pobyt v Luhačovicích PDF

Rozjímání a život starého nemocného muže na léčení v Luhačovicích. Čas nám starším rychle běží, nemoci se zhoršují, nabírají na intenzitě a nám nezbývá než hledat nové možnosti ke zlepšení našeho zdravotního stavu. A tak jsme se sešli v těžké době, kdy nás s plicními chorobami velmi ohrožuje pandemie Coronaviru v lázních v Luhačovicích, abychom zde pomoci mnohých většinou příjemných léčebných procedůr nabrali alespoň trochu nových sil, které nám uleví v našich většinou plicních nemocech a také pomohou lépe vzdorovat nebezpečné pandemii. Když jsem více jak před rokem byl zde v Luhačovicích také na léčení, tak jsem jel s tím, že se můj zhoršený stav alespoň trošku zlepší. To jsem ještě byl v takovém stavu, že jsem mohl každý den po obědě, nebo večeři si zajít na malé pivo, nebo sklenici dobrého vinka. Musím přiznat, že jsem se krátkou dobu po léčení cítil lépe. Dlouho to však netrvalo a můj zdravotní stav se zase začal zhoršovat. Tak jsem zase hledal nové léky, jednal u lékaře jak zhoršování zabránit. Bohužel ani dva nové léky postupné zhoršení nezastavilo. Byly mně znovu nabídnuty lázně, váhal jsem, ale nakonec při mírném zlepšení jsem souhlasil a jsem znovu v Luhačovicích. 1

Bydlím v krásném Hotelu Morava, ve kterém jsou prakticky všechny naše předepsané procedůry k dispozici. Také je většinou všichni skoro všechny absolvujeme. Já mám nejraději koupele a masáže, inhalátory mám také doma a každý den je používám, takže mi zde nejsou vzácné, ale zde jsou lepší, a tak žádnou inhalaci nevynechám. Také kyslíkový přístroj vlastním, ale zase rád na kyslíkovou oxygenoterapii chodím. Procedůr mám více, ale i ty i když některé nejsou pro moje zdraví tak důležité, přesto žádnou nevynechám. A tak jsem se již první den setkal u oběda s pacienty u našeho stolu. Dvě dámy se se mnou pozdravily, ale moc do řeči jim nebylo. Tak jsem se představil, potom dal do řeči a seznámil se sousedem panem Antonínem. Je to podle mého odhadu ještě asi sedmdesátiletý mladík, emeritní strojvůdce. Nabídl mi hned také tykání, což jsem s potěšením přijal, protože v zaměstnání i doma s kamarády si tykám. Oběd byl dobrý, tak doufám, že si zde budu na dobrém jídle i dále pochutnávat. A tak jsme se při obědě ještě s Antonínem domluvili, že si spolu příležitostně zajdeme posedět třeba na dobré vínko, nebo pivečko, a přitom si budeme více o nás vzájemně povyprávět. Druhý den, časně ráno, již v sedm hodin jsem musel na první inhalaci. Bylo tam hodně obsazeno, a tak jsem se posadil vedle příjemného pána a dali jsme řeč o našich nemocech. Moc jsme si toho neřekli, ale pán se mi představil jako Alois s tím, abych mu říkal Lojza. Také mám kamaráda Aloise a říkám mu Lojzíku, tak i novému kamarádovi budu říkat stejně. Je to také podle mne ještě sedmdesátiletý zdatný a velmi pohledný pacient. Posuďte sami a dáte mi za pravdu. Později, po bližším seznámeni jsem zjistil, že i tak pěkný muž je dosti nemocen. Překvapil mne, že to tak nebere a ví, jak na tom je. A tak začal můj život v lázních Luhačovice. Bohužel moje naděje již druhý den vzaly za své. Po prvním pivečku po obědě a prvním vínečku po večeři se mi druhý den trochu přitížilo a musel jsem se zatím s tím učit žít. Naději, ale neztrácím, stále věřím, že se to zlepší. Jsem zde již skoro týden a zatím můj zdravotní stav je jen mírně lepší. Přesto, že bylo dosti teplo, tak jsem se vydal s kamarádem Lojzíkem na procházku. Chtěli jsme si prohlédnout nově upravenou kolonádu a také hlavně popít studené i vlažné léčivé Vincentky. Nejdříve jsme ale po cestě také ochutnali léčivé vody u pramene Dr. Šťastného. 2

Lojzíkovi moc nechutnala, mně ano. Byla příjemně studená. Byla tam spousta lidí, popíjeli, posedávalli a odpočívali ve stínu. Dlouho jsme tam nepobyli, a tak pomalu a líně jsme odkráčeli za Vincentkou. Na kolonádě jsme se chvíli zdrželi, prohlíželi jsme obchůdky a také návštěvníky, kteří přicházeli i odcházeli, bylo tam stále živo, ale také, hlavně starší posedávali na lavičkách. Odtud jsme konečně odešli na vincentku. V hale Vincentky bylo hodně lidí. Tak jsme si také natočili vincentky, ochutnali teplé i studené, pořídil jsem nějaké fotografie a pomalu jsme zase odcházeli k domovu. 3

4

Byli jsme hodně unaveni, a tak jsme se cestou zastavili na malé občerstvení. Dali jsme si vídeňskou kávu a pozorovali kolemjdoucí. Bylo to velmi zajímavé, že se nám nechtělo ani odcházet do našeho bydliště Hotelu Morava. 5

V pátek ráno jsem se vydal na nákup ovoce. U stolu při obědě mi doporučili zajít k trhovcům, nebylo to daleko jen kousek od pošty. Měli tam dobré švestky a také pěkně zralé broskve. Tak jsem si nakoupil a také jsem tam ještě objevil dobré karamely. Měl jsem dva dny co pojídat a mlsat. Při zpáteční cestě, bylo to do kopce, jsem se u pekařství posadil k pěknému dědečkovi. Seděl tam sám a hned se dal do řeči. Jsem tu na krátké dovolené, zítra pro mne mladí přijedou. Jsem z Ostravy a je mi 85. roků. Moc pěkně vypadáte, povídám mu. Všichni mi to říkají, že pěkně vypadám. Opravdu byl pěkný menší stařeček. Potom bylo dlouhé vyprávění obyčejného pracovitého člověka. I pro mne to to jeho povídání bylo zajímavé, jak staří pracovití lidé prožívají stáří. Někteří, jako tento, mají to štěstí, že mají hodné děti. V pondělí 31. 8. ještě bylo pěkné počasí, a tak po ranních procedůrách jsem se vydal ještě před obědem pro aloisku. Cestou jsem si prohlížel krásné vilky, pěkně upravené a pojmenované. V této oblasti jsem nenašel žádný malý, nebo menší domek. Jak jsem již docházel k prameni Aloisky, tak jsem došel starší paní, která když jsem jí míjel, mi povídá že je to do kopce, a tak musí odpočinout a hned pokračuje, také jdete na aloisku, povídám ano a paní zase pokračuje, bude mi devadesát, prodala jsem poslední auto a garáž, tak mám dost peněz a přijela jsem na dovolenou zase do Luhačovic. Moc se mi tu líbí ještě povídá a já k tomu, tak paní půjdeme pomalu na tu aloisku. Já jsem trochu přidal, ale paní vykládá dále. Víte já jsem jezdila ráda auty. Měla jsem hodně aut a také jsem jela několik závodů. Ale to jsem byla ještě mladá, ale jezdila jsem ještě nedávno. Doma jsem hodně špatně upadla, zlomila si ruku, ještě jí mám v pevném obvazu a při tom léčení v nemocnici 6

jsem se rozhodla, oni mi to tam také doporučili, abych již autem nejezdila. To mi již povídala, když jsme si sedli na lavičku. Seděl tam jenom jeden mladík, a tak mu říká, aby nás vyfotil, že mi dá mail a musím jí fotku poslat. Tak nás vyfotil za stálého vyprávění milé paní. Já musím již na oběd pravím, popřál jsem hodně zdravíčka a odcházím. Nyní, když se tak na fotku dívám tak se mi nezdá, že by měla devadesát roků. Vypadá dobře, pěkně upravená, ale přeci jenom taková křehoučká upovídaná starší paní. Pro to její povídání mi ani nestačila dát mail. Měla by určitě z fotografie radost. Po poledni 26. srpna, po dobrém obědě jsem se zase vydal na kolonádu a na vincentku. Bylo hodně teplo, všude zase plno lidí a tak jsem se měl na co dívat a také pozorovat život v Luhačovicích. Musel jsem se zase zastavit u pramene Dr. Šťastného, trochu popít studené minerálky oddychnout a zase se pomalu šourat ke kolonádě. U Vincentky bylo plno, ochutnal jsem teplé i studené, která v tom teple mně moc chutnala. Po krátkém odpočinku jsem se zase vydal k domovu do Hotelu Morava. Teplo a cesta mě hodně unavila, a tak jsem se hned na začátku lázeňské ulice posadil pod markýzu a objednal si pivo. Všude bylo plno, lidé chodili oběma směry, jedni na vincentku, druzí zase od ní. Jak jsem tak seděl, pozoroval a čekal na pivo, začal jsem fotit a natáčet kolemjdoucí. Bylo to hodně zajímavé. Mnozí tak jako já, hledali místo, aby se mohli posadit a dát si něco dobrého. Většinou nebyli sami. Jak se usadili, hned začali prohlížet nabídky jídla a pití. Bylo hodně domlouváni a potom hned vyhlíželi servírky. Jak některou uviděli, hned zvedali ruce a dožadovali se obsluhy. Jakmile se jim podařilo servírku přivolat, tak hned začali objednávat. Ti, co přišli sami, tak většinou pivo, nebo kávu v různých variantách, ti co přišli s rodinou, tak toho bylo mnohem víc, hlavně něco k jídlu pro sebe a děti, něco k pití a nakonec třeba i tu kávu. A potom začalo to dlouhé nedočkavé čekání, ohlíženi, zda již servírka jim jídlo nepřináší a zda si dobře vybrali. Strašně netrpěliví se konečně dočkali. Jídla byla na stole. Snad mohu říci, že všichni se s velkou chutí pustili do jídla. Pojídali, pokukovali po ostatních, zda jejich porce nejsou větší, otáčeli talíře, aby mohli lépe nabrat omáčku na knedlík, nebo brambory, ti starší upíjeli piva a zase s chutí dojídali poslední zbytky jídla. Na talíři nesmělo nic zůstat. Potom pomalu dopíjeli pivo a pozorovali sousedy co ti měli k jídlu, zda to neměli lepši a chutnější. Většinou se začali domlouvat, zda si ještě nedají kávu nebo zákusek, pokud to již neměli objednáno. Jak již na stole nebylo nic k snědku a k pití, tak smutní a s povzdychem vyslechli servírku kolik budou platit. Při placení se jim vytrácela radost z jídla a pití, protože vše bylo velmi drahé a tak smutně odcházeli se ještě napít z některých léčivých pramenů, kde to teklo zadarmo. 7

8

Dnes je již šestého září, neděle, první den, kdy dopoledne pršelo. Tak mi pobyt pomalu ubíhá a za pár dnů zase pojedu domů. Včera jsem šel později odpoledne na malé pivo a u cukrárny jsem potkal manžele Adamcovi, jsou zde ještě s Grmelovými na týdenní dovolené. Na pivo se mnou nechtěli, paní kupovala zmrzlinu. Tak jsem zase sedl na rušné ulici pod markýzu , jako obvykle bylo plno a tak jsem se zájmem opět pozoroval během pití piva lázeňské hosty. Zase to bylo velmi zajímavé. Občas při procházkách, nebo u pramenů posedím a popovídám s pacienty, kteří se zde také léčí s plicní nemocí. Já jsem myslel, že jsem na tom hodně špatně, ale někteří, jak jsem se od nich dověděl jsou na tom ještě hůř. Bylo mi jich moc líto. Pan Vojta Adamec. Včera jsem šel s jedním kamarádem Petrem z hotelu na Aloisku. Je to trochu do kopce, ale v polovině cesty jsem viděl, že tam nedojde. Dohodli jsme se, že počká na posezení vedle v hotelu, 9

dá si pivo a já mu aloisku donesu přímo od pramene. Tak jsem šel, musel několikrát odpočívat, ale šlo to. Na neděli šestého srpna připravili v Luhačovicích \"Kloboukový den\". Dověděl jsem se, že je to tradice a slaví se každý rok. Tak jsem si říkal, že to musím také vidět, protože hodně pacientů o tom mluvilo a také se na předvádění chystalo. Horší bylo to, že od rána pršelo, ale pán se smiloval a po polední se začalo vyjasňovat. Tak jsem se před druhou hodinou vydal také na kolonádu, že budu mít hodně fotografií a nějaké video zase do mého archivu. Celou cestou se bylo zase na co dívat. Všude spousta lidí, procházeli se, posedávali, starší odpočívali, mladší zase popíjeli a vychutnávali nabízené dobroty. Podivil jsem se, ale na kolonádě moc lidí nebylo. Tak jsem se posadil na lavičku ke staršímu pánovi, který hledal v peněžence, vytahoval spoustu papírových peněz a hledal občanku, jak mi později řekl. Prohlížel jsem krásné okolí Luhačovic. Všude kolem Luhačovic je nádherná příroda, která lemuje pěkné vilky, penziony, hotely, které většinou jsou také poraženy v zeleni stromů, okrasných keřů a květin. Pán se ke mně naklonil a ptal se, zda jsem zde také na léčení s dechem. Říkám že ano. Jste na tom líp, než ten pán, co tady seděl a před chvílí odešel povídá. Moc těžko dýchal, bylo mi ho líto. Víte, ani nemluvil, jen chviličku poseděl a zase šel. Já jsem zde jen na týdenní dovolené. Děti mi pobyt koupili k devadesátiletým narozeninám. Víte, narodil jsem se již v roce 1930. Mám štěstí, ještě se mi daří dobře. Jsem ze Studénky a celý život jsem pracoval na výrobě a později i v důchodu na opravách psacích strojů. 10

První psací stroje se hned po válce začaly vyrábět ve Zbrojovce podle německé licence a potom již naše české a......tak delší dobu vyprávěl dál. Skončil jsem u elektrických. Řekl jsem mu, že jsem ve Zbrojovce krátký čas řešil výrobu speciálního elektrického stroje pro naše meřící systémy. To jsem rád, že jste si přisedl povídá, začal se vyptával jak to probíhalo a povídání by mohlo být nekonečné, ale začalo se mračit, tak jsem se musel rozloučit a spěchal se ještě napít Vincentky a šel domů. Došel jsem na konec parku a uviděl začátek průvodu kloboukářů. Byl to pěkný pohled většinou na starší, velmi dobře oděnou honoraci. Také se tak důstojně nesli. Musel jsem se tedy s průvodem vrátit abych také prožil celou promenádu. Na kolonádě již bylo hodně lidí, průvod dvakrát obešel vodní fontánu, seřadil se pro fotografy a potom již s hudbou odcházel na podium. Já jsem se dlouho nezdržel a dle mých možností spěchal domů abych nezmokl. 11

12

V pondělí jsem po obědě odpočíval a potom zašel na kávu. Potkal jsem u pramene kamaráda, tak jsme krátce po hovořili a já zase pomalu domů. Večer jsem byl Lojzíkem pozván na rozlučkové pivo do hotelu u Aloisky. Přišel i kamarád Petr, tak jsme poseděli, povídali a já jsem musel brzy domů. Zase mi ten dech zlobil. 13

V úterý 8. září jsem šel dopoledne do Paláce cvičit v bazénu a při této příležitosti jsem ze šestého patra na terase fotografoval a natočil videa. Po cvičení jsem zašel k trhovcům koupit ovoce a ještě ponožky, měl jsem štěstí potkal jsem tam kamarády z vesnice Boženku a Miloše Grmelovi. Byli jsme rádi, že jsme se potkali a večer si půjdeme popovídat u piva. Tak jsme se v hotelu Elektra také večer sešli. Adamcovi nepřišli, ale přišla Mařenka Ševčíková s kamarádkou z Němčic. Všichni jsme si dali malé pivo, popovídali o nemocech a vzpomínali, já jsem musel brzy odejít, nebylo mi dobře. Oni ještě poseděli u druhého piva. Grmelovi Boženka a Miloš, paní z Němčic a Mařenka 14

Dnes dopoledne jsem se stavil za kamarádem Petrem. Přestěhoval se do nového apartmánu a je spokojen. Zdraví mu moc neslouží, byl nějaký smutný. Dýchá se mu bídně, tak jsem chtěl s ním trochu o jeho zdraví pohovořit. On sám se o výsledky měření na spirometrii nezajímal, stejně tak o výsledky jiných vyšetření. Nyní by se rád se mnou o tom pobavil, ale zprávu od poslední kontroly dal zde lékaři a ten si jí nechal. Tak jsme se domluvili, že si o ni zítra při kontrole řekne a potom bychom to probrali. Bohužel lékař mu ji nechtěl dát. Tak jsme šli na kolonádu a cestou popíjeli léčivé vody Dnes 9. září jsem si vzal k obědu IPad a udělal pár snímků. Také kamarád naproti mne mi udělal snímek jak se chystám k jídlu. Dobře jsem si vybral, moc mi chutnalo. Kamarádi u stolu s polévkou. V pátek 11. září mne pozval kamarád Petr zase na aloisku, tak jsem mu řekl, že pozvu také kamaráda Jeníka, který je zde na krátké dovolené. Atak jsme s tam sešli. Bylo ta spousta lidí, také manželé ze Sloupu a tak jsme se tam. Chvíli zdrželi. Jeník tam již byl, tak jsme dvakrát ochutnali aloisky a pomalu šli již skopce do hotelu na pivo. U piva jsme také tentokrát déle poseděli, Lojzíkovi chutnalo, tak si dal dvě. Byl jsem rád, že jsem byl již doma v hotelu a hned jsem si musel lehnout a po večeři také. Jako obvykle potom před sedmou u televize, potom chvíli u filmu a do postele. Dlouho jsem tentokrát usínal. 15

Neděle 13. září. Zítra jedu domů, tak jsem si nejdříve zdřiml a potom šel koupit ovoce a zase dobré karamely. Po obědě jsme domluveni s Petrem, že si naposled zajdeme společně na pivo. Také jsem hodně často fotografoval, snímků mám velké množství, snad je po čase upravím a zveřejním. Některé přikládám. 16

17

18

19