apoteóza trhu, aniž by si to uvědomovala, stojí pevně na půdě marxistické teorie kapitalismu, nebo vychází z toho, že ekonomika je nadřazená všem ostatním sférám života, vše probíhá podle neměnných zákonitostí trhu a šanci budou mít nakonec jen ti, kteří se bez přílišných otázek podřídí duchu doby a využijí příznivý okamžik. Autonomie a liberalizace patří jistě k nejhalasnějším heslům i reformátorů vzdělání, ale očividně se těmi hesly nemíní sebeurčení a svoboda, nýbrž neustále se stahující síť kontroly a narůstající nemožnost volby. V celé oblasti vzdělání je v neposlední řadě patrné, že místo společnosti vědění směřujeme velkou rychlostí ke společnosti kontroly, a téměř všechno, co se v poslední době projednává pod hlavičkou „autonomie\", se řídí imperativem sociální struktury založené na ovládání prostřednictvím sebekontroly ovládaných. Nikomu se nebude nic přikazovat, vše, co se stane, se stane dobrovolně. Ale doba, směrnice a konkurenceschopnost prostě vyžadují hustou sít kontroly, evaluace, přezkoumávání, přizpůsobení cílovým výhodám, pracovní dohody a řídicí mechanismy, což pro svobodu vědy neznamená nic víc než prázdné prohlášení. Je absurdní, že k nejčastěji používaným obratům doby, která se zaklíná liberálním světonázorem, je věta: jiná možnost není. Ve jménu svobody se vyhlašuje nemožnost svobody. Fráze, že globalizace, lidské dílo jako kterékoliv jiné, se rovná přírodnímu jevu, jejž lze snad využít, jemuž však nelze uniknout, je v podstatě výrazem nevzdělanosti, která už není příliš vzdálená od klasické podoby hlouposti. Je možné, že ti, co kážou o společnosti vědění, tomu nesmyslu sami nevěří, ale tuto ideologii jen cynicky šíří, aby podpořili obchody svých pánů. Zarážející je ovšem pokora, s jakou je tato propaganda všude přijímána a vyznávána. I tam, kde se dá předpokládat intelektuální potenciál, který by umožnil alespoň trochu distancovaný pohled na celkové poměry, triumfuje přizpůsobivost, příslib spolupráce, hloupý strach, že by člověk mohl něco propást nebo přijít pozdě. Koncem šedesátých let minulého století se stala ideologií vášnivá kritika, dnes se dá mluvit o neméně ideologickém vášnivém souhlasu. Přímo hmatatelné jsou extatické záchvěvy kdysi kritického ducha, jakmile se nadšeně velebí trh, elity a globální konkurence. Je to ovšem pochopitelné. Po desetiletích, kdy byla intelektuální maximou alespoň rétoricky proklamovaná distance od podnikání, se konečně může zase dělat to, co se dlouho považovalo za skutečný pád intelektuála: přisluhovat. Vzdělanost se od nevzdělanosti odjakživa liší schopností reflexe a odstupu, což se dnes rázně odbývá jako kulturní pesimismus. Tím je řečeno vše. Nevzdělanost je autentickým projevem společnosti vědění, už se zahníz dila v samém jejím středu a požírá jejího ducha. Ať uz je velký historický horizont nastaven jakkoliv — právě demonstrativní zaklínání se věcnými tlaky a nutností reforem, právě monotónnost, s níž se zvěstuje poselství, že neexistuje alternativa, právě překotnost a rychlost, s níž jsou lidé ohlušováni frázemi nového tržního náboženství, svědčí o tom, že by to mohlo být i jinak. Víra v nevyhnutelnosti naší doby patří pravděpodobně k oněm iluzím, které jsou nutné, aby se nevyhnutelné stalo skutečně nevyhnutelným. Vzdělání kdysi souviselo s ambicí dokázat, že domnělé jistoty doby jsou iluzivní. Společnost, která ve jménu domnělé efektivity a oslněná představou, že vše může podřídit kontrole ekonomického pohledu, osekává svobodu myšlení, a tím se připravuje o možnost rozpoznat iluze jako iluze, se upsala nevzdělanosti, ať ve svých databázích shromáždila jakoukoliv sumu vědění.
Poznámky Kapitola 1. Kdo bude milionářem aneb Všechno, co musíme vědět Theodor W. Adorno: Theorie der Halbbildung. Gesammelte Schriften Bd. 8/1, Frankfurt/Main 1980, s. 112. Ben Schott: Schotts Sammelsurium. Berlin 2004. Originál: Ben Schott: Schotts orinanal miscellany. Bloomsburry, London 2002. Česky: Ben Schott: Schottův originální průvodce. Knižní klub, Praha 2005. Ludwig Wittgenstein: Vortrag iiber Ethik und andere kleine Schriften. Frankfurt/ Main 1989, s. 9. Markus Fauser: Wissen als Unterhaltung. In: Richard van Diilmen / Sina Rauschenbach gang.) : Macht des Wissens. Die Entstehung der modernen Wissensgesellschaft. Kóln — Weimar-Wien 2004, s. 496 a násl. Dietrich Schwanitz : Bildung. Alles, was man wis sen mu6. Múnchen 2002. (První vydání 1999.) Ernst P. Fischer: Die andere Bildung. Was manvon den Naturwissenschaftenwissen sollte. Berlin 2003. Schwanitz, Bildung, s, 423. Thomas Hobbes: Vom Menschen. Vom Biirger. Elemente der Philosophie Ilflli. Hamburg 1994, s. 59. Arthur Schopenhauer: Die Welt als Wille und Vorstellung II. Samtliche Werke; ed. Wolfgang Frhr. von Lóhneysen, Frankfurt/Main 1986, Bd. II, s. 434; Sigmund Freud: Das Unbehagen in der Kultur. Studienausgabe Bd. IX, Frankfurt/Main 1982, s. 240. Kapitola 2. Co ví společnost vědění? Giinther Anders: Lieben gestern. Notizen zur Geschichte des Fiihlens. Miinchen 1986, s. 120. Georg Wilhelm Friedrich Hegel: Phanomenologie des Geistes. Werke. Bd. 3, Frankfurt/Main 1970, s. 35. Gregory Bateson: Ókologíe des Geistes. Frankfurt/Main 1988, s. 488. Manfred Prisching: Was ist das Neue an der Wissensgesellschaft? In: Martin Held u. a. (Hg.) : Ókonomík des Wissens. Marburg 2004, s. 810. Peter E Drucker: Was ist Management? Miinchen 2002, s. 852 — 858. Tamtéž, s. 886. Tamtéž, s. 856. Zkratka odpovídá názvu v němčině. (Pozn. překl.) Anna Tuschling: Lebenslanges Lemen. In: Ulrich Br ockling, Susanne Krasmann und Thomas Lemke (Hg.) : Glossar der Gegenewart. Frankfurt/Main 2004, s. 157. Rudolf Burger: Monopolisierung und Automation: In: Rudolf Burger: Vermessungen. Essays zur Destruktion der Geschichte. Wien 1989, s. 106 — 107 (poznámka). Wilhelm von Humboldt: Ueber die innere und aus sere Organisation der hóheren wis- senschaftlichen Anstalten in Berlin. In: Wilhelm von Humboldt: Werke, hg. von An- dreas Flitner und Klaus Giel, Darmstadt 1980, Bd. IV, s. 255. Peter Burke: Papier und Marktgeschrei. Die Geburt der Wissensgesellschaft. Berlin 2001; Richard Diílmen/ Sina Rauschenbach (Hg) : Die Macht des Wissens. Die Ent- stehung der modernen Wissensgesellschaft. Koln — Weimar — Wien 2004. Hermann Kocyba: Wissen. In: Brockling, Glossar der Gegenwart, s. 800. Klaus Kastberger: Im Assessmentcenter. Sprache im Zeitalter von Couching, Control- ling und Monitoring. Wiener Karl Kraus Vorlesungen zur Kulturkritik. Weitra 2006. Panajotis Kondylis: Der Niedergang der biirgerlichen Denk- und Lebensformen. Die libe- rale Modeme und die massendemokratische Postmoderne. Weinheim 1991, s. 295. Kapitola 8. Vzdělanost, polovzdělanost, nevzdělanost K pojmosloví iluzí ve vzdělávací branži viz nově Agniezska Dzierzbicka/Alfred Schirl- bauer (Hg.) : Padagogisches Glossar der Gegenwart. Von Autonomie bis Wissensma- nagement. Wien 2006. Friedrich Nietzsche: Nachgelassene Fragmente. Kritische Studienausgabe (KSA), hg. von Giorgio Colli und Mazzino Montinari. Miinchen 1980, Bd. 10, s. 419. Wilhelm von Humboldt: Theorie der Bildung des Menschen. In: Werke, Bd. I, s. 285. Giinther Anders: Die Antíquíerheít des Menschen I+ II. Miinchen 1956, resp. 1980. Ulrich Brockling: Evaluation. In: Bróckling: Glossar der Gegenwart, s. 79. Tisková zpráva 04/2006 německé Vědecké rady z 30. 1. 2006: „Geisteswissenschaften in Deutschland: leistungsstark und neuen Herausforderungen gewachsen.\" Ulrich Bróckling: Evaluation. In: Bróckling: Glossar der Gegenwart, s. 78. Humboldt, Werke, Bd. II, s 18 — 19. Nietzsche, KSA 1, s. 677. Nietzsche, KSA 1, s. 682. Nietzsche, KSA 1, s. 668. Nietzsche, KSA 1, s. 717. Nietzsche, KSA 1, s. 683. Nietzsche, KSA 1, s. 676.
Nietzsche, KSA 2, s. 220. Manfred Fuhrmann: Der europaische Bildungskanon des búrgerlichen Zeitalters. Frankfurt/Main 1999. Adorno, GS 8/1, s. 93. Adorno,GS 8/1, s 103. Adorno, GS, 8/1, s 111. Adorno, GS 8/1, s. 116. Alois Reutterer: Die globale Verdummung. Zum Untergang verurteilt? Mit einer Zitatensammlung zum Thema Dummheit. Wien — New York 2005. Kapitola 4. PISA — honba za pořadím Ludwig Wittgenstein: Vermischte Bemerkungen. Werkausgabe Bd. 8, Frankfurt/Main 1999, s. 560. Immanuel Kant: Antropologie in pragmatischer Hinsicht. Werkausgabe, hg. von Wilhelm Weischedel, Frankfurt/Main, Bd. XII, s. 524. Kapitola 5. Jakou váhu má vědění? Jeden odkaz za všechny: Marco Finetti /Armin Himmelrath: Betrug und Fálschung in der deutschen Wissenschaft. Stuttgart 1999. Daniel Defoe: Úber Projektmacherei (An Essay on Projects). Citováno podle Bróckling: Glossar der Gegenwart, s. 218. Friedrich Schiller: Was heát und zu welchem Ende studiert man Universalgeschichte? In: Samtliche Werke, hg. von Gerhard Frick und Herbert G. Gopfert. Miinchen 1980, BandlV,s. í50-751. Kapitola 6. Boloňa — prázdnota evropského vysokoškolského prostoru Viz k tomu Jochen Horisch: Die ungeliebte Universitat. Miinchen 2006. Tisková zpráva 04/2006 německé Vědecké rady ze 30. 1. 2006. Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling: Werke. Auswahl in drei Bánden. Herausgegeben und eingeleitet von Otto Weá. Leipzig 1907, Bd. 2, s. 545. Wilhlem von Humboldt: Schriften zur Politik und zum Bildungswesen. In: Werke, Bd. IV, s. 257-258. Georg Winckler: „Hampton Court\" und die Universitžten. Ein Tour ďHorizon iiber die zukunftige Rolle der europaischen Hochschulen. In: Neue Zurcher Zeitung, 25. 4. 2006. Humboldt, Werke, Bd. IV, s. 256-257. Helga Nowotny: Unersátliche Neugier. Innovationen in einer fragilen Zukunft. Berlin 2005, s. 34. Kapitola 7. Elitní vzdělání a antiosvícenství Peter Glotz: Riickblick auf das 21. Jahrhundert. In: Rudolf Maresch/Florian Rótzer (Hg.) : Renaissance der Utopie. Zukunftsfiguren des 21. Jahrhundert. Frankfurt/Main 2004, s. 24. Robert Phillipson: Linguistic imperialism. Oxford 1992. Hanspeter Marti: Ausbildung, Schule und Universitát. In: Diilmen / Rauschenbach (Hg.) : Die Macht des Wissens, s. 410. Immanuel Kant: Beantwortung der Frage : Was ist Aufklárung? Werkaus- gabe, Bd. XI, Frankfurt/Main 1978, s. 53 a násl. Písemný zápis Rady pro německojazyčnou terminologii podle předlohy Christera Lauréna (univerzita Vasa), Johana Mykinga (univerzita Ber- gen), Heriberta Pichta (Copenhagen Business School). Bern 2004, s. 1. Hans Georg Gadamer: Das Erbe Europas. Frankfurt/Main 1989, s. 36. Nietzsche, KSA2, s. 221 — 222. Kapitola 8. Sečteno a podtrženo: hodnota vědění Nietzsche, KSA 3, s. 352. Nietzsche, KSA6, s. 226. Gilbert Probst/Stefan Raub/Kai Romhardt: Wissenmanagen. Wie Unterneh- men ihre wertvollste Ressource optimal nutzen. Wiesbaden 2003, s. 251. Jeden příklad za mnohé : Helmut Willke: Einfiihrung in das systemische Wissensmanagement. Heidelberg 2004, s. 28. Hermann Kocyba: Wissen. In: Bróckling, Glossar der Gegenwart, s. 303. Sebastian Eschenbach/Barbara Geyer: Wissen Ř Management. 12 Kon- zepte fiir den Umgang im Management. Wien 2004, s. 10. Probst, Wissen managen, s. 244. Probst, Wissen managen, s. 182 — 183. Verordnung der (osterreíchischen) Bundesministerien fiir Bildung, Wis- senschaft und Kultur uber Wissensbůanz (BGB1.II, Nr. 63/2006). Dieter Thomá: „Humankapital\" und die Theorie der Person in der Moder- ne. In: Konrad Paul Liessmann (Hg.) : Der Wert des Menschen. An den Grenzen des Humanen. Wien 2006, s. 235 — 236. Kapitola 9. Skončeme 8 reformou vzdělání Konrad Paul Liessmann: Der Reformgeist. In: Nikolaus Dimmel/ Josef Schmee (Hg.3: Politische Kultur in Ósterreích. Wien 2005, s. 39 — 48.
Search
