GV-10-2-ročník 2017-18-komplet

Jáchymov - lázně Kdo se nejlépe vyzná v místopisu Karlovarského kraje, si můžete ověřit ve výsledku ankety v rubrice Trocha historie na str. 20 – 21Loket – Zámecká ul.

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník 2017/2018OTEVŘENÝ DOPISabonentům GV a zbytku redakce Motto: Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm (Palacký) Byli jsme před Gévéčkem, budeme i po něm (Černík)AHOJ VYSLOUŽILCI, BONENTI A REDAKTOŘI GVPůvodně to byla korespondence po výtce soukromá, ale rozhodli jsme se , že ji dáme všanc i Vám všem, neboť se zto-tožňujeme s tím, co je v ní uvedeno a proto ji můžeme v klidu spolupodepsat. Snad dalším důvodem navíc může býti to, že v červnovém čísle je otevřený dopis někomu (vloni Pepovi) již tradicí. KčS + StJ + PpRP. S.Ty žebříky Vám Standa příležitostně objasní.Ahoj Stando(a Maruško: doufám, že jsi žebřík zamknula, on ten vdovský důchod není nic moc),předem mého dopisu se musím přiznat, že jsem jeho hlavní myšlenku konzultoval jak s Buštěhradem (souhlasí), tak sesvým šéfem (ta souhlasí rovněž), takže Vám jej předkládám již s menšími obavami.Navrhuji, to, co Standa na samém počátku jasnozřivě označil za pofidérní projekt nestřízlivého, rázně ukončit. Vedou měk tomu důvody následující: 1. Z inventury dosud otištěných stránek je jasné, že bez tria grafoušů (PpR + StJ + KčS), kteří zaplnili cca 70% z 1000 dosud otištěných stránek, by GV existovat nemohlo, natož na digitálně-grafické světové úrovni (PpR). Lepší už být nemůžeme, odejděme tedy jako slavní. Není třeba veřejně ventilovat pokračující stařeckou demen- ci kombinovanou s infantilitou. 2. Ať chceme nebo nechceme, pohybujeme se na hraně zákona (tiskového), který jsme si sami vysvětlili tak, že se nás přeci netýká, protože… bla, bla, bla. Navíc od 25. května je tady GDPR se svými sankcemi ve výši mi- lionů. Nerad bych odcházel do hrobu jako zcela nemajetný zločinec a navíc s sebou stáhl i firmu FVS Jari Buš- těhrad, na jejímž webu se producírujeme. Poté, co jsem se jako spolupracující OSVČ prokousal vším, co musí fyzická OSVČ zajistit, aby obstála a vyhověla GDPR při pouhém zaslání faktury, mě běhá mráz po zádech. 3. GV bude samozřejmě nám třem chybět, domnívám se optimisticky, ale ostatním vysloužilcům z řad abonentů GV to bude šuma fuk. Budeme tak moci jednou měsíčně docházet do Koruny uvolnění a bezstarostní rozhodně více, než dosud. 4. Nebudeme komplikovat dosud pracovně aktivním redaktorům život vyžadováním dalších a dalších… Jsou to veskrze slušní lidé a vycházeli nám vstříc díky našemu pokročilému věku a z kolegiality (bývalé). Ulevíme Ústavu a nejvíce jeho řediteli, který se cítí být povinován úctou jako bývalý student.Tolik alespoň čtyři důvody, proč skončit. Našlo by se jich, nebýt vlastní lenosti, jistě více, ale snad postačí. Aby to toliknebolelo, slíbil PpR možnost jisté kompenzace tím, že bychom mohli svoje grafoušské prokletí mírnit vydáváním ročenky(půl ročenky, čtvrt ročenky) jen pro nás tři s tím, že Pavel by se ujal její grafické úpravy. Jako dárek k letošním Vánocům,bychom mohli shromáždit naše texty (výběr) dosud publikované v GV… Mějte se hezky a vzpomínejte (i při tomto posledním čísle) na téměř tříletý život GV v dobrémMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 3

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník 2017/2018VÁŽENÍ A MILÍ mrkněte na str. 20 - 21 a vítě-zové nechť se ČTENÁŘI GÉVÉČKA, dostaví do Koruny pro hodnotné ceny.tentokrát bohužel nemohu, tak jako před rokemchválit Miloše za výbornou logistiku školního Standa jistě promine, když budu citovat jehovýletu vysloužilců, neboť se nekonal. A to Miloš dolanskou babičku, protože díky té tisící strán-šel tak daleko, že kvůli výletu dokonce přivedl ce v dnešním čísle mě evidentně postihla „pan-na svět CK HUBAJDA TRAVEL a dělal, co mo- ská pejcha“. Chci totiž tenhle úvodník posled-hl. Že by strach z novičoku? Nebo bylo důvo- ního čísla GV ročníku 2017/2018 zakončit ně-dem nezájmu to, že nebyla vláda s důvěrou? jak vzletně. Nejlépe parafrází něčeho známého,Bůhsuď! Před rokem jsme GV kolportovali na někoho známého. Jdeme na to: Ezop je z nichzávěrečném mejdanu Ústavu. Letos ale vzhle- nejstarší a citát platí pro redaktory i čtenáře:dem k tomu, že je třeba řádně a jen mezi svými „HIC RHODUS, HIC SALTA!“ Jako správný gra-oslavit tisící (opravdu 1000) stránku Gévéčka, fouš si dovoluji za sebe tvrdit: „Tady stojímdržíme tradiční termín a místo kolportáže, tedy a nemohu jinak!“ (Martin snad promine). Natřetí úterý v měsíci a v Koruně. rozdíl od předcházejících velikánů jsme toho posledního většinově zažili, tak jsem si dovolilBlížící se prázdniny a tedy dva měsíce bez GV jedno jeho slovo nahradit jiným. Jistě poznátese vám PpR snaží nahradit třemi stránkami J. F. Kenedyho: „Neptej se, co může udělat Gé-(31-33) svého Kratochvilného čtení. Už název véčko pro tebe. Ptej se, co můžeš udělat ty protéhle téměř kriminální mikropovídky (neprozra- Gévéčko“. A tady je odpověď jasná. Stát sedím) bude jistě řadě našich čtenářů sympatický. jeho abonentem a pravidelně svými texty při- spívat k jeho větší slávě. Nebo být alespoň tím,Bazárek vyhověl nevybíravému tlaku majitele komu neuteče ani jedna z budoucích deseti kolportáží ročníku 2018/2019.listu, který to na rozdíl od Andyho, nemá kom-plikované nějakým svěřeneckým fondem a ne- V souvislosti s tím, že je středa 13. června 6:57musí řešit střet zájmů, a přijal jako červnové ráno a řada mých redaktorů dosud neodpově-motto MOJE MĚSTO. Všichni redaktoři včetně děla na moje vyhrožování a termín včerejšíprskajícího šéfa rubriky, to sice vzali na vědo- půlnoci pro zaslání textů, bylo by asi nejlepšímí, potřebnou míru loajality k majiteli listu všakneosvědčili. Přesto se podíváme alespoň do vrátit se ke starému Palackému a parafrázovatDolan a Libé (StJ) a do Plánice, Klatov, Děčí- něco jako: „Byli jsme před Gévéčkem a bude-na, Nymburka (KčS). Ve štychu Standu nene- me i po něm“ a celý ten krám tímhle číslem zavřít, jak píši v otevřeném dopise na předcho-chal ani Kytka a (PpR) a tak vítejte také v Cho-dově a v městě s nejlepším pivem. Standa na- zí stránce.víc Bazárek zahájí chválou června, jako měsícepro školu vůbec nejlepšího. Za pravdu mu Tak hezké prázdniny a „na shledanou v lepších časech“.svým dopisem dává i Hubajda. (KčS)Majitel, tedy já, pro tuto chvíli vyznavač lenin-ského: Kdo chce zapalovat, musí sám hořet, sii při své všude známé skromnosti, klepe nastařecky shrbená ramena. Díky své budějckémisi zajistil do dnešního čísla patnáct stránek(z toho jen dvě za něj napsal Fík).Bližší informace o rubrikách šéfovaných PJŘ,IhP i PpR na můj stoleček editorialisty do této chvíle nedorazily a tak jen optimisticky doufám, že budou – budou-li – v kvalitě pro tento list obvyklé a že si je rádi přečtete. Teď si vzpo- mínám, že (PpR) ve své historii slíbil vyhodnoce- ní své fotografické an- kety. Navíc mi předchvílí telefonicky hlásil, kdo jí vyhrál. Tak seMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 4

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 5

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018 CO V GÉVÉČKU Č. 10 NAJDETE? Mrkněte níže na obsahOtevřený dopis abonentům a redaktorům GV (Karel Černík) ..........................................3Bazárek opotřebených vzpomínek1, 4 (Standa Jedlička) .....................................................7 ♦ Dolany má rodná ves (StJ)................................................................................................... 7 ♦ Dům drogisty Riese u kostela mohl být mým rodným (PpR)............................................. 8 ♦ Liebenstein, Libštejn, Libá – město, městys, vesnice (StJ) ......................................... 10 ♦ Tam, kde jsem pořád „Báťa“ aneb moje Plánice (KčS)................................................ 11 ♦ Moje Klatovy aneb město, kde jsem se narodil a vyučil na učitele (KčS)..................... 12 ♦ Město s mostem aneb Děčín, moje město (KčS) ........................................................ 13 ♦ Nymburk, město kde jsem se stal starším vozbou a zakopal si za Polaban (KčS) ...... 14 ♦ Hubajda nám (i vám) píše a na závěr šk. roku bilancuje ........................................... 15 ♦ Rodné město (Milan Karafiát) ...................................................................................... 17Fíkoviny – setkání fragmentů E4B po 61 letech3 (KčS) ................................................18Trocha historie nikoho nezabije1 (Pavel P. Ries).............................................................20 ♦ Výsledky fotoankety ..........................................................................................................20Šejkr – jemný i ostrý kulturní mix GV...........................................................................22 ♦ Čtení na prázdniny – Žantovský, Adamson, Maškenázi (KčS) .......................................22 ♦ KinoTVbar – Bůh s námi (PpR)................................................................................... 23Klidný kaČer1..................................................................................................................25 ♦ Nešoustači................................................................................................................. 25Stánka č. 10003 (KčS a PpR )...................................................................................................26Máš-li cosi na duši, svěř se tetě Iluši1 - Dementi (Ilona Horáčková).................................27Kratochvilné čtení na prázdniny3 .................................................................................28 ♦ Opilec (PpR) ........................................................................................................................28Konečník aneb na poslední straně1 (KčS) .....................................................................31 ♦ Grafouš versus grafoman .................................................................................................31 (1)Stálé rubriky (2)Téma měsíce (3)Volné téma (4)Téma čísla TirážToto číslo GéVéčka vychází v elektronické podobě 18. 6. 2018 na internetu (http://fotovideo.ries.cz/fotogalerie/mesicnik-gv-2/) a v tento den jsou také abonenti upozorněni e-mailem na elektronické vydání. V tištěné podobě vychází pro členy rodiny a příbuzné 19. června 2018 a je rozdáno ve stejný den mimořádně při oslavě 60 let trvání Ústavu na jeho zahradě v Sokolově. Majitel, vydavatel a šéfredaktor: Karel Černík Artdirektor: Pavel P. Ries Hlavní ilustrátorka: Zuzana Onderová Redakční rada:Karel Černík (KčS), Ilona Horáčková (IhP), Pavel Janus (PjŘ), Stanislav Jedlička (StJ), Zuzana Onderová (ZoO), Pavel P. Ries (PpR) Adresa redakce a kontakt: někde v Sokolově, [email protected]ěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 6

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018 BAZARÁREKOPOTŘEBENÝCH VZPOMÍNEK Standy JedličkyHURÁ DO POSLEDNÍHO PŘEDPRÁZDNINOVÉHO BAZÁRKUTak zase nedostanu prémie. A já se tak těšil. Červ-novým číslem uzavíráme třetí ročník GV. A možná i ta tisícá stránka bude. To už je malé jubileum.A navíc trojjediný Karel vymyslil Bazárku hezké téma „Místo odkud pocházím a ke kterému mámvztah\". A já jako obvykle musím prudit a odmítám napsat předem stanovený článek. “Z BoleslaviMladé jsem si přivezl starou\". Tento geniální nadpis vymyslel sám šéf, a zdůraznil mi, že článekprodává titulek. Brání tomu několik věcí. Nadpis sice obsahuje pravdivé jádro, ale je tomu už 55let, takže tehdy stará být opravdu nemohla. Za druhé, za ta léta nabyla dotčená značné zručnostipři práci s kuchyňským náčiním (pánev, váleček na nudle), zatím co já naopak ztratil pohyblivosta rychlost běhu. A zatřetí nechci vůbec psát o městech, k těm nemám zvláštní vztah. Lidé se v nichneznají. Jo vesnice, to je jiná. Holt jsem vesnický vidlák a když seškrábneš slabý nátěr vzdělánía městkých zlozvyků, tak ty geny desítek generací mých předků musí být znát. Města rád pře-nechám kolegům (povolanějším). Čert vem prémie, já budu psát o dvou vesnicích, ke kterým mámdobrý vztah. (StJ)DOLANY MÁ RODNÁ VESČ lověk si nevybírá kde a komu se narodí. opak. Proslavil se tím, že padl hned v první bit- A jestli jo, tak já si vybral zatraceně blbě. vě, u Sudoměře. Na rozdíl od Plánice se zde Dolany jsou jedna z řady vesnic stejného nenarodil žádný slavný elektrotechnik, s výjím-jména, je vždy třeba dodat které. Tyhle leží me- kou toho, o kterém mi Poirotovská skromnostzi Klatovy a Švihovem v širokém údolí řeky brání se zmiňovat.Úhlavy a nejsou vlastně ničím pozoruhodné1).Vznikly v okolí vodní tvrze patřící pánům Švi- Bývalá středověká tvrz v Dolanechhovským a Drslavicům (příbuzné rody), ale tvrzbyla v 19. století rozebrána a přestavěna pro Můj rodný dům, chalupa č. 91 byla velmi histo-potřeby bydlení. Jediná známá osobnost, z mí- rická, jistě v Dolanech nejstarší, odhaduji nasta pocházející, byl Břeněk Švihovský z Dolan. konec 18 století, později se snad spalitelnéStal se velitelem (hejtmanem) Táboritských voj- střešní krytiny kvůlivá požárům používat nes-sk, některé prameny tvrdí, že velel a Žižka byl měly. Už z pohledu člověk snadno odhadne,jen jeho pomocník. Podle jiných tomu bylo na- z jakých poměrů pocházím. Teď něco o mém narození. Nemám na tuto dobu žádné osobní Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov vzpomínky, ale z doslechu vím, že jsem se 7

narodil uprostřed žní, kde matka pomáhala na GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018poli a způsobila si předčasný porod. Tím jsemse stal o dva měsíce starší, nebo chcete li, byl když jsem se vracel do Dolan z Chebu. A najsem okraden o dva měsíce bestarostného kou- potkání jsem čelil dotazům „strýčků a tetiček“:pání v plodové vodě. Samozřejmě žádná po- „A kterejpa si ty?“ „No přece Standa Jedlička.”rodnice, hezky (dnes moderní) domácí porod. Zakroucení hlavou, nepochopení. „A depa byd-Přivolaná porodní babice si mě prohlédla a pra- líš?“vila: „Paní, ten vám nevydrží.” Měl jsem 1,5 kg „V chalupě pod mostem u potoka.” „Á to si teda Kirchmanojc. A kerá je tvá máma?hmotnosti a inkubátor bylo tehdy sprosté slovo. Marie, Růžena, Božka, nebo Zdeňka?\"A vidíte, vydržel jsem dost dlouho a hodlám „Zdeňka.”v tom dle možnosti ještě pokračovat. Pokřtěn A už jsem věděl, jak se jmenuju. Přece Kirch- manojc od Zdeňky.jsem byl celkem dvakrát. Jednou v dolanskémkostele Petra a Pavla. Podruhé, to když mě po- Tak už toho bylo dost. Všechno je stejně jinak.ložili na sluníčko před chalupu, tak mě pochcal Všichni, co mě ve vsi znali, jsou už po smrti. Chalupa je dávno stržená, pole zabraná JZDkozlík. Po kmotrovi jsem Josef, po kozlíku mám prodaná. Zbyla jen hlava plná vzpomínek na to,tvrdou palici a trkám. Nemohu se, bohužel, ro- co bylo, není a už nebude. Jen když cestou dozepisovat o vzpomínkách na naši ves. To by Klatov přijíždím ke Švihovu, cítím tady uvnitřpak byly paměti a ne článek. Snad jen, že mě divný pocit. Stačilo by odbočit doprava. Ale užtamní pobyt zformoval na celý život. Láska není proč.k přírodě, ke zvířatům, výchova mé milovanébabi a obdiv k dědovi Josefovi, venkovská prá- (StJ)ce od slunka do slunka, to udělá z dítěte to, coz něho má být. 1) Zajímavé, jen 12 km na západ od Dolan leží obec Černíkov (pozn. PpR).Karel má svatou pravdu, když napsal, že u násv Pošumaví má každý přidělené jméno podledomu. Já se se svým jménem seznámil, ažDŮM DROGISTY RIESE U KOSTELA MOHL BÝT MÝM RODNÝMS mým původem to není jako u Standy. lední přestavbě z 19. století získal krásnou no- Jsem dítě narozené ve městě a to ne vorenesanční fasádu, kterou, jak na snímku vi- v ledajakém, ale ve městě světově pro- díte, má dodnes. Tátova drogérie tam už sa-slulého jména. Na to ale může být člověk hrdý mozřejmě není. Dům měl uzpůsobené přízemíaž dodatečně, protože na tom, kde se narodí- na obchodní prostory, a tak se zde vystřídalome nemáme vůbec žádnou zásluhu a tu vě- po tátovo drogerii mnoho obchodů s nejrůz-hlasnost místa má na svědomí dlouhatánská nějším zaměřením, až skončil v rozvinutém ka-řada předků a tedy rozhodně ne já. Co ale bylo pitalismu v rukou České spořitelny, která jej drží dodnes a má zde filiálku. Tak jako Česká spo-stejné jako u Standy v Dolanech a Karla v Plá- řitelna dávno není česká, ale vlastní ji Němci,nici, byl do určité doby jakýsi predikát dle rodičů tak ani já nemám v Plzni rodný dům, neboťa místa bydliště a tak bych byl Pavel Riesojc rodina v době mého narození již bydlela vez domu od drogisty Riese a kdyby nebylo něko- zmíněném Stodě, kam musela následovat mé-mu jasné, kde ten dům je, dodalo by se plzeň-sky: „tutam u kostela na náměstí.” Byl bych … ho otce. Zákaz bydlet v Plzni dostal otec proto za předpokladu, že by k moci nepřišli komou- jeho účast na měnové bouři, která byla v Plzniši a tátovi neznárodnili (rozuměj ukradli) dro-gerii a z onoho domu u kostela ho nevystěho- 8vali. Nejprve na periférii města a potom i mimoněj a to do města Stodu.Ten dům u kostela, kde měl táta drogerii a vekterém rodiče s dvěma mými staršími sestramibydleli před mým narozením, měl, a dodnesmá, č. p. 36 a stojí na hlavním plzeňském ná-městí – dnes Náměstí Republiky – a to od stře-dověku (viz snímek v pravém sloupci nahoře odGooglu – zelenomodrý dům vpravo proti koste-lu). Byl mnohokrát přestavován, kdy při pos- Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

hodně silná. Rodilý Plzeňák však jsem, neboť GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018ve Stodě nebyla porodnice (a jinde než v po-rodnici za komunistů nebylo možné rodit) a tak mluvím o té báječné dlouhé cestě do Plzně vla- kem s úžasně supící krásnou parní rychlíkovoujsem se narodil v porodnici v Plzni Na Slova- lokomotivou, jejíž kola byla dvakrát vyšší, nežnech, kam rodičky ze Stoda byly přičleněny. má dětská postava a kde jsem měl u andílkaJak jsem byl později, když jsem rozum bral, po- pojišťovací třetí přání, kdyby z nějakého dů-učen, mám Plzeň v genech. Jako Riesové jsme vodu ta dvě nemohl splnit, být stojvůdcem to-v Plzni žili cca 200 let a to vždy na náměstí hoto úžasného stroje. Takže i já můžu za to, žev různých č. p. – zmapovány je máme všechny andílek postupně přišel o svoji tvář.a všechny ty domy dodnes stojí.Táta se samozřejmě svým vyhnanstvím nepo-učil a tak jako politicky nespolehlivý a nena-pravitelný třídní nepřítel byl režimu nebezpečnýi 27 km od Plzně a tak byl odsunut až na kar-lovarsko do nejmenší osady na světě a to doHamrů u Nové Role – dnes Nová Role zastáv-ka (4 usedlosti, pátá byla nádražíčkem s bytempro drážního zaměstnance), kde jsem se ocitlv mých pěti letech.Plzeň ale ve mně vězela stále a to zejména Dodnes Plzeň rád navštěvuji, je pro mne pořádproto, že po tátovo smrti (bylo mi 7 let) jsme do krásná – zejména její historická část – a hos-Plzně často jezdili, neboť jsme tam měli řadu půdky v ní s točeným plzeňským. Akorát těchpříbuzných a mnohdy jsem zde trávil s mladší příbuzných značně ubylo, chodím za nimi i zasestrou prázdniny. Za můj vztah k památkám a tátou na Ústřední plzeňský hřbitov, kam se jez-k historii vůbec zřejmě může skvostná plzeňská dí trolejbusem.katedrála sv. Bartoloměje s nejvyšší kostelnívěží v republice. Vzpomínám si, jak mne jako 9malého fascinovala svoji výškou (fascinuje mnei dnes, coby dvoumetrového) a obrovskou lodís varhany. Velmi mne také zajímala venkovnímříž ohrazující alegorii božího hrobu s vyhlaze-nou hlavičkou andílka, který prý plnil při pohla-zení přání. No, nebyla to pravda, alespoň co semého přání týkalo, jak jsem zjistil. Miloval jsemtotiž jízdu plzeňskými tramvajemi (do Prahyjsem se poprvé dostal až v jedenácti letech)a ještě více trolejbusy a tak jsem se vždy těšil,když jsme do Plzně jeli k tetám a strýčkům,k babi a k dědovi, že se s nimi zase svezu (k je-dné z tet se muselo jet tramvají až na koneč-nou a pak ještě trolejbusem). Často jsem tedyna mříži u kostela hladil vyhlazenou hlavičkuandílka a přál si být, až vyrostu, řidičem trolej-busu nebo alespoň tramvaje. Marně. A to ne- Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

Nicméně díky životaběhu mám v sobě porozu- GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018měni jak pro život ve velkoměstě, tak na ves-nici. Geny jsou však staletími městské a tak na Buštěhrad), kromě Karlových Varů, ty jsou navesnici bych nastálo žít nemohl. Vím to, vyz- druhém místě hned po Plzni, což jsem vyjádřilkoušel jsem si to a to hned dvakrát. Tak jako ve vícero dokumentárních portrétech, jako tře-k Plzni, nemám už tak silný vztah k žádnémujinému městu či obci, z těch osmi, kde jsem po- ba v TOMTO. Mé rodné Plzni filmový dokumentstupně žil (Hamry, Nová Role, Nejdek, Stará dlužím, snad budu mít šanci to ještě napravit.Role, Karlovy Vary, Praha, Březina u Rokycan, Námět s bodovým scénářem na dokument o katedrále sv. Bartoloměje mi již několik let leží v šuplíku. (PpR)LIEBENSTEIN, LIBŠTEJN, LIBÁ – MĚSTO, MĚSTYS, VESNICECh tělo by se mi napsat vesnice mé volby, ale jak se trpělivý čtenář dále dozví, byla to spíše náhoda. A vlastně ani s tou obcí nemám dodnes nic moc společného. Můj miniaturní po-zemeček leží až 1km za Hamerským rybníkem, který nás odděluje. Ty tři názvy v titulu charakte-rizují ve zkratce častý osud sídel na hranici po etnické čistce, kterou nazýváme elegantněji tran-sferem obyvatelstva. Sluší se ale napsat něco málo o historii oné obce. Kolem roku 1000 serozhodl mladší pán z Liebesteinu (hrad u Tirschenreutu), když dědictví ho minulo, odejít spolu sesvými poddanými vyklučit prales a založit náš Nový Liebenstein. Zde pak žili spíše bídně, neždobře a přivydělávali si loupežemi. Proto byl hrad před rokem 1340 vypálen a zničen. Znovu ob-noven chebským měšťanem Gosweinem. Ale i nadále byla obživa majitelů přepadáním kupcůa sedláků, král Václav Gosweiny vyhnal. Hradšel z ruky do ruky, až ho 1428 koupil Heinz zeZedwitzů a tomuto rodu patřil až do ruku 1915,kdy ho poslední potomek Zedwitzů prodal. Vesse mezitím rozrostla na město s téměř 2000obyvateli. Dvě velké a tři menší textilní továrnyzajišťovaly práci a v obci bylo 250 tkalcovskýchstavů. To vše je pryč, Hrad (zámek) je neobyd-lený a zničený. Jeho záchranou je jeden z No-vých Rusů, který ho koupil a na vlastní nákladyrekonstruuje. S vesnicí to dopadlo podobně, té-měř polovina původních domů je zničena. Teprve v poslední době se z polí v okolí obce staly sta-vební pozemkv a vznikají sídliště rodinných domků pro Cheb.JAK JSEM K CHALUPĚ PŘIŠEL netto nedával perspektivu ke zlepšení stavu? Nouze naučila Dalibora housti. Musí to tedy býtČ lověk tak moc závislý na venkově a kous- opuštěná skoro zbořenina, co bude za půl zdar- ku vlastní hlíny se zachrání koupí cha- ma. Vzal jsem starou mapu, zapíchl kružítko a udělal kruh zvíci 15 km. To se nechá ujet na lupy. Není to jen touha po majetku a ces- kole, v horším případě i ujít pěšky. A začal hle-ta k chalupě rozhodně není přímočará. Nejprve dat. Postupně jsme na motorce objížděli ves zase člověk snaží být městským. Zabere se do vsí, co nejblíže k hranici, kde se nechala najítkoníčků, jezdí na motorce, cestuje do ciziny, opuštěná a vybydlená stavení. Bylo to hezképracuje ve filmovém klubu a podobně. Ale uv- dobrodružstí. Co chvíli nás honila hlídka Po-nitř to v něm někde je, jen to čeká na moment hraniční stráže, pomocníci byli ostražití a lačníspuštění. Ten u mě přišel v roce 1966, když pochval a diplomů. Marně jsem se bránil, žejsem si v Mladém Světě přečetl článek „Tak se cedule s nápisem Pohraniční pásmo respektu-budeme mít!” od Edy Kriseové. Psala v něm jeme. Odpověď byla, že se chováme podez-o thedejších domovech důchodců, kam si člo- řele. Blbě se diskutuje, když vás obklopí osumvěk nesměl vzít, ani svou židli, natož živého chlapů se samopaly a hladovýma očima váskamaráda a bydlil v cimře s několika dědky. sleduje zuřivý vlčák na tenkém vodítku. Ale proč se nechat odradit, když naděje neumírá.Pod skoro vojenským dozorem. Tehdy jsemvnitřně zařval: „Nikdy!\" Já budu mít svůj vlastní Výsledkem pátrání byly hezké domky, na kterékousek země, kde si třeba můžu chcípnout jako jsem neměl, domky, které by mi obec levněpes, když se mi bude chtít. Ale jak něco koupit, přenechala, kdybychom šli, se ženou, dělat dokdyž nemám ani vindru a můj příjem 1500 KčMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 10

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018 Sice zcela vybydlenou, ale přesto můj sen. Od těch dob (a bude to už 50 let) nemám problémy kam s penězi, ani kam na dovolenou. Není ale potřeba, aby si čtenář dělal iluze o ně- jaké bukolické idylce. Za romantiku poloosamě- lé chaloupky se tvrdě platí. Již třikrát jsme byli vykradení, poprvé nám odvezli nábytek jistě na náklaďáku. S tím se dá smířit (zloděj má dobrý vkus). Daleko horší je neustálý boj s přírodou. Ta strká své prsty nejen do zahrádky, ale i do domu Každý rok vytrhávám desítky stromů, které jsem nesázel, neustále bojuji s kopřivami a jinými plevely, pořád čistím okapy, každou spáru, cestičky. Do domu pronikají myši, neto- pýři, někdy i kuna se zastaví. Ten věčný boj sestátního statku a nakonec náhodně naše ruina, vyhrát nedá. Budu-li se opravdu snažit, mohuzarostlá až po štít stromy, křovím a dvoumet- dosáhnout maximálně čestné remizy. Prostě tvrdý džob pro otrlé venkovany. Ale když ránorovými kopřivami. Konečně můj romantický ráj. otevřete dveře do sluncem zalité zahrady, neníO samotě, v údolí na kraji lesa a u rybníka. Na- nic, co by se tomu vyrovnalo.stal dlouholetý boj se šimlem. Leč vytrval jsema za celých 1000 Kč získal krásný kousek ze- (StJ)mě s tkalcovskou chaloupkou chlévního typu.TAM, KDE JSEM POŘÁD „BÁŤA“ ABEB MOJE PLÁNICEK dyby tak můj otec v roce 1930, kdy otevíral v Plánici Baťovu prodejnu, tušil, že vlastně v před- stihu křtí svého syna, který se mu narodí na podzim 1939, byl by se svému zlínskému šéfoviobdivoval ještě více. Pokusím se o vysvětlení. Táta měl k Baťovi profesně blízko. Byl také švec.Mluvím-li o ševcovi, myslím tím Tomáše Baťu. Jeho Školu práce absolvoval v druhé polovině dva-cátých let a poprvé se stal vedoucím prodejny v Kolinci (pokud nevíte, kde to je není třeba hnedzapínat navigaci, stačí se zeptat Otíka Nováka). Když se v Plánici v roce 1930 jako šestadva-cetiletý žení a otevírá prodejnu, je to už zkušený Baťovec. Nevím, jestli ještě dnes v Plánici a okolímají lidé dvě jména: vlastní příjmení a to druhé „po chalu-pě“. Moje matka se původně jmenovala Houdková, po cha-lupě od Couralů, vdala se za Černíka a s jeho jménem při-jala i to po chalupě: Báťová. A já – syn starého Báti – jsemnemohl být nic jiného, než také Báťa. A jsem jím dodnes.Přežil jsem i znárodnění v pětačtyřicátém, Vítezný únor,přejmenování Zlína na Gottwaldov a zpět. V Plánici buduBáťa až do smrti, alespoň mezi vrstevníky. Možná tomupomohla ta jihozápadočesky protažená první samohláskav mém jméně po chalupě, která posloužila jako kamuflážv časech, kdy kapitalisti nebyli právě cool. Tu chalupu, kdejsem prožil své dětství nad prodejnou Baťa, vidíte na historickém snímku z roku 1930.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 11

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018T eď, prosím, dovolte plánickému Báťovi, né škole, na nové kamarády z okolních vesnic, aby se mohl přiznat k tomu, že je ven- které jsem poznal na měšťance, na první ver- kovan z Pošumaví. Naštěstí o mně nikdo neovky, na všechno to, co zůstalo ve vzpomín-nemůže říci, že jsem řepák, jak přezdívají rodilí kách. Na to, co si dnes jako starý dědek při-Pražáci těm náplavám z venkova, protože na pomínám rok co rok na srazech spolužáků roč-Plánicku se pěstovaly hlavně brambory. Pozor níku 1939. Už ne v hospodě U Kohoutů neboPlánice je město, ne žádná ves. Na budějcképrůmce jsem spolužákům vždy tvrdil: „Z Plánice v Hostinci U zelené hrušky Jana Slívy, ale tam-jsem já a Křižík a je to město už od roku 1329, též pod super názvem Penzion Santa Fé. Nozeptejte se opata Jindřicha, šéfoval tehdy ne- neberte to. Ještě, že ti spolužáci se jmenujípomucké cisterciáky!“ Teď už bych tak drzý asinebyl. Faktem je, že vrchol města byl někdy stejně. Příjmením i po chalupě. Takže se jakov 18. století (Martinicové a jejich manufaktura Báťa pořád cejtim mezi svejma doma, řečenona bavlněnné tkaniny). Pak už jen sešup. Kdyžse o sto let později budovaly císařské silnice s plánickou výslovností.(Klatovy – Budějovice i Plzeň – Budějovice) zů-stala Plánice stranou. Stejně tak se městu zrád- (KčS)ně vyhnula i železnice. Dvě stě let fuč a anidnes žádné světlo na konci tunelu.Ta moje Plánice je městečkem venkovskéhokluka těsně po válce, kluka vzpomínajícího nachvíle na americkém tanku, tátu, který se vrátilz Terezína, na katolické skauty, ministrování,Sokol a svůj první a poslední slet v osmačty-řicátém, na pana řídícího Javorského na obec-MOJE KLATOVY ANEB MĚSTO, KDE JSEM SE NARODILI VYUČIL NA UČITELENo dobře, vím, že Brána Šumavy má onačejší rodáky než je má maličkost. Třeba takového Kra-meria…, ano myslím Matěje Václava, toho s tou Českou expedicí. S trochou neskromnosti by sedalo říci, kolega tiskový magnát. Já vím, začal s vydáváním novin o trochu dříve než já s Gé-véčkem. Co je dnes, kdy čas letí jako šílenec, nějakých necelých 230 let, řekněte sami. Začaldříve, ale v mnohem příhodnější době. Kolem samý osvícenec, kdekdo vlastenčil, mediální konku-rence nulová a za zády Schönfelda jako osobního sponzora. To se to tiskově magnátilo.Evidentně jsem musel mít pokrokové ro- povýtce formální. Samozřejmě, že jsem někdy diče, když jsem byl těsně před naroze- v polovině té první dvacetiletky zdolal Černou ním společně s matkou dopraven do kla- věž a rozhlédl se z její výšky rodným krajem. Stejně tak jsem si v katakombách u známýchtovské nemocnice. V Plánici byla nejen porodní klatovských mumií už teh-bába, ale dokonce i pan dy uvědomil, že jsem tvordoktor Mára. Značná Vět- veskrze smrtelný. O něja-šina mých pozdějšíchspolužáku se narodila do- kém intenzivním styku ama. Můj styk s rodným už vůbec ne o vzájemnémměstem se v prvních dva- promyšleném obohacová-ceti letech mého životavůbec realizoval prostřed- ní, nemohlo být mezi Kla- tovy a mnou ani řeči.nictvím nemocnice: naro-zení, odstranění mandlí, Kouzelnicí, která od zákla-spalničky, lékařské pro- du změnila dosud velicehlídky u příležitosti odvo- vlažné vztahy mezi mým rodištěm a mnou, se staladu. Pravda odvod sám klatovská průmyslovka, doproběhl, bohužel úspěš-ně, v klatovské sokolovně. Z uvedeného je zřej- které jsem nastoupil 15.mé, že jsme, Klatovy a já, udržovaly styky srpna 1963. Ještě, když jsem ráno vyjížděl z Plánice autobusem, tak jako dílenský učitel.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 12

Domů jsem se ovšem vrátil odpoledne již jako GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018učitel odborných předmětů. Jmenovitě elektro- ing. Trčka, tak okamžitě nelegálně emigroval dotechniky. Později mi moji bývalí spolužáci z Bu- Rakouska. Dodnes jsem přesvědčen, že za to,dějc tvrdili, že když se to dozvěděl náš třídní že jsem se životně „našel“ jako učitel, vděčím: náhodě (už před půl stoletím byl nedostatek učitelů techniků), vlastní drzosti (jak by řekla Standova dolanská babička: Posedla mě pan- ská pejcha), Trčkovi (chtěl jsem být takový uči- tel jako on) a především moudrému panu pro- fesorovi Hlaváčkovi, zástupci ředitele na klato- vské průmce, že mě tím učitelem za tři kla- tovské roky vyučil. Už 55 let jsou Klatovy MOJE MĚSTO. Mám tam spoustu dobrých přátel mezi bývalými kolegy i studenty (ti bohužel rychle stárnou, už jsou také geronti). Rád se tam vracím. (KčS)MĚSTO S MOSTEM ANEB DĚČÍN, MOJE MĚSTOM ěst, co mají most je samozřejmě hafo. Navíc Děčín nemá jen ten jeden, co ne-se jméno slavného rodáka, sokolíka MiroslavaTyrše. Tak proč je to pro mne už více jak půl-století právě MĚSTO S MOSTEM? Kdybychkolem sebe rozhazoval bonmoty jako Milošz Hradu, mohl bych o něm tvrdit to, co ono Konstantinových Lázních: Tady jsem přišelo panictví, nebo ještě: v tomto městě jsem sestal plnoletým, nebo zde jsem se stal ajzbo-ňákem. Všechno by to byla pravda. A vidíteMOST to vyhrál. Záhy vám prozradím proč.Děčín, to jsou vlastně dvě města. Na le- jsme žili doslova z ruky do huby. Kultura? Kul- vém břehu Labe Podmokly, na pravém turní středisko na hlavním nádraží vybavené te- Děčín. Když to první červencové pondělí levizí, kino tak jednou do měsíce a to se jmé- nem Pohraniční stráže také v Děčíně. Snad jenroku 1957 vysadil rychlík od Prahy na hlavním zámecká vinárna byla vzhledem k našemu by-děčínském nádraží několik čerstvých absolven- dlišti na té správné straně řeky. Však jsem takétů budějcké průmky držících v rukou umístěnku během těch dvou děčínských let bydlel na třechna Elektroúsek ČSD Děčín, bylo to na levém místech: východní nádraží – ubytovna, Březinybřehu Labe, tedy v Podmoklech. Stařecká pa- – první zastávka na trati do České Lípy, pod-měť eviduje z té party už jen Honzu Zevla (dej nájem a teprve to třetí bylo na té správné –mu pán Bůh věčnou slávu). Všichni jsme nalezli podmokelské – straně Labe. To už jsem byl ne-ubytování v nádražácké ubytovně na východ-ním nádraží (to bylo stejně jako zámek na pra- jen rozkoukaný, ale dokonce i plnoletý. Dodnesvém břehu Labe, tedy v Děčíně). Já jsem byl nechápu, jakou souhrou šťastných náhod jsemnavíc přidělen na vstupní praxi (tehdy na dráze získal podnájem v přepychové vile ze 3o. letkaždý začínal na kolejích) do elektrodílny na obývané soudruhem ředitelem děčínského ko-východním nádraží. Je pravda, že tím mostem, munálu. Pro mne venkovana to byl přepych ne-který jsme používali mnohem více než onen vídaný. Samostatný pokoj v patře s vestavěnoubájný Tyršův, byl most železniční propojující skříní a vlastní byť miniaturní koupelnou, toťtratě na obou březích Labe. A že jich bylo a je. vše za jedněmi dveřmi, od kterých jsem mělPokud nevěříte nahlédněte na mapy.cz a uvě- klíč. Nedivte se, že se mi tady přihodilo to sa-říte obratem. Při nástupním platu tehdejšíchprůmyslováků ve výši necelých sedmi stovek mé, co panu prezidentovi v Konstantinkách. A co most? Co je s ním? Při jednom z návratů Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 13

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018ze zámecké vinárny domů do Podmokel, jsemho přešel horem – po oblouku. No, přešel. Dopoloviny ano, dolů jsem se plížil pozpátku počtyřech. Ty nýty mají strašně velké hlavy. Do-konce při školním výletu do Budějc, jsem svýmvyprávěním ve Splitu (vinárna) inspiroval Stan-du, který pak stejným způsobem zdolal Železnýmost (podstatně nižší, než můj děčínský Tyrš). (KčS)NYMBURK, MĚSTO KDE JSEM SE STAL STARŠÍM VOZBOUA ZAKOPAL SI ZA POLABANS voji ajzboňáckou kariéru jsem začal 1. července 1957 jako čerstvý maturant budějcké průmky v oboru výroba, rozvod a využití elektrické energie, pouhých čtrnáct dnů po maturitě. Vybavenumístěnkou, jsem se ten den hlásil na Elektroúseku Děčín.Tam jsem si také odbyl dvě ajzboňáckáléta učednická. 1. září 1959 jsem nastoupil ZVS. Do Nymburka jsem dorazil až po ZVS, pro nez-nálky s modrou, mluvím o základní vojenské službě, konkrétně o podzimu 1961.Cicvárek, tak se jmenoval můj nový šéf. průkazky. Nymburk a dráhu mi o pár let později Na rozdíl od toho předchozího, děčín- připomenul v klatovském letním kině Jiří Menzl a jeho (a Hrabalovy) Ostře sledované vlaky. ského, si tenhle nehrál na vojáka, ne- Pravdou je, že nádraží v Kostomlatech patřilonosil rajtky a holinky a mé sympatie měl i díky do mého rajonu, ale pan výpravčí Hubička užtomu, že dokázal vysedět v hospodě neuvě- tam nebyl, natož Zdenička. Už bylo po válce.řitelné množství hodin. Nejen v pracovní době, Byl jsem příliš mladý, abych se v Městečku,ale i ve svém volnu. Mohl si to dovolit. Elek- kde se zastavil čas, mohl potkat s Bohumilemtroúsek za něj řídila paní Věchtová. Dnes by se Hrabalem, když jím on chodil ve svém zelenémřeklo personalistka, tehdy to byla kádrovačka.Sparťanovi znalému historie by to jméno jistě baretu, kterým se hlásil k Bretonovi a surrea-připomenulo brankáře Sparty z padesátek. Paní listům vůbec. Tehdy, ve svých nymburských do-Věchtová byla veskrze dobrá duše. Sehnala mi bách jsem příliš nečetl. O to více jsem si Hra-podnájem, přihlásila na práva a zařídila klubový bala zamiloval později, když jsem spolu s nímpřestup z Kova Děčín do Polabanu Nymburk. prožíval nymburské reminiscence spolu s pa- nem výpravčím Hubičkou, strýcem PepinemNikde jsem ji nereprezentoval tak, jak by si jejípéče o mne jistě zasloužila. Dva semestry na i panem knihkupcem Fuksou a jeho osmimetro-právech, jen dva zápasy za áčko Polabanu pak vou Lancií opatřenou dvěma kotli na dřevoplyn.už jen béčko a ani paní bytná ze mne neměla Hrabal nechal v Postřižinách vyprávět svoji maminku a já jsem ji vděčný za její výstup naradosti. Dcera na vdávání a nic z toho. Myslím, pivovarský komín se strýcem Pepinem, protožekdyž jsem za dva roky bral z dráhy roha, to užjsem byl ten starší vozba, že jsme byli nakonec ve filmu jsem se mohl díky tomu rozhlédnout povšichni spokojeni. Cicvárek, Věchtová i já. Li- Nymburce a uvidět ho tak jak jsem ho dosudtoval jsem hlavně volných jízdenek a režijní neviděl. A jsem rád i tomu, že jsem v ašskéMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 14

dražbě zakoupil za pár šupů sedmnáct knížek GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018Hrabalových sebraných spisů. Jejich šestý sva-zek mám právě v rukou, těším se, že až dopíši padesát let. Jsem rád, že Nymburk už nafurttěhle pár řádků´že si na Postřižinách znovu po- patří mezi MOJE města, už proto, že i mně sešmáknu. tam – v ulici Ferdinanda Schulze – zastavil čas. Dodnes slyším šustění pauzáku, kterým jsemDnes mám ty své dva nymburské roky spojené zateplil stěny svého studeného podkrovního ka-nejen s městem, ale především s Hrabalem. mrlíku, abych nezmrzl.Však jsem si s ním pobyl a stále pobývám, přes (KčS)MHUBAJDA NÁM (I VÁM) PÍŠE:... a je tady závěr školního roku, takže bilancujemeV ážení pedagogové ve výslužbě, abonenti lé žáky v 8. a 9. ročníku. Základní školy nena- GV, přátelé. učí to základní – psát bez hrubých chyb v češ-Původně na tomto místě měla být vzpomínka tině, pečlivost při úpravě zlomků a logické myš-na moje mládí v někdejším královském městě lení v matematice. Je pak trapné, když středo-Bochově (jak jsem slíbil KčS). Zatím nebude, školák (a tím i vysokoškolák) píše technickésnad na podzim. Proč? Blíží se závěr školního zprávy s hrubými chybami a při jednoduchýchroku a domnívám se, že aktuálním programem výpočtech používá kalkulačku!! Další „neřestí“by měly být maturity a závěrečné zkoušky na je přehnané využití výpočetní techniky. Postup-našem „Oploceném ústavě“. Takže mi dovolte, ně mizí sešity, které nahrazují tablety a note-abych se (na konci mé pedagogické kariéry) booky. Kantor pak nemůže přesně zkontrolo-k některým problémům vzdělávacího procesuvyjádřil. Nejsem sice odborník, jako je Václav vat, co si student zaznamenává a z jakých od-Klaus ml., ale jistě i moje názory budou zajíma- borných textů se učí. Schází nové učebnice,vým „zpestřením“ názorů v této oblasti. zvláště u odborných technických předmětů!!Po špatných výsledcích letošních maturit probí- Studenti přestávají logicky myslet – vždyť za něhají v odborných časopisech, ale i v novinách, myslí počítač!!polemiky a rozbory kolem této vzniklé situace.Příčiny se hledají u Cermatu, kantorů, rodičů, Ale vrátím se na naší mateřskou loď, na našístudentů. Z mého hlediska je příčina jednodu- školu. Začínají se i zde hodnotit výsledky ma-chá. Máme mnoho „maturantů“ (75%) a to také turit, začínají učňovské zkoušky. Jaké jsou méu oborů, kde není zapotřebí maturity! Ne každý postřehy z letoška? Musím říci, že jsem bylmůže dosáhnou na vrchol středně-vzdělávací- spokojen. Donutil jsem zbytek třídy (ze 7 stu-ho procesu (domnívám se, že asi tak 35%). Jak dentů šlo k maturitě 5), aby se učili. Vypracovaliz tohoto začarovaného kruhu ven? Buď snížit si otázky, celkem slušně zvládli i seminární prá-počet studentů, nebo snížit úroveň maturit! Já ce. Konečně nynější ministr školství (nebuduosobně této zkoušce dospělosti říkám zatím, jmenovat, protože při vytištění tohoto příspěvkutrochu hanlivě, „madurida“. tam může být jiný) zjistil, že součástí odborné maturitní zkoušky by měla být seminární (diplo-Dalším faktorem, ovlivňující špatné výsledky jenynější přístup k vzdělávání na základních ško- mová) práce, na které by se podíleli jako kon-lách. Tím, že žáci po 5. a 7. ročníku odcházejí zultanti odborníci z praxe. A měla by být obha-na víceletá gymnázia, snižují se nároky na zby- joba práce, tak jako v letech minulých! Výsled- Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov ky maturitních zkoušek byly (i pro vedení školy) překvapivé. Nikdo z pěti studentů nepropadl. A dokonce jsem dával i jedničky a dvojky! Zás- 15

tupce školy tvrdí, že se změnil přístup vyuču- GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018jícího, ale to není pravda. Zkrátka: naučili se!!A co víc. Všichni se hlásí na techniku do Plzně. dělají opravné zkoušky: jeden z elektroenergie,Jsem zvědav, jak obstojí. Přál bych jím úspěch, druhý z češtiny. A v září pak maturity. Snad toi když to nebude snadné. dobře dopadne.A ještě snad jednu poznámku. Nikoho jsem ne- Co dodat. Snažíme se, aby naše škola mělavodil „za ručičku“. Ani ty, kteří měli určité stu- stále dobrou úroveň, dobrý zvuk mezi středními školami a to nejenom u nás, ale i v zahraničí.dijní úlevy (dysgrafici a dyslektici). Naopak! Snad se nám to, i přes určité nedostatky, daří.A výsledek? Patřili mezi nejlepší!! V praxi setaké s nimi nebude nikdo „mazlit“.K čemu jsou Ze školních „škamen“ Vám hezké zážitky v let-asistenti na ZŠ? – k ničemu!! Je odmaturováno. ních měsících, převážně u vody, přejeZbývají dva „nešťastníci“, kteří ke konci měsíce Hubajda.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 16

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018RODNÉ MĚSTO Vzpomínky stojící za tisíc nápadů malého kluka z malého města, který se narodil v Roosweltově ulici, později Leninova a Husova. V malé pekárně táta s mámou točili housky a pekli chléb hravě. Jen letmé vzpomínky chlapce na zahradu s chlívkem a prasaty, kterým vázali s bráchou růžové volánky. Jezdili na nich jako na koních. Pes Bojar se jim asi smál. Dokázal přeskočit dvoumetrový plot. Škola – začátek moudrosti. Vedle stále socha Lenina, na kterého v té době ,,celý“ svět vzpomínal. Malý školák podmračený na fotografii, oblečený v tvídovém kabátku a kalhotách. Stará kovárna, kam chodíval táta žhavé podkovy sledovat, poslouchat tlukot kladiv a bucharu, koně zklidňovat. Pak cestou okolo benzínové pumpy s kašnou ke ,,Zlatému Jelenu“ směřovat. Ochladit ten denní žár. Občas kino kluků za korunu, kde i Emil Zátopek vyprávěl jak vypadá jiný svět. Jezdící koňský ,,hovnocuc“, zapálený benzín, pšouk a vakuový cuc. Stěhování po roce 55. Dům se spolubydlícími, prověřenými Němci. Stará paní sedící na zápraží, válec před sebou, paličky krajky tvořící. Zahrada s velkým javorem, malé hřiště plné zažraných hráčů fotbalu. Nepřátelé bojující zákeřně bahnem z blízkého potoka. Obrana výstavbou podzemního bunkru. Přespávání v něm a v ranním chladu zbabělý úprk domů. Přes pole kamarádky, které dostávaly ,,co proto“ na Velikonoční svátky. Docházka do školy. – takovou dálku! Cestou s kamarády plnou blbostí a srandy. V zimě, v závějích těžké šlápoty. Hry na smetišti plného porcelánového odpadu. Pravidelná okupace blízkého koupaliště. Pomalé dospívání. S ním nastalo průmyslové zrání okolí. Výstavba uhelně chemického kombinátu. Uličky a cesty se změnily, plně zatížené nákladními automobily. Romantika starého města spolu s domy zvolna mizela. První mostové jeřáby stavějící panelákové osady. Nové stěhování do krabicového bytu, kam jsme se skoro nevešli. Únik pubescenta, téměř v patnácti letech do světa. Nový Chodov žije jiným duchem, staré město málem zmizelo, hodně se změnilo. Přesto v srdci skoro kmeta zůstane nastálo. Milan Kytka KarafiátMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 17

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník 2017/2018 FÍKOVINYaneb krátký, stručný, ale pravdivý fotograficko-verbální raport o setkání fragmentů E4B po 61 letechZačínám svůj raport ve chvíli, kdy už jsme za sebou měli: Vildovo tradiční zahájení s přípit- kem, stravovací pasáž, pozdní příchod ztraceného syna Čerňase, Otovo vyprávění o Kam- bodži po 50 létech, jako vždy barvité a všemi pozorně sledované a díky Čerňasově skajpukomunikaci přes Velkou louži s Fildou v Kalifornii. Prostě: Srandičky, srandičky. V tuto chvíli se bohužel Ota do- vídá hrozné zvěsti. Čerňas mu totiž sděluje: „Budeš mi o Kam- bodži psát do Gévéčka!“ Ota ne- může uvěřit: „To přeci není mož- ný , Karle…“ Čerňas komunikaci uzavírá: „Domluveno, máš na to celé prázdniny. Dáme to do záři- jového čísla.“ Ota má nakročenoke kolapsu. Situace je nadmíru vážná. Láďa radí: „Jen mu piš, my si to pak rádi přečteme.“ Bóďazaujímá postoj smířlivého velebníčka. Situace se vyostřuje. Pro odlehčení vkládám společné fotoz místa tradičního srazu na křižovatce ulic Karla IV. a Kněžské, na schodech před Jihočeskoufilharmonií. Zase nám to ladí.Chybí dva opozdilci: Harmas (jak jinak než tradičně) a Čerňas. Naopak přebývají dva apartní bĺíčervíčci, pučící Fíkovi z hlavy. Pozdějším pohmatem jsem zjistil, že se mi vstřebali. Uf, to se miulevilo.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 18

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník 2017/2018Vraťme se zpět do hodovní síně a porozhlédněme se. Prochajda s Andulkou napjatou situaci po-někud vyděšeně pozorují. Poté Andulka rezignovala a zaujala pozici „Jarka Cimrmanová spící“,možná že už má pod židlí srovnané pantofle a dokouřila doutníček. Prochajda (nadarmo neníkandidát věd) pochopil vyhrocenost situace a natěšeně přihlíží jejímu vývoji.Harmase nic nevyvede z míry (naposledy snad Ferda Nebřenský) a cucá si své kyselé bonbony.Vilda na něj závistivě pohlíží. Harmas ne a nedat. Lišák Novák nemešká a pořizuje dokumentacia tváří se jakoby nic… Jenže my jsme tě viděli Kadlíku. Tak ahoj zas za rok v květnu. Fík..Dovolte dovětek. Fík z vrozené skromnosti ne-přiložil ke svému raportu vlastní fotografii, činím.tak díky Novasovi a jeho fotkám za něj. Dodávámže mu byla udělena plná moc udělit při nejbližšínávštěvě třeboňského jezevčího doupěte Fánymuposlední vážné varování. Jinak jsme si mohli zaz-pívat „Je nás jedenáct“ přítomných, když svoji ne-účastí se připravili o portréty: Kyslík, Ciml, Pepaz Příbrami, Pulec až z Hluboké, Milan Ambler, Fánya Filda z Kalifornie (i když ten s námi byl alespoňaudio). ** (KčS) 19Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník - 2017/18TROCHA HISTORIE NIKOHO NEZABIJEStálá vzdělávací rubrika Pavla P. RieseMilí abonenti a vysloužilci. Měli jste dva měsíce na to určit, co je na fotogra-fiích níže a kde to je. Musím konstatovat, že fronta na vyřešení zrovna nestálaa proto čest těm, kdo se zúčastnili.ANKETA VIZUÁLNÍ ZNALOSTI MÍST KARLOVAR. KRAJE - VÝSLEDKYNa uvedených fotografiích jsem doplnil správné odpovědi a níže se můžeme podívat, jaké znalostizúčastnění prokázali. Bodování bylo jednoduché. Za každou fotografii, kde soutěžící uhodnete coje na ní a kde to je, můžete získat 2 body, jedna odpověď - jeden bod, žádná - o bodů. Zúčastnilose celkem pět soutěžících s těmito výsledky:Zuzka Onderová: 1-2b; 2-0b; 3-0b; 4-1b; 5-1b; 6-1b; 7-2b; 8-0b; 9-1b; 10-1b = 9 bodůMiloš Hubáček: 1-2b; 2-0b; 3-0b; 4-1b; 5-2b; 6-2b; 7-1b; 8-0b; 9-1b; 10-0b = 9 bodůStanda Jedlička: 1-2b; 2-0b; 3-1b; 4-1b; 5-2b; 6-2b; 7-0b; 8-0b; 9-2b; 10-0b = 10 bodůJiřina Černíková: 1-2b; 2-2b; 3-0b; 4-1b; 5-2b; 6-2b; 7-2b; 8-0b; 9-1b; 10-2b = 14 bodůMarie Demuthová: 1-2b; 2-2b; 3-0b; 4-2b; 5-2b; 6-2b; 7-2b; 8-0b; 9-1b; 10-2b = 15 bodůZ uvedeného zápisu vyplývá, že vítězem ankety se stala Maruška Demuthová – blahopřeji!Cheb Sokolovnám. Jiřího z Poděbrad bývalý kapucínský klášterLoket 1 2Kostelní ul. Karlovy Vary 4 palác Qusisana 20 3Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

Sokolov GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2016/2017bývalá radnice naStarém nám. Hrad Seeberg u Fr. Lázní 5 6SokolovUmělecká škola naStarém nám. 7 Mariánské Lázně 8 Rudolfův pramenHrad Andělská hora Horní Slavkovu Karlových Varů děkanský kostel 9 10A jak bylo uvedeno při zadání ankety, cena bude vítězi předána na Roubínkovo důchodcovskémpivu a kolportáži GV v Koruně a to 19. 6. 2018. Pokud by se vítěz nedostavil, může si ji vyzvednoutv Koruně ještě v září. Později u šéfredaktora doma.Cenu útěchy získávají stejným dílem Zuzka a Miloš. Buď si budou brožuru půjčovat nebo si hodív Koruně korunou čí bude.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 21

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018 ŠEJKR JEMNÝ I OSTRÝ KULTURNÍ MIX GVJ sme přesvědčeni, že mnozí z vás jste se již stali pravidelnými čtenáři našich sice laických, ale o to upřímnějších recenzí, kterými jistě rozšíříte své kulturní obzory, popřípadě se necháte in-spirovat tím, na co se jit podívat do kina, čemu v TV a jakému televiznímu kanálu dát přednostpřed informacemi z bůhvíjakých kanálů, co přečíst za knihu a s čím se radši vůbec nezahazovat,ať již jde o divadlo, film, výstavu, koncert či literaturu. Přejeme vám hafo těch nejlepších zážitků(kulturních). (KčS) + (PpR)ČTENÍ NA PRÁZDNINYV dnešním Šejkru bych vám rád doporučil tři knížky, jejichž celkem 996 stran (Žantovský = 384, Adamson = 288 a Maškenázy = 324) mě přišlo v předprázdninovém výprodeji na pouhých100 kaček, včetně balného a dopravy, připomínám. Nekupte to, když vás stránka vyjde na méněnež 10 haléřů. Paroubek by řekl: „Kdo z vás to má.“ Já vím, že takhle se k literatuře přistupovatnemá. Odpuste mi to. Ovšem ty ceny mě zaujaly na první pohled. Autoři, přiznávám, až na druhý.Mohu konstatovat, že jsem neprohloupil. Když si na kolportáži v Koruně dám dvakrát colus rumem, přijde mne na 112 Kč. Navíc mohu alespoň drze tvrdit, že za knihy dám stejně jako zachlast. Hned se cítím lépe. (KčS) V Ochlazení, které sám autor nabízí jako špionážní thriller z blíz- ké budoucnosti, nebo chcete-li politickou scifi, si překladatel, politik, diplomat a dnes ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský (*1949) klade řadu otázek a odpovídá na ně tak, že se přičtení rozhodně nebudete nudit Už když se podíváte na obsah kníž- ky a čtete názvy jednotlivých částí: Proměna, Zámek, Amerika, Pro- ces, je vám jasné, že tady se parafrázuje Kafka. Autor znalec anglo- americké literatury (má na kontě více než 50 přeložených děl) nám nabízí aktuální střet západ – východ v jen trochu upravených kuli- sách. Knihu, která poprvé vyšla v prosinci 2008 psal na přelomu 2007/2008 ještě jako aktivní diplomat a knihu proto vydal pod pseu- donymem. Zavede nás do zemí, kde působil jako velvyslanec (USA, Izrael), ale také do Běloruska (kde Lukašenka nahradil Pavlušenka) i do Moskvy (kde je prezidentem bývalý pražský rezident KGB Voro- něnko). A hrdina se jmenuje Josef K. (zase ten Kafka).Isaac Adamson (*1971) je Američan z Portlandu a jeho Komplikace vy- 22 šla v roce 2012, česky poprvé v nakladatelství Paseka v roce 2013. Hrdinou je nejen Lee Holloway přijíždějící pátrat po zmizelém mladšímbratrovi do Prahy na konci 90. let poté, co v pozůstalosti po právě zem-řelém otci objeví dopis tajemné Věry z Prahy, ale i Praha sama. Z dopisuse doví, že jeho bratr nezahynul při povodních a že neznámá na něj čekáv kavárně U Černého králíka v Ostrovní ulici po dobu dvou měsíců. Stihneto jen tak tak. A už běží děj plný zápletek a napětí. Zabil bratra Paulašílený sériový vrah, jehož „podpisem“ je useknutá pravá ruka oběti? Byloby nemravné vám prozrazovat, jak to dopadlo. Přečtěte si to sami. Kdyžbude úplně nejhůře, knížku vám půjčím (už jsem přišel o víc). A abychnezapomenul. V hodinářství se pod pojmem komplikace už od začátku16. st. rozumí jakákoli nadstandardní funkce hodinek, přesahující zobra-zení hodin, minut a vteřin. Takže Rudolfova komplikace jsou hodinky se-strojené magistrem Kellym pro Rudolfa II. Setkáte se s nimi. Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018Tomu, kdo si listuje a čte v této knize, chtělo by se odpovědět. Přílohou květnového GV v jeho digitální variantě byl mnou osobně protlačený VeČERNÍK, v němž jsem se vytahoval, že jsem se díky spolužákovi z budějcké průmky stal dohazova- čem. To jsem ovšem netušil, že existuje tak kvalitní studijní materiál pro tuto mojí činnost na VPP (= vedlejší pracovní poměr), jako je tato sbírka židovských anekdot. V mém případě především kapitola „Před sňatkem“ (strana 151- 163). Důkazem budiž, jedna za všechny další, samozřejmě že anekdota: Zprostředkovatel sňatku povídá: „Když vám říkám, že nevěsta je mladší, než byste věřil, je hubenější, než se zdá, a je hezčí, než vypadá, tak proč byste ji chtěl vidět?“ A to v knize zbývá ještě 863 dalších anekdot rozdělených té-maticky do 24 kapitolek. Doporučuji zalistovat. Určitě vám bude dobře. Myslím, že nejlepším doporučením, proč si knížku přečíst, bude, když vyberu pár anekdot, abyste nekupovali zajíce v pytli. Začnu tou, která by mohla vzhledem k průměrnému věku abonentů GV, oslovit řadu z nich. (1) Pětasedmdesá- tiletý Eichen se chce oženit a jeho vyvolené je 19 let. Rabín se snaží mu to vymluvit: „Víte v tomhle věku je i ten sex pro člověka trochu nebezpečný.“ „Nu což, když to nevydrží, tak si vezmu jinou,“ řekne klidně Eichen. A co třeba tahle z ka-pitoly Šetřilové. (2) Izák se modlí každý den k Bohu a prosí ho o výhru v loterii. Za řadu dní sepojednou z nebes ozve hlas: „Tak mi dej konečně šanci a kup si los!“ Do třetice všeho dobrého,tentokrát z kapitoly V manželství. (3) „Už jsi slyšel, že mému společníkovi Jankele Dallesovi uteklažena?“ Sděluje pan Wiener svému příteli. „Ne, neslyšel. A co on? Neprojevilo se to na vašich ob-chodech?“ „Zpočátku to bylo krušné. To si umíš představit, jak vyváděl. Nestaral se o obchody, jenslavil a slavil…“Víc prozrazovat snad netřeba. Pořád tam ještě zbývá 86o anekdot, které jste asi většinou ne-slyšeli. Tak neváhejte a pusťte se do nich. Jdu vám příkladem. Zítra jedu na sraz třídy do Budějca beru si knížku do vlaku. A začnu kapitolou Ve vlaku na straně 241.Riesův samoobslužný KINOTVBAR starých i nových perelK inotvbar je samoobslužný v tom směru, že si jej může každý z vás udělat doma a prezentované dílo si budete moci stáhnoutz internetu na této adrese: http://www.hellspy.cz/ - stačí, když se zdezaregistrujete a pomocí SMS uhradíte malý poplatek za stažení.Každý stažený film vás přijde na cenu cca 10 Kč, což je úžasné.Pokud se nedá film najít či stáhnout na uvedené adrese, je zde dal-ší možnost na jiném webu zde: https://uloz.to/.Bůh s námiTentokrát vám tu nebudu doporučovat žádnou ze starých ani nových perel kinematografických děl,ale spíše – a dělám to nerad – vás budu od jednoho díla odrazovat. Možná už pozdě, kdy jste svůjvzácný čas tomuto dílu věnovali, ale třeba jsou mezi vámi tací, kteří se jej teprve chystají shléd-nout. Po téhle recenzi se budete moci svobodně rozhodnout, zda tu hodinu a čtvrt obětovat a neboji využít nějak smysluplněji.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 23

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018Bůh s námi je příspěvek České televize želky Ferdinanda II.? Eleonora Gonzagová se k osmičkovému roku a do koprodukce si stává manželkou Ferdinanda II. až 2. února přizvala ještě veřejnoprávní TV rakous- roku 1622 to za prvé. A za druhé bylo o ní zná-kou a francouzskou. Mohlo by se tedy zdát, že mo, že nebyla žádným náboženským štváčem,bylo zajištěno tímto způsobem dost peněz na ale spíše vášně mírnila. Jako bych slyšel re- akce dramaturgů, pokud byla tato námitkato, aby mohlo vzniknout pozoruhodné dílo o vznesena: A kdo to prosím vás z diváků ví?!pražské defenestraci v r. 1618, kterou, jak nás Jistě, a tak si při této filosofii mohu dovolit i to,učili již v ZŠ, začala 30letá válka. Nestalo se vzdor koprodukci tří států, že nechám přijet Fri-tak a ČT předvedla další – kolikátou již – pro- dricha Falckého do Prahy v jednom kočáře,marněnou šanci. V penězích to nebude. jako obchodníčka a stejně tak odjet! Kdo to ví, že těch kočárů a vozů bylo cca 150, že? Ne-U každého hodnocení je dobré začít s popisem buďme polopatičtí, důležitější pro režiséra zřej-těch dobrých stránek. Samozřejmě je má i toto mě je stylizovaný vizuál a tak hraběnka Thuno-dílo. Režisér Jiráský je známý tím, že klade vá musí hledět do rozmazaného zrcadla, kterévelký důraz na vizuální působení díla. I zde se svým povrchem vypadá jak zrcadlo na záchod-mu to daří a kamera je opravdu velmi dobrá. ku nějaké krčmy. A to raději nezmiňovat klí-Vyniká i kostýmová složka díla a dobrý výběr čovou bitvu na Bílé hoře (tedy něco, co měloherců. Jenže ti nemají co hrát. Největší slabi- představovat bitvu) v mlze. Možná tím mělo býtnou filmu je scénář a dramaturgie. Většinový naznačeno, že historie je v mlze, ale neumím si představit žádného generála, který by dal poveldivák se tak dívá na velmi kultivovaný obraz, k útoku za takového počasí, kdy je vidět pouzeale v ději se neorientuje ba se v něm zcela ztrá- na dva kroky. Spíše to byla ale z nouze ctnost,cí. Scenáristika je výsostným samostatným kdy na nasnímání bitvy nebyly peníze.uměleckým oborem, který se vyučuje na vy- U tohoto režiséra je mi velmi sympatická snahasoké škole, jako je např. FAMU. To samé platí o zajímavý vizuál, ale už u jeho doku-dramatupro obor filmové režie. Jestli je pravdou vyjá- Jagellonci jsem si všiml, že historická fakta jsoudření scenáristy filmu pana Kosatíka - a není mu šuma-fuk a to u dokumentu je u mne neod-důvod mu nevěřit - pak čemu se divit. Neumím pustitelné! Klidně tak použil u korunovace Vla-si představit, že bych takto surově, bez vědomí dislava Jagellonského cca třicetiletého herce,autora scénáře, zasáhl do jeho práce a pak se přestože musel vědět, že Vladislavovi bylo 15ke scénáři připsal jako spoluautor, jak to udělal let a v podobných lapsech bych mohl pokračo-režisér. Přes viditelnou snahu postavit se k té- vat. Myslím si, že je tento způsob nanejvýšematu jinak, než je obvyklé, což je mi sympatic- nezodpovědný i u hraného filmu o reálné his-ké, tato snaha, především směrem k divákovi, torické události (něco jiného je vsadit vymy-nevyšla a to tu rozhodně nehoruji podbízet se šlený příběh – viz Amadeus – do historickýchdivákovi tak, jako to vidíme u Troškových filmů. reálií), nemohu si tady uzpůsobovat známá his-Chtěl-li pan režisér svůj pohled, pak si měl torická fakta, jak se mi to hodí.scénář napsat sám. Těžko ale soudit do jakémíry za to mohl scénář, když s ním bylo nalo- Jest-li vás mé hodnocení neodradilo a chcete siženo tak surově, jak říká pan Kosatík a do jaké udělat svůj názor, ZDE se můžete na dílo po-míry je to vina režiséra a jeho nakládání s au- dívat. Dodám jen, že mé hodnocení oproti di-torskou prací scenáristy. Soudě podle jiného vákům na ČSFD, je ještě mírné.díla České století, kde je na scénáři vedle panaKosatíka podepsán také režisér, v tomto přípa-dě Robert Sedláček, vypadá výsledek ale zcelajinak. Podivné na tom všem je to, že scénář,než je schválen v definitivní verzi, procházívelmi složitým mechanismem schvalování. Jakje poté možné do něj tak významně zasáhnout,že je autor scénáře nucen se od hotového filmudistancovat, moc nechápu. Očekával bych, žese k tomu režisér filmu vyjádří. Pak je mi takézáhadou, co dělali hned tří dramaturgové pode-psaní pod filmem. Jen těžko by asi režisér za-řadil bitvu na Bílé hoře do roku 1622, tak pročsi, sakra, svévolně změní data a chování man-Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 24

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018KLIDNÝ KaČerV šichni pravidelní čtenáři Gévéčka dobře ví, že rubrika Klidný KaČer se zásadně nezabývá žá- dnými margináliemi, ale v centru její pozornosti jsou vždy jen záležitosti významu vpravdě hi-storického. Mnohdy upozorňujeme abonenty našeho listu na události, které by v mediálním šumumainstreamových médií mohli přehlédnout. Ať již jde o zajímavá statistická data (GV 08), či nášapel v květnovém čísle (GV 09), vždy se snažíme přesvědčit své čtenáře i sami sebe, že jsmeslušní lidé (nejsme ovšem organizováni v nějaké brněnské skupině), kteří zaujímají postoje, za kte-ré se není třeba stydět. Stejně tak i dnes. Titulek jasně říká, od čeho že se to distancujeme.NEJSME A ANI JSME NIKDY NEBYLI NEŠOUSTAČIJazykový purista by se jistě mohl nad po- poručujeme našim čtenářům tak maximálně di- sledním slovem našeho dnešního titulku gitální verzi Gévéčka včetně jejích odkazů do pozastavit, argumentovat stránkou 243 toho nebezpečného světa sociálních sítí. JdeVelkého slovníku sprostých slov Karla Jarosla- o život, a nejen virtuální!va Obrátila (Lege Artis, Praha 2015) a leckterýstaromilec obrozenecké češtiny by mu dal za- Pokud tvrdíme, že nejsme a nikdy jsme nebylipravdu. My ovšem dobře vím, že svět je už jin- incelové, říkáme tím také to, že jsme normá-de a že nešoustač je jen český překlad zkratky lové. Možná, že tu a tam by byl někdo z abo-anglického výrazu „involutarity celibáte“, tedy nentů GV zařaditelný mezi mimořádně atraktiv-„incels“. „Incelové“, jak si tito lidé sami říkají, ní jedince. Incelové pro ně mají termíny „chad“jsou tedy lidé (muži i ženy) bez sexu. Abychom (pro muže) a „stasy“ (pro ženy). Dle našehotento pojem dopřeložili sofistikovaněji, kteří jsou soudu mezi těchto pár výjimek patří třeba Pivňanedobrovolně bez sexu. (dodnes se to snaží dokazovat), či pomalu užInspirací pro tento náš text byla rubrika Feno- bájná Moravanka Maruška. Pokud jste s těmitomén týdeníku Reflex s článkem Kryštofa Pavel- nešťastníky někdo v kontaktu, varujte je pro-ky. I on použil to slůvko, o kterém se tady baví- sím. Incelové po nich jdou a pokud zatím ne,me v titulku, ovšem s podtitulkem: Internetová tak v budoucnosti jistě. Ještě stále pořád nevě-armáda naštvaných paniců jde do boje. Děku- říte? Pak vám musíme ke studiu doporučit ma-jeme ti Kryštofe, snad s tvojí pomocí (i když ne- nifest pro incky kultovního Elliota Rodgera. Totušíš komu pomáháš) dokážeme přesvědčit na- je ten pán, co před několika lety u univerzityše čtenáře, že kyberprostor se všemi těmi tla- v Santa Barbaře (Kalifornie) postřílel půltucetmohubami, instagramy, twittery (všichni dobře člověků a vice než tucet jich zranil. Podle na- šeho názoru plusový byl jen závěr téhle šílenévíme, jakou paseku tam dělá Donald), linkediny akce, zdůrazňujeme, že nevirtuální ale reálné,a desítkami dalšími, není nic pro nás, co jsme to totiž Rodger zastřelil sám sebe.se narodili před polovinou minulého století. Do- Jsme evidentně šťastná generace 60+. Přežili jsme pubertu, přivedli na svět děti, máme vnu- ky, někteří dokonce pravnuky, jsme pořád v tom nejlepším, tedy středním věku. Tak si toho sa- kra važme. V našem současném mládí je tro- cha toho hédonismu snad omluvitelná. Nastá- vající prázdniny jsou pro holdování hédonismu dobou nejvhodnější. Užijte si ji, to vám přeje Klidný KaČer.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 25

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018 TAK TOTO JE STRÁNKA Č. 1 000!3 ročníky, 29 čísel, 2 přílohy, 1000 stránek, chystáme se na prázdninový spánek. Půl tuctu redaktorů a jejich správný mix, zatím se dařilo, sláva a díky jim, krucifix. Gévéčko je náš mazánek. Pavlíci dva, jeden z Buštěhradu,Ilonka z Prahy a Zuzka od loketského hradu. Standa a Kája z jednoho kabinetu, staříci, co jak mladíci řádí na netu. Půltucet, co těšil se na tuhle parádu. * Pokud si toto číslo prohlížíte v elektronické podobě, každé z vyobrazených vydaných čísel si můžete otevřít klikem na tuto adresu: http://fotovideo.ries.cz/fotogalerie/mesicnik-gv-2/Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 26

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018 MÁŠ-LI COSI NA DUŠI, SVĚŘ SE TETĚ ILUŠI aneb dementi!P amatujete? Dopisy pro Sally… Máš-li cosi na duši, svěř se strýci Artuši… Dopisy čtenářů… či přelomové Volejte řediteli…Tisk je nejstarší hromadně sdělovací prostředek, nebo-li médium, a na rozdíl odněkterých mladších, jakým je třeba film, umožňuje zpětnou vazbu… Nebo-li, mů-žete mu nadávat, lát, spílat… a on se může pokoušet bránit, nebo ho můžetechválit a on si může tahat tričko…I naše zcela mimořádné médium GV hodlá možnosti zpětné vazby využít a rea-govat na vaše podněty, přání, poděkování, žádosti o dementi či pohrůžky soud-ním řízením…Tetě IlušiPaní redaktorko, vážená této Iluško,doba je těhotná hafem všelijakých zaručených zpráv: Zeman bude abdikovat a on zatím u Lum-beho vily rožní červené trencle, které dostal darem od 100hoven. Nebo: Poche nebude ministremzahraničí a socani tedy nepůjdou do vlády, ale vystřídá je SPO a ministrem zahraničí bude Tomio.Nebo dokonce:Gévečko končí, nejsou lidi, ale zato jetu GDPR. Nevíte o tom něco? Abonent GVVážený abonente,jsem na tom jako Vy. Mohu čerpat je z otevřených zdrojů a tak čerpám a čerpám až jsemvyčerpaná. Ale jedno Vám povím. Nic není tak, jak se to tváří. To víte Putin, Bildeberg, svobodnízednáři a teď dokonce i Svobodné fórum. Takže doplňuji Vaše zajímavé informace: 1. Miloš a trencle – konalo se pod heslem Není nad to, když pomsta je sladká (Dresing při- pravoval Plreich osobně). 2. Poche bude nebo nebude? Tomio byl dnes viděn, jak si zálibně prohlíží Černínský palác. Nejprve dalekohledem z Lorety a pak dokonce počítal okna a přeměřoval pásmem délku východní fronty zamini. Dávám mu tak 65% šancí. 3. Gévéčko - tady mám informace od pramene. Kupuje nás Soukup, budeme součástí Bar- randova a proto končí tradiční název. Nově se budeme jmenovat Soukupíčko a bude nám šéfovat Kateřina Brožová. Ještě se čeká na souhlas antimonopolního úřadu. Čerňas bude evidentně finančně za vodou. Vaše Teta IlušeMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 27

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018 KRATOCHVILNÉ ČTENÍ NA PRÁZDNINYT ak jako v loňské desátém čísle GV, tak i v tomto bych vám rád předložil lehčí a zábavné čtení na prázdniny. Vloni to byla jedna povídka z triptychu Tři doktorské příběhy a zahlcen dopisy, jak moc se vám líbila, sáhl jsem tedy ještě projeden doktorský příběh. Ten je volně inspirován jednou anekdotou. Tak hezké počtení o prázdninách.OPILEC I. „Já nevim, proč to ale vždycky musíme vodsratZ osvětlené hlučící hospody se vypotácí silně my!“opilá postava mladšího muže. Po několika kro- „Nemám tu už nikoho jinýho. Něco vám přiho-cích dovrávorá muž na křižovatku ulic, kde si dím za přesčas.“zajistí stabilitu o zeď domu, z tašky vyndá pla- „To sem zvědavej, zabručí řidič, vezme vzteklecatici, dopije zbytek, láhev odhodí a silně vrá- papíry, nasedne do vozu, prudce vystartuje avoraje se vydá ven z města. Na okraji spoře os- mizí s pohřebním vozem v křižovatce.“větlené vozovky se opře o patník a pokouší sepotácivě stopnout první projíždějící auto. To se IV.mu obloukem vyhne a je doprovázeno jeho na- Desátník v jiném městě přivádí na hlídku vy-dávkami. Muž se znovu těžce opře o patník strašeného nováčka a dává mu instruktáž:a čeká dál „Tak Kučera, je to vaše první stojka, tak ať se neuvedete nějakým průšvihem. Voči na šťop- II. kách, Kučera! Jasný?! Nehlídáte kolotoč, alePřed jeden z panelových domů jiného města muničák se skladištěm zbraní a víte, jak toa ve stejný čas přijede auto jedné z renomo- dneska vypadá s krádežemi! Jasný?!“vaných značek. Řidič zastaví poněkud bokem „Jasný pane desátníku.“od vchodových dveří, zhasne světla, vypne mo- „Za dvě hodiny Vás nechám vystřídat. Tak poc-tor a čeká, sledujíc ve zpětném zrcátku dveře tivě vše vobcházet!“vchodu. Z těch vzápětí váhavě vyjde mladší že- „Rozkaz,“ zasalutuje nováček a vydá se po pě-na. Kradmo se rozhlédne, a když spatří opodál šině kolem zdi muničáku.stojící vůz, spěšně se k němu rozejde. U něhozastaví, znovu se rozhlédne, nezpozoruje nic V.podezřelého, rychle otevře dveře, zasedne ved- S rozsvícenými světly předjíždí plně naloženýle řidiče, znovu se rozhlédne po ulici a pak dve- kamión před závoru nějakého podniku nejme-ře spěšně přibouchne. Zvrácená dozadu na se- novaného města. Z vrátnice vychází starý vrát-dačku hlasitě si oddychne. Pak se najednou ný a bere od řidiče papíry k jízdě. Trhá si kopii,k sobě oba milenci vrhnou a v obětí se líbají. zbytek vrací řidiči, pokyne mu na pozdrav aMuž se z obětí ženy posléze jemně vyvine, na- zvedá závoru. Kamión se těžce rozjíždí a vy-startuje vůz a za chvíli auto mizí za rohem uli- jíždí z brány.ce. VI. III. Vraťme se k opilému muži, který se zatím mar-Před nejmenovaným pohřebním ústavem jiné- ně snaží stopnout někoho, kdo by ho svezl. Po-ho města stojí černá limuzína, do které dva fu- slední reflektory, které ho ozářily, leč nevzaly,nebráci strkají rakev. První zabouchne dveře, projely tak před dvaceti minutami. Na téhleněkolikrát a s nadávkami, protože se otevírají, okresce je provoz velmi řídký. Přece se alea jde si sednout do vozu, když se mu to na třetí v dálce opět objevuje silný kužel světla, kterýpokus povede. Druhý - řidič - jde do provozov- se velmi rychle blíží. Stopař se předkloní víceny pro příkaz k jízdě. Ze dveří mu v ústrety do jízdní dráhy a potácivě snaživě mává. Kuželvyjde muž, který mu podává papíry. Je slyšet světla netlumených dálkových reflektorů hojejich rozhovor: vzápětí přímo oslepí. Reflexivně si dá ruku před„To se tam musíme hnát zrovna teď, na noc?“ oči a to je poslední pohyb, který udělá. Pak ho„Nedá se nic dělat, kremace mi ho může vzít silný náraz vozu obloukem vymrští, takže jehobez pohřbu jen zítra a pak až za čtrnáct dní.“ tělo přelétne vůz a zůstane bezvládně ležet naMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 28

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018 Doběhnou k mrtvému a skloní se nad ním. Že- na po zjištění, že muž nejeví známky života,silnici za autem. Vůz silně brzdí a pak zůstává začne ječet:stát několik desítek metrů vpředu. Na sraže- „Pořád ti řikam ať nejezdíš jak blázen. Teď jsemného opilce ležícího bezvládně na silnici slabě zvědavá, co chceš dělat? Vždyť si ho zabil! Jádopadá červená záře koncových světel stojí- věděla, že nemám s tebou nikam jezdit. Teď secího vozu. Je to onen pohřební vůz jedoucí můj muž dozví, že mám milence. Ježišmarjá tos prázdnou rakví pro nebožtíka. V jeho kabině je situace. Tak nestuj tady jak blbec a dělej ně-zdrceně sedí řidič se závozníkem. První se co.“vzpamatuje závozník: „A co, ty chytrá?! Co se tady dá asi tak dělat?“„Ty vole, cos dělal?! Tos ho neviděl?“ „Ježíšmarjá, já nevim... no snad se nechceš„A ty jo?“ přihlásit na policii!“„Já za volantem nesedim.“ „Uklidni se jo, uklidni se. Hlavně nehysterči,“„Kurva, to je ale průser! Co teď?“ rozhlédne se kolem a když uvidí dlouhou zeď„Snad se na něj aspoň podíváme, ne?! Třeba u silnice a nikde nikoho, dostane nápad.žije.“ „Hele, život mu už nikdo nevrátí, je mrtvej, takŘidič bez odpovědi zařadí zpátečku a couvá co. Pomoc mi s nim, ale rychle, než se někdok poraženému stopaři. Zastaví těsně u něj, ale objeví. Hodíme ho támhle přes tu zeď a zmi-po ohledání oba funebráci zjišťují, že je patně zíme. Za chvíli tělo žuchlo do tmy za zdí.mrtev.„Je to v hajzlu, má to za sebou. Co chceš dě- VII.lat?“ obrátí se závozník k řidiči klečícímu u mrt- Náš známý vojáček nováček, který je prvně navého. stráži dojde právě ke zdi střeženého objektu„Jestli mě nepráskneš, mám nápad. Pomůžeš muničáku. Předpisově se otočí, a když udělámi?“ několik kroků opačným směrem, uslyší dopad„Jasně, ale hoďme s sebou, než něco pojede!“ těla do trávy za ním. Jeho reakce odpovídáŘidič rychle otvírá vůz, vysune rakev, otevře ji a jeho stresu, napětí a úleku. V mžiku se otočí apak s pomocí závozníka do ní rychle hodí mrt- vyprázdní do ležícího těla v trávě část zásob-vého stopaře. Spěšně ji zavřou, zasunou, při- níku samopalu. V té kanonádě úplně zaniknebouchnou dveře – zase několikrát protože zá- hluk razantně odjíždějícího auta za zdí. Přimek špatně drží – a rychle nasednou. pohledu na mrtvého v trávě dostane nováček„No a co chceš dělat teď?“ šok. Uvědomí si, že aniž by varoval, zabil člo-„Hele, je to jednoduchý. Ted dědek, pro kterýho věka svojí zbrklostí. To však už přibíhá desátníkjedeme, nikoho neměl a bude nám ho předávat dopínající si po cestě opasek. Když doběhnedomovnice. Stačí, když ji nějak zabavíš a já ho ke Kučerovi, posvítí baterkou na mrtvého a pro-šoupnu k němu. Dědek nebude mít ani pohřeb táhle hvízdne. Pokleká k němu, rozčileně ges-a de rovnou do pece. Takže...“ tikuluje směrem ke zkoprněle stojícímu nováč-„Hm, to by mohlo vyjít, Tak jeď! A fofrem, ať to kovi. Ten se vzpamatuje a na rozkaz desátníkamáme za sebou! běží ke strážnici. Za okamžik je vidět jak sePohřební vůz vystartuje značnou rychlostí k cíli. otevírá brána kasáren a z ní prudce vyjíždí džípZa chvíli přijíždí pohřebák k městu, do kterého řízený desátníkem. Ostře řízne zatáčku a zazřejmě směřoval. Aniž by na hranici města zpo- chvíli se koncová světla ponoří do tmy za pos-malil, řízne zatáčku tak prudce, že se mu otev- lední lampou na kraji města.řou nedbale zavřené zadní dveře a rakev vyje- Po úzké okresní silnici plné klikatých zatáčekde ven, vůz poskočí na výmolu a zadní dveře se řítí vojenský džíp, jehož světla ostře proře-se opět zavřou. Po dopadu na vozovku se ra- závají tmu. Náhle se proti němu z jedné z mno-kev otevře, opilý stopař z ní vypadne a rakev i s ha zatáček vyřítí jiný vůz jedoucí též nepřimě-víkem ještě poskakuje po ulici, než skončí v pří- řeně rychle a projíždějící zatáčku prostředkem.kopu. Funebráci si toho nevšimnou a nez- Aby nedošlo ke srážce, strhává desátník svéměněnou rychlostí pokračují dál. Nezpozoruje vozidlo prudce vpravo, což ho ale vmrští zeto ani nikdo jiný, protože okrajová část města je silnice do pole. Prudké vybočení otevře u džípututo večerní hodinu zcela pustá a spoře osvět- špatně zavřenou zadní haupnu, odkud vypadnelená. Vzápětí však projíždí místem, kde fu- mrtví stopař a zůstane ležet v jízdní dráze. Džípnebráci ztratili rakev s mrtvým stopařem osobní skončí převrácený daleko v poli. Vypotácí se zauto. něho šokovaný desátník, ale v zápětí omdlíJede též nepřiměřeně rychle takže, přestože vedle na zemi. Motor se zastaví, světla pohas-mocně brzdí, nezvládne zastavit a mrtvého nou a vše se zahalí do tmy bezměsíčné noci.znovu přejede. Auto zůstane stát opodál a ry-chle z něho vyběhne ona milenecká dvojice. 29 Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO 10 – 2. ročník – 2017/2018 přístroje. V předsálí nervózně přechází sem a tam řidič kamiónu. Z operačního sálu se občasSilnici s ležícím stopařem však vzápětí ozáří někdo vyřítí a vzápětí se vrací. Řidič se marnědálkové reflektory přijíždějícího kamiónu, který snaží někoho zastavit. Po několika pokusechpřed časem vyjel z nejmenovaného podniku. se mu podaří chytit za plášť jednu sestru:Řidič při spatření ležícího těla prudce dupe na „Prosím Vás, jak to vypadá, dostanete ho z to-brzdový pedál, tělo se mu podaří nepřejet, leč ho?“přeci jenom jej ještě zablokovaným předním „Nezdržujte! Pan primář dělá, co může,“ vyš-kolem kousek hrne po zemi. Z takto zastave- kubne se sestra a mizí ve dveřích sálu.ného kamiónu rychle vyskakuje a tahá tělo Operace pokračuje, v předsálí, bezradně chodístopaře zpod předního kola. Zkouší ho křísit, nešťastný řidič. Po čtyřech hodinách vycházíale když vidí, že je to marné nakládá ho do ka- z operačního sálu primář s týmem. Je unavený,biny svého vozu a rychle se rozjíždí. Zapíná zpocený, sundávající zakrvavené rukavice. Ři-vysílačku a spojuje se s dispečinkem: dič se k němu okamžitě vrhá:„Tady ADA 54-22, jsem v Zákolanech a mám „Pane primáři, zachránili jste ho. Nikdy jsemprůšvih. Přejel jsem nějakého vožralu, tedy neměl nehodu, mám pár dní před penzí a teďnepřejel, ležel za zatáčkou v jízdní dráze. Dělal tohle.“jsem, co šlo, ale zablokované přední kolo ho Primář se zastaví a unaveně se podívá na řidi-zřejmě chvíli tlačilo před sebou. Doufám, že je če. Vznikne dramatická pauz, než dokončí sun-jenom v bezvědomí z nárazu. Krucinál to je dání druhé rukavice, podá ji asistentovi a pakpech. Pár dní před penzí... čtyřicet let za vo- k řidiči visící na něm zoufalým pohledem:lantem bez nehody a teď vožralý hovado...“ „Člověče! Co jste mi to sem přivezl, to jste ho„Jak víš, že je vožralej, zachraptí vysílačka, ne- tak zřídil vy?! Něco takovýho jsem za celoustala se tam někde nehoda?“ svou praxi neměl na stole! Silná otrava alko-„Ale žádná nehoda! Táhne to zněj, jak ze sudu holem, nejméně dvakrát přejetý a tohle v sobě.“a v okolí žádnej auťák nevidím. Radši mi rychle Primář pokyne asistentovi a ten rozevře zakrva-řekni, kde je nejbližší nemocnice.“ venou roušku, kterou nese a v ní se objeví de-„Tři kilometry před tebou v okresním městě. set zakrvavených kulek.„Pádím tam s nim. Volejte jim, že ho vezu! Oz- „Ale to... to... to sem neudělal já. Já už ho našelvu se.“ ležet na silnici a...“Řidič odhodí mikrofon a prudce se rozjede. „No, dobře, dobře, to ať si vyšetří policie,“ za-Za chvíli se přiřítí před nemocniční budovu zbě- staví unaveně primář řidiče, nejhorší má tensile houkajíc. Avízovaný přijímací personál při- dotyčný za sebou – BUDE ŽÍT!“bíhá rychle ke kamiónu s nosítkami. Dva zří- Pak se primáři podlomí kolena, a kdyby ho dvazenci s lékařem hbitě nakládají zakrváceného asistenti nechytli pod paží, spadl by na zem. Ři-stopaře a rychle jej odvážejí do nemocnice. Za dič s nechápavým výrazem sleduje, jak zhrou-nimi běží řidič, který nevnímá gestikulujícího ceného primáře táhnou dveřmi na chodbu. Pakvrátného, který pozdě vybíhá z vrátnice, aby ho si s úlevou oddychne: „No jo, vožralové majízadržel. holt vždycky štěstí!“ VIII. (PpR).Operační tým skloněný nad přivezeným tělemhorečně pracuje, všude jsou v chodu moderní ** 30Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO 09 – 2. ročník – 2017/2018 KONEČNÍK anebNA POSLEDNÍ STRANĚ vyhrazeno pro pana šéfredaktoraN ezlobte se, že začnu dnešní Konečník jazykovou mikroanalýzou titulku. Tři slova evidentně nečeského původu. Jádro výpovědi leží ve slůvku prostředním. Nemusíme být latiníci,abychom poznali, poučeni známým Sparta verus Slávia, že autor proti sobě staví slovo první protislovu třetímu. Grafouš jako soupeř (protivník snad dokonce nepřítel) grafomana? Ano i ne. Kdo jeto grafoman si snadno najdete v každém slovníku cizích slov (= kdo je stižen grafomanií tj. cho-robnou, přílišnou psavostí), grafouše musíte hledat jinde (tam co najdete komouše, vychouše), tamco se z Bouhuslava či Jaroslava stává Bohouš a Jarouš. Důkaz o tom, jak počešťující koncovkadokáže dát odbornému termínu či neutrálnímu jménu emocionální rozměr. Ať již hanlivý či naopak.A to netvrdím jen proto, že na stránkách GV jsem byl poprvé nazván grafoušem mojí vlastní že-nou. Nazvu-li tedy v následujícím textu redaktory GV (některé) grafouši, prozrazuji tím, že můjvztah k ním není neutrální, ale emocionálně kladný. Možná, že jsem měl napsat psavec versusgrafoman, to by ale, domnívám se, nebylo zřejmé, jak je ta čeština hravá (a krásná).GRAFOUŠ versus GRAFOMANStejně jako před rokem půjde i v tomto Konečníku o pokus o závěrečnou inventuru již třetího ročníku Gévéčka. Ten první – 2015/2016, vám nabídl 9 čísel (říjen až červen) a 318 stránek. Náš buštěhradský artdirector mě vnutil, asi proto, že nebyl u prvního čísla, mluvit o nultémročníku. Takže ten první je vlastně nultý. Z toho logicky plyne, že oficiálně první ročník 2016/2017je fakticky druhým. Měl již 10 čísel na celkem 344 stranách. Červnové, tedy toto číslo GV, za-vršující druhý (oficiálně, fakticky třetí) ročník 2017/2018 jich má 32. Znamená to, že (když sečteme318 + 344 + 308 =970) jeho stránka číslo 26 je jubilejní t i s í c í (1 0 0 0) stránkou. A to stojínejen za připomenutí, ale přímo za oslavu. A z mé strany (proboha, snad jste nezapomněli, žejsem majitel, vydavatel a šéfredaktor GV v jedné osobě, tedy něco jako Svatá trojice u katolíků) jerozhodně povinností poděkovat všem, kdo se o těch 1000 stránek zasloužili.Svatou trojicí GV je trio grafoušů (viz prolog) píšící pod nicky PpR, StJ a KčS, kteří se na téoslavované tisícovce podílí 71%. Pavel, který je oním již vzpomenutým artdirectorem a jemužvděčíme za dizajn GV (vím, že se to píše design, což mi ovšem připomíná dressing) a jehopropojení se světem internetu. Standa, šéf rubriky Bazárek, který, jak prokazuje počet jím na-psaných stránek, podlehl nákaze grafoušství jak domorodci v Nigerii ebole. Ještě, že nebyl do-statečně imunní. Dodatečná vakcinace už není schopná nákaze zabránit. Stal se z něj exelentnígrafouš. Karel chápe existenci tisící stránky jako posun o level výše, stal se tiskovým magnátem(inspirace V+W zřejmá), samozřejmě, že s lidskou tváří. Pokud jsem posunul polovinu redakcemezi svaté, nijak to neznamená, že si zbylé trio nezaslouží alespoň blahořečení. Už proto, že onisvé rubriky a stránky pro ně dobývají v potu tváře stále ještě lidí v produktivním věku, zatímcoSvatá trojice již sídlí v rentiérském nebi, živená strdím z nevyčerpatelných zdrojů státní správysociálního zabezpečení. Díky Ilonko (IhP) a popřej za nás tetě Iluši do dalšího ročníku GV, ať se jidaří alespoň tak jako dosud, i když půjde zřejmě již jen o občasník. Zuzka (ZoO), co si díky GVubrousila, a to značně, své mistrovské pastelky, ta má, díky svým intenzivním kontaktům s pohád-kovými bytostmi, deroucími se o čest být na stránkách jejích pohádek, vystaráno. Pavel II. (PjŘ),jemuž jsou vděčni především nedigitální abonenti GV za jeho „papírová GV“ ještě netuší, že jakojediný člen redakce proškolený v GDPR bude po prázdninách zodpovídat vedle Rozhlásku i za tutooblast. GDPR bude na nás ale spíše působit jako DDT na hmyz.Co provedeme s dvěma nejlepšími externími autory GV Hubajdou a Kytkou zatím neprozradím, alemají se na co těšit.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 31

Sbohem a bylo-li to všecko naposledy tím hůře mé naděje nic vám už nezbude Chcem-li se setkati nelučme se radš tedy Sbohem a šáteček. Vyplň se osude!GÉVÉČKO č. 10/2017-18 – měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov – vydáno v Sokolově v restauraci Koruna – 19. 6. 2018 V 15:00 SEČ