Proč ne?! Prosinec2017

FASHIONSTORY51Dorota: lacláče a baret, obojí Dior, náušnice Serpenti, Bulgari.

Karolina: šaty Prada; Paulina: kabát Dior. FASHIONSTORY52

FASHIONSTORY53Dorota: sako, baret a boty, vše Dior, pánské kalhoty Blažek; Ester: sako, baret a boty, vše Dior, kalhoty COS; Denisa: pánský oblek Hermès, baret a boty, obojí Dior.



Karolina: šaty Prada, boty Klára Nademlýnská; Paulina: kabát Dior, boty Klára Nademlýnská.

Denisa: baret a džíny, obojí Dior, náhrdelník High Jewelry, prsteny Bulgari-Bulgari a B.Zero1, vše Bulgari. FASHIONSTORY56

Ester: sako, džíny a baret, vše Dior, boty H&M, náhrdelník Parentesi, Bulgari; Dorota: lacláče a baret, obojí Dior, podprsenka Ann Demeulemeester (prodává Black Out), boty H&M, hodinky Serpenti, Bulgari. FASHIONSTORY57

Vlevo – Aneta: baret Dior, náhrdelník Serpenti, Bulgari.; Vpravo – Denisa: plavky American Apparel, boty Fendi, baret Dior; Paulina: kalhotky Lindex, boty Fendi, baret Dior;Karolina: plavky H&M; boty Fendi, baret Dior; Dorota: kalhotky Lindex, boty Fendi, baret Dior; Ester: kalhotky Lindex,. boty Fendi, baret Dior; Aneta: body H&M, boty Fendi; baret Dior.



FASHIONSTORY 60

Aneta: šaty Helmut Lang (prodává Black Out), boty Hermès, baret Dior, prsten Bulgari; Denisa: body H&M, boty Hermès, baret Dior, prsteny Bulgari.Dorota: baret Dior, náušnice Serpenti, Bulgari. FASHIONSTORY61

Dorota: body Ann Demeulemeester (prodává Black Out), boty Fendi, baret Dior; Karolina: plavky H&M, boty Fendi, baret Dior; Paulína: kožich Orsay, kalhotky Lindex, boty Fendi, baret Dior; Aneta: body H&M, FASHIONSTORY boty Fendi, baret Dior; Tereza: šaty Ann Demeulemeester (prodává Black Out), boty Fendi; Denisa: body H&M, boty Fendi, baret Dior; Ester: sako a baret, obojí Dior, kalhotky Lindex, boty Fendi. NAsDtRrUHaÉně Text: Veronika Miškovská Pojďme si to shrnout. Tereza Ma- xová je jednou z nejúspěšnějších Češek v módním byznysu. Model- ka, jejíž tvář zdobila obálky svě- tových edicí magazínů jako Vogue, Elle či Glamour. Zakladatelka Nadace Terezy Ma- xové dětem, která se soustřeďuje zejména na pomoc opuštěným dětem. Trojnásobná matka. A konečně již potřetí v řadě i hostu- jící šéfredaktorka vánočního čísla tohoto magazínu. Poprvé nás „unesla“ do Londýna, podru- hé do Milána a i do třetice si pro nás při- chystala překvapení. Rozhodla se totiž roli šéfredaktorky pojmout opravdu svědomitě a na chvíli vstoupit do nové role – fotografky. Vážně! Nebylo to žádné „jenom jako“. Tere- za se, navzdory lehké nervozitě některých našich stálých spolupracovníků obávajících se čerstvé konkurence, chopila fotoaparátu a začala naplňovat svou vizi o magazínu vě- novaném výjimečným ženám zachyceným v prostředí, v němž se cítí nejlépe. Vskočila do toho s nadšením po hlavě a pozorně na- slouchala všem radám, tipům a doporuče- ním laskavých mentorů v podání fotografů Benedikta Renče či Davida Tureckého. Stala se tak autorkou většiny otištěných fotografií a s podporou profesionálního týmu i celé fashion story, kterou jste právě měli možnost zhlédnout na předchozích stránkách. Pro tu si vybrala šest mimořád- ných českých a slovenských modelek: De- nisu Dvořákovou, Anetu Měšťanovou, Ester Berdychovou, Dorotu Kullovou, Paulinu Liš- kovou a Karolinu Egersdorfovou. „Chtěla jsem vytvořit sérii smyslných, trochu provokativních snímků, které by oslavovaly ženskou krásu,“ vysvětluje svůj záměr Tereza, jež byla vždy zvyklá stát na opačné straně objektivu. Inspirací jí byla zejména práce módního fotografa Stevena Meisela nebo tvůrčího dua Mert & Marcus. „Děvčata jsou krásná. Zajímavé ale je, že jak- mile se na ně podívám skrze kameru, mohu jejich krásu obdivovat zblízka a připadají mi ještě půvabnější,“ usmívá se. Aby vynikla je- 62

jich přirozená krása, zvolila co nejjemnější Foto: Tereza Maxová; Styling: Jan Králíček; Foto asistent: Benedikt Renč; Vlasy: Martin Tyl; Make-up: Adriana Bartošová a Hristina Georgievská; Stylistův asistent: Zoltán Tothmake-up. Jedinými „vylepšeními“ tak jsou Modelky: Denisa Dvořáková, Aneta Měšťanová a Dorota Kullová, Elite Models Prague; Paulina Lišková, Clique Models; Ester Berdychová a Karolína Egersdorfová, My Models Agencykromě modelů z jarních kolekcí luxusníchmódních domů i šperky italského klenot-nictví Bulgari. Je to vůbec poprvé, kdy se Tereza posta-vila do úlohy fotografky. Do té doby podlesvých slov nejčastěji fotila pouze vlastníděti. Dlouholeté zkušenosti z vrcholnýchpater módní branže ji naučily, že klíčempro úspěšné focení je vytvoření příjemnéatmosféry a navázání důvěry mezi modelkoua fotografem. „Snažila jsem se s modelkami,které jsem dosud osobně neznala, navázatuvolněný rozhovor, aby se nám spolu lépepracovalo. Sama vím, jak velký je při focenírozdíl v tom, když máte pocit, že na vás ka-merou míří člověk, kterému můžete věřit,“dodává v krátké chvilce, kdy se hrdinky našífashion story převlékají. Stejnou strategii se snažila uplatňovati při focení jednotlivých rozhovorů, ať už tobylo s výtvarníkem Theodorem Pištěkem,s nímž ji pojí přátelství, či se zpěvačkouMarií Rottrovou, s níž se setkala poprvé.„Nejzábavnější na celém tomto projektubyla různorodost. Mohla jsem si vyzkoušetfocení intimních portrétů i stylizovanýchmódních snímků,“ svěřuje se. V dobách, kdy byla její modelingová ka-riéra na vrcholu, se přátelské vztahy v pra-covním týmu navazovaly přece jen snadněji.„Focení připomínala téměř filmové produk-ce. Ve studiu se fotilo jen málo, většinou secestovalo přímo na lokace. Pamatuji si, žekdyž se fotily nové kolekce plavek, odjelcelý tým třeba i na několik týdnů na Baha-my. Byla to vlastně taková pracovní dovole-ná, kde lidé měli šanci mezi sebou navázatpřátelství,“ porovnává s dnešní dobou, kterávelí reagovat co nejrychleji a kdy cestovánínahradila vždy dostupná fotostudia, jimž senavíc vyhýbají rozmary počasí. Přichází na řadu poslední série snímků– skupinový portrét všech modelek včetněTerezy. Fotografující se tak na chvíli opětstane fotografovanou. A my jsme se ještě ne-rozhodli, která z těch rolí jí šla vlastně lépe.Autorka tohoto textu pak doufá, že se Terezapříští rok opět coby hostující šéfredaktorkanerozhodne i psát. Protože to by pak lehceznervózněla i ona. I

OSOBNOST 64

OSOBNOST VYŠŠÍ síla „UMĚNÍ BY SE MĚLO ZABÝVAT PROBLÉMY, JEŽ VE SPOLEČNOSTI EXISTUJÍ. NEDĚLEJME OZDOBIČKY.OZDOBIČKÁŘSTVÍ NENÍ VŮBEC ZAJÍMAVÉ,“ ŘÍK Á ČESK Á KONCEPTUÁLNÍ UMĚLKYNĚ MAGDALENA JETELOVÁ. Text: Petr Matějček – Foto: Benedikt Renč 65

OSOBNOSTP historička Susanne Altmannová obdivně nazvala Přijeli jsme na oběd a očividně nevhod. „Původně „vizuální činohrou, která se nebojí dimenzí, a dovádí jsem vás nechtěla vůbec přijmout, protože já už se tak lidmi vytyčené hranice ad absurdum, čímž pou- tady z toho asi zblázním. Ale nakonec jsem si řekla, kazuje na vyšší, nehybnou formu přírodních hranic že u toho jídla to spolu vydržíme, kluci,“ oznamuje a pravidel“. A stejný paprsek laseru, jehož myšlenkový nám hned ve dveřích paní domu. Jsme bezmála 800 zdroj lze hledat v tvorbě pionýrů land artu, jakými jsou kilometrů západně od Prahy, na kraji německého měs- například Američané Walter De Maria, Richard Long tečka Berghaim, uprostřed kolínské nížiny. A dáma, či Michael Heizer, se bude co nevidět plazit i podél která nám po skoro desetihodinové cestě autem dává pobřeží Tichého oceánu. velmi milým způsobem najevo, že otravujeme, je čes- ká konceptuální umělkyně Magdalena Jetelová (71). „V Chile na sebe narážejí hned čtyři tektonické „Alespoň mi nahoře pomůžete přesunout jídelní stůl.“ desky. Žádné jiné místo na světě se nemůže pyšnit tak V bývalém parním pivovaru, který Jetelové slouží dramatickou topografií,“ vysvětluje fotograf Kryštof od konce 80. let v srdci Porúří jako ateliér a domov Kříž, který bude Jetelovou do oblasti, v níž se nachá- zároveň, je teď ale v pohybu mnohem víc než jen ku- zí 452 sopek a odehrává přibližně 90 procent všech chyňský nábytek. Rodačka ze Semil se právě připra- zemětřesení na planetě, doprovázet a během naší vuje na několikaměsíční expedici do Chile. V Jižní návštěvy nám pomáhá přenést již zmíněný jídelní stůl. Americe, v chilské části pásma nazývaného Ohnivý kruh, chce Jetelová navázat na svůj Iceland Project Poměrně dramatickou topografii s občasným ze- z roku 1992. mětřesením by leckterému geofyzikovi mohl připomí- Tehdy přes ostrov na pomezí Severního ledového nat i samotný životopis Magdaleny Jetelové. Nejsilněji oceánu a Atlantiku vedla mohutnou laserovou čáru se zemská kůra jejího života zachvěla v roce 1985, kdy znázorňující Středoatlantický hřbet, který rozděluje se svými dvěma dětmi utekla před tehdejším režimem Euroasijskou a Severoamerickou litosférickou desku, do západního Německa. Což lze, jak kdysi napsal český a geograficky tak odděluje evropský a americký kon- filozof Vilém Flusser, který téměř o půlstoletí dříve tinent. „Prostě čárka rozdělující Ameriku a Evropu. z Československa prchal před nacisty, přirovnat ke ko- Chtěla jsem tu absurditu vidět,“ vysvětluje Jetelová lapsu celého vesmíru. a přitom se jí očima prožene jiskra dětské radosti. Tu „prostě čárku“ o pár let později německá kunst- Kunsthistorička Altmannová správně zdůrazňuje, že by bylo velmi krátkozraké definovat uměleckou po- zici Magdaleny Jetelové i desítky let po emigraci vý- hradně skrze její původ a s ním spjatý politický postoj. Přesto považuje vymezování se, prorážení a označo- vání hranic za životní témata české umělkyně. „Naše generace se tehdy politicky hrozně rozštěpila. Ne že by všichni hned začali dělat politické umění, ale ten původ byl a je vždy jasný,“ vysvětluje žena, která během normalizace profesně zrála po boku výtvarného a lite- rárního teoretika Jindřicha Chalupeckého. Jetelová dodnes věří, že umění je tu především proto, aby ukazovalo, ptalo se a kritizovalo. „Angažo- vanost v umění považuji za strašně zajímavý moment. Umění by se mělo zabývat problémy, jež ve společ- nosti existují. Nedělejme ozdobičky. Ozdobičkářství není vůbec zajímavé. Šanci žít v demokracii máme pouze tehdy, když se všichni o něco staráme a něco pro ni děláme.“ A když ukazuje, ptá se a kritizuje, tak většinou vel- kolepě a především svobodně. Ať už je to její notoricky známá obří židle, která během povodní v roce 2002 uplavala až do Německa, projekt Domestikace pyrami- dy, kdy do novorenesanční budovy vídeňského muzea užitých umění vložila úlomek starověké hrobky, nebo nedávná instalace Dotek doby, během níž proměnila malou dvoranu Veletržního paláce v laserové paprsky šlehající vodní hladinu. „Magdalena Jetelová je tady lapena do pro ni poměrně malého prostoru, ale ona nepracuje nikdy s ničím malým, přemýšlí globálně,“ komentovala výstavu v největší funkcionalistické stav- bě Prahy ředitelka sbírky moderního a současného umění Národní galerie Milena Kalinovská s tím, že její tvorba odjakživa vzdoruje všem stylistickým a komerč- 66

OSOBNOST PN002198-3 67

OSOBNOST 68

Iceland Project 1992OSOBNOST69

OSOBNOSTInstalací Dotek ním omezením a nikdy nerespektovala ani ideologic- na svých koncertech používá například francouzskýdoby proměnila ké, byrokratické a civilizační předpisy. DJ David Guetta. „Kluci, my to s Kryštofem jdememalou dvoranu nahodit, přípravy zaberou spoustu času a běhemVeletržního „V Česku je umění o něčem jiném, tam si všichni stmívání pak máme jenom pět minut, kdy je ideálnípaláce v laserové kupují takové ty malé věci, ale na malé věci já nej- světlo na focení.“paprsky šlehající sem,“ svěřuje se nám při obědě Jetelová. Monumen-vodní hladinu. tální a nekonečně svobodné je její dílo ale především Tak snad ještě rychle před odchodem: s Milenou svou myšlenkovou podstatou. Avšak tu lze podle znal- Kalinovskou z Národní galerie se Jetelová poprvé se- ců v její práci odhalit spíš instinktem než rozumem. tkala v 80. letech v londýnské galerii Tate na výstavě Tedy pokud zrovna nepromítá na rozpadající se ně- New Art. Kalinovská tam přišla jako kurátorka River- mecké bunkry výstražně lemující pobřeží Atlantiku side Studios, Jetelová na místě vystavovala. V Praze si nápisy jako Absolute War Becomes Theatrality, Area ji vyhlédl hlavní kurátor Tate Michael Compton. Její Of Violence nebo The Essential Is No Longer Visible. práci v Londýně postavil vedle děl Josepha Beuyse, Georga Baselitze nebo Tonyho Cragga. Následovala „Laser je taková moje tužka, kterou já kreslím bienále v Sydney, documenta 8 a samostatné výsta- a píšu po krajině. Někdo má suchou jehlu, já mám su- vy v londýnských Riverside Studios či newyorském chý laser. To nikdo nikdy nedělal, že by spojoval kra- MoMA. A tak si neodpustíme se ve dveřích ještě ze- jinu s kresbou. Možná Zdeněk Pešánek, který ve 20. ptat, zda je Magdalena Jetelová na svou práci pyšná. letech minulého století v Československu pracoval „Já nikdy nejsem pyšná. Já se jenom divím, že to s neonovým světlem – to byly nesmírně pokrokové člověk všechno zvládl. Jsem za ten blbej život vlast- věci. Pak to ale komunisté všechno zatrhli a Pešánka ně vděčná. Nakoplo mě to. Naučilo mě to se ohánět. u nás už dnes nikdo nezná,“ vysvětluje Jetelová nad Když utečeš sama se dvěma dětmi, tak co ti zbývá? talířem s vařenými bramborami a brokolicí a sou- Teď mám tady to hnízdo klidu. Vybojovat si ho bylo časně nám oznamuje, že nás bude muset za chvíli strašně těžký. Sice bych to tady nikdy nenazvala do- vyhodit. Jako na potvoru jsme přijeli zrovna v den, movem, ale možná je to to nejhezčí, co se mi v životě kdy má v plánu testovat laser, s nímž se co nevidět stane.“ I vydá do Santiaga de Chile. Desetiwattový, stejný, jako 70

VÍTEJTE V KOUZELNÉMOSOBNOST PN002180-1 vánočním světěkrásy! TIPYNA DÁRKY 71

ZBLÍZKAMŮJ SsO UnBOeJviditelností „SLÁVA JE JAKO DROGA. JAKO HEROIN. VELMI SNADNO SI NA NI ZVYKNETE. O TO TĚŽŠÍ JE PAK VYROVNAT SE S TÍM, ŽE JI UŽ NEMÁTE,“ ŘÍKÁ PRVNÍ ČESK Á SUPERMODELK A PAVLÍNA POŘÍZKOVÁ. JEDNA Z NEJKRÁSNĚJŠÍCH ŽEN SVĚTA S NÁMI OTEVŘENĚ HOVOŘILA O ODVRÁCENÉ STRANĚ MODELINGU A HLEDÁNÍ NOVÉHO SVĚTLA. Text: Veronika Miškovská – Foto: Dennison Bertram 72



ZBLÍZKA se vyrovnává s blednutím své slávy, o stárnutí, o své vlastní marnivosti. Přidejte k tomu její pověstný sarkastický humor a máte unikátní hlas, jemuž je dobré naslouchat, když chcete nahlédnout pod pokličku světa modelingu, filmu a žen, kte- rým již odrostly děti a své největší pracovní úspěchy už majíJ za sebou. Nabídka, která se neodmítá S Terezou Maxovou, hostující šéfredaktorkou tohoto čísla maga- zínu PROČ NE?!, má podle svých slov hodně společného. Když její rodiče utekli před invazí do Švédska a nechali ji u prarodičů, byly Pavlíně tři roky. Dědeček byl ředitelem dětského domo- va v Prostějově, a tak část svého dětství strávila s opuštěnými dětmi, kterým se Tereza v rámci své nadační činnosti věnuje. I proto s ní chtěla navázat kontakt a podpořit ji. Před šesti lety se tak společně prošly po přehlídkovém mole v rámci bene- fičního večera Fashion for Kids, který Nadace Terezy Maxové dětem pořádala. „Já jsem vlastně taková babička všech českých modelek. Uspěla jsem ještě předtím, než se otevřely hranice a přišla ta následná vlna krásných českých holek, jako byla Eva Herzigo- vá nebo právě Tereza Maxová. Vždycky když se nějaká taková holčina objevila, sledovala jsem její cestu,“ říká žena, která se do světa modelingu dostala v podstatě náhodou. Její kamarádkaJá su všecko. Já su polívka, odpovídá na otázku, kým se cítí být. ve Švédsku toužila stát se módní fotografkou a jako svůj objektNarodila se v Československu, vyrostla ve Švédsku, kariéru od- si vybrala právě Pavlínu. Když ale kamarádka zaslala své snímkystartovala ve Francii a nyní žije ve Spojených státech. Je zrovna do agentury Elite v Paříži, skaut si místo práce fotografa všimlna návštěvě v Oregonu u nevlastních dětí svého manžela, rocko- Pavlíny a pozval ji do Paříže.vého hudebníka Rika Ocaseka. Blíží se poledne, ještě nesnídala O kariéře v modelingu přitom nikdy nesnila a ani se netajilaa má trochu hlad. Tvář bez make-upu, rozpuštěné vlasy, široký tím, že ji móda moc nebaví. „Nikdy jsem ale nelitovala toho,úsměv. Pavlína Pořízková nebo, chcete-li, Paulina Porizkova. že jsem se na dráhu modelky vydala. V žádném jiném odvětvíTak ji zná celý módní svět. bych pravděpodobně nedosáhla takového úspěchu. Vždyť jsemStala se první modelkou s českými kořeny, které se poda- opravdu patřila k nejžádanějším modelkám na světě. Kdybychřilo vyšplhat do nejvyšších příček modelingu. Dvakrát se ob- tu nabídku tehdy nepřijala, nikdy bych nevydělala tolik peněz,jevila na obálce magazínu nikdy by mě neznalo tolikSports Illustrated, několikrát TRVALO TO JEN PÁR LET lidí. Když vám někdo něcoji zvolili nejkrásnější ženou A Z MODELEK SE STALY HVĚZDY, takového nabídne, a vy proplanety časopisy People či to nemusíte skoro nic udělat,Harper’s Bazaar, pracovala KTERÉ NAJEDNOU SLÁVOU pak to neodmítnete,“ přemýš-pro všechny luxusní znač- PŘEDČILY SVÉ FOTOGRAFY. lí zpětně nad svou kariérou.ky včetně těch jako Chanel, Přesun ze Švédska do FrancieHermès, Versace nebo Dior. byl pro ni ve čtrnácti letechV roce 1988 se stala za tehdy rekordní honorář ve výši šesti i cestou, jak se dostat ze země, kde nebyla šťastná. Spolužácimilionů dolarů tváří kosmetiky Estée Lauder. ji měli za tu divnou „komunistku z východu“, k tomu se přidalKdyž ale mluví česky, zní stále jako ta malá holčička z Pros- i rozpad vztahu jejích rodičů.tějova, kterou její rodiče nechali u babičky s dědou, emigrovali Pro první přehlídku ji angažoval Enrico Coveri. Jestli vámdo Švédska a pak se ji za dramatických okolností roky snažili to jméno nic neříká, nemusíte se stydět. Pavlíně bylo tehdy se-dostat z totalitního Československa. Příběh o její záchraně, dmnáct, psal se rok 1982 a éra supermodelek byla ještě pár letdo níž se musel vložit i tehdejší švédský premiér Olof Palme, se v nedohlednu. Byla ale u toho, když se trend módního byznysustal součástí kánonu moderních českých dějin a společenským změnil. „Ten přechod byl jasně patrný. Když jsem začínala,magazínům poskytl atraktivní téma k rozhovorům. Spisovatelka byly modelky opravdu jen ramínka na šaty, fotografové byliMartina Formanová o tom napsala knihu Případ Pavlína. Hrdin- slavnější než ony. Dělaly jsme, co se nám řeklo. Trvalo to aleka románu nad touto částí svého života dnes již jen mává rukou jen pár let a z modelek se staly skutečné hvězdy, které najed-a protáčí oči ke stropu. „Mluvila jsem o tom deset let na terapii nou slávou předčily své fotografy,“ popisuje. Stala se jednoua už není nic, co bych k tomu mohla víc říct.“ z nich. Magazíny o ní psaly jako o jedné z nejkrásnějších ženJejí kariéra je obdivuhodná, co je ale na Pavlíně Pořízko- na planetě. Kráska z exotické země se zajímavým příběhem.vé výjimečné, je otevřenost, s jakou hovoří o tématech, která „Předtím mi všichni říkali, že jsem škaredá, a v Paříži mi na-jsou v nablýskaném světě showbyznysu tabu. O svém těžkém jednou začali říkat, že jsem krásná. Tak to pak nemůžete ni-vztahu s rodiči, o letech terapie, o antidepresivech, o tom, jak komu věřit. Když vám to ale omílají pořád dokola, pak tomu 74

ZBLÍZKARückl Flagship Store 75Železná 493/20, Praha 1, Staré Městowww.ruckl.cz PN002226

ZBLÍZKApodlehnete. Někde hluboko uvnitř ale stejně víte, že to přece které ji přiměly k napsání textu, který jasně pojmenoval pro-není pravda. Že je to všechno jen naoko,“ říká a vzápětí v žertu blém, jenž byl do té doby veřejným tajemstvím.dodá: „Vlastně myslím, že jsem si svého manžela vzala proto,že jsem mu uvěřila, že se mu opravdu líbím,“ směje se. Cesta na B listZačala si naplno užívat slávy, kterou jí nová kariéra dala. Byla slavná, ale stále toužila po něčem jiném. Vždycky ji víceKdyž v módním světě začínala Cindy Crawfordová, z ní byla než přehlídková mola lákalo filmové plátno. Od poloviny 80. letuž světová star. Pochyby o sobě samé vystřídalo sebevědomí se začala objevovat v rolích půvabných emigrantek z východnía přibývající zakázky. „Samozřejmě že jsem občas měla hvězd- Evropy, ať už to byla role emigrantky z Československa Krystynyné manýry. Museli byste být z oceli, abyste je neměli. Když lidi ve filmu Anna, nebo její nejvýraznější role krásné Rumunky Ninyzajímá i to, co jste měla k snídani, a napíšou o tom v novinách, podezřelé z vraždy v komedii Její alibi, v níž si zahrála s Tomemtak vám to stoupne do hlavy. Svou sílu jsem používala, ale ne- Selleckem. Čekání na vytouženou velkou charakterní roli alezneužívala – nikdy jsme nechodila pozdě na focení, nevybírala bylo dlouhé a Pavlína nechtěla dělat kompromisy. Když ji po-si oblečení a neříkala, jak je příšerné. Cindy a já jsme tohle zvali na casting na roli Bond girl v chystané bondovce Zlaté oko,nikdy nedělaly. To začaly dělat až ty holky po mně,“ rozptyluje odmítla. „Myslela jsem si, že kdybych tu roli dostala, zařadila bychpověsti o tom, že s ní bylo občas těžké pořízení. Její kolegyně se tím do škatulky, do které jsem patřit nechtěla. Měla jsem za to,Linda Evangelista proslula mimo jiné prohlášením, že nevsta- že bych si tím zavřela dveře k tomu, stát se skutečnou herečkou,“ne za méně než 10 000 dolarů za den, pověst další z hvězd, přemýšlí nad důvody svého rozhodnutí. „Pak jsem ale odmítlaNaomi Campbellové, zase pošramotila obvinění z fyzického jednu velkou zápornou roli a to byla asi zásadní chyba,“ dodá.napadení od jejích zaměstnanců i spolupracovníků. Vysněný Hollywood se jí vyhnul, narodily se jí děti, mode-Co ovšem Pavlíně Pořízkové nechybělo ani na začátku její lingové agentury ovládly mladší a dravější modelky. Reflekto-kariéry, byla její pověstná vyřídilka. Ostrý jazyk ji párkrát za- ry začaly svou záři vrhat jinam. „Když skončíte s modelingem,vedl do problémů. „Pamatuji si, že když mi bylo asi šestnáct, najednou nemáte nic. Nemáte žádné vzdělání, žádné kontaktydělala jsem rozhovor pro nějaký časopis a přišel takový mladý v normálním světě, nevíte, co máte dělat,“ přibližuje své pocityhezký reportér. Měla jsem pocit, že se mnou trochu flirtoval, z té doby. Soustředila se proto na rodinný život a své dva syny.a ptal se mě, co si myslím „Chtěla jsem být tou nejlepšío modelingu. Já jsem mu KDYŽ SE ŽIVÍTE SVÝM matkou. Nevěděla jsem, jak jíve své naivitě řekla pravdu. být, ale věděla jsem, jak jí ne-Že to je příšerné. Celý den VZHLEDEM, TAK SE ZKRÁTKA být. Říkala jsem si, že budenejíte, pak se táhnete někam MUSÍTE STARAT O TO, ABYSTE stačit, když nebudu dělat tyna focení, strávíte patnáct největší chyby, které udělalihodin v letadle na cestě do Ja- VYPADALY K SVĚTU. moji rodiče,“ naráží na ro-ponska, smrdíte, na focení dinné drama a rozvod svýchvám nadávají, že máte hnusný rodičů, které před svým od-vlasy. No ještě abyste je neměli hnusný, když letíte přes půlku chodem do Švédska neviděla celých šest let. S vlastním otcem,světa a ještě jste se nesprchovali,“ popisuje jeden z okamži- který založil novou rodinu, se pak dlouhá léta neviděla.ků, kdy si pustila pusu na špacír. „Lidé z branže se na mě pak Dlouhé roky zápasila s úzkostmi. Když se před deseti letyzlobili, že jim ničím jejich sen o tom ideálním světě, kde jsou zúčastnila americké obdoby pořadu Stardance: Když hvězdyvšichni krásní hned od rána a čtyřiadvacet hodin denně. Prý tančí a vypadla hned po prvním kole, její úzkosti se prohlou-že oni tvrdě pracují na tom, aby se do toho naleštěného světa bily. Pavlína i proto naskočila do vlaku jménem antidepresiva.dostali, a já ho pomlouvám. Ale já jsem ho nepomlouvala, já Chtěla být v takovém stavu, aby mohla propagovat svou knihujsem jenom říkala, že není všechno jen růžové. Říkala jsem Léto modelky, inspirovanou jejími začátky v modelingu, na nížpravdu.“ pracovala pět let a která sbírala pochvalné recenze. „Vylila jsemPoprat se se všemi nástrahami modelingové džungle jí do té knihy své srdce a chtěla jsem, aby se mému ,dítěti‘ dosta-pomohla emancipovaná výchova, které se jí dostalo ve Švéd- lo té nejlepší péče. A to se dělá těžko, když nemůžete ani vyjítsku. Zatímco Francouzky se schovávaly za roušku tajemství z domu,“ vysvětluje. Emoce se uklidnily, deprese pominula,a byly zdatnými manipulátorkami, ona vyrůstala v prostředí jenže s prášky i něco odešlo. „Chtěla jsem dál psát, ale najed-žen amazonek. „Když šel kolem vás ve Švédsku chlap a řekl nou se mi vůbec nechtělo. Odcizila jsem se dětem, manželovi,pěkný kozy‘, tak jste mu na oplátku řekly ,pěkný péro‘. To byl i sama sobě. Cítila jsem se, jako bych byla zabalená do velkézpůsob, jak vyjádřit rovnoprávnost. Kus této ,švédské ženy‘ tlusté deky, která mě sice chránila, ale i izolovala od ostatních,“ve mně zůstal a to, že jsem se nebála postavit sama za sebe, popisuje. Nakonec po dvou letech prášky vysadila a depresi semi jistě pomohlo.“ rozhodla zahnat intenzivním cvičením. Záchvaty úzkosti se jíV červnu, několik měsíců před vypuknutím sexuálního však nevyhýbají dodnes. „Je to lepší v tom, že jsem se s takovýmiskandálu producenta Harveyho Weinsteina, který zasáhl ce- stavy naučila pracovat a vím, jak je přečkat a vyrovnat se s nimi.lou Ameriku, o tom napsala esej pro The New York Times. Text Hodně mi v tom pomáhá i meditace.“nazvaný Amerika ze mě udělala feministku vřele doporučujeme Jenže slavná modelka se musela poprat s další nevyhnutel-k přečtení. „Měla jsem pocit, že po zvolení Trumpa preziden- nou výzvou – stárnutím. V šestatřiceti si poprvé uvědomila,tem musím sama sebe znovu definovat jako ženu. Vadil mi ten že krásná tvář, která ji proslavila, se začíná měnit. „Nejhoršírozpor, kdy na jednu stranu dívkám říkáme, že mohou být vším, na stárnutí je to, že se jako žena stanete neviditelnou. To je tačím si zamanou, a pak to tak není,“ vysvětluje Pořízková důvody, největší nespravedlnost mezi ženami a muži. S manželem jsme 76

ZBLÍZKA77Styling: Laura Zapataová; Make-up a vlasy: Natalia Mejiaová; Asistentka: Julia Martinsová

ZBLÍZKAspolu přes dvacet let a jsem pro něj už spíš takový kus inventá-ře. Lidé na ulici si mě přestali všímat. Přitom já jsem pořád tasamá osoba.“ Dodneška se s tím podle svých slov nedokázalaúplně srovnat. „Najednou od vás muži na večírcích odcházejí,protože opodál stojí někdo mladší, a vy si říkáte, co jste udělališpatně. Vždyť si se mnou přece mají o čem povídat. Zasáhnevás to,“ prozrazuje. „Je mi jasné, že si spousta lidí řekne: ,Jéžiš,její problémy bych chtěl mít. Chudinka modelka si má tak na costěžovat.‘ Ale to trápení je ve vaší hlavě a vy ho prožíváte velmiintenzivně.“ Přesto zásadně odmítá využít služeb plastických chirurgů.„Je mi dvaapadesát a ženy v mém věku tu díky různým zásahůmvypadají mnohem mladší než já. Připadám si trochu vyčleněně.Já ale nevím, proč bych se měla v padesáti tvářit, že je mi třicet,“rozčiluje se. Její Instagram a Facebook nicméně plní fotografie,za které by jí kdejaká o generaci mladší žena utrhala ruce. „To jetak, když máte dobrou kamarádku, která pohlídá, že máte nohyv té správné pozici, vyfotíte asi sto fotek a pak z nich vyberetetu jednu, kde vypadáte dobře,“ zlehčuje situaci. „Když se aleživíte svým vzhledem, tak se zkrátka musíte starat o to, abystevypadaly k světu. Každá žena se přece chce líbit.“Lidské plátnoS plastickou chirurgií se přesto nedávno zapletla, akorát trochujinak, než by čtenář čekal. Dlouho se přátelí s chirurgem JeffreymGibsonem a jeho ženou, kteří pomáhají jako dobrovolníci na kli-nice v Dominikánské republice a provádějí rekonstruktivní plas-tické operace pacientům po úrazech. Že prý by jim Pavlína mohlapomoct. Přímo na sále. V září tam tak strávila několik dní jakodobrovolnice. Coby dcera porodní asistentky měla k medicíněvždy tak trochu blízko. „Naučili mě, jak jim asistovat při opera-cích. Jak se chovat, aby vše zůstalo sterilní, jak správně podávatnástroje, otírat zpocená čela operatérů a drbat svědivé nosy.“Bála se, že při prvním pohledu na krev omdlí. Postupem času siale zvykla a poslední den již sama asistovala přímo při operaci.„Byla to operace horního rtu. Ukázali mi, jak se šije. A já si poprvéuvědomila, jak lidské tělo vidí doktoři. To není lidská kůže, proně je to plátno. Takže šít ránu je jako pletení.“ Když se v průběhuoperace v mizerně vybavené nemocnici rozbila operační lam-pa, Pavlína ochotně přidržovala náhradní. „Jestli jsem v něčemdobrá, tak v tom, jak mít to nejlepší světlo,“ směje se v narážcena věčnou honbu modelek za úhlem, v němž vypadají nejlépe. Zkušenost z Dominikánské republiky ji naučila nejen po-dávat skalpel a zašít otevřenou ránu. Nejcennější pro ni bylozjištění, že i ve svém věku se může stále učit nové věci a že jezvládne. „Uvědomila jsem si, že bych klidně mohla odjet do In-die a stát se tam chiruržkou, jenže to bych nesměla být tak za-traceně povrchní,“ podotkne ve své typické nadsázce. Příští rokse však na operační sál hodlá jako dobrovolnice vydat znovu. Svůj volný čas Pavlína Pořízková věnuje psaní autobiografie.Na svém spisovatelském kontě má pak nejen již zmíněný románLéto modelky, ale i knížku pro děti a velmi povedenou a velmiotevřenou sérii článků pro Huffington Post. „Zjistila jsem, žepsát paměti je mnohem složitější než psát román. Jednak spous-ta lidí, o kterých píšete, ještě žije a nechcete se jich dotknout,jednak je paměť velmi šálivá a ráda věci pokřivuje. Musím býtvěrná svému svědomí. Chci, aby lidé pochopili můj příběh. Abysi uvědomili, že nejen zralí muži, ale i zralé ženy mají stále coříct. A že nemají a nesmějí být neviditelné. I 78





UMĚNÍJE TOvášeň! Text: Veronika Miškovská –Foto: Tereza Maxová K ARIÉRU A PROFESNÍ ŽIVOT ZASVĚTILA LIDSKÉMU ZDRAVÍ, JEJÍ NEJVĚTŠÍ VÁŠNÍ JE ALE UMĚNÍ. „NA LÉK AŘSKÉ VĚDĚ JE NĚCO POSVÁTNÉHO. KDYŽ NAHLÉDNEME DO TAJEMSTVÍ LIDSKÉHO TĚLA A DUŠE, NAHLÉDNEME DO LIDSKÉPODSTATY, KTERÁ ZŮSTÁVÁ NEUCHOPITELNÁ. UMĚNÍ MÁ TAKÉ SVÁ TAJEMSTVÍ,“ ŘÍK Á PŘEDNÍ ČESK Á FILANTROPK A DADJA ALTENBURG-KOHL. 81

UMĚNÍN To si nedovolím posuzovat. Pro některé lidi zdravé je – hlavně pro to duševní – a pro druhé, kteří jsou jinak uzpůsobeni, není tak důležité. Umění mnohé obohacuje, přenáší nás do jiné di- menze vnímání a dovoluje nám na okamžik opustit reálný svět. Pakliže máte schopnost vnímat umění. Tu někteří lidé nemají, zato mají jiné důležité schopnosti a nadání. Opravují třeba v dílně nějaké stroje a to je také na chvíli vytrhne z je- jich normálního světa. To, co je pro zdraví každého člověka to pravé, je patrně zakódováno v jeho charakteru či genech. Takže vy máte umění zakódováno v genech? Já si myslím, že ano. Je to stav duše a patrně kombinace něko- lika charakterových a genetických vlastností člověka. Každou schopnost – vnímat umění nebo třeba opravovat stroje – si ale člověk musí nejprve uvědomit, aby ji mohl rozvíjet. Kdy vy jste si poprvé uvědomila, že jste vnímavá k umění? Již ve velmi raném dětství. Sbírala jsem různé předměty, sna- žila jsem se malovat nebo kreslit a vytvářela jsem si takovéNerudova ulice, číslo popisné 13. V průchodu, nad těžkými dveř- své malé instalace, divadélka, sešitky s kresbami a básněmi.mi vedoucími do Musea Montanelli, trčí z omítky pár mužských S mým dědou jsme vázali a šili knihy. Vždy jsem s respektemnohou. Jako by úředník z jednoho z přilehlých vládních úřadů a úžasem obdivovala umění ostatních. Spíše než uměleckyprorážel kamennou zeď. „Někteří návštěvníci výstav jsou tak nadaná jsem byla k umění vnímavá. Fascinovalo mě jevištní,zvědaví, že je nic nezastaví,“ vtipkuje Dadja Altenburg-Kohl. taneční, literární a výtvarné umění.Pro umění by zdí klidně proletěla, kdyby mohla ohnout fyzi-kální zákony. Nicméně jste se vydala na dráhu lékařky. Proč?Všem škatulkám se vymyká, ale pokud bychom měli k její Zajímalo mě lidské tělo a duše. Vychovala mě babička, kteráosobnosti vybrat jedno slovo, byla by to „vášeň“. Málokdo byla velmi přísná. Už v útlém věku mi vštěpovala, že každáudělal pro české umění tolik jako ona. Založila soukromé žena se vždycky musí umět postarat o sebe a o svou rodinu. Tomuzeum, kde momentálně vystavuje dílo pozapomenuté mi uvízlo v dětské hlavě. U nás doma se umění nepovažovaločeské umělkyně Ludmily za solidní povolání, spíše zaJandové, financovala opra- MÚZICKÁ UMĚNÍ VÁS ZAVEDOU něco navíc. Medicína měvu foyer Národního divadla lákala stejně jako umění.i Hynaisovy opony, založila DO STAVŮ, KTERÉ VÁS OD NAPĚTÍ Moje maminka byla hodněMecenášský klub ND, pod- A STAROSTÍ NA OKAMŽIK nemocná a nemohla jsemporuje několik divadel, s ní vyrůstat. Možná jsem jidokonce sama účinkuje OSVOBODÍ. chtěla podvědomě uzdra-na jevišti. Finančně přispě- vit. Na medicínu jsem sela rovněž k natočení několi- dala nejen já, ale dokonceka filmů – od dokumentu Občan Havel až po snímek o osudu i můj bratr. Pro mě je medicína dodnes královnou vzděláníoperní zpěvačky Soni Červené s názvem Červená režisérky a jistě bych ji šla studovat opět. Na chirurgii a lékařské věděOlgy Sommerové. Pomáhá i nezávislým českým umělcům. je ovšem i něco tajemného. Když nahlédnete do lidského těla,Výčet by mohl pokračovat ještě dlouho. nahlédnete tak trochu do tajů lidské podstaty. Umění je téžJejí život v milované Praze přervala emigrace, která trvala jisté tajemství. Stejně jako je tajemné divadelní jeviště a jehovíce než dvacet let. V Německu pracovala jako lékařka a spo- zákulisí. Takže mě patrně již od dětství přitahovala velká ta-luzaložila významnou a úspěšnou rodinnou firmu podnikající jemství, k nimž jsem však vždy přistupovala s velkou pokorouve farmacii. Ve stejné činnosti pokračovala po revoluci i v České a s vědomím toho, že je třeba je ochraňovat, opatrovat a za-republice. „Své profesní lékařské cíle jsem naplňovala po deseti- cházet s nimi velmi odpovědně.letí, vychovala jsem čtyři děti a měla jsem velké přání uskutečniti svůj dávný sen o místě naplněném uměním, ve kterém bych Proč je vůbec mezi lékaři tolik milovníků umění? Myslítemohla žít a sdílet ho s ostatními lidmi. To největší štěstí jsem si, že to má spojitost s tím tajemstvím, jak říkáte?ale měla v tom, že jsem se mohla vrátit do vlasti, která získala Určitě v tom hraje roli schopnost umění odpoutat vás na oka-svobodu,“ říká, když nás provází chodbami muzea. Z výstavního mžik od reality, od osudu vašich pacientů, ale i možnost re-prostoru se dá projít do její pracovny, naplněné obrazy a umě- lativizovat vlastní bolístky a důležitost. Múzická umění vásleckými artefakty, a ve vzduchu voní její orientální parfém. zavedou do stavů, které vás od napětí a starostí na okamžik osvobodí. Ale stejně tak znám mnoho výjimečných lékařů,Co byste mi jako lékařka řekla – jak moc je umění důležité kteří jsou velcí sportovci, zabývají se restaurováním starýchpro zdraví člověka? aut nebo sbírají brouky. 82

UMĚNÍ 83 PN002110-2

UMĚNÍPovězte mi příběh Musea Montanelli. Proč jste se rozhodla do strany byl pro mě nepřijatelný, a navíc jsem se již tenkrátotevřít si soukromé muzeum? začala zaplétat do studentských nepokojů. Zároveň jsem všakJeště před návratem z emigrace jsem se snažila, aby všude, kde měla strach o svou matku a bratra, se kterými jsem žila. Onijsem pracovala a žila, panovalo kulturní a kultivované prostře- mi však dodali sílu a řekli, ať jdu, že by mě tady stejně zavřeli.dí. Začala jsem tedy prostory vybavovat uměleckými artefakty. Každá strana má dvě mince. Bylo to velké trápení, ale i obrov-Postupně jsem tak shromáždila malou sbírku, o kterou jsem ské obohacení. Být v mladém věku vytržen z domova a být sámse chtěla podělit. Mít umění pouze v depozitáři pro mě nemá je velká šance, ale i bolest. To, že jsem se mohla vrátit, pro měžádný smysl. Nejsem člověk, který by rád věci střádal a těšil proto bylo velkou odměnou za všechny ty útrapy.se jimi sám. Mým hlavním cílem je pro mě dialog o uměnía realizace vlastních projektů, které zařazují v tomto případě Jak jste během svého pobytu v emigraci udržovala kontaktmoderní umění do různých souvislostí. V muzeu naleznou s rodinou?naše i jiné sbírky svůj smysl a to samé platí i pro kurátorské Potkali jsme se po několika letech v Západním Berlíně. Jáprojekty. jsem přijela do Západního, moje rodina do východního. Do- stala jsem na den vycházku už na svůj nový pas, a tak jsme sePodle jakého klíče si vybíráte projekty, kterým se budete mohli na jeden den setkat. Bylo to krásné a smutné, bratr miv muzeu věnovat? vyprávěl nové české vtipy, drželi jsme se za ruce a nikdo aniKlíčem je pro mě vždy nějaké téma, které mě osloví v este- na okamžik nepochyboval o mém kroku. To mi dávalo sílu.tickém, existenciálním či společenském smyslu. Jedním z ta- Tehdy bylo těžké udržovat i korespondenci. Dopisy se ztrácely,kových je například umění ženských autorek. Přilnula jsem jindy zase dorazily s ročním zpožděním, telefonovat se muselok té myšlence již v 70. letech v Německu, kdy jsem měla to přes pošty… Myslím, že touha po domově se v mém případěštěstí a čest poznat několik významných umělkyň, jako byla přetavila v palčivou touhu v nové zemi dokázat, že mohu býtnapříklad Ulrike Rosenbachová, která jako jedna z prvních úspěšná i jako český přistěhovalec.začala experimentovat s videem, Rebecca Hornová, Anne-gret Soltauová nebo později Katarzyna Kozyraová, Cornelia Dnes si už takovou situaci snad ani nedokážemeRenzová a mnoho jiných. představit…Úvodní výstava Musea Doba se změnila a já jsemMontanelli v roce 2009 NEJENOM ČESKÁ, ALE za to neskutečně vděčná.byla ostatně věnována CELÁ POSTKOMUNISTICKÁ Každá doba má ale své pasti.ženám umělkyním. Vy- Každá akce vyvolává reakci.stavovalo jich zde tehdy SPOLEČNOST JE STÁLE VELMI My se nyní též dostáváme21 z celé Evropy. Dalším ZRANITELNÁ. do složité situace, kdy glo-velkým tématem je pro balizaci a nadmíru informa-mě umění politicko-hu- cí přestáváme zvládat. Celýmanistické, téma zneužití svět se topí v hodnotové dez-moci a díla na toto téma. Věnuji se ale i významným osobnos- orientaci. Ale nemá cenu naříkat, na to není čas. Cenu mátem světa umění. Měli jsme tu Albrechta Dürera nebo také pouze vydat se znovu a znovu na složitou cestu a vypořádat seJamese Ensora. Vystavujeme i mnohé české umělce, za vámi aktivně se situací, razit nové cesty myšlení a neztrácet energiivisí například dílo Bedřicha Dlouhého. Škála umělců je velmi ohlížením se nazpátek. Zapojit mladou generaci. Bojím se, žebohatá. některá stará pravidla už neplatí. Podmínky a směr vývoje se neustále mění a to se nedá zastavit. Naši předkové se museliUmění, kterým se obklopujete, je poměrně expresivní. vypořádat se strašlivými válkami. Někteří lidé měli tu smůlu,Spousta lidí takový druh umění vnímá jen jako pouhou… že zažili první i druhou světovou válku a potom i totalitu. TakProvokaci? Pro mě je exprese přirozená, cítím se v ní doma. my se snad jednou vypořádáme, doufám, i s krizí našich dní.Podněcuje mě k dalšímu přemýšlení, obohacuje mě. Někdymůže jít i o extrém. Ale i já jsem měla v životě různé fáze… Jaké to bylo, vrátit se do vlasti po tak dlouhé době?Jeden čas jsem byla například naprostý fanatik do konstruk- Tenkrát v roce 1989 jsme byli naprosto omámení novou svo-tivismu. Vkus podléhá vývoji a ten můj doufám ještě zdaleka bodou. Nálada byla téměř budovatelská, lidé v euforii. Někteřínekončí. Když se však dívám na složení návštěvníků našeho politologové varovali: „Počkej, to nebude jednoduché.“ Ale jámuzea, tak zastupují všechny směry vkusu i věkové kate- jsem neměla jedinou osobní špatnou zkušenost. Sama jsemgorie. Chodí k nám lidé konzervativní i naprosto nezávislí. bláhově věřila, že přeměna politického systému na demokra-A samozřejmě turisté, protože využíváme i toho, že muzeum tický proběhne o něco rychleji. Společnost zde procházelaleží na jedné z hlavních cest vedoucích k Pražskému hradu. a stále prochází těžkým obdobím. Nejenom česká, ale celá východoevropská postkomunistická společnost je stále vel-Do Německa jste odešla v roce 1972, sama, ve 23 letech. Proč mi zranitelná.jste se rozhodla pro emigraci?Vystudovala jsem a po studiu jsem se chtěla věnovat čelistní Jak snadné nebo těžké pro vás bylo vrátit se do domovské-chirurgii tady v Praze. Pan profesor Toman, který mě i učil, mi ho prostředí?řekl: „Měla bys vstoupit do strany, když chceš zůstat na klinice.“ To bylo lehké – jako do síťové houpačky. Byla jsem šťastná,Já jsem ale trvala na svém – že do strany nevstoupím. Vstup že opět slyším češtinu, a hltala jsem úplně všechno. Dokonce 84

UMĚNÍ 85

UMĚNÍi ty proklínané kočičí hlavy. Že z nich bolí nohy? Já jsem byla malby zaplatit, jistě by tak dávno učinilo.ráda, že si mohu nohama pohladit svou Prahu. Možná to zní I když člověk má volnou částku peněz, kterou může při-sentimentálně, ale to byly tehdy mé pocity. Já jsem zde šťastná, spět, asi se stejně neubrání tomu, aby v hlavě počítal, kolikbyť samozřejmě vnímám úskalí a léčky neklidné společnosti. ho to stojí. Nebo ano?Přesto bych žít někde jinde nechtěla. Jsme kulturní národ, Ale vy nikdy nedisponujete volnou částkou peněz. To je velkýi když o tom někdy bláhově pochybujeme. blud. Když člověk pomáhá, tak se také dělí. Ono to vždy trochu bolí, když něco musíte zaplatit. Já nejsem žádný český oligar-Je velmi osvěžující slyšet někoho tuto zemi chválit. Češi cha. My jsme rodina, která žije, řekněme, vlasteneckým způso-mají v sobě onu pověstnou remcavost, neustále si na něco bem ve velké důvěře, že to v budoucnu národu přinese ovoce.stěžujeme a nadáváme.Nemyslím, že je to typické pouze pro Čechy. Lidé „nadávají“ O to je to cennější.všude v Evropě – jinde lamentují, klejí, stěžují si, hudrují, po- To nevím, nemohu to posoudit. Ale myslím si, že tak dává-mlouvají. Asi je to lidská vlastnost. Každý den vnímáme zprávy, me našemu životu další smysl. Pomáháme nejen kulturnímkteré se na nás valí. Jsme nespokojení s politiky, kteří nás ale institucím, ale i jednotlivcům. O tom však na veřejnosti ne-navzdory všemu dovedli do situace, kdy můžeme zatím žít mluvíme. Raději pracujeme a aktivně konáme. Spousta lidí sev míru. Není a nikdy nebylo lehké být politikem ani občanem mě ptá, jak to, že o těch věcech nechci mluvit. Já jsem radějiv novém politickém pořádku, v globalizovaném světě. Možná v zákulisí a neztrácím čas.je to stěžování si jakýsi ventil, který najdeme v civilizovanémsvětě a jenž je naopak známkou, že lidé reflektují situaci jako Když jsme u toho zákulisí – vy sama jste vystupovala na je-lakmusový papírek a tím si možná uleví. višti Národního divadla celkem již ve třech baletních představeních po několikJste jednou z předních POMÁHÁME NEJEN sezon – v Šípkové Růžen-českých mecenášek umě- ce a aktuálně účinkujetení. Co rozhodne o tom, KULTURNÍM INSTITUCÍM, ALE v Malé mořské víle a Lakoho podpoříte? I JEDNOTLIVCŮM. O TOM VŠAK Bayadère. Jak k tomu do-Rozum a intuice. Někdy šlo? To byl váš nápad?náhoda, někdy rozhovor NA VEŘEJNOSTI NEMLUVÍME. Kdepak. Byla to více méněs přáteli či nutná situace. šťastná náhoda. Jednou měPro mě je obohacením být na zkoušce viděl mexickýv určitých projektech osobně přítomna. Jsem ráda, když mohu choreograf Javier Torres, myslel si dokonce, že k souboruvěci spoluvytvářet nebo jim opravdu porozumět. Vezměte si patřím, a nabídl mi taneční roli babičky, která zastřelí na je-například malby ve foyer Národního divadla. Byly ve špatném višti vlka. Díky dohledu tanečních mistrů jsem nakonec rolistavu, opadávala tam malba, drolila se. Restaurátoři si stěžo- zvládla. Pomohla mi i moje baletní průprava z mládí. Tak tovali, že hrozí jejich úplné zničení. Tak to prostě naše rodina vše začalo a trvá to již sedm let.vzala do ruky. Řekli jsme, že chceme pomoci. Myslíme si, žeje smysluplné ochraňovat kulturní památky. Do sedmiapůl-metrové výše se minimálně dalších padesát let jen tak někdoznovu nedostane! Takové projekty nabíjí energií – dívat sezblízka na to, co vytvářeli naši předci v dobré naději, že jejichzemě bude vzkvétat. Když bylo foyer po pěti šesti letech ho-tové, tak zbyl pocit a vědomí, že možná naše děti či jejich děti PROF. MUDR. DADJA ALTENBURG-KOHL (68)se v budoucnu zachovají stejně a budou pokračovat v našem Lékařka, podnikatelka, filantropka a sběratelka umění. Pocházíduchu. Podobné to bylo i s Hynaisovou oponou. Měla na sobě z Prahy, v roce 1972 emigrovala do Německa, kde pracovala na od-tolik vrstev vosku, že se v podstatě rozpadala. Od té doby jsme dělení čelistní chirurgie na klinice ve Frankfurtu. Po atestaci sibyli inspirací mnoha dalším mecenášům. Mecenášský klub ve stejném oboru otevřela soukromou lékařskou praxi. V NěmeckuND měl tehdy jednoho člena a dnes jich má přes dvě stě. Lidé spoluzaložila úspěšnou společnost obchodující s léčivy a v tom-přispívají rádi, identifikují se tak s českou kulturou a hlav- to odvětví působila i po revoluci v Praze. Je poradkyní několi-ně s povědomím, že též oni sami zodpovídají a mají zásluhu ka významných firem v Německu. V roce 2003 založila Galeriina uchování kultury naší vlasti. Montanelli, na niž v roce 2009 navázalo Museum Montanelli. Je zakladatelkou Nadace DrAK, jež se zaměřuje na oblast kulturyNemělo by zrovna Národní divadlo být schopné se o svá a lékařské prevence. Dlouhodobě podporuje Národní divadlo, jenejslavnější místa postarat samo? členkou Rady Národního divadla a zakladatelkou MecenášskéhoTen argument, že přece Národní divadlo dostává dost peněz, klubu Národního divadla. Je rovněž čestnou členkou Baletníhoslyším dost často. Ale je to jistě z neznalosti detailů. Vše je souboru Národního divadla. Její rodina financovala mimo jinérelativní. Je to přece jeden z důležitých symbolů české země restaurování Hynaisovy opony i Alšových a Ženíškových luneta její kultury – a to něco znamená. Národní divadlo je zároveň ve foyer budovy Národního divadla. Je nositelkou několika cenmuzeum tehdejšího, chcete-li, moderního umění, na to se čas- za významný přínos umění. Ministerstvo kultury jí udělilo státníto zapomíná. Jeho výzdoba je památná, významná a měla by se cenu Mecenáš české kultury. Je provdána za výtvarného umělcezachovat. Kdyby divadlo mohlo ze zdrojů, které má k dispozici, Daniela Peštu, má čtyři dospělé děti. 86

PN002179UMĚNÍKniha o ženě, která změnila svět COCOCHANEL NAKL ADATELST VÍ PRO8S7TOR | EPROSTOR.COM

UMĚNÍBýváte před představeními nervózní? Nechybí vám občas lékařská praxe?Samozřejmě, i když teď je to mnohem lepší než na začátku. Člověk nikdy nepřestane být lékařem. Vzdělávám se stále dál,Před první premiérou jsem několik nocí nespala. Spíše než není dne, abych si nepřečetla, co je ve světě medicíny nového.nervozitu jsem cítila velkou pokoru. Protože jde o úspěch Já jsem se nejprve věnovala klinické chirurgii, po narozenívšech a měla jsem obavy, abych souboru něco nepokazila. dětí jsem ji ale opustila a přešla k ambulantní chirurgii. Jako lékař jste vázán na svou ordinaci, na jedno místo. Nejste svo-Jak jste se s trémou popasovala? bodným člověkem, do jisté míry jste od rána do večera pou-Musíte mít v sobě již řečenou pokoru, koncentraci a disciplí- ze lékař, ale sám sebou jste málokdy. Je to velká služba. Můjnu. Musíte věřit v ostatní a věřit sobě samé i nějakému vyššímu přesun do Česka mi dal možnost se na nějakou dobu od tétořádu, duchu divadla a vzájemnému souznění spoluúčinku- služby odpoutat, začít novou fázi svého života. Zda jsem na-jících. Balet je týmová práce, umělecký koncept. Na jevišti vždy opustila medicínu, nemohu jednoznačně říci, nechámejste jen malé zrnko ve složitém stroji, závislé na soudržnosti se překvapit.ostatních. Být malou součástí výjimečného baletního sou-boru mě naplňuje nesmírným vděkem. Zároveň žasnu nad Vy jste byla vždy optimistka?tím, jakých nadlidských výkonů a obětí je tanečník schopen. Někdy mi manžel říká, že jsem nositelkou dobré nálady. Sna-Obdivuji tyto nadané profesionální tanečníky a doufám, že žím se pouze dávat ostatním sílu a naději. Myslím, že ani ne-se mi podaří posílit povědomí o kvalitě našeho souboru ještě máme jinou možnost, když chceme žít naplněný život. Naděješiršímu publiku a hlavně se aktivně zapojit do jejich oceně- je hnací motor, optimismus je asi něco jiného.ní. S Nadačním fondem pro taneční kariéru nyní bojujemeo důstojné a včasné důchody, jak to bylo dříve. Protože jen Jste věřící?málokdo ví, že když tanečník z nějakých důvodů musí přerušit To je velmi osobní a odvážná otázka, na kterou nechci jed-kariéru, není zajištěn. noznačně odpovědět. Jsem opatrná ateistka, věřím v určitou energii, která je v bytosti lidské. Jsem spíše člověk zabranýLáska k umění na hranici sebeobětování. do filozofického diskurzu. Ale myslím, že „do Říma vedeAž na kost. Když zde v muzeu instalujeme výstavu, jsem často mnoho cest“. Někdo si zvolí cestu ateistickou, někdo cestuna hranici svých fyzických sil. Někdy zde ve výstavních pro- náboženskou, někdo psychoanalýzu, jiný zase astrologii. Onostorách trávím skoro celé noci. Pohltí vás to tak, že nevnímáte, se to v průběhu života může i změnit. Je patrně jedno, kteroujak čas ubíhá, a až pak si uvědomíte, že jste vlastně nejedli ani cestu si vyberete. Hlavně být v pohybu a dychtit po vzdělání,nespali. Je to vášeň! učit se a mít odvahu občas revidovat své mínění. I 88

UMĚNÍ89 PN002198-4



PROFIL VYnHLaÍD KvAěčnost JMENUJE SE KARINA. JE JÍ OSMNÁCT A POCHÁZÍ Z K ARLOVÝCH VARŮ. MEZI JEJÍ ZÁLIBY PATŘÍ PRÁCE V LABORATOŘI, ODHALOVÁNÍ PŘÍČIN VZNIKU RAKOVINY A PRODLUŽOVÁNÍ LIDSKÉHO ŽIVOTA. SEZNAMTE SE S NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ ČESKOUMLADOU VĚDKYNÍ, KTERÉ BYCHOM VŠICHNI MĚLI DRŽET PALCE. Text: Veronika Miškovská – Foto: Benedikt Renč 91

PROFILK dokázaly přelstít například imunitní systém,“ pokračuje ve vy- Když má mluvit o sobě, odpovídá jednoslovně. Když má mluvit světlování Karina. o biochemii, buňkách a proteinech, je k nezastavení. Karina Movsesjan, osmnáctiletá studentka karlovarského gymnázia, Ovšem teprve teď přijde ta nejdůležitější pasáž. Část, díky níž je jednou z nejvýraznějších českých vědeckých celebrit součas- tato mladá dívka ohromila porotce celosvětové prestižní soutě- nosti a mladá naděje lidstva, že jednou porazí rakovinu a bude že pro mladé vědce do dvaceti let Intel ISEF, jež je považována žít déle. za Nobelovu cenu pro začínající badatele a které se zúčastnilo Světy lifestylových a vědeckých časopisů se příliš často ne- 1700 studentů ze 70 zemí. Karina Movsesjan získala první místo protínají, pojďme si tedy – velmi zjednodušeně – vysvětlit, čemu v kategorii biochemie. K tomu již loni obdržela tuzemské oce- se Karina věnuje. „Snažíme se vlastně pochopit, jak fungují buň- nění Česká hlavička pro nejnadějnější mladé vědce i vítězství ky a konkrétně jak se dokážou opravovat, pokud jsou poškozené. v jeho celoevropské obdobě, soutěži EUCYS. To může být velmi složitý proces, proto se zaměřujeme na jeho jednotlivé části. Naše DNA je neustále poškozována vnitřními Klíčový kód zní RAD51. To je protein, o kterém vědci vědí i vnějšími faktory, jedná se o tisíce poškození denně. Taková již pár desítek let. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že dokáže poškození se opravují podle určitého klíče. My rozkrýváme, jak bezchybně opravovat poškozené buněčné DNA. Výjimečnost konkrétně tyto opravy fungují,“ vykládá ve své kanceláři na br- Kariny spočívá v tom, že odhalila, že v nádorových buňkách něnské Masarykově univerzitě, kde momentálně tráví většinu tento protein sice umí poškozenou DNA opravit, ale problé- svého času. „Některé opravné mechanismy fungují bezchybně, my tropí, když se buňky dělí a kopírují svoji DNA. „To je skoro některé ale mohou do DNA naopak vnášet další poškození,“ nepopsaný problém. Můj výzkum se tedy zabývá tím, jestli lze dodává. využít jejich problému při kopírování DNA proti samotným Ve velké zkratce je to zhruba stejné, jako kdyby se buňky nádorovým buňkám.“ Tím by se medicíně otevřely dveře k no- potýkaly s počítačovým virem, který je nutí šířit chyby v sys- vým možnostem léčby určitých typů nádorů. tému dál a dál. Některé buňky se s ním umí vypořádat, některé mu však podlehnou a působí další škody. Vědecký tým, v němž Nepřirozené stárnutí Karina Movsesjan již dva roky působí, se snaží pochopit, jak Je to neobvyklé spojení. Dívka s tváří anděla z pláten renesanč- taková chyba vzniká. Jejich bádání může výrazně pomoct ních malířů má v sobě umanutost buldoka. Tedy alespoň pokud například našemu porozumění vzniku a průběhu rakovino- jde o biochemii. Chodit do školy ji odjakživa moc nebavilo, pro- tvorného procesu. Zhoubný nádor totiž není nic jiného než tože jí hodiny neměly co nabídnout. Raději ležela doma v kníž- shluk původně zdravých buněk, které se ale „přeprogramo- kách sama a věnovala se tomu, co ji zajímalo. Středoškolské valy“, vzbouřily a přerostly další buňky. „Platí, že přežije vždy učebnice chemie, fyziky a biologie měla nastudované dávno ta nejpřizpůsobivější buňka a populace nádorových buněk předtím, než je její spolužáci na osmiletém gymnáziu vůbec není nic jiného. Je to skupina supervychytralých buněk, jež vyfasovali. „Myslím, že ten největší rozdíl byl v tom, že jsem si jen dříve než ostatní uvědomila, co mě baví a čemu se chci věnovat,“ krčí rameny. Na biologii ji přitahovalo, že její poznávání může zásadně ovlivnit lidský život, jeho délku i jeho kvalitu. „Mně se prostě nechce stárnout,“ směje se. „Ve středověku bylo přirozené, že lidé umírali na neštovice, to teď přirozené není. Se stárnutím je to v podstatě to samé. Můžeme mít prostředky, jak ho zpomalit či zastavit. Daří se to u modelových organismů – u laborator- ních myší jsou vědci schopni prodloužit jejich život o 20 až 30 procent a je velká pravděpodobnost, že to půjde i u lidí,“ vysvětluje a předvídá, že by její generace mohla vést kvalitní život až do 120 let. Díky svému zájmu a talentu začala před dvěma lety pracovat v  laboratoři vedené docentem Lumírem Krejčím na Masarykově univerzitě. Zpočátku přebývala v hotelu a na studium jí přispíval Karlovarský kraj a škola a následně ji univerzita zaměstnala jako plnohodnotného vědeckého pracovníka, takže si mohla dovolit pronajmout byt. „Jsem tu na plný úvazek, mám i kartičku,“ usmívá se a ukazuje průkaz zavěšený na šňůrce. Maturitu na gymnáziu ve Varech si přitom bude dodělávat až příští rok. NA BIOLOGII MĚ PŘITAHUJE, ŽE JEJÍ POZNÁVÁNÍ MŮŽE ZÁSADNĚ OVLIVNIT LIDSKÝ ŽIVOT. 92

Advertorial STYLOVÉ VYBAVENÍ PRO SPORTOVCE, DOBRODRUHY I MANAŽERY Nevíte, co nadělit svým blízkým, nebo chcete udělat radost sami sobě? Nechte se inspirovat prémiovými produkty, na které se můžete spolehnout v každé situaci. Jednička mezi telefony Sportovní hodinky s elegancíSkvělý fotoaparát, vysoký výkon, odolnost vůči vodě Osobnosti vyznávající zdravý životní styl zaručeněa prachu a nekonečný Infinity displej, který vás zcela potěší hodinky Samsung Gear Sport. Tyto hodinky, na kterých si může jejich majitel nastavit i vlastní pohltí. To vše představuje nový telefon Samsung Galaxy S8, který si svého nového motivační plán s cíli, zaujmou především 1,2palcovým Super AMOLED displejem, majitele získá na první dotyk. zdokonaleným uživatelským rozhranímCena: 21 990 Kč (S8), 24 990 Kč (S8+), www.samsung.cz i elegantním designem. Cena: 8 990 Kč, www.samsung.cz Náramek pro fitness nadšence Kamera pro 360° fotky i videa Nový náramek Samsung Gear Fit2 Pro usnadní Originální obsah pořídíte s malou sférickousportovcům přehled o vlastním těle i každodenních kamerou Samsung Gear 360, se kterou můžete fotitvýkonech. Kromě zabudované GPS a monitorování i natáčet ve vysokém rozlišení 4K nebo přímo spánku i tepové frekvence potěší především streamovat na sociální sítě. Skvělý pomocníkvoděodolnost do 5 ATM nebo hloubky až 50 metrů, při cestování i chvílích s přáteli. díky čemuž je náramek ideálním partnerem i pro plavecké tréninky. Cena: 6 990 Kč, www.samsung.cz Cena: 5 990 Kč, www.samsung.cz PN002225

PROFIL KDYŽ PRACUJI NA PROJEKTU, „Původně se chtěl věnovat ekonomii, ale pak jsme si společně VÍM, ŽE DĚLÁM NĚCO, CO MÁ sedli a shodli se na tom, že bude lepší, když se oba dva budeme SMYSL, A VÍM, ŽE SVŮJ ČAS věnovat biochemii. Protože ta má přímý dopad na život a lidské zdraví,“ vysvětluje důvody, jež sourozenecké duo vedly k zásad- INVESTUJI SPRÁVNĚ. nímu rozhodnutí. Zatím chce na Masarykově univerzitě zůstat i na bakalářské Jestli ale podle ní něco v jejím budoucím směřování sehrálostudium, cení si volnosti, kterou jí vedení laboratoře umožňu- roli, pak to byl přístup jejích rodičů. „Nějaké panenky jsem takéje. Pak by se ale rozhlížela po zahraničních univerzitách. „Asi měla, ale rodiče nám vždy s bráchou kupovali stejné hračkydo USA,“ odpovídá, kam by nejraději zamířila, „ale nerozho- a hráli jsme si společně. Většinou to byly nějaké stavebnice. Ni-dovala bych se podle jména univerzity, ale podle konkrétních kdy jsem si na princezničku s korunkou nehrála,“ zamýšlí se.lidí, se kterými bych pracovala,“ říká. Téměř jistě v souladu se „Zatímco na kluky se už odmalinka kladou vysoké nároky na to,zvyklostmi v případě mimořádně nadaných studentů přeskočí aby si dokázali poradit, aby byli úspěšní v kariéře, tak od holekmagisterské studium a bude se soustředit na doktorát. se očekává jen to, že budou hezké a milé,“ přibližuje svůj pohled na „tradiční“ rozdělení rolí podle pohlaví. Zatím se v mezičase mezi začátkem bakalářského studiaa maturitou může plně věnovat svému výzkumu a „být celý den Sama si podobných rozdílů v chování všímá napříkladv labině“. Když říká celý den, tak myslí celý den. „Tak od devíti na soutěžích. Ženy jsou často méně sebevědomé, stává se, žedo jedenácti, do dvanácti,“ odpovídá na otázku, kolik času stráví své dobré výsledky neumí podle ní náležitě prodat. „Ženy majív běžný den nad pipetami a Petriho miskami v laboratoři. Do- tendence výsledky svých experimentů spíše přisuzovat náhoděpoledne? „Ne, do večera,“ odpovídá bezelstně. „Výhoda je, že než svým schopnostem, to muži příliš nedělají. Kvalita výsledkůještě nemusím chodit na žádné semináře, tak můžu být v labině může být přitom stejná, ale již jen ten způsob prezentace způ-ještě dýl,“ dodává a ujišťuje mě, že opravdu, ale opravdu nemá sobí, že jsou ženy často nedoceněné,“ říká. Ona sama s tím pro-pocit, že by o něco přicházela. „Labina je moje nejoblíbenější blém nemá. Její přirozená soutěživost přiživuje její průbojnost.místo,“ říká rozhodně. Soutěžení ji baví. Sama si přesto vytvořila svá vlastní pravidla, jak se naučit v tomto světě chodit. „Mám takovou zásadu, že při Strávila v ní i celé léto, kdy dopracovávala dva odborné prezentaci své práce si nikdy nevezmu sukni nebo šaty, protožečlánky. U jednoho je vedena jako spoluautor, u druhého jako i taková maličkost vás nutí jinak se pohybovat i chovat,“ prozra-prvoautor, což je ve světě vědy velká věc. Sbírá tak body pro br- zuje. Vždy tak raději volí praktičtější pánský kostým. „Když vásněnskou laboratoř a sobě důležité položky do životopisu. Před- pak někdo upozorní na to, že vám někde něco chybí, tak si stačístavy o ideálním dni průměrných osmnáctiletých se od Karininy dát jen ruce do kapes a říct:,Ne, ne, ne, to máte tady.‘ To vystu-představy zásadně liší. „Já si to hrozně užívám. Když pracuji pování pak působí úplně jinak,“ potvrzuje rčení, že šaty dělajína projektu, vím, že dělám něco, co má smysl, a vím, že svůj čas nejen člověka. Zároveň ovšem přiznává, že „pokud takové cho-investuji správně. Je to zábava, jako detektivka, snažit se přijít vání není ženám či mužům přirozené, tak to stejně nepomůže“.na to, jak věci fungují,“ přibližuje s tím, že si dlouhé hodinystrávené v bílém plášti kompenzuje cestami po zahraničních Stejně jako každý člověk zapálený pro svou práci je přesvědče-vědeckých konferencích. na o tom, že právě její výzkum bude pro lidské poznání zásadní. „Řekla bych, že to si myslí asi každý. Ale obvykle se nehádáme, při Jedna z nich vyústila v nedávnou měsíční stáž v laboratoři diskusích panuje určitá korektnost,“ mírní představy o bouřlivýchna univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Při vyhlašování cen Intel debatách distingovaných vědců. „Když se ale mluví o prodlouženíISEF se zase podívala do Los Angeles, kde se ceny předávaly. lidského života, tak bych se hádala i ráda, to jo. Nemyslím si totiž,Detail, jenž ke Karině tak nějak patří: místo focení s hvězdami že existuje něco důležitějšího než právě tohle.“ Islavných filmových hvězd na hollywoodském chodníku slávy jenejpyšnější na fotku s Godzillou, monstrem, které podle filmové 94mytologie stvořily následky vědeckých pokusů. V rámci vítězství v této soutěži získala i pozvání na slavnostnípředávací ceremoniál Nobelových cen ve Švédsku. „Hrozně setěším. Bude to super. Máme tam i doprovodný program. Čekánás prohlídka  Institutu Karolinska a několika švédských firem,co se věnují lékařství,“ nedočkavě poposedává na židli.S rukama v kapsáchKdyž společně pátráme po tom, kde se v ní nadšení pro věduvzalo, nacházíme jen dílčí indicie. Babička studovala matema-tiku a fyziku, chvíli ji i učila. Rodiče, kteří do Česka s rodinoupřišli z Kyrgyzstánu, když byly Karině dva roky, ji do ničehonetlačili a nechali jí volnost, aby si sama rozhodla o tom, cochce dělat. Stejně jako jejímu bratrovi, který se rovněž věnu-je biochemii a studuje na bakaláře na Masarykově univerzitě.

Hauch Gallery Otevřeno / Open: www.hauchgallery.com PN002184-1Pobřežní 20a ST–SO: 12–18 hod. [email protected] 00 Praha 8 WED–SAT: 12–6 pm +420 603 215 343

ÚHEL POHLEDU 96

ÚHEL POHLEDUNEBÁpT SoE rážek VYPNOUT MOBIL NESTAČÍ. MUSÍTE VYJMOUT I BATERII, ALESPOŇ TEDY KDYŽ MÁTE PODEZŘENÍ, ŽE JSTE ODPOSLOUCHÁVÁNI. I TAKTO PRAKTICKÉ INFORMACE SE DOZVÍDÁME OD ŠIRÍN EBADIOVÉ, PRVNÍ SOUDKYNĚV ÍRÁNU A PRVNÍ MUSLIMKY, KTERÁ ZÍSK ALA NOBELOVUCENU MÍRU. S TOUTO DNES SEDMDESÁTILETOU ÍRÁNSKOU PRÁVNIČKOU JSME SE SETK ALI PO JEJÍ PŘEDNÁŠCE NA K ATOLICKÉ UNIVERZITĚ V LOVANI. Text: Tereza Maxová a Tereza Matějčková – Ilustrace: Lucie TomiškováŠirín Ebadiová nyní žije v Londýně, ale její profesní platilo, že život vraha má větší váhu než život zavražděné kariéra je spjata s Íránem. Po islámské revoluci v ro- dívky, rozhodl soud, že rodiče musí popravy zaplatit. Na to ce 1979 zůstala ve své rodné zemi, přestože se mnozí jim však chyběly prostředky, a soud proto vrahy propustil. přátelé a lidé z jejího okolí rozhodli Írán ze strachu před nastupujícím režimem opustit. Tak započala cesta, na níž Širín Ebadiová zastupovala především osoby pronásledované z politických důvodů. „Proč pro vás bylo tak důležité zůstat?“ ptáme se. „Byla „Obzvláště mi ale na srdci ležely děti,“ říká. „Situace v Íránu jsem přesvědčena, že je nutné podpořit nejzranitelnější byla z tohoto hlediska neúnosná. Nejenže děti neměly takřka obyvatele – ženy a děti. Právě v tak těžké době je třeba zů- žádnou váhu před soudem. Při rozvodu byly automaticky stat ve své zemi.“ Sama pak zakusila, na jak obtížnou cestu svěřovány do péče otci. Bylo tomu tak i v případě Arian Gol- se vydala. V roce 1979 byla zbavena úřadu soudkyně, neboť šaniové, kterou její drogově závislý otec systematicky trýznil režim nepřipouštěl, že by ženy mohly mít právo rozhodovat a nakonec ubil k smrti. V první řadě bylo třeba na tyto hrůz- ve věcech spravedlnosti. Širín se tak stáhla do ústraní a věno- né, ale nikoliv ojedinělé případy systematicky upozorňovat. vala se své rodině – manželovi a dvěma dcerám. V roce 1992 Írán se díky tomu alespoň ocitl pod mezinárodním tlakem.“ se ke svému povolání částečně vrátila. Tehdy se na bývalou první soudkyni v Íránu obrátili zoufalí rodiče dívky, kterou „Vaše aktivita ale nemohla být pro režim vítaná…,“ pozna- nejprve tři muži znásilnili a následně zavraždili. Pachatelé menáváme. „Jistě, brzy jsem pochopila, že jsem sledována byli zatčeni a odsouzeni k trestům smrti. Protože však dosud a odposlouchávána, nakonec jsem se ocitla i na seznamu ne- přátel režimu určených k odstranění. Když jsem se o tomto 97

ÚHEL POHLEDU Širín Ebadiová se s Terezou Maxovou NENÍ DŮLEŽITÉ, ŽE JSTE sešla v belgické Lova- PROHRÁLA, DŮLEŽITÉ JE, ni, kde měla na místní JAK NA PROHRU ODPOVÍTE univerzitě přednášku. – O TO SE TU HRAJE.seznamu dozvěděla, popadla mě panika. Pak jsem ale pocho-pila, že se nelze nechat znejistit režimem, a především anivlastními úzkostmi. Výzvy byly naštěstí tak naléhavé, že jsemneměla čas nechat se strachem zahnat do kouta.“ V roce 2003 jako první muslimka obdržela Nobelovucenu za mír. „Jak na to režim reagoval?“ ptáme se. Širín seusměje: „Tak nejprve snahou tuto skutečnost zamlčet. Pakale vytáhli poněkud ostřejší zbraně…“. „Cenu vám zabavili,“dodáváme. „Ano,“ kývá Širín, „ale to by bylo opravdu to nej-menší. Stalo se něco nepředstavitelného. Režim na méhomuže nasadil prostitutky a v momentě, kdy bylo zřejmé, žepodlehne, vtrhla dovnitř policie a zatkla jej. Následně bylnucen vydat prohlášení, že jsem Nobelovu cenu obdrželanezaslouženě. To byla ta největší rána, kterou mi režim mohlzasadit. Rozbili mi rodinu. Náš vztah s manželem nevydr-žel a já jsem se rozvedla. Teprve tehdy jsem si uvědomila,jak velké nebezpečí pro své nejbližší představuji. Rozhodlajsem se odejít do Londýna, kde dodnes žiji. Jsou to vlastnědvě rány. Musela jsem opustit Írán – a opustit svou rodnouzem, to je vždy těžká rána – a rozpadla se mi rodina. Právona lítost však samozřejmě nemám. Mám dvě skvělé dcery,přežila jsem a věřím, že má práce měla a má smysl.“ Když se Širín tážeme, jak si vysvětluje, že ženy toho musítolik vytrpět, rozhodně kroutí hlavou. „Ne, takhle to říct ne-můžete. Ženy nejsou vždy oběti. To není správné hledisko.Mnozí muži v Íránu namítají: ,A proč má být veškerá sta-rost o finanční zabezpečení rodiny na nás? Jak my přijde-me ke vší té zodpovědnosti?‘ Vždy je třeba vidět obě stranymince. Chtějí-li mít ženy lepší pozici, musí si ji vybojovat.To se nedá nic dělat.“ „Ale vy celý život ženy podporujete a bojujete právěza ně,“ namítáme. „Ano, ale nepodporuji jen ženy. A já navícza ně nechci vůbec bojovat. To vlastně ani nejde. Nemůžeteza nikoho bojovat. To jsou iluze, s nimiž se často setkávámna Západě. Já jsem přesvědčena, že vlastně nelze za nikohobojovat. Musíte dát lidem prostředky a vzdělání, aby bojovalisami za sebe. Nelze nikdo osvobozovat, každý se musí osvo-bodit sám. To je celý ten problém. A první cesta k osvobozeníje nevidět sebe sama jako oběť.“ Ještě něco považuje Širín v tomto boji za důležité? „Vedletoho, že musíte mít opravdu hodně odvahy – a to platí, ať užděláte cokoliv – musíte umět snést porážku. Často jsem seocitla ve velmi obtížných situacích, mockrát jsem prohrálaa byla nešťastná – kvůli sobě i svým klientům. Ale naučilajsem se porážek nebát.“ Širín se na chvíli odmlčí a navážeo to důrazněji: „Tohle, právě tohle se ženy musí naučit. Za-prvé se nebát a zadruhé se nebát porážek. Porážky je třebapřijmout a včlenit do svého života. Není důležité, že jste pro-hrála, důležité je, jak na prohru odpovíte – o to se tu hraje.“ I 98

PN002206ÚHEL POHLEDU99

NADACE 100