GV Zimník 2020-komplet

KRÁSNÁ ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ PŘIPOMENEME SI JÍ V RUBRICE TROCHA HISTORIE

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 K RÁSNÉ DÁMY, UDATNÍ PÁNOVÉ, ček) válečný krvák z Vietnamu a nebude chy- berte tohle oslovení, byt machistické bět ani pravidelný kinoTVbar s doporučením fil- a zcela nekorektní, jako poklepání na mového barmana (PpR) filmů, které byste měli rameno, které si rozhodně zasloužíme. vidět, nebo s čím neztrácet drahocenný čas. Však jsme vydrželi, až do nejnovějšího symet- V obsahu bude jistě i něco navíc a tak doufá- rického data 2020. A jak se stačil změnit za me, že i tentokrát, po přečtení, pokýváte hla- našeho života svět kolem nás. Už jen náš stát vou. Prosíme, hlavou nekroutit. se stihnul přejmenovat pětkrát a stejně tolikrát P.S. změnil i svou ideologii. A my? Hrdě neseme Slušelo by se na závěr uplynulého roku podě- svá původní jména a své názory (také původ- kovat tomu, kdo nás po celý čas chránil před ní). Stali se z nás svědkové zašlých časů, což těmi ženštinami (..Rózu a ..Lýzu) a taky tomu dokládá i naše GV, na jehož stránkách se sna- německému doktoru nedovolil se přiblížit. Ale žíme, co nám paměť stačí ty časy připomínat. komu? S tím máme jako ateisté problém. Ale Snad bychom měli i být všeobecně váženi, připusťme, že taková bytost nad námi existuje. vždyť RETRO je v módě. Obdivu se těší stará Naši prarodiče to brali jako nezvratný fakt. Ale auta, motorky, starý nábytek, starožitné před- jak si tě Pane představit? Určitě nemůžeš být měty, dokonce i jedna televize vysílá převážně žádný mlaďoch, Gréta, Pirát či chvilkař. Nám staré programy. My geronti ovšem jsme na tom nejbližší je starý chápavý a laskavý Pán. úplně jinak. Jako by tahle země nebyla pro Tak snad i v roce 2020 nebude příliš smělé, starý. Že by snad mladí měli udávat tón a směr. přát si to, čeho se nám dostalo v tom minulém Někteří by nás nejraděj zbavili volebního práva – hlavně se zase sejít ve stejném počtu a do- (důchodci přece nevědí, proč někoho volí), jiní brém stavu příští prosinec. v nás konečně objevili hlavní příčinu častých A nezapomeňte: ALL YOU NEED iS LOVE. dopravních nehod. Navrhují přestárlým omezit platnost řidičáku na nejbližší okruh bydliště, ne- (StJ) bo lépe zakázat jim (nám) řídit vůbec. Jako by životní zkušenosti neznamenaly nic. 3 To naše GV to je jiná parta. My po vašich zku- šenostech a zážitcích přímo prahneme, Tako- vými jsme se snažili naplnit i tenhle Zimník. A tak si v Bazárku ověříte, že všichni členové redakce jsou milovníci domácích mazlíčků (a to i sakra velkých) a mají k tématu co říci. Jak se sluší na zimní vydání, nechybí ani vzpo- mínka na téma Vánoc. Šéf a majitel Karel sa- mozřejmě podává report z Korunních setkání (se statistickou tabulkou, jak jinak) a komentuje žhavou současnost. Já reportují krátce z manifestace ke 30. výročí textilní revoluce (ač na manifestace dobrovolně nechodím), nalákali mě a vzbudili zašlé vzpo- mínky. Pavel (PpR) nás opět vzdělává v historii, tentokrát literární. Té- ma „Krásná Eliška Krásnohor- ská\" mi jistě umožní doplnit si vzdělání, neboť jsem od autorky četl v mládí pouze dívčí román „Svéhlavička\" jinak nic. V Šejkru vám doporučujeme řa- du knížek dle zálib redaktorů, Pavel knihu filo- zofickou, Karel politické morality a já (prosťá- Čtvtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 CO V ZIMNÍM GÉVÉČKU NAJDETE? Mrkněte níže na obsah Redakční porada3 (PpR)..................................................................................................05 Bazárek opotřebených vzpomínek1, 4 – tentokráte na téma pes (Standa Jedlička) ........06 ♦ Vzpomínka na Filipa (StJ) ..................................................................................................06 ♦ Pes nebo ples aneb šumavská doga a ašský Cezar (KčS) ......................................... 07 ♦ Strážce dvora a všeho co je na něm (PpR) ................................................................ 11 ♦ Z pejskaře kočkomil (StJ) ........................................................................................... 14 ♦ Malá vánoční vzpomínka (StJ).................................................................................... 15 ♦ Superraport + těsně předvánoční raport (KčS) ........................................................... 16 ♦ Vytaženo ze šuplete (KAČER)..................................................................................... 19 ♦ Manifestace (StJ)........................................................................................................ 21 ♦ Písničky a videa o psech (PpR) .................................................................................. 22 Rozhovor s Božkou3 (KAČER).........................................................................................23 Trocha historie nikoho nezabije1 (Pavel P. Ries).............................................................24 ♦ Krásná Eliška Krásnohorská .............................................................................................24 Šejkr – jemný i ostrý kulturní mix GV1 .........................................................................28 ♦ Výsadek v džungli (StJ) .....................................................................................................28 ♦ Morálka lidské mysli (PpR) ......................................................................................... 29 ♦ Stránkově obézní, ale skvělý Vondruška (KAČER) ..................................................... 30 ♦ Prezidentské čtivo (KAČER) ...................................................................................... 31 ♦ Riesův samoobslužný kinoTVbar ........................................................................... 31 • Osamělé večery Dory N. .............................................................................................31 Konečník aneb na poslední straně1 (KčS) .....................................................................34 ♦ Konečně KONEČNÍK ........................................................................................................34 (1)Stálé rubriky nebo občasné (2)Téma měsíce (3)Volné téma (4)Téma čísla Tiráž Toto číslo GéVéčka vychází v elektronické podobě 10. 2. 2020 na internetu (http://fotovideo.ries.cz/fotogalerie/mesicnik-gv-2/) Emeritní, šéfredaktor, vydavatel a menšinový akcionář: Karel Černík Nedobrovolný šéfredaktor a většinový akcionář: Stanislav Jedlička Art director: Pavel P. Ries Hlavní ilustrátorka – občasně externě spolupracující: Zuzana Onderová Redakční rada: Karel Černík (KčS), Stanislav Jedlička (StJ), Pavel P. Ries (PpR) Externí občasná redakční spolupráce: Ilona Horáčková (IhP), Pavel Janus (PjŘ), Zuzana Onderová (ZoO) Adresa redakce a kontakt: někde v Sokolově, [email protected] Všechny použité fotografie jsou buďto z archivů rodiny a příbuzných nebo z Wikipedie s volnou licencí. Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 4

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 REDAKČNÍ PORADA Motto: Zimník Gévéčka vyjde, i kdyby nás to mělo stát život 2019-11-20 330. Iniciativa z Buštěhradu v Chebu i Sokolově zvedla náladu. Spojil nás audiomost: nápadů překvapivě docela dost. Grafouš se drží vzadu. Lednové úterý třetí, na zimní GV se mohou těšit vysloužilci mnohaletí. Pavel svých osm stránek garantuje, Standa to honem zapisuje. Další porada prosincové úterý třetí. Ze Zimníku už štěká Bazárek, psi obsadí hafo jeho řádek. Kdyby náhodou selhal PES, zaskočí za něj jasnačka že PLES. Texty se začíná plnit kočárek. První je Žlutý pes, Standa o něm napsal dnes. Psích favoritů je hafo, uvidíte, bude to stát za to. Pro stromy nebude vidět les. Skončila redakční porada, grafoušovi se hned zvedla nálada. Z deprese rovnou do pohádky, získal téma pro dnešní řádky. Díky klucí, ať zelená se naše GV zahrada! Zápis z redakční porady provedl: KAČER Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 5

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 BAZÁREK OPOTŘEBENÝCH VZPOMÍNEK Standy Jedličky TENTOKRÁT NA TÉMA PES RUM V DÁRKOVÉM BALENÍ Z imní číslo GV má správně obsahovat oslavu Vánoc, pololetní vysvědčení, plesovou sezónu, lyžák a nej- výš nějakou oslavnou událost (třeba Vítězný únor). To vše podle mě. Listopadová redakční rada však rozhodla, že ústřední téma bude pes. Nenamítám, je to i mé oblíbené. Mám rád ty náměty, o kterých něco málo vím, nebo si dokonce pamatuji. V naší rodině se psi vyskytovali od mého útlého věku, ale můj vztah k nim byl více méně ambivalentní. Líbili se mi, ale jeden vlčák mě kousl do nohy. Na vsi byl pes něco jako výstražné zařízení (zvonek). Taky chudák, zaprášený a často zablešený, uvázaný u boudy a krmený zbytky, nepožíval nějaké lásky a péče. Nepamatuji nikoho, kdo by měl psa v chalupě, neřku-li ve vlastní pos- teli. Jak se nám ten vztah za ta léta změnil. Před panelák si psa neuvážeš, boudu nedáš, už dávno je členem rodiny a nelze ho získat darem, či chycením toulavého. Musíš si ho koupit a ceny nejsou nijak zanedbatelné (eufemizmus). To má ale kladný vliv na vztah lidí ke psům. Že by důkaz mé teorie „co je zadarmo, stojí za .....(nic)“? Nebo je to narůstající osamělostí člověka v moderní době a potřebou lásky? A jak říká klasik, jedi- nou lásku, kterou si můžeš koupit za peníze, získáš koupí psa. Tak když dovolíte vzpomeneme na své čtyřnohé přátele, kteří nás životem doprovázeli a obdarovávali nás svou láskou a jestli nás něčím zklamali, tak jen tím, že jejich život je kratší, než ten náš. VZPOMÍNKA NA FILIPA M ůj první pes, to byl blesk z čistého ne- stě pes neplavec, i mezi lidmi jsou tací. Nikdy be, jak to tak u prvních lásek bývá. Od jsme ho nenechávali samotného. Chodil se že- základu přeoral můj život. Přitom já si ho ani pořídit nechtěl, to má žena, Bůh jí za to nou do práce, kde spokojeně ležel pod jejím zaplať, já ani netušil, co to obnáší. A co všech- stolem, čas od času navštěvoval i náš Ústav. no pro mě Filip udělal. Zachránil mi manželství, V kabinetu čekal a když měl nastevřené dveře, naučil mě zodpovědnosti, pochopil jsem koneč- aby mě slyšel, byl spokojen. Občas způsobil ro- ně, že láska, to nejsou splašené hormony. Ra- doval se z každého mého příchodu (ať v kte- zruch ve třídě, když nakouknul mezi dveřmi roukoliv dobu a v jakémkoliv stavu), vždy při- a zaujal žáky víc, než můj výklad. Účastnil se praven se mnou vyrazit ven, zúčastnit se jaké- koliv lumpárny, udělat mi radost, poslechnout má přání. Rád si se mnou zazpíval (zavyl), v noci mě zahříval a já zjišťoval, jaké má živé sny, při kterých poštěkával, kňučel a běžel na místě. Překvapil mě jak rozuměl lidské řeči a já snadno chápal, co mi chce říci. Když byl ještě štěně a vycházka byla na něj dlouhá, lehl si na záda a ukazoval mi ošlapané tlapky, abych ho nesl. Dobře jsme si rozuměli. V zimě miloval sníh a házení koulí. Koule sněhu si na nohou z každé vycházky přinášel, tak trvanlivé, že jsme je museli ve vaně rozpouštět teplou vo- dou. Jen v létě koupání a vodu nemusel. Když jsem ho zatáhl na hloubku, cákal jak o život a hned se mi zachraňoval na zádech. Byl to pro- Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 6

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 slechli. Hlupáci naši spoluobčané nebyli schop- ni pochopit, že psa neoblékáme pro teplo, ale i mimoškolních aktivit jako prvomájových průvo- proti blátu, aby nemusel být denně několikrát dů a pochodu Nejdek - Kraslice. Měl jsem sice koupán. Vůbec byla ta doba konce šedesátek bobky, jestli to ujde, zda ho nebudu muset nést, a začátku sedmdesátek nepřátelská ke psům ale i když naběhal skoro dvojnásobek, skončil (nakonec i vůči lidem). Nechtěli nás brát do v lepším stavu, než majitel. obchodů a restaurací, jakýmsi blbým před- Jak rostl a krásněl tak se ukázalo, že bude tří- pisem nesměl být v autobuse druhý pes, nešlo dovým psem. Tak jsme se, pýcho nepěkná, po- si objednat zájezd se psem, ostatně nás s Fi- kusili získat titul „Mezinárodní šampión krásy\" lipem nechtěla baba vrátná pustit ani do vě- (CACIB). Aspoň on, když už ne já. Začali jsme žáku. No bojoval jsem za něho vždy jako lev. jezdit po výstavách a získávat mezinárodní di- plomy. Jemu to vyhovovalo, miloval cestování Filip byl dokonalá bytost. Chybička se i u něho všeho druhu a já se dostal do lepší společnosti. našla. Ta první byla, jak rostl a mohutněl, začal mě vystrkovat z postele. Opřel se nohama Paní doktorová a paní inženýrová, výkvět praž- o zeď a udělal si místo. Mě se na zemi nelíbilo ských chovatelů psů, běhaly s námi do kruhu, a tak jsme se museli se společným ložem roz- dokud si mezinárodní rozhodčí nevybral. Nako- loučit. Ta druhá chyba byl kladný vztah k jídlu, nec jsme neuspěli, chybělo nám jedno první, zvláště k pečivu. Miloval buchty, koláče, v nouzi nebo druhé místo ve třetí zemi. Nevadí, stejně mu stačilo dát před obchodem rohlík, který si to byl nejkrásnější pes, nejen v našem kraji, ale nesl až domů. Jednou, když jsme šli pro Ja- i na světě a nejbližším okolí. Ale co krása. kuba do školky, stačil, než jsem syna oblékl, vy- Všechna sláva polní tráva. Jde o charakter. žebrat a sníst skoro celý plech koláčů. Ta třetí I když svým krásným vzhledem budil rozruch, chyba byla jeho vášeň v kopání děr. Když byl všude kde jsme se objevili. A co teprv, když měl na louce a nebyl včas zaražen v rozletu, zmizel na sobě svoji kombinézu. Vidět tehdy obleče- postupně pod zemí a na povrchu zbyly pouze ného psa byl šok. Těch poznámek, co jsme vy- zadní nohy a ocas. Samozřejmě vypadal jak horník po šichtě. Ale byl šťastný, já taky, jen žena ne. Mohl bych o něm psát hotové litánie. Musím se ale krotit. Jen lituji, že mě tak brzo opustil. Ta- ková nespravedlnost, že psi žijí tak krátce. Litu- ji, že se už nikdy nesejdem, nikdy nevyrazíme do parku, kde přeskočíme několik laviček (tedy on). Kamaráde, děkuji ti za moc a nikdy na tebe nezapomenu. (StJ) PES nebo PLES I niciativní blbec není žádná pohádková postava jako třeba princ Bajaja, čarodějnice, drak či vod- ník, ale naprosto reálný člověk. Grafouš má obavu, že v jeho životě přibývá chvil, kdy se do této člověčí kategorie dá klidně zařadit. Už jsem vás zpravil o tom, že lázeňsky odpočatý artdirector Gévéčka svolal před Vánoci, prostřednictvím svého chytrého telefonu a stejně talentovaných telefonů Standy (šéfredaktor GV) a mého (redakční poslíček), redakční radu. Zřejmě z radosti nad tím, že se i grafoušovi podařilo zvládnout tento náročný spojovací manévr, přišel tento, když se ho- vořilo o tom, čím naplnit Zimník GV, s iniciativním nápadem (viz první adjektivum tohoto textu) a vykřikl do svého smartfounu: „PES!!“ A aby se toho Standa hned nechytl, i když po svém: „Pes, snad ples! Leden je doba plesů a ne pesů.“ Přestože naše tiskovka byla jen audio, jasně jsem před sebou viděl, jak si mě vychutnává s představou, že za pomoci bájného Filipa tentokrát zvítězí. Vě- děl jsem, že má pravdu (jako už tolikrát), ale borec ustoupit nemůže. Jistě poznáváte, že jste právě dočetli řádky o grafoušově iniciativním blbství. Máte přede mnou náskok. Mně to definitivně došlo hned jak dorazil Standův text nadepsaný jednoduše Vzpomínka na Filipa. Čtyři odstavečky, snad ani ne padesát řádků, ale ta síla. Na něco takového nebudu mít do konce svých dnů a přesto budu muset sypat písmenka na řádky, když jsem si to téma pro lednový Bazárek iniciativně (já starej bl- bec iniciativní) vymyslel. Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 7

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 měl rozum, neměl bych býval psa číslo 1. Omluvou snad mně může být jen to, že moje PES 1. – ŠUMAVSKÁ DOGA jindy tak racionální žena Jiřina, neměla v této Motto: Když pes, tak pořádnej! psí kauze rozumu o nic více než já. M ám, co jsem si zasloužil. Varování pro os- Těžko bych si vzpomínal, jak se k nám dostala tatní: nebuďte nikdy iniciativní (blbci), ne- informace, že k mání jsou štěňata německé do- vyplatí se vám to! Šéfredaktor a většinový gy. Co však vím jistě, je to, že to bylo v době vlastník Gévéčka (StJ) poté, co sám už vyšvihl prázdnin trávených doma, tedy v Plánici. Využili text „Vzpomínka na Filipa“, už grafouše uhání, jsme známosti s plánickým veterinářem, který kdeže je ten jeho psí text. Grafouš. silně sub- byl vybaven automobilem (stařičká tatra, s kte- misivní redakční poslíček a holka pro všechno. rou objížděl plánické Pošumaví už jeho otec, nechce riskovat, aby na něj šéf zaklekl, jak An- rovněž doktor přes zvířata). Do Hartmanic (35 dy na konkurenci, a tak začíná sypat písmenka km vzdálených a o 150 metrů výše nad mořem) na řádky ve vzpomínce na rodinného psa číslo jsme vyrazili v neděli o domažlické pouti (10. 8. 1969), což byla logistická chyba, neboť majitelé 1. Tedy, ne že by před touto jedničkou už v ro- nabízených štěňat nebyli doma, ale jak nás je- dině jeho rodičů pes nebyl. Ten by ovšem mu- jich sousedé poučili, užívali si vavřinecké poutě sel být označen jako číslo 0. Tehdy, v první po- mezi Chody v Domažlicích. Psí rodinu jsme za- lovině minulého století, šlo o psa loveckého, hlédli škvírou v zadních vrátkách stodoly, když který většinu života trávil uvázán u boudy na na těch předních vratech visel mohutný zámek. dvoře. A vycházky se konaly především v době Obrátili jsme a jeli zpět do, Plánice. Místo aby- honů, kdy jeho pán (můj otec) vyzbrojen nejen chom ze svého psího nadšení vystřízlivěli (ráno psem číslo 0, ale také brokovnicí ráže 12, čuto- moudřejší večera), vypravil jsem se do Hartma- rou na alkoholický nápoj a mysliveckou kabel- nic znovu, tentokrát ovšem stopem (pan doktor kou přes rameno (střelivo, proviant) s ním vyrá- přes zvířata měl už pracovní den). žel na lov (bažantů, zajíců, koroptví, divokých kachen, škodné, etc.,etc.). Příliš jsem se s „0“ Pánice, Kolinec, Hrádek, Sušice, Dlouhá Ves, nekamarádil a ani on se mnou. Hartmanice. Přesun proběhl úspěšně, na sušic- Takže můj pes číslo 1, kterého jsem si pořídil kého Oťase jsem nenarazil ani v Kolinci, ani v době, kdy už jsem byl ženatý, měl zplozené- v Sušici. V Hartmanicích už jsem nebloudil (ja- ho syna, bydlel v Sokolově a pracoval jako uči- ko včera), ale šel najisto. Doma byla jenom pa- tel (amatér) a byl stářím těsně před třicítkou, čili ní domu, psí rodiče (on se jmenoval Robin, jak byly zde předpoklady, že bych už mohl mít ro- ona nevím ani jsem ji neviděl a poslední zbylé zum. Nenaplnily se (ty předpoklady). Kdybych štěně – fenka). Paní mě posadila v kuchyni ke stolu, Robin si přisedl a položil mi hlavu na Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov rameno. Evidentně si mě prověřoval, jestli mi může svěřit dceru do péče. Funěl mi do ucha a já jsem seděl ani nedutal, zdál se mi obrov- ský. Ani fenka nebyla nejmenší, přestože byla ve štěněčím věku a stála pouhé čtyři stovky. Dodnes nevím, jak se mi podařilo s takovým nákladem v tašce přesvědčit nejen auta, ale i motorkáře, aby mě naložili. Nějak se to podařilo a v podvečer už jsem byl doma. Fenku jsme slavnostně pokřtili a tak už šla první plánickou noc spát do chaty na dědově zahradě jako Syl- va. Užívali jsme si ji všichni a ona nás. Pravda, začalo nám docházet, že na náš sokolovský 2+1 je to pes poněkud gigantických rozměrů, a že možná, asi, asi určitě… Čtrnáct srpnových dnů uběhlo jako voda a byl tady poslední týden. Bob se Sylvou se převelice spřátelil a odmítl ji nechat v Plánici samotnou. My, když jsme viděli stále se prodlužující obličeje dědy a babičky, zbaběle vzali nohy na ramena. První pokus, jak se Sylvy zbavit proběhl někdy v polovině září. Moje bývalá spolužačka z plánické základky 8

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 (paní doktorová z Příbrami) po Sylvě zatoužila rým šéfovská buzerace dělá dobře, přestože je a my jsme velkoryse odepsali vloženou inves- vyvážená vágním slibem jakýchsi budoucích tici a Sylvu jsme ji dali darem, když jsme o ví- vysokých prémií. kendu přijeli do Plánice. Bob to obrečel, přes- Grafouš sáhnul do pečlivě uložených archiválií tože měl od Sylvičky škrábanec přes obličej, a začal posmrtnou perlustrací zobrazením dru- ale to nic, ona si jen hrála. Když už nebyla Syl- hé stránky Pasu zvířete v zájmovém chovu, va, odjel s námi do Sokolova bez odporu. Další který umožňoval Cezarův pohyb po zemích EU (popravdě šlo o spanilé jízdy do Selbu). víkend jsme byli v Plánici nejen my, ale také Sylva. Podařilo se ji v Příbrami zdemolovat Jar- To důležité je především datum narození 1. sr- čin byt a ta ji s díky přišla vrátit. pen 2001 v nějaké vísce u Blovic, odkud jsme ho přivezli jako dvouměsíční štěně. Tentokrát A Sylva rostla jako z vody. Pravda, ta německá už ne stopem, ale vlastním automobilem, za doga na obrázku je přece jen větší, než naše přijatelnou cenu 4 000 Kč – tedy za toho štěně šumavská Sylva, ale ta představa, že by mohla (jen 10x více než Sylva). Náš pes číslo 2 seděl jednoho (nepříliš vzdáleného) dne převyšovat s mamkou na zadním sedadle, cumlal ji prst a až do Plzně byl oslovován jako Hugo, aby po mamku jako ten velepes na fotce, v nás vyvo- výjezdu z této západočeské metropole získal lalo hrůzu. své již trvalé jméno CEZAR. Důvodem byla ná- hlá vzpomínka na epizodu nazvanou Cezar se Nakonec (ještě před koncem října) jsme uspěli vrací ze seriálu Bella a Sebastian, který nám s inzerátem, že věnujeme zdarma do slušných oběma (už více jak 60+) uvízl v paměti jako etalon skvělých vztahů pes, jeho páníčci a je- rukou štěně dogy a Sylvu si z Plánice odvezl jich vnuci. TADY si ho můžete, díky jůtůbíčku nějaký mladík, hádejte kam? Do Oloví. Od- krátce připomenout. dechli jsme si a ještě více děda s babičkou. Cézárek se od svého prvního ašského noclehu někdy v polovině října 2001, který absolvoval Mladík zřejmě měl slušné nejen ruce. Dnes už na podlaze ašské kuchyně spolu s Petíkem (jde je to půl století, nikdy se neozval, že chce ně- jakou náhradu škody za zdemolovaný rodinný domek. Jsme přesvědčení, že byl lepším pá- níčkem, než my a že Sylvičku nezradil tak jako my a že i ona si užila dlouhý a spokojený život (i když psí). P. S. 2019-12-02 338. Pokud vám poraditi mogu, nekupujte sobě dogu. Je to psisko gigantické do bytu dost nepraktické. Měli byste ovšem co psát do svého blogu. Jak se ji dařilo v Oloví, už nám Sylva nepoví. Snad nám odpustila zradu, ta šlechtična z hartmanického hradu a o našem hříchu nikomu nepoví. PES 2. – AŠSKÝ CEZAR Motto: Když psa, tak na celý život (jeho)! J estli jsem vám výše nabídl psa číslo 1 (ba- ronku Sylvu z Hartmanic), na které jsme se dopustili hanebné zrady, pak dnes půjde o ně- koho, kdo se stal členem rodiny (a sakra protě- žovaným) na dlouhatanánských bezmála 15 let. Poté, co mně pan šéfredaktor GV (StJ) vytknul, že jsem si kompenzoval svoji malou tělesnou výšku obřým psem číslo 1 (šumavskou dogou), dokonce mluvil o mém údajném velikášství, musím tentokrát sypat písmenka na řádky mno- hem opatrněji. Ani grafouš nepatří k těm, kte- Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 9

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 rech a Petík byl v Aši samotinký, převzal Cezar (ochotně a zdarma) funkci neohroženého body- o v rodině používané jméno mé ženy Jiřiny). Pokračoval v cumlání Petíkových prstů, ve kte- guarda. Zcela sám se nominoval do funkce bu- rém se mu evidentně zalíbilo. Je paradoxem, díka. Když se mu zdálo, že spíme příliš dlouho že v téhle své celoživotní ložnici, byl také „svo- (podle našeho přesvědčení jako penzisti jsme jí“ ašskou paní doktorkou (MVDr. Paceltová) na to měli nárok) vystoupal z přízemí, kde no- v lednu 2015 bezbolestně odeslán do psího ne- coval on, do prvního patra, otevřel si dveře do be. Jistě nás tam spolu se Sylvou společně naší ložnice a nemilosrdně nám oznámil, že už je čas. chválí (prodrbávají?) dodnes. Všechny „naše děti“: tři vnučky (Míša *1990, Karlík *1993 a Emča *2011) dvě praneteře (Anička *1993, Sára *1996) a jeden prasynovec (Vojta *2001) byly Cezarovi postupně předsta- vovány během svých víkendových návštěv, aby si svých opravdových společných prázdnin uži- ly Cezara poprvé v létě 2002. A potom ještě mnohokrát. Čím byl Cezar starší, tím více jim dovoloval, to jak Vojtovi (Cezarův vrstevník) tak o 10 let později Emče. Vůbec jím nepřipadlo nebezpečné šťárat tomu velkému třicetikilo- vému psisku prsty v tlamě. Reálná kopie vztahu děti pes, respektive pes a děti, jako u Belly a Sebastiána, jen ty Alpy chyběly. Cezar měl ovšem také své psí starosti. Nevím Takhle jsme vždy o prázdninách společně sla- vili Cezarovy narozeniny. Že to neskončilo jen u jestli to psi mají jako páni (zplodit syna, zasadit kytice, je vám jistě jasné. Cezar nebyl (stejně strom, postavit dům), ale to, co si rozhodně pa- jako my) žádný vegan a tak muselo zákonitě matuji, byly Cezarovy každoroční návštěvy následovat grilování, kde měl hlavní slovo. v ašské uličce lásky v době, kdy tam háraly je- mu nakloněné feny. Dokázal si vždy najít cestu, Bylo to krásných skoro 15 let společného živo- jak se dostat ze vzorně oplocené zahrady a už ta. Cezar se zhostil všech možných funkcí vždy si to sypal známým směrem. Návrat už tak sla- se ctí a nadšením: pedagog dozírající na prá- vný nebyl. Krok co krok a v očích omluva. Dů- kazem, že dodnes bychom v Aši našli Ceza- zdninovou výchovu nastupující generace po- rovu DNA budiž fotka z roku 2007 ve vedlejším tomků, terapeut, kterému děkuji, že jsem přežil statistický věk mužů v Karlovarském kraji, Pe- sloupci. To byl Cezar na vrcholu sil. tíkův bodyguard, vždy rozmnožovatel vlastních genů, reprezentativní krasavec, kterého nám Cezar byl i skvělý terapeut stařeckých těl jeho ostatní záviděli. A to jsem jistě na celou řadu je- páníčků. Pravidelně, bez ohledu na počasí, si ho dobrých vlastností zapomněl. vymohl dvě dlouhé procházky (minimálně 3 km) denně. A nám ty procházky rozhodně svědčily. A potom, že se láska (psí) nedá koupit. Byli jsme mnohem otužilejší, seznámili jsme se s dalšími páníčky a jejich miláčky, Cezar tak KAČER měl možnost popovídat s kolegy a kolegyněmi, stejně jako my. A to nemluvím o tom, že v době, kdy jsem na má stará kolena pracoval ve Va- Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 10

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 STRÁŽCE DVORA A VŠEHO, CO JE NA NĚM S eznamte se, prosím: Ane Bellis von Hu- kami a špičkou ocásku, která, pro velký rádius aď Dib, rodem hovawart. Dodat by se Fipslovy troleje a řetězu, se nemohla pohybo- ještě dalo – čistokrevná šlechtična z lu- vat po dvoře, kde byl i hlavní vchod do domu. hů a hájů německých po domácky zvaná Belis Vyřešila to tedy tak, že každé ráno mne na či Belina, jinak taky Belča. Narozena: 20. 2. 2009 v Praze mém rameni doprovázela na vlak, kterým jsem Otec: Persano Gasko von Prim jezdil do školy (nádraží bylo od našeho domu Matka: Chani Barte von Prim 100 m) a když jsem odjel, šla si po okolí zalovit myši. Zbytek doby, než jsem přijel ze školy, Tak jako Standa, tak i já jsem přivítal Karlův ná- trávila na stromě před nádražím, ze kterého mi pad hlavního tématu pro zimníkový Bazárek a zase skočila na rameno a šli jsme domů. Fipsl to psát o psech. Řekl jsem si, že díky zkuše- nostem s jedním představitelem této šelmy se mohl vzteknout, ale na Peginu na mém ra- v naší rodině, budu mít psát o čem. No jo, ale meni si netroufl a ta na něj dělala škodolibé ksi- vítr z plachet mi vzaly příspěvky obou jmeno- chty, jak to s ním zmákla. Jenže tento Bazárek vaných. Pokud jste je už četli, tak mi dáte jistě má být na téma pes a tak už na to jdu. Přede- zapravdu, že napsat v tomto tématu lepší text sílám ale, že s kočkami se mi tohle téma bude je skoro nemožné. Ale co mi zbývá? Sliby se mísit a z vyprávění o Belině pochopíte proč. mají plnit a já jsem slíbil do Bazárku dodat pří- spěvek na téma pes. Dvacet let jsme bydleli v Praze na sídlišti v No- Byli jsme rodina spíše na kočky a vystřídalo se vých Butovicích ve velkém bytě 4+1 a tak se jich u nás řada. Nejčastěji to byli kocouři. Blíže tam vždy nějaká kočka vlezla, někdy i dvě. jsem poznal jen jednoho psa a to v dětství. By- Když naše děti (Lucka a Vilém) dospěly, pro- dleli jsme v Nové Roli – zastávce (dříve Hamry) jevily se u mojí ženy geny vnučky potomkyně a soused bydlící ve stejném domě v prvním pa- sedláků z Hané, které obdržela po dědovi ze tře, pan Götz, měl takového podivného černo- strany přesličné. Zatoužila po gruntu s domkem bílého křížence jménem Fipsl. Byl věčně přivá- na venkově. Já jsem v té době měl Prahy také zaný u boudy a po dvoře mohl běhat jen tak, že dost a tak jsem to bral jako vítanou změnu a se řetěz, kterým byl přivázaný, pohyboval po neprotestoval jsem. Sedlácké geny po pradě- nataženém kovovém drátě připomínající trolej. dečkovi z Hané Lucka ani Vilém nezdědili a tak S Fipslem jsem si moc nerozuměl, protože ne- se rozhodli, že zůstanou v Praze. Lucka ale uměl česky. Jeho páníček byl totiž neodsunutý jednoho dne přišla s tím, že k domu na venko- hodný Němec a taky neuměl slovo česky, takže vě neodmyslitelně patří pes a že než si nějaký Fipsl znal jen německé povely. Manželka pana dům zakoupíme, měli bychom si pořídit psa. Götze sice česky uměla, ale ta považovala Fip- Usoudili jsme, že by nám to nebylo proti mysli. sla čistě za záležitost manželovu. Já jsem měl Já jsem vždy nějakého psa chtěl, ale do pane- kočku zvanou Pegina – černá s bílými ponož- láku ne a moje žena prohlásila, že by se tak v domě na venkově cítila bezpečněji. Bylo tedy rozhodnuto a zbývalo vybrat patřič- ného psa. To se ukázalo jako velký problém, protože každý chtěl jiné plemeno. Na čem jsme se shodli hned a jednoznačně, že to nemůže být žádný voříšek, ale pořádný hafan. Když do- hadování trvalo asi měsíc, tak jsem vzal věc do svých rukou. Nalistoval jsem jednu asi z deseti různě pořízených příruček o psech a sdělil ro- dině, že nejvhodnějšího psa, co do povahy, ve- likosti a vzhledu vidím v plavém hovawartu a že to bude fena. Tohle plemeno mne zaujalo tím, že jako pastevecký pes může být celoročně venku (výborná vlastnost pro chov na venko- vě), vydrží vedle kola běžet i několik kilometrů a v příručce také psali, že pokud někdo nemá zkušenosti se psem, pak je jako první pes nej- vhodnější fena. Jak se v budoucnu ukázalo, platilo jen to s tou fenou, ale to předbíhám. Má Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 11

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 ani nenadávali, že jí při procházce nemáme na vodítku. Beliny předeslaná vlastnost – dlouhé volba se všem líbila – důležité bylo, že hlavně klusání vedle kola – vzala taky za své. Stála mě mé ženě, která navíc na internetu rychle zjistila, zlomenou klíční kost, když se mi připletla do že kousek od nás přes údolí na Praze 6 zrovna cesty a tak jsme od jízd na kole s Belčou upus- nabízí osm čistokrevných štěňat a k mání jsou právě dvě plavé fenky. Jedna návštěva stačila tili. k tomu, aby si nás jedna s fenek vybrala a po vyřízení papírů a úhradě částky 8 000 Kč jsme Dvůr ale strážila dokonale. Lidé si jí často pletli si ji vezli za týden domů. se zlatým retrieverem, jako měli Černíkovi. Na- Malá odbočka k informaci, cože jsme si to tedy štěstí nikdy nedošlo k tomu, aby si zloděj vyz- pořídili za plemeno. Název tohoto německého koušel rozdíl. Zatímco retriever se svoji přá- pracovního plemene přesně vystihuje jeho pů- telskou povahou je schopen zloději i asistovat, vodní využití. Hovawart – dříve rovněž hofe- hovawart ani náhodou. Maximálně vetřelce na wart je složeninou německého slova „der Hof“, pozemek pustí, zpátky už ne. Pokud ale něko- což znamená dvůr nebo statek a slovesa „war- ho přijala do smečky, přirozeně ho chránila. To ten“, což se překládá jako hlídat nebo čekat či-li právě platilo i o našem kocourovi. Ten ihned po – strážce dvora. Úkolem tohoto impozantního přestěhování na venkov zbouchnul sousedovic psa byla v minulosti právě ostraha obydlí, ze- kočku a stala se velmi neobvyklá věc. mědělských usedlostí a také majetku jeho maji- tele včetně bezpečí jeho samotného i jeho ro- Asi čtyři dny jsme Mikeše neviděli. Nebylo to diny před nekalými živly. Pokud byste chtěli nic neobvyklého. dost se toulal, hlavně když vědět víc o historii tohoto plemene, vyčerpáva- někde mrouskala kočka. Jednoho rána kouká- jící informace najdete ZDE. me, že je Belina nějak neklidná a hrabáním na dveře se snaží dostat na zahradu. Otevřel jsem Belina se u nás bez sebemenšího problému ry- jí tedy a ona vystřelila k brance a začala divoce chle zabydlela a chovala se vskutku aristokra- čichat u živého plotu. Neštěkala, ale jen vrtěla ticky. Loužičku udělala asi jen 2x a pak poště- ocasem. Po chvíli se z křoví vynořil náš Mikeš káváním u dveří si vždy žádala vyvenčit. Ná- a začal se Belině otírat o nohy. Aha, Mikeš se ramně se spřátelila s naším kocourem Mike- vrátil ze zálet, řekli jsme si. Belina si ho ale moc šem, takže často spolu spali v jejím pelíšku. nevšímala a mnohem víc jí zajímal živý plot, Byla velmi učenlivá a tak rychle zvládala zá- kam strkala čumák. Šli jsme se tedy podívat, co kladní povely, jako sedni, k noze, zůstaň apod. tam má a když jsme rozhrnuli hustý plot, kouka- Problém nastal akorát v tom, že vhodný dům lo na nás šestero modrých oček tří koťat. Dvě na venkově (v Březině u Rokycan) jsme našli až po půl roce a to mělo za následek, že Belina byla mourovatá jako sousedovic Minda a jedno zásadně odmítala nejen být sama celoročně černé jako náš Mikeš s bílými skvrnami po Min- venku, ale ani déle, než max. hodinu. Striktně dě. Mikeš se na nás podíval pohledem, kterým vyžadovala bydlet s námi. Tahle její povaha, jasně říkal, tak tady je máte a dál je to na vás. mít s námi neustálý oční kontakt, byla na dru- Nevím jak mezi sebou komunikují zvířata, na- hou stranu moc fajn, protože v místě hustých tož šelmy kočkovité, ale představuji si, že celá lesů, kolem našeho domu, bylo možné jí při událost se mohla odehrát asi následovně. procházkách nechat na volno a měli jsme jis- totu, že se nezaběhne. Ne že by si jen tak pro Že náš kocour se rychle sžil s venkovským pro- zábavu nepohonila zajíce, ale jak nás neviděla, středím a s místními kocoury sváděl boje o bře- hned byla zpátky. Myslivci to věděli, takže nám zinské kočičí krásky, jsme věděli podle jeho po- cuchaného zevnějšku, když se vracel ze záletů. Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov K sousedovic Mindě to měl přes plot a vzhle- dem k tomu, že na naší straně plotu budila res- pekt Belina, moc kocourů se sem neodvážilo. Mikeš tedy s Mindou zřejmě vytvořil pevnější vztah, což se projevilo tím, že měla často koťa- ta. Soused byl naštvaný, protože se jich pořád musel zbavovat podobně jako Karel Čapek a měl i podobnu povahu, takže topit je nedokázal, jak je na venkově běžné. No a náš Mikeš takhle jednou navštívil Mindu a našel jí dobře ukrytou pod dřevníkem se třemi koťaty. „No to je taky dost, že se ukážeš“, sjela ho Min- da. „Jsem tady s koťaty schovaná a vylezu jen v noci, abych nalovila nějakou myš a mohla tak 12

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 na fotkách mé ženy. Belča vzala koťata za své, nějak jí bylo jasný, že jsou od Mikeše a koťata kojit. Páníček mě po posledních koťatech se- se jí vůbec nebála. Asi měsíc byla dokrmována řval, že je to naposled a že mě příště vyžene i s nimi a tobě, že taky pořádně vypráší kožich.“ a potom jsme dva udali na inzerát do Rokycan. „Hele Minčo, klídek jo! To by mě musel nejdřív Toho černobílého kocourka jsme si nechali, chytit a přes plot se kvůli Belče neodváží“, na- protože se nám moc líbil a dali jsme mu jméno paroval se Mikeš. „Koťata máš ale pěkná. To Čertík. Skamarádil se s Belčou ještě více než jsou moje?“ Mikeš. Toho při dalších jeho záletech asi za dva „Pitomče! Koho asi.“ měsíce přejelo auto. Tak nám ho Čertík připo- „Tak promiň.“ Fakt jsou pěkný, hlavně to černo- mínal. Dokázali s Belinou tak blbnout, že je mo- bílý – celý já. Že je to kocourek?“ je žena musela pořád fotit. Jistě uznáte, že ty- „Jo.“ hle skvělé fotky přímo vybízely k sestavení trip- „No jasně. Hele, lásko, neboj, postarám se ti tychu s komentářem, jak můžete vidět níže. o ně.“ O Belině bych mohl psát ještě dlouho, ale už „To jsem zvědavá jak, frajere.“ tak jsem se rozepsal až moc epicky. Snad jen „Jednoduše. V noci přijdu a přemístíme je do ještě poznámka, že jsme jí dopřáli, aby alespoň křoví u nás vedle branky.“ jednou byla skutečnou mámou vlastních štěňat. Ty si se snad zbláznil! Vždyť mne ten váš pes Přivedla jich na svět osm. Škoda, že odešla tak zakousne i s koťaty. Jednou, když jsem šla za brzy v pouhých osmi letech. Čertík jí předešel, tebou mě tak prohnal, že jsem se strachy počů- skončil jako jeho táta, na záletech. rala.“ Klid, lásko, Belča je kámoška. Kdyby tě chytla, (PpR) jako, že těžko měla šanci, nic by ti neudělala. Jen si hrála na honěnou. Ví, že patříš ke mě. Navíc je Belča v noci stejně v domě a otevřít dveře nemůže, protože jsou zamčené.“ „Hele říkej si co chceš, tam mě nedostaneš. Odveď si tam koťata v noci sám. Doufám, že se o ně tvoji páníčci postarají a já se budu moci objevit před tím mým. Bude mít radost, že jsem se vrátila ze zatoulání a že nemám žádná koťa- ta.“ „Tak mi je připrav, v noci jsem tu pro ně. Uvidíš, že vše dobře dopadne. Pa, zlato, pa.“ No dopadlo to opravdu dobře, jak můžete vidět Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 13

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 Z PEJSKAŘE KOČKOMIL J e pro mě snadné napsat článek velebící bírá člověk, kočka si vybírá člověka. Byli jsme mého prvního psa a náš skvělý vztah. Zá- jejím zájmem polichoceni a už jsme uvázli. Mic- sadně nelžu a nevymýšlím si. Jen si čím ka byla milá, nechala se hladit, chytala myši a dál víc uvědomuji, že jsem něco zamlčel. Co jen něco, to hrozné, co čeká každého majitele od chalupy se ani nehnula. O své potomstvo se psa, kterého miluje. Něco, na co vás nikdo ne- chovala vzorně. Přesto jsme ji nechali z pocho- připraví. Totiž ten konec, to rozloučení. Bohužel pitelných důvodů po prvních koťatech kastro- přešlechtění psi, vlastníci dlouhých rodokmenů, vat. I když jsme k sobě navzájem přilnuli, ne- umírají častěji na nemoci, než stářím. A když uvažovali jsme o chovu kočky v bytě. Ale starat člověk nechce nechat přítele trpět bez naděje se o hodné zvíře člověk musí. Každý druhý den na vyléčení, nezbývá než asistovaná eutaná- jsme jezdili krmit (nákladný koníček, ale chov zie. Pro mě to rozhodnutí bylo strašné, nejhorší koní přijde dráž). Život plynul, všichni stárneme. v životě. Myslím, že v tom nejsem sám. Řada Začalo nám být Micčina osamělého života líto. mých přátel se po stejné zkušenosti rozhodla, Sousedé nám vyprávěli, jak se k nim má, když žádného psa už nemít. Dobrá, překousl jsem to jdou kolem, jak hledá spřízněnou duši. Tak po několika měsících a po FilipovI následoval jsme ji odvezli do městského bytu. Adaptovala v naší famílii jezevčík Béďa a po něm westík se ihned. Vzorně čistotná, spokojená, nedala Lojza. Všechny jsem měl rád a tak se problém nám příležitost něčeho litovat. Po dobrých zku- zhruba po každých deseti létech opakoval. Ná- šenostech si Marie koupila ušlechtilou britskou sledovalo rozhodnutí, už se více psychicky týrat kočku „Bobinu\" a naše domácnost se v zimě, nebudu, už žádný krátkověký člen rodiny, o je- v létě, stala kočičí. Kupodivu kočky dobře sná- hož osudu musím rozhodovat. Prostě třikrát a ší, že jsou půl roku zavřené v bytě a druhou dost. Bylo to snazší i proto, že mě dohnalo stáří (kratší) polovinu tráví na chalupě a jejím okolí. a jeho neduhy a těch 105 schodů našich čtyř Kočičí domácnost je ale výrazně jiná. Pes si pater začal být docela slušný problém. Před- vybere, koho bude poslouchat, ostatním se při- stava, že se poženu nejméně třikrát za den na způsobí. Kočka to má jednodušší, ví, že bude šéfem a čeká, že se jí přizpůsobí všichni ostat- vycházku se psem, se odsunula do oblasti sci- ní. Přináší ale spoustu benefitů, je dekorativní, fi. Ale věčně se vrhat na cizí psy a hladit se umí projevit přízeň, nemusí se venčit, je tichá. s nimi, taky není řešení. Navíc jsem sám nes- Dá se na její vlastnosti zvyknout. Však mám nášel ono „můžu si pohladit vašeho psa?\" V do- trénink z manželství a vlastnosti koček a žen se bě letních pobytů na venkově nebyla naše cito- zas tak neliší. A když vidím, jak je žena šťastná s kočkou na klíně, jsem rád i já. Nakonec i koč- vá animální vyprahlost takový problém. Na vsi ka se mazlí, přijde se podívat ke dveřím, když se neustále pohybuje řada koček hledajících obživu a zázemí, ochotných za něco dobrého přicházím, ale spíš na kontrolu, co jsem jí při- se nechat pohladit a zapříst. Takže i k nám za- nesl. No, pes to není. Taky jí můžeš mít rád, ale bloudily. Většinou nezávazně. Soused si ale přivezl kotě, které si nás vybralo, k jeho nevůli. jinak. To je ten první velký rozdíl, od psa. Psa si vy- (StJ) Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 14

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 MALÁ VÁNOČNÍ VZPOMÍNKA V šak mě znáte, vždy se rád vzpírám to- noční hádka u nás vznikne mnohem dříve, než mu, co je povinné. Pes, nepes, ať si re- uvádí známý britský průzkum. Podle něho se dakční rada rozhoduje co chce, podle průměrná (britská) rodina pohádá na štědrý mě do Zimníku něco málo o Vánocích patří. den už v 9:58 dopoledne. Nejčastěji kvůli úkli- I když vzhledem k našemu zpoždění kvůli du nebo přípravě jídla. A psychicky vyčerpaný nemoci artdirectora budete GV zimník číst až rodič sahá už v 11:48 po první sklence s alko- v únoru. Ač nejsem (nebo jsem) zastydlý ro- holem. No nebudeme papežtější než Britové. mantik, mám tu oslavu docela rád už od dět- To další, co mě štve, je vymýšlet dárky pro po- ství. Tehdy mě hlavně zajímal problém, kdo tomstvo. Škoda, že nám kaiser Josef nezrušil vlastně ty dárky pod stromek dává. Víra v boží spolu s kláštery a Betlémy i tuhle tradici. To, co všemohoucnost byla u mě nabouraná jak dos- není problém, je-li potomstvo věku dětského pělejšími kamarády, tak hlavně tím, že pod (jako hračička si rady vím), stává se později tě- stromkem pravidelně chybělo to, co jsem si žko řešitelné. Vždyť co pracně vymyslím se přál, neřku-li nutně potřeboval. Sakra, když se setká většinou se špatně hraným nadšením (a jedná o nadpřirozenou bytost vševědoucí, jak naopak). to, že neví, že jsem chtěl vzduchovku a nůž Toho, co mám na Vánocích rád, je naštěstí víc. s mnoha želízky a rozhodně nechtěl svetr, či te- V řadě první jsou (byly) to vánoční prázdniny. plé ponožky. Ještě, že aspoň knížky přinesl. Mám rád i ten předvánoční čas, kdy se s přáteli Abych přišel věci na kloub a unikl posměchu zdravíme „Ahoj, už máš napečeno\" a \"kolik dru- kamarádů, bedlivě jsem pozoroval, jak se otec hů letos máš?\" Přes rok se do kuchyně necpu, při štědrovečerní večeři plíží, jako že na WC nejvýš jako robot Emil vykonávám pomocné a mizí přes chodbu do pokoje. Odtud pak za- práce (škrábání brambor, loupání cibule, strou- zněl zvonek. Pachatel se rychle vrátil ke stolu hání křenu ap.) Ale výrobu vánočního cukroví si a my rychle běželi ke stromku. Problém takto nedám vzít. A tak se vrhám do knihovny pro pro mě vyřešen, má víra v Boha, potažmo i ro- svou „Zlatou kuchařku\" Anuše Kejřové (23. vy- diče, značně otřesena. Rozsvícený stromek ale dání) a snažím se negovat její první větu v nad- měl i nadále své kouzlo a já pomáhal své mlad- pisu názvu „Úsporná kniha každé domácnosti\". ší bratry udržovat v tradičním bludu. Aspoň pět druhů výrobků ničících náš rozpočet i postavu. Jako monarchista nesmím vynechat Později, když jsem byl schopen domácích pra- Išelské dortíky. A když se práce daří, skromně a cí, jsem se na štědrý den radši vytrácel z do- hledu a doslechu. To bylo samé: podej, přines, tiše se vypínám. Mám rád nové vánoční pohád- vynes, utři, ap. Co je to za svátky, když se ne- ky, na které se už předem těším, abych je mohl pokrytě vykořisťuje dětská práce? Byly i lepší následně kritizovat. Také miluji společné vánoč- ní obědy naší rodiny, na štěstí ne u nás, ale momenty, ochutnávky cukroví, nenápadné vy- v některé venkovské restauraci, kam nás syno- balení bonbonů z kolekce a jejich náhrada ko- vé zvou. A je toho ještě dost, co mám na váno- stkami cukru a další. Teprve dnes, s odstupem cích rád. více než sedmdesáti let, mohu objektivněji Tak doufám, že i vy jste si to letos (vlastně loni) zhodnotit svůj vztah k oslavě narozenin Páně. parádně užili. A bohužel, tak jako v mnoha věcech, je můj po- stoj skoro schizofrenický. Něco mě štve, něco (StJ) těší. To první je třeba vánoční úklid. Jakmile se má žena přiblíží s kbelíkem vody a hadrem, snažím se zmizet. Neúspěšně. Je třeba ze zdí sejmout a otřít obrazy, ozdobné talíře, bábov- kové formy, ze stropu lustry, z polic mlýnky, hmoždíře, plechovky, kořenky, otřít hodiny, po- lice a další jejich obsah. Má námitka, že je to zbytečné, znova se to zapráší a stejně tak vy- soko nikdo nevidí, bledne před ženinou kamen- nou logikou „jednou za rok se to musí udělat\". Kdo je to „to\" si laskavý čtenář snadno domyslí. Vzdávám se. Jinak bych riskoval, že první vá- Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 15

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 SUPERRAPORT + TĚSNĚ PŘEDVÁNOČNÍ RAPORT B lížící se uzávěrka ZIMNÍKU Gévéčka vůbec nemluvím o tom, že bych se na to doža- nutí grafouše k nadlidským výkonům. doval nějaké dotace. A to je ten rozdíl mezi šéf- Pan šéfredaktor (StJ) mně v Koruně redaktorem (ten by to klidně udělal a dokonce předal hustě A4 popsanou, kde úkol střídá úkol. mi to dává příkazem) vlastnícím rozhodující ba- Na dvanácté řádce shora čtu (cituji doslova): lík akcií GV (98%) a redakčním poslíčkem (já). Čk Raporty z Koruny (Listopad, Prosinec) Oba Možná mě to bude stát místo, ale tentokrát ne- už jsem samozřejmě napsal a rozeslal abonen- uposlechnu. Pojmu dnešní text jako jednu vel- tům GV (vysloužilci a zasloužilci) ještě v den kou tabulku (už se mi po tabulkách stýská) vy- Korunního srazu (třetí úterý v měsíci), takže jevující, jaká byla docházka na třetiúterní vě- jsou v současnosti tesaurovány v šuplíku ve- ČERNÍKU spolu s dalšími (137) texty, které decká kolokvia v kouzelných prostorách Koru- neměly to štěstí, že bych je exportoval v širý ny, maximálně povzbuzujících nejfantastičtější svět. Připadal bych si jako v cizí kůži (Andyho), mentální výrony (výstřiky, poluce) přítomných vědátorů, v roce 2019. kdybych se dopustil té nemorálnosti (není trest- ná) a vnucoval vám totéž ještě jednou. A už Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 15

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 Měsíc Celkem Účast Leden 12 Jmenovitě Únor 10 Heráková, Demuthová, Černíková, Jelínek, Novák, Roubínek, Bradáč, Březen 14 Karafiát, Klika, Hubáček, Jedlička, Černík Jelínek, Roubínek, Bradáč, Karafiát, Klika, Krejča, Skála, Mládek, Duben 9 Jedlička, Černík Květen 9 Mládková, Demuthová, Černíková, Jelínek, Novák, Roubínek, Bradáč, Karafiát, Klika, Hubáček, Jedlička, Černík Červen 16 Jelínek, Novák, Roubínek, Bradáč, Ret, Karafiát, Klika, Jedlička, Černík Mládková, Jelínek, Roubínek, Mládek, Karafiát, Bradáč, Klika, Jedlička, Září 14 Černík Mládková, Demuthová, Černíková, Jelínek, Novák, Roubínek, Krejča, Říjen 15 Karafiát, Ret, Klika, Mládek, Skála, Hubáček, Janus, Jedlička, Černík Demuthová, Černíková, Jelínek, Novák, Roubínek, Krejča, Karafiát, Listopad 12 Ret, Klika, Mládek, Skála, Hubáček, Jedlička, Černík Prosinec 12 Barvínková, Mládková, Jelínek, Novák, Roubínek, Karafiát, Skála, Ret, Pivnička, Hanek, Radovesnický, Bradáč, Janus, Jedlička,Černík Jelínek, Novák, Roubínek, Bradáč, Karafiát, Mládek, Klika, Skála, Hubáček, Novotný, Jedlička, Černík Mládková, Demuthová, Černíková, Jelínek, Novák, Roubínek, Bradáč, Karafiát, Klika, Hubáček, Jedlička, Černík TADY máte odkaz na V+W a jejich pochod 100% mužů. I mezi vysloužilci jsou muži se 100% do- cházkou, takže ti si ji mohou klidně přehrát. Ostatní ať se alespoň trochu červenají. Nejdříve byrokratické nutnosti 1) Učast: Oťas, Jelen, Roubas, Béďa, Kytka, Bradka, Hubajda, Maruška D., Jiřina Č., Standa, Kačer, sice krátce, ale přeci jen Alena Mládková, Karel Klika 2) Pozdravy a omluvy: Všechny zdraví Honza Siváň 3) Chyběli nám: Helena Heráková, ZoO, Pavel Krejča, Pepa co je s volejbalem v Bělorusku, Jirka Skála (hlavně Kytkovi), Pavel z Buštěhradu i pan řídící Sumja sumárum: 3 dámy + 10 pánů = šťastná třináctka Probíraná témata 1) Pozdrav Honzy Siváně tlumočil Kačer a tentýž pořídil i následující fotodokumentaci (pravda nepříliš kvalitní), zastesklo se nám po artdirectorovi z Buštěhradu a Standa přišel s průlo- movým návrhem (jednomyslně odsouhlasen), že by Pavel mohl vysílat Jájinu (+ její foto- aparát). Buštěhraďáci proberte to prosím doma a dejte vědět. Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 17

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 2) Silně machistické vystoupení Iva Bradáče, které u přítomných pánů vyvolalo kladný ohlas, ovšem dámy… u Jiřiny se schylovalo až k fyzickému násilí. Nakonec vše skončilo kom- promisem. Ivo přiznal, že tu a tam umyje nádobí, Standa že napeče vánoční cukroví, Kačer že luxuje, myje okna, utírá prach, Oťas že nebýt jeho, tak se u nich nic nenajde, Jelen pra- vil: chlapci víte, co je to mít doma personalistku…? 3) Velice důkladně prodiskutován chov kočky domácí i venkovní. Hlavní slovo měli experti trýznící nebohé kočičky přesuny město/příroda – Ivo a Standa. Ostatní (opravdoví milovníci zvířat) dodali, že už chápou, proč je třeba zakázat trápení zvířat v cirkusech. Ti nejagre- sivnější dokonce nazvali Standu a Iva Berouskem a Kludským. 4) Když Standa zahájil redakční poradu GV, byli jsme nevybíravě napadení, že rušíme a vy- kázáni na samý kraj stolu. Jsme oba z domova zvyklí na ústrky, tak jsme poradu dokončili. Standa navíc vymámil na Oťasovi závazný příslib tří stránek odevzdaných do tří dnů, Miloš v další z mnoha slabých chvilek prohlásil, že on sliby plní (dokonce i o vánocích) a Maruška se zastyděla a prohlásila, že také něco vhodí do redakční schránky. Byla upozorněna na to, že něco může být lecos a že má vhodit text (o exkrementy není pražádný zájem). 5) Roubas znovu tlumočil pozvánku pana řídícího na čtvrteční vánoční velemejdan a pravil, že on tedy rozhodně jde. Dokonce i Miloš prohlásil, že konzumaci hafa řízků chápe jako pomstu, na kterou má nárok. Postupně jsme se rozcházeli (Maruška zdrhla bez placení) a přáli jsme si to, co se před Vánoci a Novým rokem vždycky přeje. Za celé Gévéčko vás všechny zdraví jeho šéfredaktor (pro účely snímku si pořídil hlavně kvůli vám) fungl nový svetřík. 2019-12-17 349. Koruna nám zase patřila, parta vysloužilců se skvěle bavila. Lhali jsme, až se prášilo, všem se nám tam strašně líbilo. Třetí úterý lednové, kdy i Gévéčko bude snad hotové je až jednadvacátého, dost času vzpamatovat se z delíria opileckého. Přijďte všichni, nejste přeci … olové. KAČER Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 18

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 VYTAŽENO ZE ŠUPLETE K dyž na mne na prosincové Koruně (úterý 17.) Standa vyrukoval s hustě popsanou A4 nade- psanou „Obsah zimního GV“, došlo mi, že situace je dvakrát vážná. Nejen tím, že pan šéf- redaktor mající pokud jde o počet akcií podobnou pozici jako ten pročeský Kellner v PPF, přišel ve fungl novém zepředu úplně popsaném svetru (Svatý rocker), ale, a to především, že z toho pro mne, redakční nulu, z toho budou zcela jistě rezultovat nějaké ty úkoly. Bohužel jsem se nemýlil. Bylo mně důrazně doporučeno, abych hrábnul do šuplete, kam den co den ukládám plody svého grafoušského postižení a vybral, upravil, zkrátil, spojil, vypustil některé odstavce a koukal je, nejlé- pe včera, poslat ke kontrole na adresu mailu páně šéfredaktorova. A tak mě tady, ubožáka tero- rizovaného máte. Pan šéf by měl vědět, že se chystám obrátit na ombudsmanku, případně vyrazím na nějakou nejbližší demošku s pečlivě vyrobeným transparentem: Jedla je horší než Andy. Výslovně jsem byl nasměrován na text veČERNÍKU číslo 100 s tím, že je v něm pasáž, která by mohla i na abonenty Gévéčka působit výchovně. Až sem jsou ta písmenka nasypaná na řádky fungl nová, to co bude následovat, už je okopírováno z té doporučené STOVKY T ak to snazší máme za sebou. Teď by se ka Saleského (viz obrázek), kterou jste měli měl konečně objevit ten kolosální nahoře chápat jako, vládní programové prohlášení (sli- anoncovaný text, hodný dnešní STOV- by chyby). Pojďme se společně podívat, jak se KY. Nejdříve jsem uvažoval, že bych si mohl zadařilo. Do modrých písmenek z pera svatého poklepat na rameno nebo obě, připomenutím Fandy drze vložím svoje červená. nějakých textů (mezi 1 a 100), které přímo svíti- ly autorovou genialitou, vančurovským jazy- Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu kem, neotřelou metaforikou, překvapivým titul- kem, hloubkou myšlenky. Hledal jsem pečlivě. a jednoho dne budu starý. Nic jsem nenašel. Dobře vím, že samochvála Už se stalo, bylo mi nedávno 80. smrdí, a tak jsem tuto nadějnou myšlenku ráz- ně opustil. Znáte to, inteligent se (a rád) přiz- Chraň mne před domněnkou, že musím při působí. každé příležitosti a ke každému tématu něco říci. V prvním textu té dnes inzerované STOVKY V tomhle se ti (Pane) příliš nedaří. jsem vás seznámil s modlitbou svatého Františ- Zbav mne velké náruživosti chtít dávat do po- řádku záležitosti druhých. Nezbavils mě a navíc zjišťuji, že mé grafoman- ství tenduje k maximu. Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomá- hat, ale abych přitom nešťoural a neporučníko- val. Pominu-li šťourání, tak tady můžeme být oba spokojeni. Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti ne- rozdávat – ale ty, Pane, víš, že bych si rád udr- žel pár svých přátel. Díky tomu, že opravdových přátel nikdy není mnoho, tak i přesto, že je sem tam nějakou tou moudrostí podaruji, se jejich počet nějak kata- strofálně nesnížil. Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své ne- moci a obtíže. S vydatnou pomocí MUDr. Rundové se to jakž- takž daří. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku. Zásadně o nich nemluvím, nevím proč bych měl ostatním dělat radost. Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 19

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane, to říkám – bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí rozloučit, nemohu zastavit čas. Pociťuji, jak den poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale na- ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krá- uč mě trpělivě je snášet. Snáším je s chutí a raduji se z toho, že jsou na su. tom hůře než já. Naštěstí kde nic není, ani čert(čas) nic nebere. Také se neodvažuji prosit o lepší paměť – ale Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již to- když se má paměť neshoduje s jejich pamětí. ho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych Přílišná skromnost škodí. se o to pokoušel. Stýkám se proto výhradně jen se starými. Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit. Ale ty, Pane, říkáš: „Kdo věří ve mne, tomu na- Děkuji ti, Pane, tohle jsi mě naučil dokonale. rostou křídla jako orlovi.“ Mýlím se často a rád. Cítím, že mi na zádech cosi vyráží, snad to ne- Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý. bude hrb. Snažím se, co jen jde, ne vždy uspěji. Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak Starý morous je korunní dílo ďáblovo. jej ty řídíš. Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skles- 100% souhlas. lou náladou, ne jako odcházející, ale jako vděč- ný a připravený ke všemu (ne tak úplně), k če- Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schop- mu mě ty ještě povoláš. nosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich Doufám, že tentokrát to bude bez povolávacího dovedl zmínit. Předpokládám, že jsi mě tím darem obdařil, ale rozkazu. zatím jsem nikoho schopného alespoň tak jako já, neobjevil. Jsem ovšem trpělivost sama A k tomu mi dej všechnu sílu srdce. Tady na mně prosím nešetři. Mám vrásky a šedivé vlasy. Vrásek přibývá, vlasů (i šedivých) ubývá. Amen. P okud bych si mohl drze dovolit každému z vás něco doporučit (ve smyslu Standova naivního přesvědčení o edukativních možnostech Fandova textu), tak zkuste ta červená grafoušova písmenka vymazat a nahradit je svými (také červenými). Někdy v budoucnu (třeba v Jarníku GV) by bylo zajímavé porovnat, kdo k čemu individuálně došel. Dalším textem, který mně byl doporučen k úpravě a otištění je text číslo 130, tedy o měsíc mladší, než již výše citovaná Stovka. Schválně jestli uhádnete, proč mě pan šéf doporučil právě tento text. Přečtěte si ho a budete mí jasno. 130 (Sokolov 2019-12-11 čas 18:00) tedy nebyl už dávno. Všimli jste si, že chrliče nesměly dovnitř do katedrály? Že zůstávaly CHRLIČ venku? Dovnitř totiž směly jen cnosti. A chrliče reprezentovaly neřesti, Takže tahle metamor- Adventní čas s blížícím se Štědrým večerem a fóza má pro grafouše svojí logiku. Trochu ho si- jeho posedlostí vánočními stromky, nejlépe jed- ce žere, že popud k tomuto textu vyšel, jak ličkami, donutil Standu k odvážné metamorfóze jinak, už zase od Standy. Dnes poslal další svůj (změnu habitu). Stal se z něj chrlič. Pokud jím text do Zimníku GV, už pátý, přestože uzávěrka je zatím v nedohlednu (kolem 10. ledna). Takže jde dokonce o dvojí metamorfózu: z jedličky do chrliče a z pohodového prokrastinaka do sta- rostlivého šéfredaktůrka. Je z něj chrlič, na tom si grafouš trvá. Jak já k tomu přijdu, že on chrlí řádku za řádkou, stránku za stránkou, článek za článkem, že jsou mu evidentně Múzy nakloněny (čte se to moc hezky všechno) a já? Raději pomlčet, ještě by to mohlo vyvolat dojem, že mu závidím, že mu tu úrodu nepřeju. Vede 5:3, a to ještě jeden můj text, na kterém Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 20

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 straně každého čísla Gévéčka. jsem si tak zakládal a hodlal jím založit spor- Jdu odpočívat tovní rubriku GV, budu muset buď stáhnout, ne- bo z gruntu předělat. Počítal jsem totiž s postu- KAČER pem mých sešívaných do jarní části Ligy mistrů a ono zatím… velký kulový. Není každý den po- P. S. svícení. 2019-12-11 346. Na druhé straně je tady výhoda. Standa má upečené zatím jen tři druhy vánočního cukroví Z jedličky chrličem, (chybí mu třeba išelské) a má jich v plánu ještě jak když práskne bičem. hafo. Takže bude časově zaneprázdněn. Na- Doufám, že jen nepózuje, děje umírá poslední. Hned zítra si začnu hrát když metamorfózuje. s Konečníkem. Ale no tak, přece víte, že jde o Lepší být chrličem než třeba hasičem. rubriku, která má trvalé místo na předposlední MANIFESTACE T ak jsem ve zdraví (duševním, jiné už ne- atovou kapelu Pete Kaplana, kde zpíval. Měli mám) přežil to, co jsem doufal, že je dáv- no za námi. Totiž výroční oslavy. A je jed- tehdy (1962) Prahu zakázanou a tak hráli na no, že už to není VŘSR, ale 30 let „sametu“. Co venkově. A jak hráli (a zpívali)! Nás, hudebně hůř, vrátila se nám ideologie a propaganda. odchované, radiem Luxemburg a ještě více sta- A čeho je moc, toho je příliš. Radost by mohl nicí AFN v Mnichově, hladil ten druh muziky po duši. A to v člověku zůstane. Kaplanovu kapelu projevit snad jen kulhavý doktor G, z toho jaké má přičinlivé následovníky. Já jsem, jako vy, tu jsme objevili v Sobotce, v hospodě u nádraží, dobu prožil, prošel si etapami nadšení a iluzí, následně zklamáním a nakonec pochopením, když jsme se vraceli z čundru na Podkosti. že to ani jinak dopadnout nemohlo. Něco se nám ani splnit nemohlo, něco mohlo, ale nesta- Později hráli v Boleslavi, v lihovaru a v hospodě lo se, něco se, k naší radosti splnilo a mnohé, co se nám splnilo, jsme si snad ani neměli přát. „Na ptáku“. Tak sami vidíte, co dokáže roková Řečeno s klasikem „mnohé, co lákalo ztratilo punce“. Takové heslo „Zpátky do Evropy“ by muzika se kmetem. A když „Žlutý pes“ zahrál dnes už moc netáhlo. Tak rozhodně nepotřebu- ju, aby mi někdo do hlavy cpal, co si mám my- další oblíbené hity (Sametovou, Náruživou atd.) slet. Proto jsem se snadno rozhodl, že se oslav účastnit nebudu. Rozhodl, ale nedodržel. a doplnili jižanským rockem skupiny Lynyrd Někdo z vedení našeho města ví, jak na staří- Skynyrd, byl jsem šťastný a dávno zapomněl, ky. A tak na večerní manifestaci pozval kapelu „Žlutý pes“. No to zmeškat nelze. Tak jsem že manifestuju. Jen ten verš ...senzačně mo- přetrpěl úvod i tu část, kdy mi na velkoplošnou obrazovku pouštěli záznam z chebského ná- drá je moje vojenská knížka....mě rozteskňu- městí před 30 léty. Průvody a transparenty mě už nějak neoslovují a nechávají chladným. Zato je, to se mi nezdařilo, ani jsem se nepokoušel, když se pódium rozzářilo a na něj vyběhla parta starých pánů (no jsou sice o něco mladší, než nějak jsem tu (ZVS) – já blbec – pokládal za já, ale žádná ucha) a když Ondřej začal svojí „Modrou“ , spadlo ze mě ne 30, ale 67 let. Čistý normální povinnost. Útěchou mi může být, že modernizovaný bigbít rokové kapely a k tomu jsem těch 25 zabitých měsíců svého života no- chytré Ondřejovy verše, to se objeví tolik vzpo- mínek: …modrá je raketa, ta moje holka....tak sil modrý mundůr, se světle modrými výložka- tu pamatuju, ale nepil jsem ji ...modrá je vzpo- mi. No, slabá útěcha, ale lepší než nic. Tak mínka, na Mikyho Volka....tak na toho blon- a dost. Vidíte, co taková manifestace dokáže ďáčka jsme chodili s mou budoucí ženou o ví- kendech. Tedy přesně ne na Mikyho, ale na be- u sentimentálního dědka. (StJ) Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 21

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 PÍSNIČKY A VIDEA O PSECH D ovolím si dramaturgicky zakončit Bazárek návratem k jeho hlavnímu vyhlášenému tématu pro Zimník a to prostřednictvím odkazů na písničky a videa o psech. Jak uslyšíte i uvidíte, psi jsou často inspirací hudebního světa. Na You Tube můžete takových videí nasbírat bez- počet. Níže jsem jich pro vás několik vybral. A jistě mi nebudete zazlívat, když celé toto téma uzav- řu ještě jednou fotografií od Jáji a to naší Beliny s kotětem, která se mi do článku nevešla a tady je pro ní místo. HUDBA PRO PSY JAROMÍR NOHAVICA: MŮJ PES DÁDA PATRASOVÁ: PÍSEŇ PRO PSA JAN FRUMAR: JEDNA PÍSNIČKA PRO PEJSKY WHISKY MOON FACE - MRTVÝ PES WOODBURNER ZPÍVAJÍCÍ PES ASTA HRAJÍCÍ A ZPÍVAJÍCÍ PES MLUVÍCÍ PES TOP10 NEJINTELIGENTNĚJŠÍCH PSŮ Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 22

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 ROZHOVOR aneb nymfomanka ze Starého Bělidla Grafoušovy úterní řádky veČERNÍKU 185 psány pro Gévéčko Sokolov 2020-02-03; 18:00 MOTTO: 4. 2. tomu bylo 200 let, co se ve Vídni u Panklů (prý) narodila ta, co jí známe jako Barunku z Babičky, ale hlavně jako Boženu Němcovou (to o 17 let později). G rafouš má jednu velkou nectnost, je loajální. A když mu ještě trošku podkouříte (to Standa ovládá dokonale), máte ho v hrsti. Sypu tahle písmenka (Arial 11) na řádky v reakci na vče- rejší (2020-01-28) redakční autokonferenci. Z Buštěhradu ji zorganizoval artdirector GV, t.č. oh- rožený jakýmsi oparem (prý pásovým). Sdělil nám, že je překvapivě stále ještě živ a při smyslech (???) a upozornil nás, že v úterý má Božka Němců 200. výročí, a že by tedy bylo třeba cosi do Jarníku GV… a samo, že to měl promyšlené na několik tahů dopředu, když dodal, že takový rozhovor, jaký jsi kdy- si, grafouši, zrealizoval pro GV s Komenským. Standa okamžitě rozhoupal kadidlo, když dodal, jsi mezi námi je- diný vystudovaný literární vědec, tak kdo jiný, než ty a kdy, když ne okamžitě. A už mě měli v hrsti. Řekl jsem ANO. Teprve dnes po obědě (2020-01-29) mě došlo, že líp už bylo. A protože jsem stejně mstivej dědek, jako ten na Hradě, sepíšu ten opus ještě dnes, pošlu ho do Chebu (šéfredaktor) a do Buštěhradu (artdirector, zasažen pá- sovcem a přesto hrdinně, dodělávající Zimník GV) s tím, že by bylo úctyhodné, kdyby tento text vsadil ještě do Zim- níku (první jarní den, natož Jarník zatím v nedohlednu) a tím bychom vytvořili stránkový rekord (jsme Jurové, po- řád na to máme). Nechám se překvapit. A vás, abonenti GV a vysloužilci a zasloužilci Ústavu by z výše uvedeného nemělo překvapit překvapivé úterní datum veČERNÍKU. Když výše zmínění většinoví akcionáři GV mají redakční- ho poskoka v hrsti, tak podle grafouše, nesou za jím se- psaný text (tento) včetně jeho titulku odpovědnost. Hned se mi ulevilo a jdu na to. ROZHOVOR S BARUNKOU chodu zkoušejícího po zadání otázky Historie dělení Polska a drze si nabídl z jeho knihovny Reportér GV – grafouš (dále jen RGV-G) Oťtase. Dopadlo to dobře, jen měl připomínku, že jsem čerpal z nějakých starších pramenů. Ahoj Barčo, nebo snad Božka? Promiň tu fami- liérnost, vím, že jsi už pomalu dvě stě let ná- Poučil jsem se a nahradil Videňačku Nymfo- mankou, pramenem byl Blesk (to víš Barunko, rodní celebrita, ale vzhledem k mé (nedávné) titulek prodává). Moje první otázka. Ty prý vů- bec nejsi dcera toho štolby Pankla (rakouský osmdesátce, si to snad mohu dovolit (trochu dr- Němec) a tvoje rodná matka není Terezie No- ze, přiznávám). A jdu na to ostře, jsem přece votná (Češka). Máš prý modrou krev a povídá z GV. Už Otta ve svém XVIII. díle (1902) na se cosi o kněžně Zaháňské, tak pěkně s prav- straně 61 u tvého hesla uvádí: Božena Němco- dou ven. vá, rodným jménem Barbora Panklová nejgeni- álnější spisovatelka česká a buditelka čes. lidu Božka (*4. února 1820 ve Vídni) Proto jsem měl nej- dříve jako první hlavní titulek uvedeno Vídeňa- Tak nejdřív si udělejme jasno, grafouši. To, že čka ze Starého Bělidla. Pak jsem si vzpomněl já jsem zemřela ve dvaačtřiceti a tobě je chvilku na svoji zkoušku na pajdě, když jsem využil od- 80, neznamená, že se nebude počítat ten můj Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 23

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 RGV-G (1939 -1820) náskok 119 let. Odteď si tykáme a Já si myslím, Božka, že intimností bylo už dost já jsem Božka! A moje odpověď na tvoji otázku. a bylo by načase oslovit tě jako tu nejgeniál- Máš nějaký hmatatelný důkaz, třeba testy DNA nější spisovatelku českou. Kdybys měla panu zúčastněných. Nemáš, co! Tak zůstaňme u za- ministru Plagovi doporučit, které tvoje dílo by vedené buditelky národa a žádný přestup mezi mělo MŠMT (už je v Praze ne ve Vídni) nechat šlechtu se nekoná. I já čtu Blesk, grafouši. zapsat mezi povinou školní četbu pro základ- RGV-G ky? Vidím, že jsi informovaná o dnešním dění, Bož- Božka ka. Díky, hned nám to půjde lépe. Jen snad mí- sto čtení Blesku bych doporučil serióznější Gé- Moje vrozená skromnost mi brání, abych řekla véčko. Když mi dáš mail, tak ho máš jednou za to, co by bylo nejsprávnější: „Dej tam všechny, čtvrt roku doma v obýváku zadara. Posíláme ho Plago!“ i do Kalifornie, tak proč by to nešlo do očistce, nebo jsi snad už v nebi? Otázka druhá. Jak je Mám ještě jeden nápad, ze kterého by měl ra- dost ten tvůj buštěhradský artdirector. Co takhle to s tou nymfománií? zavést povinnou školní filmotéku a začít pěkně s Němcovou. Pavel sem dá jistě odkaz a přidá Božka i nějaký obrázek. Udělám z toho pohádku, to musíš uznat i ty, že RGV-G tenhle formát umím dost dobře. Pohádku z pří- tomnosti. Představ si, že jsi mladá a krásná Hezky jsi se mi vykroutila z otázky, Boženko. Pavel bude jistě nadšenej, ale mně už předem dívka v rozpuku, po které letí polovina sociál- běhá mráz po zádech. Z toho se jistě urodí ně- ních sítí, a tvoji rodiče se rozhodnou, že si jakej další úkol pro redakčního poskoka, tedy vezmeš movitého a o patnáct let staršího pan- pro grafouše. Takže znovu, které své dílo máš za nejmilejší? tátu. Dnes bys je s tímto nápadem poslal nej- spíš k šípku a tvoji followeři by je vypískali, ale Božka za mých časů se rodiče museli ctít a poslou- chat. Takže namísto s pohledným mladým čele- Když budu jmenovat jen jedno ze svých dětí, dínem jsem skončila se starým nudným Jose- tak tím řeknu, že ta ostatní nemám ráda. To uz- fem Němcem. Nebyla jsem žádná puťka, to nej, grafouši, že udělat nemohu. Obraťme to. uznala i ta závistivá Karolina Světlá, sestra Žof- Já ti nabídnu některé své myšlenky a ty si vy- ky Podlipnejch, se kterou jsem dost kamarádila. ber: Měla jsem štěstí, že kolem revolučního roku  Čistota je půl zdraví, veselost celé. 1848 se všechno rozvolnilo. To že jsem vdaná  Kdyby nebylo vzpomínek, člověk by nevěřil, nebránilo pánům z tehdejší pražské kavárny… konec konců to dneska není jiné. Vždyť i ti vaši že byl někdy šťasten. málem svatí Olga a Václav… ale to víš lépe  Nejlepší přítel je ten, co tě napomene, co ti než já. A uznej, že kolem třicítky mají holky i ji- né zájmy, než sbírat a zapisovat národní zvyky řekne pravdu do očí. Toho si važ! a tradice. Nebyl každý Chod Lomikar. Víš, že  Moudré ucho neposlouchá, co hloupá huba se říká konec dobrý, všechno dobré. Měli jsme s Josefem čtyři děti a nerozvedli jsme se, i když říká. důvodu bychom každý našli hafo (tak se to u  Lenoch darmo drahý. vás říká, že?). RGV-G RGV-G Tak kdo je tady reportér a tím úředně potvrzený Božka, ty česká buditelka a vezměš si sice tazatel? Jasně, že grafouš. Ale abych ukázal Čecha, ale on se jmenuje Němec. Neviděla jsi dobrou vůli, tady je můj výběr tvých myšlenek. náhodou u Cimrmanů Dobytí severního pólu? První, beru. Sám se raději směji, než myji. Dru- Tam byl také jeden takový Němec, co tomu ve- hou také, v GV nás živí hlavně vzpomínky, jen lel. Nebyl nakonec z přízně? mě mrzí, že Standa je lepší a více si pamatuje, ale na druhé straně, je to ten ze třetí myšlenky, Božka co jsi mi nabídla. Čtvrtou neberu, to bych se v životě nic nedozvěděl, ale možná je to tím, že Není, nebo o tom alespoň nevím. A k Cimrma- nemám moudré uši,stejně jako nemám hudební nům chodím ráda. O lístky je ovšem dost strka- sluch. A poslední. Proč je zase o mně? nice. Mimochodem bys mi mohl sem tam něja- ké cédéčko s jejich hrami půjčit, vygůglila jsem Božka si, že je máš. Na České nebe jsem se ještě ne- dostala a ráda bych se Tyrše na něco zeptala. Vracím se k té povinné četbě. Je tam Babička. Tak se pobavme o ní. Před sto lety (1920) na- Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 24

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 Co říkáš, neměly by se zavést kvóty i u Nobe- lovek? Kterému ze sta nabízených pohlaví dá- psal v časopise Naše řeč (ročník 4, číslo 10, vaš přednost. Taky tě sere, že chlapi na inte- str. 289-299) pan Alois Získal, něco, čím si mě grovaných toaletách chčijou na prkýnka? získal a možná by to bylo dobré i pro vás tři, Božka upachtěné amatérské autory textů do GV a Ehm, grafouši, nějak tě ta vaše doba pozname- v tvém případě, grafouši, i do veČERNÍKU. Ja- nala ve výrazech, nehledě na to, že zapomí- zyk je živý organismus. Proto jsi jistě Fildovi vě- náš, že mluvíš s dámou s výchovou 19. století. noval na posledním srazu v Budějcích Češtinu Tak jestli mi něco vadí, tak jsi to ty s takovouhle 02, aby v té Kalifornii jazykově nezpustl. Teď otázkou. Byl jsi sice ve správném čase na cituji ze Získla (doufám, že to napíšeš modře): správném místě (přijel jsi za mnou do Babič- „Avšak »Babička« vyniká také po stránce jazy- čina údolí, jako bys nevěděl, že mnohem hezčí kové, svou krásnou, ušlechtile prostou mluvou. sochu mám třeba v Olomouci). ale teď už jdi la- Dvojí prvky možno přesně rozeznávati v její skavě do… však víš kam. mluvě: lidové, t.j. vliv nářečí a jazyka obecného, a umělé, t.j. vliv jazyka spisovného. Sbírajíc po- RGV-G hádky, navykla si Němcová vypravovatelskému Končíš jako správná celebrita, přesto ti děkuji způsobu lidovému, prostému slovníku a sklad- za rozhovor. A slibuji, že až budeš slavit třístov- bě, hojným příslovím a pořekadlům. Výsledkem ku, zase se ozvu. Mám s ní zkušenost z vojny. toho jest ušlechtilá názornost, konkretnost, jež A toho nebe si užívej, Barunko. jest jistě charakteristická pro dobrou češtinu. Neboť konkretností právě se liší náš jazyk na př. od němčiny, mnohem abstraktnější.“ Ty se často (potutelně) vyjadřuješ, grafouši, ke vzrůstu svého šéfredaktora. Jak by byl asi pře- kvapen, kdybys o něm tvrdil, že je psu do pod- vazku. A takových rčení, přirovnání aforismů, které jsem mezi lidem nasbírala a baičce v Ba- bičce do úst vložila, najdete v článku hafo hafa a pěkně panem Získalem utříděných. Pomůže vám to a budete cool a v ajfru, jak se teď tak krásně česky (fujtajbl) říká. RGV-G Nevím Božka, jestli si četla Švejka, optimisticky předpokládám, že ano, vy klasici se přeci čtete navzájem. Ten používal lidové rčení Sedm kulí jako v Sarajevu, kde ho sebral nevím, možná, že u U Kalicha. Moje otázka sedmá a poslední vychází z toho, že vím, že jsi kamarádila s Pod- lipskou a obdivovala Sandovou. Takže co ty, Božka, a feminismus? Nebylo by nějaké #Me- Too na nějakého bankéře či pánskou celebritu mezi klasiky. Byl movitější Erben nebo Nebes- ký? Já být tebou tak to zkusím. Za pokus nic nedáš. Jak si vlastně nyní v genderově korektní mluvě vy klasičky říkáte? Stačí vypustit první písmenko a jsou z vás lasičky a druhé a jsou z vás kasičky. Ani jedno není příliš povzbudivé. P okud by se vám zdal grafoušův rozhovor s naší paní Boženou Němcovu trochu bulvární, do- poručuje vám tentýž, článek krajana (absolventa sokolovského gymplu) Jiřího Peňase v 5. čísle Týdeníku ECHO z 30. ledna 2020, jehož titulek „Černá labuť z kukaččího vejce“ také lecos napovídá… KAČER A zbývá pár odkazů na filmy o Boženě Němcové: ZDE, ZDE a ZDE (PpR). Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 25

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 TROCHA HISTORIE NIKOHO NEZABIJE Stálá vzdělávací rubrika Pavla P. Riese N ašel jsem v mém bezedném archivu námět na TV cyklus, který jsem si pracovně nazval Mimochodníci času. Leží tam už asi 20 let a nějak se nepovedlo jej zatím realizovat. Měl být o zapomenutých osobnostech naší historie či málo zná- mých a to jak z politiky, tak z kultury. Prostě tyto osobnosti se nějak, ale rozhodně ne vlastní vinou, dostaly mimo čas a snahou navrhovaného cyklu mělo být je z toho zapomnění dostat ven a to pro- to, že se mi jevilo jejich zapomenutí nespravedlivé, vzhledem k tomu, co vykonaly. Proto vám představím ve čtyřech číslech tohoto ročníku GV celkem čtyři osobnosti, o kterých jste se ve škole jistě neučili. Důvody proč, byly různé. Berte to tak, že mám snahu to napravit. Nikdy není pozdě. Vybral jsem dvě ženy a dva muže, abych dodržel vyváženost. Dnes je tedy řada na ženě. KRÁSNÁ ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ K olem mramorové sochy Elišky Krásno- patřičné vzdělání a tak Eliška studovala nejprve horské, stojící u vstupu do metra na Kar- v Plzni a poté na pražské německé dívčí Svo- lovo náměstí v Praze, projdou denně ti- bodově škole. S pomocí strýce Vojtěcha, bratrů síce lidí. Kdo z nich o této nevšední ženě uloví a přátel své vzdělání systematicky rozšiřovala střípek informace uvízlý v paměti ze školních až do takřka renesančního objemu. Naučila se lavic? Tedy pokud vůbec zaregistruje tu krás- malovat, hrát na klavír a zpívat a věnovala se li- nou sochu, kolem níž prochází. teratuře. Mezi literární osobnosti okruhu Rucho- vců jí uvedli Karolína Světlá a Vítězslav Hálek. Autorkou pozoruhodné sochy (viz druhá strana obálky GV) je Karla Vobišová-Žáková (1887– Velmi výrazně podporovala emancipační hnutí. 1961). Ta sochu zhotovila z prostředků poskyt- Je autorkou jedné z prvních úvah o ženském nutých Ženským výrobním spolkem českým a hnutí Ženská otázka česká (1881) a byla člen- k jejímu odhalení došlo 31. 5. 1931. Nejdříve kou a pak i starostkou Ženského výrobního stála na nároží křižovatky, ale po výstavbě sta- spolku českého a redaktorkou Ženských listů. nice metra byla v roce 1982 posunuta hlouběji Iniciovala založení prvního středoevropského do parku. Za tuto sochu obdržela sochařka vy- soukromého dívčího gymnázia a Spolku pro znamenání od Akademie věd a umění. Karla ženské studium Minerva, které gymnázium pro- Vobišová byla první českou profesionální so- vozovalo. Gymnázium bylo slavnostně otevře- chařkou. Vystudovala kamenickou a sochař- no 27. září 1890. skou školu v Hořicích, údajně jako první žena v historii, poté UMPRUM a dál se vzdělávala Angažovala se mimo jiné ve sporu o rukopisy, v Paříži u Augusta Rodina. Galerie hlavního v němž patřila k zastáncům jejich pravosti. Ten- města Prahy nechala v létě 2019 sochu Elišky to názor vášnivě obhajovala. druhou stranu Krásnohorské zrestaurovat pod odborným do- v čele s T. G. Masarykem osočovala z nedostat- hledem Mgr. Marie Foltýnové. ku vlastenectví a v duchu svých názorů vytvo- řila na toto téma básnickou sbírku. Masaryk Článek však nemá být o soše, ale o Elišce Krá- snohorské. Pojďme si tedy připomenout tuto zajímavou ženu, která byla i neobyčejně krás- ná. Rozhodně ale u ní neplatilo staré pořeka- dlo: „Škoda krásy, kde rozum chybí.“ Narodila se v Praze 18. listopadu 1847 řemesl- níkovi Andreasovi Pechovi a jeho ženě Dorotě Vodvářkové a to jako šesté dítě z osmi souro- zenců a byla pokřtěna jménem Alžběta. Její otec mylně odvozoval svůj původ ze šlechtic- kého rodu Pechů z Krásné Hory. Odtud tedy pozdější volba uměleckého jména – Eliška Krá- snohorská. Matka se starala, aby děti získaly Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 26

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 wiczovo Pana Tadeáše, Byronovu Heroldovu pouť a libreto Bizetovy opery Carmen. Vrchlic- nebyl Zeman a tak se jí za to, jako pozdější kým a Sládkem jí byla nabídnuta spolupráce na prezident, nemstil. Naopak, uměl docenit její překladu Shakespearových her. Tuto spolupráci kvality a jako vůbec první ženu jí jmenoval rázně odmítla se slovy: „Nebyla jsem vdána, v nové republice řádnou členkou Českosloven- nerozumím tomu a nikoho ptát se nebudu!“ ské akademie věd a umění. Shakespearovy choulostivé dvojsmysly, které Některá díla Elišky Krásnohorské velký Alžbětinec s oblibou užíval, adekvátně Její poezie nepatří k příliš kvalitní a lze o ní říci, vkusu své doby, puritánskou Elišku zřejmě po- že je velmi svázaná s dobou vzniku. Obsahuje někud vyděsily. Pro velkou zaneprázdněnost subjektivní lyriku, deklamovánky, výchovné po- odřekl spolupráci i Vrchlický a tak na překlady vídky: Z máje žití (1871); Ze Šumavy (1873); byl nakonec Sládek sám. Zhostil se jich skvěle Ke slovanskému jihu (1880); Letorosty (1887); a jeho překlady patří dodnes k těm nejlepším. Bajky velkých (1889) – ostrá satira; Na živé struně (1895); Zvěsti a báje (1916); Sny po di- Vše výše vyjmenované zvládala Eliška i přes vadle (1922). svoji celoživotní nemoc kloubů, ke které se na- Dívčí romány Krásnohorské o Svéhlavičce, by víc v pozdějším věku přidala těžká choroba, dnešní dívky zřejmě jen těžko četly. která jí nedovolovala prakticky vycházet z do- Jinak je tomu ale s librety. Vytvořila je ke Sme- mu na denní světlo. Zřejmě trpěla takzvanou tanovým operám Viola, Hubička, Tajemství a Upíří nemocí, což je alergie na sluneční světlo. Čertova stěna, k Fibichově Blaníku a k Bendlo- Její zdravotní stav byl patrně důvodem, proč se vým operám Lejla, Břetislav, Dítě Tábora a Ka- nikdy nevdala. rel Škréta. Z její publicistické činnosti stojí za zmínku Ob- Eliška Krásnohorská žila v Černé ulici v Praze raz novějšího básnictví českého (1877) a Čes- č. p. 169/15, kde také 26. listopadu 1926 zem- ké básnictví posledních dvou desetiletí (1895 řela a to 8 dní po svých 79. narozeninách. Po- a 1896). hřbena je v Praze na Olšanském hřbitově. Na Věnovala se také překladatelské činnosti, kdy průčelí domu, kde žila a zemřela, je umístěna přeložila Puškinovo Borise Godunova, Mickie- pamětní deska od stejné sochařky, která vytvo- řila zmíněnou sochu na Karlovo náměstí. Odhalení pomníku Elišce Krásnohorské 31. 5. 1931 na Karlovo nám. v Praze Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 27

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 ŠEJKR JEMNÝ I OSTRÝ KULTURNÍ MIX GV J sme přesvědčeni, že mnozí z vás jste se již stali pravidelnými čtenáři našich sice laických, ale o to upřímnějších recenzí, kterými jistě rozšíříte své kulturní obzory, popřípadě se necháte in- spirovat tím, na co se jit podívat do kina, čemu v TV a jakému televiznímu kanálu dát přednost před informacemi z bůhvíjakých kanálů, co přečíst za knihu a s čím se radši vůbec nezahazovat, ať již jde o divadlo, film, výstavu, koncert či literaturu. Přejeme vám hafo těch nejlepších zážitků (kulturních). VÝSADEK V DŽUNGLI R ád čtu válečné romány. Tím radši, čím světě problémů a brzy mrtvý budete.\" víc splňují mé tři osobní podmínky. Za- prvé pravdivé, aby je napsal přímý „...mám v páteři pocit, jako bych nachcal na účastník dějů, zadruhé, aby nebyly jen soupi- elektrický ohradník...“ sem událostí a výčtem mrtvých a raněných a za třetí, aby autor našel i ve smutných válečných „...vrtulník je rozstřílený na kusy, pilot je mrtvý a událostech něco humorného. Všechny mé pod- jeho tělo se opírá o dveře. Vypadá to jako by mínky splňuje beze zbytku román Nicka Brock- hausena „Výsadek v džungli“. stranu vrtulníku zmasakroval kulomet, nebo celá kupa AK. Střelec na levé straně vyvázl bez Autor byl při svém druhém turnusu ve vietnam- škrábnutí. Protější střelec je rozstřílený na kusy ské válce členem týmu speciálních přepado- a mrtvý jako novoroční husa. Uvnitř to vypadá a páchne jako v márnici. Všude je krev a kousky vých jednotek SOG, které byly vysazovány vr- kostí, vnitřnosti a na stropě jsou části střelcova tulníky do nepřáteli obsazených území. Pod ve- mozku. Z kulometů se kouří a pach leteckého lením dvou až tří Američanů vyrážela družstva paliva, moči a výkalů je příšerný.“ domorodých horských kmenů získat důležité in- formace o pohybech nepřátelských jednotek To je popis záchranné akce. Doufám stačí. vietkongu. Místní horské kmeny zuřivě nenávi- děly vietnamské vojáky a byly spolehlivými spo- (StJ) jenci. Mise přinášely důležité informace, ale pravidelně měly ohromné ztráty. Počet raně- ných a padlých v akci byl velký i když byl vždy připraven náhradní vrtulníkový tým, aby členy mise z nebezpečí vyzdvihl a nad nimi bděl předsunutý letecký návodčí, povolávající letec- kou podporu. Přesto byly akce SOG sebevra- žedné. Nick Brockhausen popisuje napínavým způ- sobem a barvitým jazykem jaké to je riskovat vlastní život procházením džunglí za neustálé hrozby nepřátelské palby. Jeho vyprávění je prošpikováno vojenským žargonem a šibenič- ním humorem. Neustálé napětí v akci střídají ve dnech volna bujaré pitky a půtky s vojen- skou policií. A pro chuť pár ukázek Nickova sty- lu: „Na papíře vypadá vše jednoduše, ale v re- alitě máte v krku knedlík a prdel máte tak sta- ženou, že by jste do ní nedostali jehlu, ani os- mikilovou palicí. Nemůžete ani na chvíli povolit v ostražitosti. Stačí sebemenší uklouznutí a jste mrtvý, nebo když máte štěstí, tak jste jen ve Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 28

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 MORÁLKA LIDSKÉ MYSLI T ahle kniha Jonathana Haidta s podtitu- Vzhledem k tomu, co jsem popsal výše, zde lem Proč lidstvo rozděluje politika a ná- nenabízím horkou knižní novinku, ale publikaci, boženství se mi dostala do rukou zpro- od jejíhož vydání uběhlo 7 let. Snad ji seženete středkovaně přes mého syna. Když jí přečetl v některé z knihoven, či antikvariátů. Abyste se nadšeně mi jí doporučil a nechal mi ji na mém stole. Při stěhování z Březiny do Buštěhradu se mohli rozhodnout, zda vás kniha zaujme a zda se tedy budete po ní pídit, přikládám malou ocitla mezi ostatními knihami a já na ni zapom- něl. Někdy v listopadu loňského roku jsem hle- ukázku 12 kapitoly ZDE. dal v mé bohužel dosud neutříděné knihovně Z anglického originálu vydaného nakladatelstvím zcela jiný titul a najednou se mi v rukou ocitla právě tahle kniha – po šesti letech, kdy mi ji syn Pantheon Books v New Yorku, roku 2012, nechal na stole. Se zájmem jsem si přečetl přeložila Helena Čížková úvod pak první kapitolu a pak jsem ji už nedo- kázal odložit dokud jsem jí celou nepřečetl. Je Vydalo nakladatelství: jasné, že 434 stran i s poznámkovým aparátem dybbuk, Jan Šavrda, nepřečtete za pár hodin, ale kniha je tak čtivě Lamačova 840/18, Praha 5, napsaná, že vás vůbec nenapadne ty hodiny, které četbě věnujete, počítat. roku 2013 jako svou 200. publikaci Proč jsou v lidském jednání a rozhodování ta- (PpR) kové rozdíly? Jakou roli hraje v našem uvažo- vání a rozhodování morálka? Tyto nelehké otázky, i to jak lidé dospívají ke svým názorům na politická, ale i mnohá další důležitá témata, zkoumá ve svém bestselleru Jonathan Haidt. Nejdříve shrnuje teorie starých filosofů a pos- tupně se dostává až k současnosti, kdy spolu soupeří dva názory na původ morálky: Je mo- rálka vrozená, nebo je dána především zkuše- nostmi, jež získáváme v dětství? Pokud je vro- zená, tak jak to, že se lidské pohledy na různá témata napříč kulturami liší? A pokud je získa- ná, čím to, že v ní lze bez ohledu na rozdílnost kultur vystopovat určitý opakující se vzorec? Haidt dochází k názoru, že skutečnost je spíše taková, že naše morální úsudky jsou výsled- kem intuice a rozumové uvažování přichází až dodatečně, Jsme tedy spíše cosi jako „intuitivní právníci“ – své rozumové uvažování nepouží- váme k nacházení pravdy, ale k tomu, abychom obhájili názor, jejž vytvořila naše intuice. Obsah 434 stran nevtěsnáte do několika vět anotace díla. Velmi doporučuji si knihu přečíst. ** Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 29

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 veČERNÍK 90 Grafoušovy páteční řádky (Sokolov 2019-10-27 čas 18:00) Stránkově obézní, ale skvělý Vondruška https://youtu.be/rXq9DC8LFnU (Psáno pro Šejkr Zimníku GÉVÉČKA) T o, že je Vondruška pro grafouše (teď po zvýrazněné Zprávy z tisku, podtrhující kronikář- osmdesátce) tím, čím pro něj byl před ské vyznění knihy. Fascinující je i to, že v kníž- sedmdesáti lety Jirásek jistě není po- ce, která vyšla v říjnu 2019, končí její první část třeba abonentům VeČERNÍKU extra připomí- výsledky evropských voleb z května 2019. Smr- nat. Těch amatérských pokusů o recenze a do- tí sociologa – prognostika Adama autor podtr- poručení: „Přečtěte si Vodrušku!“ už bylo hafo. huje a odděluje ono takto to bylo, od toho takto A nešlo vždy jen o historické ságy (Přemy- by to mohlo být. Plná protikladů je i lokalizace míst, ve kterých se postavy románu pohybují. slovská epopej, Husitská epopej) nebo historic- V první části globální svět ve druhé převažuje ké detektivky. Mám doma i Život staré Šumavy soustředění na jedno místo (Klumpenštejn + (nakonec i grafouš je starý a ze Šumavy) a prv- Zvýkovec). ní čtyři kousky lexikonu Život ve staletích. Zatím ovšem žádný svazek Vondrušky nebyl A to grafouš jaksi zapomenul připomenout další postavu Martu – Adamovu ženu (chartistka, di- málem osmisetstránkový (779). Tenhle pan spi- sidentka, havlistka) matku Roberta, Vašíka a sovatel je jednou z příčin, proč se obracím na Barborky, která se po Listopadu s Adamem ro- „svého“ truhláře, aby mně přišel připonastavit zešla. Jsem přesvědčen, že do postavy Adama regály v knihovně. Mám Vondrušku rád a ještě Wagnera Vondruška transformoval řadu svých víc potom, co jsem zjistil a dočetl se (Breviář vlastních životních zkušeností. A máme tady pozitivní anarchie, Epištoly o elitách a lidu), že další výživný zdroj napětí: volnomyšlenkářská jsme naladěni na stejnou vlnu. Mám štěstí, že sluníčkářka versus racionální už ne akademik. mne nikdo nezná a tak všechny ty nálepky, kte- Komu autor straní, je zřejmé stejně jako (hle- ré jsou na něj průběžně nalepovány (i teta Wiki dám vhodné přirovnán) í, stejné jako v ponděl- si přisadila) mě míjejí. ním televizním pořadu Jindřicha Šídla. Šídlo prostě v pytli neutajíš! Zatím to vypadá, že se grafouš věnuje více so- bě, než poslednímu Vondruškovi, kterého vložil Pěkné počtení přeje KAČER do svého čtecího kombajnu (ruce, oko, hlava). Tak to pojďme napravit. Už z názvu je jasné, že P.S. kniha je koncipována jako kronika let 1984 až V knihovně jsem si tohoto Vondrušku dal hned 2054 a vlastně rozdělena na to co bylo (1.část vedle Podvolení (Houellebecq) a Tábora sva- Jak to celé začalo – Prolog, Klid před bouří, tých (Raspail) o Orwellovi (1984) a Huxleym Sype se to – 1984 až 2019) a to co bude, tedy (Konec civilizace) nemluvě. Jsem přesvědčen, část druhou Jak by to mohlo skončit (Galská že tam patří. předehra, Klopýtání, Pád na dno, Boj o přežití, Reconquista -2019 až 2054). Formálně sice au- tor zůstává u kronikářského záznamu událostí, ale žánrově se přesunul do politické sci-fi. Při- nutil mě, abych se jakoby vrátil k mládí a četbě verneovek a foglarovek. Jen místo map, které jsem si tehdy kreslil, jsem tentokrát črtal na pa- pír stále více se proplétající rodokmeny Adama, Františka a Vojtěcha, jejich dětí, neteří vnuků… Originálním autorským nápadem jsou graficky Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 30

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 veČERNÍK 104 Grafoušovy páteční řádky (Sokolov 2019-11-15 čas 18:00) Prezidentské čtivo (Psáno pro Šejkr Zimníku GÉVÉČKA) V čase vrcholícího oslavného šílenství třicátého výročí si vám dovoluji nabídnout cestu úni- ku, to abyste nezapomněli číst, jako se to stalo Gorkého Matce. Standův císař a Císařův prezident sařské Milosti Frantíka Procházky? Šéfredaktor GV je v grafoušově paměti uložen nejen jako výrazně výškově menší, Knížka se bojí to vyslovit jednoznačně jako ne- ale také jako příslušník čeledi nasazovačů napadnutelný fakt, ale postupně si čtenáře na- klepává a dodává další a další (i když nepřímé) brouka. Nasadil mi ho za ta léta v kabinetu důkazy, že asi, snad, možná, takřka určitě... TGM měl štěstí, že v té době ještě nefungovaly odposlechy. Na druhé straně ta císařsko-pre- zidentská kontinuita by nebyla k zahození, že pane šéfredaktore? Shořela nejen voda, ale i … Nemalé procento grafoušových naivních představ o panu Václavovi, co se po něm jmenuje letiště v Ruzyni. Grafouš respektuje to staré dobré: „O mrtvých jen dobře“ a nehodlá tady rozebírat podrobnosti. A že je jich na těch pomalu 500 stránkách fakt hafo. Grafouš si až donedávna spojoval Vodňanského se Skouma- mnohokrát, a vždy k mému prospěchu. Donutil 31 mě o něčem přemýšlet. Vzpomněl jsem si na to, při čtení knížky, kterou si dovoluji nejen pa- nu šéfredaktorovi (pokud už ji dávno podrobně neprostudoval), ale také vám všem bez obav doporučit. Autor publikace totiž patří do stejné čeledi jako StJ. Jsem o tom přesvědčen, proto- že se mu podařilo nasadit brouka i mně. Takže, když mám volnou chvilku, přemýšlím o tom, jestli byl TGM, občas považovaný v Kot- lince za světce, opravdu levobočkem Jeho cí- Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 farnost a Templetonovu cenu. lem a vůbec nezkoumal, kdo kolem Vodňanské Kniha je to obsáhlá, řadou artefaktů vhodně do- bloumal. plněná. Žánrově někde na pomezí autobiogra- fie a literatury faktu. Pokud čtete Blesk, tak si Když o mrtvých jen dobře, tak o živých ještě fakt přijdete na své, lépe. Objevil jsem (já grafouš) díky Vodňan- skému fungl novou variantu pátera vyklouze si myslí KAČER (ministr kultury emeritus) – pátera vklouze. Sta- čí vypustit ypsilon a realizovat pohyb opačným směrem a za odměnu dostanete akademickou ** Riesův samoobslužný KINOTVBAR starých i nových perel K inotvbar je samoobslužný v tom směru, že si jej může každý z vás udělat doma a prezentované dílo si budete moci stáhnout z internetu na této adrese: http://www.hellspy.cz/ - stačí, když se zde zaregistrujete a pomocí SMS uhradíte malý poplatek za stažení. Každý stažený film vás přijde na cenu cca 10 Kč, což je úžasné. Pokud se nedá film najít či stáhnout na uvedené adrese, je zde dal- ší možnost na jiném webu zde: https://uloz.to/. J iž delší dobu jsem měl podezření, které se změnilo v jistotu a to po některých cílených dotazech u vážených čtenářů GV, včetně kolegů v redakci! Prostě, má uvedení odkazů ke stahování filmů, které zde doporučuji, jsou téměř bez využití. Holt většina lidí je pořád naučena, že hledí na to, co se zrovna v TV dává. Od minulého čísla jsem se rozhodl, že zkusím doporučovat filmy, které stojí za zhlédnutí a budou na programu některé z televizí po vy- dání tohoto GV. Tisíce děkovných dopisů k tomuto rozhodnutí nepřišlo, ba ani jeden jediný, ale zkusím v tomto sys- tému i tak pokračovat. OSAMĚLÉ VEČERY DORY N. Dnes vám chci doporučit velmi zajímavý podařil, za pomoci korespondence velké spiso- divadelní kus, v jehož TV záznamu mám vatelky, velmi nečítankový pohled na Boženu prsty. Jedná se o divadelní monodrama Němcovou a to očima její nehezké odstrkované rozhlasové redaktorky, spisovatelky a scená- dcery Dory. Myslím, že v roce 200. výročí naro- ristky Mileny Štráfeldové o téměř zapomenuté zení Němcové je to kamínek, který vhodně do- jedinné dceři Boženy Němcové. Inu řekněte, plní vesměs oslavné ódy na tuto národní spi- kdo z vás ví, že Božena Němcová měla dceru Dorotheu? Tu v uvedeném monodramatu vyni- sovatelku. kajícím způsobem hraje Marta Falvey - Sovová. Představení jsem měl možnost vidět přímo na Autorce se v tomto hodinovém divadelním kusu místě doličném a to v Památníku F. Palackého a F. L. Riegra v Praze a to přímo v pietně zachovaném salonu, kde se scházel výkvět českých obrozenců. Samozřejmě, že sem čas- to zašla i velká Božena. Dora také, ale v poně- kud jiné roli, než její matka, jak se dozvíte v monodramatu. Hned při představení samém mne napadlo, že se nabízí obrovská šance udělat právě zde TV záznam divadla. Takovou scénu by vám nevy- tvořil ani sebegeniálnější divadelní scénograf. Zeptal jsem se paní Štráfeldové, zda od doby, kdy se Dora N. hraje (2013), byl pořízen TV záznam představení. Odpověď zněla – nebyl. Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 32

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 A tak jsme se hned na místě domluvili, že jej podívat na TV záznam Osamělých večerů Dory pořídíme při příštím, tedy posledním představe- N. na kanálu Art České televize. Kdy? Zatím nevím, neboť o uvedení v ČT probíhá jednání. ní, které zde bude za týden odehráno. Produk- Ti z vás, kterým se nechce čekat a rádi by Doru ce se ujala Edukativní společnost a výroby TV N. viděli dříve, tak mi napište na pavel@ries,cz a já vám TV záznam pošlu pomocí internetové záznamu Foto video studio Jari. Úschovny. Zda se našemu týmu povedlo přenést divadelní monodrama na TV obrazovku, aniž bychom Myslím, že nakonec by se slušelo, alespoň ve ublížili jeho komornosti, jsme si mohli ověřit zkratce, představit autorku divadelního mono- v předpremiéře v Městské knihovně v Lounech. dramatu. Jak jsem psal výše, je rozhlasovou redaktorkou (seznámili jsme se při práci na roz- Zde v Kongresovém sále jsme 4. 2., tedy v den hlasovém pořadu o Johaně z Rožmitála), spiso- 200. výročí narození Boženy Němcové, poprvé vatelkou (velmi doporučuji její Guláš pro Masa- divákům pustili TV záznam Osamělých večerů ryka) a scenáristkou (napsala například scénář k dokudramatu České televize Jan Hus – cesta Dory N. Jak nám diváci v diskusi po projekci sdělili, měli pocit jakoby seděli přímo mezi divá- bez návratu). ky na představení v památníku. A pohled Dory Němcové na život se slavnou matkou je velmi zaujal. Vy, milí abonenti GV, se budete moci Několik fotografií z předpremiéry Dory N. v Lounech Ve zcela zaplněném sále Městské knihovny v Lounech představuje koproducent Miroslav Morávek jednotlivé tvůrce: na fotografii vlevo v pozadí Pavel P. Ries a na fotografii vpravo v pozadí Milena Štráfeldová Režisér TV záznamu divadelního monodramatu Tvůrčí tým při diskusi s diváky po projekci pořadu (zleva: Pavel P. Ries s krátkým slovem na úvod projekce a k formě kameraman Josef Psohlavec, redaktorka Milena Štráfeldová, TV záznamu režisér Pavel P. Ries a koproducent Miroslav Morávek) Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 33

GÉVÉČKO – Zimník – 4. ročník – 2019/20 KONEČNÍK aneb NA POSLEDNÍ STRANĚ vyhrazeno pro pana emeritního šéfredaktora Konečně KONEČNÍK neustále obavy o naší demokracii, zelené ná- boženství s blahořečenou svatou Grétou, a to Znalci grafoušových textů ví, že ten pod promyšlené ukrajování (salámování) naší svo- dnešním titulkem se rozhodně nebude tý- body. A to jsem prosím přesvědčen, že tato kat nějakých medicínských záležitostí. To fáze života mě zastihla jako úplně nejsvobod- by si grafouš (vyloženě nehrdinská osoba) jako nějšího. Navíc dnes jsem obdržel nový výměr starý (80+), bílý, heterosexuální muž, navíc důchodu a tak pokud mám z něčeho strach, tak z venkova, ani nedovolil. Berte prosím titulek pouze z toho, abych stačil exnout dříve, než jako spokojený výkřik redakčního poskoka, že exne eráru jeho důchodový účet. už je to letos poslední úkol (ze srdce bych si to Ono tady vlastně všechno už bylo, i když po- přál) související s vydáním ZIMNÍKU GÉVÉČ- krok nezastavíš. Dovedete si třeba představit, KA, který ještě musí splnit. Pozitivní je snad že někdo, i když veleznámý, vydá básnickou jedině to, že stačí jedna strana A4 (bude umís- sbírku a ona za dva roky dokáže vyjít v pěta- těna až jako poslední před třetí stranou obálky), dvaceti vydáních? To dnes nedokáže ani Kovy, že tedy nebude třeba nasypat na řádky až ta- ani Kájínek se svými paměťmi. A přitom ta sbír- kové hafo písmenek. Pokud se ještě podaří se- ka řešila totéž co my dnes - lidskou svobodu. hnat nějaký obrázek… takže to jediné, zásadní, Otevřel jsem si tuhle drobnou knížečku (vyšla nejtěžší a přímo drastické je rozhodnou se u Topiče v roce 1895 jako šesté z těch výše o čem by ten letos poslední, nebo v tom dvou- zmíněných pětadvaceti vydání) a dočetl se: dvacítkovém roce první Konečník, měl vlastně být. Vidím snahy roztříštěné, Jak tristní je má pozice jsem naznačil (nesmě- slyším hesel pustou směs, le) na předchozích řádcích. Navíc Múzy na mě duchů proud se různo žene, přímo derou. Poletují někde mezi Chebem a smetá dnes, co včera vznes, Libou. Což nesu nelibě. Stejně nelibě nesu ty každý hlásá nové zvěsti, každý jiné dráhy klestí, každým jitrem nový vůdce, vstává s rušnou družinou – Doporučoval bych si při čtení předchozích ver- šů pustit přenos z parlamentu…každé jitro nový vůdce – dnes se jako budoucí premiér po uspá- vači hadů z Brna, heligonkáři s dredy, přihlásil pan starosta z Holešovic. S hrůzou čekám na toho z Řeporyjí. Jsem optimista, vysloužilci jsou životem pouče- ni, ti si svojí svobodu vzít nenechají KAČER Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 34

Redakce prohlašuje, že tato ilustrace ke KONEČNÍKU emeritního šéfredaktora GV nemusí nutně odrážet současnost, ba jakákoliv eventuální podobnost s ní je čistě náhodná!

200 LET OD NAROZENÍ GÉVÉČKO č. 2 R4./2019-20 – čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov – vydáno v Sokolově v digitální verzi – 10. 2. 2020 v 15:00 SEČ