Historie obce Molenburské a pár mých vzpomínek.

12. Kala Lev narozen 1. 5. 1889 v č. 33, po odbyté škole zde absolvoval tkalcovskou školu v Prostějově, kde se zdokonalil v kresbě a pak vlastní pílí i v malbě. Dosáhl místa oficianta v kanceláři vysoké zvěrolékařské školy v Brně. Byl velmi platným ochotníkem i režisérem při divadelních představeních. 13. Tenora Jaroslav narozen 30. 9. 1892 v č. 42, studoval na gymnasiu v Brně (rok) pak v Boskovicích, kde maturoval roku 1911. Po skončených studiích bohosloveckých v Brně a v Chrlicích (kam byl ústav přeložen za války) byl kaplanem v Pavlově, Budišově, pak v Lednici. Tam zemřel podlehnuv chřipce, zápalem plic a mozkových blan 18. 10. 1918. Nakazil se při zaopatřování stařenky touž nemocí postižené. Byl dobrých hudebníkem i zpěvákem. Ve farní kronice lednické stojí psáno: Hodny, skromný, horlivý kněz, jenž si získal lásku všech, ač žil nejvíce v ústraní. Zemřel chřipkou po 14 denním utrpení. Byl znamenitým hudebníkem. Škoda ho. Věřící pamatují na jeho hrob. 14. Kopka Jan narozen 5. 9. 1897 v č. 37 (nyní 25), po skončené návštěvě školní zde byl v Získalově obchodní škole. Je bankovním úředníkem v Ústřední jednotě čes. hospod. společenstev úředních. Nadán vlohou nezanedbává tuto hřivnu jako houslista. Pečeti a razítka: Statistická tabulka I. Ro dom bytů rodi muž žen vše žen svo ovd Čto Jen Zde jind Přít k ů n skýc skýc ch atýc bod ověl u a čtou příto e omn h h h nýc ých píší mni i na h čas 1890 81 105 604 1900 81 105 122 301 289 590 212 349 29 462 4 544 50 31 1910 88 112 598 1913 88 112 605 1921 88 112 620 Statistická tabulka II. R Pše Pše Žito Žito Ječ Ove Zem Řep Hrá Len Mák Jete Vik Pole ok nice nice zim. jar. men s áky a ch l a celke zim jar. m 1915 7 0,2 28 3,5 53 35 49 19 0,8 0,8 1,4 4 9 210,7 101

Výsledky při sčítání Rok Příto Nepří Nepří Koní Hově Koz Vepř Slepi Hus Úlů Psů Koče mni tomni tomni zího ovéh c k trvale na trvale dobyt o čas ka dobyt ka 1900 519 27 13 227 18 101 729 77 51 1910 12 202 45 134 850 37 38 104 1913 29 216 62 133 989 47 32 108 Hospodářský stav roku 1915 Luk Zahrad Pastvy Les Neplod Celkem Str. Str. Včel Poznámk ná a (ha) jadern. peckov a zastav. půda 54 2,6 7,1 200 17,8 492,2 500 800 40 Viz str. 2 dole Nesouhlas míry polí a luk v této tabulce a na str. 2 vysvětluji: Čísla na str. 2 byla udávána rok co rok zemědělské radě a snad z jisté opatrnosti děl se přesun z polí na luka. Čísla v tab. II. blíží se přesnosti a jsou ze soupisných archů soupisného komisaře, kde musila pravda ven. Ač se zdá peníz vydaný na časopisy (a nejsou všecky snad udány - rovnosť a jiné, tak že snad přesahuje hodně 66 vok) velký, přidávám na srovnání roční výdaj za pivo: 13 000 K, víno as 1 000 K, lihoviny 14 500 K, sodovku 3 300 K, syfony 200 K, kuřivo 33 000 K Nápoje + kuřivo = 32 000 + 33 000 = 65 000 K!!!!! vydá se zde tedy ročně právě desetkrát více za nápoje a kuřivo než na čtení a vzdělání. Skromná otázka: Nebylo by moudřejší, kdyby nebyl možný poměr obrácený, aspoň tak rovnoměrný: 30 000 na útratu a 30 000 na čtení? Jiná otázka: Není možno při tak velkém počtu časopisů uvažovati o veřejné čítárně? 102

Číslo Časopis Roční cena Výtisků Cena všech 1 Anděl strážný 9 1 9 2 Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje 12 1 12 3 Buditel 10 5 50 4 Cep 12 3 36 5 Cvičitel 8 1 8 6 Cvičitelka 8 1 8 7 Časopis turistů 20 1 20 8 Česká selka 20 2 40 9 Českosl. legionář 32 2 64 10 Den 120 1 120 11 Echo 11 1 11 12 Hasičská ochrana 50 1 50 13 Hospodář 6 5 30 14 Hospodářský věstník 12 1 12 15 Hospodářský obzor 5 1 5 16 Hlasy sv. hostýnské 12 1 12 17 Hlídka 30 1 30 Molenburský kovář, Silvestr Přibyl s manželkou 103

18 Hostinské listy 60 1 60 19 Ilustrované listy 80 1 80 20 Komenský 8 1 8 21 Kovář českoslov. 25 2 50 22 Kronika 36 1 36 23 Kříž – Maria 10 40 400 24 Květy mládí 12 4 48 25 Květy lásky 12 1 12 26 Kras moravský 10 11 110 27 Lesnický věstník 54 1 54 28 Lid 60 4 240 29 Milotický hospodář 20 1 20 30 Mládeži čsl. 5 1 5 31 Mládí 4 1 4 32 Moravská domovina 24 10 240 33 Moravský legionář 22 1 22 34 Moravský hospodář 20 1 20 35 Moravské noviny 70 2 140 36 Národní osvobození a směr 36 1 36 37 Národní Politika 140 1 140 38 Ministerský věstník škol. 40 1 40 39 Náš domov 12 1 12 40 Naše omladina 24 1 24 Molenburk od lesa 104

Molenburk po zavedení elektřiny, nový transformátor 105

106

O rostlinách Byla již dříve skrovná zmínka ( les, šindel, plodiny, ovocnictví). Některé rostliny rostou všude, v poloze teplé i studené, vysoké i nízké. Některé však jen za určitých podmínek; brambor nesnese mrazu, kleči se daří jen na nejvyšších horách blízko hranic sněhových. Na úpatí africké hory Kilimadžaro přes 6 000 m vysoké rostou palmy aj. rostliny horkých krajů, ve střední poloze jsou buky a snad jiné podobné stromy jak u nás. V nejvyšší poloze takové rostliny, které se nacházejí jen v nejsevernějších místech naší země. Každý kraj má nějakou rostlinu, které se daří jen za jistých podmínek a je jaksi zvláštností toho kraje. Vyjmenuji několik rostlin, které jsem zde viděl a při popise odvolávám se na Polívkovu názornou květenu. Pol. II. Úpolín (trollius) zde „boncálky“. Polívka píše: Roste na velkých lukách skoro celé naší vlasti vyjímajíc českomor. vysočinu“. Zde skoro na všech lukách hojně. Pol. II. Čemeřice zelená (helleborus) byla v Housku v zahradě č. 2, odkud jsem ji přesadil do školní zahrady. Pol. III. Starček jarní (senacio vernalis) domovem v Asii a vých. Uhrách, sem zavlečen jetelovým semenem, kvete z jara, někdy na podzim. Našel jsem ho 1923 na zadních skalkách. Pol. III. Hořepník (gentiana pneumononthe) v Lipinách. Pol. III. Vachta (menyanthes) zde hořká jetelinka na Brodech. Pol. III. Medovník, …….., doubravník (mellitis) našel jsem 1922 při aleji ze Šamaličky k Hartmanicím ve vysokém lese. Pol. IV. Mečík (gladiolus) na Brodech pod Hudcovou loukou. Pol. IV. Kosatec sibiřský (iris sibirika) porůznu (kvete modře). Pol. IV. Vrba plazivá (nebo borůvkovitá?) na Brodech, tam kde mečík. ačkoli lidé zdánlivě o rostlinstvo se mnoho nestarají nazývajíce hromadně vše, co se zelená, trávou, přece znají léčivost bylin a sbírají velké jahodí, bukvici, fialku, přítržník, mateřídoušku od kašle, Žanet též, pak na bolavky jazejček od bolení v člověku, římbava též. Matkovo koření a vincentlovo též od bolení mládeneček při nepravidelnosti měsíčků, terant na kouření dětí při uleknutí, opava od dření v nohou. Na konec uvádím zdejší pojmenování rostlin: 107

Molenburk od houska rdest = žabí kvítí kostival = černý kořen šťovík = šťavlík jitrocel = jazýček jehlice = babí hněv, konda lýkovec = vlčí leko vratič = navrátka pryšec = hadí mlíko třezalka = mládeneček toten = tetan narcis = deníček světlík = hanoška vstavač = zezolka rulík = lolek rozrazil = hóložníček ocún = nahálek smolnička = lepavka hrachor = zaječí losk třeslice = třeslavka rdesno ptačí = truskavec orobinec = palaší vrbovka = vrbica pcháč = ščerbákščetky plavuň = jelení skok pupava = vopava pryskyřník = grálka hrušlička = ptačí víno blaťouch = žabí plesk máta = matkovo koření a vincetlovo úpolín = boncálka směj = pantofle šanta = zoubkový kořen kyčelnice = nadouvač slez = husí čapka, moškátek prvosenka = krošpánek šťavel = zaječí zelí netřesk = hromotřesk netýkavka = skočec kopr = koprovo kolečko kokoška = kropička hvozdík = slzičky ostužina = stružník (na drhanou = medvězimka) žindava = Žanet šeřík = ohebr mochna = žebříček čapí nos (pelargonie) = muškát ševcovský balsamina africká (sultanova) = něvěsta vřes = břesk tabák příbuzný (nicot. afinis) = ženich kontrhel = huší čapka poměnka = rybí očko bělokámen = lilie luční suchopýr = pánbíčkovy vlásky kokotice = vopřátka 108

svízel = lepavica heřmánek = kamilky kopretina = patáky starček = smradlena protěž = terant (paneušky) chrpa = charba šernýř = černobýl nátržník = přítržník zemědým = kostelíček Slovo závěrečné A) Když mi řekli, abych napsal kroniku a dali mi jen čistou knihu a nic více - bylo mi málem jak tomu našemu národnímu bohatýru Honzovi, jenž dostal dřevěnou sekeru a pilu a měl v lese káceti stromy. Kde nestačilo dokladů, musila pomoci obrazotvornosť. A tu jsem viděl, jak v pralese kol malé kaple se krčilo několik ubohých chatrčí, jak tyto byly líticí válečnou smeteny a jak náš kraj zase po 300 let byl jen rejdištěm dravé zvěře. Jak konečně první osadník si vyhlídl místo na stavbu první chalupy a jak přibývalo dalších osadníkův, kteří mozolnýma rucema pustiny měnili v úrodný kraj, jehož každá píď je skrápěna nejen potem, ale také časem i slzami. Jak těžce sháněli groš na dávky a jak třeba neradi platili na vojně daň z krve. Jak staré, tisícileté, od dědů převzaté zvyky a výroční obyčeje vězně zachovávali. Jak jejich trudný život byl v rodinném žití zkrášlen rejděním a švitořením dětí. Jak Pelci o ně starali se o vlastní školu. Jak skoro po 100 letech usilovali o vlastní kostel a jak asi rozradostněni byli vidouce, že konečně začaly se zvedati jeho zdi. Jak uprostřed této svorné práce přece víc a víc bujelo símě nesváru a hašteřenice o sporné pozemky. Jak časem výsledek pilné práce byl zničen pohromami živelnými. Jak konečně na všecky krutě dolehla tvrdá pěst těch, kdo vyvolali světovou vojnu. Jak hrdinové provázeni pláčem, modlitbami i kletbami odcházeli, aby se buď nevrátili, nebo aby přišli zpět zmořeni bědami: zkrátka jak se množili, rostli, lopotili, až ustaraní odebrali se na místo posledního odpočinku. Já sám jsem jich tam přes 400 doprovodil a byl svědkem smutku pozůstalých. B) A jak zalétal duch do dob minulých, tak se snaží uhodnout, co bude kdysi. Lidstvo zděšené hrůzami válečnými radí se jak by se daly války v budoucnosti odstraniti neb aspoň obmeziti. Nepůjde to as jinak, nezasáhnou - li do toho ženy. Žena byla vždy věrnou společnicí muže a jeho spolupracovnicí. Zprvu byla skoro nevolnicí a teprve znenáhla uznána za rovnocenou muže. Bylo třeba zákona, aby uznána byla schopnou za poručnici. Stěží se ženy probojovaly do popředí jako učitelky, lékařky i osoby práv znalé a jsou jim již otevřeny síně volební i poradní ve sborech zákonodárných. Minulého měsíce byla žena uznána způsobilou jako učitelka náboženství (v Hradci). Konečné rozhodnutí o válkách se stane, až ve sborech zákonodárných bude tolik žen co mužů, pak jistě tyto ženy své muže, matky, své syny a sestry, své bratry nepoženou na porážky! C) Rád bych ještě před ukončením pronesl radu v moudré správě společných věcí. Starý bajkář Ezop zanechal sbírku bajek, v nich líčí a tade vady lidí vtipnými příklady z přírody. Vše: mrtvý kámen, rostliny a zvířata byly tomuto vtipnému pozorovateli vhodným předmětem, aby lidi (před více než 2 000 let!) upozornil na jejich zlozvyky, a jim je zošklivil, by se jich varovali. V jedné bajce praví, že žáby chtěly míti krále. Perun jim hodil do kaluže špalek, kterého se zprvu bály, pak na něj skákaly. Aby se naučily báti se krále, dal jim pak za krále hada, a ten je požíral. V jiné bajce chtěl býti králem ptactva páv, pro své nádherné peří. Jinde zas vystupuje jako král lev, jenž vše ničí. Občanstvo má se občas rozhodovati, kdo má vésti správu obce, kdo ho má zastupovati v různých sdruženích, např. nemocenských pokladnách, řemeslných družstvech, spolcích, porotách, a ve sborech zákonodárných. Je to věc velmi vážná, ale pozoroval jsem, že často občané velmi nevážně k volbám přistupovali. Vždyť to není tak dávno, co bývali volitelé i voliči hostěni od kandidátů poslaneckých jídly i nápoji, co ve spolcích 109

volívali toho, od něhož očekávali hlt piva neb doutník; není to tak dávno, co v obcích bývali mnozí (po volbách) lačni na nějaký zákusek v posilnění. Nepřál bych si nic toužebněji, než aby tento zastaralý nešvar konečně přestal, neb nedodává pokročilému občanu mravní ceny a radím: Nevolte pro osobní zisk, nevolte osob, jichž byste si nemohli vážiti pro nedostatek jejich osobní hodnoty. Volte ty, jichž povaha je zárukou, že o vaše potřeby bude rozvážně a moudře postaráno! Ty tam jsou časy, kdy nejvíce vážen byl ten, kdo byl nejmohovitější, kdo měl kapsu plnou, třeba hlavu prázdnou. Nyní konečně uznává se stará pravda, že i v haleně chatrné mohou býti rozumy jadrné. Končím opakování slov pana presidenta Masaryka promluvených 10. 4. 1927 na hrade ke studentům: Pravá demokracie bez mravnosti voličstva i občanstva je nemožná!!! V Molenburku 19. 4. 1924 František Tenora. Odchod nadučitele pana Františka Tenory Místní nadučitel pan František Tenora narozený 4. 7. 1863 v Petrově u Kunštátu okr. Boskovice učiteloval u nás 34 let, kdy po blahodárné své činnosti 1. 9. 1924 odchází do výslužby do Znojma. Byl nejen učitelem dětí ale také dospělých nejen slovem nýbrž i skutkem, vybízel při každé příležitosti ku práci společenské, zvláště na poli osvěty. Činným byl ve všech pokrokových věcech, spoluzakladatel hasičů (ve válce nacvičil též ženský sbor) první náčelník a člen sboru až do odchodu, spoluzakladatel Sokola a v něm činovník tělem i duší, dlouhou dobu řídícím kůru, tajemníkem obecním (zvláště ve válce opuštěným rodinám služnou i finančně, štěpařem - jeho stromky už dávnou nesou ovoce skoro při každé usedlosti a kolškoly - včelař racionelní zavedl velmi pilné- krajinky. Odchod jeho byl doprovázen celou obci a všemi spolky; na počest uspořádán Sokolem předvečírek na rozloučenou na kterém vidno bylo, děkovali mu jeho odchovanci lety od sebe vysokorozdílných. Za jeho velkou, záslužnou a vskutku plodnou práci byl doprovázen záslužným vděkem občanů a mnohé oko zaslzelo za odvážejícím jej nákladním autem zvláště jeho školáci. Zvony Po 7mi letém mlčení ozvaly se 7. 9. 1924 opět z věže kostela velké zvony. Šlechetný dárce František Hebelka se svou chotí Teresií náš rodák, nyní velkoobchodník s vínem a koňskými uzeninami, v Brně postaral se ne po velkých prosbách ale sám bez vybídnutí tímto o nehynoucí památku své rodné obci - daroval dva velké zvony. Zvony byly za velké slavnosti a účasti celého dosti širokého okolí posvěceny 7. 9. 1924 a odevzdány svojemu účelu. Nesou jména dárců František a menší z nich Teresie. Výlohy a vše ostatní s tím spojené v ceně 11 000 Kč hradili dárcové. Dík a stálá paměť bude šlechetným dárcům pozemskou odměnou za skutek ten bohumilý. Od nás a za naše děti. Zaplať Bůh a dopřej jim dlouhého žití a odměň po smrti! Pomník padlým ve světové válce Usnesením obecního zastupitelstva ze dne 1. 6. 1924 bylo povoleno postavení pomníku padlým vojínům ve světové válce. Stavba byla zadána sochařské firmě Vilém Drbal, Boskovice, který ji též na 10. výročí vypovězení války dokončil. Pomník je 2,50 m vysoký čtverhran k vrchu poněkud zúžený zakončen koulí s malým, železným křížkem. V čele hranolu bílá mramorová deska nese zlacená jména 19ti obětí rakouské tyranie. Stojí na návsi u silnice Sloup - Drahany na dvojstupňovém čtvercovém 110

základě. Celková výška je 3,50 m, hmota žlutavý zrnitý pískovec. Pomník, zahrádka a ostatní výlohy obnáší … Kč (údaj chybí). Veřejnosti odevzdán vysvěcením za velké účasti a pietní slavnosti, zdejším farářem panem …. Starým dne 7. 9. 1924. Slavnostní proslov měl náš rodák František Hudec, farář v Zábrdovicích, kterýž procítěnou řečí objasnil význam pomníku dokonale. Po církevních obřadech skončeno procesím v kostele pak pobožností vzpomenuto padlých hrdinů. Třída nadučitele Tenory před odchodem a loučení s panem farářřem Starým Pohled na Housko od Molenburka 111

Učitelé: František Tenora do výslužby 1. 9. 1924 Zatímní zástupce řídícího 73. okr. Ondroušek přišel, učitel Pala František přišel a učitelka Anna Váhalova přišla Rozvaha za rok 1924 Jako každý pořádný hospodář a vůbec člověk žijící v dnešním vypočítavém čase bez rozdílu stavu a povolání vezme svůj zápisník a dívá se každým rokem zpět a sleduje co dělal, neb vydělal či prodělal, by zkrátka měl jak se říká, celý uplynulý rok před očima a zároveň dělal si plány či výpočty do roku nastávajícího. Totéž uděláme i my v rámci obce: Koncem roku 1924 odešel z obce stávající starosta rolník č. 4. Vincenc Hudec; odstěhoval se totiž do Jehnic u Brna, kde zakoupil si usedlost. Správu obecních věcí převzal náměstek Florián Přibyl a úřaduje vzorně až do zvolení a předání novému starostovi, kterýmž zvolen rolník Josef Celý, tím změnily se osoby v obecní radě. 112

Stav nynější obecní rady: Starosta: Josef Celý, náměstek: Florián Přibyl Radní: Václav Němec František Ševčík Jan Vašíček Celkové soužití bylo možno říci až na málo významné přestřelky politických stran - velmi družné, obzvláště hospodářsky hledí vyhověti jeden druhému jak radou, tak skutkem. Počet obyvatel proti loňskému roku vzrostl; nyní ukazuje se stav duší celkem: mužských 305, ženských 315 = 620 (beze služek 17 a sloužících vojínů 13!) Zemřelo za 1924 9 osob, narodilo se 17 osob, oženily se 4 osoby. Domy: Zůstal počet, čísel nezměněny, jen přesun z čísla 44, které dosud stojí prázdné do čísla 4. Pole a louky: Vykoupeno do vlastnictví zdejších občanů nebylo nic, jen místní rozprodej okolo 60 mír od čísla 4, jehož majitel se přestěhoval, odkoupili pouze zdejší občané v ceně za 1 měřici 15 - 18 tisíc Kč. Les: Panská skala odlesněna z povolení lesní inspekce, neb jako les nehodila se ku žádnému směru hospodářství - výměra 6 měřic. Cesty: Cesty veřejné i soukromé byly dle potřeby opravovány a nacházejí se ve stavu dobrém, mnohé byly vystlány štěrkem, spojka od Šmehlíkového ku Šmechlíčce přizpůsobena skoro silnici. Osvěta po stránce osvětové minul rok uspokojivě; byly pořádány přednášky, schůze, divadla zvláště Sokolem a Orlem, spolkem hasičským, zábavy. Noviny přibyly - Davidova Lucerna - knihovny spolkové byly 113

poměrně dosti používané, jenže čtenářů jest procento ne uspokojivé a knih zvláště v obecní potřeby též malý, snad nastávajícím rokem v tomto směru pokročíme jako jinde. Hospodářství, polní a jiný výdělek Výnos polního hospodářství jest, vzdor deštivým žním dobrý až na pšenici, k vůli přehledu ….. stůj zde následující tabulka. Jiné plodiny jako: hrách, vikev, len, mák seje se velmi málo, ale úroda byla nadprůměrná. Zeleniny zahradní vydařily se výborně, letos i okurky byly pěkné, mrkev též. Houby Houby rostly a skýtaly výdělek chudině po něčem od června až do začátku října. Zvláště poslední měsíc (záři) mnohá 1 osoba nabízela za den až 20 kg; tak že si vydělal (při prodeji překupníkům). 25 - 35 Kč denně. Ve městě při samotném prodeji ovšem mnohem více. Ostružiny Ostružiny a borůvky byly v takovém množství, že na ně chodili i děti selské a víno vařilo se v mnoha domech i po několika desátcích litrech. Prodejné byly tak - 1 kg průměrně za 2 - 4 Kč, tak že denně mohl si jeden vydělat až 20 Kč. Jahody byly též v množství nebývalém. Ovoce, pěstění Úroda jabloní byla vesměs při všech druzích hojná, u hrušní letních byla úroda slabá, neb byly poškozeny - rudou - u pozdních druhů obvyklá, třesně jak divoké tak štěpné byly obsypány, karlátek bylo dosti málo za to jiné peckovité se vydařily. Peckovité štěpné všechny druhy narodily znamenitě. Vápno Důležitým zdrojem příjmů též jest pálení a prodej vápna a ceny byly dobré i ovšem výdělek. Prodávalo se ve velkém 1 g (zdá se mi to moc ) za 30 - 50 Kč v malém ovšem až skoro jednou tolik. Palivo 114

Obchod s palivem letos nebyl valný neb dříví v lese za 1 m3 prodal se ve městě za 100 - 120 Kč a nebylo v lese ke koupi. Krejčí Letos krejčovina šla dost dobře jak dostatkem práce tak i odměnou zvláště v zimě i lidí, kteří jehlu takřka v ruce nikdy neměli mohli si též dost slušný peníz vydělati. Obuvníci Tito měli letos výdělek z továren boskovských a prostějovských dobrý po celý rok. Mimo tohoto letos zvláště v Brně vydělalo se mnoho peněz a práce byla skoro až do vánoc, prací nádenickou a zedníci. Též železáři jsou dosti dobře na tom. Tím jeví se býti bilance za 1924 hotova a přejeme si by přicházející rok byl ještě lepší - stoupla cena práce a odbytu a co hlavního - klesla drahota a daně, což doufáme, že i stane se. Tak vítáme nový rok 1925. V Molenburku 31. 12. 1924 úřadující nám. starosty: Přibyl Florián, náměstek.Rok 1925 Zastupitelstvo obce: Totéž jako roku předešlého. Škola Dne 1. 2. vrátil se po vykonané službě vojenské do Molenburka učitel Antonín Lachman. Koncem šk. r.- 31. 8. 1925 - odchází zat. říd. uč. p. Bohumil Ondroušek, synovec Františka Ondrouška, podučitele na zdejší škole ustanoveného roku 1890 - jako zat. spr. šk. do Rogendorfa. Místo řídícího učitele obsazeno definitivně p. Rud. Sychrou, říd. uč. v Markvartovicích na Hlučínsku. Ohně Dne 9. 7. vyhořel domkař - stolař František Paděra. Škoda byla značná, neb mu shořelo také mnoho materiálu. V Housku vyhořela myslivna. Volby 15. 11. provedeny volby současně do posl. sněmovny i do senátu. Do sněmu kandidovalo 16. politických stran. Z nich obdržely ve zdejší obci: kand. list č. 5 … 11 hlasů; č.8… 8 hlasů; č. 12…. 4 hlasy; č. 14…..3 hlasy; č. 15…. 14 hlasů; č. 20….1 hlas; č. 21…. 10 hlasů; č. 22….82 hlasy; č. 23…..1 hlas; č. 26….. 155 hlasů. Do senátu: č. 3…..2 hlasy; č. 5 ….6 hlasů; č. 8…..4 hlasy; č.12….1 hlas; č. 15….. 11 hlasů; č. 20…..1 hlas; č. 21 …..5 hlasů, č. 22….. 75 hlasů, č. 26…. 126 hlasů; č. 27…. 1 hlas Nejvíce hlasů obdržely strany: čsl. lidová (č. 26) 155 hlasů, a republik. (č. 22) 82 hlasů. Politování hodné jest, že se vyskytly též hlasy pro strany německé, což však jest omluviti negramotností dotyčných voličů. Volby byly provedeny v naprostém klidu a pořádku. Nová vláda čsl. republiky jmenována 9. 12. 1925. Švehla mins. předs., Beneš m. zahran., Nosek m. vnitra, Srdinko m. škol. a n. osv., Dvořáček m. obch., Vískovský m. sprav., Bechyně m. želez., Winter m. soc. péče, Tučný m. zdrav., Šrámek m. pošta tel, Dolanský m. zásob., Engliš m. finan, Kállay m. pro Slov. Vláda tato jest koaliční a jsou v ní zastoupeny strany: všelidová, reptl. (agr.) soc. demokr., čsl. sociál., živnost., nár. demokr. 115

Koalice čítá 159 členů, oposice 141 členů. Jména kand. stran dle čísel kand. listů: č. 5 = čsl. demokratická č. 8 = čsl. živnost. - obchod. č. 12 = národ. str. práva č. 14 = čsl. donek. zeměd. č. 15 = komunist. č. 20 = čsl. nár. demokr. č. 21 = čsl. str. social. č. 22 = reptl. str. zeměd. a …….. č. 23 = neosv komun. str. č. 26 = čsl. str. lidová č. 27 = Bund der Laudwirte. Počasí Podzim r. 1925 byl velmi mírný, ba možno říci teplý. V novinách zaznamenány zprávy přímo o jarním počasí - o znovu vegetující přírodě. U nás též v listopadu rozkvetl po druhé akát u silnice před farou. Teprve v prosinci dostavily se mrazy, které se rychle stupňovaly. Největší stupeň zimy byl 17. 12. - 19° Od toho dne teploty přibývalo, nastala silná obleva, až 27. 12. spustil se déšť a 31. 12. bylo jako na jaře, tak že to vylákalo i rolníky s pluhy do polí. Úroda Úroda toho roku byla nevalná. Dlouhé mrazy na jaře a málo sněhu v zimě způsobily, že mnoho ozimin, zvláště žita vyhynulo plísní sněžnou, tak že musily býti zaorány. Dlouhotrvající pak deště způsobily hnití brambor a řepy. Pohyb obyvatel V roce 1925 narodilo se 20 osob, zemřelo 7 osob. Z obce odstěhoval se Josef Ševčík, domkař čís. 75 do Plumlova, prodav svůj domek Jos. Voráčovy, zbývá tedy 632 osob. ROK 1926 Obecní zastupitelstvo: v obecním zastupitelstvu a místní šk. radě nenastala ani tohoto roku žádná změna. Škola Sbor učitelský: p. Rudolf Sychra, říd. učitel p. Antonín Lachman, učitel A. Váhalová, učitelka sl. A. Kaplanová, přeložená do Bořitova, místo ní dochází sl. Smurová. Osvětová komise 116

Přepisem okr. osvět. sboru v Blansku ze dne 5. 2. byla dosavadní místní osvět. komise a knihovní rada rozpuštěna a ustanovena komise nová (po protestu obec. rady), do níž jmenováni za obec. zastupitelství p. Syl. Přibyl, kovář a František Šmehlík, obchodník, za školu Rud. Sychra, ř. uč.; Ant. Lachman, uč.; Anna Váhalová, uč.; za Jednotu Orla Jan Vašíček, rol.; za Jednotu Sokol Tomáš Konečný, rol. a kooptováni Ant. Stary, farář a Jos. Celý, starosta. Z těchto zvoleni: Syl. Přibyl, předsedou; Rudolf Sychra, jednat.; Frant. Šmehlík, místopředsedou, Tomáš Konečný, poklad. Rovněž ustanovena nová knihovní rada a jmenováni noví členové: Cyrill Škvařil rolník - předseda; Ant. Lachman, uč. - jednatel; Anna Váhalová uč.- knihovníkem a pokl.; Josef Škvařil, zámečník. Živelné pohromy Na jaře řádila několikráte obrovská vichřice, která nadělala dosti škod v lesích, 3. 8. pak povalena byla prastará lípa na návsi u sochy sv. Jana. 6. 9. v noci vyhořel domkař Alois Škvařil, č. 13. Oheň vypukl u mlátičky hnané benz. motorem. Škodu utrpěl velikou a s ním poškozeni byli i jiní, kteří měli tam složené obilí k mlácení. Štěstím opravu bylo, že nevybuchly zásoby benzinu, neb potom na hájení by bylo sotva možno pomýšleti. Elektrisace obce V září toho roku začalo se vážně jednati o elektrizaci obce, která v r. 1921 přibrána byla ku Svazu obcí krasových (zakoupeny akcie Z.M.E), jimž umožněna elektrisace státní zápůjčkou 5 milionů Kč, jež vyplacena ve 3 splátkách. Obec zakoupením dalších akcií (30 Kč na hlavu) dala najevo, že trvá na svém prvotním úmyslu účastniti se elektrisace, ač se strany elektráren nebylo pro značnou vzdálenost naší obce od hlavní sítě k tomu valné chuti. Častějšími však styky s hlavními činiteli Svazu dosaženo, že obec nebyla s elektrisací odsunuta na dobu pozdější, čímž by byla elektrisace úplně zmařena, ale že slíbeno, že jistě v r. 1927 elektrisace bude provedena. Počasí a úroda - Pozdními mrazy, pozdním sněhem, jenž zůstal dosti dlouho ležeti a pak opět častými dešti poškozeny byly obilniny i zemáky, tak že úroda byla slabá. Žito i pšenice napadeny snětí, brambory hnily, tak že cena jejich stoupla na 80 - 90 Kč. Pohyb obyvatel V tomto roce narozeno v obci 14 osob, zemřelo 8 osob. Jiných změn nebylo, zbývá tedy 638 osob. Rok 1927 - Obecní zastupitelstvo, volby Funkční období dosavadního obecního zastupitelstva letos skončeno a dne 16. 10. provedeny nové obecní volby. Kandidovaly 3 strany: 1. čsl. strana lidová (kand. l. č. 1) 2. republik. strana (kand. l. č. 2) 3. strana malorol. a děl. lidu (kand. l. č. 3) a obdržely hlasů: kand. č. 1….172 hlasů….. 9 ….. kand. č. 2….35 hlasů……..2… kand. č. 3….79 hlasů……..4… 117

Ještě nebylo proti volbě podáno námitek, konala se 30. 10. volba obecní rady. Zvoleni byli pp: starosta Josef Celý, náměstek Jan Vašíček, radní Jan Kopka, Josef Němec, Vlad. Němec Volba konala se za naprostého klidu a pořádku. Jako zástupce dohl. úřadu byl jmenován říd. uč. Ant. Lachman. Škola Výnosem okr. šk. výboru v Boskovicích ustanoven zdejší říd. uč. p. Rudolf Sychra říd. uč. v Němčicích, čímž se místo říd. učitele uprázdnilo. Na uprázdněné místo učitele dosazen p. Alois Vejrosta od 1. 9. do 15. 9. a potom Ant. Tálsky, uč. ček z Ráječka, tak že učitelský sbor jest úplný. V tomto roce opravena škola zevně. Vzhledem k tomu, že počet žáků vzrostl, bylo nutno přeřaditi jednotlivé ročníky ve třídách a pamatovati na rozšíření školy. Stalo se tak ve škol. rozpočtu. Ježto s obecním zastupitelstvem skončila svou činnost i dosavadní místní osv. komise a knihovní rada, ustanovena po obec. volbách nová. Obecní zastupitelstvo zvolilo do m. osv. kom. tyto členy: p: Josefa Celého, Syl. Přibyla aj. Šmehlíka. kooptování jsou: Ant. Lachman, ř. uč. jako knihovník, Ant. Starý, farář; Ant. Tálský, učitel; Anna Váhalová, učitelka. Dále kooptováni jako zástupcové spolků: Adolf Kovář za Jednotu Orel, František Hudec za jednotu Sokol, Meth. Hudec za sbor dobrovolných hasičů. při volbě zvoleni: František Šmehlík, předseda Meth. Hudec, místopředseda Josef Celý, jednatel František Hudec, pokladník Knihovní rada ustanovena takto: předsedou Antonín Starý, knih. a pokl. Antonín Lachman, jednot. O.m.k. Josef Celý,za čtenáře Ad. Kovář, čl. Cyril Škvařil K dějinám obce V tomto roce zaslal bývalý říd. uč. pan František Tenora obecnímu zastupitelstvu přípis, v němž vypisuje své nové poznatky o původu jména zdejší obce. Pro zajímavost celý přípis i s pohledem na zámek Mollenburg vložen do pamětní knihy.(přípis nečitelný, nevložen) 118

Počasí a úroda Také letos následkem pozdních holomrazů a pak pozdního sněhu utrpěla zvláště žita, tak že mnozí musili žita zaorat, jiní měli je velmi řídká. Ve žních bylo počasí příkladné, zvláště pak podzim byl velmi krásný a teplý. Zima byla dosti citelná. Pohyb obyvatel Narodilo se 21 osob (mezi nimi 3 mrtví), zemřelo 7 osob, zbývá 649 obyvatel. Pan Josef Skácel prodal svoji usedlost čís. 17 panu Bedřichu Bedáňovi z Hartmanic a sám odstěhoval se do Krhova u Bojkovic. Také pan Josef Kala odstěhoval se do Rájce prodav svůj domek č. 49 panu Františkovi Kalovi z Mollenburka. Elektrisace obce Začátkem listopadu započato se stavbou elektrického vedení a sice nejprve stavěna rozvodová síť po obci, pak pomezní síť k Šošůvce a konečně zařízení v domech. Obec připojena na elektr. proud 30. 12. kdy poprvé obec i domy osvětleny novým světlem za radostného rozčílení obyvatelstva. Náklad obce i jednotlivců byl značný, ale žádný toho nelituje, ano mnozí hodlají ještě staré žentoury nahraditi novými elektrickými motory. Obec mimo zakoupené akcie Z.M. E. musí zaplatiti ještě tzv. ztracený fond na místní rozvodovou síť, ale slíbena jí subvence min. zemědělství, tak že dostalo se jí elektrického osvětlení a pohonu za velmi výhodných podmínek. Mimo obec (15 světel) a soukromé domy osvětleny také veřejné budovy, totiž škola, kostel a fara. Náklad na elektr. osvětlení kostela činil 3 000 Kč, jež však hrazen dary dobrodinců, jak vidno s přiložené zprávy časopisecké Léta 1928 – 1934. Kronikář K. Čapka 119

Usnesením obecního zastupitelstva ze dne …. 1934 byl zprava označený, říd. učitel v Molenburku, ustanoven po šestileté přestávce ve vedení letopisné knihy kronikářem zdejší obce. Narodil jsem se r. 1895 v Rozseči u Kunštátu z učit. rodiny. Po absolvování učit. ústavu brněnského působil jsem krátce v Letovicích, Rovečném a Studlově. Odtud nastoupil jsem jako jednor. dobrovolník vojenskou službu válečnou v r. 1915 u býv. 14. zeměbr. pluku. Po výcviku v důst. škole odeslán jsem byl na ruské a později na italské bojiště, kdež jsem se účastnil s kratšími přestávkami při 26 měsíční službě v poli několika ofensiv, zejména ruské v r. 1916 u Lucku a italské v r. 1917 na planině „7 obcí“. V roce 1918 přešel jsem do zajetí italského, vstoupil do čsl. vojska v Itálii a teprve v září 1919 byl jsem propuštěn z voj. služby. V čsl. vojsku byl jsem jmenován nadporučíkem v zál. Na to jsem vyučoval v Kunštátě, Černé Hoře a v r. 1921 obdržel jsem místo def. říd. učitele v Lipové. Správu školy v Molenburku jsem převzal v srpnu 1928. Škola a učitelstvo Současně ustanovena byla zde manželka říd. uč., industriální učitelka Božena Čapková, rodem z Němčic Hanou a výpomocně Marie Myslivečková z Kulířova. V roce 1929 po učit. Ant. Tálském přišel sem z Vnorov výp. uč. František Oujezdský, jenž po svém odchodu roku 1971 vzal si za manželku dceru tehdejšího starosty Josefa Celého č. 19. Na jeho místo přišel pak definit. učitel Josef Grmela, jehož manželka roz. Ž. Kalová z čís. 33 pochází rovněž ze zdejší obce. Ve škol. letech 1931/32 povolila zem. škol. rada pro značný počet žactva zatímně IV. třídu, na které vyučovaly učit. A Brabcová a M. Smržová. Učit. M. Myslivečková dosáhla v r. 1934 na zdejší škole definitivy. Z Molenburka a Houska O čem se našim otcům ba ani nám nikdy nezdálo, co nám připadalo býti zrovna nemožným, stalo se. Naše chudé horské vísky, zastrčené v Mor. Krasu, mají od Nového roku elektrické osvětlení a elektrický pohon pro hospodářské stroje. Je to zásluhou především p. poslance Šamalíka a p. továrníka Nezvala z Jedovnic. Jim jen vděčíme, že naše vísky od hlavní rozvodové elektrické sítě tak vzdálené, přece pojaty byly do počtu obcí krasových, které měly bíti elektrisovány: oni to byli, kteří se nás zastali, když jiní snažili se nás odstrčit. Budiž jim za to vzdán veřejně náš upřimný dík! Ovšem náklad na elektrické osvětlení obce, veřejných budov a soukromých domů, byl pro nás, chudé horaly značný. Ale našli se dobrodinci, kteří nám pomohli a přispěli značnými obnosy na instalaci elektrického osvětlení, taktéž kostela, jež stála více než 3.000 Kč. Pan František Hebelka z Husovic, zdejší rodák, který se svou šlechetnou chotí daroval nám před 3 roky 2 nové zvony v ceně 10.000 Kč, vzpomněl opět na svou rodnou vísku a zaplatil náklad na osvětlení hlavního oltáře 1.100 Kč. Ostatní pak náklad uhradil svým vzácným darem jiný dobrodinec, který nechce být jmenován. Bůh odplatitel všeho dobrého, odměniž je sám za to, co pro ozdobu Jeho domu u nás učinili. My vzdáváme jim svůj dík upřimným „Pán Bůh zaplať!\" ---Farníci molenburští. (Byl to novinový článek, který jsem přepsal, poněvadž byl nečitelný. autor.) 120

Škola v té době, (tehdy bylo hodně žáků), oprava školy, nově opravená a rozšířená škola v roce 1774 a ředitel školy Alois Blažek. Místní škol. rada Funkční období míst. škol. rady vypršelo sice v dubnu 1929, ale nová místní škol. rada složená z členů P. A. Starého, Jos. Celého, Jana Vašíčka, Kar. Čapky, Boženy Čapkové a C. Slouky ujala se činnosti pro několikeré námitky proti volně v obci Housku teprve v dubnu 1930. V jejím 4 letém období (před. Vašíček) vykonáno bylo mnohé zlepšení stavu školní budovy, ač politické třenice, které tou dobou v obci vládly, i v ní se odrážely. V roce 1934 ustavena byla nová míst. škol. rada ze členů Cyrila Slouky z Houska (předsedy), Jana Vašíčka, Josefa Celého, Metoděje Hudce, Karla Čapky a Marie Myslivečkové. Opravy školy Z větších oprav, provedených v těchto letech na škole, sluší se zmíniti zvláště o obílení zevním (barvou žlutou), vymalování chodeb, úpravě dvoru, obnově plotu (drátěného), nové krytině na záchodové přístavbě a ve vnitřním zařízení v posl. roce 1934 a nových lavicích. Kostel a fara Budova farní opravena byla zevně i vnitř důkladně v roce 1929. Péčí konkurenčního výboru opraven byl v létě 1933 farní kostel celý zevně a olíčen rovněž barvou nažloutlou. Opravu prováděl stavitel Sláma z 121

Boskovic a vyžádala si nákladu kolem 22 000 Kč. Protože však nátěr byl v krátkém čase smyt deštěm, musil stavitel před biřmováním v roce 1934 znovu celý kostel přelíčit. Kněžstvo Dne 21. 6. 1933 odstěhoval se a na nové působiště do Ratiškovic u Hodonína zdejší farář kons. rada p. Ant. Starý. Většina farníků loučila se ním v den odjezdu velmi dojemným způsobem. Rozloučení s panem farářem Antonínem Starým Od července 1933 do listopadu 1934 vykonával farní správu kooperátor p. Antonín Hudec ze Sloupu, jenž 3x týdnu pravidelně do Molenburka dojížděl. Od listopadu 1934 jest zde usazen administrátor p. Leopold Havlík. Biřmování Dne 25. 5. 1934 konáno bylo v Molenburku biřmování. Brněnského biskupa Dr. Josefa Kupku uvítali občané z místa a okolí slavnostním způsobem. Volby okresní a zemské Vstupem v platnost zákona o organisaci politické správy konány byly dne 2. 12. 1928 volby do okresního a zemského zastupitelstva. Volby provedeny v Molenburku ve škole. Při volbě obdržela strana Kaderkova pro okr. zastup. 3 hlasy, lidavá (jež kandidovala také míst. starosta Jos. Celého) 137 hlasů (do zemského zastup. 145), republikánská (na jejíž kandidátce nalézal se zdejší říd. učitel) 87, (84), komunisté 5 (4), čs. nár. socialistká 4 (4), soc. demokr. 18 (20), živnostenská 5(1). Politické rozvrstvení voličstva bylo tedy převážně lidové a zemědělské. 122

Volby do národního shromáždění Do národního shromáždění prováděny byly volby naposled dne 27. 10. 1929 s výsledky obdobnými. Druhé sčítání lidu Ve dnech 2. - 5. 12. 1930 prováděno bylo druhé sčítání lidu v republice Československé. Sčítacím komisařem v Molenburku byl jmenován uč. František Oujezdský, jako …… fungoval ř. uč. Karel Čapka. Výsledek sčítání byl následující: 90 čísel, 89 obydlených, 1 neobydleno, 115 byt. stran, 530 přítomných osob, 27 nepřítomných, celkem 557 obyvatel. Podle posledního sčítání z roku 1921 jeví se značný úbytek. Nedostatek výdělku nutil četné rodiny k přestěhování se do měst a krajů průmyslových. Tak zejména mladší dělníci a řemeslníci postrádají spojení obce s dráhou a usazují se trvale v blízkosti podniku, kde vykonávají své povolání. Rovněž nedostatek podpory staveb. ruchu má vliv na pokles počtu obyvatel. Autobusové spojení První autobusové spojení do Boskovic přes Sloup a Němčice zřídil autodopravce Vyroubal roku 1929. Podnik se však nevyplácel. Ani následovníci Macharáček a Kratochvíl, kteří vyjížděli z Hartmanic, se dlouho neudrželi. Poštovní správa stát. autobusů z Prostějova zavedla v roce 1932 od jara do podzimu autobusovou dopravu. Prostějov - Sloup 2x denně. Od této doby jest opět Molenburk bez jakéhokoliv spojení. Obecní volby Dne 27. 9. 1931 konány byly ve většině obcí volby. V Molenburku podány byly 3 kandidátky. Výsledek byl následující: 1. republikánská strana zeměd. a malorol. lidu 88 hlasů a 5 mandátů, 2. skupina dělníků 43 hlasy a 2 mandáty, 3. strana lidová 167 hlasů a 8 mandátů. Volba starosty a obecní rady v Molenburku provedena byla dne 7. 11. 1931, při níž zvolen byl Jan Vašíček z rep. str. starostou. Náměstkem zvolen Josef Nedoma, členové obecní rady Motoděj Hudec, František Kala 68 a František Kala 49. Proti provedené volbě starosty a obecní rady podány byly lidovou stranou námitky, které ale zemský úřad zamítl a nově zvolený starosta se v únoru 1932 ujal úřadu. V obecní radě provedena byla později změna, že na místo ze strany lidové vyloučeného Josefa Nedomu zvolen náměstkem Josef Celý. Doba od voleb obecní rady patří mezi nejbouřlivější měsíce v obci. Ani státní převrat nepůsobil pronikavěji na život vesnice jako tyto volby. Vypsati všechny drobné události, nesoucí v zápětí nepřátelství rodin mezi sebou, novinářské články politických listů v kraji odebíraných, upravené redakcemi za časté způsobem co nejsensačnějším, soudní dozvuky, jež zaměstnávaly po dobu téměř dvouletou celou veřejnost v napětí atd., nezaslouží nikterak záznamu na těchto místech k paměti a poučení generacím příštím a jistě sami účastníci těchto politických bojů hledí s odstupem času na vše jako na „bouři ve sklenici vody“. Vzrůst politických stran Od politického kvasu posledních obec. voleb rozvrstvilo se občanstvo jednak z důvodu existenčních, jednak i čistě ideálových k několika novým politických složkám. Tak vznikla org. čs. národ. socialistů a org. křesťan. socialistů (Čuříkovi), jež vedle dřívějších organizací čs. str. lidové a republikánské budou v příštích volbách uplatňovati nároky na účast ve správě obce. Stavební ruch 123

Po mnohaleté přestávce ve vzrůstu obce znamená konečně rok 1931 a další velký obrat. Téhož roku dokončeny byly stavby rodinných domku Vincence Mynaříka (čp. 90), Josefa Nedomy (čp. 91) a Josefa Kouřila (čp. 93). V roce dalším vyrostly stavby obchod Tomáše Hynšta (čp. 95), Adolfa Zouhara (čp. 92) - v roce 1931, a Josefa Strejčka (čp. 94). Konečně pak v roce 1934 postavil si domek Josef Kala (čp. 96). Téměř všem stavebníkům byly stavební pozemky odprodány obcí. Nezaměstnanost Všeobecnou krizí v průmyslu, živnostech a obchodu i v zemědělství vznikla a rok od roku roste, počínajíc rokem 1931, nezaměstnanost ve všech oborech práce. Ministerstvo sociální péče poskytuje osobám nezaměstnaným podléhajícím nemoc. pojištění podpory ve způsobě stravovacích poukázek. Obecní úřad pořizuje pro příděl poukázek v období zpravidla 4 týdenním seznamy nezaměstnaných osob. Počet jejich bývá 30 - 50. Kromě toho poskytovány jsou osobám nezaměstnaným brambory, chléb a peněžité podpory k vánocím pro děti nezaměstnaných. Smrtelný úraz - Dne 14. 3. 1930 byl v lese u Jedovnic zabit padajícím stromem drvař Jan Jirušek. Zůstalo po něm 6 nezaopatřených dítek. Fluktuace obyvatelstva - Podle výpisu z farní matriky narodilo se a zemřelo v letech: rok 1928 narodilo se 11 osob, zemřelo 6 rok 1929 narodilo se 25 osob, zemřelo 9 rok 1930 narodilo se 19 osob, zemřelo 10 rok 1931 narodilo se 24 osob, zemřelo 15 rok 1932 narodilo se 18 osob, zemřelo 4 rok 1933 narodilo se 23 osob, zemřelo 5 rok 1934 narodilo se 19 osob, zemřelo 7 osob. Epidemie Kromě ojedinělých případů spály nevyskytlo se v posledních letech ani mezi dětmi ani dospělými žádné onemocnění epidemické. Potíže s umístěním obecních příslušníků Bytová nouze v obci a výstražný případ rodiny Kalovy, která po nuceném vystěhování se z obce Houska ocitla se bez přístřeší a nemohouc nalézti bytu tábořila po dvakráte delší dobu na návsi a u rybníka, nutí obecní zastupitelstvo k tomu, aby chudobní příslušníci obecní nalezli ubytování v obecním chudobinci. Vzdor tomu, že obec nemá potřebné úhrady na výstavbu chudobince, snaží se obecní zastupitelstvo řešiti tento problém výpůjčkou a hodlá v roce 1935 zařaditi stavbu chudobince do rozpočtu. Misie - V roce 1929 a 1930 dleli ve farnosti molenburské katol. misionáři. Úroda Mezi nejúrodnější léta jest bezesporně pokládati rok 1933, jenž byl neobyčejně příznivý úrodě obilnin. Také rok 1934, ačkoliv jeho léto vyznačovalos e trvajícím suchým počasím, byl svým mírným podzimem (sníh přišel poprvé až po vánocích) velmi prospěšný pícninám, o něž v našem kraji bývá zpravidla nouze. 124

Kuriosity - Neobyčejnou podívanou připravil na podzim 1934 obyvatel, který v Brně uspořádal honbu autosnob. vozidel za balonem. Balon ohromných rozměrů se 4 člennou posádkou přeletěl v předvečerních hodinách stíhán četnými automobily a pozorován se zájmem vším obyvatelstvem zcela nízko nad Molenburkem a ukončil svou pouť na kraji lesa u Hartmanic. Krádeže, vloupání - V listopadu 1930 vyloupena byla ohnivzdorná pokladna Spořit. a záloženského spolku v domě čp. 26. Pachatelé odcizili přes 3 000 Kč. Také konzumní spolek Budoucnost byl v posledních letech dvakrát vyloupen. Pachatelé obou krádeží byli později četnictvem dopadeni. Nikdo z nich nepocházel z místa. Lesní reforma Sousední revíry v Rozstání a Hartmanicích, které měly připadnout Středomoravskému lesnímu družstvu, jež mělo se skládati z řady obcí a jehož členem se přihlásila i naše obec, připadly po likvidaci tohoto Svazu Kolonisačnímu družstvu v Brně, které oba revíry převzalo v roce 1934. V lesní reformě na Drahansku se stále ještě pokračuje. Zapsal Čapka K. Zatímní kronikář Josef Grmela ROK 1935 Obecní kronika byla psána do roku 1935 říd. učitelem K. Čapkou. Po jeho odchodu v srpnu 1936 nebyly zápisy v obecní kronice dokončeny. Proto jsem na přání šk. inspektora p. Jana Wasserbauera, s vědomím starosty obce p. Jana Vašíčka, počal pokračovati v zápiscích. Nebylo by rozumné, aby proud událostí, v naší obci přihodivších, byl přerušen. Narodil jsem se roku 1906 v Drahanech, pol. okres Prostějov. Po absolvování 8 ročníků gymnasiálních studií v Prostějově, připravoval jsem se soukromě k učitelskému povolání. Roku 1927 složil jsem doplňovací zkoušku učitelskou na učitelském ústavě v Přerově. Poté jsem působil jako učitel na obecných školách v Kylešovicích a Raduni u Opavy, v Rozstání a Malém Hradisku. Roku 1931 byl jsem ustanoven dekretem zemské okolní rady v Brně definitivním učitelem na zdejší trojtřídní obecné škole. Po odchodu def. říd. učitele K. Čapky v srpnu 1936 byl jsem jmenován okr. šk. výborem v Boskovicích výpomocným správcem zdejší školy. Prosím proto ty, kteří někdy budou kroniku tuto číst, aby mi nezazlívali, budou - li mé zápisky někde neúplné. Nebylo mi známo, že můj předchůdce říd. uč. K. Čapka, zápisky v této kronice nedokončil. Doplňuji kroniku z dobré vůle, aby, jak jsem již uvedl, nebyl proud událostí v naší obci se přihodivších, rušen. 125

Zima 1935 Zima roku 1935 byla neobyčejně mírná. Vyznačovala se teplým počasím, jehož nebylo pamětníka. V okolí i samém Molenburku kvetlo několik ovocných stromů (hrušní). Kvetoucí macešky a sedmikrásky nebyly žádnou vzácnosti. První sníh napadl až po vánocích, nezůstal však ležeti. Rodičovské sdružení při zdejší škole Dne 27. 1. 1935 bylo ustaveno rodičovské sdružení při zdejší škole. Před tím uspořádána byla veselá dětská besídka. Po besídce přihlásilo se do sdružení přes 60 rodičů. Předsedou byl zvolen aklamací p. Cyril Slouka z Houska. Rodičovské sdružení vzalo si za úkol podporovati děti chudých místních rodičů tím, že darovalo mnoho naturálii při stravování nemajetných dětí ve škole. Také obecní rada obce Molenburku věnovala na tuto akci 200 Kč, jako čistý výtěžek ze zábavy za tím účelem pořádané. Jaro 1935 Jaro 1935 vyznačovalo se neobyčejně chladným počasím. Počátkem května dostavily se mrazy a sníh. Setí a veškeré polní práce se neobyčejně zdržely. Volby do národního shromáždění Měsíc květen byl ve znamení předvolebního ruchu. Konaly se dne 19. 5. 1935. V Molenburku volilo 319 voličů. Volba se konala ve škole. Do poslanecké sněmovny kandidovalo 14 politických stran, do senátu 13. Z odevzdaných hlasů obdržela v obci kand. listina č. 1 (republikánská) 128 hlasů (senát 106), č. 2 (social-demokratická) 18 hlasů (senát 12), č. 3 (národ. social.) 27 hlasů (senát 22), č. 4 (komunist.) 10 hlasů (senát 8), č. 5 (lidová) 120 hlasů (senát 108), č. 10 (živnost) 14 hlasů (senát 14), č. 16 (nár. sjednocení) 1 hlas (senát 1). Volby do okresního a zemského zastupitelstva 126

O týden později dne 26. 5. provedeny byly volby do okresního a zemského zastupitelstva. V Molenburku volilo 296 voličů. Do okresního zastupitelstva bylo 10 kand. listů, do zemského 15, obdobně číslovaných jako při volných do nár. shromáždění. Výsledek byl tento: č.1 republik. okresní 82 hlasů 77 zemské č. 2 soc. demokr. okresní 7 8 zemské č. 3 nár. soc. okresní 21 22 zemské č. 4 komunist. okresní 4 4 zemské č. 5 lidová okresní 120 122 zemské č. 10 živnost. 10 11 č. 20 něm. str. Henleinova 1 (patrně omyl!!!) č. 21 nár. sjednocení 1 1 č. 22 křest.soc. 49 50 č. 23 N.O. fašistická 2 Při srovnání výsledků s minulými volbami lze pozorovati částečný úbytek u strany lidové a soc. dem. Vzrůst má strana nár. social. a živnost. Počet voličů však větší než minule. Nová vláda Nová vláda jmenována byla dne 3. 6. Do vlády vstoupili 3 noví členové. Složení její jest takové. Přeseda Jan Malypetr, zahraničí Eduard Beneš, obchod Najman, školství dr. Krčmář, unifikace Šrámek, zemědělství M. Hodža, veř. práce Dostalek, vnitro Jan Černý, pošty Franke, nár. obrana Fr. Machník, soc. péče Nečas, spravedlnost I. Dézer, zdravotnictví Czech, železnice R. Bechyně, bez portfeje Spina. Léto 1935 Počasí v letních měsících bylo značně suché a teplé, živelných pohrom v kraji nebylo. Úroda byla uspokojivá. Bude však pociťován v tomto roce nedostatek slámy. Také úroda brambor bude podprůměrná. Cena všech životních potřeb a zvláště masa jeví zvýšenou tendenci. Noviny jsou plny zneklidňujících zpráv o nebezpečí války, kterou hrozí zápletka mezi Itálii a Habeší. Státní svátek 28. říjen Státní svátek 28. 10. byl letos obzvlášť slavnostním způsoben oslaven. Iniciativy chopila se místní osvětová komise a obecní zastupitelstvo. O neděli večer uspořádán byl lampionový průvod a vztyčena na návsi stání vlajka. Dopoledne v pondělí 28. 10. za účasti spolků a žactva s praporky vykonán hold památce padlých vojínů u pomníku. Jádro oslavy tvořila akademie, konaná večer v hostinci pí. Kalové, při níž účinkovalo žactvo zpěvy a recitacemi, slavnostní proslov pronesl předseda místní světové komise p. Bedáň Bedřich, sehrána byla od místních ochotníků div. hra „Srdcem a pěstí“. Čistý výnos této první společné oslavy věnován byl na stravování chudobné školní mládeže. Podzim 1935 Podzim roku 1935 vyznačoval se mírných a teplým počasím. Sníh napadl teprve v druhé polovici prosince a zůstal do vánoc. Na Boží hod přišla obleva a na Nový rok bylo +7°C. Prezidentské volby 127

Velmi významná událost státní, kterou až téměř do poslední chvíle političtí činitelé před veřejností utajili rozšířena byla rozhlasem a tiskem dne 14. 12. 1935. V sobotu toho dne vzdal se ze své vlastní vůle úřadu prezidentského prezident - osvoboditel - T. G. Masaryk a rozhodnutí své oznámil zástupcům vlády v poledne na zámku v Lánech. Akt tento učinil hluboký dojem na celou československou veřejnost. Po 17 letím vedení státu, po bohaté a plodné činnosti životní, odešel s vedoucího místa ve věku 85 let. Téhož dne svoláno bylo ještě národní shromáždění předsedou vlády Dr. Milanem Hodžou k volbě prezidenta na středu dne 18. 12. 1935. S napětím sledovala celá veřejnost, dovídající se z novinářských zpráv o snahách různých politických stran, jak rozhodnuto bude v osobě nového prezidenta. Ke cti všech československých zástupců v nár. shromáždění slouží, že v poslední chvíli před volbou zmařeny byly všechny pokusy o roztříštění národní jednoty, že dbáno bylo rady prezidenta - osvoboditele a ze 440 platných hlasů 340 hlasy zvolen byl prezidentem republiky dosavadní a prvý ministr zahraničí Dr. Eduard Beneš, spolutvůrce našeho státu. Zvolení Dr. Eduarda Beneše přijato bylo celou téměř československou veřejností s nadšením, neboť Dr. Eduarde Beneš je člověkem, jehož osobnost a politická vyspělost zaručuje našemu státu do budoucích let to nejlepší. Na křeslo ministerstva zahraničí dosazen byl později Dr. Kamil Krofka. Fluktuace obyvatelstva Podle výpisy z farní matriky narodilo se v obci Moneburku 18 dětí. V tomtéž roce zemřeli 3 lidi. Sňatků bylo uzavřeno 10. Jest patrno, že v tomto roce byl příbytek obyvatelstva zdejší obce. Epidemie Kromě ojedinělých případů dětského „černého kašle“ těžších epidemických onemocnění nebylo. Zapsal: Grmela JosefROK 1936 Sociální a kulturní poměry Tento rok probíhal v naší obci bez zvláštních rušivých událostí. Po volbě dr. Eduarda Beneše za II. prezidenta naší republiky, který razil a zastával heslo „chceš - li mír, připravuj válku“, bylo nutno lépe vycvičiti a připraviti, vyzbrojiti armádu. Počalo se zbrojiti velmi intenzivně, což se projevilo značnou měrou i v zaměstnanosti obyvatelstva naší vesnice. Brněnská zbrojovka, která stále rozmnožovala počet pracovních sil, přijímala dělníky i z naší vesnice. Dělníci, hlavně ti, kteří byli vyučeni řemeslu, vydělávali týdně až 500 Kč. Tím ovšem stoupla životní úroveň zdejších dělnických rodin, což pocítili také zdejší obchodníci na zvýšené tržbě. Ze svého výdělku mohli si dělníci zakoupiti jízdní kola, na kterých hlavně v letní době denně dojížděli na nádraží do Blanska, odkud jezdili vlakem do Brna. Z bývalých lesních dělníků, kteří přes to, že v posledních době ceny dřeva stouply až o 50 %, byli za svou práci dřevařskou špatně honorováni, stávají se lépe placení tovární pomocní dělníci. Správa revíru jen stěží našla pracovní síly, které by zpracovaly kontingent, který připadl na těžbu dřeva ve zdejším revíru. Vlivem města, mění se také život na naší vesničce, bohužel je třeba přiznat, že špatný vliv převládá. Jak by se podivil skladatel Kunc, který vydal „Molenburské písničky“, kdyby den co den slyšel zpívati mládež moderní šlágry. Nebývalou měrou pořádány také taneční zábavy, při kterých není žádnou vzácností pranice rozjařených junáků, kterým odvahy dodávají požité lihoviny. Jako muži jsou výdělečně činy i ženy a dívky, které jednak šijí vojenské prádlo (za ušití jedné košile se platilo 80 haléřů), jednat síťkují rukavice. Tento výdělek však je práci neúměrný. Zručná dělnice si denně při 12 128

hodinové práci vydělá 5 - 6 Kč, přičemž musí si za vydělaný obnos vybrati zboží od obchodníka, jemuž rukavice odvádějí. (Jest to sloupský žid Fein). Počasí Zima v lednu mírná, bez sněhu. Tento napadl počátkem února. Březen deštivý a 7. 3. sněžilo. V druhé polovině byly noční mrazy. Začátkem května mrazem poškozeny vegetační vrcholy lesních stromů. Červen teplý, červenec a polovina srpna deštivá. Utrpěla tím velice úroda, neboť obilí prorostlo. Deštivý podzim měl za následek, že se brambory a řepa sklízely později. V polovici prosince napadlo 20 cm sněhu, který se za oblevy o vánocích rozpustil. V noci byly mrazy až - 6°C, ve dne teplo + 5°C. Úroda Sklizeň u pícnin a sena byla dobrá. Seno se za slunných dnů koncem června a počátkem července pěkně sušilo. Žně počaly 24. 7. Obilí uzrálo skoro najednou. Výnos vzhledem k dešťům byl slabší asi o 1/3 normálního výnosu. V letošním roce uškodily ozimům spousty myší. Mnohý osev bylo nutno z jara zaorati. Také včelařům byl tento rok nepříznivý, snůška medu byla nepatrná. Úprava vzhledu obce Dřevaři, kteří toho roku stávkovali pro zvýšení mezd, byli v letních měsících zaměstnáni na opravách cest v katastru naší obce. Na návsi proti pomníku padlých upraveno pod košatým javorem místo pro taneční a výletové podniky. Z toho důvodu přeložen kříž, který na tomto místě stával, blíže k silnici a vysazeny u něho okrasné stromy. Čestné členství Obecní zastupitelstvo ve své schůzi, která se konala 9. 8. se usneslo jmenovati rodáka molenburské obce p. stát. rady Jana Hudce čestným občanem obce Molenburka a k jeho narozeninám mu byl dán čestný diplom. 129

Populace - Toho roku narodilo se 9 hochů a 6 děvčat a zemřelo 5 mužů a 5 žen. Z toho je zřejmo, že přírůstek činí 5 osob. Stavby - V tomto roce vzrostl počet domů v naší obci o tři. Nové domy vystavěli: Petr Zouhar, Jaroslav Pořízka a Stanislav Kala. Petr Zouhar má popisné číslo novostavby 98, Jaroslav Pořízka č. 99 a Stanislav Kala č. 100. Poznámka kronikáře: V roce 1938 dne 5. 3. byl ve schůzi obecního zastupitelstva zvolen kronikářem říd. učitel. Antonín Talský, který byl na zdejší škole ustanoven dnem 1. 9. 1937. Poněvadž za rok 1936 nebylo v obecní kronice zápisu, učinil tento dodatečně nový kronikář, který se současně omlouvá za event. neúplnost zápisu. Zapsal Antonín Tálský. ROK 1937 - Kronikář Antonín Tálský, ř. uč. V tomto roce zaměstnanost obyvatelstva stále stoupá, nebylo téměř nezaměstnaných, neboť zbrojařský a pomocná průmysl dosáhl ve výrobě vrcholu. Do zbrojovky byli dokonce přijímání jako pomocní dělníci i někteří krejčí, kteří doma pracovali pro tovární sklady oděvů. Vzhledem k větší zaměstnanosti a k zvýšení příjmů zdejších občanů zavedena zde (autobusová) doprava osobními auty do Brna a to 3x týdně p. Jelínkem a Krejčím. Tímto byli zdejší krejčí zbaveni starosti s dopravou svých tovarů do továren. Tato doprava také značně zvýšila příliv letních hostí, kteří touží po lesním zdravém vzduchu a občerstvující koupeli v houskovském rybníku. Hospodářské poměry Výnos z hospodářství nestačí zdejším rolníkům ku krytí životních potřeb, proto se zabývají jednak odvozem dřeva, prodejem vápna a palivového dřeva do Prostějova. S povděkem možno kvitovati, že tito lidé seznamují se na svých cestách s novými způsoby obdělávání půdy a tyto poznatky uplatňují ve svém hospodářství, čímž se toto zvelebuje a stává se produktivnějším. Velký vliv na zlepšení hospodaření mají i zemědělské rozhlasové relace. Rolníci si všímají zvýšenou měrou svých sadů a vysazují ovocné stromky, které jim zaopatřila za sníženou cenu správa školy ze školkařských závodu ve Vanovicích. Místní záloženský spolek zakoupil přístroj k postřiku ovocných stromů, který za malý poplatek půjčuje zájemcům. Bohužel, není ještě vžita správná péče o ovocné stromy, hlavně o ničení škůdců a mnoho liknavých hospodářů ponechává zahrady svému osudu. S politováním nutno poznamenat, že mnozí vandalové maří snahu občanů o povznesení ovocnářství ničením mladých ušlechtilých stromů a krádeží ovoce odnímají chuť a radost z péče o stromy. Počasí. Zima V lednu a počátkem února počaly sněhové vánice, které ochromily veškerou automobilovou dopravu, takže spojení s městy bylo na čas přerušeno. Nejnižší teplota v lednu byla -14°C (měřeno škol. teploměrem). V druhé polovici února nastává obleva a husté závoje mlh způsobily tvoření náledí a jinovatky. Jaro. Živelné pohromy. Léto Jaro tohoto roku bylo chladné a neobyčejně vlhké, což zavinilo zpožděné setí. Léto bylo příznivé sklizni pícnin. Den 7. červenec bude na dlouho zapsán v paměti zdejších občanů, neboť zhoubným krupobitím byli připraveni o výsledek své celoroční práce. Úroda podle posudku znalců byla zničena na 80 i více 130

procent. Smutné žně začaly počátkem měsíce srpna, kdy sklízeli občané vlastně jen polámanou slámu a nenamlátili tolik obilí, kolik činil osev. Proto žádali postižení o odpis daní, peněžní pomoc a poskytnutí obili na příští osev. Také okopaniny, tj. brambory a řepa skýtaly žalostný pohled, neboť bramborová nať i řepné lupení byly polámány a zatlučeny do rozmoklé půdy. Plody ovocných stromů, hlavně jadernatých, doznaly značné škody, neboť jsouce potlučeny, hnily na stromech. Podzim Podzim byl slunný a teply. Za pěkného počasí sklízely se brambory, jejich výnos byl žalostný, neboť utrpěly krupobitím. Teplo se udrželo do pozdního listopadů. Zima V prosinci hlásí se zima značnými suchými mrazy, jimiž značně utrpěly ozimy. Teprve ku konci prosince napadlo něco sněhu, jehož pokrývka zmírnila účinky mrazů. Význačné událostí. Hasičský sbor Hasičský sbor zakoupil za podpory obce novou motorovou stříkačku, jejíž svěcení a odevzdání do služeb celku bylo provedeno 18. 7. Kmotřenkou byla kněžna Leopoldina Salmová - Reifferschiedtová, která při své návštěvě se zapsala do pamětní knihy. Pamětní deska Janu Hudcovi Dne 4. 7. konala se slavnost odhalení pamětní desky spisovateli Janu Hudcovi na jeho rodném domě č. p. 1. Této slavnosti zúčastnili se žáci zdejší školy s učitelským sborem. Deska byla věnována Jihoslovanskou ligou. Slavností projev proslovil universitní profesor dr. Hýsek, němčický rodák. Žáci zdejší školy jednak recitovali básně, jednak zapěli sbory: „Liepa naša domovino“ a Živijó, živijó. Slavnost byla velice zdařilá a byla ukončena jihoslovanskou a československou hymnou. Smrt prvého presidenta, T. G. Masaryka Krásné a slunné dny měsíce září přinášejí mnoho smutku celému českému národu. Dne 3. 9. přinášejí všechny naše denní listy zprávu o onemocnění našeho prvého presidenta, T. G. Masaryka. Od této doby střídají se úřední zprávy osobního lékaře presidentova, dr. Maiznera, které jednou oznamují zlepšení zdravotního stavu presidentova a jindy zase jeho zhoršení. Dne 13. 9. je vydána opět zpráva o značném zhoršení jeho zdravotního stavu. Do Lán přijíždí celá presidentova rodina, president republiky dr. Eduard Beneš a dne 14. 9. vysílá československý rozhlas nejsmutnější zprávu, jakou kdy vysílal: Dnes, dne 14. 9. 1937 ve tři hodiny 29. minut ráno, zemřel první president Československé republiky, president osvoboditel, Tomáš G. Masaryk. 131

Pisatel těchto řádků nikdy nezapomene na pohnutí, které se ho zmocnilo, když dne 14. 9. v 6 hodin ráno po chvíli úplného ticha zaslechl temné údery bubnů ze svého přijímače a uslyšel onu osudnou zprávu. Dojemné chvíle zažil také ve třídě, kde žáci hlasitě oplakávali smrt Osvoboditele. Celý národ s úctou sklonil se před památkou velkého mrtvého, jenž byl pochován 21. 9. na lánském hřbitůvku. Všichni občané u rad. přijímačů doprovázeli Osvoboditele na jeho poslední cestě k odpočinku a se staženým hrdlem a zarosenýma očima slibovali všichni při slovech dr. Eduarda Beneše: Odkazu Tvému věrni zůstaneme! Památka T. G. M. uctěna školní mládeží a vším občanstvem dne 19. 9. na smuteční tryzně u pomníku padlých, kterou zahájil starosta obce. Smuteční projev pronesl říd. učit. Také žáci všech tříd důstojně svými recitacemi a sbory uctili památku prvého presidenta. Škola Obecní zastupitelstvo ve své schůzi, konané dne 20. 11. 1937 se usneslo věnovati škole pozemek, sousedící se školní zahradou. Na tomto pozemku má se zříditi školka, kde by se žáci učili pěstovati ovocné stromy. Dříve však je nutno tento pozemek oplotiti. Proti tomuto usnesení byl podán některými občany protest k okresnímu úřadu, nepřísluší právo v uvedené věci rozhodovati. Pisatele velice překvapilo, že se vyskytly občané, kteří považují zřízení školky za zbytečnou „novotu,“ již řídící učitel propaguje, ač tento jim důkladně vysvětlil velký výchovný význam školní zahrady. Zajímavé je, že proti zřízení školní zahrady byli zástupci obyvatelstva sociálně slabšího, u něhož obecní přirážky činí poměrně malý obnos. Jsou to vesměs zastánci hesla „za nás to nebývalo“. Dnešní doba však vyžaduje, aby takové názory úplně vymizely z naší vesnice, neboť ustrnutí na starých zásadách by znamenalo krok nazpět a tuto zodpovědnost si nikdo nemůže dovolit. Nikdy nezapomínejme, že za své činy a jednání odpovídáme těm, kteří po nás přijdou a budou naše činy posuzovat. Cvičiště V tomto roce bylo pro tělesnou výchovu zřízeno pěkné školní cvičiště, které jest řádně oploceno. Na jeho zřízení a urovnání půdy pracovali místní nezaměstnaní. Cvičiště má podobu obdélníka těchto rozměrů: délka 85 m a šířka 20 m. Velký podíl na zřízení cvičiště má starosta obce Jan Vašíček. Našla se ovšem lidé, kteří posoudili zřízení cvičiště jako zbytečné plýtvání penězi a velice se divili, když jim správa školy nepovolila vyháněti na cvičiště husy a kozy. CPO Byla ustanovena Civilní protiletecká obrana (CPO), jejímž velitelem ustanoven říd. učitel Antonín Tálský. Veliteli jednotlivých složek jsou: 1. poplachová - Josef Škvařil, výměnkář, č. 43 2. bezpečnost. a pořádková - Josef Celý, rolník, č. 19 3. požární - Jan Kopka, výměnkář, č. 25 4. asanační - Tomáš Hynšt, obchodník, č. 95 5. samaritská - Josef Grmela, učitel, č. 33 6. spojovací - Florián Přibyl, dělník, č. 54 132

Po ustavení CPO počato s výcvikem jednotlivých složek. Obec zakoupila dvě protiplynové masky, které jsou uloženy ve škole. ŠPO I zde jsou žáci cvičeni v ŠPO. Populace Tohoto roku se narodilo 8 hochů a 9 děvčat. Zemřeli 3 muži a 3 ženy. Přírůstek činí tedy 11 osob, což jest zjev potěšující. Nové domy V tomto roce byly postaveny tyto nové budovy: č. p. 101, majitel Jiří Hudec. Jest to dům vilového slohu, postavený u rybníka. Č.p. 102, majitel František Kala. Dům stojí u silnice vedle vápenek. č.p. 104. Jest to obecní domek, postavený u lesa, poblíž silnice, jež vede do Baldovce. Zapsal Antonín Tálský ROK 1938 Kronikář A. Tálský Politická situace Charakteristické v tomto roce je neustálé měnění politických situací, jímž podléhá i vesnice, která se připravuje k obecním volbám. Politický obzor mezinárodní se zatemňuje, když kancelář sousedního Rakouska vyjednává s vůdcem Německa, Adolfem Hitlerem. Pro zásadní nesouhlas obou státníků v názorech nařizuje Hitler pochod vojenských oddílů proti Rakousku, které po převratu z 11. 3. připojeno 13. 3. bez boje k Německu. Tím je Československo ze dvou třetin obklopeno německou říší a očekávají se nyní, že Československo bude v této době středem evropské politiky. Nikdo nevěří, že by mohlo Československo stihnouti osud Rakouska, neboť máme pevnou důvěru ve své přátele a spojence. Zatím však sudetoněmecká Henleinova strana, podporovaná říšskou propagandou, předkládá čsl. vládě osm karlovarských požadavků. Vyslanci francouzský a anglický přimlouvají se za řešení sudetské otázky, ovšem aby tím neutrpěla celistvost státu. Také Slováci využívají situace ke splnění svých autonomistických požadavků opírajíce se o Pittsburskou dohodu. Dne 21. 5. je povolán do zbraně k mimořádnému cvičení 1. ročník zálohy čs. branné moci, doplněný příslušníky zvláštních zbraní. Také z naší obce nastoupilo službu několik mužů. Nato vyjednává vláda se sudetoněmeckou stranou, která čítá 1 300 000 členů, a nastává částečné uklidnění. Všesokolský slet Do letních dnů červnových a červencových zapadá X. všesokolský slet v Praze, který vyznívá jako mohutná národní manifestace za jednotu národa a celistvost státu. Krásný výsledek sletu vzbuzuje obdiv světa stejně tak jako statečné zápolení a mistrovství světa v tělocviku. Sokolského sletu se zúčastnilo také několik zdejších občanů. Pořad sletových slavností sledovali občané u svých přijímačů. Vývoj politické situace Radost z výsledků sletu byla kažena zatemělým obzorem politickým. V srpnu (3.) přijíždí do naší vlasti lord Runciman, jako zahraniční pozorovatel vnitřního stavu věcí v ČSR. Jeho poslání zklamalo 133

Čechoslováky, neboť on to byl, který odeslal depeši do Londýna se stavy, že život Němců v ČSR je nemožný. Jeho posláním budou moci nejlépe posoudit historikové, jímž přísluší právo vynést soud o této pro náš národ osudové postavě. Jednání s menšinami nevede k dohodě pro zatvrzelost Němců, kterým již nepostačují karlovarské požadavky. Rozřešení přiostřené situace, která hrozila vypuknout ve válku se očekávalo od Norimberského sněmu (5. 9.). Týden na to prohlašuje říšský kancléř Adolf Hitler, že vláda ČSR musí vyhovět oprávněným požadavkům sud. Němců. V této době dochází v pohraničí k četným incidentům. Pro zabezpečení hranic a udržení pořádku jsou povoláváni k mimořádnému cvičení četní záložníci. 21. 9. podává Hodžova vláda demisi a dne 22. 9. je ustavena nová vláda v čele s generálem Janem Syrovým, ve kterého skládá národ veškeré naděje. Mobilisace. Její ohlas u nás 23. 9. vyhlášena mobilizace čsl. Branné moci. Stalo se tak rozhlasem po 22 hodině večerní. Po této hodině zavládl ve vesnici neobvyklý ruch. Téměř všichni muži, jichž se výzva týkala, odebrali se do hostince, aby vyslechli další pokyny, vysílané rozhlasem a mohli splniti včas svou občanskou povinnost. Asi ke 2. hodině ranní přijíždí auto s mobilizační vyhláškou a na to je mobilizace vyhlášena obvyklým způsobem, bubnováním. Ráno v 7 hodin scházejí se záložníci v doprovodu svých žen a dětí u pomníku padlých. Pohled na loučení byl dojemná. Muži zachovávali klid a utěšovali zarmoucené ženy. Po krátkém projevu říd. učitele byla zazpívána státní hymna, záložníci usedají na povozy a odjíždějí do Rájce na nádraží. Také koně a povozy museli býti dáni k dispozici vojenské správě. Proto se na polích pracovalo i v neděli, neboť bylo třeba seti ozimy. Důkaz toho, že i v takové pohnuté době nepřestávají naši zemědělci pracovati, sejí ozimy, aniž vědí, budou - li je v příštím roce sklízeti, vidíme i v naší vesnici, kde život nevybočil z obvyklých kolejí. Ve vozech viděti zapřažené krávy, na polích pracují ženy, děti a starší muži. Večerní život utichl, vesnice je ponořena v hlubokou tmu, neboť nařízené zatemnění je prováděno důsledně. O to se stará pořádková služba CPO. Všichni velitelé jednotlivých služeb jsou stále v pohotovosti, střediskem je škola. Obchod je ochromen nedostatkem dopravních prostředků a všechny zásoby potravin, hlavně cukru a konserv, jsou v brzku vyprodány. Jeví se také citelný nedostatek soli, petroleje a sádla. Dík tomu, že úřady dbaly, aby potraviny nebyly zdražovány, nedošlo k vykořisťování lidu nesvědomitými živly. Po rozhovoru Chamberlaina s Hitlerem, „Godesbergu“ dochází k osudnému mnichovskému rozhodnutí čtyř velmocí (Hitler, Musolini, Daladier, Chamberlain). Jednáno o nás bez nás (29. 9.). Zůstali jsme osamoceni. Francie, kterou jsme považovali za nejlepšího spojence, nejen že se nás nezastala, avšak staví se proti nám, aby nás přinutila přijmnouti podmínky Mnichova. Následkem zrady Franci bylo i SSSR zbaveno povinnosti přispěti nám pomocí. Představitelé našeho státu, vidouce že jsme osamoceni, a že by boj znamenal úplnou ztrátu našeho národa, rozhodli se přijmout mnichovské rozhodnutí, jímž zničeny tisícileté hranice našeho státu a z národního těla odtrženy kraje, nad nimiž po staletí vlál český prapor a vládl český lev. Přijetím mnichovské dohody pozbyli jsme pohraniční hory, které byly odedávna nejlepšími našimi strážci. Zde byla vybudována nákladná opevnění, která vojáci opouštěli se slzami v očích. Představu o ztraceném území nejlépe osvětlí připojená mapka. Okupace odstoupeného území zahájena Německem 1. 10., Polskem 2. 10. a Maďarskem po arbitráži vídeňské 5. 11. Většina českého obyvatelstva prchá z obsazeného území do zmenšené republiky, která po okupaci měří 98 912 km a má necelých 10 milionů obyvatel. Ztráta přestavuje asi 1/3 území i 2 obyvatelstva. Abdikace presidenta Eduarda Beneše 134

v této době nemáme již druhého presidenta, neboť president E. Beneš abdikoval 5. 10. a dne 22. 10. opouští republiku. President dr. Emil Hácha Dne 30. 11. zvolen novým presidentem dr. Emil Hácha, bývalý president Nejvyššího správního soudu a výborný znatel anglického práva. Nové vlády Za odstoupenou vládu gen. Syrového dne 1. 12. jmenována vláda Rudolfa Berana. Z bývalého velkého počtu politických stran tvoří se v českých zemích: „Strana Národní jednoty a Nár. strana práce“. Vládnoucí strana je strana Národní jednoty. Slováci dostávají autonomii a ujímají se řízení svých věcí. Předsedou slovenské vlády je dr. Tiso a předsedou Karpatské Ukrajiny msgr. Vološin. Záložníci vracejí se domů po vyhlášení postupné demobilizace, takže poslední záložníci z naší vesnice jsou již o vánocích doma. Život se znenáhla vrací do původních kolejí. Počasí, jaro Jaro bylo blátivé, poněvadž často se střídaly sněhové vánice s vydatnými dešti. Měsíc březen vynikal nadobyčej teplými dny, takže se již i u nás selo, ale za to měsíce duben a květen byly velice studené a vlhké. Léto - Také počátek léta nebyl příznivý, v měsíci červenci přišly veliké přívaly, pršelo neustále několik dní, takže na řekách byly způsobeny velké zátopy, jež nadělaly spousty škod. Sklizeň obilí utrpěla těmito dešti tak, že zničena kvalita zrna (porostlo) a sláma zčernala. Byl - li slunný den, pracovalo se u mlátiček při elektrickém osvětlení celou noc. 135

Bylo nutno rozmoklé mandele, které se již zelenaly rozdělávati a snopy rozvazovati. Vzhledem k vydatným dešťům bylo hojnost píce. Koncem měsíce srpna nové deště způsobily opět záplavy, které v některých krajích dokončily dílo zkázy. Škody se odhadovaly na desítky milionů. Podzim Počátek podzimu byl teplý, záhy však začínají ostré větry. Později se však počasí zlepšuje a zůstávají teplé dny až do konce měsíce listopadu. Svážení okopanin nesnadné pro nedostatek povozů a potahů. Molenburk dříve a dnes 136

Zima začíná velice pozdě, do vánoc je mírná, sněhu téměř nebylo. O vánocích mráz zesílil a napadlo hodně sněhu, což velice znepříjemnilo svátky. Dne 25. Ledna byli obyvatelé zdejšího kraje překvapeni přírodním úkazem, u nás zřídka vídaným, severní září. Tuto bylo lze pozorovati asi o půl deváté hodině večer na severovýchodní části oblohy, jak pozvolna postupovala k severu, kde si o desáté hodině ponenáhlu mizela. O tomto zjevu psaly i denní listy. - V tomto roce lze pozorovati, že zdejší rolníci se snaží, aby nezůstali pozadu za pokrokem, který doznává naše zemědělství. Vidím v naší vesnici první vůz na pneumatikách. Pořídili si jej u Škvařilů č. 3. Záhy poznají zdejší rolníci výhody tohoto vozu. Zvířata jsou šetřena, není třeba tolik oprav, je možno naložiti větší náklad a netrpí tak silnice, jež bývají hlavně v předjaří velice poškozeny úzkými koly těžkých povozů. Záhy pořizuje si vůz na pneumatikách František Hudec, rolník z č. 1. Obec se přihlásila do obvodu Lidové hospodářské školy v Hartmanicích, kam musejí docházeti chlapci a dívky ve stáří od 14. Ti do 16, ti roků, kteří nejsou v učení nějakému řemeslu. Na této škole učí také zdejší rodák, učitel Cyril Němec. Vzhledem k počtu žactva povolena zříditi při první třídě zdejší školy zatímní postupnou třídu. Poněvadž v Mloenburku, nebylo potřebné místnosti, zřízena tato třída v Housku v č. 50. Chodí do ní žáci prvních pěti školních roků. Tím jsou nejmladší žáci ušetřeni namáhavé cesty do Molenburku. V prosinci před vánocemi umístěny na věži zdejšího kostela nové hodiny, jež zakoupeny z odkazů důstojného p. Hudce, faráře v Zábrdovicích. Na zdejším cvičišti vysázeno kolem plotu 35. Pyramidálních topolů a v rozích cvičiště 4 smuteční vrby, čímž značně získá vzhled vesnice. Bude to současně památka na osudný rok 1938. Dne 12. Června konaly se v naší obci volby odoobecního zastupitelstva, V mnohých obcích moravských i českých domluvili se občané na jednotné kandidátce, takže voleb nebylo a ušetřený obnos za volební výdaje věnovaly obce na obranu státu. U nás bylo 6 kandidátek, jak patrno z přiložených kandidátních listin. Strany získaly tento počet mandátů: Kandidátní listina č. 1 - 1 mandát, Kandidátní listina č. 2 - 2 mandáty Kandidátní listina č. 3. - 5 mandátů Kandidátní listina č. 4. - 1 mandát Kandidátní listina č. 5 - 5 mandátů Kandidátní listina č. 6 -1 mandát Celkem 15 mandátů. Volba starosty a obecní rady. Při volbě starostya obecní rady zvoleni: starostou zvolen Metoděj Hudec, rolník v Molenburku č. 26. Náměstkem starosty zvolen František Hudec, rolník v Molenburku č. 1. Radní: Josef Celý rolník v Molenburku č. 19., Jan Vašíček, rolník v Molenburku č. 7., Josef Celý, krejčí v Molenburku č. 20. V tomto roce rozmohla se netušenou měrou v zemi Moravskoslezské a v Čechách dobytčí nákaza, slinivka a kulhavka. Téměř všechny okolní vesnice byly nákazou postiženy, avšak zdejší obec byla dlouho nákazy ušetřena. Až teprve ku konci roku byl hlášen jeden případ nákazy (v Chaloupkách), který však byl sporný. Na to vypukla nákaza v č. 1, byla však díky včasnému léčení brzy vyléčena. Jiných případů nebylo, neb aspoň nebyly úředně hlášeny. Ku konci roku počíná se rozmáhati epidemie chřipky. Dne 23. Října zraněn těžce do hlavy koněm, zdejší mladý rolník Antonín Hebelka z č. 4., jenž po týdnu svému smrtelnému zranění podlehl. Jmenovaný byl členem obecního zastupitelstva. Pochován byl za velké účasti obyvatelstva na zdejším hřbitově. Krádeže. - U zdejšího stolaře Cyrila Paděry neznámí pachatelé zcizili stolařského nářadí asi za 400 Kč. Populace. V tomto roce se ve zdejší obci narodilo 11 hochů a 9 děvčat, zemřeli 3 muži a 2 ženy. Přírůstek činí 15 osob. Novostavby. Vzhledem k napjaté politické situaci, byl v tomto roce stavební ruch slabý. Počet domů v obci rozmnožen pouze o stavbu Josefa Včelaře, jehož novostavba má č. 105. Zapsal: Antonín Tálský. 137

Politická situace Politická situace zabráním části Čech, Moravy, Slovenska a Podkarpatské Rusi se nezastavil, pokračuje dále. Dne 11. 3. 1939 jmenuje president dr. Emil Hácha novou slovenskou vládu, v jejímž čele stojí Sidor. Na to následuje zasedání slovenského sněmu 14. 3. a tvoří se samostatný slovenský stát, v jehož čele stojí dr. Tiso, jako prvý president, předseda vlády. Dr. Emil Hácha odjíždí do Berlína , kde žádá říškého kancléře Adolfa Hitlera, by vzal pod ochranu zbytek bývalé republiky Čsl., tj. : Čechy a Moravu. Tak jest utvořen Protektorát Čechy a Morava a naše země jsou obsazeny německou brannou mocí. Dne 15. 3. 1939 projíždí naší vesnicí první německé oddíly . Poněvadž nyní byly silnice téměř. Nesjízdné byli vojáci značně utrmáceni vyhazováním sněhu a proto v naší vesnici odpočívali, kupujíce si zákusky a bavíce se s místními občany. Vůdce Adolf Hitler jmenoval říškým protektorem svob. Pána von Neutrata se sídlem v Praze. Dr. Emil Hácha je státním presidentem. Armáda je rozpuštěna a utvořeno vládní vojsko v počtu asi 7.000 mužů, jež má za účel udržovati pořádek uvnitř Protektorátu. Utvoření NS Stávající organizace Strana Národní jednoty a Národní Strana práce jsou rozpuštěny. Na místě nich se utvořila jednotná česká organisace, Národní souručenství, jehož nejvyšším představitelem je státní president dr. Emil Hácha. Jsou utvořeny krajská a okresní vedení a jmenováni vedoucí v obcích, kde se tvoří místní skupiny. Vedoucím N.S. ve zdejší obci jmenován Antonín Talský, řídící učitel. 23. IV. Byl ve zdejší obci proveden nábor mužů do NS. Přihlásilo se a bylo přijato celkem 161 mužů. Dne 21. V. 1939 byl proveden nábor do MNS. Za členy přistoupilo celkem 94 % mládeže. V první polovici března přišly veliké vánice. Sníh ležel ještě počátkem druhé polovice, avšak ku konci měsíce se značně oteplilo, nastalo krásné slunné počasí. S jarní setbou se mohlo počíti ještě před velikonocemi. Po krásném dubnu nastal chladný a deštivý květen. Špatné počasí se udrželo i po část června. Počátek léta byl deštivý. Koncem měsíce července nastalo pěkné počasí, jež se udrželo celý srpen, až do poloviny září. Dne 9. července byla veliká vichřice, která způsobila, že téměř již dokončená stavba nové pily se zřítila. Majitel utrpěl tím škodu asi 10.000 K. Postiženému pomáhali odklízet trosky členové hasičského sboru. Počátkem podzimu již počínají mrazy. První silnější mráz byl již ku konci září. Od té doby bylo nutno počítim s pravidelným otápěním školních učeben. 23. X. napadlo již sněhu, kterého 27. X. připadlo tolik, že tvořil závěje. V prosinci udeřily mrazy 20 - 22 stupňů C. Škody na obilí a také mnoho hrabošů . Dne 22. V. přistálo nouzově u Panské skály německé bombardovací letadlo, které přivábilo mnoho diváků. Ještě téhož dne bylo rozmontováno a nákladními auty odvezeno do Prostějova Sociální poměry: Národní souručenství vykonalo sbírku pro Národní pomoci, která vynesla 280 K. Osmi rodinám ve zdejší obci, které měly aspoň sedm dětí bylo poukázáno Národní pomocí po 300 K, tedy celkem 2.400 K. Těsně před vánocemi poukázala Národní pomoc ještě 720 K. Tohoto roku byla stravována chudobná školní mládež. Bylo rozdáno asi 2.100 porcí polévky pro průměrně 120 žáků, během jednoho měsíce. Náklad na stravování včetně darovaných naturálií činil asi 2.400 K. Někteří ze zdejších dělníků, odcházejí za výdělkem do Říše. (poznámka autora- neodcházejí dobrovolně, ale byli deportováni. Byl v té době strach psát pravdu i do kroniky)Také je jich mnoho zaměstnáno na stavbě dálnice. Potravinové lístky. - V měsíci říjnu jsou vydávány odběrné lístky na potraviny, později také na šatstvo a boty. Tím bylo znemožněno, aby zámožní lidé skoupili spousty zásob na úkor chudých. Při odvodu koní pro armádu odevzdali ze zdejší obce po jednom koni Josef Škvařil č, 3. A Pavel Ševčík č. 20. Kulturní poměry. Vzhledem k počtu žáků a snížením jejich počtu na třídu byly zřízeny při zdejší škole 3. Zatímní postupné třídy, takže škola byla organizována jako šestitřídní. Pro tento školní rok ustanoveni na zdejší škole tito noví učitelé: Matouš Hudec, zdejší rodák z č. 1., Antonín Dusbaba, rodák z Bedřichova u Lysic a Josef Hlaváček, rodák z Ostrova u Macochy. Učitelkou ručních prací ustanovena Beta Špačková, rodačka z Konice, později bytem v Kostelci. V tomto roce byly postaveny nové rodinné domky: popisné číslo 107, jehož majitelem je Josef Pernica, účetní rotmistr v.v. č 108, majitel Jan \\kala č.109., majitel Josef Kouřil č. 110. V tomto roce postavil si Adolf Král u Chaloupek pilu, kde zřídil jednu rámovku a omítačku. Stroje pohání elektrickým motorem. Přesto, že dne 9. VII. Utrpěl velkou škodu, kterou zavinila vichřice, jež mu téměř dokončenou stavbu zničila, přece do konce října stavbu dokončil a ve zbývajících měsících uvedl pilu do provozu. 138

Během tohoto roku se narodilo ve zdejší obci celkem 14 dětí, z toho 7. chlapců a 7. dívek. Zemřelo 9 občanů, 7 mužů a 2. Ženy. Přírůstek činí tudíž 5. osob. Program práce v obci pro rok 1940. Obecní zastupitelstvo se usneslo provést počátkem roku 1940 úpravu rybníčku, který je při vjezdu do vesnice. Bude nutno tento rozšířiti. Potřebný kámen bude získán ze starých vápenic, které již je třeba odkliditi, čímž získá vzhled obce. Také náves se upraví a osází okrasnými stromy, v prvé řadě lipami. V Molenburku dne 15. II. 1940. Zapsal Antonín Talský. Rokem 1939. Končí zápisy v této kronice, které posledně zapsal Antonín Talský, tehdejší ředitel zdejší školy. Snad vlivem, že naše vlast. Čsl. Republika, na žádost státního presidenta Emila Háchy , byla vzata pod ochranu třetí říše,- Německa, v jejíž čele stál kancléř Adolf Hitler, bylo upuštěno od dalších zápisů. Kronikář byl v nepříznivé situaci: Lháti nechtěl a mluvit pravdu? I za pravdu už hrozil koncentrák. Byl jsem toho času starostou od r. 1938 a tak jsem měl na probíhajících událostech přímou účast. Nemám však, mimo ve zdejší obecné škole jiné vzdělání, jsem již přes 66 roků stár, mnohé z paměti vyprchalo a tak jsem na pochybách, zdali žádosti MNV, abych po době více jak 25 roků, aspoň dle vzpomínek, zapsal význačnější události z naší obce, budu schopen vyhovět. Mojí snahou bude, abych se přijatého úkolu v pořádku zhostil. Chtěl bych doplnit zápisy prvních kronikářů, některými záznamy, které ve svých záznamech neuvedli, hlavně o spolkové činnosti, zábavách a některých zaměstnání, jichž jsem pamětníkem, která však zanikla. V r. 1901. Došlo v obci k založení spořitelního a záložního spolku, zapsaného společenstva s neomezeným ručením, ve zkratce „Rajfajzenka“ podle prvního zakladatele. Hlavním úkolem spolku bylo , získávat od občanů peněžní přebytky, jako vklady a z těchto prostředků zase poskytovat potřebným občanům, levné úvěry a tak pomoci vybavit drobné zemědělce a dělníky z rukou různých lichvářů, kteří půjčovali své peníze na 10 i více procent. Správu spolku vedlo 6 ti členné představenstvo v jehož čele byl starosta a kontrolu hospodaření prováděla 5 ti členná dozorčí rada. Příjmy a vydání finančních prostředků prováděl volený pokladník, za účasti starosty nebo člena představenstva. Spolek byl pro občany z Molenburka a Houska a bylo v něm sdruženo přes 70. Členů. V létech 1920 až 1940 měl přes 100 vkladatelů a dosahoval až 1,000.000 Kč obratu ročně. Úřadovalo se pravidelně v neděli. Vklady byly úrokovány 3 ¼ - 3 ½ dle výpovědní lhůty a zápůjčky poskytovány na 4 ¼ - 4 ½ úroku, většinou na osobní úvěr, se zaručením dvou majetných občanů na dobu 4. Roků Nebyla -li půjčka v této době zaplacena musela býti nezaplacená část jako nová půjčka obnovena Zajištění zápůjčky v pozemkových knihách se provádělo v malém měřítku a jen v případech , kdy si to dlužník přál, a nebo jeho ručitelé, bylo - li zaplacení zápůjčky ohroženo. Pracovalo se zrozpětím 1 %, ze kterého se hradily náklady , tj. kancelářské potřeby, nájem, úklid, otop kanceláře, hotové vydání členů představenstva Odměna pokladníkovi, jejíž výše byla určena z čistého zisku na výroční valné hromadě spolku. Ze zbytku se tvořil rezervní fond a z toho nakupovány pak různé zemědělské stroje. U nás to byly: triér na osivo, širokomlátička, povříslovač, luční brány a jiné. Funkcionáři byli voleni z řad členů a prvním starostou byl Karel Hudec z č. 1. Pokladníkem Alois Kala z č. 33. Který také vlastnil obchod se smíšeným zbožím. Po úmrtí Karla Hudce v r. 1918., byl zvolen starostou Josef Celý č. 19. A po úmrtí pokladníka Aloise Kaly v r. 1923., stal se pokladníkem Josef Celý č. 19. A starostou Metod Hudec č. 26. Tito byli do svých funkcí vždy znovu zvoleni.a vykonávali je až do likvidace obce r. 1944. Funkce členú představenstva a dozorčí rady mnoho let zastávali po opětovném zvolení tito občané z Molenburka: Kopka Jan č. 45., Hudec Metodč. 18., Mynařík C. č. 71, Novotný Adolf č. 89., a z Houska: Vymazal Josef č. 1., Musil Fr. Č. 6., Slouka Cyril č. 16., Veselý Petr č. 19. A Hejč Matouš č. 13. V létech 1908 - 1910 byl založen spolek mladých, „Sdružení venkovské omladiny.“ Činnost spolku více kulturní. Z pořízené knihovny půjčovány byly knihy. Ochotnicky hrána divadla, pořádány byl vzdělávací besedy a jiné zábavy. Činnost spolku byla ochromena odchodem mladých členů do první světové války 1914 - 1918. Spolek zanikl v r. 1920, kdy zbývající členové přestoupili do založené těločcvičné jednoty „Orel,“ V r. 1919 založena také těločvičná jednota „Sokol.“ Oba tyto spolky měly stejné poslání, v prvé řadě tělovýchovné, v obou byly skupiny žactva, dorostu a členů obojího pohlaví. V činnosti se soutěžilo. Nebylo tělocvičen a jakmile na jaře počasí dovolovalo začínalo se čvičit v přírodě.Byly to cviky prostných, na nářadí, hrazda, bradla a jiné. Cvičení pak vyvrcholilo , některou neděli , v letních měsících , pořádáním veřejného cvičení. Tato veřejná cvičení, byly posilována účastí 139

okolních jednot a byla přehlídkou zdatnosti tělesné výchovy v jednotách. Na uhrazování materiálových nákladů, byly pořádány zábavy i jiné kulturní podniky. Bylo to hlavně hraní divadel. Každá jednota během roku sehrála aspoň 1 kus v adventě a 2 kusy v době postní! Některý rok, i divadlo v přírodě. Byly hrány i dost náročné kusy jako: Lucerna, Paličova dcera, Mlynář a jeho dítě, Její Pastorkyňa, Pasekáři, Cikánština pomsta, Marjánka matka pluku a z operet: Z českých mlýnů, Pražské švadlenky, Dědečkovy housle, Lešetínský kovář, Muzikantova Liduška, Švanda dudák a jiné. Jen místnost k provozování těchto podniků nevyhovovala, Jediná místnost v hostinci č. 24, sloužící také jako nálevna byla ještě přehrazena na „sekničku,“ která sloužila ještě jako část bytu majiteli, takže při hraní divadel bývala místnost doslova nabita. Proto některé divadelní kusy hrány i dvakrát. Hasiči pořádali „ostatky“ se zvyky dříve popsanými, pouťovou zábavu 5. července, „Dožínky“ s průvodem ve kterém včele jela krojovaná skupina chlapců a děvčat na koních, alegorickými vozy a posléze vozy, na nichž se vezli hospodář s hospodyní, ženci a žnečky a jiní účastníci. Hasiči pořádali také ve 3 tí neděli v říjnu „Hody,“ někdy také se starými zvyky. „Pouť,“ 5 července později přeložena na první neděli po tomto datu, byla v menším měřítku, dosud je sjezdem rodáků, příbuzných a známých z blízkého i vzdáleného okolí, pro které bývá dostatek jídla a pití v každé domácnosti k pohoštění přichystáno. V tento den přijíždělo do obce i několik „cukrářů.“ Kde ve stáncích u kostela prodávali své výrobky, zejména perníková srdce, která kupovali mládenci a darovali děvčatům na oplátku „za mrskůt,“ který dostali od těchto na velikonoční pondělí. K pobavení přijížděly do obce také podniky s kolotoči, houpačkou a střelnicí, které bývaly mládeží hojně užívány. Pouťová zábava (taneční) bývala na parketu „pod javorem“ a někdy až do ranních hodin druhého dne. Také starší občané mívali své zábavy. V období 2 - 3 let to bývala „sósedská.“ Na tuto zábavu pochůzkou po domech zvali někteří mladí hospodáři a současně vybírali „příjemnou.“ To byl poplatek za přijetí občana za „souseda.“ Tuto příjemnou platil občan, který převzetím majetku, založením rodiny a nebo přistěhováním, stal se „sousedem.“ Výše příjemné nebyla stanovena a byla dávána dle možností jednotlivců. Stávalo se, že některý občan se chtěl nechat „vidět“ a značným obnosem přispěl na „sósedskou.“ Za získaný obnos bylo pořízeno pro všechny občany pohoštění, zpravidla zabit vepř, opatřeny nápoje a získána kapela. Při „sósedské“ bývalo velmi veselo. Po dobrém jídle a pití , při zpěvu a tanci byla dobrá nálada. Obdobně jako muži, mívaly i ženy svou zábavu. Býval to „babský bál.“ Ženy při svatbách „zalikovaly“ novomanžele, kteří se při tomto žertovném úkonu museli vyplácet a za získaný obnos, spolu s obnosem vybraným jako příjemné od mladých žen, které provdáním se staly také „babami,“ opatřeno pohoštění. Hlavně hodně koláčů a rosolky. K pohoštění se sešli u některé sousedky a pak s hudbou a výskáním odcházely do hostince, aby pokračovaly v zábavě. Mládež jen přihlížela, ale také nějaký kousek k tanci jí byl povolen. Tak vypadaly zábavy a „kultura“ na vesnici, kde nebylo jiných možností. Převážná část občanů se až do roku 1940 zaměstnávala zemědělstvím a hospodařili na výměře 350 hektarů zemědělské půdy. 85 majitelů půdy nad výměru 0,5 ha bylo rozděleno do těchto skupin“: od 0,5 ha do 2 ha 34 občanů, od 2 ha do 5 ha 32 občanů, od 5 ha do 8 ha 18 občanů od 10 ha do 13 ha 1 občan Majitelů půdy do 0,5 ha bylo více jak 20 a každý se snažil ať koupí nebo nájmem získat kousek půdy aspoň na brambory, které bývaly základní potravou občan, hlavně v prvních dvou desítkách let tohoto století. Bývaly s polévkou (klechtankou) a zelím k snídani, v poledne jako různě upravený pokrm k obědu a vařené nebo pečené s mlékem k večeři. Plocha osázená brambory činila až 25 % osázené půdy. Z dalších rostlin se na půdě pěstovalo hodně žito, ječmen, oves, jako krmná okopanina řepa - tuřín a pro vlastní potřebu len. Úroda žita bývala závislá na dobrém přezimování. Bylo-li hodně sněhu, bývalo žito napadeno plísní sněžnou a značné plochy musely být na jaře zaorány, a nebo porost tak pořídl, že výnos na 1 měřici činil 1 -2 centy a trocha slámy. Ochranných prostředků „mořidel,“ ještě nebylo. Len byl zpracováván doma. Stonky byly před rozprostíráním na rošení odsemeněny na „drhlenách.“ Po rošení v „pazderně,“ která stávala na místech dnešní budovy č. 104, byly stonky dosušeny v místnosti s velkými kachlovými kamny a na „mědlicích“ utřeny, tj. vlákno ve stonku zbaveno obalu „pazdeří.“ Takto získané vlákno, ještě dále upravované, se na „kolovratu“ spřádalo. S cívky na kolovratu, napředěné niti, byly namotány na „motovidlo“ a při této práci počítány. 10 až 12 kop (1 kopa 60 ks) dle jemnosti nití , tvořilo předeno, se kterého tkadlec utkal 1 loket plátna. 140

Jemnější plátno se „bílilo“ a šilo se z něho prádlo, prostěradla na postele, s hrubšího nebíleného zástěry a také pro chlapce a muže kalhoty - plátenice. Z nejhrubšího byly šity pytle, plachty na vozy „voznice,“ na přikrývání vápna a natažení boudy při deštivém počasí. Na uvedenou výměru v obci obhospodařované půdy, byl chován vysoký stav dobytka, hlavně krav 150 až 160 ks., mimo mladý skot. Úroda na polích nikdy nestačila krýt potřebu krmiv a získávány jiné zdroje, zejména v okolních lesích kde rostlo na pasekách dosti trávy. Tráva tam byla lesními zřízenci , rozdělena na díly a tyto v lycytaci (dražbě) prodávány. Na trávu se jezdilo za rosy, již velmi časně z rána už před čtvrtou hodinou a to „trakačem“ i do dost vzdálených revírů „Boskovska.“ Tráva se „vyžinovala“ srpem, aby se nepoškodil lesní porost, mladé stromky. Co se nespotřebovalo k přímému krmení, tak se hned v lese usušilo na zimu. Tomuto krmivu se říkalo “sušenina“ a nemělo valnou hodnotu o něco větší než stelivová sláma, která také byla skrmována. Na stlaní se používalo stelivo z lesa: listí, mrva a klest. Nejvíce steliva bylo získáno z chvojí. Chvojí z poražených stromů v „seku“ i v průběru, bylo také rozdíleno na dílky a v dražbě prodáváno. Tento prodej trval někdy i celý den. Konání dražby, doba a místo srazu bylo bubnováním vyhlášeno. Zájemci se po sejítí hromadně procházeli v jednotlivých odděleních od dílka k dílku a v dražbě tyto kupovali. Správcem polesí byl dílek oceněn a zájemci pak na tuto cenu přihazovali. Po koruně, dvou, pěti, deseti i více a tak mnohdy materiál v dílku, ani neměl poloviční cenu, co za něj byla zaplacena. Zejména tehdy, když při házení dostali se do křížku dva sokové, kteří měli zájem jen na tom, aby ten, který přihodí poslední, co nejvíc nastřádaných korunek zaplatil do panské pokladny. Stávalo se také, že při zpáteční cestě domů, stavili se v hospodě, aby radost z lacino koupeného dílce, smutek z nepovedené koupě a nebo zlost, z drze zaplaceného tálku v pití utopili. Chvojí z dílce se odváželo domů a dále „sekáním“ zpracovávalo. Ze silnějších větví usekávány „obláky,“ slabší sekány na „otýpky“ k podpalu, slabší drobné na klest k použití na stlaní, Hnůj z tohoto steliva nebyl hodnotný, ale přeci aspoň nějaké organické látky se s tímto dostaly do půdy. Známá byla přísloví: Mech v lese nech! Hrabanka - drabanka, ale sláma pole máma!! Ale této nestačilo na krmení. Zemědělská výroba sama nestačila, k uháiení živobytí. Proto zemědělci, kteří vlastnili koňský potah, zabývali se odvozem lesních výrobků na pily, do železničních stanic, Rájce, Ptení i Prostějova a ostatní v počtu 12 ti živností, „pálení a prodej vápna.“ Tato živnost byla v obci provozována od nepaměti. V důsledku nedostatku palivového dříví, zvýšeny jeho ceny, konkurence velkých vápenek, výroba tato zanikala a v r. 1940. Kdy byla vypálena poslední pec, zanikla úplně. S vápnem, které se nakupovalo ve vápenkách v Šošůvce, v Lipovci a v poslední době ve vápence při silnici Šošůvka Ostrov, se jezdilo dál a v okolí prodávalo. Molenburské vápenice, byly během doby zbořeny, materiál z nich odvezen a na jejich místech jsou postaveny rodinné domky č. 112 a 113. Na památku chtěl bych popsat výrobu pálení vápna v obci provozovanou. Vápenice byly vybudovány při silnici u mostu, kde protékal potůček ze „stávka,“ nádrže dosud zvané u vápenic. Ve směru od kostela k Housku, u silnice, na pravé straně stály dvě majitelů č. 20. a 2., na levé straně majitelů z č.1., 18., 2., 4., 5., 19., 8., 27., a 32. Dle situačního nákresu. 141

Vápenice byly postaveny z kamene v malém svahu, který se na obou stranách protékajícího potůčku utvořil. Přední stěna vápenice byla asi 4. M široká a i tak vysoká. Uprostřed u země, byl otvor asi 1,5 m vysoký, tak zvané „česno.“ Do tohoto česna se při pálení vápna přikládalo palivo, „drva.“ V česně byly zazděné napříč tři prahy ve vzdálenosti asi 50 cm od sebe, které sloužily jako rošt, na které se házelo palivo a kterým propadávaly žhavé uhlíky. Přední stěna a boční levá a pravá, přesahovaly asi 80 cm vlastní pec. Čtvrtá strana zastavěna nebyla, jen zemina byla nakupena do výše pece a na této straně uskladňován byl kámen “vápenec.“ Pálením vápence se vyrobilo vápno. Vlastní pec - vápenice, měla tvar elipsy, vpředu poněkud širší. Pec byla široká asi 1,1 m, dlouhá 1,8 m a hluboká 1,7 m. Po stranách ve spodní části pece byly „pícky“ na kterých se začínalo naložením pece kamením. Vápenice, tak jak je nakreslil a popisuje p. Hudec Před pálením se vápenice „naložila.“ Vápenec se napřed natloukl, tj. upravil do potřebných rozměrů, vhodných k pálení. Na písky se naložily svisle 2. řady slabších pleskáčů, na tyto se postavily 4. páry krovů, které jak lemky topeniště, upevněny byly klíny. Posléze se kolmo na sebe menší a menší kusy kamene, ale hodně pórovitě, aby oheň mohl dobře procházet a až na vrchu se pec doplnila drobnou natlučenou tříští vápence. Posléze na takto naloženou pec se narovnaly „3. křutě,“ obyčejný kámen, velikosti pěstě a pekáče, tj. kamenné pleskáče. Tak byla pec naložena a mohla a mohla se pálit. Natlučení a naložení pece trvalo 7 - 8 hodin 1 osobě a spotřebovalo se průměrně 1,5 m kamene, t.j. 20 q. Kámen se dovážel z katastru Šošůvky, Holštýna i Ostrova, během zimního období. Kam se chodil lámat. Dovážel se dvakrát denně koňským potahem a na 1 pec jednospřežním povozem, pro špatnou sjízdnost cest i silnic bylo nutno jet třikrát. Na vypálení jedné pece se spotřebovalo 3,5 až 4 kub. metry paliva. Toto se naváželo také v zimě z okolních polesí.Skládáno bylo na prostranství , na návsi před domy váleníků, kde mívali jednotlivci složeno 100 až 150 m paliva, spotřeba na celý rok.Palivo se kupovalo také od drvařů, lesních dělníků, kteří je dostávali jako součást mzdy, za vykonanou práci. V létech hosp. krize, 1930 až 1934 také od nezaměstnaných dělníků, kteří potajmu chodili na „sucháry“ a tak si pomáhali k uhájení živobytí. 142

Pálení jedné pece trvalo 10 až 12 hodin, podle toho jak do ní „táhlo“ (s které strany šel vítr). Při nepříznivém směru větru se horní část musela opatřovat závětřím z prken, aby vítr nevyháněl oheň z pece zpět a tak neznemožňoval vypálení. Po vypálení za 4 až 6 hodin, až vápno v peci vychladlo se jezdilo „nasýpat“, to je vápno z pece ručně vybírat na „opálky“, a z těchto na připravené vozy nasýpat. Této práce se zúčastňovali rodinní příslušníci, včetně dospělých dětí. Pálilo se dle potřeby, nejčastěji před svátky a různými „hody“, i třeba 2 až 3x týdně. To se vápno i v noci, horké v rukavicích „nasýpalo“ a ihned odváželo. Vápeníci vyjížděli z domu kolem půlnoci, aby už časně zrána ve vzdálených obcích, v okolí Prostějova nebo Jevíčka, svůj výrobek voláním „vááápno, kupte“ a nebo „váápno - vááápinko“ nabízeli ke koupi. Ještě v prvém desetiletí, tohoto století vápno se prodávalo na mísy. miska 2 ½ l, poulčtvrt 5 l, měřička 25 l a věrtel 33 l. Z toho také vznikla vápenická písnička zapsaná prvním kronikářem: Když ten vápeník - když on klobouk ztratí, mírku dá na hlavu - pro něj se nevrátí a když ten vápeník - když on mirku ztratí, do klobouka měří - pro ni se nevrátí atd. Kladení i pálení se někteří vápeníci prováděli sami. Toto dělal výměnkář a nebo i hospodář, který měl mladé síly k rozvozu i prodeji vápna. Posledním „paličem“, který tuto práci vykonával jako své zaměstnání byl Flek Alois z č. 67 přízviskem „Lóza Jenofin“ a od naložení a vypálení pece se platilo 20 Kč a celodenní stravu včetně svačin. Často si vyžádal mimořádný příspěvek na „čtvrťák“ Prostějovská, která mu velmi zpříjemňovala náladu. Jeho manželka mu v práci vydatně pomáhala, a včas potřeby, ho i plně zastoupila. Z dalších událostí bych ještě uvedl: V červnu 1914 asi týden po provedení atentátu na následníka císařského trůnu, v Sarajevu, přeletěl nad naší obcí prvý eroplán. Letadlo se přihlásilo velkým hřmotem, nad lesy v koutech. Konečně jsme ho spatřili. Byl to dvouplošník, nevysoko letící, směrem na Rozstání, pravděpodobně do Brna. Další událostí byl přelet velké vzducholodě, nad obcí v r. 1923 v srpnu. Vzducholoď měla tvar doutníku, měla dvě loďky a letěla od jihu k severu, směr Rozstání, Žďárná. Bylo jasné počasí a vzducholoď byla dlouho pozorovatelná až jako tečka se v dálavách ztratila. Časopisy pak oznámily, že vzducholodí letěla skupina vědců z Itálie s vedoucím „Nobile“ k severnímu pólu. Cíle vzducholoď sice dosáhla, severní pól přeletěla, ale v polárních krajích ztroskotala. Posádka, ve které byl i jeden čechoslovák profesor Bělohlávek, byla později letadly ze severských státu zachráněna. První rozhlasový přijímač, používal Josef Hejč, rodák z čísla 82, který si to amatérským způsobem vyrobil asi v roce 1932 - 33. Byl jsem na baterky a poslech jen na sluchátka. Přes to tento vynález byl považován od starších lidí za malý zázrak. První rozhlasový přijímač si pořídil Teodor Kala, host. č. 24, závislý na anténě, upevněné na dvou vysokých tyčích asi ve vzdálenosti 20 m od sebe. V době kritických událostí historických v roce 1938 - 39, byly rozhlasové zprávy, napjatě poslouchány, vždy hromadně, větším počtem občanů. V kronice na straně 257 z roku 1938 je záznam o neobyčejném přírodním zjevu „severní záře“. Byl to nádherný pohled, kdy celý obzor nad lesy od Houskovksé hájenky až do koutů, byl zbarven jasně růžovou září, která přecházela čím dál výše nad obzor do fialova a v zenitu byla zvolněna jako závoj, kterým probleskovala světla mnoha hvězd. Tento zjev „severní polární zář“ trval asi 2 hodiny, neměl pamětníka a také se dosud neopakoval. Povděčnými lidmi byl vykládán jako nějaké znamení a snad byl předzvěstí druhé světové krvavé války, která byla stejně už na obzoru. A za 14 měsíců bylo 15. 3. 1939, kdy nás brala pod ochranu, německá říše a okupací udělala z naší republiky „protektorát“. I příroda se tehdy stavěla proti vůli okupantům. 143

Teplota toho dne klesla hodně pod bod mrazu, severák přiháněl sněhové bouře, na silnicích se tvořily sněhové závoje a tak okupující „vermacht“ přebírala ochranu nás a naší vlasti. Obyvatelé byli vyzváni, aby zachovali klid a tak jen smutně se zlobou v srdcích přihlíželi, jak i v tomto nepříznivém počasí v odpoledních hodinách, začaly od Hartmanic projíždět motorizované jednotky německé armády směrem na Sloup. I v obci se některé zastavily a ve stávajících obchodech, u Hynštů a v konzumu, vykupovali potraviny, čokoládu, cukrovinky a jiné zboží za, pro okupanty upravenou měnu 1 marka 10 Kč. Poslední strana! Končím se zápisy o práci, radostech, starostech, našich předků, a jiných událostech, které kronikáři nebyly zapsány. Domnívám se, že by bylo škoda, toto v zápisech vynechati. Prosím jen čtenáře, aby mně omluvili, bude - li jim něco nesrozumitelné. Ke spisování nemám potřebné vzdělání. Metoděj Hudec. Železnice do Molenburku. Při hledání v archivech jsem objevil i tento záměr. K záměru vybudovat železniční spojení Blansko- Vyškov došlo v období před 1. světovou válkou, kdy vznikly první tendence orientovat drážní spojení ve směru na Vyškov. Byl to v prvé řadě tzv. projekt Dráhy Moravského krasu: Rájec-Sloup-Housko- Molenburk.. Návrh byl podán Okresnímu úřadu v Boskovicích před první světovou válkou. Prosazovali ji především lidé se zájmy o výzkum a využití severní části Moravského krasu: hoteliér J. Broušek s MUDr. H. Langrem ze Sloupu a poslanec J. Šamalík z Ostrova. Jejich zájmy, s nimiž usilovali o zřízení této trati, byly spíše komerční. Na základě jejich žádosti bylo uděleno ministerstvem železnic povolení o provedení předběžných technických prací. Projekt železniční dráhy byl zadán c.k. stavebnímu radovi Dr. A. Samojedovi, který jej dokončil v lednu 1914.Trasa dráhy navazovala na zmíněnou železniční trať Brno- Česká Třebová ve stanici Rájec. První zastávkou byl Holešín, odtud stoupala ke společné zastávce mezi Petrovicemi a Žďárem, z další zastávky ve Sloupě vedla údolím potoka Luhy přes Housko do cílové stanice Molenburk, čímž se přiblížila k hranici okresu Vyškov. Zvažována byla i možnost prodloužit tuto trať ve směru na Prostějov a Přerov (přes Vyškov) a z Rájce pak přes Černou Horu do Tišnova. Délka trati Rájec-Molenburk činila 20 km a překonávala poměrně značné převýšení 300 m. Plánované vybavení této trati počítalo se dvěma parními lokomotivami, třemi osobními, jedním poštovním a pěti nákladními vozy, což znamená, že se počítalo s využitím hospodářským i turistickým. Další práce na realizaci tohoto projektu byly zastaveny v důsledku vypuknutí první světové války. Škoda, že první světová válka, která připravila o život i mnoho molenburských občanů, zastavila i budování železniční 144

tratě do Molenburku. Nebýt toho, tak dnes by jistě Molenburk vypadal zcela jinak. Při příjezdu domů bychom slyšeli průvodčího: konečnááá...... Molenburk vystupovat !!!!!!! . Článek v Moravských novinách z roku 1928. Návštěvníci Moravského Krasu, přicházejíce z východu zvlášť, míříce do sloupských jeskyní, ubírají se vsí Molenburkem. Často bývá slyšet otázku, proč má obec v českém kraji německé jméno. Proto uvádím stručně: Jiří z Rogendorfu nabyl r. 1618 sňatkem s Janou z Drnovin panství rájeckého. Jeho synu byl šlechtický titul změněn na: Kristián, hrabě z Rogendorfu a svobodný pán z Mollenburgu. Vnuk pak, Karel Ludvík, přičinil se o zlepšení poměrů na panství, založil r. 1717 ves Rogendorf u Nerovnic a r. 1724 na nejvýchodnějším výběžku panství ves Molenburk, tuto snad proto, aby tehdejší skoro pralesy v této končině se zužitkovaly, hlavně pálením dřevěného uhlí pro nově zřízené hutě Blansku. Místo, po němž je odvozen přídomek = z Mollnburgu = je hrad, nyní zpustlý v Dolních Rakousích. Stojí na příkré stráni těsně nad městem Weiten, asi 3 hod. severně od Kremže. Protože hrad již r. 1296 byl pobořen, je mnohem staršího původu.Půvoní jméno až do roku 1486 , bylo Molnberch, Molnverch a podobně, teprve od této doby Mollenburg. Majitele bývali bohatí, majíce i jiné statky, ale vždy se psali = von Mollenburg =. Statek koupil r. 1486 Kašpar z Rogendorfa. Císař Karel V. udělil jeho třem synům ve Vormsu r. 1521 stav svobodných pánů sv. říše římské s titulem pánů z Rogendorfu a Mollenburgu a nejstaršímu z nich, Vilému svěřil soudní a hrdelní právo na jejich panství a právo ražení vlastní mince. R.1547 hrad s oklím přešel do cizích rukou, ale Rogendorfové byli jedním z předních rodů v říši. Od r. 1577 až 1839 patřil Lindeggům z Lizna, pak císařskému rodu.Ještě r. 1844 byl opraven, ale r. 1860 byly střechy strženy a hrad vyklizen. Protože původní jméno končící na „berg“ se dlouho zachovalo, snad se kopec nad Weiten tak jmenoval od pradávna, i když tam ani hrad nestál. První část jména : mol, též molch, značila ve staré němčině mloka. Původní jméno Molnberg = mločí hora přešlo pak i na hrad. (Podobné jméno má i půvabná rokle u Znojma = mločí údolí, Německy Salamandertal.) V Molenburku je teď 90 domů, škola, nyní 3 tř., je od r. 1816, vlastní duchovní správa od r. 1877. Hasičský sbor byl zřízen r. 1892, Raiiffazenka r. 1900, sokolská jednota 1920, orelská 1922. Ze světové války se nevrátilo 18 vojáků, 145

legionářů bylo asi 10. Roku 1893 dne 10 dubna lehlo popelem 36 domů. V Molenburku se narodil Musil, majitel tiskárny ve Vídni vydavatel známých kdysi Musilových písanek. Zde se též narodil Jan Hudec, známý jako překladatel z jiných slovanských jazyků, zvláště ze srbského. Jeho zeť, Jan Kunc, ředitel konzervatoře v Brně, vydal s průvodem klavíru Molinburský pěsničke, 10 počtem, které jeho choť, koncertní pěvkyně, úspěšně někdy zpívá. Molenburk, obklopený věncem velkých lesů rádi navštěvují letní hosté, kteří při příchodu i odchodu říkají „Zlatý Molenburk!“ František Tenora. Moje vzpomínka. Pro obyvatele Molenburka byla ohlášena druhá světová válka již 25. ledna 1938. Obyvatelé zdejšího kraje byli velice překvapeni přírodním úkazem „severní září.“ Tuto bylo lze pozorovati asi o půl deváté hodině večer na severozápadní části oblohy, jak pozvolna postupovala k severu, obzor byl zbarven jasně růžovou září, která přecházela jasně nad obzor do fialova, kde asi o desáté hodině poznenáhlu zmizela. Tento jev byl vykládán občany jako varující znamení, jako předzvěst druhé světové války, která byla již na obzoru. V tomto roce lidé spěchali se žněmi, byli nějak moc vystrašení co se ve světě děje. Brzy na podzim se sešli sousedé u rádia, které bylo v Molenburku jen jedno a poslouchali prezidenta, který oznamoval mobilizaci. Ženy honem sháněly nějaké jídlo pro své muže nebo sourozence, kteří museli narukovat. Každý měl velký dřevěný kufr se svým prádlem a ostatními potřebami. Všichni občané je vyprovázeli, jejich ženy a také mnozí příbuzní s pláčem. Odloučení však netrvalo dlouho, muži se postupně smutní vraceli, protože nás Hitler zabral bez boje. Bylo jen pár šarvátek na některých částech hranic. Také můj tatínek musel při mobilizaci narukovat, ale brzy se vrátil. Narukoval do Frenštátu a byli ubytováni ve škole. Po pár dnech dostali rozkaz odevzdat zbraně a byli propuštěni. Frenštát zabírali Němci. Pan řídící vnutil tatínkovi některé obrazy ze školy, říkal, že by je Němci spálili. Tatínek měl problém jak je vzít, protože většinu cesty musel jít pěšky. Po pár dnech přišel domů již v noci a ukazoval nám obrazy Masaryka, Upálení mistra Jana Husa a Žižky. Tyto obrazy jsme potom museli uschovat a až po válce jsme je zase pověsili. A skutečně, jak to občané při polární záři předvídali, za 14 měsíců bylo 15 března 1939, kdy nás brala pod ochranu německá říše a okupací udělala z naší republiky „Protektorát“. I příroda se tehdy stavěla proti okupantům. Teplota toho dne klesla hodně pod bod mrazu, severák přiháněl sněhové bouře a na silnicích se tvořily sněhové závěje. A v tomto čase okupující armáda přebírala v ochranu naši vlast. Obyvatelé byli vyzváni, aby zachovali klid a tak jen smutně se zlobou v srdci v tomto nepříjemném počasí očekávali příjezd Němců…. V odpoledních hodinách začaly od Hartmanic přijíždět motorizované jednotky německé armády směrem na Sloup. Část se jich také zastavila u nás v naší obci. Jak Němci zjistil kde je obchod, tak hned nakupovali. Byli překvapeni, jak je to u nás levné. Kupovali vše, hlavně čokoládu, cukrovinky a jiné různé zboží. Kupovali jak u „Hynštů,“ tak také naproti v „Budoucnosti.“ Jakpak by to pro ně nebylo levné, když pro okupanty byla upravena měna. Za jednu marku dostali deset korun. Část okupantů také projížděla celou vesnici. Přijeli na motocyklech a velmi promrzlí. Přijeli také k nám do „Chaloupek“, kde jsem bydlel. Vzpomínám, jak lidé vycházeli před své domky a čekali, co bude 146

dál. Němci se ale dlouho nezdrželi, zastavili, něco pokřikovali na občany, ti však stejně nerozuměli a hned raději se rychle vrátili do svých domků. Všichni v Molenburku měli strach, co bude dál. Začala okupace, a žilo se velice zle. Moje školní léta. Chtěl bych napsat také něco o naší molenburské škole, do které jsem také chodil, ale moc pěkných vzpomínek na ni nemám. V té době jsme byli doma dva bratři. Starší o dva roky Pepík, ten byl od malinka silný, nebojácný a velký jedlík. Já naopak, jsem byl slabší, sice hodnější, ale velký posera. Jak nastal ten čas a já jsem měl nastoupit do první třídy, tak jsem tam šel se strachem. Pepík, jak píši, ten tam chodil již dva roky, a protože byl velký gauner, tak často dostával ve škole výprask a vždy mně doma vyprávěl, jaké to bylo. Ten se z toho vždy rychle otřepal, ale já jsem měl strach, že také budu bit a toho jsem se bál. Doma mně rodiče měli rádi a já jsem byl také hodnější jak Pepík, který občas doma od tatínka něco slízl. Tatínek nás doma moc neřezal, ale snad několikrát za rok, Pepík dostal potěhem a já nějaký ten záhlavec. Ve škole mne učil pan ředitel Talský, učitel Grmela a potom němčinu učitel Němec. Nejvíce nás řezal pan řídící, i když jsem v tom byl nevině, tak jsem také občas dostal. Ale nebylo to tak zlé. Pan učitel Grmela byl hodný, a pan učitel Němec, dával záhlavce jen občas. To pan farář, ten byl přísný, dával záhlavce a za uši. Jednu příjemnou vzpomínku ale přeci mám. Dostali jsme za úkol nakreslit za domácí úlohu výkres, co nás z přírody zaujalo. Tak jsem doma nakreslil květiny a pan řídící mi nechtěl věřit, že jsem to kreslil sám. Tatínek mu ale dosvědčil, že jsem to sám kreslil, Tak jsem to měl na výstavě a byl jsem na to hrdý. Zajímavé je, že v měšťance jsme moc nekreslili, až v důchodu jsem začal si doma kreslit obrazy a dneska jich mám doma plný dům a myslím, že dokonce se mi mnohé podařily. Tak vypadá moje pracovna, všechno moje obrazy. 147

Lesní správa v Molenburku po okupaci 148

Krátce závěrem. Tato kniha a v ní kronika končí zápisem posledního kronikáře pana Metoděje Hudce rokem 1939, kdy nás zabrali okupanti. Byla to těžká doba a psát nějakou kroniku té doby a psát ji pravdivě bylo zcela nemožné. Byly časté prohlídky a každá maličkost, která se Němcům nelíbila, byla trestána a to přísně trestána i smrtí. Prvně jsem zvažoval o zveřejnění naší kroniky v roce 2005, kdy jsem také začal s mým rodokmenem. Někteří rodáci se na mne obraceli a chtěli zjistit něco o svých předcích narozených v Molenburku a také o tom, jak to dříve v Molenburku bylo po jeho založení. Tak jsem se rozhodl v roce 2006 digitalizovat naši molenburskou kroniku. Uvedl jsem to na internetu a byl o to dosti velký zájem. Tenkrát to přivítalo i vedení obce a dostal jsem za to odměnu. Chtěl jsem to dělat, ale, jak se říká zadarmo a tak patřičnou odměnu jsem věnoval Mateřské a Základní škole. Blížilo se 290 výročí založení naší obce a tak jsem se rozhodl, že naši kroniku vydám v knižní podobě. Moji přátelé mi přislíbili pomoc, kterou také splnili. Hodně mně při psaní a radami zvláště RNDr Tonar pomohli. Tak se zrodila Kronika obce Molenburské, doplněna o historii našeho kostela a dokonce i vzpomínkami našich rodáků i jejich potomků. Je to obsáhlá kniha, vydaná na fotografickém papíře ale byla dosti drahá. Podařilo se mi využít nabídky snížené ceny, ale přesto byla kniha ještě drahá. Přesto si jí koupilo několik našich občanů, ale více potomků našich rodáků. Nestačil jsem všechna požadavky pokrýt. Nyní by kniha stála asi 4.000 Kč, ale podklady pro objednání se mi již z mého počítače hodně vymazaly. Takže nyní, kdy důsledkem mých nemocí žiji již, jak jsem napsal strastiplný život, tak jsem postupně připravil první část „Historie naší obce Molenburské,“ do ní vložil moje zápisky z „Kroniky obce Molenburské,“ doplnil obrázky a zpracoval do formy, kde si ji mohou všichni, kdo mají zájem alespoň přečíst. V sočasné době kroniku vydávat nemohu a tak vše z této knihy si můžete přečíst v této nové knize. V knižní podobě, chystám postupně ještě tři díly historie naší obce. Doufám, že je ještě brzy zpracuji alespoň do této formy. Jsem rád, že naše obec vzkvétá, staví se nové krásné domy a to je znamení, že se lidem v naší obci líbí. Antonín Jirušek. Knihu nikdo nekontroloval graficky, pravopisně ani slohově. Omluvte moje chyby. Děkuji. 149