GV Podzimník R4 2019-2020 komplet

Český kníže a kancléř čtyř císařů. Více o této velké osobnosti našich dějin najdete v rubrice Trocha historie nikoho nezabije na str. 14.

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 VÁŽENÍ A MILÍ ABONENTI GÉVÉČKA, Něco končí a něco začíná. Končící je ta nej- Když mě nutí termíny, tak se musím snažit. Na lepší část roku, léto, prázdniny. Jako pokaždé téma zahájení školního roku jsem vypotil pár jsem si naplánoval, jak si to užiju a co všechno vzpomínek, jak jsem nastupoval na střední ško- stihnu. Jak každý z vás, vlastnící venkovní ne- lu. V dalším článku o téměř zapomenutých vý- movitost dobře zná, není to plánování jen o vý- ročích se musím mimo jiné zastat práv trpaslí- letech, návštěvách pozoruhodností, ale i o udr- ků. Kdo jiný, když ne já. Povinností je vzpome- žovacích, případně vylepšujících, pracích. Má nout výročí, které zapomenout by byla haneb- nemovitost sice patří k nejmenším, ale kam se nost. Karel Veliký se dožívá osmdesáti let, podívám, všude je třeba něco opravit, jak už to snad někdo vzpomene že i naše GV, jeho dítě, tak u 200 let starých chaloupek bývá. Množství bude už pětileté. Do šejkru dávám doporučení potřebné práce se lineárně zvyšuje, má chuť čtenářům na skvělou knihu, která v sobě obsa- pracovat stejně lineárně klesá. Logicky se obě huje příběh dobrodružný, vědecký i milostný křivky nepotkají. I když jsem se předem roz- o výpravě Andrého k severní točně. Tolik já. hodl, že letos toho udělám víc a lépe, dopadlo to, jak správně tušíte, jako obvykle. V červnu Slušelo by se, abych byl dal přednost ostatním jsem v pohodě, do podzimu času dost. V čer- autorům naší redakce, ale to jsem nemohl. venci nastoupila tropická vedra, to dá rozum, Pavel zatím přede mnou své příspěvky úspěš- že za takových teplot se pracovat nedá. A na- ně tají a kdybych popsal, co připravuje Karel, jednou je tu konec září, deštivo a chladno. Ve- už by se na mně nedostalo (místo). Tak jen dry zchoulostivělé tělo si žádá topení a hlavní upozorňuji na jeho článek k mezinárodnímu dni práce se soustředí na přípravu dříví do kamen. rumu (obzvláště výživné), jeho poučení „za tři A já rád štípám dříví a baví mě topit v našich kila“ a na elegantní způsob, jak se vyhnout historických kachlových kamnech. Tak hanba tomu, aby na sebe něco prozradil. A ještě mu mi, většina toho, co jsem naplánoval, nesplně- to stačilo na hezký Konečník. Kdo umí, umí. no. Taky do Gévéčka, kde nic, tu nic. A to za- Tak se nechte překvapit. A naše redakční heslo čínající jsou varovná upozornění o termínech zní „vydržať“. vydání podzimního čísla. Karel se vytahuje, co už všechno napsal, Pavel mě telefonem honí, (StJ) že zatím může naplnit jen pár posledních stránek a Konečník. K tomu Hubáček, v Koruně je- dovatě podotýká, že už jsme dlouho nic nenapsali. Ten pod- zim mi hezky začíná. Je to jak zamlada, taky jsem úkoly a vý- kresy dělal až na poslední chví- li. Co se v mládí naučíš... Teď se mi to hodí. Ať žije prokrastinace. ** Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 3

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 CO V GV PODZIMNÍKU NAJDETE? Mrkněte níže na obsah Velebný kmete3 (StJ & PpR) ..............................................................................................05 Bazárek opotřebených vzpomínek1 (Standa Jedlička) ......................................................07 ♦ Prošvihnutá hodina (StJ) ....................................................................................................07 ♦ 2 koruny – červnová a záříjová (KčS) ......................................................................... 08 ♦ Malá skoro zapomenutá výročí (StJ) .......................................................................... 09 ♦ Pár vzpomínek na nástup do střední školy (StJ)......................................................... 11 ♦ Jak jsem, posílen Karlem IV., přišel pozdě na hodinu materiálů (PpR)........................ 12 Trocha historie nikoho nezabije1 (Pavel P. Ries).............................................................14 ♦ Kancléř čtyř císařů..............................................................................................................14 Šejkr – jemný i ostrý kulturní mix GV1 .........................................................................16 ♦ Můj milostný příběh (StJ) ...................................................................................................16 ♦ Prázdniny bez detektivky nejsou prázdinami (KčS)..................................................... 17 ♦ Causa Mayerling (PpR) .............................................................................................. 17 ♦ Riesův samoobslužný kinoTVbar............................................................................... 18 • Bio Ráj........................................................................................................................... 18 ♦ Přejímání – občasník o tomto fenomenu v hudbě ...................................................... 19 VeČERNÍK3 (KčS).............................................................................................................21 ♦ Světový den rumu...............................................................................................................21 ♦ Rufe, Rufe! ............................................................................................................... 23 Hlášení školního rozhlasu1 (Pavel Janus) ........................................................................24 Konečník aneb na poslední straně1 (KčS) .....................................................................26 ♦ Aneb nic jsem neprošvihnul ..............................................................................................26 (1)Stálé rubriky nebo občasné (2)Téma měsíce (3)Volné téma (4)Téma čísla Tiráž Toto číslo GéVéčka vychází v elektronické podobě 14. 10. 2019 na internetu (http://fotovideo.ries.cz/fotogalerie/mesicnik-gv-2/) Emeritní šéfredaktor a menšinový akcionář: Karel Černík Artdirector: Pavel P. Ries Hlavní ilustrátorka – občasně externě spolupracující: Zuzana Onderová Redakční rada: Karel Černík (KčS), Stanislav Jedlička (StJ – úřadující šéfredaktor), Pavel P. Ries (PpR) Externí občasná redakční spolupráce: Ilona Horáčková (IhP), Pavel Janus (PjŘ), Zuzana Onderová (ZoO) Adresa redakce a kontakt: někde v Sokolově, [email protected] Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 4

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 * * * * VELEBNÝ KMETE * * * * T ak byl údajně přivítán na oslavě svých padesátých naro- zenin jistý Emil Frýda. Půjčuji si tohle oslovení pro oslavu Karlovy tuplované čtyřicítky, jelikož sám nic tak důstojného nevymyslím. Koneckonců, v obou případech se jedná o vá- žené literáty. Dovolte mi pár slov k této slavné události. Kva- lifikuje mě k tomu (snad) pár desetiletí, která jsme s Karlem trávili ve společném kabinetě č. 24/25. Sluší se, abych nejprve uvedl malý přehled studenstva. Od skupinové výuky s pomocí kladných vlastností této znamenité osob- slabším, tvorbou testů, skvělou evidencí do- nosti. Jiné ani nelze u našeho oslavence cházky a výsledků a v mnohém dalším, byl najít. Již při prvním setkání, před více než pa- vždy mým vzorem (bohužel nedostižným). Seč- desáti léty, mi bylo jasné, že budeme mít cosi teno a podtrženo, mohl bych ve svém chvalo- společného. Místo jeho původu, slabý klatovský zpěvu pokračovat a přesto bych nevystihnul přízvuk, jasné vyjadřování a přátelské chování všechny kvality jeho osobnosti. Vzor člověka, mi konvenovalo a to jsem ještě netušil, že bude který ať dělá, co dělá, dělá to víc než dobře. mým šéfem. A tím je mi neoficiálně vlastně do- dnes. I když má žena ho spíše, než za mého K závěru bych měl, věren své rýpavé povaze šéfa považuje za mého Guru. Není to jen jeho najít i nějaká negativa. Však marná snaha. charisma, ale skvělé organizační schopnosti a Snad jen postupný odklon od práce učitelské obdivuhodná schopnost vystihnout vždy pod- k veřejné činnosti a odchod z Ústavu. Zachrá- statu problému a jeho řešení. Celý život mi im- nit, či zlepšit svět je nemožné, energie na to ponuje jeho klidná povaha a diplomatické jed- vydaná je vyplýtvaná. Chápu jeho pohnutky. nání. Navenek se nikdy nerozčílí. Je ctižádosti- Náš kabinet, ani Ústav však už nikdy nebyl, co vý a touží, abychom byli vždy ti nejlepší (osa- předtím. Na druhou stranu mohu říci, že odešel mělé hvězdy), což byl také i můj sen. Pod jeho právě včas, Titanik se začal naklánět a jeho vedením zažil náš Ústav ne-li zlaté, pak jistě pád ke dnu pokračuje, je nezadržitelný. nejlepší časy. Co Ústav, i já. Asi to nebylo hez- ké, když jsem přivítal jeho sesazení z funkce A teď něco nevážného. Celých 50 let spolu bo- a návrat do našeho kabinetu. Nejlepší část mé jujeme o to, kdo z nás dvou je menší. Dnes, při profesní dráhy byla pod vlivem neutuchajícího této slavnostní příležitosti, mohu poprvé přiz- ohňostroje jeho nápadů. Stovky životních zážit- nat, že Karel je skutečně o 1,5 cm vyšší než já. ků, které bych bez něho nikdy nezískal. Což by Nebo aspoň dříve byl. Nemrzí mě to, v historii mě samotného někdy napadlo zařídit si náš ka- se proslavili lidé mnohem menší. Třeba jistý binet jako salon, vytapetovaný, vybavený ná- Bonaparte, nebo Džugašvili. Proto volám s pá- bytkem z obchodního domu „kostel Bazar\" ve nem z Bergeracu (mírně upraveno): „Malá pos- Varech a za vlastní prachy? Následně pak zá- tava, toť velkého ducha značí.“ bavný boj s vedením našeho zapšklého Ústa- vu, končící čestnou remizou a inventárními čí- Tak všechno nejlepší náš kolego, řediteli školy, sly na našem nábytku. Nemohu nezmínit i zá- řediteli Ústavu, šéfredaktore GV-čka, starosto žitky osobní, noclehy v lese (pod širákem), a bůhví co ještě. Ať se splní předpověď našeho bloudění po hranici mezi státy s celou třídou, předpovědního oddělení ukazující tě, jak ve sto jedinečné výlety po jižních Čechách (od Klatov letech roznášíš nová čísla svých časopisů. po Lipno, od Budějic po Nové Hrady) a mnohé další. Mnozí z vás jistě vzpomenou na oslavy P.S. a mejdany v našem kabinetě, vtipné dary a ko- láže Karlem vytvářené, veselé sportovní soutě- Abych předešel kritice uznávám, že nápad po- že (běh po zadním schodišti, hod gumovkou užít uvedený název článku je zcela mimo mísu. a podobné ptákoviny. Oslavenec se nikdy nenechal velebit (i když by bylo za co) a na kmeta při své sportovní posta- K tomu všemu se ale Karlova činnost z 80% vě rozhodně nevypadá. zabývala zlepšením organizace a metod výuky Standa Připojuji se i já k přání Standy. V životě jsem neměl moc učitelů, kteří ve mě zanechali silný otisk své osobnosti. Karel k nim rozhodně patří. Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 5

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 své výšky 192 cm mám lepší nadhled a z této pozice se mi jeví, že oba mají výšku stejnou. Zažil jsem jej ja- Nebo je rozdíl tak zanedbatelný, že není z mé- ko učitele a pak ho pohledu vidět. Standa zde už zmínil mého kolegu. Může mi oblíbence, který ač malý, byl hodně velký. Do- jen mrzet, že od- konce se na toto téma vypráví údajná historka, chodem do Pra- kdy se Napoleon snažil dosáhnout na knížku hy jsem již nemo- vysoko v regálu, ale marně. V tu chvíli přiskočil hl zkusit mít jej ochotný tajemník se slovy: „Dovolte, sire, já za šéfa. Sem tam Vám tu knihu podám, jsem větší.“ Napoleon ho jsme se potkávali zpražil pohledem a opáčil: „Chtěl jste snad říci a vždy to bylo vyšší, pane, není-liž pravda!“ Chci tím jenom fajn, včetně sou- doložit, že pro mne není důležité o kolik je kdo časné práce na z mých bývalých učitelů, pak kolegů a dnes ka- jeho nápadu vy- marádů vyšší. Pro mne jsou oba velkými učiteli, dávat Gévéčko, kteří mi toho do života dali hodně. kdy jsme se při této několikaleté spolupráci stali kamarády. (PpR) Jinak, co se týká letitého sporu Karla a Standy o tom, kdo z nich je vyšší, tak si myslím, že ze A tady přikládám, jako ilustraci k tomu o čem Standa píše, pár dobových obrázků: Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 6

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 BAZÁREK OPOTŘEBENÝCH VZPOMÍNEK Standy Jedličky PROŠVIHNUTÁ HODINA K dyž mě, v dobré víře, napadne o čem do mé snahy leccos připletlo. Snad nejlépe se bychom mohli v GV napsat, skončí to mi dařilo chovat se zdárně na základce. Zda obvykle tak, že bych si dal raději facku. byla příčinou má snaha, nebo sousedovic He- Tak to bylo s nápadem psát o našich vysvěd- lenka, která mé přestupky okamžitě hlásila mé čeních, kdy jsem musel skousnout, že Karel matce, nebo matčina násilná výchovná praxe, měl celou školní docházku samé jedničky, už nevím. Je to dávno a modřiny se rychle za- kdežto já jen v první třídě. Známku z chování hojily. Na průmyslovce se situace zhoršila měl vždy za jedna a já na průmce dokonce i (zlepšila). Sto kilometrová vzdálenost mě zba- vila hrozby Damoklova meče nad hlavou. Teh- jednou za tři. Neměl jsem v oblibě, když mě dy jsem občas vynechal účast na některých ho- předhazovali někoho lepšího za vzor. A teď to dinách (náhodou zrovna těch, kdy se psaly samé. Když jsem navrhl téma: „Jak jsem pro- kompozice, či testy). Jindy mě spolužáci přes- švihl vyučovací hodinu, zapomněl, zaspal, něco vědčili, že zajímavější bude jít si zahrát karty a mi do toho vlezlo a pod“, tak si v Konečníku já, nevinný jinoch, podlehl. Také první (a další) můžete přečíst, co mi Karel napsal. Zase mo- rande byla praktičtější dopoledne, v městském hu, bledý závistí, uvažovat, mám se přiznat? parku za divadlem. K zamaskování této činnosti Ale skauti přece nelžou. Já jsem tedy pro- mi někdy pomohl náš laskavý školník, pan švihnul vyučovací hodinu vícekrát. Tedy ze mě, Chaloupka, vyžádaje si (údajně) mé pomoci při by Karlem jmenovaní pánové, Komenský, Ne- skládání uhlí, později, když mi otrnulo, by se jedlý, Kahuda, Špaček, Špeta a další, mít ra- otec divil, co všechno na omluvném listě pode- dost nemohli. Ale proč taky? Proč mám být pro psal. Musím ale zdůraznit, že maturitní studia radost někomu jinému, než sám sobě? jsem zvládl, na poprvé a mezi nejlepšími. Tím Ačkoli jsem si vždy přál být vzorným žákem, skončila doba, kdy jsem se musel zodpovídat studentem a potažmo i vyučujícím, často se mi ze svého flákání rodičům, dál už jedu na vlastní triko. Při vysokoškolském studiu jsem docházel pra- videlně, bylo to v mém vlastním zájmu, dost nás prali a jako dospělý, už by měl člověk mít dost rozumu. Vzpomínám jen na tři případy. V roce 1968 mluvil v plzeňském divadle jistý Goldstücker, šli jsme tam místo přednášek. Druhým příkladem byly přednášky soudruha asistenta Kuny z katedry Marxleninizmu. Byl to blb a jeho klasifikovaný zápočet jsem získal i přes značnou absenci nabiflováním sjezdů KSČ za první republiky. Za třetí případ se stydím. Bylo to v Praze, v Celetné. Od 14 hod. nám přednášel docent Čáp, autor knih o psy- Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 7

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 když jsem jel do Klášterce nakupovat porcelán (to ta chamtivost), při zápase v kroketu mezi chologii učení. Stařičký pán, přivydělával si budovami školy (tenkrát se mi opravdu nechtě- k penzi. Když jsem pochopil, že čte z jedné ze lo) a hlavně jsem vynechával zahájení školního svých knih, utíkal jsem na rychlík ve 14:20. roku ve sporthale. To tedy s chutí. Nejsem cvi- A jako učitel mám dost čisté svědomí. nestepo- čená opice. Na další hříchy si odmítám vzpo- val jsem sice pět minut před zvoněním u dveří menout. Však si mě ta banda užila dost, sháněl třídy, ale zbytečně jsem nevynechával. Pár bylo jsem hodiny navíc, když někdo chyběl. hodin zaspaných, někdy nám dráhy (ČD) udělaly jízdní pauzu, to když klekla lokomotiva, (StJ) nebo někoho přejeli. Z mé viny se přiznávám ze zapomenutí na supl, z vynechání hodiny, 2 KORUNY – červnová a záříjová Toto není marketingová reklamní akce slibující výši 50% zatím nebudeme trestat zhoršenou známkou z chování. Důvodem je jejich zatím vám, že ušetříte dvě koruny, když koupíte to či 50% účast. ono, ale seriózní pokus o značně podrobný ra- port z předprázdninového (15. 6.) a poprázd- Konstatujeme určitou lítost nad tím, že kolokvia ninového (17. 9.) filozofického fóra vysloužilců nebyla ozdobena přítomností relativně mladých a zasloužilců Ústavu. ZoO a 2H (Helena H.) Účast Probíraná témata Přestože se archivní snímky na titulní straně ra- portu snaží přesvědčit o tom, že červnové fó- Nesla se v duchu základní teze: „Ať zhyne hor- ší nový svět a vrátí se ten starý lepší!“ rum bylo machistickou akcí není tomu tak. To jen vlídnější počasí dovolilo přítomným dámám  Převaha elektrovysloužilců konstatovala (ja- vítat později přicházející účastníky (Hubajda) ko vždy), že úpadek úrovně elektrooborů na předzahrádce (stejně jako zapsat ty, co mi- dosahuje nebetyčných výšin (všude, nejen zeli dříve). Seznam účinkujících v červnu (16) na Ústavu) a jmenovitě bylo vzpomenuto a v září (14) se tak lišil jen nepatrně. Pochvalu celé řady jmen bývalých absolventů, kteří za setrvalou účast (přestože ví, co je tady čeká) měli úroveň hodnou udělení Nobelovky za a osobní odvahu (viz předchozí závorka) je tak elektrotechniku (samozřejmě díky jejich uči- možno vyslovit: Marušce D., Jiřince Č. a Vaš- telům). kovi R., Jelenovi, Roubasovi, Otíkovi ze Sušic, Karlovi Klikovi (odchází vždy první), Hubajdovi  Přítomna byla i každoměsíční debata věno- (pozdní příchody), středočeským exponentům vaná lavinovitě přibývajícím zdravotní kri- zím přítomných filozofů. Stejné jako vždy Milanovi M. a Ivovi B., karlovarský okres zastu- bylo i její vyústění do optimistického: „Kdy- povali Kytka a Jirka S. (jeho taxi) a redaktorům by nám Pánbůh náš současný stav za- GV – StJ + KčS. Absenci na obou akcích Pivňa, chovati ráčil.“ S potěšením, vzhledem k prá- Pavlové (Buštěhrad + Habartov), Alena M ve vě vládou schválenému státnímu rozpočtu, byla přijata informace o jeho navýšení o pár Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 8

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 se zasloužilými kusy (50 a více let ve služ- bách Ústavu) ohleduplněji a uvědomili si, že miliard pro zdravotně postižené (třeba si diplom na rozlučku má mnohem vyšší umě- leckou úroveň, pokud je slušně finančně za- taky zobneme). rámován (nemusí to být zrovna obligátní  Budovatelé se pochlubili prací na svých stá- le honosnějších nemovitostech (No, Je, Br), zlatý padák) pěstitelé (Je) rostoucími hektarovými výno- sy a podpantofláci (všichni) svými úspěchy  Ústavní grafouš, ještě než odešel bát se u při plnění příkazů ředitelek domácností. O2TV o osud milované Slávie, stačil všem doporučit knihu Jitky Neradové „Třídní kníž-  Klimatická deprese nedolehla na nikoho ka do tramvaje“. Lze ji zakoupit v knih- z přítomných. Všichni už všechno zažili. kupectví za 70 Kč, nebo si ji půjčit díky me- ziknihovní výpůjční službě v sokolovské Málokdo pije vodu a tak se nebojí sucha. městské knihovně za 130 Kč. No neberte Někteří zašli tak daleko, že uráželi sv. Gré- to. Je fakt skvělá a informuje o škole dneš- ka. Zde několik ze závěrečných hlášek tu. (zápisů do žákajdy), kterými konči každá ze  Jirka Roubas předoslavil již 26. (+50.) naro- 32 kapitolek: zeniny. Díky za narozeninový nápoj Jiří. Standa vypadal jako Pavlovův pes, přesto-  „Mlátil spolužačku perem, až mu že měl v misce Birel. Přejeme, aby se Mi- vystříklo.“ líkovský střelecký memoriál opět vydařil.  „Při sexuální výchově osahává  Hubajdovi se zastesklo po Gévéčku. „Flá- spolužačky a tvrdí, že se vzdě- káte se redaktoři“, pravil. Přítomný šéfre- lává.“ daktor Miloše ubezpečil, že určitě (snad) se před příští Korunou dočká požadovaného  „Skákal mi do výkladu a chtěl vi- (Podzimník GV), tedy pokud nezklame buš- dět můj diplom.“ těhradská literárně-dizajnová divize firmy. (KčS)  Přijato doporučení pro ředitele Ústavu, aby do budoucna, plni uctivé empatie, nakládali MALÁ SKORO ZAPOMENUTÁ VÝROČÍ K rom oslav převelikých, kdy televize omílá od rána do noci co nesmíme zapomenout, kdy kaž- dý rádoby politický velikán se producíruje obyvatelstvu na očích a k dobrému mravu patří odhalit nějakou pamětní desku, přinést květinku, neb květinku jinými přinesenou hodit do koše, jsou i jiná výročí, po kterých by neštěkl ani pes. Což tuhle nespravedlivost napravit? Nabízím několik, mě milých výročí letošních prázdnin, doufaje, že potěším i některé z vás. 21. 6. – Mezinárodní den zahradních trpaslíků Už slyším pomluvy (Karlovy), proč jsem vybral zrovna tohle téma. Ale nešť. Těmto malým veselým chlapíkům máme co vracet za léta ústrků v době minulé. Těžko pochopit, proč prá- vě oni byli vybráni za etalon nevkusu a kýče, za buržoazní překonané vzory. Což jsme neměli dost jiných kýčů? Vzpomeňte si na trojdílná ok- na, břizolitové omítky, vilu „Šumperák“, nebo plechové plachetnice na zdech obývacích po- kojů? Malí strážci našich zahrad si nehráli na nic jiného a byli navíc i užiteční. Svítili svými lu- cerničkami a opírajíc se o nářadí připomínali práce, které je nutno udělat. Svými zářivými barvami rozveselovali zeleň vůkol. Přesto byli uráženi a vytlačováni z našeho povědomí. Ne- jen z našeho, ale i z kulturního trpaslík zcela vymizel. Teprve v šedesátých létech minulého století se začal objevovat nejprve v písních S+Š „Jezdím ke svému strýci, co bydlí v Pro- sečnici, sádrové trpaslíci on na zahradě má…“, Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 9

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 na dostala do správných rukou. Nejen štěstí, ale i výtečná konstrukce pomohly. Na rozdíl od v písních skupiny Rangers (Plavci) „Trpasličí tehdy běžných víceplošníků s mnoha lanovými svatba“ a pak také ve večerníčku „Pitrýsek\", výztuhami (létající chmelnice), byl Bleriotův le- „Krysáci\" a nezapomenutelný Viktor Sodoma. toun mistrně pevné konstrukce, v uspořádání od té doby běžným u všech letadel. Vážil (i s pi- Mezi zahrádkáři pak vzniká hnutí „na každou českou zahradu aspoň jeden trpaslík\". Velkou lotem a benzinem) pouhých 340kg. Ta cena se posilou našeho hnutí byly cesty do NDR. Vzpo- meňte na zahradu v kopci na Schoenberg, kde nakonec ukázala jako zanedbatelná, následná nejméně 20 mrňousů mávalo našim cyklistic- pozvání na předváděcí lety po celé Evropě kým výletům. V současnosti vzniká mezinárod- vynesly více, než desetinásobek. Bleriot zavedl ní akce „Osvoboď svého (nebo sousedova) tr- paslíka.\" Vezmi ho do světa, vyfotografuj ho výrobu svých letadel. Jedno z nich zakoupil ta- před charakteristickými památkami. I zastyděl ké ing. Kašpar a uskutečnil přelet Pardubice - jsem se, že vykořisťuju našeho Ludvíčka, který mnoho let vítá návštěvy u branky naší zahrádky Praha. a musím ho vzít do Chebu, na fotku před Špa- líčkem. 29. srpen 1949 25. červenec 1909 Start závodů nukleárního zbrojení. Toto datum zkušebního výbuchu první ruské jaderné pumy Tohoto dne a roku přelétl Luis Bleriot jako první v kazašské stepi ukončilo monopol USA. Za pomoci špionáže manželů Rozenbergových, z Francie do Anglie a získal tak cenu 1000 liber vědců ukořistěných v poraženém Německu (25 000 franků). Pozoruhodná není ta vzdále- (Klaus Fuchs) i místních fyziků (Sacharov) do- nost 40 km, nad pevninou byla již dříve pře- sáhla Stalinova říše vojenského vyrovnání. Nej- konána. Tím zajímavým je, že se jednalo o zá- sem rozhodně fandou Rudé armády, ale datum je to pozoruhodné. Od té doby se datují pojmy vod mezi Bleriotem a Hubertem Lathamem a „jaderný pat“, údajně udržující světový mír, dále štěstí se tentokrát výjimečně přiklonilo na stra- pojem „1962“ schopnost zabít každého člo- nu toho, kdo to více potřeboval. Bleriot do věka na Zemi několikrát. V osmdesátých letech svých konstrukcí a pokusů vložil veškerý maje- byl owerkill asi 40. Bylo by to směšné (každého tek, nadělal dluhy a neměl na zaplacení motoru lze zabít jen jednou), ale holt sichr je sichr. Ta- Anzani, se kterým let uskutečnil. Jedině získání ké od té doby leží existence života na planetě ceny za přelet ho mohlo zachránit od bankrotu. v rukou zelených mozků, na což raději ani ne- Latham byl člověk movitý, fešák, oblíbenec no- myslet. Naše naděje je, že i mezi nimi se naj- vinářů i žen. Startoval k svému pokusu dříve, dou lidé, milující svou ženu a děti a dokáží od- než Blériot, ale měl smůlu kvůli nespolehlivému mítnout stisknout ten červený knoflík. Při bloká- motoru. Přistál do moře 10 km před cílem. Ani při dvou dalších pokusech nedoletěl. Tak se ce- dě Kuby roku 1962, ztratila jedna z ruských po- norek spojení a její kapitán se domníval, že vál- Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 10

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 averzi k lampasákům, najmě pak ruským, bych toho chlapa s radostí obejmul. ka vypukla. K odpálení jaderných raket potře- Podrobnosti k příběhu ponorky najdete ZDE. boval souhlas tří důstojníků (kapitána, politruka a prvního důstojníka). Ten poslední souhlas od- (StJ) mítl. Já, který tou dobou končil ZVS a těšil se na svou budoucí ženu a na civil, si ani nemohl uvědomit, jak blízko byl konec všeho. A při vší PÁR VZPOMÍNEK NA NÁSTUP DO STŘEDNÍ ŠKOLY Bylo krásné léto roku 1955. Čerstvě čtr- k řece a krajina se stala romantickou. Kuželovi- náctiletý, tedy dle mého mínění zcela do- té kopce se zříceninami starých hradů, skály spělý jsem musel vyrazit do „velkého světa“, opustit rodné hnízdo (tehdy už v Chebu) nad řekou, vodáci na lodích, koupající se děv- a vyměnit dohled rodičů za (dosud netušený) čata, byl krásný výhled a důvod k mávání. Za dozor „vychovatelů“ na internátě. Tedy jmeno- Kláštercem řeka zmizela z dohledu a vrátily se valo se to „Domov mládeže“, ale s domovem to úvahy, co mě čeká. Intr byl podle názoru kama- mělo společného pramálo. Celkem výborný tré- rádů něco mezi polepšovnou a vězením. Vlast- nink na základní vojenskou službu. To nejhorší ní představy mě naštěstí chyběly. Organizova- však byla nutnost se rozloučit se spolužáky a ný čas, povinné studium, vycházky s vychova- kamarády dětských her a bojů. Jak jsem závi- telem, budíček a úklid, to vše jsem ještě netušil děl těm, kteří zůstávali v místě, na jedenácti- a dobře tak. Nakonec, člověk se snadno přizpů- letce, nebo učňovce. No, mohl jsem si za to sobí. sám, plánujíc si zářnou budoucnost elektroin- Nádraží v Chomutuvě je pěkný kus cesty od ženýra, miláčka elektromotorů a transformáto- rů. Nakonec bylo, jako obvykle, vše trochu ji- města, k internátu jsem dorazil až skoro v 21 nak. Ale k věci, tedy k první cestě. Na konci léta hod. Byla to bývalá církevní budova přistavěná jsme si, celá parta, užívali slunce a vody na sle- k luteránskému kostelíku. Po několikerém zaz- pém rameni řeky Ohře, na Větrníku. Větrník byl vonění se přišourala Frau Róza, v jedné osobě typická americká věž s třímetrovým lopatkovým domovnice, uklizečka a pomocná kuchařka. Někteří spolužáci o ní později tvrdili, že je Qva- kolem. Za blahých kapitalistických dob kolo pohánělo pumpu. Nyní už dávno ne, nám slou- žila plošina ve výši pěti metrů jako sluneční te- rasa.Tu poslední srpnovou neděli jsem se ne- rad musel rozloučit s přáteli, už před třetí. Ces- ta k nádraží trvala dobrou hodinku. Vlak na Chomutov startoval v 16:20. Samozřejmě oso- bák, třetí třídou. Šetrnost byla v naší rodině zá- kladním příkazem. Jen tak se mé matce poda- řilo ušetřit na vilu se zahradou a otci na vysně- ný automobil. Mě nic nevadilo, těšil jsem se na budoucnost začínající odjezdem. Byla to moc hezká cesta, i dnes patří trať vedoucí při řece údolím Ohře k nejromantičtějším. Navíc tehdy těch 100 km trvalo osobáku celé 4 hodiny, to si člověk mohl krajiny a okolí užít. Hned při výjez- du mi kamarádi uspořádali na Větrníku rozlou- čení, vyšplhali po lopatkách až na vrchol kola a mávali mi osuškou na pozdrav. Zamlžil se mi zrak a mával jsem z okna vlaku také, dokud jsme si nezmizeli z dohledu. Cestou až do Varů jsem si rozšiřoval znalosti cizích jazyků. Nápisy „Okupato“ a „E pericolo sporghesi“ ukazovaly, že tyto vagony zajížděly v naší monarchii až do Terstu, nebo aspoň do Tyrol. Takže tradice čes- kých drah používat vagóny až 50 let staré, není nic nového. Za Ostrovem se trať přimkla těsně Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 11

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 ký svět, co hodlám dobýt, rozhodně nepředsta- voval. Asi dojde ke konfliktům, přece nemohou simodovou sestrou, jiní říkali, že svatební kytici dospělého člověka takhle omezovat. Teprve po- měla z plavuní a přesliček. To od nich nebylo zději mi došlo, že jsem si z toho vlaku měl při- pěkné. Mě odvedla přízemní klenutou chodbou, nést to nejdůležitější poučení, které znělo „Ne- kolem refektáře, naší jídelny, do patra, kde če- nahýňajte sa z okien!“ Já se nahýňal často, tím kal dozorce, eufemicky zvaný „soudruh vycho- vyčníval z řady a stejně často dostával přes vatel“, jak jsem ho měl oslovovat. Přidělil mi nos a někdy i přes papulu. postel na šestilůžáku a ukázal mi velkou míst- nost, dříve snad modlitebnu, kde byl na dveřích (StJ) nápis „STUDOVNA“. Tam mám trávit čas od 15 hod. do18 hod. (do večeře), a po večeři od 19 hod do 20 hod. No nazdar! Tak jsem si ten vel- JAK JSEM, POSÍLEN KARLEM IV., PŘIŠEL POZDĚ NA HODINU MATERIÁLŮ, KDE JSEM MUSEL HÁJIT VLADISLAVA JAGELLONSKÉHO PROTI LADISLAVU POHROBKOVI Já vím, ten titulek vypadá dost bláznivě, ale své lavice pomrkávala. Omluvil jsem se tedy vysvětlím. Tedy nepřišel jsem pozdě na vyučujícímu – raději ne moc zblízka, aby ze mě svoji hodinu jako vyučující, ale jako stu- nebylo cítit to pivo – za pozdní příchod způ- dent večerní průmyslovky oboru sdělovací a ra- sobený zpožděním autobusu a zasedl jsem na diotechnická zařízení v Karlových Varech pod své místo, před Alenu a Anču. Ty mi bleskově pivovarem. Zde jsem začal studovat hned po vysvětlily, že Honzovič je nemocný a tak máme vyučení na našem Ústavu. Ještě blíže ke škole supl, který materiálům nerozumí a proto jede než pivovar, který produkoval známé a dobré literaturu. Aha, odtud ten Hynek z Poděbrad, pivo Karel IV., byl hotel Brix, kam jsme často renesanční básník a bonviván, ke kterému chodili za školu na tento mok, a to hlavně místo jsme se zatím v literatuře nedostali, tak jsem některých hodin, jako byla třeba ruština. Ta byla ten předstih přivítal. Suplent byl právě ve fázi většinou první hodinu a tak jsme se na ni mu- výkladu, kdy nám chtěl přiblížit v kostce dobu, seli posílit. Dopadlo to obvykle tak, že jsme ji ve které Hynek žil. Zmínil tedy to, že byl synem v Brixu proseděli celou a někdy i hodinu další. Jiřího z Poděbrad a jeho druhé ženy Johanky z Rožmitála a protože byl nejen schopný literát, Jenže v úterý byla druhá hodina elektromateri- ály a ty mne bavily. Vždy jsem chtěl vědět jejich ale i politik, byl po smrti otce zvolen správcem vlastnosti, původ a k čemu se používají. Však země, neboť nově zvolený král Ladislav Jagel- jsem je také ve své pozdější učitelské praxi učil. Po dvou Karlech, jsem tam spolužáky Pe- lonský byl patnáctiletý a tedy nezletilý a proto pu Šístka a Jirku Pavliše nechal a spěchal na zatím nemohl vládnout samostatně. Zpozorněl hodinu. Stejně jsem to nestihl a přišel o deset jsem. Slyšel jsem dobře? Ladislav Jagellonský? minut později. Jenže za katedrou nestál učitel Přihlásil jsem se tedy a zeptal se učitele, zda materiálů Honzovič, ale neznámý mladý kantor, říkal Ladislav. celkem sympatického vzhledu a povídal něco Potvrdil, že ano. o Hynkovi z Poděbrad. To mě zaujalo, i když „Jenže on to byl Vladislav, ne Ladislav“, opáčil značně zmátlo a na moment jsem si myslel, že jsem si spletl třídu. Naše dvě nepřehlédnutelná jsem. děvčata Anča s Alenou na mě ale přátelsky ze Kantor se zatvářil nepříjemně a s jistotou pro- fesora historie, kterému kazí výklad moucha, mi sdělil, že se pletu, že se opravdu jedná o La- dislava Jagellonského a ať si zopakuji dějepis, že v literatuře nemá čas jít do podrobností. Přij- du pozdě a ještě ho vyrušuju. Dva Karlové ve mě a poměrně dobrá znalost mé oblíbené poděbradské doby zapůsobilo ja- ko červený hadr před býkem v aréně. Slušně, ale důrazně jsem vyrazil na steč: „Historii, alespoň doby poděbradské, znám do- bře, ale vy si pletete Ladislava Pohrobka s Vla- dislavem Jagellonským. Oba sice byli českými králi, ale Ladislav před Jiřím z Poděbrad a Vla- Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 12

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 minutě dalšího výkladu zarazil, podíval se na mě a řekl: dislav po něm.“ „Promiňte, měl jste pravdu. Spletl jsem se já. Ve třídě nastalo hrobové ticho a spolužáci se Správně je Vladislav Jagellonský.“ Pak se ob- zájmem, jako na fotbalovém zápase, sledovali, rátil ke třídě: „Je dobré, že tu máte přes dějiny jak náš střet dopadne. Anča mne šťouchla do znalce, vyučující je tak pod kontrolou. Ještě zad a potutelně zašeptala: „Hele nech toho! Ko- lik si těch Karlíků vypil?“ „Nemám teď čas vám vysvětlovat váš omyl. Té- jednou se omlouvám.“ Vida, můj první úsudek ma je renesanční poezie Hynka z Poděbrad. o sympatičnosti kantora, se potvrdil i když to Pokud máte zájem, můžeme si o věci popoví- před chvílí ještě tak nevypadalo. dat po hodině.“ A aniž by čekal na moji reakci, pokračoval ve Kromě papeže nikdo z nás nejsme neomylní výkladu s výrazem, který nepřipouštěl další dis- a tak jsem tento příklad omluvy učitele za chy- kusi. Nechal jsem to tedy prozatím být s tím, že bu měl vždy jako příklad a neopomněl jsem se si to o přestávce vyříkáme, neboť napadení, že omluvit, pokud se mi někdy do výkladu chyba vloudila. A omluvil jsem se i bez upozornění, si pletu já Vladislava s Ladislavem jsem nemohl pokud jsem si ji uvědomil. na sobě nechat. Stalo se však něco, co jsem nečekal a zřejmě třída také ne. Učitel se asi po (PpR) ** Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 13

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 TROCHA HISTORIE NIKOHO NEZABIJE Stálá vzdělávací rubrika Pavla P. Riese N ašel jsem v mém bezedném archivu námět na TV cyklus, který jsem si pracovně nazval Mimochodníci času. Leží tam už asi 20 let a nějak se nepovedlo jej zatím realizovat. Měl být o zapomenutých osobnostech naší historie či málo zná- mých a to jak z politiky, tak z kultury. Prostě tyto osobnosti se nějak, ale rozhodně ne vlastní vinou, dostaly mimo čas a snahou navrhovaného cyklu mělo být je z toho zapomnění dostat ven a to pro- to, že se mi jevilo jejich zapomenutí nespravedlivé, vzhledem k tomu, co vykonaly. Proto vám představím ve čtyřech číslech tohoto ročníku GV celkem čtyři osobnosti, o kterých jste se ve škole jistě neučili. Důvody proč, byly různé. Berte to tak, že mám snahu to napravit. Nikdy není pozdě. Vybral jsem dvě ženy a dva muže, abych dodržel vyváženost. KANCLÉŘ ČTYŘ CÍSAŘŮ Z nala ho celá Evropa. Všichni ho obdivo- znovuzrození české státnosti tenkrát chyběly. vali, mnozí se ho báli. Mistr diplomacie Nebýt Kounicovy politiky, neměli bychom mož- a taktiky. Šlechtic starého českého rodu, ná svůj stát ani dnes. Byli bychom rozděleni který dělal historii. Seznamte se: mezi vítěznou koalici Pruska, Saska a Francie VÁCLAV ANTONÍN DOMINIK Z KOUNIC tak, jako bylo několikrát děleno Polsko. Tato ko- A RIETBERGU alice se vrhla na mladičkou Marii Terezii hned po úmrtí jejího otce císaře Svaté říše římské (*2. 2. 1711 Vídeň – †27. 6. 1794 Mariahilf u Vídně) Karla VI. Pragmatická sankce Karla VI. (o Možná největší z Čechů osmnáctého století le- posloupnosti nejjasnějšího arcidomu rakouské- žel v polorozpadlé slavkovské hrobce téměř ho v němž byla ustanovena nedělitelnost hab- zapomenut. Jinde by se u hrobu takového stát- sburských držav a v případě vymření mužské níka tyčil skvostný pomník. Jistě - byl to kancléř linie Habsburků nástupnictví linie ženské), se na dvoře Habsburků. Jenže pro schopného to stala cárem papíru sotva císaři byly zatlačeny bylo tehdy jedině možné místo. České králov- oči, přestože ji členové koalice za jeho života ství existovalo jen na papíře a podmínky pro uznali. Toto očekávané vítězství koalice geniálním ta- hem překazil právě Kounic, když udělal z Fran- cie spojence Rakouska. Samozřejmě, že tím zachránil i Marii Terezii a rozbití Rakouska. Fri- drich II. se dlouho nemohl vzpamatovat ze zni- čení jeho skvělého strategického plánu. Váleč- ník prostě narazil na politika. Ano, Václav Anto- nín Dominik Kounic byl skvělý politik - pan politik, jako říšský kancléř sloužil čtyřem císa- řům. Přesněji, jedné královně a třem císařům (Marii Terezii, Josefu II, Leopoldovi II. a Fran- tiškovi I.). Marie Terezie o něm mluvila jako o „spoluvládci, po jakém vždy toužila“. Že po něm toužila i jinak a on po ní, byly samozřejmě jenom dvorní klepy. Roku 1764 mu byl za zá- sluhy udělen říšský knížecí titul (Fürst von Kau- nitz-Rietberg). Dne 27. led-na 1776 byl jmeno- ván českým knížetem. Učili jsme se, abychom byli hrdí na toho či onoho. Víte o někom, kdo by byl hrdý na Václava Antonína Kounice? Fri- drichu II., řečenému Veliký, postavila na třídě Pod lipami jezdeckou sochu i někdejší NDR. My jsme na svého Kounice, Fridrichova nemé- Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 14

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 Tento velikán naší historie zemřel v Mariahilfu u Vídně 27. června 1794 ve věku 85 let (letos ně velikého soupeře, se vším všudy zapomněli. tedy uběhlo 225 let od jeho úmrtí). Poslední tři Našlo se však několik nadšenců, kteří v roce roky života žil kníže Kounic za skleněnou stě- 1993 sehnali patřičné peníze a povolení k ex- humaci jeho ostatků. Nalezli překvapivě zacho- nou ve svém paláci, obávaje se nákazy! Pozo- valou mumii, kterou přední evropský restau- ruhodné! Co se tehdy vědělo o virech? rátor PhDr. František Šubrt ve svém ateliéru Pokud se mi podařilo vás osobností Václava v Praze restauroval. (Existuje televizní dokum. o ukládání Kounice zpět do hrobky ve Slavkově Antonína Dominika z Kounic a Rietbergu nato- s velkou slávou. Dokument natočila ČT v Brně lik zaujmout, že byste o ní chtěli vědět více, v roce 1993 pod názvem Návrat kancléře.) račte kliknout na TENTO odkaz. Štuková plastika V.A.D. Kounice Hrobka Kouniců ve Slavkově u Brna Kounic v Praze Audience Kounice u M.Terezie a cís. Františka Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 15

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 ŠEJKR JEMNÝ I OSTRÝ KULTURNÍ MIX GV M ilí abonenti, jsme přesvědčeni, že mnozí z vás jste se již dávno stali pravidelnými čtenáři na- šich sice laických, ale o to upřímnějších recenzí, kterými si rozšiřujete své kulturní obzory, popřípadě se necháte inspirovat tím, na co se jit podívat do kina, čemu v TV a jakému televiznímu kanálu dát přednost před informacemi z bůhvíjakých kanálů, co přečíst za knihu a s čím se radši vůbec nezahazovat, ať již jde o divadlo, film, výstavu, koncert či literaturu. Myslíme si, že i ve čtvrt- letníku, ve který se GV v loňském školním roce přeměnilo, byste tuto rubriku postrádali a tak ji i na- dále zachováváme. Přejeme vám tedy i nadále hafo těch nejlepších zážitků (kulturních) a inspirací. MŮJ MILOSTNÝ PŘÍBĚH N ejsem žádný intoš a tedy vám nedoporu- rozsáhlých tabulek shrnuje všechny vlivy a mo- čuji žádná díla veskrze umělecká či filoso- žnosti. Ale není to jen nudná vědecká práce. fická. Jsem vesnický, na což jsem mimocho- Naopak. Autorka navštěvuje místa událostí, dem dost hrdý a tak ve mně zůstala klukovská pořádá sama vědeckou expedici na nepřístup- duše milující dobrodružství a příběhy takového ný „Bílý ostrov“, účastní se výprav na „Špicber- druhu. Když se mi dostala v mládí do rukou kni- ky“, odkud balon startoval, jede k severnímu ha „Balonem k severní točně“, byl jsem nadšen pólu. A fakta doplňuje i fantasy, vmýšlí se do a hluboký zážitek z Andreho výpravy ve mně jednání účastníků a fabuluje situace. A hlavně zůstal na celý život. Tohle byl na sto procent píše zajímavým a fascinujícím způsobem. skutečný příběh, kdy touha po splnění snu pře- Nevadí, že tajemství smrti zůstává neodhaleno. koná rozumové námitky a člověk vsadí svůj ži- vot na padesát na padesát (nebo v ruletě na Jsou knihy, které člověk nechce pustit z ruky. sudou či lichou). Nemohlo to dopadnout dobře. Kdo zná můj skeptický názor na moderní spi- Vsadit život na směr větru a na nevyzkoušený sovatelky (Agáta je jen jedna), zaslechne z dáli a neovladatelný balon může jen fantasta (sní- tichý šustivý zvuk. To si na hlavu sypu popel. lek). Navíc technicky byl balon výrobně nezvlá- Paní doktorko Beo, smekám a hluboce se uklá- nutý, vodíková náplň měla vydržet třicet dnů ním. a unikla pod hodnotu únosnosti za necelé tři dny. Od té doby se letecká výprava změnila na (StJ) polární, zase problematickou. Žádný ze tří účastníků polárníkem nebyl, jednalo se o úřed- 16 níka patentového úřadu, asistenta na VŠ a čer- stvě promovaného studenta. Výprava zmizela beze stop. Teprve po téměř třiceti létech byly na osamělém skalnatém ostrůvku objeveny pozůstatky osob, vybavení, denníky a zbytky zásob. Tajemství ovšem zůstalo, důvod k úmrtí výpravy dodnes není znám. Nyní se na trhu objevila kniha doktorky Bey Uusumy, která fascinovaná příběhem Andrého a jeho druhů, se pokusila tajemství objasnit. Vydalo ARGO pod názvem „Můj milostný pří- běh“. V té knize je všechno, romantický příběh lásky k více než stoletým událostem, je v ní výsledek mnohaleté práce na shrnutí všech faktů, dokumentů, předmětů a jejich vědeckého zhodnocení. Obsahuje emoce autorky, fotogra- fie dokumentů a překlady denníků. Vyhodnocu- je ze všech stran možné scénáře situací. Do Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 PRÁZDNINY BEZ DETEKTIVKY NEJSOU PRÁZDNINY P okud by beze zbytku platilo to, co jsem napsal do titulku, pak by muselo platit, že čím více detektivek, tím lepší prázdniny. Takže vám nabízím a doporučuji pro ty příští prázdniny (pod- zimní, vánoční, pololetní) detektivky hned tři. JEDEN AUTOR: Stefan Ahnhem (*1966) žije ve Stockholmu, vydávají ho v 27 zemích. Jeho krimiromány kombinují psychologický thriller, akční zápletky sériových vražd a tradici severské detektivní školy. TŘI KNIHY: Devátý hrob (117/493); Oběti bez tváře (111/494); Osmnáct pod nulou (108/467) ta čísla v závorkách jsou kapitoly a stránky. A to do počtu kapitol nepočítám prolog (3x) a epilog (3x). KAPITOL: 336 celkem (117+111+108) STRAN: 1 454 celkem (493+494+467) MRTVOLY: Hafo HRDINA: ten hlavní klaďas furt stejnej – detektiv Fabian Risk DĚJ: nic nepovím! Prozrazovat děj detektivky čtenáři předem, znamená cíleně ho okrádat o zážitek z četby. To nedělám. NAVÍC: dobře poznáte místopis nejen Stocholmu, ale i Kodaně a Helsinborgu. A JEŠTĚ: kdyby jste knížky nemohli sehnat, risknu to a půjčím vám svoje. (KčS) CAUSA MAYERLING No co můžete čekat ode mne než historii. Ga- a Mary a pokouší se rantuji vám ale, že se při tomto příběhu ne- budete nudit. Ke knížce jsem přišel náhodou. Má- objasnit pomocí od- me v Buštěhradu na zastávce autobusu knihov- borníků, kteří neče- ničku, kam lidi odkládají knížky, které jim nějak kaně dostali do ru- v knihovně překážejí nebo je už nechtějí a jiní lidé kou kosterní pozů- si je zde zase rozebírají, protože je chtějí, tedy alespoň si je přečíst a pak je sem zase vracejí, ať statky Mary, jak do- si je přečtou další. šlo ke tragédii v r. V téměř detektivním příběhu líčí rakouský investi- 1889 a co bylo její gativní žurnalista Geork Markus dvě z nejsenzač- příčinou. Tato sonda nějších kriminálních afér všech dob. Přestože do života obou mi- oba případy od sebe dělí víc než celé století jsou lenců je velmi špat- navzájem neoddělitelně spjaty. V lednu 1889 jsou nou vizitkou poměrů na zánku Mayerling nalezeny mrtvoly korunního habsburskského ar- cidomu a především prince Rudolfa a jeho milenky baronesy Mary povahy Františka Jo- Vetserové. A v roce 1992 obletí svět senzační zpráva o tom, že tělesné pozůstatky milenky sefa I. Ukazuje také, že se mohly dějiny korunního prince byli z její hrobky odcizeny a to i Evropy ubírat zcela jiným směrem, kdyby se Ru- s rakví. Georg Markus nás velmi čtivě seznamuje dolf se svojí liberární povahou dostal k vládě. s oběma případy a na základě nich i s Rudolfem Jedná se o útlou knihu, která má jen 140 stran (z toho 16 stran obrazové přílohy) a přečtete jí Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 17

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 příběh zaujal natolik, že byste o něm chtěli vědět více a v podobě třeba filmové, pak vám mohu jedním dechem. Kniha není novinkou na knižním doporučit ke stažení francouzsko-anglický film trhu (vyšla před více než dvaceti lety, ale jistě ji z roku 1968 Mayerling v hlavních roli s hvězdami seženete v každé knihovně. Pokud ne, rád ji za- půjčím. Lehce nabyl, lehce pozbyl. první kategorie a to Omarem Sharifem a Catherin Deneuve, který si můžete stáhnout ZDE. Film byl Z německého originálu Kriminalfall Mayerling. nominovaný na Zlatý globus v r. 1970 za nejlepší Leben und Sterben der Mary Vetsera zahraniční film. přeložila Olga Jeřábková Knihu vydalo Naše vojsko v roce 1994 (PpR) No, a pokud by některé z vás, po přečtení dopo- ručované knihy, tento vpravdě shakespearovský Riesův samoobslužný KINOTVBAR starých i nových perel K inotvbar je samoobslužný v tom směru, že si jej může každý z vás udělat doma a prezentované dílo si budete moci stáhnout z internetu na této adrese: http://www.hellspy.cz/ - stačí, když se zde zaregistrujete a pomocí SMS uhradíte malý poplatek za stažení. Každý stažený film vás přijde na cenu cca 10 Kč, což je úžasné. Pokud se nedá film najít či stáhnout na uvedené adrese, je zde dal- ší možnost na jiném webu zde: https://uloz.to/. Bio Ráj Tak v Podzimníku jsem si pro vás připravil přímo filmovou perlu, která je jednou velkou poctou filmu vůbec. Jedná se o italsko-francouzský film a natočil jej a napsal si k němu i scénář významný italský režisér Giuseppe Tornatore a získal za něj v roce 1990 Oscara a Zlatý globus. Film navíc zdobí hudba skladatelské hvězdy Ennia Morriconiho a v hlavní roli uvidíte Philippa Noireta. A o čem film je? Inu o velké nostalgii ke starým filmovým projekcím, atmosféře malých kin a starým filmům vůbec: Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupující mu autoritu otce, nezvěstného od války. Film si můžete stáhnout ZDE. ** 18 Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 PŘEJÍMÁNÍ občasník o tomto fenomenu v hudbě P ísničky z originálů se přejímaly a stále přejímají hodně. Jak to bylo s autorskými právy za totá- če, těžko říci, ale mám pocit, že socialistická hudební scéna si z nich moc nedělala. V každém případě jsme tak slyšeli písničky, v originále nám neznámé, takže jsme si často mysleli, že jsou na- še. O originálu měli povědomí jen znalci a my jsme jej často slyšeli až mnohem později. To přejímání mělo většinou jen jeden směr a to ze zahraničí k nám. Opačně, opravdu jen zřídka. Dnes, díky YouTube, se dají dohledat různé verze určité písničky, včetně originálu, a já vám je v této občasné rubrice budu uvádět. V porovnání s originálem, často ta česká verze nedopadá špatně a někdy bývá i lepší. Dnes jsem si pro vás připravil tři skladby tem pod lucernou v rozhlase a tři dlouhé roky v originále a jejich české protějšky. v severní Africe, na Sicílii, v Itálii, na Aljašce, Grónsku, Islandu a v Anglii. Zákaz písně v ně- Začneme starší, vážnější a přímo legen- mecké armádě nebyl respektován a němečtí důstojníci si Dietrich tajně pouštěli ve svých klu- dární skladbou proslulou LILI MARLEEN. Jed- ná se o nejoblíbenější válečnou píseň všech bech z desek. dob, která se stala neoficiální hymnou vojáků na všech frontách II. světové války, bez ohledu Slavnou píseň v podání Marlene Dietrich si můžete poslechnout ZDE. na národnost. (Neopomeňte při poslechu sledovat Jejím autorem je hamburský spisovatel a bás- ník Hans Leip. Text napsal za první světové nádherné doprovodné fotografie války před odjezdem na ruskou frontu v roce 1915. Hudbu složil Norbert Schultze (německý Marlene Ditrichové.) skladatel, který později proslul jako autor vo- jenských pochodů Bomben auf England či Das Českou verzi jako první nazpívala Ludmila Ho- dačová. Narodila se 5. listopadu 1910 v Praze. U-Boot-Lied) v roce 1938. Na začátku třicátých let vystudovala germani- stiku a filosofii na pražských a brněnských vy- Předválečné nahrávky od Lale Andersen se sokých prestižních školách. Napsala různé ro- prodalo do r. 1941 jen něco kolem 700 kusů na mány, povídky a divadelní hry pro děti. Lili Ho- dačová zemřela v osamění a v zapomenutí 8. deskách. Andersen ji na svých vystoupeních nechtěla zpívat, rozhlas ji nechtěl hrát. Až když prosince 1998 v Praze jako osmdesáti osmiletá začal tuhle píseň vysílat v r. 1941 rozhlas v Bě- stará a spokojená žena. lehradě, okupovaném Němci, a to pro africký sbor generála Rommela, o což sám Rommel Na nahrávce doprovází Lili Hodačovou barový požádal, protože měl tuhle píseň v oblibě, za- orchestr Josefa Venclů a nahrávka je z alba čala se její obliba lavinovitě šířit v německé ar- Historie psaná šelakem od Supraphonu – na- mádě. Goebbels, ji neměl rád - ani ne tak kvůli stykům Andersenové se Židy, ale přál by si hrávky z let 1941-1948. raději nějaký pochod a píseň považoval za kýč a za příliš pochmurnou. Dost mu také vadilo, že Nahrávku si můžete pustit ZDE. se stala písní vojáků u spojenců a to že jí pře- devším na druhé straně zpívala nenáviděná Přejděme nyní na méně vážnou notu a to emigrantka Marlene Dietrich. Píseň tedy nako- k francouzské úspěšné zpěvačce a he- rečce okouzlujícího zjevu Vanesse Para- nec byla nacisty zakázána. Vydavatel Phillips a britský textař Tommie Connor brzy měli an- dis, která v duetu s Davem Stewardem nazpí- vala v r. 1990, když jí bylo 18 let, zajímavý hit glickou verzi. Anna Sheldon ji nahrála a tím za- čala její popularita ve spojeneckých zemích. s názvem LOU REED COVER. Na YouTube se u tohoto duetu objevují vtipné komentáře jako Vera Lynn ji zpívala na BBC pro spojenecká např.: „Hrát správné akordy a nezapomenout vojska a britská 9. armáda ji přijala jako svou slova, když je Vanessa vzdálená 50 centimetrů píseň. Přesto k její velké popularitě u spojenců a usmívá se - jaká skvělá práce Dave Stewar- přispěla především Marlene Dietrich, když do- de.“ „Steward si musel vzít sluneční brýle, aby brovolně vstoupila do armády USA. Marlene neoslepl z jasu Vanessy.“ Dietrich, jak později vzpomínala, s mimořád- ným úspěchem vystupovala veřejně s Děvče- Píseň si pusťte ZDE. A jak jsme s tímto hitem popasovali u nás? Ví- ce než dobře a to i přesto, že ho nazpíval Pavel Bobek sám bez podobně kouzelného protějšku, který by se dal srovnat s Vanessou. V refrénu Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 19

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 zavadili. My, co jsme poslouchali rádio Luxem- burg či jsme za krvavý peníz sháněli na růz- znějí jen ženské vokály. Nic méně text Michala ných pololegálních burzách desky se skupinami Žantovského je povedený a vtipný. ze svobodného světa, jsme věděli své. Přejaté verze zpívané Gottem jsme nemohli poslou- Dejte si českou verzi ZDE. chat, nebo jsme se jim smáli. Například tako- vou přejatou verzí od skupiny Creedence byl Bobkova a Žantovského verze se nejvíce při- jejich hit DOWN ON THE CORNER, který se bližuje originálu písně (včetně hudební aranže v Gottově podání jmenoval Korunou si hodím. se skvělým saxíkem na konci sklatby) WALK Našel jsem verzi zřejmě z TV klubu mladých, ON THE WILD SIDE, který je od Lou Reeda. kdy rozjásaní svazáci křepčí kolem mistra. Ten si ji také nazpíval. K náhledu ZDE Dejte si ji ZDE No a originál od Creedence je ZDE A do třetice nemůžu opomenout mistra Karla Gotta, který se na nás dívá už jen Není divu, že Gottova přejatá verze byla vzápě- z hudebního nebe. Nechci, a ani nebu- tí parodována a tuto parodii jsme si často z po- du, se stavět na stranu hysterických fanoušků bavením zpívali, neboť každý v té době znal či naopak odpůrců mistra. Osobně jsem jej po- nechvalně proslulý socialistický bufet Koruna važoval za velmi dobrého zpěváka nicméně po- ve spodní části Václavského nám. Parodie zně- pového proudu, který mě nikdy neoslovoval la takto: a zejména ne v normalizaci Tato rubrika se ale věnuje přejímání cizích originálů v hudbě a Ka- Do Koruny chodím, zbytky vyjídám, rel Gott jich přejímal řadu. Fakt je ten, že pokud nevím nevím nevím, co si dneska dám, sahal po přejímání od rokových legendárních támhle kousek párku, támhle piva lok, skupin, dost jsme se tím bavili, protože výsle- nevím nevím nevím, co bych dneska zbod. dek v podání Gotta se často dostal do nějakého patvaru se špatným textem a kus zněl, jako na Ohlídnu se kolem, támhle za rohem, nějaké venkovské tancovačce. Jeho fanouš- žere ňákej moula buchtu s tvarohem, kům to zřejmě nevadilo, neboť mnohdy ani ne- kdyby se tak ohlíd, já bych mu ji zbod, věděli, že se jedná o přejatou verzi zahranič- ního originálu. Ten originál tu ani nemohli sly- tak mi vlezte všichni na hrb, šet, protože západní rock se dost potíral a na já jsem Karel Gott! největší rozhlasové stanici s příslovečným náz- vem Hvězda, jste o anglicky zpívané texty ne- Inu Karle, nic ve zlém, budiž ti země lehkou. (PpR) ** Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 20

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 VeČERNÍKNo.14 Grafoušovy každodenní řádky převedeny s jeho svolením do GV Sokolov 2019-08-25 čas: 23:05 ZASE JSEM TO PROŠVIHL P ravda, v osmdesátce má jeden právo sem tam něco zapomenout. Neznamená to ovšem, že by měl právo zapomínat to důležité, to ho ani chatrná paměť nemůže omluvit. Vina není ale jen na mně. Jak to, že mě neinformují média, především ta veřejnoprávní, která chcafši nechcafši musím spolufinancovat (měsíčně 135 Kč TV a asi 3 pětky rozhlas ). O kdejaké demošce v Horní- dolní mě informují s předstihem a násobně, a tady… fuj, to jsem se zase rozčílil, že jsem málem zapomenul, cože jsem to prošvihl. A on to SVĚTOVÝ DEN RUMU – 16. SRPEN Zapamatovat si tohle datum, prosím. Lépěji. Zapsat si ho kalendáře jednou provždy stejně jako na- rozeniny dětí a manželky! Rum je přece také člen rodiny. Alespoň u nás doma ano. Však jsme také byli vychováni s tím, že komu nevoní rum, tomu nevoní práce. Zapsal jsem si. Doufám, že si za rok vzpomenu kam. Lepší pozdě, než nikdy. To je pro mne rozkaz dne. Budu se rumu věnovat. Kdy, když ne dnes a kde, když ne tady. Snad mi odpustí, že jsem pozapomenul. Jako promovaný lingvista, tak dobře češtinář, nezačnu technikáliemi a technologiemi, ale právě u naší mateřštiny. Co ona a rum? Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Academia, Praha 1978) mě na straně 462 nepříjemně překvapil tím, že pod heslem rum uvádí jako první význam nejprve stavební odpad, úlomky, suť a teprve až jako dvojku lihovinu vyráběnou destilací třtinové melasy nebo uměle s při- dáním tresti. Více mě potěšil web Čeština 2.0 (Čeština 2.0 je slovník, který trolí češtináře už od roku 2009. Ukazuje, že čeština má šmrnc, vtip i budoucnost. Zahrnuje zbrusu nová slova, ale i slangové, regionální či jinak zajímavé výrazy ze všech zákoutí mateřštiny. Češtinu 2.0 vytváříme my všichni každý den.), kde jsem ve spojení s rumem našel výrazy, dnes slangové a tedy nespisovné, které však v budoucnu jistě… Tak si tu češtinu poslechněte. Výraz rumem inspirovaný podtrhuji. „Na Zličíně u stánku stáli rumburaci a sotva jsem vystoupil z busu, už chtěli koruny na další rumy.” „Doleju rumunskem a podávám.” „Rumštajn a rumová lady preferují tuzemák“(alkoholici) Dost bylo lingvistiky. My Češi si rozumíme. A Filda dostal Čěštinu 2.0 v knižní podobě darem, aby nezapomenul, odkud do Emeriky dorazil. Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 21

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 22 Víte, že: Rum se dá považovat za tekutý Ibalgin. Dokáže si poradit s ledasčím a v přijatelné míře je to opravdový pomocník. Udržuje krevní oběh v pohybu a rozproudí organizmus. Ředí krev. Pomáhá při bolesti svalů. Rum přirozeně uvolňuje tělo i mysl, proto pomáhá od bolesti i křečí. Přispívá k duševní pohodě, čímž ulevuje od úzkosti a stresu. Za války se rum podával vojákům jako tišící prostředek. V jisté době rum získal takovou oblibu, že se používal jako platidlo. Rum se míchal s limetkovým džusem a sloužil pirátům či námořníkům jako prevence proti kurdějím. Admirál Nelson si přál po své smrti být uložen v sudu od rumu. To se mu podařilo. O jakou značku však šlo, se stále spekuluje. Tuzemák není rum! Českou obdobou rumu je tzv. „Tuzemák” neboli Tuzemský rum. Začal se vyrábět v dobách Rakouska-Uherska. Protože melasa ani cukrová třtina se zde nepěstovaly, vznikl zředěním lihu a následně jeho dobarvením a ochucením. Protože nevyhovuje obecné definici rumu, nesmí se tak ani nazývat. O Tuzemáku se mluví jako o náhražce a pití pro chudé. Ale není to pravda. Tuzemský rum má své příznivce stejně jako jiné druhy alkoholu. Kde se rum vzal? Standardní rum se vyrábí z cukrové třtiny nebo melasy. Není tedy velkým překvapením, že rum má své kořeny právě v oblastech, kde se tyto plodiny pěstovaly. Světlý rum Barva rumu vypovídá o délce jeho zrání v dubovém sudu. Čím déle v něm rum pobýval, tím tmavší rum následně je. Světlé rumy se hodí pro míchání různých koktejlů. Velmi chutné je například mojito doplněné mátou, limetkou, ledem a sodou. Tmavý rum Nejstarší rumy leží v sudech obvykle okolo 15 let. Delší doba již není vhodná. Tyto rumy se obvykle pijí samotné, protože se jedná o skutečné pohlazení chuťových pohárků. Tmavé rumy se často míchají s Coca-Colou a ledem. https://youtu.be/rShVdFgT3YE Nalejte si rumunsko a připijme si na zdraví ČERŇAS Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 VeČERNÍKNo.18 Grafoušovy každodenní řádky převedeny s jeho svolením do GV Sokolov 2019-08-27 čas: 23:05 1278 RUFE, RUFE! 1346 Z ase jsem byl nachytán. Ne na švestkách, ale na svatého Rufa (26. srpna).Tentokrát Pavlem, sezením na Buštěhradu. A zase jsem v tom nevinně, jako a tím rumem. Žádný z mých kalendářů mě na Rufíka neupozornil. Ten letošní vede v ten den Ludvíka, ten druhý (1906) tam má Srdce Panny Marie - tehdy byla neděle, letos je pondělí. Ještě, že Pavel dnes zavolal kvůlivá GV (Podzimník GV vyjde až v říjnu 15.)a při té příležitosti mě otestoval z Přemysla Otakara II. Neuspěl jsem, ač dějepisář. Hanba mně! Bude to tím že u mě jedničkou mezi Otakary je vlašimský Oťas. Moje žena Jiřina tvrdí, že se vykecám ze všeho, tak snad se mi to povedlo i teď s vámi. Takže se prosím mrkněte na wikošku, ne- bo pokud jste konzervativní papírnci otev- řete Palackého (Mazač,Praha 1939 jako já. Ve druhém díle na straně 81 a 82 jsem se tou hrůzou pročetl a partě kolem Schenka z Ememberka to 17. násobné probodení Pře- mysla nikdy neodpustím. Bylo to v pátek, jak ji- nak. Moravské pole Kresčak O 68 let později (1346) a 219 stránek v Palac- Ruf do třetice a naposled. Tohle mám od Patra kém dále jsem si poslechl prvního Lucemburka Žitavského z jeho Zbraslavské kroniky. (Svobo- na českém trůnu, jak u Kresčaku provolává: da, Praha 1975, str. 376). Tentokrát jde o rok „Toť bohda nebude, aby český král z boje utie- 1329 a Jindřicha z Lipé. Ten by se do dneška kal“ (bejvávalo). A zase u toho byl Ruf a také hodil nejvíce. Realitní makléř čenžující statky Angláni. Mimochodem - tři supí péra z Janovi v severních Čechách za ty moravské. Morav- přilbice mají dodnes v erbu nástupci Černého ský hejtman mající právo razit mince. Oligarcha prince (to byl syn krále Eduarda) princové jak vyšitej. Manželský model (MUDr. Rath ho z Walesu. okopíroval), kdy vedle zákonité manželky Scho- lastiky (už to jméno) žije s královnou vdovou Al- žbětou Rejčkou… Sodoma - Gomora. Tak vidíte, že nic opravdu nového se vlastně neděje ČERŇAS Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 23

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 HLÁŠENÍ ŠKOLNÍHO ROZHLASU aneb „kdo chce vidět Idiota, ať se dostaví do ředitelny“ JAK JSEM SE STAL UČITELEM, TEDY PROČ SE TO STALO … K dyž jsem poprvé přišel do své první třídy dělení do kategorie trestných činů páchaných a posadil se do „své“ lavice, vešla ONA. na žácích tak, jak je tuto kakofonii slyšet Krásná a hodná paní učitelka Hlaváčko- z Karmelitské. Proto jsem měl mojí paní uči- vá. Jedna z žen, která neopakovatelně ovlivnila telku matematiky rád. Její metody byly nepře- můj život. S mateřským pohledem a trvalým ús- konatelné a srozumitelné. Jasné a pro všechny. měvem pod hnědo-zlatavými krátkými vlasy, Pravdou zůstává, že nám v procesu stačila prováděla mou ruku složitou abecedou písmen sama. Bez asistentek. Bez často medicínských a hromádkou čísel, ve kterých mě učila najít pacientů, kteří i bez podpory rodičů vnášejí řád. Měla neskutečnou a nezapomenutelnou tr- zmatek do léty funkčního systému. Matematika pělivost a pochopení pro nešikovnou klukov- a logika ztrácí pevnou půdu pod nohama a je skou ruku, která do té doby stěží postavila sně- delimitována třípísmennými konstantami. Po- huláka z šedého uhelného sněhu. Trpělivost suďte: RVP, ŠVP, IVP, PPP, SVP, … jeden pro- a um, se kterým mě otevírala svět poznání, kte- blém se vymknul konvenci tří a přidal vědomě rým mě už nějaký čas provázel i můj tatínek. jedno písmeno. Mám na mysli MŠMT. Nevím, jestli paní učitelka zasadila ono první semínko mé životní pouti, ale rozhodně pro něj Do školy jsem se těšíval, protože jsem se tam připravila půdu. Celý první stupeň byla mým vše podstatné a potřebné dozvěděl. Dokonce andělem, se kterým jsem se uměl podělit i o jsem se těšit musel … běda mi vynechat. Vzpo- můj narozeninový dort. mínám a rád, na skvělého chemikáře, který měl raději spisy Makarenka než Komenského, ale Jak už to tak s ženami bývá, nechávají v nás umím to. Úžasnou bioložku, která nás navzdory hlubokou stopu, nebo tisíce mělčích. Co se dnešním pravidlům vedla přísně, ale umím to. školství týče, tam to platí dvojnásob. I vyšší Nezapomenu na tělocvikáře Aloise, který nás stupeň byl v duchu ikonických žen, učitelek. nenechal sedět a vydechovat. Dodnes to umím. Štafetový kolík třídnictví převzala úžasná tělo- A mohl bych soudit. Ne odsuzovat. Proč. Umím cvikářka, paní Hrdličková. Klatovanda, Šuma- to díky nim. vanda… a nezmiňuji to jen tak ledabyle mís- topisně. Byla to třídní, z jejichž praktik čerpám Po krátkém intermezzu v pražském vojenském dodnes. Možná to byla ona, kdo … gymnáziu jsem svěřil své tělo a následně i duši, To bych asi křivdil paní Makalové. Češtinářce, rozum a srdce Ústavu. Tomu našemu. Vlastně která věděla víc než dnešní specialisté na Našemu. To velké „N“ není chybou, ale před- vzdělávání a kulturní přenosy, jak moc je rodný ností. Kdy bych velkými písmeny nešetřil dále, jazyk důležitý. Co víc, jak je nádherný. Ohebný nebýt pravopisně už na počátku jejich jmen a a barevný. Možná měla ráda Wericha stejně příjmení. jako já, ale já miloval tu její touhu nás češtinou Ta největší písmena by byla M. S. „Více než uhranout, prošpikovat nás a svázat do vět a ná- otec“, jak bylo všeobecně známo. Milovník sledovníků nabodeníček a spřežek. Naučila dochvilnosti. Píle a spravedlnosti. Neučitel, kte- nás tomu, abychom měli rádi čtení. Psaní a rému dnes někteří nesahají ani … Nebál se. To vše, co se dnes utajeně a nerozluštitelně scho- bylo na něm úžasné. vává pod moderní pojmy žákovských kompe- tencí. Jednak pořádně ještě nevím co to je, Kousek vedle, tedy o patro níže byla velká pe- jednak mě tento způsob uráží. dagogická síla. Lidská síla. Ta byla tak veliká, že byla rozložena na dva. K. Č. a S. J. První byl Matematika byla od mých prvních školních monumentem mého dospívání a vzorem pro krůčků naprostou součástí obecných doved- vše příští. Pro pedagogiku. Pro hravost, humor, ností a nikdo nikdy neodsunoval násobení a strategii i literaturu. Ten druhý byl ryzí hraničář, bránící vědy přírodní a elektrotechnické před Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 24

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 svodkách. Stejný přístup mám i k proklamacích na pánských toaletách, či výkřikům na nově hloupostí a nevědomostí. Pečlivě a s přístupem štukovaných zdech v odlehlých částech města. sobě vlastním hájil hranici a pouštěl přes ni I dnes mám kolem sebe spousty mladých mo- toho, kdo byl hoden. Žádný Fučík neprošel. tivací. Kolegů, kteří mě svým zápalem, umem A my kluci z vesnických škol jsme to měli o to I výkonem přejeli a stěží jim vidím záda. „Přidej pestřejší. Strážce nárysů a bokorysů (V. P.) byl Pavle, přidej“, říkám si. „Je Ti třetí den padesát pro mne jedinečným vzorem názornosti. Žvý- a není to jen o rekapitulacích. Práce, zejména kačkové metody předčil snad jen induktor práce“. učitele chemie na základní škole. Ne vše však bylo ideální. Matematika nabytá na obecní ško- Chtěl jsem být učitelem a teď to mám. Kdo je le se nesetkala s adekvátním pokračováním na dnes tím, čím chtěl být. Možná ne vlastní vinou. té technické. Škoda. Možná proto mám buňky Měl jsem i záložní plán. Popelář. Malíř pokojů. humanitnější a ne vypočítavé. I ženy byly na Pilot letadla. Fotbalista. Ústavu. Pro mne dvě zásadní a důležité. E. M., byla tou první, která mě přivítala v říjnu jako Ono by se toho našlo víc. Vždy jde zejména čtyřiatřicátého. Dodnes jsem přesvědčen, že o to, co nás osloví. Jak hluboce zasáhne a ja- její zkušenosti a zdravý rozum mohl krajské kou najdeme podporu pro naše bláznivé ná- školství už dávno mít na vyšších metách, než je pady. tomu dnes. Další, a stále aktivní byla I. S., dá- ma. Paní Učitelka. Elegantní posel vědění Dnes to mají děti těžké. a strážce jazyka českého. Nedá se vyhnout jejím kritickým pohledům a červené tužce. Já chtěl být Janek, protože měl Šaryka. O kpt. Děkuji. Amerikovi, či jeho kolegyni Marvel jsem neměl ani tušení. Hulka jsem v dětství nahrazoval A pak to už bylo jedno vedle druhého. Termín Klapzubáky ve finálovém utkání na vyproda- nadprůměr, není jen matematickým vyjádřením ném stadionu. schopností a kvalit kolegů, ale i stavem moti- vačním, který mi nedává jiné volby. Ale nelituji. Ani nebudu. V Plzni jsem zkoušel naučit se řemeslu peda- Včera, když jsem tak jel noční přírodou a číhal, goga. Bylo to bouřlivé období plné přímých jestli mi nebudou srnky přebíhat přes cestu, cest, i slepých uliček. Období hledání zejména říkal jsem si, že by bylo na čase začít psát sebe sama a příprava na náročnou cestu. Zažil pohádky. Nebo povídky. Věk už na to mám … jsem celé spektrum osob a hrstku osobností. Náměty sdělím 2. 11. 2019 na trase ústavního Učil jsem se vnímat a rozdělovat. Vybírat i ne- Studentského pochodu. Pro škarohlídy a leno- zatracovat. Chápat. Odpouštět i motivovat. chy účast povinná. Ostatní jdou dobrovolně Snažím se o to pořád. Netuším jak dobře, či a rádi. v limitech, ale o tom se třeba někde dočtu. V písemných pracích svých žáků, memoárech U aparátu byl Pavel Janus (PjŘ) kolegů. Netoužím po řádcích v protokolech a ** Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 25

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 KONEČNÍK aneb NA POSLEDNÍ STRANĚ vyhrazeno pro emeritního šéfredaktora ANEB NIC JSEM NEPROŠVIHNUL Motto: D) jak jsem prošvihnul vyučovací hodinu: zapomněl, zaspal, něco mi do toho vlezlo apod. (snad každý z nás) J ako motto jsem použil čtvrtý bod Standova předprázd- ninového befelu. Bohužel jsem jej, ještě než zazněl, mu- sel negovat titulkem. Nemohu přece psát o něčem, co se mi nestalo. Ze mě museli mít Komenský, Kahuda, Špaček, Špeta, Doležal, Krejča, etc., etc. vždy jen a jen radost. Vždy nejméně 5 minut před zvoněním, jsem netrpělivě podupával za dveřmi třídy, abych je rozrazil s prvními zvuky zvonku, mohl hrdě vkročit na prkna, co znamenají svět, ve tváři na- psáno: „Třeste se ničemové, jsem tady!“ Písmenka těchto řádků sypu na monitor compu ve čtvrtek 4. července. Tedy přesně 230 let poté, co Josef Václav Kramerius vydal první číslo svých Pražských poštovských novin. Ani tady jsem nepřišel pozdě. Dokonce opět v předstihu. V roce 1879 bylo 4. července až v sobotu a já to píšu už ve čtvrtek. Ptáte se, proč sem tahám Krameria? Přece v souladu s filozofii ono- ho známého – „ Z Plánice jsem já a Křižík“, se dá drze tvr- dit: „V Klatovech jsem se narodil já a Kramerius.“ Přiznávám, že nemám (zatím) bustu ani v Plánici na náměstí (jako Křižík) ani v Klatovech na radnici (jako Kramerius), ale jeden musí být optimista a nic ne- vzdávat předem. A tak zatím za svůj pomník (neplést si prosím s náhrobkem) považuji odkaz na stránky rodinného časopisu Gévéčko na firemním webu Foto video studia JARI (Buštěhrad). Níže vám nezištně nabízím podobu pomníku. Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 26

GÉVÉČKO 01 – Podzimník – R4-2019/2020 Jistě už i vám tedy došlo (konečně), že tento text má být oslavou čtyřletého trvání Gévéčka, které poprvé vyšlo (odmítané a vysmívané jako výmysl opilcův i jeho současným šéfredaktorem) na podzim v roce 2015 (20.10.) Takže ještě dva ročníky a bude moci nastoupit do první třídy (stejně jako můj pravnuk). Už první číslo Gévéčka bylo značně obézní. Mělo 28 stránek, nabídlo čtenářům 10 631 slov a 15 obrázků. Zpronevěřil jsem se tradici (Kramerius i J. K. Tyl) a nenapsal jsem první číslo sám od první do poslední stránky, ale za vydatné pomoci Ilonky a Pavla ředitele (kdeže loňské sněhy jsou). Slušelo by se poděkovat všem, co přispěli byť jen čárečkou nebo pastelem do některého z těch mnoha čísel, co byla abonentům doručena jak ve formě digitální, tak klasicky papírové (ústavní kopírka i paní Diana odpracovaly hafo času – děkujeme). Nepustím se do toho jmenného seznamu především proto, aby se ti z vás, co ani čárčičkou… nemuseli červenat. Zapomenout nelze ani na Řád rytířů GV, vedlejší to produkt obrozenecké snahy vydavatelů, jehož roucho svěřil velmistr již řadě pánů a sem tam i nějaké té dámě. Kvalifikačním předpokladem je především věk, pravidelná docházka do Koruny, nebo aktivní práce v redakci. Vzhledem k pošetilosti označované jako GDPR, raději neuvádím jména těch nejlepších z nás. Vedle evidentních úspěchů typu ze Šavla Pavel (Standa většinovým akcionářem a šéfredaktorem) či dyzajnérského nanebevstoupení (PpR) našeho magazinu, případně abonentů roztroušených od Jáchymova (Skálové), přes Klatovy (Majča se Standou), Budějce (Fík, Fány a další) až po Kalifornii (Filda), musíme přiznat i nezdary. Nepodařilo se nám vstoupit na burzu, získat dotace, ani udržet původní měsíční periodicitu. Andy nám zřejmě vyfoukl nějakou tu dotaci (na demošku to zatím není), ale na druhé straně nám (tedy hlavně StJ, PpR a Kytkovi) ušetřil koruny za jízdné do Koruny, což dokonce umožnilo i historicky první redakční radu mimo Sudety (z Buštěhradu je vidět Říp) a vybízí k uspořádání nějaké vlastivědné vzdělávací akce. Ta dosud jediná (Terezín + plavba po Labi) se díky Milošovi vydařila. Nedejme té další na nás čekat příliš dlouho. Kdo se toho chopí? Když už tady přeji u příležitosti gévéčkovského jubilea kdekomu kdeco (Standovi, aby na stará kolena povyrost), musím popřát i Pavlovi, aby konečně i jeho Přemek konečně získal nějakou finanční záplatu. Nejlépe přímo z toho ministerstva, co to má pod palcem. Proč bychom jinak přemlouvali Hamajdu, aby kvůlivá tomu provedl ty ministersko - kulturní čenže, že?! Vážení abonenti, všechno má svůj konec. I Konečník. Užívejte si života a držte nám palce, aby po dnešním PODZIMNÍKU na vaše obrazovky dorazil i ZIMNÍK, JARNÍK a LETNÍK a aby ve všech byly i vaše texty. K tomu nám dopomáhej Kramerius (Bůh má teď jiné starosti). (KčS) Zatím vyšlo 31 čísel GV a najdete je všechna ZDE Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 27

2 x 40 TAK JEŠTĚ JEDNOU VE ZDRAVÍ 40 KARLE GÉVÉČKO č. 1 – Podzimník – ročník IV./2019-20 – čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov – v Sokolově v restauraci Koruna – 15. 10. 2019