Po stopách historie obce Housko

Úvodem Již dlouhá léta se zabývám historií Molenburku, hledám v historických knihách, různých článcích a také matričních knihách něco nového, co by obohatilo naši molenburskou historii. Při těchto hledáních, často narážím na informace o naší, dříve sousední obci Housko. Když jsem dokončil a vydal moji poslední knihu „Historii Molenburku,“ zaslechl jsem a to již po několikáté, když jsem publikoval v dřívějších obecních stránkách, že píši jenom o Molenburku. Tak jsem se zase nad tím zamyslel a začal jsem také psát novou, již více vypovídající knihu o historii „Obce Houskovaské.“ Zda se mi podaří ji dokončit to nevím. Zdraví mi neslouží, ale na druhou stranu, když sedím počítače a sleduji něco zajímavého, nebo píši něco, co mi velmi zajímá, tak zapomínám na moje útrapy a čas mi velmi rychle utíká. V této knize bych chtěl ukázat čtenářům, že i tak malá vesnička, jakou donedávna Housko bývalo, vlastně ještě je a možná také o trochu menší, má svoje dějiny a že stojí za to, aby občané žijící v Housku a nyní ve Vysočnech, možná i širší veřejnost se s nimi seznámila. Mojí snahou je, vhodnou formou přiblížit na bohaté, zajímavé a z větší části ne příliš známé, historické události a tradice obce Houska a jejich obyvatelů, kterou současná generace zná snad jen z vyprávění a vzpomínek svých rodičů a ti většinou však již jen z vyprávění svých prarodičů. Při psaní knihy jsem vycházel z historických pramenů, nejvíce z „Kroniky obce Houskovské, z knih Prof. MUDr Ervína Černého DrSc, rodáka z Podomí, z historie jedovnické madony od josefa Plcha, z bakalářské práce Ivany Chalupníkové, z Vlastivědy moravské, matričních knih, z mých archivů a vzpomínek, i když na Housko jich mám podstatně méně jak na Molenburk. I když jsem celé poválečné období po druhé světové válce v blízkosti Houska prožil a po druhé světové válce, jako předseda MNV ve Vysočanech jsem se budováním v Housku hodně zabýval. Chtěl jsem touto knihou, připomenout budoucím generacím téměř již zaniklou a v dnešní a překotné době rychle zanikající minulost, aby každý čtenář této knížečky, v ní našel alespoň něco, co ho na historii obce zajímá a pak zejména mladým čtenářům pomoci nalézt nové poznatky o historii obce, čímž chci alespoň malou měrou přispívat k poznání, z něhož se rodí upřímný vztah k tomuto místu, a vzbudit pocit hrdosti na svoji rodnou vísku. 1

Podle historické studie v regionu Drahanské vrchoviny, vzniklo první Housko v roce 1349 jako osada pod názvem Hertwigslav a leželo při hranicích dnešního k.ú. Molenburka a Houska ve výši kolem 580 m.nad m. Obyvatelům Molenburka i Houska byla oblast dobře známa hlavně pod názvy „U Kostelíčka“ a také „U výhně“. Zaniklé Housko patřilo k typickým holštejnským vsím. První zmínka o vsi pochází z r. 1349 pod výše uvedeným názvem Hertwigslav. V roce 1371 došlo k počeštění a ves má již jméno Hussy. Během let se jméno měnilo a v roce 1385 má název Husschiz, následně v roce 1437 Husie , v roce 1493 Húsko, v roce 1511 Hustí a v roce 1550 dnešní jméno Housko. Půdorys osady odpovídá typu dvouřadé lesní lánové vsi, dlouhé 415 m. Nejvyšším místem je místo zvané u kostelíčka. Při průzkumu byly vyorány spousty stavebního kamení a lidských kostí na ploše 15 x 15 m. Jde o stopy po kostele se hřbitovem uváděném v zápisech u Houska. Housko je jedinou zaniklou vsí, z našich 61 zaniklých středověkých osad, v nichž byl doložený kostel. Bylo tedy asi v regionu velmi důležité. Ležel na nejvyšším místě obce. Dnes je toto místo zvané „U kostelíčka.“ Na tomto místě byly vyoráno spousty kamení a velké množství lidských kostí. Zcela určitě jde o kostel uváděném u Houska v zápisech prof. Černého. Tato stavba byla podle molenburského kronikáře patrná ještě v 18. století a byla zřejmě zasvěcena Panně Marii. Kamení z této stavby byly použity na vybudování kostela v Molenburku, který je zasvěcen svatému Cyrilovi a Metodějovi. Do kostelíka chodili jistě lidé z okolních osad. Ves má stejné majitele jako městečko Holštejn. K jejímu zpustošení dochází však dříve než u Holštejna a to již za válek husitských asi v roce 1431. V roce 1567 se stává pustá ves součástí panství rájeckého. Je obnovena až kolem roku 1760 avšak o kilometr jižněji kolem založené sklárny. Jak je ze studie vidět, tak dnešní Housko má dlouholetou tradici. Podobně, ale ne s takovou přesností, popisuje vznik obce Housko pan učitel Sychra v roce 1927 v místní kronice. Takže občané a rodáci obce Houska mohou být na svou ves pyšní. Socha Panny Marie s Ježíškem. Tato socha byla přinesena z Molenburku neboli vesnice Housko, vesnice v kopcích rájeckého panství, z tamního pobořeného kostelíka, a umístěna ve věži, zbudované roku 1681. Další informaci o původu sochy najdeme ve druhé farní knize, jde o poznámku neorganicky dopsanou do nesouvisejícího textu z r. 1959: „Roku 1493 vyhořela vesnice Housko i kostel P. Marie a soška P. Marie se přemístila do Jedovnic.“ „Gotická Madona od neznámého mistra pochází z poutního kostela v nedalekém Housku, který byl zničen za husitských válek. Její nynější umístění dokazuje, že staré a nové umění může vytvořit obdivuhodný soulad.“ Středověká ves Husí ležela severně od dnešní ho Houska v údolí potoka Běličky, na katastru vsi Molenburku. Sloučením vesnic Housko a Molenburk vznily v r. 1964 dnešní Vysoč ny. Vesnice Husí se poprvé zřejmě zmiňuje r. 1349 pod jménem Hertwigslog (Hartwigova Seč), patřil k ní les Thenwald. Název vsi na- povídá, že ves byla založena dolnorakouský- mi kolonisty vedenými lokátorem Hartwigem na místě vymýceného původního pralesa. Pod slovanským názvem se zmiňuje poprvé r. 1371 (Hussy) a pak r. 1385 (Husschie). Dal- ší záznam je až z r. 1437 (ves Husie s lesem), kdy je navíc zmíněn i kostelní patronát, což je doklad, že v Husí existoval farní kostel. Založení vsi i vznik kostela ovšem můžeme předpokládat již někdy po r. 1250. Z mlhavé historie konkrétně vystupuje kněz Matěj, bý- valý farář ve vsi Hussy, který se dal na loupení a byl r. 1407 v Praze zatčen a odsouzen jako „svatokrádežník, lotr a vrah dvou osob. Opatrně lze říci, že Husí zaniklo pravděpodobně v první polovině 15. století. Problémem je, že kunshistorici se shodují v datování vzniku „naší“ sochy kolem r. 1500. 2

Provázel jsem sice kdysi v kos- tele řezbáře z jižní Moravy, který tvrdil, že by socha mohla pocházet i z doby (před)husitské a dodal: „Já už sem tých gotických madon pár viděl,“ ale další experti opět potvrdili dato- vání k r. 1500. Pak by jí nejspíše odpovídalo i označení Assumpta (Nanebevzatá), ztvárnění Panny Marie na měsíci se u nás objevuje od 15. století, zatímco Immaculata je mladší. Pak jsou ale jen dvě možnosti, buď kostel v Husí nezanikl společně s vesnicí, nebo socha z něj nepochází. Kloním se k první možnosti. V r. 1511 je zapsán v zemských deskách prodej zbytku holštejnského panství, zmiňuje se mj. pustá ves Hustí, již bez kostelního patronátu. Podle E. Černého ovšem k prodeji došlo již r. 1493, kdy je uveden název vsi Húsko. Nut- no dodat, že přípona –sko signalizuje ve staré češtině zaniklou lokalitu, což dokládají např. názvy nedalekých vsí: Holštejn – pus- té Holštejnsko, Neradice – pusté Neradsko, Loučka – pusté Loučsko a tedy i Husí – pusté Housko. I když vesnic zaniklo v blízkém okolí mnoho, Husí je jedinou zaniklou vsí s farním kostelem. Některé věci ovšem nasvědčují tomu, že kostel mohl přetrvat a být užíván i dále, kolem se totiž nacházel hřbitov, který mohl okolním vsím sloužit i nadále, kostel mohl přežívat jako pohřební kaple. Svědčí pro to živé povědomí místních lidí z Vysočan o existenci i situování kostela, traduje se i jeho zasvěcení Panně Marii, náš farář Gilg píše k r. 1805 o „pobořeném kostelíku“ a mapy sta- bilního katastru z r. 1826 zachycuji zcela přesně polohu obvodových zdí kostela i ohradní hřbitovní zdi. I kdyby snad dočasně zaniknul, za držení holštejnského panství vladyky Dubčanskými ze Zdenína došlo k obnovení ně- kterých vsí, dříve uváděných jako pusté (Ku- lířov, Hamlíkov – a Housko). Roku 1550 jsou při zápisu koupě tyto vsi uvedeny jako pusté, při zápisu prodeje Bernartovi Drnovskému z Drnovic r. 1567 jsou vedeny jako osídlené. Lze si jistě představit i to, že s obnovou vsi mohlo dojít i k obnovení zaniklého kostela, že do něj mohla být odněkud přivezena socha. Někdy poté (nejspíše za stavovského povstání či za třicetileté války) Housko definitivně zaniká. Otázkou je, co kostel a hřbitov. Až po r. 1700 zakládají Rogendorfové poblíž zaniklého Houska sklářskou huť, r. 1724 no- vou ves Molenburk, kolem r. 1760 kolem huti vzniká nové Housko. V jedovnickém kostele sv. Petra a Pavla si v předu na pravé straně můžeme povšimnout dřevěné sochy Panny Marie, umístěné na stupňovitém podstavci na zdi. Na evidenčním listu památky, založeném r. 1964 a revidovaném r. 1976 se můžeme dočíst: Socha Madony v presbytáři. Polychromované, částečně zlacené dřevo, výška 110cm, zadní strana rovná. Na měsíci stojící štíhlá postava Madony ve zlatém plášti s lámanými záhyby v místech pravé nohy, který si pravicí přidržuje u levého boku, na kterém drží nahé sedící děcko, dívající se směrem od matky. Oba mají na hlavách zlaté barokní korunky. Začátek 16. století. Kvalitní práce pozdně gotického řezbáře, po opravě. Kolem r. 1681 přenesena ze zřícené kaple v Housku, pak uložena ve věži a od r. 1805 na svato- stánku. Pojďme k naší jedovnické soše. Zmiňuje se o ní jedovnický farář Jan Nepomuk Gilg ve farní pamětní knize v kapitole Pozoruhodnosti z dějin Jedovnic: Roku 1805 jsme na základě ustavičné žádosti farníků umístili nad svatostánkem hlavního oltáře kostela dřevěnou sochu Panny Marie, která byla více jak 120 let uložena v místnosti ve věži, avšak na náklady farníků byla ozdobena. 3

Tak jako v Molenburku, tak i v Housku byla v roce 1927 založena kronika. Uchovala se až do dnešní doby a tak jak jsem již psal, tak jsem také z této houskovské kroniky čerpal nejvíce pro tuto knihu. Vybral jsem jen ty nejdůležitější části, jinak by byla kniha velmi rozsáhlá a já jsem chtěl jí doplnit fotografiemi a také jsem ji chtěl pro zájemce učinit cenově dostupnou. Pro dostupnost ji budu hodně dotovat. Obec Housko leží těsně vedle obce Molenburk, na nejvýchodnějším okraji tehdejšího politického okresu boskovického. Východní a jižní část obce se nachází v bezprostřední blízkosti lesa, z nichž první patřila k revíru Baldovec (Rozstání), velkostatku Lichtenštejna na Plumlově, druhá k revíru Holštejn, velkostatku Salmova v Rájci. Výměra obce činí 698,5 ha. Ves byla též označována jako Husí, Husie nebo Husko. U původní osady (která ležela o dva kilometry dále severovýchodním směrem) byl kostel zasvěcený Panně Marii, který zanikl pravděpodobně s válečnými bouřemi v 15. století. Již roku 1493 byl vypálen a jako pustý byl zmiňován i v roce Stával na místě dodnes zvaném u kostelíčka. . 4

Měla by být ještě jedna vzácná pametihidnost z našeho Molenbursko-Houskovského kostelíčka. Tu se mi bohužel nepodařilo dohledat, ale po velmi dlouhá léta o této pamětihodnosti se předává z pokolení na pokolení povídka o této pamětihodnosti. Tak jsem ji do knihy také zapsal. Vox populi. (hlas lidu). Je to již hodně hodně dávno, kdy v nově založeném Molenburku vyrostla nová hospodářská stavení a hospodářství se rozmáhalo a Molenburk se rozrůstal. Francek, obecní pasák, zase z rána vyhnal stádo panských prasat na luka k potůčku za Pánskou skálou. Trávy tam bylo požehnaně, kolem potůčku rostly různé stromy, také buky a prasata sbírala bukvice, spokojeně se pásla. Velká sviňa, za potůčkem na vršku, kde dříve stával kostelík pořád ryla. Vilma, podružka, běžela od Placu, kde obracela seno a jak šla po cestičce kolem bývalého kostelíčka, podívala se, co tam ta sviňa má. A najednou vidí, jak tam ze země sviňa vyrývá zvon. Honem běžela to říct pantátovi, ten přiběhl a potom i mnoho lidí, podívat se na ten zvon. Tak ho vytáhl, vyčistili a sousedé se nestačili na něj dívat a dohadovali dohadovali co s ním. Kostel v Molenburku ještě nebyl. V sobotu se chystalo procesí na pouť do Pustiměře a tak rozhodli, že s procesím pojede i vůz se zvonem, tam zvon dovezou a kostelu v Pustiměři darují. Tak se také stalo. Tentokrát bylo procesí hodně veliké a s muzikou.Tam byl potom vytažen na věž, zvon byl stále na věži a vždy, když každým rokem přicházelo molenburské procesí do Pustiměře na pouť, tak zvon jim na uvítanou zvonil a vypadalo to, jako kdyby na ně volal: sviňa mně vyryla, pana mně našla, zkažte ji pozdravit, aby sem přišla. Původní kostel v Pustiměři před rokem 1900. 5

6

7

8

9

10

11

Ze zápisů protokolů schůzí obecního výboru v Housku v letech Jeden z prvních dochovaných protokolů obce Housko se vztahuje ke dni 24. listopadu 1910, kdy se obecní výbor usnesl, aby byla podána žádost o nouzovou podporu na zakoupení osiva. Dále proběhly volby dvou členů soudních odhadců a volby do sirotčí rady. Jako soudní odhadci byli všemi hlasy přítomných zvoleni František Kala a Josef Škvařil. Volby do sirotčí rady dopadly následovně, předsedou byl zvolen Cyril Slouka, dále Josef Svoboda, František Novotný a František Kala. Posledním bodem jednání bylo držení obecního býka, které zatím bylo závislé na obci Molenburk do doby, než se přihlásí držitel býka. Dne 2. prosince 1910 byla otázka obecního býka vyřešena, obecní výbor se dohodl na zakoupení býka k připouštění krav pro rok prosince 1910 proběhla ještě volba do kostelního výboru, dřívější člen odstupuje neboť se stává kostelním hospodářem. Osmi hlasy byl zvolen Josef Vymazal. Dalším bodem bylo usnesení obecního výboru o opětné požádání revize na obecní hospodaření od roku 1906 za účelem vyřízení účtů za rok 1910 a rozpočtu na rok V neposlední řadě bylo projednáno usnesení o zřízení hasičského sboru. Jednání se zúčastnili: starosta Cyril Slouka, Jan Zouhar, Matouš Hejč, Josef Škvařil, Josef Svoboda, František Kala, František Novotný, náhci František Tomášek, František Musil, František Buřt. První zasedání obecního výboru v roce 1911 přineslo volbu dvou členů do místní školní rady, všemi hlasy přítomných byli zvoleni Matouš Hejč a Cyril Slouka. Proběhla také volba nového prohlížitele dobytka a masa, ve které byl všemi hlasy zvolen rolník František Musil. Schůze proběhla dne 3. ledna a účastnilo se jí sedm členů obecního výboru. V březnu téhož roku se starosta rozhodl, že odstoupí jak je patrno z jeho zápisu v obecních protokolech. Zde je dne 8. března přípisek o tom, že žádá obecní výbor, aby byl propuštěn ze starostenského úřadu z důvodu, že je stále členy výboru urážen a neprávem pomlouván. Jak vyplývá z dalších schůzí starosta propuštěn nebyl a i nadále mu byl jeho úřad ponechán. 14. května se obecní výbor zaměřil na volbu dvou členů volební komise do říšské rady, zvoleni byli Josef Svoboda a Josef Škvařil, za náhradníky ky byli zvoleni Josef Vymazal a Blažej Klusák. Dne 21. května bylo usneseno, aby se napravovaly obecní resty (200 korun) z podpory státní a zemské, nebo-li c. k. moravského místodržitelství a moravského zemského výboru. Dále pak obecní výbor souhlasí s dalším působením starosty Cyrila Slouky. O několik dní později (28. května) se obecní výbor ve své schůzi usnesl o přijetí kandidatury pana Bohumila Skoupého (starosty, rolníka a obchodníka v Šebrově) na říšskou radu. Ze 12

zápisu z 10. září je patrno jak se postupovalo v případě odstoupení člena obecního výboru. František Kala se vzdal členství ve výboru, starosta podal záležitost k slavnému c. k. okresnímu hejtmanství a jmenován byl ze sboru náhradníků František Buřt. V září roku 1912 byl projednáván projekt dráhy z Prostějova přes Drahanskou vysočinu do Rájce. Jak výbor, tak i poplatníci Houskovské obce dávají jednomyslně svůj souhlas k tomu, aby projektovaná dráha vedla obcemi Molenburk a Housko. Podepsán starosta Cyril Slouka. Železnice do Molenburku. Při hledání v archivech jsem objevil i tento záměr. K záměru vybudovat železniční spojení Blansko-Vyškov došlo v období před 1. světovou válkou, kdy vznikly první tendence orientovat drážní spojení ve směru na Vyškov. Byl to v prvé řadě tzv. projekt Dráhy Moravského krasu: Rájec-Sloup-Housko-Molenburk.. Návrh byl podán Okresnímu úřadu v Boskovicích před první světovou válkou. Prosazovali ji především lidé se zájmy o výzkum a využití severní části Moravského krasu: hoteliér J. Broušek s MUDr. H. Langrem ze Sloupu a poslanec J. Šamalík z Ostrova. Jejich zájmy, s nimiž usilovali o zřízení této trati, byly spíše komerční. Na základě jejich žádosti bylo uděleno ministerstvem železnic povolení o provedení předběžných technických prací. Projekt železniční dráhy byl zadán c.k. stavebnímu radovi Dr. A. Samojedovi, který jej dokončil v lednu 1914.Trasa dráhy navazovala na zmíněnou železniční trať Brno- Česká Třebová ve stanici Rájec. První zastávkou byl Holešín, odtud stoupala ke společné zastávce mezi Petrovicemi a Žďárem, z další zastávky ve Sloupě vedla údolím potoka Luhy přes Housko do cílové stanice Molenburk, čímž se přiblížila k hranici okresu Vyškov. Zvažována byla i možnost prodloužit tuto trať ve směru na Prostějov a Přerov (přes Vyškov) a z Rájce pak přes Černou Horu do Tišnova. Délka trati Rájec-Molenburk činila 20 km a překonávala poměrně značné převýšení 300 m. Plánované vybavení této trati počítalo se dvěma parními lokomotivami, třemi osobními, jedním poštovním a pěti nákladními vozy, což znamená, že se počítalo s využitím hospodářským i turistickým. Další práce na realizaci tohoto projektu byly zastaveny v důsledku vypuknutí první světové války. Škoda, že první světová válka, která připravila o život i mnoho molenburských občanů, zastavila i budování železniční tratě do Molenburku. Nebýt toho, tak dnes by jistě obce Molenburk a Housko vypadaly zcela jinak. Při příjezdu domů bychom slyšeli průvodčího:konečnááá...... Housko - Molenburk vystupovat !!!!!!!! V polovině dubna roku 1913 se jedná o přípisu od zemského výboru, zabývajícím se obnovou hranic obecních pozemků. Výsledkem tohoto jednání je usnesení o tom, že obecní pozemky nevyžadují přeměření. Dále také obecní výbor nepřijímá doporučení od slavného zemského výboru, týkajícího se vybírání přirážky spotřebních dávek. Zbytek roku 1913 se nese hlavně v duchu voleb do různých komisí jako například komise pro volbu do zemského sněmu (voleni tři členové). Reklamační komise, která ovšem neměla příliš práce neboť námitka, která byla vznesena, nebyla podána správně a včas, a tudíž byla hned zamítnuta. Další volby se týkaly členů do volební komise. V září téhož roku bylo jednohlasně navrženo služné starostovi v částce 100 korun ročně, náměstkovi 50 korun. 12. října proběhlo skládání slibu obecních ch znějících takto: Zavazujeme se za členy představenstva obce Houska v úřad nám starostou k zastávání přidělený, slibujeme na místě přísahy, že chceme Císaři pánu věrni a jeho poslušni býti, zákony zachovati a povinnosti své svědomitě plniti. Ze zápisů z obecní kroniky v roce 1919 se konaly volby jak do zákonodárných sborů, tak do obecního zastupitelstva. Volby byly provedeny podle poměrného zastoupení, zvoleni byli Josef Vymazal, František Musil, František Pernica, Zdeněk Chlup, Matouš Hejč, Petr Veselý, Karel Kopka, Reinhold Chlup, Emanuel Král, Alois Ševčík, František Kala, Cyril Slouka (starosta). Při obecních volbách v roce 1927 bylo odevzdáno celkem 148 hlasů, z nichž strana lidová obdržela 76 hlasů a získala šest mandátů, zbývajících 72 hlasů bylo pro pana Cyrila Slouku, který dostal rovněž šest mandátů Vypuknutí světové války. Vypukniutí světové války v roce 1914. Působilo na obyvatelstvonaší obce hrozně. Lidí chodili jako strnulý, nikomu se nechtělo ani do řeči. Ksždý jen vdychal a naříkal.Ale každý věřil, že nastávající doby budou zlé. 13

14

15

16

V tabulce jsou uvedena jména těch, kteří během války byli narukováni a vykonávali službu vojenskou, ať v poli nebo vzázemí. 17

Povídka o krásné dívce a Australance. (v povídce nemusí být všechno pravdivé). Při hledání podkladů pro knihu o historii Houska, jsem od pamětníků take slyšel, že v Housku byla psána ještě jedna starší kronika, kterou se mi ani s jejich pomocí nepodařilo nalézt. V této stare knize, měla být popsána jedna velmi zajímavá událost o narození dítěte svobodné matce. Pověst ale stále kolovala a předávala se z pokolení na pokolení. Když jsem před 20 ti roky začal pročítat místní kroniky, tak jsem objevoval mnoho zajímavého z naší historie. Postupně jsem si některé věci zapisoval a sháněl staré fotografie. Od té doby se historií a také vyprávěním starších občanů věnuji. Někteří z nich již nežijí a mrzí mne, že jsem toho využíval tak málo. Do dnešních dnů jsem již všechno, co jsem získal o historii našich obcí, i složek a důležitých profesí v obcích již napsal. Je to již mnoho knih. Stále po čase zase získávám zase různé informace, obrací se na mne potomci našich rodáků, nejen zájmem o knihy, ale také s prosbou, zda bych jim nemohl vypátrat něco o jejich předcích, kteří se v Molenburku, nebo Housku narodili. Jeden takový velmi zajímavý příběh popisuji v této moji povídce. Po smrti Karla Ludvíka, zakladatele naší obce, od jeho dětí, dědiců, odkoupil hrabě Salm Rájec s Jedovnicemi. Od té doby držel jeho rod panství až do konce 2. Světové války. Do jeho panství patřilo také celé katastrální území „Housko.“ Revíru se říkalo molenburský, i když hájenská myslivna byla blíže Housku u lesa. Myslivna měla č. 11. ta byla dosti chatrná, dřevěná stavba pro revírníka a hajného. Hodně později byla postavena nová myslivna č. 28. a hájovna č 24. Na myslivně sídlil lesní správce, od lidu nejvýše váženým a obávaným. Na hájovně zase hajní. Myslivec ten byl pánem. Když jsem jednou zašel do bývalé hájovny, ze které již prakticky nezbylo nic, vše bylo nově postaveno, bydlely tam ještě dvě sestry, (již v požehnaném věku), bývalého drvaře, který v dřívějších dobách dostal hájovnu a bydlel v ní se svou rodinou. Vypravil jsem se tam proto, že jsem chtěl od žijících rodáků, získat některé informace k doplnění kroniky Houska. Bylo krásné počasí, tak jsme se usadili na zahradě, kolem samá zeleň, tichoučko a tak jsme se dali do povídání. Obě paní se pěkně rozpovídaly a tak jsme došli i na hájovnu a myslivnu. A o této myslivně mi povídaly jednu příhodu, která se tam prý stala. Po postavení myslivny se tam nastěhoval revírník se svou rodinou. Byl u vrchnosti oblíben a tak na myslivnu často přijížděl mladý hrabě ze zámku se svými přáteli, často po ukončení honu. V té době, měli rodiče jednoho drvaře v Housku mimo jiných dětí, také velmi krásnou dceru, již v nejlepších létech. Při jarních pracích v lesích také často pomáhala se sázením mladých stromků. Mladý hrabě při jedné projížďce spatřil velmi krásnou dívčinu v lese a dal se s ní do řeči. Řádně jí vyzpovídal, moc se mu zalíbila. Jak by ne, byla velmi krásná a milá. Navštívil revírníka a říkal mu, že v lese na sázení stromků pracuje velmi pěkné děvče, které by si zasloužilo lepší práci a že by si ji mohl vzít za služku. Tak se také stalo a mladé krásné děvče sloužilo u revírníka. Jak jsem psal, mladému hraběti se líbila, několikrát za ní zajel, byl k ní milý a skončilo to tím, že za několik měsíců jí poslal revírník domů s „outěžkem.“ Doma, ale i v celé vesnici bylo velké pozdvižení. Po čase se jí narodila zase po matce velmi krásná holčička. Svobodná matka v té době se nazývala „zmrhelka.“ Bývala velmi nenáviděna, takže taková matka si často raději vzala život, než by snášela všechny ústrky od všech lidí, většinou však nejvíce od rodičů. Ze společnosti lidské byla přímo vyděděna. Trvalo to několik roků a také tato matka „zmrhelka“ již nevydržela všechnu zlobu lidí a rodičů a vzala si život. Její dcera zůstala u dědečka s babičkou. Po nějakém čase se z vesnice ztratila a nikdo nevěděl kam. Neutajilo se to, a začalo se povídat, že vrchnost nechala děvče odvést na vychování do Rakouska. Roky utíkaly a do rodné vsi se vrátilo krásné asi 18 tileté děvče, vzdělané, které nemělo již v rodném Housku nikoho. Bylo vráceno do rodné vsi podle dřívějších zákonů. Přestali na její pobyt platit. Brzy se vdalo a raději se s manželem z Houska ihned odstěhovali. Tímto se pomalu její pověst vytrácela lidem z mysli ale zůstala a předávala se jenom jako pověst o jedné krásné dívce, která doplatila na hraběcí lásku. Před několika léty jsem dostal mail od paní Dagmar Balcárkové z Austrálie. Píše: Můj dědeček pocházel z Houska, bohužel moji rodiče o něm ani o babičce moc nemluvili, nevím, co tajili, možná nechtěli mluvit o tom, 18

že moje babička byla nemanželská. Co Vám mohu říct je, že můj dědeček se jmenoval Jan Klusák, pocházel z Houska, narodil se v toce 1879, a jeho maminka se za svobodna jmenovala Hejčová. Dědeček se vyučil obuvníkem. Moje babička se jmenovala Amálie rozená Brodská, o jejím původu nevím vůbec nic, a prý svého tatínka nepoznala, ale kolovala jakási podivná pověst, že v jejím narození hrál jakousi záhadnou roli okolní pan hrabě. To je pro mne moc romantické, ale je to již hodně dávno, nikdo z rodiny už nežije, a z pamětníků asi už také nikdo. Moji starouškové potom žili ve Spešově, kam přišli dosti chudobní ještě před 1. světovou válkou, dědečka odvedli \"za císaře pána....\", na štěstí, se z té války vrátil. Zkoušela jsem to ve Spešově, a údajně Jan a Amálie Klusákovi oba zemřeli ve Spešově, ale víc jsem se nedozvěděla. Byla by to velká náhoda, kdyby o nich někdo v Housku ještě něco věděl. Dovolila jsem si Vám napsat. Předpokládám, že Housko zase není nějak moc veliké, a že se tam rodiny většinou znají. Již jsem psala na různé úřady, zkoušela jsem to i na zastupitelských úřadech, ale nic jsem se nedozvěděla, takže tento e-mail už je můj poslední pokus. Prosím, promiňte, že Vás obtěžuji, ale přece jenom mně to nedá, a doufám, že se neurazíte, že Vám píše neznámá stará babka od protinožců. Budu vděčná za každou sebemenší zprávu. Se srdečným pozdravem a přáním všeho dobrého Dagmar Balcárková (v Austrálii jsem Dagmar Balcarek). Paní Balcárkové jsem poslal mail s fotografiemi Houska. A od ní je následující dopis. Vážený pane Jirušek, velmi pěkně Vám děkuji za Vaši zprávu a také krásný obrázek Vaší obce a okolí. Je to úplně pohádkový kraj! Už se moc těším, že se konečně něco dozvím. Dědečka Klusáka měli lidi moc rádi, a já si pamatuji, když jsem byla malá, že mně zpíval starodávné písně, on krásně zpíval, a také mně vykládal pohádky. Pobyt u babičky a dědečka ve Spešově, to byla idyla! Ve Spešově byl pan HEJČ, strážce pořádku v obci, a chodil také bubnovat, jednou dole před hospodou, a podruhé nahoře blízko kostelíčka, a my děcka jsme za ním poskakovaly, a on se na nás usmíval, myslím, že byl dokonce starší, než můj dědeček, který se narodil v 1879. Až se sešli spešovští, pan Hejč si nasadil brýle, a spustil úředním spisovným hlasem: \"Na vědomost se dává.....\" Babička Malčínka byla přísnější než dědeček Janíček, který nebyl vůbec přísný, a s babičkou zpívali dvojhlasně hrůzostrašné a dlouhé písně. Babička byla záhadná, nikdy nemluvila o svém mládi, a legendy se rojily (záletný hrabě a pod.) Zajímavé bylo, že uměla perfektně německy, pamatuju si, že prý byla \"na vekslo v Pujsdorfu\", ( doplňuji, že je to v Rakousku) a u babičky jsem se musela modlit dvojjazyčně napřed \"Otčenáš\" a potom \"Vater unser der du bist in Himmel\". Malčínka Brodská musela to být zamlada krasavice, měla nádherné tmavé oči, byla vysoká a štíhlá, velmi pracovitá, a i ve stáří strašně ráda tancovala (to mám po ní). Já jsem totiž historička a autorka historických knih psaných v angličtině, ale napsala jsem také knihu o korunním princi Rudolfovi (synu císaře Františka Josefa) a jeho záhadné smrti. Je to paradox, že jako historička vyšt'ourám všechno možné, ale o vlastní babičce nevím nic. (Že by přece jenom nějakej ten pan hrabě.....?) Obávám se, že jsem se rozpovídala příliš rozvláčně, a omlouvám se za to. \"Vzpomínky jsou jediným rájem, ze kterého nemůžeme být vyhnáni.\" A na dědečka Janíčka a babičku Malčínku jsou to ty nejkrásnější vzpomínky malé holčičky v ráji. Velmi se těším na všechno, třeba i málo, co mně budete moct říct, a už ted' upřímně Vám děkuji a přeji vše dobré, Vaše krajanka Dagmar Balcárková. Další dopis paní Balcárkové. Dědeček Janíček měl mladšího bratra Adolfa (\"stréček Ádulf), kterého jsem viděla jen jednou, ale měl dva syny, Adolfa (ten se oženil v Blansku, bydleli na Ponávce a maminka nevěsty chodila s mojí maminkou do školy - jak je ten svět malý!) Druhý syn se jmenoval Vlád'a nebo Lád'a, ten bydlel v Brně, toho jsem znala, poznali jsme na svatbě Adolfa. Ti dva bratři, Adolf a Lád'a, byli s mojí maminkou bratranci a sestřenice. O dalších sourozencích dědečka Janíčka nevím, možná, že jich víc nebylo. 19

Paní Dagmar jsem toho ještě velmi mnoho napsal. Ještě jsem se jí zmíníl, že v Housku se traduje jen legenda o děvčeti, které mělo dítě se šlechticem. Jinak je to dlouhá doba a na neštěstí nedávno zemřel velmi starý pán, který se tím zabýval, byla ještě jedna stará kronika, ale ta se ztratila. Hledám jí, ale zatím bez úspěchu. Matriční knihy jsou u nás jen od roku 1914 a tam o tom nic není. Nakonec po krátké době jsem vše zjistil o její rodině a dokonce jsem šel do současnosti a zjistil, že naše paní ředitelka školy paní Mgr Sehnalova je také potomek rodu Klusáků z Houska. Také jsem se v posledních dopisech dověděl, že nedaleko Vysočan žije její sestra, MUDr., se kterou neudržuje žádné styky. Mnou uveřejněná dokumentace s paní Balcárkovou je jen velmi krátká část naší korespondence. Naše vzájemné dopisování trvalo asi pět roků. V posledním mailu mně psala, že odlétá do Ameriky za synem, který musí jako voják odletět do Afganistanu a jeho manželce se zrovna narodila dceruška. Takže vyhovuje jejich přání. Jak bude moci, že by zase ráda vrátila a hned mi napíše. Bohužel, do dneška se mi neozvala. Tak skončilo moje přátelství se spisovatelkou Dagmar Balcarek. Poslala mně 3 knihy v angličtině, jednu v češtině. Podle jedné knihy byl natočen v Austrálii film, asi před rokem byl také u nás v televizi, tak jsem se na něj podíval a dověděl se, o čem zaslaná kniha je. Paní Dagmar musela být v Austrálii velmi vážená, protože jako první cizinka dostala v Austrálii za svou spisovatelskou činnost státní vyznamenání. Poslední hraběnka a poslední hrabě z rájeckého zámku a pan Král stavitel a majitel pily v Molenburku. 20

Stavba kapličky jak ji popisuje kronikář Čapka. 21

Obraz sv. Cyrilla a Metoda daroval kapli v Housku nadučitel František Tenora. Na věžku pořízen nový zvonek, stál asi 3.000 K. Náklad na vnitřní úpravu kaplepřevzali C. Slouka a J. Musil z Houska. V nové kapli pak sloužena první polní mše svatá. V roce 1925 byl zbudován pomník padlých vojínů ve světové válce nákladem 1.000 K. Pan Slouka, Ševčík, Zouhar Cyril, Zouhar Josef, pan Nezval s manželkou, a pan Vlček 22

23

24

25

26

Národní shromáždění se usneslo na vytvoření zákona o pozemkové reformě. Podle tohoto zákona má být velkostatkářům odebrána určitá část půdy, která má být přidělena drobnému lidu. V Housku bylo rozděleno asi 10 měřic polí a luk, cena pozemku se pohybovala mezi korun za míru. Co se týká elektrického vedení, byla elektřina v obci zavedena roku 1928 stejně jako v obci Molenburk. Zásluhu o připojení obce k elektrické síti Z. M. E. 17 mají hlavně poslanec Josef Šamalík a pan Josef Nezval, kteří prosadili, že obec malá a od středu Moravského krasu odlehlá byla přijata do svazu krasových obcí i přes odpor Z. M. E., které se obávaly, že málokdo v obci bude využívat elektrický proud. Hlavní síť byla vybudována ze státní půjčky pěti milionů korun, kterou pro Moravský kras vymohli výše zmínění pánové. Obyvatelé doplatili obecní přirážkou jen malý zbytek nákladu a instalaci světel v domech. Dne 24. srpna 1919 byla na základě výnosu okresního hejtmanství v Boskovicích zřízena zvláštní finanční komise, podle 14 zákona ze 7. února 1919 č.76/1919 sb. Volba proběhla ve dvou volebních skupinách, členové zvláštní finanční komise měli být jmenováni okresním hejtmanstvím v Boskovicích. První volební skupina navrhla Methoda Klusáka, skupina č. 2 navrhla Rudolfa Kuběnu. Téhož dne se také projednává stížnost většiny obyvatel 27

ohledně přídělů piva. Lidé si stěžují, že pro obec není odpovídající příděl piva, žádají tak více piva a jeho rozdělení podle počtu obyvatel. Obecní rada s hospodářskou radou mají také provést rozdělení tabáku a doutníků. Konec roku se pak nese ve znamení projednávání obecního rozpočtu, jeho schvalování a také se týká záležitostí kolem obecního býka. Během roku 1920 se na zasedáních obecního zastupitelstva a obecní rady projednávaly běžné záležitosti spadající do jejich agendy, jako například opravy cest, správa obecního majetku, obecního býka, voleb různých komisí atd. Z následujícího roku stojí za zmínku zápis z 27. listopadu 1921, který se zabývá zřízením školní expozitury v Housku na návrh pana Svitavského, zemského školního rady v Brně. Členové obecního zastupitelstva v Housku si přejí, aby zde byla zřízena expozitura školy Molenburské s následujícím odůvodněním: podle 2 zákona z 24. ledna 1840 se připouští zřízení expozitury i v tom případě, kdy je vzdálenost obce od školy do 4 kilometrů, a v obci Housko bývá v zimě sníh překážkou pro děti, které mají konat do školy cestu dlouhou 1-2 km. Dne 29. ledna 1922 byla provedena volba nového člena do kostelního výboru, který by nahradil zemřelého Karla Kopku. Zvolen byl Zdeněk Chlup. Proběhla také volba prohlížitele mrtvol, kterým se stal Josef Škvařil. Zápis o schůzi členů obecního výboru a občanů sepsaný dne 27. února 1922, hlavním předmětem tohoto jednání bylo přistoupení obce do Svazu Krasových obcí a zavedení elektrického osvětlení v obci. Za vedení elektrického osvětlení zaplatí obec 30 korun na hlavu, rodiny zaplatí podle své možnosti jedině za zřízení elektrického osvětlení svých obydlí. 23. srpna 1922 na základě přípisu okresní školní rady v zřízení expozitury při obecní škole v Molenburku má být zřízena školní expozitura v Housku za součinnosti obecního zastupitelstva v Molenburku a místní školní rady. Od 31. prosince 1922 je v obecních protokolech veden jako starosta Petr Veselý, který tak vystřídal dosavadního starostu Cyrila Slouku. V zápisech se probírá velký nedostatek peněz, který je příčinou toho, že obec nemůže dát příspěvek na slepce a pro Masarykovu ligu proti tuberkulóze. Obecní zastupitelstvo žádá 11. března 1923 pana Cyrila Slouku o vysvětlení nejasných položek v deníku za dobu jeho úřadování, zároveň zastupitelé oznamují, že nepodáli žádoucího vysvětlení bude požádána revize u zemského výboru. V protokolu z 15. dubna 1923 je zapsáno jednání o stavbě nové silnice Ostrov Housko, členem finanční komise se stává František Musil, za obec zvolen Petr Veselý. Hned několik důležitých bodů bylo projednáváno na zasedání 28

dne 14. října Prvním bodem jednání bylo odložení žádaného protokolu o předání obecní samosprávy na příští schůzi, byli vybídnuti pánové Veselý a Jančík, aby tento protokol do týdne připravili. Dále proběhla volba členů obecní finanční komise, při které byli zvoleni: a) z obecního zastupitelstva František Pernica, Emanuel Král, Cyril Slouka, b) na návrh volebních skupin z nečlenů zastupitelstva František Musil, Jan Tomášek a Jan Petržela. Obecním pokladníkem byl zvolen Ludvík Jančík. Druhým bodem jednání byla žádost obecní rady Sloupu o příspěvek na měšťanskou školu, žádost byla zamítnuta pro neutěšené poměry obecních financí. Posledním bodem bylo projednávání obecních účtů, byly schváleny účty za rok 1922, které vykazují celkový rozdíl mezi vydáními a příjmy 1153, 42 korun. 18. listopadu 1923 projednalo obecní zastupitelstvo rozpočet na rok 1924 a usneslo se na přirážce k daním 520 %. Dne 25. listopadu bylo na zasedání obecního zastupitelstva přítomno deset členů, projednáván byl rozpočet na rok Rozpočty byly projednány obecní radou ve schůzi konané 1. listopadu 1923 a obecní finanční komisí ve schůzi konané 4. listopadu Veřejně byly vyloženy po dobu čtrnácti dnů, v této lhůtě nebyly podány žádné připomínky. Hlavní rozpočet i s výsledky vedlejších rozpočtů ohledně řádného hospodaření činí schodek korun. Byly usneseny tyto přirážky: k dani činžovní 140 % a k ostatním daním 532 %. V únoru roku 1924 uznalo obecní zastupitelstvo nutnost zakoupení mapy katastru Housko. 21. ledna 1925 se obecní zastupitelstvo jednohlasně usneslo na obecním rozpočtu. Dále zastupitelé přijímají do služby Josefa Škvařila jako ponocného s ročním platem 300 korun, noční služba měla být konána od desáté hodiny večerní do třetí hodiny ranní. Ponocný byl požádán, aby noční hodiny ohlásil hlásícími nástroji. Při nastalém požáru měl nejdříve upozornit prvně hořícího a pak trubače. Ponocný složil slib před obecním zastupitelstvem. Dne 23. února 1925 byl sepsán protokol o volbě obecního honebního výboru, na kterou se ze 44 majitelů pozemků dostavilo 28 voličů. V květnu téhož roku je o schůzi obecního zastupitelstva na programu jednání o postavení chudobince. Znovu je zmiňován nedostatek financí. V roce 1926 měla obec Housko možnost přejít k politické správě v Blansku na žádost městské rady v Blansku. Vzhledem k větší vzdálenosti do Blanska bylo jednohlasně usneseno zamítnutí této žádosti. V roce 1927 bylo znovu projednáváno zřízení a dodávání elektrické energie do zdejší obce, dále také záležitost voleb, což je zmíněno v zápisu ze dne 16. října. Předmětem jednání bylo doplnění kandidátky č. 2. Národní občanské volební skupiny. Jelikož na této kandidátce kandiduje pouze pan Cyril Slouka (rolník v Housku) a tato kandidátka obdržela 72 hlasů, na které připadá 6 mandátů, je pan Slouka povinen podle 58 nového volebního řádu tyto zbývající členy jmenovat. Doba ke jmenování byla stanovena dosavadním starostou Petrem Veselým na tři dny. Od 13. listopadu je jako starosta veden Cyril Slouka. 20. listopadu 1927 vznikl protokol o předání obecní správy, měl šest hlavních bodů zahrnujících předání obecní pokladny (předání peněz, účetních dokladů, vkladních knížek, cenných papírů, soukromých pohledávek, kaucí a deposit), dále zásob zboží a hmot jakož i inventáře, předání účetních knih výkazů a dokladů, předání knih a spisů vztahujících se na samostatný obor působnosti obce (seznam vydání domovních listů, knihy protokolů o usnesení obecního zastupitelstva, obec nevlastnila knihy protokolů zasedání obecní rady, finanční komise a stavební protokoly), dále pak předání knih spisů týkajících se působení obce při veřejné správě a trestní rejstřík. Dalšími předávanými materiály byly smlouvy, nadační listy, reversy o závazcích obce, příručky a instrukce, katastrální mapa, parcelní protokol, chudinský katastr, matrika příslušníků obce a razítka. Obecní správa byla odevzdána a přejata za přítomnosti bývalého i nynějšího starosty obce a ostatních členů obecního zastupitelstva. Protokol sepsaný o schůzi členů obecního zastupitelstva 27. listopadu 1927 obsahuje zápis nového obecního zastupitelstva, čítajícího 12 členů. Obecní zastupitelstvo yyšlo z volby konané podle zásady poměrného zastoupení dne 16. října Toto zastupitelstvo stanovilo počet členů finanční komise na šest, polovinu členů volili zastupitelé, druhou polovinu zemský výbor. V prosinci roku 1928 zastupitelé projednávali obecní rozpočet na rok 1929, konečný schodek korun žádá obecní zastupitelstvo z vyrovnávacího fondu. V roce 1928 proběhly volby do letopisecké a osvětové komise. Dne 11. prosince se obecní zastupitelstvo vzdává vybírání přirážky k dani pozemkové na rok 1928 a další léta. Jednohlasně se usnáší, aby vybírání přirážky bylo přeneseno na ostatní činitele. V této schůzi obecní zastupitelstvo vyslovilo vřelé díky panu poslanci Šamalíkovi a panu Josefu Nezvalovi (továrníku v Jedovnicích, 29

předsedovi Svazu krasových obcí) za pojmutí obce do Svazu krasu. Dále je poprosilo, aby byli i nadále obci nápomocni, obzvláště v období lesní reformy. Na konci června roku 1929 proběhla volba jednoho člena místní školní rady, zvolen byl Jan Petržela. A v říjnu téhož roku byla provedena volba člena místní školní rady v Molenburku, z dvanácti odevzdaných právoplatných lístků obdrželi Jan Petržela 6 hlasů a Cyril Slouka taktéž 6 hlasů. Následkem rovnosti hlasů bylo přikročeno k rozhodnutí pomocí losu, který vytáhl pan Slouka, a tím se stal novým členem místní školní rady. 8. prosince 1929 se zastupitelstvo zabývá zaváděním různých dávek. Připouští zavedení dávek z vína a lihových nápojů. Obecní zastupitelstvo žádá zemský výbor, aby nezaváděl dávky z domácích porážek, neboť obec Housko je nejchudší obec z okresu. Dále zastupitelstvo žádá zemský výbor o prominutí dávek z pronajatých bytů (místností), jelikož pronajaté byty nejsou vlastně byty, ale komory pro majitele domu potřebné, avšak pro citelnou chudobu zdejšího obyvatelstva bylo nutno postoupit tyto místnosti k pronajmutí. Dávku ze psů také žádali nezavádět, protože podle zastupitelstva by bylo bezvýznamné vybírat dávku ze psů v obci tak chudé. Jedna z mála dávek, které zastupitelé povolili zavést, byla dávka za úřední výkony. Dne 28. prosince byly projednávány další dávky, jako například dávka z vína a lihovin, která se měla platit paušálně (120,- ročně). Dávka ze psů nemá být zavedena, protože by vynesla jen 30,- a dávka z karet by také neměla být zavedena, protože výnos 25,- by byl jen přítěží nadřízeným úřadům. V únoru následujícího roku, tedy 23. února 1930 se zastupitelé usnesli na jmenování pana prezidenta T. G. Masaryka čestným občanem obce Houska na památku jeho osmdesátých narozenin. Schvalování obecních účtů se týká zápis z 3. listopadu 1930, kdy konečný schodek v rozpočtu činil 7 139 korun. Zastupitelé jednohlasně žádají, aby byl tento schodek obci Housko hrazen ze státních přídělů na základě novelizace zákona č. 77/1927 Sb. 11. ledna 1931 se obecní zastupitelstvo usneslo přihlásit se na státní pozemkový úřad v Praze. Obec Housko žádá, aby byla pojata v rámci lesní reformy ve střední Moravě do zájmového obvodu velkostatků Plumlov, Vyškov, Boskovice a Šebetov. Z těchto jmenovaných panství určil státní pozemkový úřad družstvu středomoravských obcí 14 000 ha lesa. Ze dne 22. února 1931 pochází usnesení o podpoře zavedení poštovní automobilové dopravy dělníků na trase Molenburk Blansko. V tom smyslu, že v zimním období se obecní rada postará o proházení sněhu na silnici. V dubnu roku 1931 jmenovalo obecní zastupitelstvo na návrh starosty Cyrila Slouky dva čestné členy obce. Byli jimi pan František Hebelka (velkoobchodník v Husovicích) a pan Josef Šamalík (poslanec v Ostrově). Jmenováni byli za svoje zásluhy o obec Housko. Zápis ze zasedání obecního zastupitelstva ze dne 2. července 1931 obsahuje jednání o zřízení prozatímní třídy při trojtřídní obecné škole v Molenburku. Obecní zastupitelstvo se jednohlasně usneslo podporovat místní školní radu v Molenburku ve zřízení prozatímní výpomocné odbočné IV. třídy, protože výlohy spojené s jejím zřízením jsou nepatrné. Hned z 1. ledna roku 1932 pochází protokol sepsaný o schůzi členů obecního zastupitelstva za přítomnosti obojího zastupitelstva. Jak dosavadního, tak nově zvoleného. Prvním bodem jednání jsou účty zahrnující období od počátku roku 1931 do 1. ledna 1932. Druhý bod jednání se zabývá odevzdáním veškerých knih a cenných papírů a konečně poslední bod odevzdáním celého archivu nově zvolenému starostovi Janu Petrželovi. 17. ledna 1932 se obecní rada usnáší podat žádost na ministerstvo sociální péče o příspěvek na nouzové práce regulace potoka a správu veřejných cest. Obecní rada také souhlasí s podáním žádosti na ministerstvo veřejných prací na zestátnění silnice vedoucí z Brna přes Jedovnice a Sloup. Zastupitelstvo obce Houska projevuje svým zápisem úplnou spokojenost a souhlas s činností důstojného pana faráře Antonína Starého. A zároveň ho prosí, aby i nadále neopouštěl svoje ovečky a stále za ně a svou církev veřejně i soukromě pracoval. Dále zastupitelé slibují, že budou pana faráře v jeho těžké práci podporovat. V obecních účtech za rok 1932, které byly prohlédnuty, zkoumány a stvrzeny, byl zjištěn přebytek 212,66 korun. V účtech za rok 1933 je už, ale schodek 45,59 korun, který s následujícími léty stále narůstá a tak v roce 1935 je to již 2 786,96 korun a v roce 1937 činí schodek 4 493 korun. 19. července 1937 se sešla místní nouzová komise, aby vyčíslila škody vzniklé následkem krupobití. Nouzová komise zjistila, že škody na žitě a ječmenu jsou 80 až 90 %, pšenici 65 až 80 %, ovsa bylo poškozeno 70 až 100 %, ovoce 50 %, brambor a řepy 50 až 60 %, máku 100 %. Dále se tato místní nouzová komise usnesla, aby byla podána žádost o podporu ze zemského fondu. V prosinci proběhlo jednání o stavbě obecní školy v Housku, bylo jednohlasně usneseno, aby tato škola byla v Housku zřízena. K tomuto jednání měl být připojen podpisový list všech občanů v Housku podle pořadí 30

domovních čísel, jak bylo napsáno v zápisu ze zasedání. Dne 18. dubna 1938 se projednávalo přistoupení obce Housko za člena národohospodářského spolku v Brně, obecní zastupitelstvo doporučilo přistoupení obce k národohospodářskému spolku západomoravskému. Od roku 1939 není v zápisech obecního zastupitelstva ani obecní rady zmiňován starosta. V roce 1943 mělo proběhnout stěhování obyvatel obce, na příkaz německých vojenských úřadů. Rok 1939 Hospodářské poměry se tohoto roku velmi zhoršily, byla tuhá zima, v měsíci lednu a v únoru bylo třiatřicet stupňů mrazu. Jaro bylo špatné dlouho trvalý plískanice se sněhem a setba pro jarní setí velmi zdražila, květy ovocných stromů promrzlý. Úroda obilí byla oproti loňskému roku hodně nižší. Ještě že se urodilo hodně zemáků, ale stejně jich bylo míň jako v roce předešlém. 14. ho března obsadili Němci naši Českou republiku. Dětem ve škole byly zavedeny hodiny vyučování povinné němčiny, české nápisy byly strhávány a nahrazovány německými, česká hymna také musela být zapomenuta a ani některé české písně byly zakázany zpíva. Rok 1940 Hospodářské poměry se letošního roku moc nezměnily, zima byla sychravá a jaro studené, přesto úroda obilí a brambor byla uspokojující. Byl zakázán volný prodej životných potřeb. Na obuv byly zavedeny odběrné poukazy a k omezenému prodeji byly zavedeny šatenky podle věkového stáří. V měsíci dubnu byli vysláni od Němců úředníci a od okresního soudu v Blansku a berní zprávy z Boskovic do zdejší obce Housku a každý majitel jakékoliv nemovitosti v Housku musel podepsat, že dobrovolně předává veškeré nemovitosti k rozšíření vojenské střelnice na Vyškovsku k obraně Velkoněmecké říše s výstrahou, že kdyby dostatečně nepodepsal, že bude volán zodpovědnosti a potrestán podle říšského zákona proti obraně říše. Měsíci květnu byly německými úřady zakázaný veškerý opravy na hospodářských budova i na rodinných domech, ani sebemenší oprava se nesměla provádět, novostavby byly i přísně zakázány jak soukromé tak i veřejné též byla zakázána i oprava cest. Rok 1941 V letošním roce se ve zdejší obci Housku neudálo nic zvláště pamětihodného, ani poměry po stránce hospodářské se nezlepšily, ale poměry, dá se říci, byly velmi příznivé, úroda byla dosti dobrá a úroda pšenice a žita nebyla špatná. Úřady byly zavedeny dodávky obilí na takzvané kontingenty. Práce bylo dosti, do továrny byli přibírání dělníci prostřednictvím úřadu práce a v lesích bylo práce také dosti. Nezaměstnaných nebylo v letošním roce. Změny v držení nemovitého majetku nebyly žádné, jelikož prodeje staveb i opravy byly úředně přísně zakázány, protože zdejší obec se musí v krátké době vystěhovati k rozšíření vojenského cvičiště na Vyškovsku. Rok 1942 V letošním roce se hospodářské poměry pozměnily, vše bylo vázáno úřady předpisovány plochy k osetí, ač to zemědělcům mnohým nevyhovovalo. Kontingenty byly předepisování o hodně vyšší a to u dodávek obilí i úrody a sklizně všeho druhu. Úroda byla přesto objektivně dobrá, přesto, že na jaře ale zaseto bylo asi na 15% zasetých ozimů i ovoci si letošního roku dařilo u nás normálně a též ovoce byla povinnou dodávkou do sběru. Některé obce byly v únoru již vystěhovany, k rozšíření vojenského cvičiště na Vyškovsku. Do zdejší obce při šetření se prozatím přistěhovalo 6 rodin z Hartmanic z okresu Prostějov. Rodina Veselých se přestěhovala do čísla 17., rodina Grmelova do čísla 13., Pírkova do čísla 42., Grmelová do čísla 51., rodina Kolářova do čísla 6. a Oujezdská do čísla 4. Letošního roku byl odebrán zvon z místní kapličky koupený v roce 1921, ve váze 40 kg. Rok 1943 Letošního roku se hospodářské poměry poněkud zhoršily, v jarních měsících přišly plískanice se sněhem a trvaly dosti dlouho. Jaro bylo studené polní práce hodně se zdržely, sklizeň byla slabší oproti roku minulému. Přišlo rozhodnutí německých vojenských úřadů, že měla býti naše obec vystěhovaná v jarních měsících, avšak po 31

různých jednáních bylo vystěhování obce odročeno na příští rok. Avšak s tou podmínkou, že budou li Němci potřebovati některé usedlosti, že budou tyto vystěhovány do 14 dnů. Přesto vše, každý měl míti zaopatřen náhradní byt a v tom případě, že by se měl narychlo vystěhovat. V měsíci listopadu došla zpráva, že se musí vystěhovat již z čísla popisného 15. Františka Včelařova a rodina Vítoulova se všemi malými dětmi i za tuhých mrazů této zimy. Františka Včelařova se odstěhovala do Ostrova, rodina Vitoulova se odstěhovala do Bedřichova u Boskovic. Všichni občané očekával, zdali se také budou muset stěhovat i za tuhých mrazů. Rok 1944 V letošním roce se hospodářské poměry zlepšily, oproti roku minulého jara, bylo dosti příznivé práce v polích šla od ruky a byla včas hotová, jelikož jarní počasí bylo příznivé, ozimá sadba se udržela a úroda byla dobrá, když ještě ječmen a oves, výnosy byly dobré. Brambor bylo také dosti ovoce se také dosti urodilo, hlavně jablek a hrušek. V měsíci únoru přijeli do zdejší vesnice civilní Němci a odebrali hlavně rolníkům, hospodářské nářadí stroje, vozy, motyky sekery, kosy, zkrátka co jim přišlo pod ruku, s tím, že v měsíci únoru za krutých mrazů se museli vystěhovat. Ze zdejší obce Petržela Jan, rovněž z čísla 3. a Pernica František číslo 6. V měsíci březnu byla násilně odebrána kráva Cecílii Kouřilové číslo 41., poslední kráva, která poskytovala obživou pětičlenné rodiny, bez ohledu na to, že v této rodině byla těžce nemocná dcera Josefa Cecílie Kouřilové, která nutně potřebovala ve své nemoci mléko. V jarních měsících byli do obce dosaženi drsnější četníci k vystěhování zdejších občanů do měsíce září. Každý měl míti do té doby zaopatřen byt. V měsíci květnu přijela do zdejší obce německá hospodářská komise, která si nechala vyvésti veškerý dobytek na náves od nejmenšího telete, až po nejstarší krávu a vybrali si nejlepších kusů dobytka, nehledě na, to zdali chovateli nezůstane ve stáji načisto nic. Byly odebrány 4 kusy do hovězího dobytka. Do německé říše ze zdejší obce byli odkázáni do říše na práci tito občané. Pernica Vojtěch číslo 40., Tomášek Metoděj č. 2., Kocourek Božetěch č. 38., Kocourková Anna č. 38., Pernicová Vlasta číslo 53., Klusák Josef číslo 49. Mladší, Chlup Bohumil číslo 25., Kakáč Jan č. 54. V měsíci červnu dosažení četníci navštěvovali denně občany, aby se chystali na stěhování, že v měsíci červenci a srpnu se musí bezpodmínečně vystěhovat, jinak že budou vyveženi za hranici katastru obce a za středisko vyškovské střelnice a veškerý majetek zábran a pod trestem říšského zákona se nesmí vrátiti zpět. Nadešel měsíc červenec 1944. Již v druhé polovině měsíce běhali četníci určení k vystěhování obce odstavení ke stavení, že se musí vystěhovat a sami obstarávají provozy a autobusy, nákladní auta, aby se občané co nejdříve vystěhovali. Nehleděli na to, že již stěhování je v plném proudu. V sousední vesnici Molenburku utvořili si Němci takzvanou komandantůru a občané měli možnost, se dáti zapsat dobrovolně do této německé komandantůry s tou podmínkou, že v ní pro ně budou pracovat a ti, že se nemusí vystěhovat. Lesní dělnictvo, jež německá komandatura též podržela na lesní práce se také nemuselo vystěhovat. Avšak ti občané, kteří se nedali zapsat z naší obce do komandatury, byli vystěhování v měsíci červenci a v srpnu. 32

Na horním levém obrázku jsou uvedeni občané, kteří se museli vystěhovat a kam se vysthovali. Na druhém obrázku jsou uvedeni občané, kteří se přestěhovali na uprázdněná místa po vystěhovaných. Na posledním obrázku jsou občané, kteříse nemuseli stěhovat a jejich zaměstnání. 33

34

35

36

Rok 1971. Volby ve Vysočanech. Do rady MNV byli zvoleni následující poslanci: Blažek Alois č. 42, ředitel školy, Strachoň Bohumil č. 124, slevač ČKD Blansko, Včelařová Helena, č. 105, učitelka ZŠ Ostrov u Macochy, Kosorin Pavel č. 65, řidič OSD Blansko, Mynařík Josef č. 135, dřevomodelář ČKD Blansko. . Pro rozvoj sportu a lepší využití obyvatelstva bylo v houskovské části obce zbudováno brigádnicky hřiště pro odbíjenou. Též v části obce Housko byla před požární zbrojnicí, na místě malého a nevzhledného rybníka, pěkná otevřená požární nádrž. OBČANSKÝ VÝBOR V HOUSKU Na veřejném plenárním zasedání v Housku byl na návrh Rady MNV zvolen občanský výbor, která se skládal ze dvou poslanců a pěti občanů. Občanský výbor měl usnadnit veřejnou a budovatelskou činnost v obci a usnadnit občanům v části obce Housko vyřizování různých požadavků a záležitostí. Předsedou OV byl zvolen s. Kosorin Pavel č. 65, člen KSČ a poslanec národního výboru. Místopředsedou se stal s. Nedoma Josef č. 9, jednatelkou s. Klusáková Anežka. Dále byli zvoleni následující občané: Zouhar Jan, Veselý Mojmír, Zouhar František, Kuběnová Marie, poslankyně NV. ROK 1976 - VÝSTAVBA OBCE - VOLBY DO NV Protože letos skončilo pětileté funkční období poslanců národního výboru, proběhly také v naší obci v podzimních měsících volby do MNV. Vlastní volby byly zahájeny 22. 10. v 14:00 hod, nejstarším občanem naší obce 97letým Františkem Nedomou č. 6. Volby probíhaly ve dvou volebních místnostech, a to v sále kulturního domu a v pohostinství v části obce Housko. Většina občanů se zúčastnila voleb hned první den. Členové LVD Stolaři a ČSPO Housko volili manipulačně. Druhý den byly otevřeny volební místnosti od 7:00 hodin a do 14:00 hod měly volby skončit. Volby však byly zakončeny již v 10:30 hod, neboť všichni občané, kromě Vaňouse Jar., č. 32, měli odvoleno. Po sčítání hlasů bylo zjištěno, že kandidáti obdrželi průměrně 99,8% hlasů a že byli všichni zvoleni. Bylo zvoleno 23 poslanců a poslanec do ONV s. Flek Josef č. 84. . První ustavující schůze byla 12. 11. v sále kulturního domu. Na této schůzi byli zvoleni funkcionáři NV a zbývající poslanci byli rozděleni do komisí. Předsedou MNV byl zvolen Kala Josef, Housko č. 34. Celodenním tajemníkem MNV byl zvolen Kratochvíl Jan č. 164, který byl pro tuto funkci uvolněn ze stolařského družstva. Do rady NV byli zvoleni následující poslanci: Doležel Miroslav, Přibyl Josef, Kosorin Pavel, Fleková Marie, Kala František. V části obce Housko, byly položeny obrubníky a chodníky kolem komunikací, upravených loňského roku. Na místě bývalého skladu národního výboru v Housku bylo letos započato s výstavbou nové schůzovní místnosti občanského výboru a ZO SPO Houska, včetně skladu obalů a paliva pro prodejnu Jednoty. Rok 1991. Po zvolení nového obecního zastupitelstva 2. prosince 1990, byla ustavena také rada OZ. Měla 5 členů a sestávala se: starosta: p. Antonín Jirušek, dipl. tech., Místostarosta p. Miloš Vymazal, členové rady p. Petr Mynařík, p. Luděk Škaroupka p. Josef Slouka. Další členové OZ p. Jiří Javorský, p. Bohumil Chlup, p. Eva Hrstková, p. Hedvika Pořízková, p. Jiří Kouřil, p. František Ovad, p. Antonín Sedlák p. Pavel Ševčík p. František Ševčík, p. Karel Zouhar. Účetní zůstala p. Božena Kosorinová. VOLBY DO OBECNÍHO ZASTUPITELSTVA VE VYSOČANECH V ROCE 1994 Na zasedání přišlo ještě více občanů. Zasedání zahájil starosta a předal znovu řízení panu Jiřímu Hudcovi s upozorněním, že program zasedání musí být dodržen. Členové zastupitelstva potom složili předepsaný slib a zvolili starostu, místostarostu a členy rady v tomto složení: starosta p. Josef Slouka, místostarosta p. Luděk Škaroupka. Členové rady, p. Ludmila Kratochvílová, p. Miloš Vymazal, p. Bohumil Strachoň. Další členové OZ: p. 37

Rudolf Čachotský, Josef Flek, Jiří Hudec, Antonín Jirušek, paní Marie Lepková, pan Vojtěch Mynařík, pan František Pořízka, pan Metoděj Tomášek, pan František Ševčík a pan Milan Vintr. Do okresního shromáždění byl zvolen pan Josef Slouka. Tím bylo zasedání ukončeno. V roce 1995 byla obec připojena na vodovod a v roce 1996 na plynovod. V roce 1997 zaniklo Jednotné zemědělské družstvo a byla založena společnost Zemspol a.s. Sloup. V roce 2005 byl založen Svazek obcí pro výstavbu čističky odpadních vod. V roce 2016 byla obec zapojena na čističku odpadních vod. Informace o Historii Houska, kterou jsem napsal do Wikipedie V srpnu 1927 napsal molenburský učitel Rudolf Sychra, že je pro něho čestným úkolem sepsat pamětní knihu Houska. Housko bylo po založení Molenburku v roce 1724 obnoveno v roce 1760. Obec byla přiškolena a přifařena k obci Molenburku. Obec nikdy nevlastnila ani rybník s mlýnem, myslivnu, dvě samoty a pilu. Obyvatelé Houska se živili polním hospodářstvím, tkalcovstvím a později pálením vápna. Hlavní potravou byla polévka klechtanka, zelí a brambory a černý chléb. Housko patřilo k panství rájeckému. V roce 1911 byl založen „Sbor dobrovolných hasičů.“ V roce 1920 byla občany vykoupena panská pole pod hostincem. Obec Housko, přísluší k okresní správě v Boskovicích. V roce 1925 byla vystavěna kaple s hasičským skladištěm. K tomuto přispěl pan hrabě Hugo Salm z Rájce. Také byl zbudován pomník padlých. Požáry v Housku. V roce 1868, vyhořely dva domy, v roce 1882, dva domy. V roce 1914 se požár při velkém větru rozšířil a vyhořelo 14 domků. V roce 1917 vyhořelo 8 domků. V roce 1924 vyhořely domy č. 31 a 32. Rok 1914 po vypuknutí 1. světové války jako první narukovalo 9. mužů. Celkem jich postupně narukovalo 44. Rok 1918. Bylo málo práce a obec rozhodla regulovat potok odtékající z rybníka, aby dala obyvatelům práci. V roce 1923 založena obecní knihovna. V roce 1928. Jako v Molenburku byla zavedena elektřina. V roce 1930 postaveny nové domy č. 50. A 51. Rok 1933. Počátkem února bylo v důsledku kalamity zaměstnáno na lesních pracích 60 dřevařů. Nezaměstnanost byla zažehnána. V dubnu povoláno 12. Dřevařů z Kořence, 12 z Lipovce a 24 lesních dělníků ze Slovenska. Rok 1934. Augustin Hejč z č. 37 v důsledku snů pomaloval svůj dům různými citáty z písma. Na střechu připevnil sedm křížů. Psaly o tom noviny a chodili se tam dívat lidé až z dalekého okolí. Přibývalo hostů z Prahy a Brna na letní byty. Podporu v nezaměstnanosti pobíralo během roku 20 až 30 osob. Rok 1935. 16. 11. těžce postřelen dvěma ranami František Trnečka z Harmanic při pytlačení. Rok 1937. 5. 7. Byl slavnostně v obci uvítán novokněz P. Josef Slouka. 8. 12. Jednání zastupitelstva o stavbě školy v Housku. Ke stavbě nedošlo. Rok 1938. Novým kronikářem se stal Jan Zouhar. Rok 1939. Ve škole zavedena povinná němčina. Rok 1940. V dubnu úředníci soudu a berní správy z Boskovic navštívili každého majitele nemovitosti, který musel podepsat, že dobrovolně předává veškeré své nemovitosti pro rozšíření vojenské střelnice na Vyškovsku k obraně Velkoněmecké říše. Rok 1942. Do zdejší obce se přestěhovalo 6 rodin z Harmanic, kde začalo vystěhování. Z místní kaple byl odebrán Němci zvon. Rok 1943. V listopadu byla vystěhována z č. 45. Včelařova a rodina Vitoulova se třemi dětmi. Rok 1944. V měsíci únoru přijeli do obce Němci v civilu a odebírali rolníkům motyky sekery kosy a hospodářské stroje. V měsíci únoru za krutých mrazů se museli vystěhovat z č. 3. a č. 6. V jarních měsících byli do obce dosaženi četníci, kteří určovali, kteří občané se do září musí vystěhovat. Do Německé říše bylo odesláno osm mužů. V měsíci červnu do obce přijeli četníci a určili, které rodiny se musí v červenci a srpnu vystěhovat. Někteří se dali ke komandatuře a ti mohli zůstat. Občané z 33 domů se museli vystěhovat. Františku Nezvalovi hostinskému byla odebrána živnost a do hostince se nastěhovala ze školy v Molenburku jedna třída. Rok 1945. V obci bylo mnoho německého vojska. Téměř v každém čísle byli vojáci. Vesnice byla plna německých vozidel, lehkých i těžkých obrněných vozů a děl. Němci byl ničen veškerý vojenský majetek za miliony korun. Koncem května a v červnu se vraceli vystěhování obyvatelé a pustili se do setí obilí. Někteří občané se vystěhovali do pohraničí. Rok 1946. 29. června byl obnoven MNV. Předsedou byl zvolen Jan Zouhar z č. 35. Rok 1948. Bylo založeno hospodářské družstvo, mělo 29. členů a za předsedu byl zvolen Kala František. Rok 1949. Byla svolána schůze k založení JZD. Skončila bez výsledku. Rok 1950. Bylo ustaveno JZD. Předsedou zvolen Pernica Vojtěch. Žádný z místních zemědělců se nepřihlásil. Rok 1951. Bylo obcí zakoupeno 38

nákladní auto. Rok 1952. Byla v obci otevřena prodejna Jednoty. Rok 1958. JZD koupilo traktor. V roce 1964 se Housko, sloučilo se vsí Molenburk a nově vzniklá obec dostala název Vysočany 39

Krátká historie „Houskovského mlýna. Mlýn. A Houskohodně roků první světovou válkou. (asi po roce 1800) V poslední době jsem dokončil hledání o prvních obyvatelích Molenburka a pokračoval jsem v hledání v historických dokumentech o prvních obyvatelích Houska. Podrobněji jsem si potřeboval zjistit, jak to bylo po obnovení Houska skutečně se založením mlýna. Byla to dlouhá práce a tak jsem to v krátkosti sepsal, aby vynaložená práce nedošla v zapomnění. Krátká historie mlýna v Housku. Časové údaje jednotlivých let jsou vybrány z matričních knih Protivanova, Rozstání, Sloupu a Molenburka, také z farních kronik, kronik obcí a historických knih a článků. Na podrobnější údaje již nemám dostatek sil, ale věřím, že je jich dostatek. Hledání dá strašně moc práce. Ale i tak věřím, že je to dosti ucelená historie tohoto mlýna. Po založení Molenburku v roce 1724, došlo také postupně k obnově obce Housko, kde v literatuře je uváděno datum 1776. Housko se rozrůstalo, byly postaveny první statky a také domy podsedníků. Po postavení hostince, mlynář Andreas Zukal, se svým tatínkem Františkem Zukalem z Holštejna se rozhodli, postavit také v Housku mlýn. Housko se rozrůstalo, a také Molenburk, počet obyvatel rostl a tak Zukalové, kteří vlastnili mlýn v Holštýně, do kterého jezdili se mletím i sedláci z Molenburka a Houska, se rozhodli, po postavení hostince v Housku, tam postavit také mlýn. Učaroval jim krásný rybník se spoustou vody. Mlýn byl postaven s kamení cihel a vepřovic, s vodním kolem a vrchním náhonem. K drcení obilí byly použity mlýnské kameny. K mlýnu byly postaveny také přilehlé budovy, z nichž budova dole, sousedící s mlýnem, byla obydlena podruhy. Postupně koupily také hodně polnosti. Zukalové drželi mlýn do roku 1792. Potom se do mlýna se přiženil Jan Veselý, který byl na mlýně mlynářem až do své smrti roku 1842. Po něm jeho syn držel ještě mlýn až o roku 1864. Mlynáři si najímali na pomoc v polích i ve mlýně podruhy a podružky. Tyto ubytovali ve mlýně ve dvoře. Vybral jsem dva případy, které jsou zapsány v matričních knihách, vedených v té době cirkví, kdy podružce se narodilo dítě a to v té době byl velký přečin. Tak podruh před panem farářem a svědky odpřisáhl, že dítě je jeho, pan farář je pokřtil a potom je hned i sezdal. Tito podruzi, stále bydleli na mlýně a dokonce se jim tam rodily další děti. Po změně majitelů, si nový mlynáři většinou najímali podruhy a podružky nové, ale případy byly stejné. 40

Po roce 1864 se potom se na mlýně usadili Zouharové. Sňatkem Jana Zouhara s Annou Škvařilovou, dcerou Františka Škvařila, získali Zouharové hodně polností v Molenburku. Již po roku 1864, začali Zouharové, mlynáři s výrobou cihel na kostel, protože na jejich pozemku byla nalezena nejlepší hlína. Vzhledem k velkému množství cihel, bylo jich potřeba asi 170 tisíc, vznikl tam důl nazvaný Zouharůj. Postupně, jak se výroba cihel rozrůstala, začali zanedbávat mletí na mlýně a věnovali se více výrobě cihel. Cihly na kostel musely být laciné, protože obce měly na kostel málo peněz. Roku 1878 si pro mlýn najali na krátkou dobu mlynáře Grmely. Byl rodák z Rozstání s manželkou Františkou dcerou Karla Tomáška z Houska. Roku 1892 syn Jana Zouhara z Houska s manželkou Annou Královou, dcerou Františky Grmelové z Rozstání se vzali v Rozstání. Na mlýně v Housku č. 18. se jim narodilo 9 dětí. Anna, Marie, František, Jan, Filoména, Emanuel, Františka, Cyril a Josef. Na mlýně s nimi bydlel v dolní části mlýna v roce 1905 podruh Josef Kala z Houska s manželkou Matyldou podruhyní z Houska a v témže roce se jim tam narodila dcera Filumína V roce zase podruh Josef Vymazal s manželkou Cecílií roz. Koupou ze Šošůvky. Tam se jim narodil syn Josef a další děti. Zouharové stále vyráběli cihly, ale také provozovali mletí. Počali se však zadlužovat. Roku 1893 byl obrovský požár v Molenburku, který zničil velké množství domů. Zouharové měli dostatek práce na výrobu cihel. Mletí zase zanedbávali a zadlužovali se. Je několik neověřených verzí, proč se to stalo, žádnou ale neuvádím, protože ji nemám nijak ověřenou. Prodali několik polností v Molenburku, ale ani to nestačilo. Přišel rok 1912 a Zouharové kvůli velké zadluženosti, museli mlýn prodat a k tomu inějaké polností. Stále ale zůstávali bydlet na mlýně. Mlýn vyplatil, (nebo koupil) bratr manželky mlynáře Jana Zouhara Emanuel Král, stolař z Rozstání, ženatý s jedním synem Adolfem Králem a na mlýn se s rodinou nastěhoval. V roce 1913 se jim narodil syn Emanuel. Potom Františka, Josef a Silvestr. Přišel ale rok 1914 a již mlynář Emanuel Král musel narukovat. Vrátil se až v roce 1918. Na mlýně po návratu z vojny začal hospodařit Emanuel Král, nový majitel. Mlýn byl zanedbaný, ale funkční a tak po opravě se zase ve mlýně mlelo. Mlýn byl vodní, napájen z rybníku, ale pouze horní výpustí, s vodním kolem a mlýnskými kameny, které drtily obilí, ale mouka nebyla kvalitní. Také nedostatkem vody se často nemlelo. Rodina se rozrůstala a mlynář připravoval přestavbu mlýna. To se mu podařilo při zavedení elektřiny do Houska v roce 1929. Přestavěl celou mlýnici a dal do provozu na tu dobu moderní elektrovodní, válcový mlýn, také s vodním kolem ale spodním přívodem vody, takže mohl využívat vodu z rybníka, dá se říci během celého roku. Když bylo vody málo, tak mlýn byl poháněn elektřinou. Budovu a stavení opravoval, ale již bohužel přestavět nestačil. Zase začala druhá světová válka. Připravovaná oprava stavení vzhledem k jeho nemoci nezačala. Ve válce a po válce ještě mlýn nějaký čas, provozoval jeho syn Emanuel. Zouharové si na části pozemku nedaleko mlýna, z bývalé velké stodoly, (dříve sýpka) která jim ještě patřila, dříve patřící mlýnu, používána k uskladnění sena slámy obilí a různých věcí, začali stavět dům. Byla to pro ně těžká doba. Byla to velká rodina, měli devět dětí. Protože ještě vyráběli cihly, tak na místě stodoly začali stavět ze svých cihel na tu dobu pro rodinu velký dům. Ten dokončili v roce 1917, dům dostal číslo 47. a tam se s celou rodinou přestěhovali. Zouharůj dům dnes 41

Část rodiny Zouharové Fotografie asi z roku 1930 v pravo ukazuje nově postavený dům Zouharových. Sbory dobrovolných hasičů. Dřívějších dobách, kdy stavení byla povětšině kryta dochem, kolem stavení malé kůlničky na dřevo , u menších domků také na uskladnění sena pro kozu a to vše na malém prostranství a domky byly hned vedle sebe, většinou v řadě. Topilo se dřevem, někdy na otevřeném ohni a svítilo loučemi. Takže to vše bylo velmi nebezpečné pro vznik požáru. Těch bývalo hodně.Ten se potom rychle rozšiřoval a nadělal veliké škody. Obecní zastupitelstva se postupně rozhodovala o koupení stříkačky a pokud se tak stalo, tak se v obcích zakládali dobrovolní hasiči. V naší republice bylo již zřízeno zemské ústředí, jehož přímými členy byly tehdy sbory hasičské. Dobrovolné sbory 42

měly své stanovy, které musely být ústředím potvrzeny. V tehdejším Molenburku byla zakoupena stříkačka v srpnu roku 1892 a přihlásilo se 29 mužů ke službě jako dobrovolní hasiči. Stanovy byly potvrzeny 18.11 1892. Náčelníkem byl až do roku 1897 František Tenora. Občané v Housku trochu váhali, ale před sto léty také založili sbor dobrovolných hasičů a jak vidíte podle založení, tak dnes slaví 100 let. Chtěl bych jen krátce z jejich historie připomenout, že měli \"Ochotnické divadlo Sboru dobrovolných hasičů\" od 1922. Zpočátku hráli pohádky, později např. Kráska ze Šumavy. Po 1925 Staří blázni, Vojnarka, Paní revírníková a její Tóny, Pomněnky, Člověk bestie, Lešetínský kovář, Pytlák Martin, operety Děti naší revoluce, Andulka šafářova. Lidové noviny z 6. 6. 1917, č. 153, str. 2: Oheň v Housku. V chudé horské vsi Housku u Sloupu vypukl ve čtvrtek v noci požár, který zničil pět selských stavení se vším příslušenstvím, hospodářským nářadím, stroji, vozy a zásobami dříví a píce. Vznikl z neznámé příčiny v kolně hospodářství Anny Svobodové a rychle se rozšířil na stavení Aloise Pernice, Františka Kaly, Marie Tomáškové a Josefa Zukala. Všechna stavení byla ohněm téměř docela zničena. Většina jich, zejména hospodářské části, kolny, stodoly a chlévy byly kryty šindelem a doškem a poskytovaly tudíž živlu vítanou stravu. Z hořících stavení mohlo býti vypuštěno pouze několik kusů hovězího dobytka a koně, kdežto dobytek vepřový, kozy a drůbež uhořely. Škoda je bohužel pouze z malé části kryta pojištěním a proto dolehne na postižené tím krutěji, že vše zdražilo a nedostává se pracovních sil. Rolnice Svobodová utrpěla škody 16 000 korun a je pojištěna pouze na 2 000 kor., Pernica utrpěl 4 000 kor., Kala 12 000 kor., Tomášek 3 000 kor. a Zukal 2 000 kor. škody. K ohni dostavil se vedle sboru místního také sbor z Molenburka a těm se za pomoci občanstva podařilo oheň obmezit a potlačiti. Lidové noviny z 11. 7. 1917, č. 188, str. 2: Nový požár v Housku. Čtyry selské usedlosti shořely. Chudá horská ves Housko uprostřed sloupských lesů byla opětně ve čtvrtek v noci postižena velkým požárem. Ve dvou měsících už podruhé postihl dravý živel pokojnou obec. Minulý měsíc vyhořelo jedno stavení a nyní téměř do základů čtyry usedlosti. Oheň vypukl v noci o 3. hodině ve statku rolníka Josefa Tomáška a rychle se rozšířil na usedlost radního Josefa Vymazala, sousedů Frant. Vlčka a Anny Ševčíkové. Všechna stavení kryta byla šindelem a doškem. Z hořících stavení podařilo se jen stěží zachránit holé životy a něco dobytka a vynésti část nábytku; ostatní vše, drůbež, zásoby, sklizeň sena, šatstvo, peřiny, vozy, nářadí, hospodářské stroje, to vše shořelo. Škoda oněm vzniklá odhaduje se na 80 000 korun a je pouze do výše 10 000 korun kryta pojištěním. K ohni dostavil se místní sbor a hasiči z Molenburka. Veškerá snaha hořící stavení zachránit byla marna. Příčinu ohně nebylo lze vypátrati, ale soudí se, že oheň byl založen. Lidové noviny z 19. 3. 1935, č. 143, str 3: Cikánský vůz shořel. Boskovice. U obce Housko u Sloupu táboří cikáni. V neděli vznikl ve voze cikána Jana Daniela požár, který v malé chvíli se rozšířil na celý vůz a úplně se zařízením zničil. Cikán Jan Daniel, který chtěl zachránit některé věci, vnikl do vozu, ale byl popálen na obličeji a na ruce. Oheň vznikl od přetopených kamen. Velký požár v Housku. Tr i lidé uhor eli, dvanácte domu lehlo popelem. V horské malé vísce na Blanensku, v Housku u Molenburku, vypukl v nede li v noci po 12. hodine , který znic il 12 usedlostí a jemuž za obe t padly tr i lidské životy. Ohen dle soukromých zpráv vypukl v dr eve ném domku a rychle se šír il pr es okamžitou úc innou pomoc hasic skou. Stavení, ve kterém uhor ely tr i osoby, dve ženy a jeden muž, je sedmé v por adí, jež ohne m bylo znic eno. Lidé tito tvrde spali, až konec ne se vzn ala nad nimi došková str echa a strop, c ímž asi byli kour em omámeni a zu stali již v hor ícím 43

stavení. Obc ané me li u svých pr íbytku navezeny velké kupy suchých otepí, které se vzn aly a uc inily požár nepr ístupným každé pomoci. Rudá záplava o 11. hodine rozprostírala se na obloze daleko do kraje, takže i ze vzdálených míst vypraveni hasic i ku pomoci nešt astníku m. V Boskovicích, od kterých je Houska vzdáleny 20 km, v domne ní, že hor í Ne mc ice nebo Ludíkov, konány také pr ípravy k odjezdu, až se seznalo, že ohen je velmi vzdálen, nevyjelo se. 44

Oslavy 105 tého výročí založení sboru v Housku 45

46

Houskovští hasiči Augustýn Hejč a Cyril Zouhar 47

Závěrem. Jak žiji v mé nemoci a stáří????, těžko, ale musím něco dělat. Se stářím se spojuje nemoc, bezmocnost, smutek, to vše se se mnou také spojuje, ale přitom, tomu nemohu podléhat. Musím si pomáhat sám. Nechtěl jsem již ani psát, ale zase vzpomínám a se vzpomínkami se chci také s vámi podělit. Já dělám rád, nyní jen to co můžu. Většinou nemůžu, potom přeci můžu a na procházce si hůlečkou pomůžu. Jsem rád, že se mi podařilo, i když v létech po druhé světové válce velmi krátce, popsat historii obce Housko, ale tato historie je obdobná jako v obci Molenburk a tam jsem to podrobně popsal. Na druhou stranu, od založení do konce první světové války jsem dohledal spoustu zajímavých dat a to považuji za nejdůležitější. Chtěl jsem napsat také něco o sobě, ale nakonec jsem přiložil jen vzpomínku na jeden můj den. Můj „Smolný den.“ Prožil jsem již hodně moc zajímavých dnů v mém dlouhém životě. Dnů šťastných, smutných, deštivých, slunečných, mrazivých, příjemných i nepříjemných, upracovaných i lenošivých a jiných. Jsou však dny, které vám nevymizí z paměti, a to zvláště dny radostné a také smolné. O jednom takovém dni chci krátce napsat. Nyní ve stáří a nemoci již špatně spím, často se budím, a také během noci musím pomáhat mému zdraví, a tak zase ráno, když mám takovou špatnou noc a to je již prakticky stále, tak když mi to trochu jde, si ráno déle poležím. Tak se stalo i v tomto smolném dni. Vstával jsem s přáním, že určitě bude hned z rána svítit sluníčko, takže se v klidu po snídaní posadím v mém skleníčku do křesla a budu dýchat krásný teplý a vlhký vzduch, projdu se po zahradě a pokochám její krásou. To mi dělá moc dobře. Jenomže člověk míní a život mění. Byl krásný jarní den. Sluníčko se mi hlásilo, ještě jsem byl v posteli a již od rána pěkně hřálo a na mé zahradě vše kvetlo. Začal jsem připravovat snídaní a šel jsem na verandu do lednice pro mléko, sýry, máslo a jiné dobroty, pro moji snídani. Po otevření dveří jsem uviděl pohromu. Rojili se mi tam mravenci. Byla jich strašná spousta a stále přibývali další a další. Tak místo snídaní jsem utíkal pro vysavač a začal jsem intenzivně malé červené mravenečky vysávat. Jenomže, jak jsem jedny na jednom konci vysál, tak na druhém konci se vyrojili další a zase další. Takže ani půlhodina mně na to nestačila. Nakonec celý smutný jsem z lednice vzal mléko a další věci ke snídaní a začal jsem si snídani připravovat. Mléko si dávám ohřát na chvilečku do mikrovlnky, tak jsem ji zapnul a šel do komůrky pro chleba a rohlík. Nedalo mi to a šel jsem se podívat zase na mravence. Zase tam běhali, tak jsem zase vysával a vysával. Když jsem se vrátil, tak 48

v mikrovlnce mléko všechno vyvřelo a bylo roztečené po celé mikrovlnce. Zapomněl jsem tam nastavit pouze 30 vteřin. Musel jsem se dát zase do čištění mikrovlnky, potom jsem šel pro nové mléko, zase vysával mravence a konečně jsem si udělal snídani. Po snídani jsem spěchal do skleníku otevřít okna, a co bylo potřebí tak zalít. Měl jsem málo vody, tak jsem si pustil ze studny vodu, „napustit bečku.“ Otevřel jsem okna ve skleníku a zase jsem si odskočil podívat na mravence. Opět jsem vysával. V kuchyni jsem umyl nádobí, a začal chystat na oběd, že budu dělat zapečený květák. Vytáhl jsem ho z mrazničce, hodil do horké vody na povaření a potom jsem ho připravil do skleněné mísy na zapečení. Přidal jsem nakrájený sýr, k tomu nakrájel klobásu, vše dal do mísy, rozpustil trochu másla a s ním rozmixoval dvě vejce a trochu smetany. Polil jsem s tím vše ve skleněné míse a říkal jsem si, že oběd mám připravený, tak si odskočím a posadím se ve skleníku. Jak jsem vyšel na zahradu, tak vidím, jak pěkný potůček se na sluníčku vine po mé zahradě. Moje studna byla skoro prázdná. Vodu jsem pustil, ale zapomněl zavřít. Nedalo se nic dělat, tak smutný jsem se na chvíli posadil do skleníku. Dlouho jsem tam nevydržel. Nebylo mi dobře a tak jsem si řekl, že si doma změřím tlak. Vyndal jsem v ložnici ze skříňky měřič tlaku, sundal košili a navlékl na ruku manžetu. Zapnul jsem měřič do zásuvky, stiskl start a měřič nefungoval. Kontroloval jsem přívodní šňůru a zjistil jsem, že přívodní kabel je u napáječe přerušený. Tak jsem ho šel opravit. Chtěl jsem to udělat pořádně, tak jsem to odstřihl, odizoloval a pořádně připájel, ošetřil a zapnul do zásuvky. Kompresorek u měřiče začal nepříjemně vrčet, ale nepracoval. Po chvilce jsem si uvědomil, že jsem to asi přepóloval. Tak jsem to znovu přepájel, zapnul, ale nepomohlo to. Měřič tlaku je na vyhození. Je vidět, že již ani na tu elektriku nemám. A to jsem byl takový specialista. Byl jsem nucen zase vytáhnout velmi starý měřič, který jsem si pře 44 léty dovezl z Norimberku a tlak jsem si změřil. Byl hodně vyšší, i tep. Tak jsem si vzal osvědčený Lexaurin a šel si chvíli lehnout. Podařil se mi dobrý oběd a tak jsem si říkal, že těch nepříjemností je snad konec. Do večera to prošlo bez dalšího průšvihu, jen jsem si při obědě připravené otevřené pivo shodil rukou se stolu. Pivo se krásně kutálelo po zemi a na zemi krásně pěnilo. Můj „MOP“ to napravil, ale měl jsem již potom studený oběd. Po večeři jsem si šel nastříhat kopřiv a udělal si z nich dobrý čaj, s přidáním citronu a hodně medu. Po prohlídce programů na televizi, jsem zjistil, že opět samé reklamy, které mne rozčilují, tak jsem použil sprchu a šel do postele. Vzal jsem si potřebné léky, inhalace a otevřel můj iPad. Prohlédl jsem poštu, co je nového ve světě a pustil si hudbu, kterou poslouchám každý den před spaním. Mám jich v paměti velmi mnoho a tak si vždy nějakou vyberu. Mám rád vážnou hudbu a oblíbil jsem si hodně skladatelů. Tentokrát jsem si vybral Stamicovo kvarteto, kde hrají Mozarta a jsou tam tři skladby. Tak si v klidu poslouchám krásnou hudbu a po půlhodině se mi jedna skladba stále opakovala. Tak jsem 49

se to snažil vypnout, ale nešlo to. Stále se skladba hrála dokola. Kolem půlnoci jsem musel k počítači, zapnul ho a k němu iPad. Skladbu jsem z počítače vymazal. Nastalo sice ticho, ale stálé ticho. iPad nešel zapnout. Tak jsem si říkal, že ten můj smolný den skončil velmi smutně. Můj iPad jsem měl velmi naplněný programy, které jsem z postele využíval. Měl jsem tam program psaní, který mně podle mého diktování vše napsal. Takže maily pro kamarády jsem jen diktoval a nemusel psát. Další program čtení zase umožňoval, že jsem si nechal předčítat zprávy ze světa, různé články na internetu a protože již málo vidím, tak to pro mne byla velká pohoda. Také program Skype mi umožňoval komunikaci s videem s mými kamarády, kteří tento program také využívají. Takže jsem si povídal i s kamarádem spolužákem, který žije v Kanadě. O dalších spoustě programů se již nebudu dále rozepisovat. Byl jsem z toho velmi smutný, stále mi něco chybělo. Byl to pátek, ale ne třináctého, říkal jsem si, den jak každý jiný, tak nemusím se ho vůbec bát. Smůlu mohu mít i jiný den. Udělám si něj svůj svátek, „Smolný den,“ bude vlastně můj kamarád. Autor knihy – Antonín Jirušek, září 2018. Tato kniha nebyla nikým pravopisně, ani graficky upravována. Fotografie pořídil autor, starší použil ze svého archivu. Pohled na Housko z rogala E.Král. 50