2022 Festivalový zpravodaj / neděle 11. 9.

Festival mladého amatérského divadla neděle 11. 9. 2022 4 8:30–10:00 Snídaně 10:00–1 1 : 3 0 Divadlo Exil FESTIVALOVÝ ZPRAVODAJ David Košťák: LAJKA ANEB 11:30–13:30 PŘÍBĚH Z DOB, KDY SE JEŠTĚ 12:30 –13:20 HOVNA NESBÍRALA 13: 30 –14: 30 Oběd 15:30–16:30 Semináře 16:30 Beseda v kruhu Vyhlášení vítězů festivalu Číše vína na rozloučenou JEDNOU NOHOU V DIGITÁLU Nestihli jste si urvat nějaké z čísel Festivalového zpravodaje? Nezoufejte, všechny najdete nově zde: … a hýbe všemi příběhy, dějinami a skutky. Téměř za každým rozhodnutím se skrývá, zatemňuje zdravou mysl, ale umí motivovat k neskutečným výkonům. Bez lásky, nebo alespoň bez její špetky, většinou nic nevznikne. Umí dodat potřebné odhodlání, sílu a víru. A to platí jak v životě, tak snad dvakrát víc na divadle. I my se tu potkáváme především kvůli lásce k divadlu, které díky ní vzniká, a určitě někteří už za ta léta také z lásky k sobě. Udržujme si to, milujme se, mějme se rádi a často si to opakujme. Nejen na FEMADu! Kateřina Vaněčková šéfredaktorka

Festival mladého amatérského divadla DIVADLO STODOLA, o.s.: 4 neděle 11. 9. 2022 LEV V ZIMĚ JESTLI JDE O KRÁLOVSTVÍ NEBO vala, až dochází ke zlomu, kde se ukáže její pravý charakter. O KYTIČKY, POUŽIJETE STEJNÉ Je to mix v kotlíku a kdo plave na vrchu, tak se ukazuje. ZBRANĚ Divák vidí, co je na povrchu a snaží se odhalit, co je na dně. To se postupně krystalizuje. Někdy se to ukáže v plné krá- Do jaké míry se ve hře jedná o historickou skutečnost se, někdy se to neukáže vůbec a divák si to musí domyslet. a do jaké míry jde o autorovu fikci? Mně se líbí, že jako divák nevím, hledám a tápu, snažím se Marek Šudoma: Text kopíruje historické reálie. Všechno je zjistit pravou motivaci. Baví mě, když si myslím, že jsem na fiktivní, odehrává se to na Vánoce, ale ta vánoční sešlost se to přišel, ale pravý charakter se náhle ukáže někde úplně nikdy nekonala. Nicméně, my sice nevíme, jestli to tak pro- jinde. To je prostě super. běhlo, nebo ne, ale dost dobře to tak proběhnout mohlo, KH: Politika je přetvářka, a politika je i rodina, i v rodině alespoň všechno okolo tomu nasvědčuje. potřebujete politiku. Charakter, který člověk má a snaží se Klára Havránková: Všechny reálie, co se tam popisují, jsou ho maskovat, tak používá stejně v politice jako v „rodinné informace, které v historii skutečně jsou. politice“. I komunikace v rodině je jedna velká politika. Proč jste vybrali inscenaci z Broadwaye ze 60. let? Jsme tedy všichni sobci a rozdíl je jen v tom, jestli jde MŠ: Vy byste si nechtěl zahrát takovou pořádnou roli, krále o moc nebo o sázení květin na zahrádce? nebo královnu? Podaří se vám v ochotnickém spolku si KH: Přesně tak, jestli jde o království nebo o kytičky, použi- něco takového zahrát? Něco tak velkolepého? To se nor- jete stejné zbraně. málně nestane. Je to jediná šance, jak toho dosáhnout. Je to děsivější, když se v takových rodinných sporech roz- Viděli jste jiné adaptace nebo filmová zpracování? hoduje o rozpoutání války a osudu mnoha dalších lidí? MŠ: Viděl jsem filmy, ten starší s Peterem O’Toolem mě KH: To je ten přesah, to budete zažívat vždycky. Až budete tolik neoslovil. Novější jsme viděli ve škole, kde jsme si na sám ženatý, budete mít doma úplně stejnou vojnu (smích). něm ukazovali, jak to mohlo ve skutečnosti být, odtud to MŠ: Mohla by to být normální rodina, no, taková výbušná, znám. Tam jsem se naučil příběh, ale i vlastní text je sám ale tím, že jsou k tomu navíc na trůnu, tak je to trošku o sobě dost samonosný. kořeněnější. Jak obtížné je tvořit postavu se závazkem být věrný Je v rodině Plantagenetů mezi členy o to méně důvěry, historické realitě? Cítíte v tom zodpovědnost? protože je tolik v sázce? KH: To je kouzlo divadla. Režisér má svůj rukopis a může KH: Myslím, že Eleonora (moje postava) to říká docela si upravit postavu, která má z hlediska historie nějaký jasně: Každý chceme, aby po nás něco zbylo. Je jedno, charakter, podle sebe. Ve spolupráci s hercem to pak dělá jestli to je velká říše, malý domek či dobrá rodina. O tom tu postavu unikátní, a proto každá inscenace této hry, to je, nechceme odcházet ze světa tak, že na nás všichni která u nás byla i s různým slavným obsazením, je jiná. My zapomenou. To platí napříč světem, věky i každou rodi- se neblížíme žádné z těch inscenací ani filmům, protože nou. Chceme odejít s dobrým pocitem, že jsme naše děti je to pojaté jinak, v charakteru postav jsou vypíchnuté jiné dobře vychovali, že po nás zůstalo něco dobrého, majetek vlastnosti než třeba ve filmech (režisér významně kýve nebo dobře vychované děti. hlavou na souhlas). DIVÁCKÉ VÝKŘIKY Bylo rozklíčování skutečných motivací postav pro vás jasné dopředu, nebo je to pro diváka detektivka bez Výkony jsou excelentní. Je to obrovské retro. Není to jasného rozuzlení? interpretované, je to odvyprá- MŠ: Každá postava má svou motivaci a něco na pozadí. Když jsem to viděla poprvé, věné a je to pětatřicet let sta- Nějak jedná, něco si myslí a něčeho chce dosáhnout. Kaž- tak mi to nepřišlo, ale vypadá ré divadlo, samozřejmě dobře dá to má jinak. Jenže se jí to nedaří tak, jak si to představo- to úplně jako Hra o trůny. provedené, ale muzeální kus. Tentokrát tam byla vynikající Malej Jan byl krásnej hajzl, byl dvojnice Nadi Konvalinkové. rozkošnej. Mně se to líbilo, ale bylo to na Celek se mi moc nelíbil, takže mě dlouhé. Herecké výkony jednoznačně chyba režiséra. moc pěkné, ale někdy nevy- To, co těm hercům provedl, rovnané. Hezká scéna. bylo nezodpovědný. POSTŘEHY Z KULOÁRŮ Nevyrovnané herecké výko- Boty Richarda nebyly proka- ny, někteří vyčnívali a někteří zatelně z 12. století. klopýtali. Tak ti kteří vyčnívá- te, prosím, vyčnívejte méně. U scény Filipa a Jindřicha už byla ta fikce na mě trochu Koneckonců tady se hraje líp moc. než v Kroměříži. No ale to fikce není. Někdo lomcoval za kliku. Já už jsem byl „v pořádku“, Dneska by to byl průměr, chtěl jsem otevřít a tam stála tehdy krasavice. anglická královna.

TRIARIUS: Festival mladého amatérského divadla 4 ABSOLVENT neděle 11. 9. 2022 TOPIT SE VE VLASTNÍM ŽIVOTĚ Sound of Silence, Scarborough Fair, ale hlavně Mrs. Ro- V obou rodinách, o nichž hra pojednává, jsou pokřivené binson. To jsou písně, jimiž folkrockové duo Paul Simon - vztahy mezi rodiči a dětmi. Je tomu tak i dnes? Art Garfunkel ozdobilo film The Graduate (Absolvent) Rodiče s dětmi si často nerozumí, tak tomu bylo, je a bude. z roku 1967. Mrs. Robinson je dnes už klasika ověnčená Jen jsou dneska ta neporozumění v něčem jiném, než jaká cenou Grammy za nejlepší popový výkon. V předsta- byla, když hra vznikla. Mám patnáctiletou dceru, tak o tom vení Absolvent divadla Triarius nezazní, nepřekvapivě něco vím. Snažím se jí porozumět, ale někdy se přistihnu, kvůli autorským právům. Postava paní Robinsonové jak jsem v jednání s ní agresivní, to si pak vzpomenu na samozřejmě na jeviště vyjde. Zakládající členka souboru chvíle, kdy hraju paní Robinsonovou. Lenka Špaisová ví, že hrát ji, znamená být konfrontová- na nejen s oscarovou herečkou Anne Bancroftovou (za Postava je nezapomenutelná i díky stejnojmenné písni. hlavní roli ve filmu Divotvůrkyně), ale i s úkolem ustát Známe ji. Chtěla jsem, abychom použili originální hudbu roli ženy, která si jako matka nevede zrovna nejlíp. z filmu, ale kvůli autorským právům jsme vybrali vlastní. Je pro vás zároveň úkolem počínat si tak, aby nevznikl POSTŘEHY Z KULOÁRŮ dojem, že Mrs. Robinson je hlavní postavou hry? Vždycky jsem měla a mám pocit, ať už z našeho předsta- Na jedné straně máme Dveře byly jenom jedny, tak- vení, jiných představení nebo i z filmu, že ona je výrazná do pevně ukotvené realistické že se postavy vyhnuly tomu chvíle, než na scénu přijde (její dcera) Elaine. Potom se při- postavy a na straně druhé že by se trefily do špatných rozeně stáhne do pozadí. Je tomu tak ve všech adaptacích, postavy jako z nějaké frašky, dveří. pak už zkrátka nemá takový prostor. například otec Robinson je ukázková karikatura. Nedá se říct, že se postava Film a jiné divadelní verze jste tedy viděla. Ovlivnily vás? nemá vyvíjet, pak to není Ani ne, protože to bylo před delší dobou. Představení Tak se na to pojďme vysrat… postava, ale antický sloup. v Klicperově divadle v Hradci Králové jsem viděla asi před Myslím na moje názory. deseti lety. Z pražského představení (v Divadle Na Fidlo- vačce), kde tuhle roli hraje Jitka Schneiderová, jsem viděla DIVÁCKÉ VÝKŘIKY sestřih několika záběrů. Ona ta role je vlastně tak trochu šablona, ale snažila jsem se ji pojmout po svém. Raději se kouknu na tu verzi Modlil jsem se, aby to pře- s Dustinem Hoffmanem. stalo. Ve hře je scéna, kdy se matka s dcerou snaží najít nějakou shodu. Ale pak je tam jiná, v níž se paní Hrozně to zabil ten monotónní Představení je herecky nesou- Robinsonová o Elaine vyjadřuje s despektem. rytmus; hudební a scénické rodé, někdo hraje grotesku, Myslíte si, že navzdory tomu je to milující matka? předěly, které byly důvodem, někdo hraje realisticky Vnímám ji jako ženu, která se topí ve vlastním životě. proč to představení negra- a dohromady se z toho stává Ostatní jsou jí nějak jedno, nezajímají ji. dovalo a neustále se točilo žánrově velmi nesourodá věc. v kruhu a to si myslím, že je Oproti filmu se ve vaší verzi chová trochu jinak, problém. Nevyrovnané, protože mnohoznačněji. I úplný závěr je jiný. Tak je to v momentě, když tam byl v původním textu hry? Takové zvláštní a neukončený. Pepa Kopecký, tak to bylo, Ano, je. V Hradci Králové oproti scénáři konec vyškrtli. no… Jinak to bylo utahané. My jsme ho naopak ponechali. Máme pocit, že jak Elaine Skončilo to o 50 minut dřív, Mohlo to být kratší. odejde, situace se obloukem vrátí na začátek. Nepamatuju což nás velice překvapilo, si přesně, jak končí film, ale je tu samozřejmě ten rozdíl, že jsme z toho vykolejení. v divadle toho člověk neřekne tolik jako ve filmu, situace jsou kratší. I tak nám ale někteří diváci říkají, že ten konec je silný.

Festival mladého amatérského divadla DIVADLO NABOSO: 4 neděle 11. 9. 2022 ZVÍŘE [RODINNÝ PORTRÉT] RODINA JE ZÁKLAD Co vás jako soubor vedlo k výběru textu? KAŽDÉHO PRŮSERU To je dlouhý příběh. My jsme kdysi hráli hru Josefa Topola „Slavík k večeři“ a tahle mikrohra Petra Pazdery Payna má Rozhovor s režisérem podobné téma a podobnou zápletku. V covidové době Tomášem Trumpešem jsme se tedy rozhodli, že to zkusíme udělat jako scénické čtení, aspoň pro kamarády. Zahrajeme to ze čtyř pětin se DIVÁCKÉ VÝKŘIKY stejným obsazením, jako jsme hráli toho Josefa Topola před patnácti lety, že to bude taková reminiscence. A na- Řekla bych, že to byla na- Já bych si na to chtěl zajít konec herci řekli, ať na scénické čtení kašlem a uděláme to prosto krásně absurdní ab- do prostoru, kde nebudou v rámci našich možností plnohodnotně. A tak se to stalo. surdita, ale protože NABOSO koncentrovaný divadelníci. a jejich produkce se mi líbí, Zajímalo by mě, jak to jiní Rezonovalo s vámi něco v tom textu? luxusní. diváci přijmou. Určitě nám ta hra byla velmi blízká, už svým jazykem, kterým je napsaná, a určitým humorem. My jsme se dřív Nejsem si úplně jistej, jestli Jednoduchý nápad dotažený věnovali i absurdnímu dramatu a asi skrze to došlo k něja- mi to přišlo tak moc vtipný, na maximum. kému protnutí, které pro nás bylo velmi zajímavé. jak moc se lidi smáli. Mám pocit, že to bylo hrozně Jaký je rozdíl mezi dramoletem a absurdním Zajímavý koncept, který se upřímný divadlo a nehrálo dramatem? v určitý fázi zadrhnul, ale si na něco, co to nebylo. A to Těžká otázka, já vlastně nevím. Asi to poctivě přiznám. zatím neumím identifikovat já mám rád, když mě nikdo V mých očích se to hodně blíží, dramolet nemusí mít úpl- proč. netahá za fusekli. ně prvky absurdního dramatu. Tenhle je tedy má. Roman Čerbák (probíhající okolo): Tome, když nevíš, ne- POSTŘEHY Z KULOÁRŮ měli bychom to vědět náhodou my? Nepotřebujeme polívku Za naši hereckou asociaci, Chtěla bych se zeptat, jestli máte v té hře nějakou s nudlema, skvěle ji zastoupí teda seminář, bych chtěl oblíbenou postavu? chmelová polévka bez nudlí. vypíchnout vaši obuv. Já mám oblíbené všechny postavy. Nepamatuji si, že bych měl neoblíbenou postavu. Kvůli těm postavám to děláme. Klavír byl super, jak jste tam Srandičky, srandičky a nit je Je dobré, když člověk dělá divadlo a může strávit dlouhý pokaždé nastoupil a zahrál… zase v prdeli. čas svého života v takovém přátelství s postavami her, kte- zahrála. ré zrovna zkouší. To je pro mě důležitá věc na divadle. Teď už vím o dost méně, než co jsem viděl. Nepřijde vám riskantní uvádět hru autora, kterého publikum amatérského divadla nezná? řádková inzerce To, že je to riskantní, mi právě přijde dobré! VIDEA Z FEMADU Hra se zabývá rodinnými rolemi, máte s tím zkušenost? Tak s tím máme zkušenost asi všichni, rodina je základ Každý den v 9:00 na našem Facebooku. každého průseru. KOUKEJ A SDÍLEJ! Chtěl byste vzkázat něco na závěr? Máme tenhle festival moc rádi, jsme tady už potřetí FESTIVALOVÝ ZPRAVODAJ FEMAD | Redakce: Kateřina Vaněčková, a moc rádi se sem vracíme. Někteří herci v našem souboru Pavla Linhartová, Josef Káninský, Alexander Koukol, Renata Hanušová, dokonce ve Volyni říkali „Hlavně nesmíme postoupit na Veronika Hrabalová, Emma Slobodová Foto: Adéla Fialová | Grafická úprava: Hronov, abychom mohli do Poděbrad,“ tak jsme potěšení, Jolana Daňková, Julie Růžičková | Adresa redakce: Jiřího náměstí 1/I, 290 01 že jsme tady. Poděbrady, telefon: 728 817 009, www.ipodebrady.cz | www.femad.cz | [email protected] Sobotní noc patřila vod- ním inspiracím, na kte- rých vystoupilo hudební duo Flaškinet nebo profesionální bublinář Matěj Kodeš. Pro účast- níky byla připravena také degustace různých druhů vod (od obyčejné, přes minerální až po alholické) a také ledová soutěž o Samičku pro odvážné.