronice teprve po dvaceti létech pokračováno, a to jen ze zápisů Stanislava Ševčíka, které nejsou tak podrobné, ale vřelé díky za ně. Tam je jiţ od roku 1971 zase vedena kronika kronikářem Jiřím Javorským. 3

Metoděj Hudec, starosta Molenburku. Ve \"Druhé světové válce.\" Začínám se zápisy v druhé knize kroniky. Přál bych si, aby do této knihy, mohl já i moji následovníci, zapisovat události jen radostné. Ale vím, ţe osudy lidu jsou někdy radostné, jindy smutné a dokonce i tragické a já mám právě úděl neradostný, abych hned na prvních stranách knihy psal o osudech a událostech občanů v tragických dobách, která začala zřízením „Protektorátu Čechy a Morava“ 15. Března 1939. Není mi moţno celou tu proţitou tragédii nanésti na stránky této knihy po delší době 25 ti létech, ale budu se snaţit napsat aspoň to, co si ve své paměti vybavím. Po okupované naší vlasti dále projíţděly dost často německé vojenské hlídky, které pátraly po podzemních skladištích válečného materiálu, podzemních dílnách a letištích, které v okolí měly být. Ale mimo skladiště vybudované ve skále při rozchodu silnic do Holštýna a Lipovce „U Kaštana,“ jiných takových staveb v okolí nebylo. Další doba a vývin událostí, byl očekáván s velkými obavami. Výbojnost fašistického vůdce Hitlera byla nezměrná. Získáním značných bojových prostředků, jeho odvaha stoupala. Politická situace ve světě byla velmi napjatá. Vypuknutí války hrozilo v nejkratší době. Továrny byly upravovány na výrobu vojenského materiálu. Houţevnatě byl prováděn nábor zaměstnanců pro tyto zbrojní podniky a také i pro továrny do říše - Německa. Vcelku bylo dost těch, kteří zlákáni lepšími výdělky odešli do říše pracovat. Byli to jedinci i z naší obce. Situace vyvrcholila vzplanutím válečného konfliktu Německa s Polskem. Byl to začátek druhé světové války - boje, který si vyţádal milionových obětí ve všech dílech světa. Občané české národnosti nepodléhali vojenské povinnosti, našli se však i takoví, kteří třeba i po vzdálených předcích, aniţ by německy mluvit uměli, přihlásili se k Němcům. Tito pak byli povinni a museli se zúčastnit vojensky pomoci dobývat větší prostor pro svou německou vlast. Kaţdý válečný úspěch Němců, musel býti i v Protektorátu náleţitě oslavován. Obcím bylo nařízeno pořídit dostatečný počet vlajek a praporů, které musely býti i při sebemenším úspěchu Němců, na školách, úřadech, kostelích a veřejných budovách vyvěšeny. Prapory byly z rudé látky, ve středu s býlím kruhem, ve kterém černě vynikal hákový kříţ. Po dobytí vítězství nad Polskem, při pádu Varšavy, mimo vlajkovou výzdobu, bylo nařízeno na celou hodinu oslavy vítězství, všemi zvony vyzvánět. Bylo to ….. Po dobytí Německa nad Polskem se události ve světě velmi rychle vyvíjely. Německo, opojeno vítězstvím, stalo se výbojným na vše strany. Skoro do jednoho roku byly ve válečném konfliktu všechny evropské státy. Tyto události měly částečnou odezvu, zejména ve věcech hospodářských i v naší obci. Na rok 1940 naplánovaná úprava vodní nádrţe u „Vápenic“ na kterou byly vypracovány uţ i plánky, rozpočet i dokumentace se neprováděla. Stavba byla úředně zastavena. Provedena byla jen úprava na návsi, vysázením několika lip, akátů a topolů a tak trochu nahraţena prázdnota, spotřebováním rázů palivového dříví, které na návsi před domy vápeníků, po celá desetiletí, k pálení vápna, bývalo uskladněno. Zvýšil se počet dělníků, dojíţdějících do zaměstnání, zejména do zbrojního průmyslu. Pro nedostatek paliva, zaniklo úplně i pálení vápna v naší obci, protoţe v okolních polesích byla zvýšena těţba dříví. Méně kvalitní dříví, zpracovávalo se na výrobu papíru (papíráky), jehoţ potřeba značně stoupala. Proto také majitelé potahů, aţ na tři, kteří zůstali věrni rozvozu a prodeji vápna, zabývali se odvozem lesních výrobků na dráhu, nebo do dřevozpracujících podniků. V zemědělství bylo zavedeno řízené hospodářství. Katastrální a měřičské úřady vypracovaly pro potřebu obecních úřadů karty, pro kaţdý zemědělský závod, na které byla přesně uvedena výměra obhospodařovaných pozemků. Okresní úřad - odbor zemědělský, provedl rozpis dle výměry na jednotlivé obce, ve kterém určeno, jak velká výměra, jednotlivých druhů kultur musí býti oseta a osázena a jaké mnoţství rostlinných i ţivočišných výrobků, musí býti obcí dodáno. Na obci se pak prováděly rozpisy na jednotlivé zemědělské závody. Splnění všech předepsaných dodávek, bylo na zemědělcích tvrdě vymáháno. Nadřízenými orgány byly vysílány orgány k provedení domovních prohlídek, za asistence protektorátního i německého četnictva, za účelem zjištění zásob a zajištění přebytků nad samozásobitelské dávky a potřebu osiva. V naší obci tyto prohlídky vţdy dobře dopadly, ovšem vţdy hodně záleţelo na vedoucím tohoto orgánu. Se zavedením řízeného hospodářství v zemědělství, byla současně řešena otázka zásobování. Je nutno přiznat, ţe zásobování obyvatelstva bylo dobře organizováno. Zavedeny byly lístky na všechny druhy potravin, později i na tabák, textil a obuv. Podkladem pro výdej potravinových i jiných spotřebních lístků, byl „kmenový list,“ vydaný kaţdé domácnosti, na kterém byly zapsáni všichni členové, jejich stáří a povolání. 4

Vodní nádrţ u „Vápenic,\" u které byla naplánována úprava v r. 1940. (úprava byla provedena po 32 létech v roce 1972.) Potravinové lístky byly těchto druhů: na cukr, na chleba a mouku, na maso, na máslo a tuky a na mléko. Tyto lístky byly vydávány ve druzích pro občany od 1 roku stáří do 6 ti let a do 14 ti let a posléze ostatním. Zvláštní ještě byly lístky pro těţce pracující, velmi těţce pracující a pro pracující s jedy. Lístky byly vydávány pro jeden měsíc a dávky (mnoţství) uţ na lístku pro nastávající období vyznačeno. Osoby ze zemědělství stávaly se v některých druzích potravin samozásobitely v mouce, mase a tucích a mléce buď na celý rok, nebo jen část roku a po tuto dobu potravinové lístky nedostaly. Němci měli svoje potravinové lístky, na kterých dávky potravin byly značně vyšší. Kdo neměl v pořádku novou kenkartu, stačil se však „Odklidit.“ Přesto nové dlouhé seznamy na vyhláškách popravených, na vyhláškách i časopisech byly zveřejňovány. Čeho jsme se nejvíce obávali, stalo se skutkem. Úředně bylo vyhlášeno rozšíření vojenské střelnice u Vyškova a do obvodu území této střelnice spadaly všechny obce od Vyškova po Drahany, Repechy, Molenburk, Lipovec, Kotvrdovice a zpět k Vyškovu, přes Podomí a Ruprechtov. Brzy se dostávaly do obce různé komise, a inţenýři, kteří proměřovali a oceňovali stávající nemovitosti. Jaká bude jejich cena, to nám bylo jasné, při kurzu za 10 Kč 1 marka. Vystěhování bylo naplánováno a prováděno etapově a naše obec měla přijít na řadu koncem roku 1943 a začátkem roku 1944. Ale uţ tohoto roku 1942 byla vybrána rodinná vilka u rybníka č. 101, ve které se ubytoval lesmistr Mareš, který řídil správu některých polesí, na území střelnice. V některých místnostech byly i kanceláře lesního úřadu.. Ještě pro německé četníky, byt a jejich úřadovnu byl vybrán domek č. 102, jehoţ majitel Kala František se prozatímně přestěhoval do nájmu v č. 3. Také místnost první třídy ve škole musela být uvolněna a v ní se ubytovalo 12 německých četníků. Těţko, velmi těţko za tohoto stavu se ţilo občanům. Bylo potřebí veliké obezřetnosti, aby nikde ve stávajících nařízeních ani v nejmenším nezavadil. Maně vzpomínám na tento případ. V zimě 1942 - 43 vystřídal lesmistra Mareše, který se z č. 101 odstěhoval, lesmistr Ceech (Čech). Tento byl ze Sudet, česky neuměl, anebo umět nechtěl. V září, přes jednu noc se mu z kotce umístěného na dvorku jeho bytu (č. 101), ztratili dva angorští králíci. Dvířka kotce byla vytrţena, ale jiných stop nebylo. Ráno po osmé hodině, přišel do kanceláře obecního úřadu, umístěného tehdy v mém domě jako starosty, jmenovaný lesmistr, jeden gestapák a člen místní německé stanice. Ţádali mně, abych jmenoval osobu, která by byla schopna krádeţ těchto králíků provésti. Přesvědčovali mě, ţe musím jako starosta všechny obyvatele obce znát, ţe jsem osobně za ně zodpovědný a ţe pachatel by mohl, kdyţ měl odvahu, vloupit se do kotce v blízkosti bytu lesmistra , mohl by míti odvahu vloupit se i k němu. Rozhodně jsem odmítal někoho jmenovat přesto, ţe v té době byli králíci odcizeni učiteli Grmeloviv č. 33. a Přibylovi v č. 73. A určité osoby byly z těchto krádeţí podezřívány. Bylo mně jasné, co by se s jmenovaným bylo stalo, třeba i nevinně. Tento 5

nátlak trval přibliţně dvě hodiny a v nejkritičtější chvíli se do kanceláře dostavil lesní správce Mrázek z Houska, se zprávou, ţe jeden králík byl spatřen na dvoře Františka Petrţely v Housku č. 3. pod hranicí dříví a byl tam pravděpodobně donešen psem vlčákem p. Ptetrţely. Pes byl zastřelen a pitvou se zjistily v jeho zaţívacím ústrojí zbytky druhého králíka. Kolik scházelo, aby za ţivot králíka byl obětován i ţivot nevinného člověka. Psal se rok 1943. A aţ dotud Němci získávali vojenské úspěchy. Jejich vojska stála před Moskvou, a daleko na východě u „Stalingradu.“ Velmi často bylo nařizováno vyvěšovat prapory s jejich hákovým kříţem Z rozhlasu i z amplionů se často ozývaly jejich ryčné válečné pochody a hlaholné projevy jejich vůdců. Ale všeho do času. Rok 1943 byl však také zlomem jejich moci. Německá armáda byla u Stalingradu obklíčena a velká část zajata. Také útoky na Moskvu byly odraţeny. Hluboko poklesla bojovnost Němců, ale zato zvýšena jejich zuřivost. Na záchranu německé vlasti byly do říše a jejich zbrojařských podniků, totálně nasazovány mladé pracovní síly, nejen z porobených národů, ale i z protektorátu. Z naší obce byli do pracovního poměru povinně povoláni a do říše posláni: Nedoma Ladislav č. 6., Přibyl Alois č. 11., Hejč Stanislav č. 31., Javorský Alois, č. 39., Přibyl Vojtěch č. 54., Ševčík Metoděj č. 69., Ševčík Vincenc č. 78., a Zouhar Adolf č. 92. Z těchto uţ do svého domova se nevrátil Přibyl Alois, 11. a Hejč Stanislav 21. Kdy a kde svůj ţivot ukončili není známo. . Přibyl Alois pravděpodobně při transportu z koncentračního tábora Buchenwaldu, byl cestou někde ubit. V důsledku poráţek Němců, zostřeno také dodrţování zákazu poslouchání stanic cizího rozhlasu. Na nedodrţování tohoto zákazu doplatil Alois Hejč, rodák molenburský, který se usadil v Dědicích u Vyškova. Byl zatčena dle došlých zpráv musel přes celou obec na rukou nésti rozhlasový přijímač. Byl odveden někam do koncentračního tábora a jeho ţivot se pravděpodobně ukončil v plynové komoře. Ani všechna tato opatření, neodradila nás od získávání pravdivých zpráv ve světě. Scházeli jsme se u Přibyla č. 10. a to, Grmela učitel, Pernica Josef, Ševčík Jan 50, abychom za zamčenými dveřmi a dobře zatemněnými okny, vyslechli zprávy z Moskvy a Londýna. Přibyl byl trochu radioamatér, dovedl do radiopřijímače vloţit potřebnou součástku, která umoţňovala poslech cizích stanic. Tyto poslechy byly vzpruhou a nadějí, ţe ztracená svoboda po poráţce Němců bude zase získána. Naděje byly přenášeny i na ostatní občany. Od naplánovaného vysídlení obcí nebylo upuštěno. Některé obce byly jiţ vystěhovány, Rychtářov, Studnice a další v první etapě a stěhovala se druhá etapa Rozstání, Otinoves, Drahany aj. A právě do těchto obcí, které měly být přesídleny, přijíţděly tlupy Besarabských Němců, usazení v zabraných usedlostech ve vesnicích na úrodné „Hané“ kolem Prostějova, aby si konfiskací obstaraly hospodářské stroje a nářadí pro svá hospodářství. Nepěkná pověst je předcházela a tak kdyţ jednoho dne v červnu jak se kolona v doprovodu německých četníků od Hartmanic blíţí nastal v obci shon. Zánovější vozy a stroje byly zavezeny do polí a lesů, pluhy, elektromotory a cennější věci uschovány, ponejvíce zaházením ve stodolách do slámy. Přesto Němci kaţdý dvůr, kolnu i stodolu prolezli, nalezené stroje prohlásili za zabavené, tyto očíslovali a zapsali a některé hned odvezli. Z cennějších strojů byla to čistička - mlátička z č. 3. I s elektromotorem, několik decimálních váh a orné nářadí. K odvezení dalších strojů a nářadí uţ nedošlo. Do obce přišlo nařízení, aby si obyvatelé urychleně zajišťovali ubytování pro přestěhování. Při okresních úřadech byly zřízeny přistěhovatelské kanceláře ve Vyškově, pak hlavní přesídlovací kancelář, které měly být nápomocni, k zajištění bytů přistěhovalcům, V těchto kancelářích se soustředily adresy, všech tak zvaných „uvolněných“ bytů celého kraje. Pořízeny byly obecními úřady. Tyto adresy byly předávány přestěhovalcům, aby pro sebe si vhodný byt zajistili. Ale i tak to byl úkol velmi těţký. V té době uţ bylo 16 obcí vystěhováno z nichţ se s některých ještě lidé stěhovali. Snaţší opatření bytu měl ten, kdo neměl početnou rodinu, nebo měl příbuzné - známé, kteří mu k opatření bytu pomohli. Já i jiní pojezdili jsme mnoho obcí, kde měly být přesídlovaní, kanceláří byty pro přestěhovalce zajištěny, ale bez úspěchu. Byty měli uţ někteří přistěhovalci pro sebe zajištěny, jiné byly ve stavu neschopném k uţívání. Vyţadovaly značných oprav a majitelé odmítali nechat opravu provést. Našlo se i dost jedinců, kteří přítěţ odmítali, svůj volný byt přistěhovalcům pronajmout. Důvodů pro odmítnutí si našli aţ aţ, ale většinou neopodstatněných. Tak nezbývalo mnohým rodinám z řad výkonných zemědělců přihlásit se jako zaměstnanci k „Landwirtschaft,“ zemědělská farma v Molenburku, která v obci měla být a také byla v roce 1944 zřízena. Úkolem této sloţky bylo obhospodařovat pozemky v okrajových obcích střelnice. Také pro zaměstnance lesní správy lesní dělníky odvozce zpracovaného dříví a zřízence, zůstaly byty v obci zajištěny. K těmto přibyli ještě zaměstnanci pro vojenskou správu, na udrţování střelnice, spojů a komunikací. Pro zaměstnance ČKD v Blansku, který byl přebudován na výrobu válečného materiálu, byly byty k dispozici ve vystěhovaných okrajových obcích střelnice, v Krasové a Kotvrdovicích, aby co nejméně od zaměstnávajícího podniku byli vzdáleni. 6

Uţ v prvních měsících r. 1944 nastalo spěšné stěhování. Mimo obvod území střelnice se přestěhovaly rodiny majitelů nemovitostí a čísel domů: Lesní správa Mollenburg 13. Škvařil Alois do Ořechova u Uh. Hrad. 16. Procházka Jaroslav do Třebětína. 17. Bedáň Bedřich do Maref u vyškova, 19. Celý Josef st. Do Němčic. 19. Celý Josef ml. Do Lešan, 21. Škvařil Karel do Dějic u Vyškova. 22. Kovář Adolf do Lhoty rapotíny, 23. Ševčík Jan do Petrovic. 24. Kala Theodor do Pamětic u Boskovic, 25. Kopka Alois do Moravan. 32. Vaňous Jaroslav do Holštýna, 33. Grmela Josef, uč. do Vranové u Letovic. 38. Nečas Josef do Krchova, 39. Kala Jakub do (není známo) 46. Strejčková Lid. Do Krasové, 48. Skácelová Frant. (není známo) 52. Uhlíř Josef do Vavřince, 58. Přibyl František do Okrouhlé. 54. Přibyl františek do veselice, 59. Flek Josef do Dobromyslic. 60. Zukal Karel do Chrudichrom, 61. Ševčík Methoděj do Stichovic. 63. Němec Václav do Ostrova, 64. Merta…do Krasové. 66. Nedoma Josef do Sloupu, 71. Mynařík Alois do Dvou dvorů. 76. Kouřil františek do Sloupu 77. Včelař Josef do Doubravice. 79. Zouhar Alois, (neznámo) 80. Kalová Marie do Doubravice. 81. Jirušek Josef nestěhoval se 82. Kala František do Heršpic. 83. Přibyl František, do Ţďáru u sloupu 84. Flek Josef do Crudichrom. 86. Kouřilová Emilie do Rájce n. Sv. 87. Zouhar Alois do Rájce n. Sv.. 88. Strejčková Marie do Doubravice 89. Novotný Adolf, nestěhoval se. 90. Mynařík Vincenc do Třebětína 91. Nedoma Josef do Těchova. 94. Strejček Josef do Kateřiny 95. Hynšt Tomáš do Dějic u Vyškova. 97. Přibyl Josef do Jehnic u Brna 98. Zouhar Petr do Třebětína. 101. Hudec Vladimír bydliště Praha 102. Kala František do Suchdola. 104. Strejček…do Trávníků 105. Včelař Josef do Maref 106. Mynařík Jaroslav do Ţďáru 110. Kouřil František do Doubravice. 7

111. Král Adolf do Kunštátu. Vysídleno bylo také několik rodin bydlících v nájmu: č. 2. Dvořák Josef do Doubravice, č. 17. Procházka františek do Třebětína, č. 21. Hejč Alois do Dějic, č. 26. Jirušková Barbora do Petrovic. Někteří zaměstnanci zemědělské farmy „Landwirschaftu,“ vojenské a lesní správy a farář se nepřestěhovali vůbec a to domov. čísel:4., 10., 26., 30., 34., 50., 55., 56., 65., 68., 70., 72., 75., 99. a 107. Ostatní z domovních čísel:3., 5., 6., 9., 14., 15., 18., 20., 27., 28., 35., 36., 37., 40., 41., 44., 45., 57., 58., 62., 72., 75., 77., 85., 96. a 99. Přestěhovali se do části obce Chaloupek a vedlejší obce Houska, které těmito zaměstnanci byly skoro úplně osídleny. Některé rodiny v Housku se také jako zaměstnanci lesní správy a „Landwirtschaftu,“ se nepřestěhovaly a tyto části Chaloupek i Houska ještě doosídlovali zaměstnanci - přistěhovalci z Hartmanic, Drahan, Rozstání a Baldovce. Také řídící školy se přestěhovala do Houska, kde v hostinci č. 1. zřízena byla učebna, pro děti všech zaměstnanců. Vyučování však začalo po prázdninách velmi pozdě, aţ koncem listopadu. Do Krasové se přestěhovaly rodiny z čísel: 31., 43., 49., 51., 67., 69., 100., 108. a 109. Do konce září byly vystěhovány a přestěhovány rodiny ze všech budov, které přicházely v úvahu. Z celkového počtu 111. Budov zůstalo obydleno včetně č. 3., kde bydlel správce Landwirtschaftu, č. 95., které upraveno na byt velitele kanceláře a vojenské správy, č. 102., sídla německé četnické stanice a č. 101., byt lesmistra a jeho kancelář, 45 domů, to je něco přes 40%. Ostatní domovské objekty slouţily na dobu od října 1944. Do konce dubna 1945 jako přechodné ubytovací ubikace pro wermacht, odkud odcházeli na střelnici na cvičení. Za těch několik měsíců budovy tyto byly značně zpustošeny. Dřevěné části byly vytrhávány, rozsekávány na topení, zdi otloukány, komory, sklepy, chodby, pouţívány jako záchody a podobně. Snad i toto řádění, byly poslední záchvaty nacistického zuření. Byly to tklivé chvíle, kdyţ jednotlivé rodiny loučily se svými spoluobčany, s rodnými domky a s celou obcí a odjíţděly vstříc nejisté budoucnosti, ale s nadějí, ţe se brzy vrátí, vţdyť uţ sami Němci přijímali, ţe hodně ustupují do předem připravených pozic. Nepomáhalo ani to, ţe okny obchodů, veřejných budov, i na vratech a zdích malováno bylo písmeno V „vítězství“ a k tomuto měl pomoci i jeden zabavený kostelní zvon. Dne 28. 10. 1944, právě v den výročí získání samostatnosti bývalé ČSR, byla německými úřady převzata samospráva, předány veškeré knihy a písemnosti a tyto odvezeny do Vyškova. Tím zanikla „obec Molenburk“ jako obec a stala se jen územím vyškovské střelnice. Mohla očekávat osud jako sousední obce: Hartmanice, Otinoves a další, kde jiţ začínaly dílo zkázy granáty ze cvičení střelby děl. Byla tu však naděje. Němci svou frontu posunovali stále blíţ a blíţ k hranicím říše i protektorátu. Několikrát toho podzimu při jiţním větru bylo slyšet bubnovou detonaci bomb z leteckých náletů. Bývala to bombardována Vídeň a jiná rakouská města. Také i nad obcí přeletěly velké skupiny (více jak 100) nepřátelských letadel ve velkých výškách. Síla německé branné moci velmi slábla. Na pozemcích v katastru obce Molenburk a v části i Hartmanic začala hospodařit „Landwirtschaft,“ takhle Komandantůra zvaná. Začátkem května, přivedeny z „Kozí Horky“ u Vyškova koně (16) a také přiváţeny stroje a nářadí. Pozemky oseté oziminami byly zabrány. Proveden byl je osev jařin, ječmene ovsa a krmné řepy. Výměra 3 aţ 4 ha byla osázena brambory. Tyto práce prováděny byly příliš pozdě, v druhé půli května a v červnu a proto také sklizeň aţ na brambory byla podprůměrná. Pro koně tohoto hospodářství byly adoptovány konírny, chlévy a kůlna v č. 3. V obytné části zřídil si byt „správce.“ U stodoly č. 5. Urychleně byla stavěna „ovčárna,“ ve které ustájeno do zimy asi 200 kusů ovcí. Pro potřeby nákupu ţivotních potřeb zemědělců, byl pro Molenburk i Housko, ponechán jeden obchod „Budoucnost,“ v č. 33. Potravinové lístky byly vydávány zásobovacím střediskem v Lipovci. V provozu zůstal také hostinec č. 24. Lesmistr si nechal zřídit ku svému obydlí příjezdovou cestu. Materiálu bylo pouţito z vápenic, ve kterých se uţ vápno nepálilo. Začátek roku 1945 urychlil spád probíhajících událostí. Válečná fronta se očividně blíţila. Rudá armáda překročila hranice Německé říše, boje se přesunuly na německá území a po dobytí Dukelského průsmyku i na území Slovenska. Přestávalo ubytování vojenských jednotek pro výcvik na střelnici. Správce zemědělské farmy byl povolán k vojenské sluţbě a nahraţen správcem, který neovládal znalost zemědělských prací. Uţ v březnu bylo teplé počasí a tak správce byl přesvědčován, ţe je nutno začít s jarním osevem. Toto bylo podnikáno s přesvědčením, ţe osivo, které bude zaseto, uţ Němci neodvezou, ani jiným způsobem nebude zničeno. Fronta se přesunula přes hranice a bojovalo se na území protektorátu. Za tichých večerů bylo slyšet rány z děl a také pro Němce přelety nepřátelských letadel byly častější. Dvakrát bombardováno bylo i Brno. K 5. květnu se i v těchto místech začala německá armáda odpoutávat od nepřítele. Třebaţe zdejší silnice není důleţitým spojem, odsunujícími se vojenskými útvary ani ve dne ani v noci netrhla. Povozů, různých motorových vozidel, aut a motocyklů projelo směrem od Hartmanic, stovky kaţdou hodinu. Také kolona - opravna tanků dostala rozkaz k odsunu. Ale to nebyl odsun, byl to přímo útěk před nepřítelem. Veškerý materiál z aut, opravárenské stroje, nářadí, součástky a jiné velmi cenné zboţí, jako rozhlasové přijímače, různý textil apod. byl svezen na náves před č. 18 na hromadu, tam polit benzínem a zapálen. A tak kdyţ přišel zákaz dalšího osevu od hlavní zprávy z Vyškova, bylo ¾ ploch k osetí určených oseto ještě v měsíci březnu. A to uţ přicházely zprávy, ţe fronta je v neustálém pohybu a blíţí se ku hranicím Moravy. A tu uţ na začátku dubna projíţděly obcí skupiny německých uprchlíků a moţná mezi nimi i Besarábští Němci, kteří před rokem stroje a nářadí rabovali. Také správa zemědělská, dostala rozkaz k přípravě na odjezd. Připravovány byly vozy, ty opatřovány kryty a na vozy 8

nakládány zbytky zrnin, krmiva, inventář kanceláře a osobní potřeby správce nynějšího i dřívějšího. K odjezdu došlo 12. Dubna a v Rájci se tato skupina připojila k celkovému vedení přijíţdějícího od Vyškova. Jako kočí, museli jeti zaměstnanci, místní přistěhovalci. Z Rájce však utekli do svých domovů, zpět ale byli vyzváni po dvou nebo třech dnech příslušníky německé četnické stanice k návratu k přiděleným potahům s pohrůţkou, ţe nučiní - li tak, trestána bude celá rodina. Vrátili se tedy, ale po několika dnech, utekli zpět, ale svůj příchod byli nuceni do odchodu Němců tajit. Fronta se přesunula přes hranice a bojovalo se na území protektorátu. Za tichých večerů bylo slyšet rány z děl a také pro Němce přelety nepřátelských letadel byly častější. Dvakrát bombardováno bylo i Brno. Do Molenburka se před ustupující frontou odsunula také kolona asi 25 ti aut - vojenská opravna tanků. Byly umístěny na dvorech při budovách a také dobře zamaskovány. Panoval zde velmi čilý ruch. Jedny poškozené tanky přijíţděly , opravené odjíţděly, takţe hřmot promíšený ranami z děl s přibliţující se fronty neustával. Tento ruch vyvrcholovával v prvých dnech měsíce května. Bylo uţ jisté, ţe fronta v nejbliţších dnech se přeţene i naší vesnicí a proto byla podnikána některá opatření. Cennější potřeby byly zakopávány, zásoby potravin ukládány do sklepů a tyto také upravovány jako kryty. Při přímém zásahu bomby, nebo granátu byla malá naděje na záchranu i z těchto sklepů. Němci pak s prázdnými auty prchali do Čech, vstříc „prý americké armádě.“ Tento chaos, zběsilý útěk před rudou armádou trval aţ do 8. Května, kdy se zdálo, ţe celý svět je v pohybu. Obzor nad lesy za Houskem byl v různých místech zataţen stoupajícímy sloupy černého dýmu a vzduch byl rozechvíván zvukem častých výbuchů a detonací. To Němci za sebou vyhazovali do vzduchu mosty a jiná zařízení, aby nebyli brzy dostiţeni. Hladký ústup německé armádě, i v přísunu a odsunu válečného materiálu, ztěţovaly skupiny partyzánů, kteří v blízkém i vzdálenějším okolí vyvíjeli zvýšenou činnost. Bylo to 8. května, kdy tento ústup Němců vrcholil. K 10 té hodině dopoledne nastal nečekaný obrat. Celá masa vozidel se náhle zastavila. Vozidla, která byla uţ za Houskem se obracela a i ostatní sjíţděla na lesní cesty a kdyţ nestačily cesty, tak mimo ně a všechna prchala k lesům na Ţďárnou. Auta, tanky a děla, která v polním těţko sjízdném terénu uvízla, byla posádkou opuštěna a tyto ponechány svému osudu. Taţní koně od kanonů byly odpřáhnuty a nikdo se nestaral, co se s nimi stane. Panika tato a šílený útěk způsoben byl tím, ţe někde v předu přehraţena byla ústupová silnice, Rudou armádou a tak další ústup byl tím směrem znemoţněn. Za němci postupovala také Rudá armáda a tak jim nezbylo, něţ v útěku bočními cestami hledati záchranu. Pokud Němcům stačil čas, snaţili se zanechaný materiál ničit. Auta a tanky byly zapalovány a nebo alespoň svrţeny z větších srázů k demolování. Tak i z břehu před domkem č. 38. bylo svrţeno asi 6 nákladních aut, ale ţe němcům se poškození zdálo nedostatečné, chtěl, anebo měl příkaz jeden voják opuštěná vozidla pancéřovou pěstí více demolovat. To se mu však stalo osudným. Střela předčasně vybuchla a vojáka na místě usmrtila. Byl Němci zakopán v břehu před uvedeným domkem. V okolí vesnice havarovalo dalších šest nákladních aut, 7 tanků a zanecháno několik děl. Po okolí bylo dost také poztráceno a rozháţeno dost válečné munice. Po útěku Němců, nastal klid. Jen v dálce, časté detonace a sloupy dýmu a poţárů byly náznaky hroutící se moci německé říše. Tak neslavně končil poslední den okupace Čech a Moravy. Nemám vzdělání, ani nadání, abych dle skutečnosti napsal všechny ty pocity a a události, které jsme po celou dobu 6 ti let okupace proţívali. Vyhnáním Němců, jakoby z cesty našeho ţivota velký balvan byl odvalen, lehčeji jsme si oddechli a my všichni radostně a touţebně jsme očekávali příchod našeho osvoboditele „Rudou armádu…“ Zapsal Metoděj Hudec. 1945. Skončila okupace Čech a Moravy. Dne 8. Května po šíleném útěku Němců z naší vesnice, asi ve dvě hodiny odpoledne jsme radostně a srdečně uvítali první posly naší svobody, příslušníky Rudé armády. V osobním autě přijel od Hartmanic vyšší důstojník R.A. s pobočníkem a dvěma ordonanci. Srdečně přijali naše uvítání s pohoštěním chlebem a solí. Podnes vidím mladého rudoarmějce, tančit kozáčka v rytmu naší hudby. Asi 9

po dvou hodinách začaly projíţdět vesnicí další a další jednotky a kolony Rudé armády, postupujíce za německou branou mocí. Němci ustupovali bez boje. Nesnaţili se zastavit postup pronásledovatele a druhý den 9. Května 1945, Němci podepsali bezpodmínečnou kapitulaci. Tento den byl mezníkem, kdy končila naše poroba, pod botou okupanta, německého fašismu. Zásluhou Rudé armády, získali jsme ztracenou svobodu a začali jsme ţíti opět novým svobodným ţivotem. Ještě několik dnů projíţděly dále naší vesnicí jednotky R.A. maršála Malinovského skoro nepřetrţitě. Později ustávaly a ţivot se vracel do původních kolejí. Začali se vracet první vystěhovalci. Pro řízení obce byl ustaven první národní výbor a prvním předsedou zvolen František Přibyl č 10. S přistěhováním dalších občanů se MNV rozšiřoval a postupně zastával funkci Voráč Josef č. 75., Kuchař Josef č. 93. A posléze Celý Josef starší č. 19., který tuto funkci zastával aţ do voleb v roce 1946. Podle dohod vítězných států v Postupimi, byl také proveden odsun obyvatel německé národnosti z území Československé republiky. Tím se uvolnilo mnoho nemovitostí, zejména v pohraničí a proto se nevrátili někteří vystěhovaní občané z obce, zejména ti, kteří nevlastnili ţádných nemovitostí a osídlením pohraničí získali rodinné domky pro ubytování svých rodin a také výhodné moţnosti pro svou další existenci. Z majetných občanů se nevrátil Vašíček Jan z č. 7. Který získal hospodářskou usedlost po vystěhovaných Němcích v Chornici u Jevíčka a Kupka Alois z č. 25., který v Moravanech, kde byl vystěhován, zakoupil si nějakou nemovitost a zde svůj majetek prodal sestře a švagrovi Julii a Raňholdu Sloukovým. Znehodnocením 1.Kčsl (koruny československé) bylo v oběhu velké mnoţství peněz. Proto překročeno bylo k provedení měnové reformy a výměně platidel. Provedena byla jen výměna protektorátních korun, jen do částky 500 Kčsl. Měl - li někdo více peněz, pozbyly hodnoty jako platidlo. Také výplata spořitelných vkladů byla vázána na povolení. Uvolňovány byly jen do určitých částek, na ţivotní potřeby pro osoby přestárlé, na výlohy léčení nemocných, výlohy pro studující, výlohy v mateřství a podobné sociální potřeby. Válečná výzbroj německé armády zanechaná v Molenburku Protektorátní peníze 10

Ještě na podzim, na výzvu nadřízených orgánů byly pořizovány soupisy škod způsobených okupanty, včetně škod a nákladů vzniklých vystěhováním. Tyto škody šly do sta a statisíců a nelze je jiţ dnes číselně určit. Vracejícím se občanům nastalo mnoho starostí, ale také práce. Urychleně bylo dokončováno obdělávání pozemků. Setí jařin zůstalo provést jen na malých výměrách. Sázeny byly brambory, ale také dost opoţděně. Úroda na polích potom byla dost nestejná. U ţita a ovsa činila 4 aţ 5 q z měřice. U ječmene, zasetého ještě v březnu byl výnos abnormální, asi 7 q i více z měřice. Výnos brambor byl podprůměrný, neboť sadba se prováděla vesměs opoţděně, v některých případech aţ v druhé polovině června a léto bylo poměrně suché. Hodně starostí a práce měli občané s opravami i s úpravou svého obydlí, zejména těch, které slouţily německým posádkám za ubykace. Byl nedostatek stavebního materiálu a proto opravy se nesnadně prováděly. Na ţádosti a osobní intervence bylo docíleno prodlouţení linky autobusového spojení Blansko - Molenburk. Autobus dojíţděl jen do Holštýna a odtud chodili pěšky , zaměstnanci pracující v různých závodech i ostatní občané. V obci byla zaloţena také organisace strany KSČ. Příslušníky i přivrţence strana v obci měla, ale vlastní organisaci dosud ne. Do strany vstoupilo 24 členů a prvním předsedou se stal Alois Menšík č. 51. Po školních prázdninách , vyučování ţáků znovu bylo obnoveno ve všech třech třídách a jako učitelé působili: Řídící , Strejčková Marie a třídní učitelé Němec Cyril a Hlaváček. Značné práce si vyţádala úprava cest a veřejného prostranství (návsi), které byly ke konci války úplně demolovány, projíţdějícími tanky při jejich opravách. Tyto práce prováděny byly obětavě, brigádnicky zdarma občany. Do získané radosti , z nabyté svobody , hodně hořkosti bylo nakapáno rodině Josefa a Anděly Ševčíkovým č, 78 a rodině Františka a Marie Kalových č. 68. Synu Josefa Ševčíka, dvaadvacetiletému Vincenci, který šťastně přestál totální nasazení na práci v Německu a bez újmy na zdraví vrátil se do svého domova, k radosti rodičů, donutili chlapci, patnáctiletý Josef Kala a jedenáctiletý jeho bratr Jiří, nějakou rozbušku ve tvaru menšího válečku, pravděpodobně i s ekrazitovou náplní. Ševčík se snaţil v přístodůlce svého domku rozmontovat a to stalo všem osudným. S neodborným zacházením rozbuška v rukou Ševčíka vybuchla, jeho a přihlíţejícího Jirku Kalu na místě usmrtila. Josef Kala byl těţce raněn. Mimo vnitřní zranění byl v obličeji popálen a vyraţeno mu jedno oko. Tato památka mu zůstala do dalšího ţivota. Bylo to 14. Srpna 1945, tři dny po té, co v rodině Ševčíka byl slaven sňatek, sestra zabitého Vindy. Velmi líto bylo i všem občanům, ţivota tak mladých chlapců a tuto svou velkou účastí na jejich pohřbu projevili. Jiných významných událostí toho roku nebylo. 1946. Zima proběhla normálně. Pro nedostatek vlastních zásob potravin ve státě, byl nadále ponechán přídělový systém potravin na lístky. Také i jiné produkty, textil, obuv a tabákové výrobky byly přidělovány a nakupovány na lístky. Na palivo pro domácnosti byly vydávány uhelné listy a výše spotřebních dávek paliva, byla úředně určována. Také bylo zavedeno vydávání stavebního materiálu, cihel, krytiny, cementu na Poukazy. I v zemědělství bylo postupováno v řízeném hospodářství a byly předepisovány stále povinné dodávky všech zemědělských produktů. Na jednotlivé druhy dodávaných výrobků byla stanovena úřední cena a zvýhodněno bylo dodání výrobků nad předepsané mnoţství. V malém měřítku ke zlepšení zásobování potravinami přispěla „akce Urna,“ organizací to ze západních států, (amerických), která dovozem potravin i jiných výrobků částečně vypomohla. Počet zaměstnanců v průmyslu se zvyšoval. Usnadňovala to autobusová doprava do Blanska a zpět, rozšířená o další spoje. Dojíţdělo se do zaměstnání do Blanska, Adamova i Brna. Několik občanů bylo zaměstnáno krejčovinou po „domácku,“ to je šitím různých oděvů pro oděvní průmysl. Zemědělci, kteří vlastnili potahy, se v době klidu polních prací, zaměstnávali odvozem lesních výrobků, do dřevozpracujících podniků, nebo na ţelezniční stanice. Dne 22. 4. bylo na ustavující schůzi stolařských dělníků, zaloţeno druţstvo, jeţ mělo název „Dělnický dřevoprůmysl v Molenburku.“ Toto druţstvo bylo výrobní a čítalo 22. zakládajících členů. K řízení druţstva bylo zvoleno představenstvo a prvním předsedou se stal Jaroslav Pořízka č. 99. Mistrem, vedoucím výroby se stal Ševčík Cyril č. 62. Práce administrativní, účetní i zaopatřování všech potřeb pro provoz prováděl František Přibyl č. 53. Tento značně svou velkou iniciativou, neúnavnou prací a obětavostí, nemálo prospěl k rozvoji zaloţeného druţstva. Provozní finanční prostředky druţstvo získalo sloţením členských podílů a tento činil nejméně 1.000 Kč. Na podílech bylo sloţeno 100.OOO Kč. Z tohoto podílu byl koupen a zaplacen domek č. 47. Od Fondu národní obnovy a tento svépomocí všech členů adoptován a upraven na provozní dílny. Stroje a některá potřebná zařízení bylo také získáno od Fondu národní obnovy, konfiskované po odsunutých Němcích. Jejich opatření si vyţádalo i několik cest do Prahy i jinde. Dost námahy se vyţadovalo, neţ druţstvo bylo uvedeno do provozu a byly v dílnách prováděny veškeré práce stopařské. Později se specializovalo na práce stavebního stolařství. Druţstvo dobře prosperovalo. Práce mělo nadbytek. Těţkost byla jediná v tom, ţe ve stávajících prostorách mohlo pracovat jen 10 členů. Proto brzy začali vedoucí uvaţovat, jak by mohli svou provozovnu rozšířit. Doufali, ţe i tyto těţkosti časem přemohou. Druhou organizací v tomto roce zaloţenou bylo „Zemědělské strojní druţstvo.“ Členy druţstva se stali všichni výkonní zemědělci v obci. I někteří s menší výměrou, jímţ zemědělství nebylo hlavním posláním. Doufali, ţe v druţstvu, které bude míti moţnost si opatřovat těţší zemědělské stroje a jiné mechanizační prostředky, k lehčímu a intenzivnějšímu obdělávání půdy, k docílení větších výnosů, zvýší se také jejich ţivotní úroveň. Předsedou druýstva se stal Kašpárek Metoděj č. 5. Do své správy 11

druţstvo převzalo mlátičku - čističku 48, obilní ţačku a z akce Urna, dostalo koupit traktor značky „Farmal,“ americký výrobek. Ze zbylých vraků válečných vozidel, si pořídilo vlečku za traktor a tak zahájilo činnost: dovozem a odvozem různých materiálů pro potřeby občanů a odváţení lesních výrobků. Ve ţních traktor se ţačkou vypomáhal v pokosu obilovin a na mlátičce provýděn byl výmlat obilí. Úroda na polích byla dobrá. Sklizňové práce byly včas a beze ztrát skončeny. Také předepsané dodávky byly bezezbytku splněny a toto bylo pobídkou, ţe na ukončení ţní byly uspořádány „doţínky“ se všemi starými zvyky a scénkami. V album fotografií M.N.V. jsou zachovány snímky z doţínek jako: čelo průvodu, jízda krojovaných chlapců a děvčat na koních, jízda správce v kočáře, taţeném kravou aj. Byly to první doţínky po druhé světové válce a pravděpodobně tohoto druhu i poslední. Trochu vzruchu do poklidného ţivota v obci doneslo i očekávané vypsání voleb do místních, okresních i krajských Národních výborů. Vládou povolení utvoření jen 4. Politických stran, na rozdíl z dob první republiky, kdy jich bylo 20. i více. Pro volby do Místního národního výboru jmenovaly všechny čtyři strany své kandidáty a při volbách byli zvoleni: Olina Hynštova, Gusta Hynštova a Zdenka Kašpárkova Za stranu Československých komunistů: Jirušek Josef č. 81, Mynařík Alois č. 15, Kouřilm František 110, a Ptáčník Vladimír 56. Za stranu Sociálních demokratů: Zouhar Pavel č. 49 a Včelař Josef č. 105. Za stranu Československou lidovou: Hudec Metoděj č. 26, Bedáň Bedřich č. 17, Celý Josef starší č. 19, Ševčík Pavel č. 20, Hynšt Tomáš č. 95, Havlík Leopold, farář a Procházka Jaroslav č. 99. Za stranu Českých socialistů: Přibyl František č. 53, a Flek Josef č. 59. Celkem MNV čítal 15 členů. Předsedou byl zvolen Metoděj Hudec č 26, náměstkem Kouřil František č. 110 a členy rady: Mynařík Alois č. 15, Bedáň Bedřich č. 17 a Přibyl František č. 53. Prvý úkol MNV byl splnění poţadavku ČSAD na postavení garáţe . Tento poţadavek byl odůvoďnován tím, ţe nelze poţadovat na řidičích, aby v zimním mrazu a nepohody, nechávali venku na nechráněných místech, státi autobus a tento několikrát za noc chodili natáčet, aby v časných ranních hodinách, plynule mohli provést přepravu zaměstnanců a jiných osob. Poţadavek byl uznán a bylo přikročeno hned k jeho realizaci. Usneseno jednat s Janem Ševčíkem č. 23, aby přenechal pro tento účel pozemek, část zahrady, vedle své budovy. Ševčík vyhověl a pozemek zdarma k tomuto účelu přenechal. Lesní správa v Baldovci byla poţádána o povolení nalámat a nasbírat potřebný kámen na základy garáţe a zřízení příjezdové cesty k ní v lesním oddělení u sv. Antoníčka, kde ho bylo dostatek. Kancelář MNV se nalézala v místnosti výměny domu 4. 4. Tato místnost nevyhovovala a bylo ţádáno také o její uvolnění. A tak kdyţ se uvolnil byt výměny v č. 18, byl tento pronajat a místnost upravena pro kancelář MNV. Svou prostornější velikostí lépe tomuto účelu vyhovovala. 12

Rok 1947 byl těţkou ranou pro zemědělství. Během jara a po celé léto bylo minimálně málo dešťových sráţek, takţe všechny kultury zemědělských plodin, špatně vegetovaly a při sklizni daly velmi malý výnos. Zejména ječmeny v porostu byly velmi nízké, ani tuze nevymetal a klasy, vlastně klásky byly jen o několika zrnech. Také objemného krmiva - píce pro dobytek velmi málo narostlo. Byly vyhledávány všechny zdroje k získávání píce, nejvíce tráva v lesích, aby byl dodrţen stávající počet dobytka, který následkem vystěhování obce byl velmi nízký a za dva roky nemohl být doplněn. Svatá přijímání za pana faráře Havlíka. Ani dodávky plodin, nemohly a také nebyly splněny a ţe tato neúroda byla celostátní, byla situace v zásobování obyvatelstva kritická. A tu znovu osvědčil své přátelství k nám Sovětský svaz a přenecháním několika statisíců tun obilí a krmiv, umoţnil překonat Československu tuto tak tíţivou situaci. Proto i příděly potravin „na lístky“ mohly být ve stejné výši vydávány. V zápisech uvádím, ţe byly mnohé práce zdarma brigádnicky vykonávány. V této souvislosti bych chtěl objasnit organizaci hospodaření finančními prostředky v obci. Rozpočtované příjmy obce činily: Příjmy z nemovitostí, z polí, lesů a budov. U nás to byl jen příjem z pronájmu obecních pozemků ve výměře asi 2 ha „U borů,“ které byly bezzemkům vţdy na dobu tří let pronajímány. Příjmy z podniků: z lomů, pískovišť apod., těchto v obci nebylo. Různé dávky a poplatky: ze zábav, ze hry v karty, ze psů a podobně. Všechny tyto příjmy byly velmi malé a hlavní příjem peněţních prostředků tvořily „obecní přiráţky.“ Tyto byly od občanů vybírány berními úřady a pak obcím poukazovány. Nejvyšší % obecních přiráţek jeţ byly připočítány k přímým daním, tj. pozemkové, domovní a výdělkové, bylo stanoveno zákonem a nemohlo býti překročeno. Proto také akce vyţadující si vyššího nákladu, musely býti předem nadřízeným úřadům hlášeny a ţádáno o udělení subvence ze státních prostředků. V prvých létech po válce bylo těţko, zejména investiční výdaje rozpočtovat, aby mohly býti subvencí uhrazeny a tak chtěla - li obec nutně pro potřeby občanů něco vybudovat, musela tak učinit formou „svépomoci,“ to je neplacených brigádnických prací občanů a podobně. Toto převáţná část občanů pochopila a proto byla různá zařízení a stavby, brigádnicky na obci vybudovány. Nebylo čekáno, aţ stát bude moci poskytnout finanční prostředky. 1948. 13

Uţ začátek roku 1948, byl ve znamení určitého politického napětí. Některým vládním činitelům, nebylo po chuti přátelství se Sovětským svazem a šilhali po přátelství západních kapitalistických mocností, kterými jsme byli dáni tak mrzce před několika léty Hitlerovi v plen. Nechtěli se smířit s tímto stavem a tak vládní krize vyvrcholila v únoru, kdy řada ministrů Československé strany lidové, Českých socialistů a některých slovenských stran podala demisi. Doufali v utvoření nové vlády, s vyloučením ministrů stran socialistických, zejména komunistů. Jejich plán však nebyl splněn. Události se vyvíjely jiným směrem. Pracující lid hlavního města Prahy i jiných měst ţádal, při svých demonstracích, aby vládu a řízení státu převzala strana pracujícího lidu, strana KSČ. To se také stalo a po rezignaci 7. června, prezidenta republiky Eduarda Beneše, byl zvolen 17. června, prezidentem člen strany KSČ soudruh Klement Gottwald. Tyto události měly vliv i na poměry ve městech a obcích republiky. Byly vytvářeny akční výbory národní fronty, které pak prováděly reorganizaci národních výborů a jiných sloţek. Z rozhodnutí těchto AVNF byli z MNV odvoláni: Celý Josef č. 19, Ševčík Pavel č. 20, Hynšt Tomáš č. 95, a Havlík Leopold. Za tyto do MNV jmenováni: Hlouch Antonín č 14, Přibyl Jaroslav č. 31, Voráč Josef č. 75, a Mynařík vincenc č 91. Také vedoucí zemědělského strojního druţstva, byli zproštěni svých funkcí a vedení převzato jmenovaným národním správcem, Jaroslavem Přibylem č. 31. Jaro nastalo velmi brzy a s jarem mnoho práce a politické události posunuty byly do pozadí. V plánu i rozpočtu obce bylo provedení oprav všech cest a spojů v obvodu obce. Jakmile byly jarní polní práce skončeny, započato s opravami. Z hromad v polích byl naváţen materiál kámen, tento urovnán na cestách a roztloukán. Na povrch byla naváţena drobná drť od Šošůvských vápenek. V mnoha místech nadělány i z betonových rour propusty. Tak opraveny byly cesty: od vápenic po celé Chaloupky. Z Chaloupek spojovací cesta do plotek, k hospodě a k silnici na náves. Ze silnice na dolní část obce aţ k č. 41 a silnička k Baldovci. Takţe některé tyto cesty nepotřebovaly oprav aţ do dnešních dob. Tyto opravy si vyţádaly značného nákladu a na úhradu byla získána 50% subvence. Značnou starost způsobilo mládeţi získání místa na zřízení hřiště, kde by byl vykonáván různý sport. Šlo zejména o sport „fotbal,“ a oddíl pro provozování tohoto sportu, byl při místní tělocvičné jednotě „Sokol“ ustaven. I tato otázka byla vyřešena. Pro hřiště získány pozemky „U vápenic.“ 14

15

Pozemky byly v mírně svaţitém terénu a jejich úprava na hřiště si vyţádala značné mnoţství manuální práce. Z jedné strany musel být pozemek vykopán a zemina převáţena na stranu druhou, aby bylo docíleno potřebné roviny. I tento úkol byl splněn. Na zřízení hřiště mládeţi, hodně vypomohli i starší občané, příznivci sportu, zejména fotbalové hry. Fond národní obnovy, který měl likvidovat škody vzniklé okupací a válečnými událostmi, uhradil v tomto roce občanům škody a náklady způsobené vystěhováním, škody na budovách a škody na pozemcích, které způsobeny byly nedostatečným obděláváním, zaplevelením, nedostatečným hnojením v důsledku vystěhování občanů. Tímto fondem byly úvěrovány občanúm č. domů: 2, 14, 56, 69 a 71 stavby a opravy obytných, nebo hospodářských budov, které náhradou vyplacených škod nebyly kryty. Místnímu „Zemědělskému strojnímu druţstvu,“ byly poukázána částka 1,000.000Kč, na nákup zemědělských strojů a vybudování druţstevního domu, kde by byla umístěna kancelář, strojní prádelna, společná kuchyň, koupelny a jiná zařízení slouţící zemědělství. Bylo také hned přikročeno k realizaci tohoto úkolu. 16

Nová vláda - vláda pracujícího lidu, vydávala nové zákony a nařízení, kterými byly upravována a zvyšována ţivotní úroveň pracujícího lidu. Jedním a také nejpotřebnějším zákonem, byl zákon o sociálním zabezpečení všech výdělku práce neschopných, nemajetných a přestárlých osob. Osoby tyto byly na obci zjištěny a podle zjištěných sociálních poměrů jim vyměřeny sociální důchody a tyto jim byly také brzy vypláceny. I v naší obci bylo několik občanů, kterým byl tento důchod přidělen a také i vyplácen. Tímto způsobem byla likvidována určitá vrstva lidí, zvaní „ţebráci.“ Byli to lidé, kteří z různých důvodů: pro invaliditu, stáří, nebo vleklou nemoc, byli práce neschopní a úplně nemajetní a neměli jak se říká: „Na noc kde hlavy sloţit,“ a svou výţivou byli odkázáni na dary svých bliţních. Chodívali od domu k domu a ţebrali - prosili o nějaký dárek na uhájení svého ţivobytí. Nejčastěji to byl kousek chleba, buchta a někdy i menší peníz. Podpora z veřejných prostředků byla pro tyto osoby tak nepatrná, ţe nestačila na ţivobytí těchto nuzáků a proto jim bylo vydáváno i úřední povolení (licence) k této činnosti. Někteří pouţívali i „kolovrátku,“ skříňky, kterou nosili zavěšenou na kšandech přes ramena a z této točením klikou vyluzovali hudbu a tak na sebe upozorňovali. Politování hodný byl ţivot ţebráků. Byly to osoby nejubozejší z ubohých. Věřím, ţe není daleko doba, kdy vnuci se budou ptát“ „Dědo, kdo to byl ţebrák!“ Snad i slovo toto“ţebrák,“ vymizí ze slovníku jazyka českého. I v naší obci bylo několik osob, které pouţívaly dobrodiní tohoto sociálního zákona, přesto, ţe nikdo z nich na tento důchod ani korunou nepřispěl. Nejniţší důchod byl stanoven 500 Kč měsíčně v tehdejší měně. Někteří pouţívali i „kolovrátku,“ skříňky, kterou nosili zavěšenou na kšandech přes ramena a z této točením klikou vyluzovali hudbu a tak na sebe upozorňovali. Politování hodný byl ţivot ţebráků. Byly to osoby nejubozejší z ubohých. Věřím, ţe není daleko doba, kdy vnuci se budou ptát „Dědo, kdo to byl ţebrák!“ Snad i slovo toto \"ţebrák,“ vymizí ze slovníku jazyka českého. I v naší obci bylo několik osob, které pouţívaly dobrodiní tohoto sociálního zákona, přesto, ţe nikdo z nich na tento důchod ani korunou nepřispěl. Nejniţší důchod byl stanoven 500 Kč měsíčně v tehdejší měně. 1949 V zápisu v minulém roce jsem uvedl, ţe nejmenší sociální důchod byl nejmenší 500 Kč v „tehdejší měně.“ Uţil jsem slova tehdejší měna a pokusím se to zdůvodnit. V roce 1945 provedena byla měnová reforma. Při této bylo znehodnoceno tolik platidel, ţe nebylo zvláštností, kdyţ i větší mnoţství „tisícovek“ plavalo v řece na vodě. I tak se různí šmelináři a spekulanti zbavovali neplatných peněz. A opět za tři léta bylo v oběhu tolik peněz, ţe jejich hodnota byla velmi nízká. Na příklad: za pomocné práce dělníka se platilo 12 aţ 15 Kč, za práci odborníka - třeba zedníka 20 Kč za hodinu i více. Při odvozu lesních výrobků se vydělávalo jednokoňským potahem 300 aţ 400 Kč denně. Za chování plemeného býka byla sjednána částka 14.000 Kč a za kozla 3.000 Kč za rok. Na ceny ţivotních potřeb a zemědělských produktů si jiţ nepamatuji. Aţ do února bylo vedení státu a státního hospodářství v rukou reakčních vůdců a snad tato inflace byla jedním z prostředků, jak Československo dostat znovu do područí „kapitalizmu.“ Přes tyto těţkosti byly vládou vydávány další zákony a dekrety, jejímţ účelem bylo zvýšení ţivotní úrovně obyvatel. Zabezpečení státního hospodářství a vybudování socialismu v naší vlasti. Uzákoněno bylo povinné pojištění invalidní a starobní všech osob pracujících v zemědělství. Většina zemědělců toto uzákonění pojištění s nadšením přijala, ale bylo i dost těch, zejména z řad majetnějších zemědělců, kteří toto uzákonění přijímali s nedůvěrou a tuto s otálením nebo i zdráháním placení příspěvků projevovali. Vyhlášen byl dvouletý státní plán, který byl zaměřen na rozšíření a vybudování těţkého průmyslu. Získávány a přijímány byly, do zaměstnání v průmyslu další osoby i ze zemědělství. Některé podniky začaly pracovat na dvě směny a proto byla rozšířena i autobusová doprava do Blanska a zpět o další spoje. 17

Vydanými dekrety byly znárodněny i menší průmyslové podniky, zestátněn obchod a také přikročeno k socializaci zemědělství. Po okupaci první novostavbou rodinného domku provedl Jan Hejč v místech kdysi stávajících vápenic a jeho domek označen byl číslem 112. Se stavbou rodinného domku také začal Mynařík Karel č. 69, kteráţto stavba v rámci stavební obnovy mu byla povolena na vlastním pozemkuu silnice a jeho starý domek stojící na téţe parcele v řadě v Chaloupkách byl likvidován. Na sklonku roku 11.12. byla akčním výborem NF pořádána veřejná schůze občanů, na které byli tito seznámeni s výsledky prvního roku první dvouletky a také masové organizace přednesly své pracovní plány a závazky na výstavbu obce, pro druhý rok dvouletého plánu. MNV učinil tento závazek: 1. pořídit kinoaparát, 2. Spolupracovat na postavení druţstevního domu JZD, 3. Upravit rybníček u vápenic. Tyto změny měly odezvu i v naší obci. Likvidována byla prodejna konzumního druţstva „Budoucnost,“ v místnostech domu č. 33 a obchod Tomáše Hynšta převeden na druţstevní podnik „Jednota.“ Prodejna zůstala v č. 95 a vedoucím se stal Tomáš Hynšt. Uvolněná místnost prodejny Budoucnost, byla od majitelky domu č. 33 Barbory Kalové pronajata MNV. Původní obchod obchod a nově postavený dům s obchodem pana Hynšta a Pan Hynšt Také v zemědělství bylo přikročeno k socializaci, formou sdruţstevnění. Jednotlivě hospodařící zemědělci byli přesvědčováni o výhodách společného hospodaření a nabádáni k dobrovolnému sdruţení se v Jednotném zemědělském druţstvu. V naší obci byl utvořen přípravný výbor JZD, jehoţ úkol byl nadále přesvědčovat zemědělce, ke vstupu do druţstva. 18

Předsedou přípravného výboru JZD byl zvolen Kašpárek Metoděj č. 5. Tomuto výboru byl předán národní správou i majetek bývalého zemědělského strojního druţstva, to jest traktor, vlečka a hospodářské stroje. Výbor převzal také prostředky poskytnuté fondem národní obnovy v roce 1948 na vybudování druţstevního domu a prádelny i s úkolem, tuto budovu vystavět. Zhotovení plánků bylo jiţ dříve zadáno a místo pro tuto stavbu vyhlédnuto na pozemku „Farské louce,“ majetek to místních dvacetičtyř zemědělců, který byl dán k uţívání faráři, za výkon náboţenského obřadu. Do podzimu byly plány vypracovány, základy vyměřeny, vykopány a také vyzděny. Dále byl naváţen a připravován stavební materiál. V plánu MNV bylo zřízení tohoto roku místního rozhlasu. I tento úkol byl splněn. Firma „Elektra“ z Brna dodala rozhlasové zařízení a firma „Chaloupka“ z Boskovic dodala ampliony a provedla instalaci vedení v obci. Z obecního lesa „Štoblových skalek,“ který obec dostala jako samostatnou enklávu do vlastnictví ze zestátněného majetku kníţete Hugo Salma v Rájci, byly dovezeny sloupy. Občané brigádnicky vykopali doly pro sloupy, tyto postavili a upravili pro instalaci vedení a rozhlas byl dán do provozu. Tak definitivně byla skončena činnost funkce „obecního bubeníka“ Tuto obstarával obecní sluha tohoto času Jan Hejč a bubnováním asi na osmi místech v obci svolával občany k poslechu různých zpráv a nařízení, které pak hlásil. V dřívějších dobách se hlášení začínalo: na vědomost se dává, ţe…..V poslední době, způsobu tohoto hlášení nebylo uţíváno. Bylo nahraţeno: MNV oznamuje, ţe …..Rozhls mimo brigádnických prací občanů si vyţádal nákladu 101.330 Kč a tento obnos byl uhraţen: sbírkou od občanů 39.000 Kč, výnosem ze slavnosti „předání rozhlasu“ 4.470 Kč, z obecní pokladny 15.860 Kč a zbytek investiční půjčkou. V tomto roce byla provedena reorganizace územních samospráv. Byly vytvořeny „kraje,“ na moravě Jihomoravský a Severomoravský a tyto vedly „Krajské národní výbory,“ místo dosavadního jednoho „Zemského úřadu v Brně. I okresy byly rozděleny na menší celky. Z okresu Boskovice, jehoţ součástí byly i naše obec, rozdělením vznikl ještě okres Blansko ku kterému ještě připadlo část obcí z okresu Brno (křetínsko) a některé obce z okresu Tišnov. I Molenburk byl k okresu Blansko přičleněn. Sídlo Okresního národního výboru bylo v bývalém „Hotelu Macocha“ u nádraţí. Členem pléna ONV prvního v Blansku byl i občan z Molenburka Hudec Metoděj č. 26. Utvořením okresu Blansko naše obec hodně získala. Autobusové spojení několikrát za den umoţňovalo hladké a brzské vyřizování úředních záleţitostí i jiných. V rámci rozdělování působnosti MNV a řádném vyřizování úkolů NV byli pro obec jmenováni „újezdní tajemníci.“ Tímto prvním újezdním tajemníkem pro naši obec byl jmenován Bohumil Tichý ze Šošůvky. V září, na schůzi občanů bylo jednáno o přejmenování obce.ONV navrhoval, aby obec byla přejmenována na Bohdalevsko, nebo Bohdalůvka, dle původního názvu tohoto místa ze 14.tého století. Z řad občanů byl podáván návrh na název: Karlov, Lipiny, nebo Hudcov. Z archivu brněnského kraje, však bylo sděleno, ţe není vhodné měnit a není příčiny název obce Molenburk, ţe zní německy a tak zůstalo při starém pojmenování obce. Rok 1950. Vládním usnesením ku konci roku 1949, byla zastavena činnost vedení matrik farními úřady. Tato činnost přešla na národní výbory, a soustředěna byla jen ve větších obcích, vţdy i pro několik obcí společně. Vedením matrik byl pověřen MNV ustanovený matrikář, který byl k tomuto úkolu proškolen. Matrikář prováděl v knihách zápisy o narození, sňatcích a úmrtí občanů a vydával o tomto ţádané úřední doklady. Uzákoněno bylo usnesení, ţe občané, vstupující do manţelství, byli povinni uzavřít napřed sňatek občanský. Pro tento účel byl při národních výborech, pověřených vedením matrik, zřizovány sňatkové síně, vybavené k tomuto účelu slouţícím zařízením. MNV v Molenburku , byl také pověřen vedením matrik pro občany Molenburka a Houska a sezdáváním ve sňatek vstupujících občanů. Prvním matrikářem se stal Cyril Němec, učitel měšťanské školy ve Sloupě, ale rodák a bydlištěm v Molenburku. Sezdáním novomanţelů je zákonitě ustanoven předseda MNV a nebo jeho náměstek. V obci jako sňatková síň, prozatím k tomuto účelu upravována byla kancelář MNV. Prvním zápisem matrikáře o narození dítěte byl zápis Dany Zouharové nar. 14. 1. 1950 v č. 92. Prvními občanskými sňatky provedené sezdávajícím předsedou MNV Metodějem Hudcem byly: 14. 1.1950 Oldřicha Klusáka a Marie Hejčové z Houska a 1. 4. 1950 Boţeny Němcové č. 70 z Molenburka a Drahomíra Ambroţe z Nivy. První úmrtí zaznamenáno matrikářem 21. 7. 1950 Josefa Fleka z č. 91. Z Molenburka. V březnu se po čtyřleté činnosti jako předseda MNV, ze zdravotních důvodů, se této funkce vzdal Metoděj Hudec. Jmenovaný také stal v čele obce jako starosta přes šest roků v nejhorších dobách, v létech 1938 aţ 1944. Úřad předsedy MNV převzal náměstek Antonín Hlouch č. 14. Po nařízené reorganizaci národních výborů se stal předsedou Kouřil František č. 110 v květnu tohoto roku členy rady MNV byli akčním výborem národní fronty jmenováni: Strejček Josef č. 94, Hudec Metoděj č. 26, Josef Celý ml. Č. 19 a Josef Flek 4.59. Újezdní tajemník B. Tichý ze Šošůvky, byl z této funkce odvolán a újezdním tajemníkem i pro Molenburk ustanoven Suchánek Osval z Holštejna. V rámci rozpočtových nákladů, byly na obci provedena jen oprava některých polních cest. Ani stavba druţstevního domu nepokračovala podle plánované doby. Dostavěny byly jen základy, do úrovně podlah. Se stavěním zdí z cihel uţ nebylo začato. Stavebního materiálu naveţeno bylo dostatek. Toto bylo zaviněno postiţením předsedy přípravného výboru JZD Kašpárka Metoděje, vleklou chorobou a pro tuto uţ nemohl jmenovaný, potřebné, pro pokračování stavby zajišťovat. Druţstevní podnik „Dělnický dřevoprůmysl v Molenburku“ velmi dobře prosperoval. Velmi tíţivě nesli nedostatek prostoru ve stávajících pracovních místnostech a proto uvaţovali a také se uţ dohodli na postavení nové budovy pro rozšíření podniku. 19

Místo pro stavbu uţ si vyhlédli na pozemku, loouce u Chaloupek majitelů Vašíčka Jana č. 7 a Františka Hudce č. 1. S majiteli bylo navázáno jednání o odprodeji pozemku a s úřady o povolení stavby. Ministerstvo zemědělství uskutečnilo v letních měsících zájezd zemědělců - delegátů do Sovětského svazu. Bylo vybráno asi 200 zemědělců z celé republiky a mezi nimi i já pisatel této kroniky. Odjíţděli jsme 7. Července a naše cesta vedla přes hranice u Černé nad Čopem, (Slovensko) přes Kyjev do Moskvy. Tam jsme byli rozděleni do pěti skupin a po čtyřdenním pobytu v Moskvě, které byly vyplněny prohlídkou a poznáním historických památek, včetně návštěvy Kremlu a mauzolea s. Lenina v Moskvě, jsme se rozjeli do různých oblastí Sovětského svazu. Trasa naší skupiny vedla přes Jaroslav, Kirov, Uralské pohoří a Omsk aţ do Novosibirska v Altajské oblasti, v druhém dílu světa Asii. V této sibiřské oblasti jsme navštívili sovchozy, kolchozy a některé průmyslové podniky, abychom se seznámili s usilovným budováním a socialistickém ţivotě v Sovětském svazu. Při cestování jsme přejíţděli některé veletoky řek: Volhy, Irbiše, Jeniseje a Obu ve kterém jsme se koupali. Vrátili jsme se 10. Srpna a v Sovětském svazu jsme všichni získali bohaté zkušenosti. S těmito jsem seznamoval naše občany v přednáškách, kterých jsem měl asi 50 v okrese Blansko i v několika obcích sousedních okresů. Tímto zápisem skončil s psaním starosta a kronikář Metoděj Hudec. é Cyril Němec, 1. matrikář, devadesátiletý kovář Silvestr Přibyl VEDENÍ KRONIKY. Od roku 1951, kdy přestal psát tehdejší kronikář Metoděj Hudec, putovala kronika obcí a od jednoho kronikáře ke druhému, aniţ by kterýkoli z nich učinil do ní byť jen jediný zápis. Jediným svědectvím jejich činnosti byly kusé zprávy, zachycené na útrţcích listů bez vzájemné kontinuity a uspořádání, takţe nebylo moţno je pouţít a bez náleţitého zpracování a doplnění do kroniky zaznamenat. Nejprve v roce 1972 se kroniky ujal nový kronikář - Stanislav Ševčík a zpracoval celé jedno volební období let 1971 - 1976. V důsledku zaneprázdnění však stačil zápis připravit ke schválení radou MNV, ale k jeho přepsání do kroniky se uţ nedostal. Uplynuly další roky a stránky kroniky i nadále zely prázdnotou. Počátkem ledna roku 1985 jsem byl poţádán předsedou MNV ve Vysočanech s. Doleţelem, abych také já se pokusil postavit se do řady kronikářů a učinil přítrţ tomu dlouhému mlčení stránek kroniky. Přesto, ţe mezera v ní je delší neţ délka mého ţivota. Dle svých moţností a schopností se vynasnaţím chybějící roky do kroniky postupně zapsat, a to tak, ţe zapíši nejdříve jiţ zpracované období let 1971 - 1976, poté dopíši léta následující, tj. aţ do roku 1985. Zprávy z let 1951 - 1970 budu retrospektivně zaznamenávat v průběhu dalších let mé kronikářské činnosti, pokud mi tato činnost bude umoţněna. KRONIKÁŘ JIŘÍ JAVORSKÝ, Narodil jsem se v roce 1952 v Brně. Oba moji rodiče pocházejí z Vysočan, ale brzy po sňatku se odstěhovali do Brna. Po několikaletém pobytu se však z moravské metropole vrátili zpět do rodné obce a tak mi umoţnili proţít zde celé své dětství a mládí. Do roku 1973, kdy jsem se oţenil, jsem ţil se svými rodiči v domku číslo 39. Pak jsem místo pobytu několikrát změnil. Krátce jsem pobýval v Brně, rok v nedaleké Otinovsi a po absolvování základní vojenské sluţby jsem jako učitel základní školy nastoupilo v Brodku u Konce, kde jsem v této funkci pracoval osm let, aţ do roku 1984. V tom roce jsem se vrátil do Vysočan, kde jsem byl ustanoven jako učitel v místní škole. Vysokoškolského vzdělání jsem dosáhl na pedagogické fakultě Univerzity Jana 20

Evangelisty Purkyně v roce 1975. Práce kronikáře je dnes velmi náročná. Jediný člověk je bezmocný zpracovat to ohromné mnoţství materiálů, informací a fotografií. Proto jsem uvítal, kdyţ bývalý kronikář Stanislav Ševčík se ochotně nabídl spolupracovat na kronice, a to vedením fotodokumentace. Soudruh Ševčík se narodil v roce 1941 v Rudici. Do Vysočan se přiţenil v roce 1964 a od té doby se aktivně podílí na veřejné činnosti v obci, zejména jako člen Osvětové besedy. Jeho zkušenosti i um budou pro kroniku jistě přínosem . Kronikář a pozdější ředitel školy Jiří Javorský se svou třídou FOTODOKUMENTACE Kronikář, Stanislav Ševčík, který předal svoje zápisky novému kronikáři Jiřímu Javorskému. pořídil a také uchoval spoustu fotografií z těch dob, které mi ochotně předal. 21

Dlouholetý starosta Metoděj Hudec, v roce 1981 při volbách, kronikář, který doplnil kroniku ještě dodatkem před druhou světovou válkou a následně zapsal tak důleţitá těţká válečná a krátce poválečná léta v ţivota Molenburku. ROK 1971 Celý rok proběhl v duchu příprav a realizace voleb do národního výboru. Následkem politických událostí v roce 1968 následující konsolidace hospodářských a politických poměrů ve státě byly volby odsunuty a funkční období poslanců se o několik let prodlouţilo. Během roku probíhaly schůze sloţek Národní fronty, veřejné schůze NV a KSČ, na kterých se projednával a vysvětloval volební program na příští volební období. Pro informaci občanů bylo v klubovně kulturního domu utvořeno agitační středisko. Zde si mohli občané prohlédnout úspěchy v práci sloţek o výstavbě a ţivotě v celém okrese i vrcholné úspěchy občanů i sloţek (vyznamenání, diplomy), které byly umístěny na tabuli cti. Velice pomohli zaměstnanci stolařské provozovny, kteří se souhlasem vedení druţstva zajistili materiál a zbudovali v klubovně nástěnkovou stěnu, na které byly všechny agitační materiály upevněny. Za jejich pomoci byla téţ čelní stěna v klubovně obloţena kostrou za účelem zjednodušení práce při dalších výzdobách klubovny. VOLBY Volby proběhly dne 27. 11. 1971 ve dvou volebních místnostech. V molenburské části volili občané v sále kulturního domu a v houskovské části v pohostinství Jednoty (Klemsa č. 17). Do národního výboru bylo voleno 19 poslanců. Z toho 13 poslanců zůstalo z původního národního výboru a 6 poslanců bylo nových. Volby proběhly hladce a všichni kandidáti byli zvoleni. Poslancem do ONV za obec vysočanskou byl zvolen s. Flek Josef č. 84. První ustavující schůze byla 19. 12. 1971 v sále kulturního domu. Na této schůzi byli zvoleni funkcionáři a poslanci rozděleni do jednotlivých komisí. Předsedou byl zvolen s. Antonín Jirušek č. 128, vedoucí odboru \"Projekce automatizace řízení podniků,\" v k.p. Metra Blansko. Celodenním tajemníkem zůstal s. Zouhar Adolf č. 92. Do rady MNV byli zvoleni následující poslanci: Blaţek Alois č. 42, ředitel školy Strachoň Bohumil č. 124, slevač ČKD Blansko Včelařová Helena, č. 105, učitelka ZŠ Ostrov u Macochy Kosorin Pavel č. 65, řidič OSD Blansko Mynařík Josef č. 135, dřevomodelář ČKD Blansko Dále byly zvoleny čtyři komise: 1) Kulturně školská - 6 členů (1 člen KSČ) 2) Pro veřejný pořádek - 4 členové (3 členové KSČ) 3) Výstavby - 4 členové (3 členové KSČ) 4) Finančně rozpočtová - 3 členové (2 členové KSČ) Práce národního výboru se zúčastní také dva aktivisté z řad občanů. Tajemníkovi byly stanoveny hodiny pro strany v pondělí a ve středu v době od 7:30 - 12:00, 13.00 - 16:30 hod. Ke dni 31. 12. 1971 byl příjem MNV 673 000 Kč, vydání 656 000 Kč, zůstatek 17 000 Kč, příjem z vlastních zdrojů 23 000 Kč. Ostatní finanční poţadavky byly kryty z rozpočtu ONV. Během roku bylo odpracováno 4 480 brigádnických hodin na neinvestiční výstavbě a 6 612 brig. hodin na investiční výstavbě. 22

Antonín Jirušek řed. školy Alois Blaţek Bohumil Srtachoň Josef Mynařík Pavel Kosorin JZD Jednotné zemědělské druţstvo v obci si vede velmi dobře. Dá se tak soudit téţ podle toho, ţe mnoho mladých lidí v JZD zůstává a neutíká do velkých podniků ve městech. Předsedou je jiţ šest roku s. Pavel Ševčík č. 20, mechanizátor Stanislav Vymazal č. 1, agronom Vojtěška Ševčíková č. 20, zootechnik František Kala č. 9 a ekonom Cyril Slouka č. 12. Členové JZD se aktivně zapojují do práce v obci. Do MNV kandidovali a byli zvoleni následující členové JZD: Ševčík Pavel, č. 20. Vymazal Stanislav, č. 1. Král Josef, č. 18. Kuběnová Marie, č. 4. Adolf Zouhar, tajemník MNV Pro zlepšení ţivota důchodců předalo JZD sociální komisi NV 5. 000 Kč. Byla provedena kontrola závazků, které si dali k 50. výročí zaloţení KSČ se zjištěním, ţe všechny byly splněny. Poněvadţ jsme se jiţ přesvědčili, ţe obhospodařování pozemků ve velkém je nejvýhodnější, dohodla se většina členů JZD, ţe sjednotí i své záhumenky a o hospodářské výsledky se rozdělí. Protoţe bylo počasí v tomto roce mimořádně příznivé, dosáhli zemědělci následujících výnosů obilovin: Pšenice - 28,5 q/ha, Ječmen - 34 q/ha, ţito - 24 q/ha, oves - 26,3 q/ha, v průměru - 27,7 q/ha. V tomto roce byla poprvé na celé ploše provedena přímá kombajnová sklizeň obilovin v kooperace s JZD Lešany, okr. Prostějov. Byla dokončena výstavba opravářské dílny, jídelny a kanceláří ve středisku JZD a stará dílna, která byla umístěna ve stodole uprostřed obce vedle domu Vojtěcha Mynaříka č. 5, byla přemístěna. Ve středisku byla téţ zbudována čerpací stanice na naftu. JZD v současné době obhospodařuje 350 ha orné půdy, ve středisku chová 96 krav, 140 kusů mladého dobytka, 35 prasnic, 150 prasat na výkrm. Na přilehlých pozemcích u kravína byla zahájena pastva krav. Pastviny byly vymezeny mezi kravínem, rybníkem a Panskou skalou. Doposud se pastvu v tak velkém měřítku nepodařilo uskutečnit. Všechny dodávkové úkoly JZD plnilo. Plánovaná jednotka 24 Kč byla dodrţena a kromě jednotek bylo vyplaceno ve formě výsledných prémií. ÚPRAVA OBCE 23

Během roku byla provedena úprava a asfaltování silnice přes Vysočany do Šošůvky. Současně bylo téţ provedeno vyasfaltování místních komunikací. Také byla provedena kanalizace v délce 200 m. Pro rozvoj sportu a lepší vyuţití obyvatelstva bylo v houskovské části obce zbudováno brigádnicky hřiště pro odbíjenou. Započato bylo s úpravou poţární nádrţe před samoobsluhou. Tak vypadal pohled od kovárny ke kostelu z roku 1972. Kaštan ještě stál, ale jiţ tam bylo připraven kámen na úpravu rybníčka na krytou vodní nádrţ. V tomto roce bylo započato s úpravou rybníčku (ţabárny), kterou 24

plánoval v roce 1940 upravit starosta Hudec. Válka mu v tom zabránila. Kronikář pan Jiří Javorský se záznamů předaných Stanislavem Ševčíkem, mylně uvedl, ţe se započalo s úpravou rybíčku jiţ v roce 1971. Bylo to později a celá úprava byla dokončena aţ s otevřením čekárny a s tím nové zastávky autobusů v roce 1974. Tak to vypadalo ze stejného místa v roce 2012 25

MOTORISMUS Také naši obec zasáhl všeobecný rozvoj motorismu. Ročně přibývá asi 5 automobilů, motocykl nebo moped je téměř v kaţdé domácnosti.. DOPRAVA Protoţe Vysočany leţí na hlavní cestě mezi Blanskem a Prostějovem, jezdí dosti často autobus do Blanska a do Drahan. Kromě toho je téţ dobré autobusové spojení s Adamovem a Boskovicemi, kam dojíţdí mnozí do zaměstnání. OSLAVY 26

Jako kaţdý rok, tak i letos se obec zúčastnila oslav 1. máje. Průvod vyšel od garáţí ČSAD, na hřišti vyslechli občané slavnostní proslov představitelů NV a KSČ. Dále průvod pokračoval do části obce Houska, odkud odjeli účastníci autobusy na hlavní oslavu do Ostrova. Při závěrečném hodnocení se průvod naší obce, s velkým počtem účastníků, a hezkých alegorických vozů, umístil opět na jednom z nejpřednějších míst. POLITICKÝ A KULTURNÍ ŢIVOT V obci pracuje velmi dobře sbor pro občanské záleţitosti, který provádí vítání dětí do ţivota, předávání občanských průkazů, besedy s důchodci, pohovory se snoubenci, rozloučení se zesnulými, blahopřeje při ţivotních jubileích, zlatých a diamantových svatbách. Také přestárlým občanům se snaţí všemoţně pomoci. Důchodci vyuţívají zlevněných obědů v místním pohostinství, staří občané dostávají uhlí a jsou jim zajišťovány drobné posluhy. Na obědy doplácí MNV 80% jejich ceny. Během roku pořádají sloţky NF plesy a taneční zábavy. Jedenkrát týdně je promítán v sále kulturního domu film, jedenkrát měsíčně film pro děti. Na podzim se uskutečnila přehlídka filmů, na které byly promítnuty čtyři nejúspěšnější filmy. V kaţdé domácnosti najdete rozhlasový přijímač, téměř kaţdá domácnost vlastní televizor, gramofon nebo magnetofon. SPORT V obci se aktivně hraje kopaná se střídavými úspěchy. Doposud hrálo muţstvo TJ Sokol v okresním přeboru, avšak letos pokleslo do druhé poloviny tabulky a následkem reorganizace bylo přesunuto do 3. třídy. Někteří občané obce se zúčastňují práce Mysliveckého sdruţení Ţďárná - les. Tato společnost obhospodařuje lesy mezi Boskovicemi a Vysočany. Členové sdruţení v těchto lesích pečují o zvěř, vadné a nemocné kusy odstřelují. Rybník Polačka je pronajat rybářským spolkem ČKD Blansko. Také v tomto spolku jsou zapojeni někteří naši občané. Po celý rok ošetřují rybí násadu a pravidelně pořádají podzimní výlov rybníka. POHYB OBYVATEL Kaţdoročně se počet hybatel obce zvyšuje asi o 8 - 10. Občané vesměs v obci zůstávají, opravují staré a staví nové rodinné domky. Obec umoţňuje kaţdému kulturní i společenské vyuţití v zájmových organizacích, občané se mohou zúčastnit sportovních zájezdů, kulturních zájezdů do divadel i na jiné kulturní a společenské akce. Téţ se mohou zúčastnit rodinné rekreace v tuzemsku i zájezdů do zahraničí, vesměs do socialistických států. NEGATIVNÍ JEVY Kromě uvedených faktů se začínají projevovat téţ některé negativní jevy. Mládeţ se nejčastěji zúčastňuje tanečních zábav, na kterých hrají orchestry beatovou hudbu. Taneční zábavy s dechovou hudbou jsou navštěvovány pouze střední a starší generací. Na beatové taneční zábavy se sjíţdí mládeţ z celého okolí a dosti často se mezi nimi objevují jedinci, jejichţ chování nepůsobí dobrý příklad. Kromě poţívání alkoholických nápojů a kouření se jedná také o často nevhodné a nevkusné oblečení mladých. Mládeţ se obléká do svetrů a texasek, dosti často odřených a záplatovaných. Ve větších městech se začíná u mládeţe objevovat i narkomanie. Tyto jevy k nám pronikají z kapitalistických států, kde se zejména narkomanie stává společenským problémem. Jiří Javorský ROK 1972 - VÝSTAVBA OBCE 27

Nový národní výbor si hned od počátku vedl velmi dobře. Rychle zorganizoval závěrečné práce a dokončení poţární nádrţe před samoobsluhou Jednoty. Téţ v části obce Housko byla před poţární zbrojnicí, na místě malého a nevzhledného rybníka, pěkná otevřená poţární nádrţ. V září byla zahájena přístavba školy. Byly zbourány kůlny, které této úpravě překáţely, a začal se téţ naváţet stavební materiál. Do konce roku byly zbudovány základy. Při těchto hlavních pracech a na jiných drobných opravách bylo odpracováno 11 204 brigádnických hodin, z toho 6 612 hodin na investiční a 4 592 hodin na neinvestiční výstavbě obce. 28

V levo - brigádnická činnost v Molenburku, Přibyl, Král a Kratochvíl v Houskovském lomu OBČANSKÝ VÝBOR V HOUSKU Na veřejném plenárním zasedání v Housku byl na návrh Rady MNV zvolen občanský výbor, která se skládal ze dvou poslanců a pěti občanů. Občanský výbor měl usnadnit veřejnou a budovatelskou činnost v obci a usnadnit občanům v části obce Housko vyřizování různých poţadavků a záleţitostí. Předsedou OV byl zvolen s. Kosorin Pavel č. 65, člen KSČ a poslanec národního výboru. Místopředsedou se stal s. Nedoma Josef č. 9, jednatelkou s. Klusáková Aneţka. Dále byli zvoleni následující občané: Zouhar Jan, Veselý Mojmír, Zouhar František, Kuběnová Marie, poslankyně NV. POČASÍ V průběhu roku bylo počasí v mezích normálu, avšak 7. 6. ve 14 hodin začalo pršet a tento déšť přešel v průtrţ mračen s krupobitím. Pamětníci prohlašují, ţe to byla druhá největší povodeň tohoto století. Krupobití způsobilo velké škody na porostech řepy, brambor a obilovin. Centrum krupobití přišlo od Protivanova a pokračovalo přes vodárnu JZD, Housko, směrem k Holštejnu. Z hrnu u vodárny bylo splaveno obrovské mnoţství ornice do rybníka. JZD V sále kulturního domu uspořádali členové JZD 9. 2. 1972 výroční schůzi s občerstvením a taneční zábavou. Na schůzi byly zhodnoceny výsledky hospodaření za minulý rok a výhled na rok 1972. Byli téţ zvoleni delegáti na 7. sjezd JZD. Byli to: Ševčík Pavel a Konečná Zdeňka. V únoru bylo přestěhováno představenstvo do nových kanceláří ve středisku na opravářskými dílnami. Dosavadní budova kanceláří byla věnována národnímu výboru pro rekonstrukci na celodenní mateřskou školku. Hodnota budovy činila 280 000 Kč. 29

Místní JZD vlastní jako přidruţenou výrobu kamenolom v místní části obce Housko. Vedoucím kamenolomu je Král Josef č. 18. Pro zlepšení kulturních a sociálních podmínek bylo před kamenolomem přestavěno sociální zařízení s pěknou kulturní místností v suterénové části stavby. I přes nepřízeň počasí a velké ztráty po povodni byla úroda asi na stejné úrovni jako v předešlém roce. Dobrému hospodaření nasvědčuje 1. místo na okrese hovězího, za přírůstek 1,1 kg na kus a den a 3. místo na okrese v dojivosti krav a překročení dodávky mléka o 5 000 l. 30

V rámci rozvoje nové techniky byl zakoupen traktor 1. generace URSUS 80. Kromě tohoto traktoru byly zakoupeny ostatní zemědělské stroje v hodnotě 293 000 Kč. Výsledky hospodaření JZD: plán trţeb 4 607 000 Kčs, skutečnost 4 861 000 Kčs, čistý zisk - plán 799 000 Kč, skutečnost 970 000 Kč. V tomto roce bylo zrušeno odměňování členů podle odpracovaných jednotek a přešlo se na přímé měsíční odměňování dle mnoţství a kvality vykonané práce. Pavel Ševčík, předseda Druţstva SPOŘITELNA Jednatelství spořitelny bylo přestěhováno ze soukromého domku s. Škvařila č. 21 do kanceláře MNV. Trezor byl umístěn v šatně kulturního domu. MÁJOVÉ OSLAVY Hlavní oslavy 1. máje probíhaly opět v Ostrově. Občané prošli v průvodu celou obcí a odjeli do Ostrova. Obec reprezentovaly v průvodě kromě velkého počtu občanů téţ dva alegorické vozy - vůz KSČ a vůz JZD. S těmito vozy jsme v Ostrově velice uspěli, neboť ostatní zúčastnění vesměs alegorie nepouţívali. V rámci oslav májových dnů byl 31

9. května pořádán lampionový průvod, který vyšel z části obce Housko, prošel obcí a poloţil věnec k pomníkům padlých. MÍSTNÍ ROZHLAS. Obě části jsou spojeny sítí místního rozhlasu, kterého uţívá především MNV pro svá hlášení (změny ordinační doby lékařů, brigády, příleţitostná blahopřání k jubileím, rozhlasová okénka apod.). Kromě toho slouţí rozhlas i sloţkám NF, k oznámení různých kulturních, sportovních a společenských akcí. POŠTA. Občané mohou uţívat poštovního úřadu, který je umístěn ve Sloupě, a to buď osobně nebo prostřednictvím poštovního doručovatele, který k nim denně dochází. Donáší občanům peníze, dopisy, noviny a časopisy, které odebírají a některé poštovní zásilky do malé váhy. CHRÁNĚNÉ OBJEKTY V současné době jsou ve Vysočanech dva objekty chráněné památkovým úřadem. Je to kříţ v části obce Housko před pohostinstvím Jednoty a letitá lípa před garáţí ČSAD. ZVYKY A OBYČEJE Z náboţenských svátků má v naší obci dlouholetou tradici pouť u příleţitosti svátku Cyrila a Metoděje, jímţ je zasvěcen místní kostel. V tyto dny přijíţdí do Vysočan mnoho bývalých rodáků, známých a příbuzných rodin, aby se alespoň jednou za čas setkali se svými příbuznými a přáteli a společně pobesedovali. Jiţ týden před tím přijedou do Vysočan artisté s cirkusem, houpačkami, kolotočem a střelnicí. V sobotu a v neděli bývají v kulturním domě taneční zábavy, na hřišti prodávají členové TJ Sokol pivo a uzené párky. Před kostelem u silnice rozestaví prodavači Jednoty stánky s pamlsky, hračkami a zdobenými perníkovými pouťovými srdci. Z dřívějších zvyků se doposud zachovaly ostatky, s „pochováváním basy“. Tento zvyk vznikl v dřívějších dobách k oslavě jarního slunovratu. V úterý šest týdnů před velikonocemi bývá v sále kulturního domu ostatková zábava. Před ní, v sobotu nebo v neděli chodí členové ČSPO (která tento zvyk udrţuje) po obci v převlecích za medvědáře s medvědem, doktora, různé řemeslníky a provádí různé veselé kousky. Ostatková zábava vrcholí před půlnocí, kdy členové ČSPO předvedou estrádu, která kromě různých veselých kousků a výstupů, obsahuje téţ vtipné připomínky k různým událostem v obci. Při konci se provádí různé volenky. Poněvadţ se ve všech okolních obcích tento zvyk nezachoval, bývá tato zábava navštívena velkým mnoţstvím hostů z okolí. ZAMĚSTNÁNÍ Většina obyvatelů je zaměstnána mimo vesnice, vesměs v blanenských závodech: ČKD, METRA, ADAST Blansko, OSP nebo v adamovském závodě ADAST. Někteří téţ dojíţdí do boskovických závodů KRAS a MINERVA. V místním provozu STOLAŘI Blansko pracuje asi 50 zaměstnanců. Deset občanů téţ pracuje v JZD. Některé ţeny pracují pro CENTROFLOR Olešnice. Vyrábějí voskované květiny. Jiná síťují pro vojsko, rybáře a sportovce sítě ze silonových provazů. Jiří Javorský ROK 1973 - VÝSTAVBA ŠKOLY Jiţ v dubnu bylo započato s dalšími pracemi na výstavbě části základní školy. Občané byli zváni na brigády podle brigádnických obvodů. Téměř všichni občané se na vyzvání brigády zúčastnili, takţe stavba pokračovala rychlým tempem. V suterénu byla zbudována kotelna, sklepní místností a garáţ. Celé přízemí přístavby zabrala tělocvična, která doposud v obci velmi chyběla. V prvním poschodí byla zbudována třída a kabinet, v podkroví byl přistaven byt 32

pro učitele, která se skládá ze tří místností a sociálního zařízení. Ve staré budově byla vyměněna všechna okna, rozšířil se byt ředitele o jednu místnosti, vpravo od obchodu byla zřízena šatna a knihovna. V celé budově bylo zavedeno ústřední topení a provedeny všechny instalace. Kolem školy bylo zbudováno nové oplocení a školní zahrada byla o několik metrů zkrácena, aby mohl být vedle školy vybudován parčík a chodník. Do 25. 8. byly dokončeny práce na škole i v jejím okolí. Na zahájení školního roku bylo uskutečněno slavnostní otevření školy, kterého se zúčastnil předseda ONV s. Přibyl a 1. tajemník OV KSČ s. Ludvík Opletal. ÚPRAVA OBCE Kromě této hlavní akce pokračovaly i nadále ostatní práce v obci. Byla vybudována kanalizace od č. 28 (Novotný Anděloslav) ke škole. Koryto v zemi bylo vybagrováno, trubky brigádnicky poloţeny a traktorem s radlicí zahrnuty. Od školy ke hřišti a od kostela ke kulturními domu byly zbudovány chodníky, na které byla poloţena betonová dlaţba, před kulturním domem bylo pouţito broušených teracových dlaţdic. Chodníky byly velmi potřebné, neboť na hlavní silnici bývá dosti velký provoz. Důchodci na brigádě při pokládání obrubníků kolem silnice, dole Mynaříkovi (Poldovi ) na brigádě u Kult. domu. 33

Tak to vypadá v roce 2013 na hřišti a před samoobsluhou 34

Fotografie ze slavnostního otevření opravené a rozšířené školy. Jsou brány z filmu, proto nekvalitní. 35

Bohuš Strachoň a kluci Poldovi ROK 1973 - VÝSTAVBA ŠKOLY Jiţ v dubnu bylo započato s dalšími pracemi na výstavbě části základní školy. Občané byli zváni na brigády podle brigádnických obvodů. Téměř všichni občané se na vyzvání brigády zúčastnili, takţe stavba pokračovala rychlým tempem. V suterénu byla zbudována kotelna, sklepní místností a garáţ. Celé přízemí přístavby zabrala tělocvična, která doposud v obci velmi chyběla. V prvním poschodí byla zbudována třída a kabinet, v podkroví byl přistaven byt pro učitele, která se skládá ze tří místností a sociálního zařízení. Ve staré budově byla vyměněna všechna okna, rozšířil se byt ředitele o jednu místnosti, vpravo od obchodu byla zřízena šatna a knihovna. V celé budově bylo zavedeno ústřední topení a provedeny všechny instalace. Kolem školy bylo zbudováno nové oplocení a školní zahrada byla o několik metrů zkrácena, aby mohl být vedle školy vybudován parčík a chodník. Do 25. 8. byly dokončeny práce na škole i v jejím okolí. Na zahájení školního roku bylo uskutečněno slavnostní otevření školy, kterého se zúčastnil předseda ONV s. Přibyl a první tajemník OV KSČ s. Ludvík Opletal. 36

ÚPRAVA OBCE Kromě této hlavní akce pokračovaly i nadále ostatní práce v obci. Byla vybudována kanalizace od č. 28 (Novotný Anděloslav) ke škole. Koryto v zemi bylo vybagrováno, trubky brigádnicky poloţeny a traktorem s radlicí zahrnuty. Od školy ke hřišti a od kostela ke kulturními domu byly zbudovány chodníky, na které byla poloţena betonová dlaţba, před kulturním domem bylo pouţito broušených teracových dlaţdic. Chodníky byly velmi potřebné, neboť na hlavní silnici bývá dosti velká provoz. Před samoobsluhou byl skácen kaštan a na jeho místě bylo 15. 5. započato se stavbou čekárny pro cestující. V celé obci bylo provedeno nové asfaltování silnice a při této příleţitosti byly vyasfaltovány také téměř všechny vedlejší komunikace. Během roku byla téţ zbourána a odklizena stodola v č. 95 (Hynšt Tomáš), ve které byla dříve opravářská dílna JZD. JZD Letos opět byla svolána výroční schůze, která se uskutečnila 8. 2. v kulturním domě. Na schůzi byly zhodnoceny výsledky za uplynulý rok. Zemědělci téţ oslavili 20. výročí zaloţení JZD ve Vysočanech. Zakládajícím členům byla předána čestná uznání a Met. Hudec č. 26 byl odměněn pamětní medailí ministerstva zemědělství. V jarních měsících bylo velmi nepříznivé počasí. Často pršelo aţ do května. Přes nepřízeň počasí byly pěkné obiloviny a vysoká sklizeň sena. Také přes pozdní výsadbu brambor bylo sklizeno 200 q/ha a místo plánovaných 1900 q bylo sklizeno 2400 q brambor. Za tento výsledek získalo JZD Vysočany 2. místo na okrese. Přestoţe v první části roku spadlo velmi mnoho vláhy, druhá část roku byla zcela naopak velmi suchá. Následky nepříznivého počasí se projevily hlavně ve výrobě krmiv a krmivová základna byla niţší, neţ stanovil plán. Obilovinám naopak počasí nevadilo a dodávka obilovin byla překročena o 100 q. Výroba masa a mléka: vepřové plán 230q, skutečnost 244 q, hovězí plán 350 q, skutečnost 380 q, mléko plán 280 000 l, skutečnost 281 000 l. 37

Třída učitele Grmely a Štěpánka. 38

Do konce roku byly dostaveny první čtyři rodinné domky druţstevní výstavby a byly předány do uţívání členům: Dvořákovi, Čachotskému, Kašpárkové a Tomáškovi. Hodnota jednoho domku činí 280 000 Kč. V soutěţi ţivotního a pracovního prostředí získalo JZD 2. místo v okrese a bylo odměněno částkou 15 000 Kč. Potom postoupilo do celostátního kola a zde se umístilo opět na 2. místě. Za tento úspěch bylo odměněno diplomem a částkou 70 000 Kč. Diplom byl předán předsedovi Pavlu Ševčíkoví v Přerově ministrem zemědělství s. Nágrem. ŠKODNÁ Zvěř v lesích směrem ke Ţďárné je obhospodařována členy Mysliveckého sdruţení Ţďárná - les. Členové sdruţení se starají o zvěř, zajišťují krmivo a v zimě je roznášejí do zásypů a krmelců. O jejich dobré práci svědčí to, ţe se v lese zdrţuje dost vysoké zvěře. Zároveň však se zvyšuje i stav černé zvěře (divoká prasata), která působí značné škody na honu v Háji. Pole bývá hodně rozryté, coţ způsobuje sníţení výnosů na tomto honu. Členové Mysliveckého sdruţení se proto snaţí tuto škodu uhradit tím, ţe brigádnicky pomáhají JZD při různých zemědělských pracích. SPOJE Pro potřeby obyvatelstva jsou zřízeny v obci dvě veřejné telefonní stanice a sice u A. Jelínka č. 122 v části obce Molenburk a u P. Kosorina č. 65 v části obce Housko. Kromě těchto jsou umístěny telefonní přístroje na národním výboru, v JZD, v kamenolomě a ve stolařské provozovně. VEŘEJNÁ ZELEŇ Před kostelem u vjezdu na hřbitov byly skáceny dva vzrostlé stromy a před domem J Kouřila č. 93 byla skácena velká lípa na ţádost vlastníka domu. Jako náhrada byl zbudován park vedle školy a druhý park před domem Ţofie Grmelové č. 33 kolem obecní pumpy. V těchto místech se doposud otáčely autobusy. Po zbudování parku se autobusy točí u garáţí ČSAD. 1. MÁJ V oslavách 1. máje nastala v tomto roce značná změna. Celostátně byla zrušena menší májová střediska a z tohoto důvodu jsme byli přesunuti do Blanska. Oslavy v obci byly organizovány stejně jako v předešlých letech. Do Blanska byly vypraveny tři alegorické vozy, a to: KSČ, JZD a Stolařů Blansko. Průvody byly hodnoceny podle příslušnosti: městské a vesnické. V naší kategorii jsme měli díky alegorickým vozům a velkému počtu účastníků jeden z nejlepších průvodů. BEZPEČNOSTNÍ SLUŢBA Pořádek v obci zajišťují členové SNB, kteří mají okrsek v Jedovnicích. Člen SNB dojíţdí do obce asi jedenkrát týdně. V práci mu pomáhají členové Pomocné stráţe VB. Drobné přestupky má za úkol vyřizovat pořádková komise, sloţená z členů PSVB. SPORT Z druţstva kopané TJ Sokol odešlo 7 aktivních hráčů. Někteří na vojnu, jiní se odstěhovali. Oddíl byl tak oslaben, ţe opět sestoupil a to do 4. třídy. Jiří Javorský 39

40

Brigády občanů. ROK 1974 - VÝSTAVBA OBCE Hned v jarních měsících, jakmile sluníčko začalo hřát, pokračovali občané s národním výborem ve výstavbě obce. V květnu bylo započato s přestavbou mateřské školy v části budovy kulturního domu, kterou za tímto účelem poskytlo národnímu výboru JZD. Během roku byla téţ dokončena autobusová čekárna. Je to velice hezká stavba. Rohy jsou obloţeny vápencem, uvnitř je obloţena dubovými deskami a keramickými obkladačkami, s dvěma lavicemi a stolem na odkládání zavazadel. Otevřením čekárny byly dvě nynější zastávky (u Nové ulice a u domu Tomáše Hynšta č. 95) zrušeny a autobus zastavuje pouze u nové čekárny. Před kulturním domem, ale i v jiných částech obce byly zabetonovány základové šrouby a k nim byly připevněny stoţáry pro slavnostní vlajkovou výzdobu. Také letos se prodlouţila veřejná kanalizace o další dva úseky, a sice od č. 27 (Mynařík L.) po č. 100 (Kala St.) a od č. 38 (Nečas M.) po č. 90 (Mynařík). V části obce Housko bylo upraveno okolí pomníku padlých. Terén kolem byl urovnán, oset trávou a osázen keři růţí. Před pomníkem byl zbudován taras a chodník. V bočních ulicích bylo pokračováno v budování chodníků. Pro větší pohodlí cestujících, uţívajících autobusové dopravy, byla pod záštitou občanského výboru Housko vybudována na místě původní autobusové zastávky pěkná zděná a prosklená čekárna. Ve stolařském druţstvu si členové vlastními silami zbudovali kanalizace, na které odpracovali 220 brigádnických hodin. Byl téţ vyasfaltován dvůr provozovny, coţ přispělo k lepšímu vzhledu i ke zvýšení bezpečnosti práce. Kabiny u hřiště TJ Sokol byly pokryty břidlicí. Původní krytina byla ve velmi špatném stavu a do kabin zatěkalo. Členové Sokola proto zajistili novou krytinu z pálených křidlic a brigádnicky ji vyměnili. Při všech těchto akcích bylo odpracováno 2 476 hodin na investiční a 4 478 hodin na neinvestiční výstavbě. JZD 41

Na výroční schůzi, která se konala 14. 2. v sále kulturního domu, bylo zhodnoceno hospodaření za uplynulý rok. Byly téţ provedeny volby představenstva a bylo opět zvoleno představenstvo v dosavadním sloţení. K 25. výročí zakládání JZD byla 15. 5. svolána slavnostní schůze, které se zúčastnili kromě členů JZD také představitelé ONV. Jménem Ústředního svazu druţstevních rolníků obdrţel Met. Hudec, Pavel Ševčík, MNV a KSČ diplomy za zásluhu o výstavbu druţstva. Čestné diplomy JZD obdrţeli Slouka Cyril a Hudec František. POČASÍ, KRUPOBITÍ Počasí v tomto roce bylo pro zemědělce příznivé, očekávala se velká úroda všech zemědělských plodin. Ve večerních hodinách 13. 7. však postihlo celý katastr (ve větší míře část obce Housko) silné krupobití. Obiloviny byly poškozeny od 30 - 80 %. Hodně byl poškozený také len, bob, směsky a kukuřice. Situace byla řešena následovně: porosty obilovin, poškozené nad 80 % byly zesiláţovany, případně sušeny a granulovány na kooperační sušce v Šošůvce. Na zbývajících plochách pak byl výnos aţ 45 q/ha, v části obce Housko však jen 15 aţ 18 q/ha, podle hustoty zasaţení krupobitím. Průměrný výnos z celé plochy byl následující: pšenice 31q/ha, ječmen 30 q/ha, oves 21q/ha. Část obce Blansko, která nebyla zasaţena krupobitím dosáhla rekordních výnosů, v průměru 42 q/ha. Krupobití přišlo od Ţďárné a pokračovalo přes Havlenku k rybníku směrem na Rozstání a Studnice. DALŠÍ ČINNOST JZD Počasí ztropilo v podzimních měsících ještě jednu nepříjemnost. Vytrvalé deště velmi ztíţily sklizeň brambor. Vítanou pomoc poskytlo Gymnasium Blansko, kde funkci ředitele zastává náš rodák Cyril Neměc. Ţáci JZD velmi pomohli a brambory byly včas sklizeny. Členové JZD po skončení svých vlastních prací pomáhali při sklizni brambor v JZD Petrovice a při sklizni řepy v JZD Bořitov. Ve středisku JZD byla dokončena stavba garáţí, asfaltování cest a stavba soc. zařízení pro pracovnice rostlinné výroby. Byla téţ zahájena výstavba 2. série druţstevních bytových jednotek. V soutěţi o zlepšení ţivotního a pracovního prostředí získalo JZD 1. místo na okrese a obdrţelo 17 000 Kčs. Protoţe JZD uţívalo sálu v kulturním domě a sál postrádá vhodné vytápění, poskytlo MNV částku 50 000 Kč na výstavbu ústředního topení. 1. MÁJ Oslavy 1. máje proběhly opět v obci a hlavní oslavy v Blansku. Z obce byly vypraveny i čtyři alegorické vozy: KSČ, JZD, LDV STOLAŘI, ČSČK. Celá obec byla jako vţdy pěkně vyzdobena. NÁVŠTĚVA ZE SSSR V únoru navštívil naši obec zájezd sovětských občanů od města Krasmodaru. Hosté přijeli v odpoledních hodinách, prohlédli si provozovnu stolařského druţstva, navštívili středisko JZD a školu. Potom byli jednotlivě občany zváni do jejich domácností, kde byli pohoštěni a navazovali s našimi občany přátelství. Večer se sešli všichni hosté i s občany v sále kulturního domu. Zde beseda pokračovala v širším měřítku. V pozdních večerních hodinách se s námi sovětští hosté rozloučili a odjeli. DIVADLO V zimních měsících po dlouhodobé přestávce obnovila Osvětová beseda činnost divadelního krouţku. V reţii T. Ševčíka č. 50 nacvičili ochotníci komedii Carlo Goldoniho „Mirandalína“. Hra měla premiéru 2. 3. Bylo sehráno odpolední a večerní představení. Na ţádost diváků byla hra 6. 4. 1974 večer reprízována. Hra se občanům líbila a při 42

všech představeních byl sál kulturního domu plně obsazený. Divadelní krouţek potom s touto hrou úspěšně hostoval 17. 3. ve Ţďáře. Jiří Javorský ROK 1975 - VÝSTAVBA OBCE Od počátku roku pokračovaly práce na úpravě mateřské školy. Byly provedeny závěrečné a dokončovací práce. Mateřská škola byla otevřena 9. května, při oslavách 30. výročí osvobození naší vlasti sovětskou armádou. Oslav se zúčastnil předseda ONV s. Josef Přibyl. Po dokončení prací na mateřské školce pokračovali občané v budování sběrných jímek s litinovými rošty u kanalizace, která byla postupně poloţena v předešlých letech. Náklady byly hrazeny JZD ( 50 000 Kčs) a MNV. V listopadu bylo započato s budováním ústředního topení v sále kulturního domu. Do konce roku bylo topení instalováno a uváděno do provozu. Protoţe starý komín, kterého bylo pouţito, byl nedostačující, bylo nutné ho rozšířit a zvýšit. Prostor pod jevištěm, kde byl umístěn kotel byl přepaţen příčkami. Z této kotelny je vytápěn sál, šatna, klubovna a sociální zařízení. Z druhé kotelny, která je zbudována vedle mateřské školy, je vytápěna mateřská škola, pohostinství, MNV a obřadní síň. V říjnu započala TJ Sokol s úpravou svého sportovního zařízení. Pozvaný bagr o několik metrů rozšířil hřiště a bylo započato s naváţkou za spodní brankou, aby mohlo být hřiště také prodlouţeno. V tomto roce bylo odpracováno 2 562 brigádnických hodin na investiční a 5 600 na neinvestiční výstavbě. JZD Brzký příchod jara umoţnil, ţe setí obilovin bylo skončeno jiţ 10. 3., coţ je o měsíc dříve neţ v předešlých létech. Výroční schůze s hodnocením loňských výsledků byla uskutečněna 7. 2. Zúčastnili se jí členové Okresní zemědělské správy ing. Škvařil a ing. Musil (oba z Lipovce). Při schůzi bylo nastíněno, ţe by se JZD Vysočany, Šošůvka a Ostrov měla sloučit v jeden komplex. Toto sloučení by se mělo uskutečnit do konce roku. Takováto slučování probíhají v celé republice, neboť se ukazuje, ţe hospodaření ve velkých komplexech je pohodlnější a rentabilnější. Ţňové práce proběhly velmi rychle. Byly ukončeny za 10 dní za účasti 8 kombajnů. Při ţních pomáhaly kombajnery z Lešan, Rájce a Šošůvky. Rok byl dosti suchý, hlavně v období dozrávání obilovin, coţ podstatně ovlivnilo hektarové výnosy, zejména pšenice. Pšenice 24,5 q/ha, Ječmen 35 q/ha, Oves 38 q/ha. Také výnos brambor byl vlivem sucha velmi malým 175 q/ha. Stav dobytka ve středisku zůstává jako v předešlých letech. Byl zakoupen nový trambus na dopravu štěrku z kamenolomu, který byl přidělen předsedou vlády s. Korčákem (rodákem z Holštejna), u kterého byla delegace ve sloţení: předseda Ševčík P., ekonom Slouka a vedoucí kamenolomu Král Jan. SLUČOVÁNÍ JZD V listopadu byla zahájena kampaň na sloučení druţstev. Původní verze Šošůvka, Ostrov, Vysočany, vzhledem k tomu, ţe nebylo dosaţeno dohody o umístění sídla vedení, byla rozšířena o Petrovice, které byly sloučeny jiţ dříve s JZD Vavřinec a Němčice. V novém sloučeném komplexu je zahrnuto 13 vesnic (včetně Molenburku a Houska) a sídlo vedení bylo zvoleno ve Veselici. Sloučen bylo odsouhlaseno v představenstvu JZD Vysočany 21. 11. 1976 a na členské schůzi 30. 12. 1975. Vlastní slučovací schůze byla uskutečněna 16. 1. 1976 v novém kulturním domě v Šošůvce. Při slučování byl okresem jmenován Ševčík Pavel, dosavadní předseda JZD Vysočany, předsedou volební komise. Jmenovaný byl na ustavující schůzi zvolen do funkce předsedy celého komplexu. Do funkce hlavního agronoma byl jmenován Vymazal Stanislav č. 201 a člen představenstva zvolen Němec Jaroslav č. 70. JZD Vysočany patřilo před sloučením mezi nejlepší druţstva v okrese se silnou ekonomickou základnou. Mělo největší 43

čistý zisk na hektar v okrese díky přidruţené výrobě (kamenolom) a celkového dobrého hospodaření. Taktéţ byla dobrý a silný členská základna. Průměrný věk členů činil 39,5 roku. Ve srovnání s jinými druţstvy je tato věková hranice o 10 roků niţší. V druţstvu pracovalo 82 ekonomicky činných členů. K těmto úspěchům patřil téţ kaţdoročně úspěšný nábor do zemědělství na učební obory. Mladí lidé vidouce v progresivním druţstvu dobré perspektivy a sociální jistoty, měli o práci v JZD zájem. MÁJOVÉ OSLAVY Oslavy 1. máje proběhly obdobně jako v předešlých letech. Obec byla slavnostně vyzdobena, před kulturním domem byla provedena velká vlajková výzdoba. Prvomájový průvod prošel obcí a potom odjeli občané na hlavní oslavu do Blanska. Společně s nimi téţ odjely 4 alegorické vozy (KSČ, STOLAŘI, 2 JZD). Také oslavy 30. výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou měly bohatou náplň. Po setmění 9. května prošel obcí lampionový průvod a členové SSM poloţili věnce k pomníkům padlých. Potom se všichni odebrali na hřiště TJ Sokol, kde byl zapálen táborák, jenţ měl připomenout partyzánské ohně v II. světové válce. U ohně přednesli představitelé obce slavnostní projevy a na závěr uspořádali členové LM ČKD Blansko ohňostroje. ZÁKLADNÍ ŠKOLA V tomto roce nastaly v naší škole váţné změny. Od září přešlo československé školství na nový výchovně vzdělávací systém. Namísto dosavadní devítileté povinné základní školy byla uzákoněna desetiletá povinná docházka, přičemţ ţák získá základy vzdělání na základní škole (ta je dělena na I. a II. stupeň - I. stupeň - 1. - 4. ročník; II. stupeň - 5. - 8. ročník) a povinného středního vzdělání zpravidla na některé střední škole. Povinné tu jsou dva roky, tj. 9. a 10. ročník. Z těchto důvodů na naší škole zůstaly jen 4 ročníky a 5. ročník přešel na ZŠ do Ostrova. N8sledkem přesunu se sníţil počet ţáků ve škole. Odbor školství ONV rozhodl, ţe tomuto počtu ţáků odpovídají pouze dva učitelé, a proto se bude vyučovat pouze ve dvou třídách, namísto ve třech, jak tomu bylo doposud. Toto rozhodnutí ovšem znamenalo, ţe by ţáci 1. ročníku byli vyučováni v oddělené třídě s jiným ročníkem a nikoliv samostatně, jako dosud. Proto přednesli zástupci národního výboru na ONV poţadavek, aby byl zachován počet tříd i učitelů, vzhledem k tomu, ţe jiţ v roce 1977 se stav ţáků ve škole zvýší. Poţadavku nebylo vyhověno, a tak vyučování pokračovalo pouze ve dvou třídách. V jedné třídě se vyučuje 1. a 3. ročník, v druhé třídě 2. a 4. ročník. Do zbývající třídy byli přesunuti ţáci posledního tzv. předškolního ročníku mateřské školy. Letos také odešel ze školy dosavadní ředitel Blaţek Alois a na jeho místo nastoupil s. Štěpánek Miroslav. Ve škole také vyučovala s. učitelka Svobodová, která sem denně dojíţděla z Blanska. Velmi dobře pracovala na škole pionýrská skupina vedená skupinovou vedoucí Helenou Včelařovou č. 105, učitelkou na ZŠ v Ostrově. Protoţe pionýři neměli vlastní klubovnu, byl jim pro tyto účely poskytnut byt v nově přistavěné části školy. Pionýři si klubovku pěkně vyzdobili a uţívali ji pro své schůzky a zájmovou činnost. Jiří Javorský Kroniku jsem doplnil obrázky, většinu z nich pořídil Stanislav Ševčík, dva staré snímky jsou z archivu Hudců. ROK 1976 - VÝSTAVBA OBCE pokračuje v druhé knize Kronika obce Molenburské po druhé světové válce 2. část. 44

Památný kříž v Housku a náš hřbitov 45

Krátce z činnosti a budování \"Sokolů.\" Vpavo, Vlček, Hudec a Konečný 46

Sokol v Molenburku po prví světové válce Posezení po fotbale „Pod plechem.“, Pohledy na Molenburk, loučení s panem Farářem 47

První máje ve Vysočanech 48