veČERNÍK 2019 po redakci

Vydáno papírově (3ks) 2019-06-22 v 11:30 v hotelu Malý pivovar České Budějovice, na základě elektronické verze vydané a rozeslané na maily abonentů o den dříve v pátek 2019-06-21 společně s Letníkem Gévéčka Vyšlo jako speciální příloha červnového GÉVÉČKA (GV2019 – letník), které si můžete stahnout na adrese: http://fotovideo.ries.cz/fotogalerie/mesicnik-gv-2 V GV ročníku 2018/19 upozorňuji na Podzimník, kde jsou články zmiňující se o naší třídě E4B a jejích osobnostech. Extra nabídka: klepnutím na uvedený odkaz (červeně) v rubrice Šejkr si můžete přehrát díky jůtůbíčku všeliké písničky či dokonce filmy. 1/12

AHOJ ANDULO A KLUCI, každý pořádný magazín musí nutně za- čínat s úvodníkem. Má-li se navíc tvářit světově, je rázem z úvodníku editorial. Ten, který právě začínáte číst a pokud dočtete budete za geroje, kteří vydrží úpl- ně vše. Píši v neděli před tou sobotou, o které Filda rozhodl, že je to to správné da- tum. Budiž za to pochválen. Jinak už by každoroční sraz byl za námi a já bych ne- měl o čem psát. Což jak uznáte je pro gra- fouše horší, než kdyby ho zasáhla ebola. Včera jsem definitivně ukončil práci na darech, kterými chci obšťastnit (potrestat) své bývalé kolegy redaktory veČerníku Fányho a Fíka. Nechce se mi věřit, že na podzim to bude už pět let, co odešel na pravdu Boží (mám na mysli veČerník, ne redaktory). Pro Fildu, který pohnul datem srazu k dnešní sobotě a je jediným zahraničním účastníkem našeho srazu, jsem opatřil knížku, která by ho i v daleké Emerice měla udržet v kontaktu s rodnou češtinou. Zaslouží si ji i proto, že jsem v tomto listě před rokem na něj (ale i Fíka) nabonzoval naše společné zážitky se mnou provozovanou seznamkou a jejich účasti v tomto nepříliš úspěšném projektu. Asi jsem správně tušil, jak dopadne, a proto jsem raději o žád- né evropské dotace nežádal. Kdyby o tom věděl Andy, tak mi dnes jistě závidí. Déšť, který mě dnes ráno svým drzým bubnováním na okenní parapet stáhnul z postele, evident- ně zabubnoval podvědomě i na mé svědomí. Proč vlastně chci obdarovat (potrestat) jen ty tři, když Vilda, jak vyplynulo z jeho mailu nás vede živých ještě 19. Proč nepotrestat (obdarovat) všechny. Až na dva Milany (Amblera a Pulce) mám na všechny jejich mailové adresy, tak jim mohu letošní veČerník odeslat (spolu s Letníkem Gévéčka) předem a pro ty dva odpůrce pokroku ty dva výtisky přivést do Budějce a osobně jim je předat. V úvodníku je vždy upozornění, co zajímavého najdete na stránkách právě uváděného čísla časo- pisu. Pozor malheur, slušelo by se teď napsat. Žádné texty nemáš, chlapče jeden zapomětlivej. Přerušuji psaní a okamžitě (je 11:00) útočím na emeritní redaktory. Pomozte, vždyť vás chci obdarovat (říkám si v duchu). Jinak chci vybrat jeden dnes již historický text Fányho (Nedělníček) a jeden Fíkův (Na slovíčko), oba tedy starší než pět let, jako důkaz toho, že část sice pádí ne- uvěřitelně rychle, čím je člověk starší tím rychleji (nechci domýšlet jaký to bude fofr až nám bude přes 100), ale zase nic tak nového se příliš neobjevuje. Demoška sice stíhá demošku, opozice se rozhoduje, zda hlasovat o nedůvěře vládě příští týden, za měsíc, na pod- zim nebo vůbec, ale to už tady přece bylo a já vám to připomenu Fányho Nedělníčkem ze srpna 2014. Před Fányho si dovolím předřadit Fíkovo Na slovíčko z dubna 2014 ne proto, že je starší o čtyři měsíce, ale především proto, že Fík vždy hlasitě a leckdy i ve verších zdůrazňoval, jak je mu to psaní cizí. Takže mám odůvodněnou obavu, jestli na moji výzvu z dnešní jedenácté vůbec odpoví. Takže jen připomínám, že historické texty násle- dují hned za tímto pokusem o úvodník a už jste je mohli ve veČerníku číst. Ty nové, budou-li vůbec nějaké, zařadím za ně. Jako přílohu přidá- vám i Gévéčko z 18. června v elektronické verzi, to jen jako doklad, že se neflákám. Mějte se všichni hezky a važte si toho, že jsme pořád všichni překvapivě na živu. Čerňas 2/12

NA SLOVÍČKO 1. Příšerný mě čekal pátek ač pro Karla to je svátek zas mě nutí cosi psát kde nápady pořád krást? Moc daleko svátek matek… 2. Čas utíká jako jelen byvši do zadele střelen Kájovi to jedno však aby ho už trefil šlak! A já k lodi stále velen… 3. Furt mě čeká lepení natírání broušení Černíkovi všechno fuk a já nesmím ani muk je to holé trápení 4. Však se dočká tyran ašský po ulici mě povezou Pražský v urnu až budu nasypán pak teprve tam budu pán sezná pak svůj postoj mrzský 5. Pozdě bude litovat šediny si z hlavy rvát v lůně urny pohřební já na cestě poslední se mu budu drze smát 6. Bože, jakás úleva nic už psáti netřeba jen si v klidu v urně ležet Čerňas mi nemůže velet nekonečná prodleva… Poznámečka pod čarou Nevěřte jedinému slovu. Všechno je úplně jinak. Pan šéfredaktor nám vnucuje své texty (Fány je svědek) do každičkého čísla a ne, že ho někdo nutí, natož pak děda z pozice redakčního sluhy. Kdo je tady tyran o tom by děda mohl vyprávět celé hodiny. A zneužít ke svému licoměrnému útoku na podřízeného kolegu takovou proprietu, jako je pohřební urna, to vypovídá samo o etické úrovni autora 3/12

Všimněte si prosím všichni, jak byl, a jistě pořád je, Fány skvělým prognostikem i toho, jak že se nám ta stejná jména pořád opakují. 4/12

NOVÝ FÍK CELÉ DVĚ STRANY Šedesát dvě léta… To si takhle v neděli večír otevřu noťas a co nevidím, osobní psaní od pana Černíka. Copa mi to asi píše? Nedočkavě mail rozkliknu a ejhle, dýchnul na mě závan dávno minulého času, kdy žádosti a urgence (tenkrát ovšem z Aše, dnes ze Soko- lova) byly na týdenním programu. Nu a co že mně a Fánymu píše? Čti následující: Chlapci, emeritní redaktoři zhynulého veČerníku, rád bych překvapil ostatní a ... potřebuji od vás alespoň stránku textu (nejlépe včera) na téma letošního srazu. Buďte od té dobroty a pokud ji doplníte i fotkou bude to skvělé. Škoda, že mě nevidíte, jak před vámi klečím na kolenou. Grafouš Čerňas. P.S. Ne abyste se na mě (jako už tolikrát) zase vysrali. /odesláno v 11.06 v neděli/ A hned ve 12.40 následuje další neodolatelný mail: Uznejte sami, že 4 stránky by byly málo Tak milé a neodolatelné žádosti se nedá odolat, pokusím se tedy jeho grafomanské toužení alespoň čás- tečně naplnit. Jak nesčetněkrát ve zmiňovaných urgencích Karel psal – „čas se krátí a voda stoupá“, tak zde v Budějcích se nám to dost zadřelo pod kůži a každý měsíc se scházíme v hospodě, abychom si osvěžili vzájemně vzpomínky na události, které si ne každý pamatuje a pokud si je aspoň někdo pamatuje. Bývá to docela zajímavé až do doby, kdy převaha bývalých zaměstnanců JČE se začne vzájemně dohadovat o komsi nám všem ostatním naprosto neznámým – toho musíš přece znát, pra- coval na sekretariátu před Vonáskem, po něm tam přišel Vocásek, takovej malej, tlustej, přihrblej. Jo ty myslíš Vokurku, ten už je dávno mrtvej, a po něm nebyl Vocá- sek ale Votruba. Ten pane málem dopad, psal tak rychle na stroji, že z toho dostal infarkt a protože v tom rachotu psacího stroje nikdo s ním v kanclu nevydržel, tak- že všichni někam utekli. Ale ten rachot stroje ho nakonec zachránil, protože jak- mile Votruba přestal psát, tak se k němu seběhl skoro celý barák s neblahou před- tuchou, která se potvrdila. To bylo na- konec ale Votrubovo štěstí, postarali se o něho a ještě dva dny přežil… A pokračuje další story, když v tom někdo ze zbývajícího osazenstva hospodské sešlosti vrhne do placu řešení katastrofální dopravní situace v Budějcích. To bývá závěrečný debatní bonbónek, kdy Vilda upřesňuje nebo někdy i vyvrací chybné představy nás ostatních, kdy padají 5/12

geniální řešení (na rozdíl od těch řešení v projektu), někdy má ovšem pochybnosti o tom, jak to tam či onde vymňouknou, když zrovna v tom místě přechází vedení 22 kV, o tom má absolutní přehled. Samozřejmě v debatách nechybí politika, zejména je oblíbena politika světová. Tomu soukromě a po-tichu říkám „otáčení zeměkoulí“. Na fotbal se také nezapomíná, to ale převážně veškerou diskuzi obstará Láďa Smeták s Jardou Dudkem. Kyslík většinou mlčí, protože na mluvení čas nemůže mít. Přišel totiž kvůli tomu, kvůli čemu jsou hospody vynalezeny – k pití. Láme do sebe jedno pivo za druhým. Zatím Boďa třeba lká nad moderními elektro instalacemi a vhodně jej doplňuje Jarda, kterému svítila několik měsíců žárovka v pokoji jen na jeden drát a jenom někdy. Poučné bývají i debaty o zapojení domovního zvonku u Ládi či Jardy. Holt škola života jak vystřižená. Zajímavé bývají historky Harmase, nebývají jen o rybách a autech, ale třeba i o tom, jak v MAPE řezal uranovou tyč. Bohužel, jeho návštěvy bývají víc než spo- radické. S docházkou má problémy také Karel, ale když přijde a vezme řeč, tak se zapomene na všechny neznámé zaměstnance JČE a bu- dějcké dopravní problémy a všichni ztichnou a jen tu a tam padne dotaz. S docházkou je na štíru Fány, ten má jako na potvoru každé druhé pondělí v měsíci doma nějakou návštěvu. Milan Ambl pro vážné osobní problémy nepřišel nikdy, to se ale dá pochopit už jen k jeho zdravotnímu stavu. Totéž se týká poslední roky Milana Pulce. No a sobě přece psát nebudu, kopii této zprávy posílám Fánymu, může si na mě pěkně smlsnout. Rád si to přečtu. Šedesátému druhému roku po maturitě zdar, všechny žijící zdraví a na zesnulé vzpomíná Fík Doubravice, 18. 6. 2019 00.30 hod. … a přece něco vypadlo a i písmenka nasypal Karle, proč stavíš věc tak, že pokud nenapíšu, tak na tě seru. Já bych psal, ale nemám ani potuchy, o čem psát. Nějaké bláboly, které je až velmi často k vidění v novinách, časopisech? Jen tak sypat písmenka na papír? A téma 62 let po maturitě - co k tomu psát, proboha? Je to jiné než třeba 61 let? Šedesáti dvou let se dožil můj táta. To asi nikoho zajímat nebude... Opravdu nevím, s čím začít. Poraď, ale nejsem automat a sotva ze mne něco vypadne. Spíš než ze mne něco vypadne tak do mne něco zapadne. Třeba kelímek kafe. Fík Jen pro úplnost dodávám, že tady byl ještě jeden mail s pokusem o výmluvu. Nakonec (jako předtím už mnohokrát) zvítězila Fíkova loajalita (vždyť veČerníku šéfoval v dobách, kdy já jsem byl redakčním sluhou) a nabídl vám tento raport o workshopech, kterými kamuflujete každoměsíční chuť dát si jedno, dvě…budiž mu za to dík, stejně jako Fánymu, jehož fotky jsem (bez jeho svolení) použil. Čerňas 6/12

TADY MĚLO BÝT FÁNYHO podle známého bonmotu z krkonošských pohádek: „Tady je Krakonošovo“ Do dnešního (pátečního) rána jsem tady měl stejně velkým písmem (Arial Black 36) a stejně červeně napsáno Dvě Fányho stránky. Dokonce připravené na to, že Fány nic nepošle. Pro ten případ jsem tuhle první Fányho stránku chtěl ozvláštnit rádoby vtipným: To nevybílila cenzura, kterou ústava zakazuje, to jen Fány zatím nic do uzávěrky neposlal, napsaným přes celou stránku. Pak však dnes ráno otevírám Fányho celostránkový mail (odeslaný včera v 23:11) a rázem je mi jasné, že to co jsem měl připravené, kdybych realizoval, zachoval bych se jako dobytek. Fány píše: Čaes Karlos, všechny tvoje poslední maily s prosbou o příspěvek ve mě vyvolávají duševní i tělesné utrpení. Velice rád bych ti totiž alespoň nějak vyhověl, ale můj stav a moje situace tomu bohužel nepřejí. Uvádím tedy moje důvody a problémy, které jistě budeš považovat za ne japné výmluvy: předně mě vůbec nic nenapadá, žádné zábavné téma, žádné společensky kontroverzní téma, žádná invence nepřichází, zkrátka nic. Tento úvodní bod by sám o sobě měl ke zdůvodnění stačit („sine qua non“), ale připojuji ještě další body, které přiblíží proč asi tomu tak je. Protože podobnými stavy jsem sám postižen permanentně a nejsem dobytek, ale naopak schopný pochopit kamaráda, navíc vědomý si Ciceronovy moudrosti: SINE AMICITIA VITAM ESSE NULLAM, místopřísežně prohlašuji, že s okamžitou platností ruším zakleknutí na Fányho ve věci nedodání textu (nejsem přece berňák). Dobrých kamarádů a přátel není nikdy dost, tak proč riskovat, že bych o jednoho mohl přijít. I Fánymu, stejně jako mně volal Jarda Strnad. Oba jsme měli radost a mé pocity z tohoto mailového poví- dání jsou s těmi Fányho plně kompatibilní. O to více mě mrzí, že jsem se v mailu dočetl následující: Závěrem ještě připojuji, proč se nemohu zúčastnit sobotního výročního srazu E4B. Důvodem jsou moje stupňující se potíže s páteří a polyneuropathií. Dělá mi bolestivé problémy delší dobu sedět, stát nebo chodit. Musím stále nějak měnit polohu a zatížení páteře, k tomu žeru prášky proti bolesti. Kdo zná tzv. „hexenschuss“ tak tomu to mohu připodobnit k opakujícímu se .hexenschussu. Prostě bych to tam nevy- držel, bylo by to pro mě jen utrpení. Proboha, co já si teď počnu se svým grafoušským mnohalistovým, pečlivě termosvázaným darem pro Fányho. Chystal jsem se mu jej slavnostně (stejně jako Fildovi a Fíkovi) předat za tichého šumění závisti těch spolužáků, kteří nedostanou nic (nejsem žádný Rotschild). Budu muset zásadně změnit logistiku svého víkendového přepadu té jihočeské placky. Snad ukecám řidiče dostavníku a budu moci Fánymu dar předat osobně, i když jinde, než jsem tak pečlivě naplánoval. Bůh mi snad pomůže. Konec konců z Veselí n/L do Budějc přes Třeboň to snad není bůhvíjaká zajížďka. Na začátku téhle druhé stránky původně rezervované pro Fányho jsem měl původně pro případ, že nic nepošle připraveny následující čtyři řádky, ve kterých nyní po Fányho mailu vidím některá použitá slova jako zbytečně expresivní (ubohoučké, urazil se, zločin). Na druhé straně nechci před vámi, ale především před Fánym nic tajit, tak je tady otiskuji v původním znění. 7/12

Jsou věci, které na první pohled vypadají špatně, tím míním nedodání ubohoučkých dvou stránek Fánym (možná se urazil, že jenom dvě), aby se nakonec vše k dobrému obrátilo. Jeho zločin totiž odevřel možnost, abych vás na ušetřené stránce (díky Fány) mohl informovat o věci zásadní důležitosti. Jsem osoba přejícná a tak si nenechám jen pro sebe, co jsem zjistil. Dodržujte to, co nám, gerontům, doporučuje mnichovský pan profesor a jistě se v úplném počtu sejdeme i v tom roce 2027 (pouhých 70 let po maturitě). Možná, že kdyby Fány, Jarda Strnad, sebe nevyjímám… Lenošte fest !!!!!!!! TADY BYLO a vždy bude FÁNYHO 8/12

NAKONEC DVA TEXTY OD ČERŇASE Všichni éčtyřibéčáci jistě pochopili, že Čerňas (=KAČER) využívá třídního srazu, aby se mohl poprsit svým grafoušstvím, tentokráte na lokální úrovni. Za vše mohou Fány s Fíkem, kdybychom udrželi mezi živými veČerník, nemusel jsem hledat a vytvářet náhradníky tohoto typu, abych měl kam sypat písmenka (Fíkův příměr). Dnes jsem na čísle 160. Hledal jsem a našel text, kde by byla zmínka o Bu- dějcích. Tady ho máte Kačerův 107 sokolovský NEPRAVIDELNÍK Ročník 2019 STŘEDA 2019-03-20 15:00 Text 107 Fakt důležité: Kačer chápe své texty jako dopis jedné soukromé osoby osobě druhé, která požádala, aby ji napsal. Takovou osobu nazývá abonentem. Žluto hlavičku se svým portrétem pak za zpáteční adresu na tomto dopise. Každý z abonentů získává právo, jakýkoliv zde zveřejněný text použít podle svého uvážení a na svoji zodpovědnost. Pokud abonent Kačerovi odepíše, ten předpokládá, že se autor odpovědi předem vzdává nároků na autorská práva a dovoluje Kačerovi s ní volně nakládat a to i včetně případných příloh takové odpovědi. Takže je předem vyloučeno, že by někdo vůbec mohl chápat text jako cosi mající tu smůlu, že spadá pod kuratelu tiskového zákona. Co takhle někdy, alespoň občas, založit nějaké KOMITÉ O dnešní téma se Kačerovi postaral Fík (maturovali jsme spolu na budějcké prům- ce v 1957) tím, že mi, jako činí víceméně pravidelně, poslal článek z Budějcké drbny). Když jej Kačer dočetl, nemohl uvěřit v něm uvedeným časovým termínům. Zde si dovo- lím z článku citovat: První impuls k postavení později slavného promenádního hudebního pavilonu v Háječku byl nenápadný. Kapelník vojenské hudby kapitán Ferdinand Bartoš si někdy v květnu 1925 postěžoval, že na alejích je hudba špatně slyšet. Byl u toho knihkupec Raimund Marek a vrchní policejné komisař Bohuš Letovský. Jeden z nich měl nápad, že by kapela mohla hrát v zastřešeném pavilonu, odkud by se zvuk lépe šířil. Podle dobového tïsku to byli muži činu a neprodleně založili „Komité“ pro výstavbu hudebního pavilonu. Tito tři 9/12

pánové jednající za Komité získali širší podporu (ale také byli odmítnuti) několika politiků, profesorů a důstojníků. Dne 13. června 1925 byl právoplatně zvolen užší výbor Komité: předseda vládní rada František Velík, místopředseda Raimund Marek, jednatel a pokladník Bohuš Letovský, revizoři účtů ředitel městských důchodů Václav Lacina a kapitán Ferdinand Bartoš. Dodatečně do výboru přijali i městského zahradníka Vojtěcha Nováka, který navrhl půdorys parku a vegetaci. Pavilon byl s velkou slávou otevřen den 27. září 1925. Projekt zpracoval Otto Weinzettel, stavěla firma Augusta Teverného. Kačer žijící ve století 21. málem spadl ze židle. Ve stoletém kalendáři si ověřil, že od nápadu k slavnostnímu otevření neuběhlo ani půl roku. Možná by to chtělo tomu pokroku, co ho prý nezastavíš, vrazit do drátů pořádný špricl, aby se zastavil alespoň občas. Pravda, tehdy ještě nebyl na světě zákon o veřejných zakázkách, do všeho nekecal pan Ondračka (TI), a i protikorupční ANO 2011 ani netušilo, že za nějakých 85 let přijde na svět. Natož, aby jeho šéf mohl o panu Ondračkovi tvrdit, že ta jeho neziskovka je pěkně zkorumpovaná. Tušíte správně, svět byl ještě normální. Výraz účelovka, nebyl v těch dvacátých letech cool. A v Budějcích se tehdy vůbec používala více němčina než angličtina. Ovšem zpětné zrcátko by nemělo být větší než přední okno toho, čím právě jedeme, tvrdíval Klaus senior. Tak Kačer přeřazuje do právě probíhajícího druhého desetiletí nového tisíciletí. Ápropó. Nechci srovnávat nesrovnatelné. Ale posuďme, jak dlouho potrvá, než poprvé uvidíme u vjezdu do Sokolova ty nové vítací tabule, co budou upozorňovat zvídavé turisty na sokolovské architektonické skvosty. Dočíst na stránkách radnice jsme se o nich mohli den před komunálními volbami. Jak jsme se později dozvěděli z důvěryhodných úst, tak v RM se o „vítačkáchí“ hovořilo už v minulém volebním období (jestli to trvalo rok, dva nebo dokonce 4, Kačer nezjistil) a bývalému panu starostovi se je podařilo protlačit až na poslední chvíli (že by milionový dárek na rozloučenou, aby v budoucnu nezlobil?). NOVÁ VEŘEJNÁ ZAKÁZKA 19. 10. 2018, Aktuality městského úřadu Město Sokolov vyhlásilo nové zadávací řízení na zadání veřejné zakázky „Novostavba vítacích tabulí v ul. Chebská a Stará Ovčárna“. Předmětem veřejné zakázky je novostavba vítací tabule na pozemku p.č. 3873/5 v k.ú. Sokolov v ul. Chebská a novostavba vítacích tabulí na pozemku p.č. 293/1 v k.ú. Vítkov u Sokolova v ul. Stará Ovčárna. Předpokládaná hodnota zakázky je 792.809 Kč bez DPH, 959.299 Kč vč. DPH. Termín pro podání nabídek do: 07. 11. 2018 do 10:00 hodin. Dnes je 20. 3. 2019, tedy půl roku od vypsání veřejné zakázky. Kdy budou „vítačky“ s velkou slávou od- haleny? Stihneme to jako v Budějcích v minulém století, dovoluje si, optat se KAČER P. S. 1 Co takhle nějakou budějckou muziku: https://youtu.be/yzzM4yxAk2M P. S. 2 Komité (franc.), výbor, sbor funkcionářů, pořadatelský sbor (Rejman, Slovník cizích slov, SPN Praha 1968) P.S. 3 Divíte se, Kačerovi, že by upřednostnil komité před zákonem o veřejných zakázkách, jak to dává najevo titulkem? NENÍ JICH HAFO ? Titulek prý prodává. Nekup to, když nevíš o co jde, Tak snad abych to vysvětil. Začnu odzadu. Hafo je v Sokolově (dříve a déle Falknov) běžně používaný výraz pro označení velkého množství. Čti tedy jako, hodně, mnoho, moc. Edukativní odbočka: překvapilo mě, že si toto slovo přivlastňuje i brněnský hantec (však v Brně bývalo Němců také hafo). Původ hledej v němčině – Haufen = hromada, spousta, ve staré němčině hufo. Odtud 10/12

i český houf. Jich je evidentně zájmeno nahrazující jméno. Ptáte se jaké? Chci hovořit o srazech, přesněji o srazech bývalých spolužáků. Slovo první umožňuje položit na sám konec sdělení otazník – dělá ze sdělení větu tázací. Přeloženo do běžné češtiny: Není srazů bývalých spolužáků mnoho? Edukace mi zajistila šest řádků navíc, díky jí zato. Červen je evidentně měsícem, kdy se srazům daří nejvíce. Jejich dnem zaslíbeným je pak zcela určitě so- bota. Pro nás, grafouše, to má jednu nespornou výhodu – je o čem psát. Takže moje odpověď je jasná – ne- ní! Opakuji: Není jich mnoho!! To říkám i u vědomí toho, že jsem letos musel svou účast na dvou takových bohulibých akcích odřeknout. Lépe řečeno, dal jsem o sobotách 8. (sv.Medard) a 22. (sv.Pavla) přednost být se svými bývalými spolužáky, před přítomností na srazech svých také bývalých studentů. Už jsou také v penzi hošánkové a dobře jim tak. SEŠLOST PRVNÍ – PLÁNICKÁ, o které se pokusím vydat raport se konala před týdnem, v sobotu, kdy s obvykle roz- hoduje o tom, jestli bude léto stát za pen- drek (za hovno), jak to kdysi napsal Fík včetně té závorky, neboť bylo Medarda. Bude to dobré. V Plánici nepršelo. Ani tady nemohla chybět moje tiskovina, příznačně nazvaná Plánická osmdesátka, jejíž obrá- zek z titulní stránky vám nabízím vlevo. Možná, že by bylo dobré připomenout, že spolužáci ročníku 1939 s tím už tak nějak počítali, neboť jako uznání jsem byl odmě- něn litrovkou tuzemáku. To dnes bohužel očekávat nemohu. Tady nejsem na vesnici, ale mezi intoši (bohužel).Snad příště. Hned pod obrázek zabírající horní část A4 jsem umístil následující podtitulek a text (jsem línej a tak kopíruji to, co mám uloženo v archivu): Exkluzivní vydaní určené pro SSSR 39 a jeho registrované členy. 30 číslovaných výtisků. Neprodejné v běžné prodejní síti. KRÁSNÉ ČTENÁŘKY, MOUDŘÍ ČTENÁŘI, VÁŽENÍ A MILÍ SPOLUŽÁCI máte před sebou titulní stránku výtvoru, na kterém se svými příspěvky podílela celá řada z vás. Budiž jím za to čest a chvála. Lenoši, kteří údajně všechno zapomenuli, neudrží tužku natož myšlenku, neví, o čem by měli psát, jsou nasraní na celý svět, místo aby děkovali tomu tam nahoře, že se dožili dneška, ti ať v tuto chvíli zrudnou studem. Jako optimista jsem přesvědčen, že jich tady není více než jeden(a), a že ti ostatní fakt moc chtěli, jenom jim v tu chvíli, kdy už, už si chystali psací potřeby, do toho něco přišlo. Život není peříčko, to víme všichni. Pereme se s ním, co nám síly stačí a ne vždy vyhráváme. To ale neznamená, že jsme nějací rakváči a že náš dnešní sraz se dá klasifikovat jako rakvapárty. Mlaďoši, my vám ukážeme, že i v osmdesáti to dáme! Scházíme se znovu po roce a do jednoho jsme přesvědčení, že takových setkání bude ještě hafo. Že i v 85, 90, 95, 100, 105, (už brzdím), se budeme scházet a vzpomínat na všechny Javorské, Faisty, Knolly, Škachy, Klímové, Žofinky Lepších, Moučky a Luhany, Majery a Korce a samozřejmě i na paní učitelku Luhanovou i pana školníka Baštaře. Ti všichni z nás udělali to, co teď jsme. A Pekařka nás dává dohromady a my jsme ji za to vděční . Toto je Plánické OSMDESÁTKY výtisk číslo 01 Tady bohužel nemůže být použit žádný výdobytek moderní IT jako v případě E4b – jen jeden, vlastně jedna z přítomných 22 dosud po matičce Zemi běhajících bývalých spolužáků je na mailu, takže vše (a bylo toho 11/12

nakonec 17 stránek) muselo být na papíře. Kopírka v mountfielďácké kanceláři staršího syna se dost zapotila. Vzpomínalo se o sto šest. 22 x 80 = 1760 let bylo pro tenhle účel k dispozici, což uznáte, že je docela hafo. A to jsem ještě neprozradil, že z těch 22 bylo 17 rodu ženského. Dovedete si představit ten hukot. Jako v úle před rojením. Znovu jsem si uvědomil, jak je to naše školství neustále opečovávanou prioritou, kde reforma reformu stíhá. Já tehdy (1953) vycházel z osmé třídy, řada spolužáku si přidala ještě rok v JUKU (jednoletý učební kurs). V řadě případů to byli ti (ty) jejichž rodiče byli sedláci (v plánických podmínkách max. do 10 ha) mimo JZD a oni(y), přestože měli(y) třeba vyznamenání nedostali(y) doporučení na školu ani do učení a byli(y) by jinak nuceni jít rovnou někam nádeničit. Některé z nich skutečně ani ten rok navíc nezachránil. Usmívám se při vzpomínce na to, jak z nás hlásících se na průmky (Plzeň, Písek, Volyně, Budějce) pan ředitel Korec udělal pionýry, přestože v Plánici v té době ještě žádný Pionýr neexistoval. U holek co šly na jede- náctiletku do Klatov si to netroufl, to bylo příliš blízko. Naštěstí pokrok do Plánice vždy, a doufám, že to trvá, dorazil se zpožděním. Franta Křižík by mohl vypravovat. K nebližším kolejím je to více jak 15 km, tak se není co divit Povídání o plánickém srazu Stolní Společnosti Spo- lužáků Ročníku 39 končím fotkou toho darovaného tuzemáku (podařilo se ho na místě vypít ani ne polovinu, všichni tvrdili, že mají cukrovku) na mém současném pracovišti. Na monitoru je ta sešlost babiček a dědečků (prababiček a pradědečků) snad se vám to nepodaří zvětšit, a kdyby já tam nejsem, páč jsem to fotil. SEŠLOST DRUHÁ – BUDĚJCKÁ O té se mi píše lehčeji, protože se na ni teprve těším a mohu tedy fantazírovat dle libosti. Jsem například přesvědčen, že tentokrát na nás Fány nehodí sranec i když jistě v minulosti vždy řádně zdůvodněný. Radost mám i z toho, že nebude nutno držet minutu ticha, neboť nikdo nenatáhl brka. Věřím, že věkovitý Bóďa nebude zase někde ve světě a já uvidím, jak může jeden už nepříliš vzdálený stovce skvěle vypadat, což mě fyzicky strádajícímu jistě vlije do žil tolik potřebný optimismus a zastaví mé mentální chátrání. Logistika celé akce, kterou má v ruce Vilda by mohla svojí dokonalostí být za vzor třeba přesouvajícím se konvojům US army. Slibuji, že si budu vážit všech přítomných, i Kyslíka přestože je lidovec, Oťase přestože mi nic pro Gévéčko neposlal a dost mě sere jak skvěle vypadá, přestože je starší. Fildovi slibuji, že si nezapálím (nevím od koho bych mohl vyžebrat cígo). Chápu, že příbramskému Pepikovi zabránily jeho vlastní oči v účasti, jen mi je líto, že tam nebude ani jeho hafan (byla by tam alespoň nějaká lidská tvář). Včera mi, stejně asi jako i vám zavolal Jarda Strnad, bylo to fajn, Škoda, že barvy strakonických dudáků bude bránit jen Novas. Jardu zdravím do Prahy a držím mu palce, aby za rok už nebyla u Olbramovic výluka a my jsme se viděli v Budějcích, Koho jsem vynechal? Andulu, Harmase, Jardu Dudka, Milana z Hluboké, Pepu z Tabora … všechny vás mám rád tak vás rád uvidím, jenom mi už dochází řádky: ZÍTRA AHOJ! Čerňas Dnešní mimořádný srazový veČERNÍK 2019 má 12 stránek a 4 298 slov 12/12