GV 02-ročník 02-2017-2018-VkN

Potíže s 28. říjnem najdete v rubrice Trocha historie nikoho nezabije

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18VÁŽENÍ A MILÍ ČTENÁŘI GÉVÉČKA, Teta Iluše, Rozhlásek, Klidný KaČer a snad, jak abych dodal dnešnímu říjnovému úvod- doufám, i Konečník, se příliš šířit nebudu. Tady níku patřičnou váhu, protože právě v říj- víte, co můžete očekávat, co si s chutí přečtete nu 2015 jsme přivedli na svět naše úpl- a co tiše přeskočíte, abyste příslušného šéfaně první číslo, dovolím si nyní zacitovat Vildu, rubriky neurazili. Jen doufám, že vás žádnápromiňte, mám na mysli Shakespeara: „Čas z nich teď, pouhé čtyři dny před volbami, ne-probíhá různě, podle toho s kým.“ rozběsní natolik, abyste to probůh, hodili popu- listům, extrémistům, všehofobům, všehofilům,Mě osobně se zdá, že ty tři roky, které jsem neumětelům, nekompetentům, eurohujerům ne-prožil s Gévéčkem, jeho redaktory, ale i s vámi, bo neuroskeptikům… Co to tárám, to bystejeho abonenty, proběhly rychlostí přímo kos- k těm urnám snad ani nemuseli chodit, protožmickou. A byl bych velice rád, kdybych si mohl nic jiného asi v nabídce nebude.být jistý tím, že i vám ten náš společný čas To nejdůležitější v dnešním GV jsem si nechalproběhl stejně rychle. Znáte to úsloví, u nás na konec. Signalizuje to už titulka s obrázkemv redakci GV velice frekventované – času je skvělé ZoO. Ota Novák právě 2. října před pa-málo a voda stoupá? To je ten elixír, který nám desáti lety porvé překročil práh Ústavu a takdává zapomenout, že už máme na krku po- jsme nemohli jinak, než v ten den o padesát letmalu… dost nostalgie, do optimismem nabitého později, na něj kleknout a přimět ho k roz-úvodníku nepatří. hovoru. Nevíme totiž jestli – až bude s Ústavem slavit svatbu už ne zlatou, jako letos, ale dia-Náš, na Buštěhradě sídlící artdirector dal svým mantovou – tady bude nejen Gévéčko, ale i ně-textem, skromě umístěným ve Standově Bazár- kdo z dosud žijících redaktorů. Nemohu jinak,ku pod titulkem Nádraží trochu jinak, nám všem než prozradit už v úvodníku to, co jsem vykecalskvělý dárek k výročí o němž jsem se zmínil na stránkách rozhovoru. Ota bude, v den kol-v předchozích řádcích. Gévéčko už můžete ne- portáže říjnového Gévéčka, v Koruně pasovánjen číst, ať již na papíře nebo v jeho digitální velmistrem Řádu na Rytíře Řádu GV. To si pře-verzi, ale můžete ho nově i poslouchat. A co ci nemůžete nechat ujít!!!kinoTvbar a mimořádný volební rozhlasový bar Pozvánku už jste prostřednictvím MGV dostaliv Šejkru? Další důvod se digitalizovat tedy vy- již v pátek. Jistě vás od rozhodnutí, že přijdete,bavit se pro digitální příjem GV. Pokud ještě neodradilo to, že šlo o pátek třináctého. Konec-nejste, není v době blížícího se vánočního ob- konců přišla od GV, které je díky PpR prvnímdarovávání nic snažšího, než přesvědčit své českým 4.0 měsíčníkem, tak si ji sakra pova-potomky, že v době, kdy vaše oblíbené GV na- žujte a koukejte se v Koruně objevitbízí takové možnosti, nemůžete zůstat stranoua je třeba vás patřičně dovybavit. Byla by KčSškoda, kdybyste si nemohli poslechnout třebaprávě nejdeckou Trepku a sní i absolventa Ús- **tavu, který patří také mezi abonenty GV.Dost bylo pochvalného poklepávání na vlastnígévéčkářské rameno, je třeba splnit povinosta doporučit to, co by bylo škoda v říjnovém GVpřehlédnout. Autoři Bazárku vám nabídnou řa-du nádraží a nádražíček a jeho šéf drze jen za-stávku na mezi kdesi u Klatov. Omluvte ho, pro-sím, malému vše velké. Kvalitně zpracovaný vi-deospot o historii chebského nádraží připojenýjako odkaz si o omuvu pro šéfa rubriky pří-mo říká. Moje Zase v Klato- vech, přestože tam mluvím o meganádraží v Dehtíně, jsem se Standovi do Bazár- ku neodvážil vůbec nabíd- nout. O tradičních rubrikách jako je Trocha historie, Šejkr,Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 3

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 4

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 CO V GÉVÉČKU Č. 2 NAJDETE? Mrkněte níže na obsahBazárek opotřebených vzpomínek1, 4 – téma Nádraží (Standa Jedlička) .........................06  Nádraží (StJ) .............................................................................................................................06  Dva příběhy z nádraží (Miloš Hubáček)........................................................................ 07  Nesplněný úkol (StJ) .................................................................................................. 08  Moje osudová nádraží (KčS)....................................................................................... 09  Nádraží trochu jinak (PpR).......................................................................................... 12  Nádražíčko (Jiřina Černíková) ...................................................................................... 15  Slovo závěrem (StJ) ................................................................................................... 16Trocha historie nikoho nezabije1 (Pavel P. Ries).............................................................17  Potíž s 28. říjnem.....................................................................................................................17Oťasova zlatá svatba s ústavem – rozhovor GV1 (KčS) ...............................................18Šejkr – jemný i ostrý kulturní mix GV1 .........................................................................22  Dračí vejce s průkazem původu (KčS) .................................................................................22  Kouzelná šunka (KčS) ................................................................................................ 23  Riesův samoobslužný kinoTVbar ............................................................................... 24  Ještě jsem nedokouřil poslední viržínko .......................................................................24  Předvolební rozhlasový bar.................................................................................. 25Máš-li cosi na duši, svěř se tetě Iluši – stížnost na tetu1 (Ilona Horáčková) ...................26Klidný KaČer1 (KčS) ........................................................................................................27Hlášení školního rozhlasu1 (PjŘ)....................................................................................29Nezapomenutelný kantor1 – Svatá trojice (KčS) ...........................................................30Zase v Klatovech3 – 50 let po maturitě (KčS) ...............................................................30Konečník aneb na poslední straně1 (KčS) .....................................................................34  Dopis do Brusele ....................................................................................................................34 (1)Stálé rubriky nebo občasné (2)Téma měsíce (3)Volné téma (4)Téma čísla Tiráž Toto číslo GéVéčka vychází v elektronické podobě 16. 10. 2017 na internetu (http://fotovideo.ries.cz/fotogalerie/mesicnik-gv-2/)a v tento den jsou také abonenti upozorněni e-mailem na elektronické vydání. V tištěné podobě vychází pro členy rodiny a příbuzné 17. října 2017 a je rozdáno ve stejný den v restauraci Koruna v Sokolově. Majitel, vydavatel a šéfredaktor: Karel Černík Artdirector: Pavel P. Ries Hlavní ilustrátorka: Zuzana Onderová Redakční rada:Karel Černík (KčS), Ilona Horáčková (IhP), Pavel Janus (PjŘ), Stanislav Jedlička (StJ), Zuzana Onderová (ZoO), Pavel P. Ries (PpR) Adresa redakce a kontakt: někde v Sokolově, [email protected]ěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 5

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 BAZÁREK OPOTŘEBENÝCH VZPOMÍNEK Standy JedličkyM á li být nádraží tématem tohoto Bazárku, měl bych úvodem nejprve vysvětlit problematiku. Samo slo-vo „nádraží“ je odvozeno od slovního spojení „na dráze“a označuje budovu u trati (rozuměj železniční), která obsahuje potřebná technická zařízení želez-nice a poskytuje cestujícím potřebné služby. Je to hezké a výstižné slovo, na které může být češ-tina pyšná, vždyť v němčině je jeho ekvivalentem „nádražní dvůr“ (Bahnhof), v angličtině „želez-niční stanice“ (Railstation),které lze použít i u nás, ovšem v jiném významu. Významově se nejed-ná o nádraží, nýbrž místo na trati, kde vlak může zastavit (odvozeno od slova „stát“), nebo li místo,kde se stojí. Cestujícím zde nejsou poskytovány žádné služby. Doufám, že tímto úvodem jsempotěšil šéfredaktora, který je nejen bývalým železničářem (krátkodobě), ale hlavně češtinářem (do-dnes). (StJ)NádražíA nyní pár slov k obsahu služeb, které ná- (veslovací), parníky neberou. A nakonec to draží hodné toho jména poskytuje. Ne- nejdůležitější, přepravní kancelář, kde výpravčí vyzbrojen plácačkou a červenou čepicí , ovládá budu se, jako laik, zabývat technickým vlaky. To je tak asi všechno, co mně utkvělozařízením ovládání signalizace, zabezpečení a v paměti.podobně. Osobně chápu snad jen „lampárnu“,kam jsem byl často posílán a kterou si předsta- Bohužel, jak čas chvátá, zvolna se nám nádražívuji kromě plnění luceren a svítilen, jako místo přeměňují na železniční stanice. Úbytkem ces-vyřizování stížností a jiných problémů. Se služ- tujících zanikají nádražní restaurace, místa zá-bami pro cestující jsem byl jako každodenní zá- chrany žíznivých cestujících, trampů a jinýchkazník českých drah seznamován a tak mohu antiabstinentů. Ani jídlo již cestující trápený hla-věci neznalého čtenáře informovat. Nejdůleži- dem nikde nezíská. Tak se trati mění v pustinu,tější (pro dráhu) jsou pokladny, pro cestující ne nepodobnou Sahaře, či Gobi. Stejně takpak nádražní restaurace. Dále je to hala s la- jsou ořezávány i služby, které jsem zmínil výše.vičkami, případně čekárna, či kulturní středisko Zanikly čekárny, čítárny, kulturní střediska, klíčea (ne)hygienické zařízení. Je zde i úschovna od WC si běžte vypůjčit do pokladny, nebo běž-zavazadel a kancelář podání zavazadel (jízd- te za budovu. Nakonec je zrušeno vše, budovaních kol) k přepravě mezi stanicemi. Z vybra- je uzamčena a prázdnými chodbami bloudíných stanic byla možnost podat k přepravě i loď duch Stephensonův a Pernerův. Za to děkuje-Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 6

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 Považte, tu krásnou architekturu rakouskouher-me automatizaci a úsporám pracovních míst. ských nádraží (to původní chebské viz obrázekChceš si poslat kolo? Nalož si ho sám! Chtělbys jízdenku? Tak u průvodčího. Už ani, když ti vlevo), rozesetou po celé střední Evropě, bezujel vlak, v čekárně nepřespíš. A kolikrát jsmenocovali na tvrdé lavičce. Dnes na noc zam- lítosti ničí. Zato máme železobetonové koridory,knou nádraží a vypadni. Někde, třeba v Soko-lově, zamknou nádraží už v 8h večer. Prázdná nástupiště z betonových kostiček, betonové zdinádraží se prodávají, nebo dokonce bourají. kolem tratí et cetera, et cetera. O tempora, o mores! (StJ)Dva příběhy z nádraží Miloš HubáčekP řed úterním pivním setkáním v Koruně jsem byl pevně rozhodnut, že přestanu psát příspěvky do GVčka. Proč? Protože celou řadu mých soukmenovců z Koruny tyto články nezajímají, píšípouze stálí dopisovatelé. A hlavně ostatní „nepisálkové“ kritizují náplň - obsah. A tak jsem si řekl:„Miloši konec“! A pak přišel Standa Jedla a prohlásil: „Příští téma – nádraží. Další téma – moje prv-ní taneční kurzy.“ Nevím sice, které byly první, já je – ty první – absolvoval třikrát! Ožil jsem a po-chopil, že musím něco napsat. A zde je můj – skoro poslední příspěvek. Příště, od voleb, na to ne-budu mít čas!! Milouš Hubajda kandidát na ministra školství v. t. (vlastní tlapou)Jistě zajímavé téma pro „bezdomovce“ jako kromě cestujících i řada „bezdomáčů“ (zvláště jsem já. Jako obdivovatel železnic jsem v Praze, Sokolově, Chebu a jinde). Schází zru- procestoval vlakem skoro celou republikua přilehlé evropské státy. A tady jsou mé postře- šená železniční policie (OŽ). Na mnoha našichhy. nádražích schází i doplňkové služby jako jeNejprve pojem nádraží. Nepůjdu do slovníku prodejna knih a časopisů, prodejny spotřebníhohledat význam tohoto slova, ale nádraží má být a potravinářského zboží, informační centrum aj.objekt, ve kterém mám příjemně strávit čas do (a také slušné prostory pro občerstvení cestu-odjezdu mého vlaku. Má mít nejenom vnitřní jících, či malá útulná hospůdka. Stačí přejetale i venkovní parametry. Nádraží vytváří první, hranice do sousedního Německa a vše je jinéale i poslední dojem pro návštěvníka města. (Weiden, Regensburg, Plavno, Selb, Hof aj.)Mezi nejhorší nádraží patřilo nádraží v Karlo- Stále se máme od našich německých sousedůvých Varech. Jako šok musel působit vnější co učit a dohánět i v této oblasti.i vnitřní vzhled Horního nádraží pro návštěv- Nechci pouze srovnávat a kritizovat. V další čá-níka světoznámých lázní. Nyní je v přestavbě, sti mého příspěvku uvedu dva příběhy, které se týkají nádraží. Příběhy zajímavé, poučné. Je-takže bude jistě reprezentovat město (zatím je den od nás, druhý z Německa.místo čekárny kontejner obsluhovaný osobami První český zážitek je ze sedmdesátých let mi-cizí národnosti). O nic lépe nevypadá nádraží nulého století. Po tanečních kurzech v Hornímv Sokolově, Kynšperku či Chomutově. Co se Slavkově mně ujel poslední autobus ve 22:20.mně na nádražích nelíbí? Jsou neútulná, nevy- Co teď? Hotel zde nebyl a pěšky jsem nechtěltopená (zmizely radiátory), nejsou zde čekárny, do Sokolova jít. Dostal jsem nápad. Zajdu naslušná WC, provozní doba nedostatečná (na- vlakové nádraží – dnes již neexistuje, někdopříklad sokolovské nádraží se zavírá již v 19. mezitím vytrhal koleje! Vlak samozřejmě již ne-hod.!! Pokud jsou nádraží otevřená, je zde,Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 7

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 40 Kč) jsem obdržel povlečení, společný pros- tor pro muže a ženy a vojenskou postel. Přesnějel, takže jsem poprosil výpravčího, zda bych v 6:00 zazněl pískot píšťalky, rozsvítila se svět-mohl čas do odjezdu ranního vlaku přečkat la a všichni přítomní museli nocležnu opustit.v čekárně. „Samozřejmě, přineseme uhlí, zato- Byl jsem vyspalý a spokojený. Venku byla ještěpíme, půjčím Vám deku a vzbudím na ranníspoj“, řekl výpravčí! Myslíte si, že by se toto tma, ale to nevadilo. A co bylo zajímavé? Tutomohlo stát dnes na malém českém nádraží? šanci využila většina cestujících, takže přespá- vání v čekárnách bylo značně omezené. Prav-Druhý zážitek je z Německa. Bylo po srpnu dou zůstává, že se i u nás otevřely hostely. Ty ale nejsou umístěny v blízkosti nádraží nebo1969 a já jsem na pozvání vyjel k známému do přímo v nich.Německa. A povahou dobrodruh, vyjel jsem doAugsburku den před předpokládaným příjez- Tak to byly dva moje příběhy Možná napíši dal-dem. Do Norinberka jsem přijel ve večerních ší. Třeba příběhy z Mnichova, kde jsem bydlelhodinách. Další spoj jel ráno a já si chtěl taképrohlédnout město. Kde přespat? Co teď? Na- a stravoval se v objektech stanice Svobodnáštěstí přímo v nádražní budově existovala noc-lehárna, kterou spravoval německý červený Evropa.kříž (RK). Uzavírala se ve 22 hod. Za 3 DM (asiNesplněný úkolK dyž mě na začátku prázdnin požádal šéf Karel, abych napsal o chebském nádraží, věděl jsem, že nenapíšu. Ne, že by mě téma nelákalo, vždyť se jednalo o tři historická nádražív jednom místě , ale na potvoru jsem zase přišel pozdě, takže jsem nic neviděl. Nádraží pruskédráhy, bavorské dráhy a nakonec i naší dráhy rakousko-uherské, muselo to být krásné. Tři různédruhy lokomotiv, tři výtopny a hlavně tři druhy ajznboňáckých uniforem, společný byl jen jazykúřední. Mě ovšem dvojitý kobercový nálet USAF v dubnu roku 1945 připravil o potěšení něco takvzácného uvidět. Jak bych mohl tedy zasvěceně něco napsat, vymýšlet si neumím, můj Pegas,herka vyzáblá, krmená na Dolanských pangejtech, nevznese mou fantazii do potřebných výšin.Nádraží v Chebu jsem coby pětileté dítě Ve vyšším věku čtrnácti let jsem začal vlakem spatřil jako hromady trosek, mezi který- dojíždět do průmyslovky, nejprve do Plzně, po- mi byly uklizeny a čistě zameteny cestič- zději do Chomutova. To už jsme měli dřevěnéky pro průchod osob. Stejně tak vypadaly i při- nádraží z přízemních baráků, s prkennou ve-lehlé čtvrti města. Američtí boys si moc starostí randou a zábradlím. Jen si ke klandru přivázats mířením nedělali, kromě nádraží změnily je- koně. Zajímavostí bylo, že při příjezdu do Che-jich bomby i přilehlé čtvrti. Vypadalo to jako vel- bu musel každý cestující prkenou uličkou keké skládky cihel, trámů a jiného stavebníhomateriálu. Jen ulice a chodníky uklízelo množ- strážní budce. Tam dva bdělí strážci hranic kontrolovali, ne jízdenky, ale občanské průkazy.ství lidí v nepracovních oblecích s bílou páskouna rukávě. Nic jsem tehdy nechápal. Jen mě Když neměl cestující v průkaze zapsán Cheb jako bydliště, musel odejít s jedním z vojáčkůnadchla reklama na zubní pastu KALODONT podat vysvětlení, co zde pohledává a zda nemánamalovaná na prvním nepoškozeném doměpod nádražím. v úmyslu překročit státní hranici. Míval jsem po- tíže, ne že bych v Chebu nebydlil, ale průkaz mi jako nezletilému chyběl, ač jsem vypadal do- sti dospěle. Předkládal jsem tedy průkazku sle- vy na vlak. Ale i tak bylo veselo. Ostražitý ob-Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 8

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 klápěcí. Mou odvahu prověřovaly průchody me-ránce vlasti mě zpovídal: „A čo je hento srpen zi vagóny po krycích plechách, rachot kol av dátumu?“ Chtěl jsem šaškovi říci, že je to skřípání plechů, proud vzduchu a sazí. OkénkaAugust, ale bál jsem se. Co když už byl někdy vagónu se otevírala koženým řemenem s dír-v cirkuse. Tolik já a chebské nádraží. Kdo by se kami, jako pásek u kalhot. Ale co, stejně by mio něm chtěl opravdu něco rozumného dovědět, to dneska nikdo nevěřil a já se ani nedivím.podívejte se na internet a nebo si můžete pustittenhle zajímavý dokument: 1url.cz/JtfDS. Tohle léto jsem nedobrovolně absolvoval cestuJo, kdybych tak měl psát o vlacích, to by byla ji- z Plzně do Chebu a byl jsem přímo vyděšen,ná. Já pamětník dob, kdy jezdily ještě vagóny jak se teď vlakem cestuje. Pohodlná jednotlivárůzných tříd, vzpomínám na třídu třetí, s celo- čalouněná křesla, záclonky na motor, klimatiza-dřevěnými vagóny. My, co nám byl odepřen vix- ce, informační displej s časem, rychlostí, názvy stanic a dobou příjezdu do nich. Před příjez-lajvantový luxus druhé třídy, o plyšové nádheře dem do stanice se posádka loučila s vystupují-třídy první ani nemluvě, jsme si užívali otevře-ných plošin na konci každého vagónu. Kolem cími, po odjezdu vítala nové cestující. Vagónyplošiny bylo železné zábradlí, nad schůdky od- procházel stevard a rozdával lahve s vodou.Moje osudová nádraží Zdarma! Neuvěřitelné, co nám ten Jančura do- kázal provést s českými drahami. A ta rychlost. Cesta trvala 1 hod. a 20 min. Coby student jsem jezdil totéž 3 a 1/2 hodiny. Pokrok je tu a tam docela příjemný. Přesto všechno bych se rád vrátil do doby, kdy jsem stál na náspu našeho „nádraží\", totiž ple- chové cedule s nápisem DEHTÍN a čekal, až se od Klatov přiřítí ta černá funící obluda, které jsem se před sedmdesáti lety docela bál. (StJ)O vlivněn svojí ajzboňáckou šarží – starší vozba – kterou jsem získal na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století, se budu jako loajální člen redakce Gévečka snažit vyrovnats tématem, který šéf Bazárku určil pro tento měsíc. Nebude to pro mne nic snadného. Po absolvo-vání průmyslovky (1957) až do začátku svého učitelování (1963) jsem poznal desítky nádraží a ne-jedno, alespoň pro tu chvíli, mohlo být tím osudovým. Pro vás jsem si vybral ta, která s sebou promne přinesla nějakou životní změnu. Začnu tím, že je hned v tomto prvním odstavci všechna vy-jmenuji v pořadí, jak jsem na ně v životě narazil. Tady jsou: Pačejov, Děčín, Černá pri Čope, Nym-burk, Nýrsko, Aš. Půl tuctu musí stačit.Pačejov na trati Plzeň – České Budějovi- středoškolského světa. Odtud jsem po celé čty- ce, 15 kilometrů od mé domovské Pláni- ři roky většinu pondělních rán, s výjimkou práz- ce. První nádraží, které jsem v životě vi- dnin, vyjížděl, abych se stal, alespoň na tehdej-děl. A to jsem si to k němu ve svých asi deseti ší plánické poměry, vzdělancem. Ne všechnoletech musel s partou stejně starých kamarádůdošlapat na kole. Něco jako ten Standův Deh-tín, který nám představil v poslední větě svéhoNesplněného úkolu. V mém případě ovšem ne-šlo o zastávku na mezi, které jeho rodné Dola-ny prezentoval díky plechové ceduli jako „to na-še nádraží“. Sem tam, tam i dnes nějaký cou-rák na trati Klatovy – Plzeň snad ještě zastaví.To můj Pačejov, jak dokládám obrázkem, byloopravdové nádraží. Nádraží, kde sice expresytaké nestavěly, ale které pro mne bylo branoudo toho velkého, v té době ještě pubertálního,Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 9

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 jednali ve vlaku Dubček s Brežněvem. Že to by-se ovšem v životě člověku podaří. Ještě do- lo jednání osudové i pro mne, jsem si ověřildnes dokážu vyjmenovat většinu stanic až do o necelý měsíc později. Proč zmiňuji ZVS – jenmé tehdejší konečné – Českých Budějovic. Po pamětníci už ví, že tak se zkracoval termín vo-odmaturování zůstala Pačejovu jeho důležitost, jenská základní služba. A aby nebylo zkratekpokud vůbec ještě nestoupla. Stal jsem se hr- dost, tak ještě jednu – PVOS. Jak nám říkali nadým příslušníkem modré armády, držitelem re- technické základně PVOS v Mostkovicích ne-žijní průkazky, viz první věta tohoto textu, a Pa- daleko Plumlovské přehrady: „Soudruzi u proti-čejov jako startovací případně cílové nádraží vzdušné obrany státu – to je to PVOS – jsoubyl pro mne důležitým ještě dalších šest let – vybraní soudruzi. Z těchto vybraných soudruhůaž do roku 1963. jsme vybrali 300 a z těchto tří set vás 30…“ My,Děčín, kam mě osud posunul prostřednictvím kterých se to tehdy týkalo jsme věděli své – žeumístěnky směřující na Elektroúsek ČSD dnem každý útvar se zbavil těch, co mu dělali potíže.1. července 1957, má – na rozdíl od Pačejova Patřil jsem mezi ty, kteří zajišťovali přesun a te-– nádraží několik. To, které pro mne bylo osu- chnickou přípravu pro tehdejší novinku – proti-dové, bylo Děčín východní nádraží. To, narozdíl letadlové rakety. A pro ty jsem, asi třikrát, vždy jeli do Černé nad Tisou, abychom je doprovodiliod toho hlavního, podmokelského, leží na pr- a bránili cestou vlakovým transportem před zlý-vém břehu Labe na trati Děčín hlavní nádraží – mi imperialisty až do Mostkovic. Teď už víte,Benešov nad Ploučicí – Rumburk, případně kde jsem se tam vzal a jistě pochopíte, že kdyžČeská Lípa. Stalo se na určitou dobu mým pra- rychlík dobrzdil v Čierné, že první kroky žízni-covištěm – elektrodílna a v budově přes ulici, vých vojclů vedly do nádražního výčepu na pi-která k tomuto nádraží také patřila i bydlištěm. vo. A právě tady čekalo to překvapení. ŽádnáNa dráze tehdy ještě platilo, že každý nováček výčepní stolice, čepují tu vůbec pivo? Na dotazmusel začít u manuální práce. Takže od té do- co si dáme, jsme unisimo odpověděli – pivo.by vím, že podbíjení kolejnic znamená krumpáč A tady se to stalo. Ten člověk za pultem byldo ruky a pěkně přemlouvat štěrk, aby vytvořil opravdu výčepní. Ohnul, se vylovil z pod pultupohodlné lože pro pražce a tím i koleje. Zde zelený gumový šlauf zakončený mosazným ko-jsem také poprvé v životě obul stupačky a vy- houtkem a načepoval nám pivo. No pivo. Spíšešplhal na dřevěný osvětlovací stožár, abych to připomínalo …, ale jo, bylo to pivo. Příště užtam opravil to čemu se říkalo kupluj – tedy styk jsme šli najisto – vezli jsme si lahváče.mezi proudovým připojením přívodu a osvětlo- Nymburk – tady jsem se v roce 1963 rozloučilvací lampy. To poprvé nebylo nic snadného. s modrou armádou definitivně. Paradoxně jeStožár měl svých osm metrů a byl ukončen pří-hradovým výložníkem. Při pohledu shora přes pro mne Nymburk městem nejajzbonovatějším.houpající se lampu, nováček snadno nabyl doj- Asi už jsem měl rozum. Nebo že by to bylo tím,mu, že se houpá celý stožár a první reakce by-la pevně se držet oběma rukama. To ovšem ne-šlo, když se měl ten prokletý kuplunk opravit.Čierná nad Tisou – tohle v létech mé vojenskéslužby ještě československé nádraží zde uvá-dím jako osudové ze dvou důvodů. Tím prvnímje to, že jsem zde poznal v českých krajích zce-la neobvyklý způsob čepování piva, tím druhýmto, že zde o pár let později, v červenci 1968Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 10

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 lidí závidět. Ovšem to, že přede mnou zatajila, že budova nádraží, přilehlé kolejiště a ani vjez-že Nymburk je také městem Hrabalovým? Žetudy za války jezdily ostře sledované vlaky? dový a odjezdový semafor není ve vlastnictvíRozloučil jsem se tady nejen s ajzbónem, alei s fotbalem na úrovni vyšší, než je pralesní li- její rodiny, ale státních drah, to ji odpustit ne-ga. Polaban Nymburk by mi to jistě rád potvrdil. mohu. Dokladem mé velkorysosti je ovšem to,Nymburk měl velkou výhodu. Je to z něj do že ji i přesto mám rád. Jistě se mnou budetePrahy mnohem blíže, než z Děčína, o Čierné souhlasit, že Nýrsko a jeho nádraží pro mnepri Čope nemluvě. Tím jak jsem skončil s Nym- bylo, je a bude tím nádražím nejosudovějším.burkem a přesunul jsem se do Klatov, tak promne ztratilo význam i to mé první – pačejovské Aš a zdejší nádraží nabízím, abych dodržel tennádraží. Přestal jsem používat vlak jako domi- dříve slíbený půltucet a vytvořil kontrapunkt nanantní dopravní prostředek. Nedivte se, už ose východ západ. Prvně jsem viděl Aš v rocejsem neměl režijní průkazku, o volných jízden- 1967. Vyjeli jsme se ženou podívat vlakem zakách nemluvě. její tetou. Trochu nás zaskočilo, když v Hazlově do vlaku přistoupili dva vojáci v zeleném se sa-Nýrsko. Správně jste usoudili, že Nýrsko na tra- mopaly a psem a dožadovali se občanek. Toti Klatovy – Železná Ruda se do mého sezna- jsme ovšem netušili, že se do Aše s počátkemmu osudových nádraží dostává až v době, kdy nového tisíciletí přestěhujeme poté, co jsemjsem, po zradě modré armády, přenesl na kla- vzal nohy na ramena před starostenskou pozicítovskou průmku a šarži staršího vozby vyměnil v Sokolově a odešel do starobního (fůj!) důcho-za funkci třídního ve své úplně první třídě. Ved- du. Na otázku, proč proboha do Aše, jsem od-le vyučování v Klatovech, jsem jednou týdně povídal obligátně – chci být blíže Bruselu. Jakodojížděl do Nýrska, abych tam mátl elektrotech-nikou hlavu studentům večerního studia při za- movitý majitel automobilu, jsem, celkem pocho-městnání na tamní pobočce SPŠ strojnické pitelně, nádraží míjel velkým obloukem. Evi-Klatovy. Většina studentů pracovala v n. p. dentně jsem nebyl sám. Ač je budova relativněOkula a byla starší než já. Mladší, i když jen nová, z roku 1968, působí dosti zchátrale. Do-o necelé dva roky byla moje kolegyně, nýrská volím si vám proto nabídnout obrázek původ-domorodka, která na pobočce učila chemii. Jakto souvisí s nádražím? Podstatně. Ona totiž nanádraží bydlela. Její otec, můj pozdější tchán, ního ašského hlavního nádraží, řečeného ba-dej mu pánbůh věčnou slávu, před tu budovuvycházel nejen z bytu v prvním patře, ale i z do- vorské. Cestování do Bavor tady v roce 1951 krátce po vítězství pracujícího lidu definitivněpravní kanceláře v přízemí. A to v červené čepi- uzavřel „vlak svobody“. Tak snad až teď…ci a s píšťalkou. Nevím, jak k tomu došlo, jestli Za zveřejnění těchto mých nádražních vzpomí-příčinou nebyla má nádražácká minulost, ale nek prosím nadávejte šéfovi Bazárku, protoževýsledek byl ten, že ta učitelka chemie bydlící ten ji svou neuvážlivostí vyvolal. Jsem jen zvě-na nýrském nádraží je už dvaapadesát let mojí dav, jestli nachytá také ještě někoho dalšího. Já jsem mu vděčný za to, že mě přinutil nejenženou, což ji, jak předpokládám, musí spousta vzpomínat, ale znovu se alespoň prostřednic- tvím moderní techniky podívat tam, kam už se jinak asi nepodívám. Mějte se hezky a cestujte vlakem – důchodci mají slevy. (KčS)Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 11

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18Nádraží trochu jinakN o, přiznám se, že i mne Standa nachytal na tohle téma. Přesto že si naprosto nemůžu stěžo- vat, že bych neměl v GV co na práci (dvě vlastní rubriky + celý design časopisu) občas se aleutrhnu napsat i něco do Standova Bazárku, zvláště když mne inspiruje některé jeho vyhlášené té-ma. To nastalo právě v tomto čísle, s tématem Bazárku – NÁDRAŽÍ.O nádraží se toho dá napsat hodně a z různých úhlů pohledu. Myslím, že by se u nás nenašel člo-věk, který by alespoň jednou v životě na nádraží nestál a je jedno jestli na vlakovém či autobuso-vém. My jsme navíc zažívali dobu, kdy dojíždění do práce po železnici či autobusem po silnici byloběžné a využívané většinou lidí. Jezdíte-li takto do práce několik desítek let, jistě si nashromáždítei nějaké příběhy z nádraží. O těch psát ale nebudu. Využiji tohle téma poněkud jinak. Náš světovýměsíčník je přeci plně digitalizovaný a vydávaný především na síti a s touto sítí je tedy propojen.Hojně to využíváme v článcích, které často doplňujeme uvedením nejrůznějších odkazů k danémutématu. Tohle bude tedy první článek, který bude na síťových odkazech zcela postaven.Je to ode mne trochu úhybný manévr, který vyhledat je a zakomponovat s odkazy do člán- mi umožní nepachtit se s textem, v jehož ku, tak doufám, že jsem to nedělal zbytečně psaní nedosahuji takových kvalit čtivosti a že si většinu z nich poslechnete vcelku.jako např. Standa (StJ) či pan šéfredaktor GV(KčS). Silnější jsem přeci jenom na půdě audio- První kousek, který jsem vám vybral je nádher-vize a tu právě hodlám pro téma nádraží využít. ná trempská písnička z osmdesátých let minu-Napadlo mne totiž zjistit, kolik existuje písniček, lého století od skupiny Ozvěna s názvem – jakkde se téma nádraží objevuje a to buď přímo jinak – Nádraží: 1url.cz/vtf3W.anebo i nepřímo. Dalším kritériem výběru bylo, A máme tady další lahůdku, tentokrát v podánízda je možné takovouto písničku či skladbu na Michala Tučného a jeho Fešáků a název sesíti vyhledat a tím ji nabídnout k poslechu na- striktně drží našeho Bazárkovského tématu, te-šim ctěným abonentům – tedy v tomto případě dy Nádraží: 1url.cz/Itf3w.těm, kteří vlastní počítač a jeho napojení na in- A do třetice píseň Nádraží od Ivana Parmazá-ternet a těch je naštěstí valná většina. na Suchela – od nás za rohem, tedy z Kladna:Již prvotní prozkoumání serveru YouTube uká- 1url.cz/7tf3o.zalo, že daleko nejvíce s tématem NÁDRAŽÍpracuje žánr country, dále folk a potom blues. Dobrá dramaturgie mi velí změ-Tak se pohodlně posaďte, pokud máte zvukový nit žánr a tak si nyní poslechnětevýstup PC připojen na nějakou lepší aparaturu skvělého Ivana Krále a jehose subwooferem budete mít zážitek o to lepší, hudbu i text Mám svůj stín. Prv- ní písnička, kde název Nádražípokud ne, doporučuji alespoň trochu kvalitnější nefiguruje prvoplánově v jejímsluchátka. U některých kousků, které vám na- názvu: 1url.cz/8tf3N.bídnu, stojí zato sledovat i obraz. Tohle svobod- Ve změně žánru ještě zůstaňme a dejme si Ná-né pouštění si písniček zdarma přináší občas draží v podání Michala Prokopa. Ten prvoplá-nutnost vydržet několik vteřin reklamu, než ji novým názvem poněkud klame, neboť v nád-můžete vypnout. Pojďme tedy nejprve k písnič- herném textu se skvělou hudební aranží slovokám, které s pojmem nádraží pracují zcela ne- nádraží padne až v předposlední a poslednípokrytě a to prvoplánově. Dalo to dost práceMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 12

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 autobusové zastávce, ale snad to nebude Ba- zárku vadit. Tuhle písničku jsme měli pro jejísloce písně: 1url.cz/ytfFw. zapamatovatelnou melodii a nostalgii hodně rá- di. Ostatně ta nostalgie většinou vane ze všechTo Jaroslav Uhlíř ve svém Nádraží neklame. písniček o nádražích, která jsou často spojová-V jeho písničce slovo nádraží rezonuje hutně a na s loučením: 1url.cz/btf3p.to v metafoře, kdy se on sám k nádraží přirov-nává: 1url.cz/ftf32. Vynikající skupina Hoboes, s nezaměnitelným zvukem kapely, zpěvu a texty Wabiho Ryvoly Vraťme se do žán- ru country a to a jeho bratra Mikiho a nápaditými hudebními skělou písničkou aranžemi písní – s místy mírně surrealistickými Prázdné nádraží, texty – ve svém Tunelu jménem čas to nádra- kterou opět zpívá ží ale má, i když jen jednou: 1url.cz/ptfUs. nezapomenutelný Michal Tučný a Stejně tak Greenhors v písni Už tě vlak přivá- hraje jeho skupina ží. Kam jinam, než na nádraží, že: 1url.cz/Ktf3l. Fešáci. Tady stojí za to dívat se i na Trampský Bůh by mne musel zatratit, kdybych nádherný fotografi- zapomněl na druhou hymnu všech trampů (tacký doprovod: 1url.cz/jtf3q. první je Vlajka) a to na Rosu na kolejích odRadek Tomášek napsal v sedmdesátých le- Wabiho Daňka. Kdyby tenhle bard nenapsaltech pro skupinu Rangers písničku stejného nic jiného, i tak by měl nesmrtelnost jistou. Sa-názvu jako zvolili Fešáci Prázdné nádraží a vy mozřejmě, že v této trampské hymně nechybísi ji můžete poslechnout v jeho pozdějším po- nádraží: 1url.cz/TtfUT. Co se škádlívá, to se rá-dání, kdy ji hraje v roce 2009 v pražském klubu do má. A protože mám tenhle žánr opravdu ho-Carpe Diem se spoluhráčem Tomášem Kar- dně rád, můžu si dovolit i zažertovat jednou ci-mazínem: 1url.cz/NtfFl. tací. Když přijel Jaroslav Uhlíř s Karlem Šípem poprvé na plzeňskou Portu, ptal se jich jedenA co tu máme dál? Dva texty, které se týkají novinář, jak se jim tu líbí? „Ale jo,“ odpovědělkonkrétních nádraží, které jsou jmenovány pří- s úsměvem Šíp „akorát že jsme si za chvíli za-mo v názvu písně. Nejprve skvělého Petra Ná- čali říkat Wabi Šíp a Wabi Uhlíř.“rožného, když ještě uváděl vystoupení skupinyRangers a jeho herecká hvězda měla teprve Zůstaňme ještě u trampského žánru a to přímovyjít, v komickém pěveckém vystoupení s písnív rytmu tanga Nádraží Těšnov 16:32 (jo, jo, to v Karlovarském kraji. Nejdeckou skupinu Trep-ještě tohle úžasné nádraží v Praze stálo, než ka založil před 38 lety, a dodnes vede, absol- vent našeho Ústavu Josef Šístek. Na někdej-ho bolševik nechal strhnout – obrázek je od Ji- ším OU HDB jsme tři roky byli spolužáci (1967řího Boudy): 1url.cz/Ltf3E. – 1970) v oboru Elektrikář rozvodných zařízeníPřehoďme nyní vyhybku žánru do big beatu a a pak ještě pět let na večerní průmyslové školeto k legendární skupině západních Čech Odys-sea Rock, která si vystřihla tuhle pecku s náz- ve Varech a dodnes jsme kamarádi. Dejme sivem Nádraží Florenc 16:30 v osmdesátých le- tedy písničku Trepky Až výpravčí zapíská, kdetech minulého století. Jedná se sice o nádraží slovo nádraží v textu zazní a to hned na za-autobusové, ale pořád je to nádraží – navíc čátku: 1url.cz/Htfcw. Vzhledem k tomu, že seznámé celému národu: 1url.cz/0tf3B. No, a pro- jedná o místní krajovou kapelu a „našeho“ člo-tože se jedná o srdcovou záležitost kraje, tak věka, tak myslím, že má nárok ještě na jednupřidávám ještě jednu verzi s kapelou naživo: skladbu z repertoáru jeho skupiny. Pusťte si te-1url.cz/5tf4R. dy od Trepky ještě Kraj vlaštovčích hnízd.A vyhybku dáme zpět ke country a to ke sklad- Nádraží se v jejím textu sice nevyskytuje, alebám, kde se nádraží nevyskytuje prvoplánově trať ano, no a kde je trať musí být i nádraží, jakv názvu, ale až v textu. Legendární skupina Ne- je vidět alespoň v doprovodném videoklipu.zmaři tak ve svém dobovém hitu Ráno bylo Předešlu tím další kapitolu a navíc sem vtipněstejný, také nestojí vlakovém nádraží, ale na propašuji mojí mladší sestřičku, která tenhle text pro Trepku kdysi napsala: 1url.cz/qtfco. No a nakonec tu mám pro vás několik perel, u kterých sice ani v názvu ani v textu nádraží nenajdete, ale přesto jsou s ním nějak spojené. U jedné skladby jsem pro vás připravil i soutěž- ní otázku o cenu. Nedávný Hit Půlnoční, zpí- vaný stále vitálním Václavem Neckářem, má nádraží zakomponované ve vynikající obrazovéMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 13

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 No a úplně nakonec jedna naprostá imaginární rarita. V sedmdesátých letech zazářila hvězdasložce videoklipu: 1url.cz/Vtf3F. německé skupiny Kraftwerk, která přišla se strojovou elektronickou hudbou, které se začaloNádherná skladba Enrica Moricconiho z ne- říkat inženýrský rock. Moc se nám – lidemzapomenutelného westernu Tenkrát na zápa- s technickým vzděláním – tenhle rock líbil. Mědě nemá text vůbec, ale jen operní vocal. Nic- osobně nejvíc fascinovala jejich skladba Transméně hlavní hudební motiv, který prvně zazní – Europe Express, u které Kraftwerk docílilive 25. minutě a 17. vteřině filmu, kdy božská pomocí hudební složky absolutní vizuálnost,Claudie Cardinale, jako žena farmáře McBaina kdy máte pocit, že v expresu opravdu sedíte,čeká na nádraží na zpožděný odvoz, je celý projíždíte otevřenou krajinou přes železničnípropojen s tragédií rodiny MC Bainovy. Pokud mosty, dlouhým horským tunelem a nakonec přijíždíte do cílového nádraží. Podle uvedené skladby se jmenovalo celé vydané album, které zapsalo rekord v rockové hudbě, kdy nepřeru- šeně – více než hodinu – na vás Kraftwerk valí svůj inženýrský rock. Dejte si tedy 14 minut jízdy Trans – Europe Expressem, který vyjíždí na albu ve 23:54 a na konečné nádraží dojede v 37:31 při brždění v 37:20. Dobře, chápu, že tuhle porci inženýrského rocku málokdo vydrží a tak vám alespoň uvedu některá zajímavá mí- sta. Takovým je například část skladby, kde ex- pres vjíždí v 30:50 do tunelu a po minutě a půl - v 32:20 - z něj vyjíždí do volné krajiny, kdy se kolem něj míhají sloupy s telegrafními dráty,uhodnete, proč jsem tuhle skladbu také za- které jasně slyšíte. Tyto časy si můžete najítřadil do námětu NÁDRAŽÍ, napište to do GV posuvem jezdce na časové ose skladby. Tak sina můj e-mail: [email protected]. První tři nastupte, pohodlně si sedněte a rozjeďte audiosprávné odpovědi odměníme hodnotnou ce- Trans – Europe Express klikem na tento odkaz:nou. A nyní si dejte tuhle skvělou skladbu v po- 1url.cz/1tfd6.dání vojenského symfonického orchestru s vo-calem Patricie Janečkové, která je nejen krás- Doufám, že jste při poslechu písniček a hudby spojené s tématem nádraží příjemně relaxovaliná na poslech, ale i na pohled: 1url.cz/otf3R. a nabrali sil do dalšího čtení tohoto čísla GV.Dále mám tady pro vás skvělou pecku mé oblí- (PPR)bené skupiny Bluesbery – Vlak ve 2:05. Jejízakladatel a zpěvák Petr Introvič si v textulibuje, že mu vlak odveze ženu ve 2:05, a to nafurt a co nevidět, a on do hospody bude mocizas a znovu smět. No a jestliže mu vlak odvezeženu, dá přeci rozum, že do něj musí nastoupitna nějakém nádraží, aniž by se slovo nádražímuselo v textu objevit. Všimněte si, prosím, jakfoukací harmonika umí krásně stylizovaně na-podobit houkání vlaku (i v country je takto častopoužívaná – třeba ve skvělém Oranžovém ex-presu od Greenhornů) a že blues je žánr, kterýdokáže krásně rytmizovat zvuk jedoucího vla-ku, takže jej přímo vidíte uhánět. Petr Introvičumí na foukací harmoniku velmi dobře hrát ajeho kapela Bluesberry mu vždy skvěle šlapala:1url.cz/ltfjA.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 14

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18Nádražíčko Jiřina ČerníkováV den zářijové kolportáže jsem udělala chybu. Omluvou mi může být zdravotní indispozice. Hned vysvětlím. Snad pod dojmem zahájení anglické podzimní jezdecké sezóny, známé honyna lišku, jsem si v dostatečném předstihu pořídila na pravou nohu ostruhu. Patní ostruhu. Má po-hyblivost se výrazně snížila a nechtělo se mi vyrazit do Koruny o holích. Vypustila jsem tedy gra-fouše samotného s tím, aby mě omluvil a přítomné vysloužilce pozdravoval. A to byla ta chyba. Slí-bil mým jménem Standovi, že určitě napíši na téma NÁDRAŽÍ článek do Bazárku. Kdo prý jiný,když ne já, která jsem na nádražích prožila mládí, by měl mít takovou nepsanou povinnost. Dnes,v den kdy je v kalendáři napsáno Václav, mě grafouš drze oslovil takto: „Oslavíme dědův svátektím, že konečně napíšeš to, co jsi Standovi slíbila.“ „Já jsem slíbila?“ „Nejde to jinak“, pokračoval,„od Standy právě dorazilo osm mailů.“ Poučení – už nikdy nepouštět grafouše na kolportáž samot-ného – může z toho být jen malheur.Tak na tomhle nádražíčku na trati Klatovy daleké Hluboké jídlo. Nic dalšího ze své pa- – Domažlice jsem poprvé naživo viděla měti, na tohle nádraží ve vesnici nad níž se na černocha. Bylo mě 4 a půl a byl květen severu vypíná zalesněný 777 metrů vysoký Ko- ráb a která je dnes součástí nedaleké Kdyně,1945. To bylo mé první nádraží. Jestli bylo takvyfešákované, jako to na obrázku, to nevím. nevydoluji. Léta školácká a později i studentská už souvisí s dalším nádražím. Povýšila jsem z vesnice do města, jak jsem to tehdy chápala. Tím městem bylo Nýrsko, vzdálené z Dobříkova necelých 15Pravdou je, že můj otec Václav, takto výpravčí kilometrů směrem na jih. Táta výpravčí a taktam se mnou, mojí matkou a mými dvěma star- jsme od toho pětačtyřicátého až do doby, nežšími sestrami sloužil a bydlel. Co vy si pamatu- jsem grafouše, jak on dnes tvrdí – uhnala, ne-jete z doby předškolní? Nic moc, co? Já jsem mohla bydlet nikde jinde než zase na nádraží.na tom stejně. Ten výše zmíněný černoch patřil Vzpomínek by se za těch dvaadvacet let našlomezi americké vojáky, projíždějící přes Dobří- samozřejmě více. Dalo by to ovšem také vícekov z Domažlic na Klatovy. Možná mi to uvízlo přebírání a některé by se snad ani nehodilov paměti díky první životní žvýkačce. Setkání svěřovat papíru. Nepatřím mezi kaskadéry as vojáky wehrmachtu tak radostné nebylo. Kdyžo pár dnů dříve zastavili na rozlehlé ploše u ná- nebudu riskovat, Slib, který jsem nedala, jsemdraží a začali tam rozestavovat děla, spadla splnila. Ne kvůli grafoušovi, ale kvůli Standovi.jsem při couvání před nimi do kbelíku s vodou. Toho si vážím nejen proto, že šéfuje Bazárku, či pro jeho kladný vztah k rumu, ale předevšímPochválena jsem nebyla a snad proto si na to proto, že vím, co to muselo být za martýrium,vzpomínám. Třetí vzpomínka souvisí s tehdy být taková léta s grafoušem v jednom kabinetu.častými nálety hloubkařů. Pod vedením mamin-ky jsme vždy utíkali ke známým sedlákům dovedlejších Smržovic. Poslední vzpomínka z mého dobříkovského válečného nádražního dět-ství je spojena s transporty vězňů koncentrač-ních táborů, kterým maminka spolu s ostatnímisousedy házela ze silničního nadjezdu u ne- *Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 15

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18Slovo závěremN akonec tohoto Bazárku bych se chtěl čtenářům omluvit. Zdá se mi totiž, že to téma „NÁDRA- ŹÍ“ jsem nezvolil zrovna šťastně. Podzim a nádraží, to navozuje nostalgickou náladu, loučenís lepší částí roku, odjezd z prázdnin, od babičky, od letních lásek a návrat ke všedním po-vinnostem, do práce, do školy, do dlouhého čekání na návrat. Ještě, že to téma kolegové pojalistřízlivě a bez sentimentu a já je rychle doplnil víceméně technickou úvodní kapitolou.Přitom podzim nabízí spoustu lepších témat. Co třeba brambory, pečené na ohýnku z bramborovénatě. Kdo to zná, ví, že žádná Polreichova specialita se chutí nevyrovná spálené, černé, od popelašpinavé bramboře, čerstvě z ohně vytažené. To vrací mysl ke ztraceným, ale nezapomenutelnýmbramborovým brigádám, o kterých tu - v tomto ročním období - bylo často psáno. A co, takhle pod-zimní pouštění draka, naše první pokusy s překonáním gravitace. Ten první mi postavil táta ze třísvázaných špejlí a já byl nadšen, když jsme ho společně na jednom kole jeli za Klatovy pouštět. Ve13 letech jsem si už postavil vlastního (Bábu), na což padly dvě laťky, co měl otec připravené nadvířka ke slepicím. Nebyl rád. Ale já byl šťastný, když se můj výtvor vznesl k oblakům. Od té dobymám k drakům citový vztah a i jako potrhlý dědek je chodím pouštět. Zprvu se syny, pozdějis vnoučaty a teď už sám. Jen ve stavbě nemohu konkurovat Číňanům, už si je kupuji, když na-trefím na takový, co ještě nemám. Jen jediný nemohou překonat. Je to drak „Večerníček“, kterýjsem koupil pro syna Kubu za hříšných 5 Kčs. Už to bude dobrých 40let. Takže o dracích a opé-kaných bramborech třeba někdy příště. Pro inspiraci přikládám níže plánek k výrobě draka. (StJ)Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 16

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18TROCHA HISTORIE NIKOHO NEZABIJE Stálá vzdělávací rubrika Pavla P. RieseT ak nás různá média začínají pomalu, jako každý rok, připravovat na 99. výročí 28. října. Nechci ani pomyslet, jak to bude vypadat příští rok přistém výročí. To aby se jeden bál otevřít i lednici, aby na něj nejukl Masaryk a spol. Protože sepříští rok nechci ani náhodou do tohoto mumraje zapojovat, tak se s tím 28. říjnem vypořádámnyní. Co to vlastně slavíme?Potíž s 28. říjnemJeden moderátor naší veřejnoprávní ČT se no. Číslice data, hodin a minut odpovídají sledu nechal slyšet, že 28. říjen je prý datum lichých čísel od jedné do devíti a zpět. Astro- vzniku českého státu! Inu, máme v tompěkný zmatek a není se co divit. Absurdně logy doporučená mystická číselná řada vypadáslavíme 28. říjen jako státní svátek. Tento den tedy takto:je ale spojen se založením Československé re-publiky, která již neexistuje. S 28. říjnem měli 1–3–5–7–9–7–5–3–1problém nacisté i komunisté, protože připomí- a most stojí dodnes, tak jako většina staveb,nal Masarykovu I. republiku. První jeho oslavu jejichž postavení tento velký panovník inicioval.zakázali, druzí na něj pro jistotu naroubovali Českou republiku, kterou nazýváme – s povole-den znárodnění. Poučili se tak u církve, která to ním Ústavu pro jazyk český při Akademii vědse svými svátky dělala v raných dobách křes- ČR – Česko (zřejmě podle vzoru Francouzko,ťanství stejně. Na pohanské svátky naroubova- Italsko či Anglicko nebo plecko) ovšem neza- kládal velký duch typu Karla IV. a tak numero-la ty svoje. logie vypadá zcela jinak:Česká republika má s 28. říjnem opět problém. 1–9–9–3–1–1–0–0Jak oslavovat vznik něčeho, co čas neprověřila co vydrželo pouhých 20 let a poté, ve více- prostě zmatečná řada. Podle toho to tu také vy-méně ostudných pokračováních, dalších 41 let, padá. Zmatek, slušně řečeno, a na konci dvěna které raději nevzpomínat? České televizi je nuly! Co se jimi často značí, netřeba dodávat.zřejmě jaksi žinantní mluvit o oslavě výročí Moderátor veřejnoprávní televize tedy klidnězaložení Československé republiky, která v té může vyslovit takovou nehoráznost jakou jeposlední federativní podobě vzala za své v roce sdělení, že 28. říjen je datum vzniku českého1993, příslovečně o půl noci ze Silvestra na státu. Doufám, že ho všechna česká knížata,Nový rok. Od tohoto poněkud nedůstojného da- a to i ta bájná a čeští králové, budou choditta pro vznik státu, se možná odvíjejí i naše pro- strašit. Každou noc jeden, a to už bude takblémy. Nemůžeme mu přijít na kloudné jméno a nevyspalý, že je bude muset odprosit, aby tohootázka, kdy vznikla Česká republika, by tak už nechali, že se tu historii doučí. Jít nevyspalýakorát byla vhodná pro známý zábavný pořad před kamery, to moc dobře nejde.Nikdo není dokonalý. Tipl bych si tak tři správné Myslím, že nemůže být lepšího závěru téhle méodpovědi z deseti. miniúvahy o 28. říjnu, než si poslechnout Jana Wericha, jak líčí svou účast v něm: 1url.cz/gtfAX.Porovnejme nyní založení České republiky na- Jak by asi Werich komentoval založení ČR?příklad se založením Karlova mostu. Karel IV.zřejmě hodně věděl o numerologii a síle číselpři založení čehokoliv. Pro numerology a as-trology je založení Karlova mostu přímo lahůd-kou. Nic nebylo ponecháno náhodě, no jen sena ten datový skvost podívejte.Základní kámen mostu byl položen v roce1357, a to 9. července v 5 hodin a 31 minut rá-Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 17

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 ROZHOVOR GÉVÉČKA ANEB OŤASOVA ZLATÁ SVATBA S ÚSTAVEMNEUVĚŘITELNÉ! NEUVĚŘITELNÉ! NEMOŽNÉ! NEMOŽNÉ! OBDIVUHODNÉ!OBDIVUHODNÉ! JAK ŠUMAVSKÉ!JAK ŠUMAVSKÉ!M á pečlivá příprava na tento veledůležitý rozhovor začala potýkáním se se stoletým kalendá- řem. Na zářijové kolportáži Otík prohlásil, že nastoupil do Ústavu 1. října 1967. To ale nemo-hl, stoletý kalendář tvrdí, že to byla neděle. Zadal jsem do něj dnešní datum, ukaž se kamaráde,vše v pořádku. Vzal to nešť, co záleží na jediném dnu, když tady máváme půlstoletím. Důležitá jeochota vůbec GV rozhovor poskytnout. Dohodli jsme se Oťasem, že rozhovor rozdělíme do pětiodstavců a v úterý 3. října dopoledne jsem začal s výslechem, jehož záznam, po schválení vyslý-chaného, si vám dovoluji předložit. ON není nějaký anonymní on, ale Ota Novák. (KčS)50 LET S ÚSTAVEMPRVNÍ DESÍTKA (1967/68 – 1976/77) Pivnička, Ret, Chamra, Jedlička, na kratší stra-Ředitelé: Špaček do 6/1971 ně účka čelem ke kanceláři zástupce já a vedleDoležal do 6/1976, Krejča Milan Mládek na delší straně čelem k oknu a zády k rozvrhu seděl vedle Milana Mirek Sobot-GV: Pro klid v mé duši, a aby ti bylo jasné, že ti ka (důkaz přiložen), pak Jarda Halva, Gíťa Tro-ne všechno zbaštím. Tak jak to bylo s tím tvýmnástupem, když 1. října 1967 byla neděle, zrov- nich a sestavu uza-na tak, jako je to letos? víral Ivo Bradáč. Jarda Halva nebylON: Muselo to být v pondělí. Zajímavé bylo, že sám, kdo si mějsem jako prvního potkal Špačka, který stál spletl se žákem. Os Kobrem u vchodu do učiliště. Představil jsem něco později měse s tím, že nastupuji jako učitel. Špaček mávl stejně tak vyhazo-rukou ke škole a řekl: „Hlaste se u Černíka val z kuřárny di-v prvním patře.“ To jméno jsem znal z dopisu, vadla kolega z uč-který mě přišel na vojnu a informoval mě o tom, ňovky Eda Sochov-co budu učit a v jakých třídách. Zavedl jsi mě ský – chodili jsmedo sborovny, ukázal mě místo, kde budu sedět s nimi společně naa doporučil sundat kravatu, že ji také nosíš ne- školní představenírad a jenom v nouzi. A odkráčel jsi zpět do chebského divadla. Na rozdíl od divadla, vidělsvého kanclu. Seděl jsem a očekával věci příš- jsi tu zříceninu(?), konstatuji, že my díkybohutí. Zazvonilo a do sborovny se jako první vřítil vypadáme dnes o dost zachovaleji.vysoký blonďák – Jarda Halva – když mě uvi- GV: Díky čemu a jak se ocitl kluk ze Sušiceděl, uvítal mě opravdu přátelsky: „Co děláš ve právě v Sokolově ve společné sborovně školysborovně, koukej vypadnout!“ Ano tak mladě Ústavu?jsem vypadal, že si mě popletl s nějakým žá- ON: Dnes s odstupem doby mohu tvrdit, že zakem. Ale to už spolu s ostatními jsi se vrátil ty a to může Špeta, zástupce Špačka pro školupředstavil jsi mě jako nového kolegu. Dodnes a šéf KSČ na ústavu, který se před mým ná-před sebou vidím do účka sestavené stoly a stupem nelegálně zapomněl v tehdejším zá-zasedací pořádek. Zády k oknu na delší straně padním Německu. Špaček tenhle malér vyřešilMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 18

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 GV: Jak jsi prožil zlomový rok 1968? ON: Rok 1968 je pro mne rokem přímo osu-tak, že šéfem strany se stal Standa Kobr a zá- dovým. V srpnu mě akce spřátelených armádstupcem pro školu jmenoval tebe. Tím se uvol- zachránila před kontrarevolucí a na podzim té-nilo místo učitele elektrikáře a já vlastně přev- hož roku jste mě oženili s Boženkou a ta mě odzal většinu tvých hodin. Kdyby se tohle nestalo, té doby, den co den až dodneška, zachraňujetak jsem nastoupil do Rotavy. Svět je malej. Mě před nástrahami, které na mě život nachystalna Sokolovsko vlastně přivedl bývalý řídící a ještě jistě nachystá. Znáš to, bez ní bych jistěz Kolince, dobrý známý mého i tvého otce, kte- umřel hlady a ve špíně jako ten poslední bez-rý v té době dělal šéfa školství na krajském domovec. Ženil jsem se na radnici v Plzni, kdeúřadě v Plzni. I Ivo Bradáč měl přece původně jste mi iniciativně vyjednali (Mládek, Jedličkanastoupit do Rotavy. a ty) při exkurzi do Škodovky termín svatby lžíMožná by bylo dobré sem dát tu fotku fotbalo- o tom, že Boženka je těhotná a že je tedy třebavého zápasu se žáky, na které jsou všichni ten termín … Jinak v době tvého zástupcováníučitelé, o kterých tady byla řeč, plus tři mimo- nebyla žádná legrace skloubit tvoje nárokyškolníci. a můj (náš kluků svobodných) stejně náročnýGV: Tvé přání bude jistě PpR splněno, až ten- noční život. Však jsem si po každé hospitacihle text doletí do Buštěhradu. rozmýšlel, jestli nemám vzít nohy na ramena. Gíťa mě svým: Nebuď pšontka zděšená, doká- zal pravidelně zvednout sebevědomí. Jinak ta- hle první desítka, jsou pro mne léta budova- telská a díky tobě i doba, kdy jsem se jako kan- tor skutečně našel a vydrželo mně to, pánbůh zaplať, dodnes. Navíc jsme si dost vyhráli. Vy- nalézali jsme, co se dalo. Kde asi skončil tenhle dar k tvým narozeninám, který patřil mezi ty vynálezy také.GV: Sborovnu a výčet kolegů máme za sebou, DRUHÁ DESÍTKA (1977/78 – 1986/87)paměť máš fenomenální, tak pojďme k intim- Ředitelé: Krejča do 12/1986, Bradáčnostem. Kde, případně s kým, jsi bydlel? Jak tobylo s jídlem? GV: Možná jsme měli oba štěstí, že jsme si poON: Prvním útočištěm byla ubytovna na Baníku mém zástupcování, které skončilo v roce 1971správcovaná panem Tuchem. Jeho syn se tady a po mezihře s Milanem Mládkem a Vaškemučil zámečníkem, takže jsme to tam všichni tři: Šteflem vyměnili role. V průběhu té druhé de-Halva, Bradáč i já měli fajnový. Občas jsme si sítky, která byla taková, no, normalizační, jsmei uvařili. Třeba topinky. Jarda rozhodl a já jako oba vychovali syny a vystudovali v Plzni dálko-nejmladší jsem obcházel ubytovnu a žebral vě vejšku. I když každý jinou. Ty jsi zůstal elek-o chleba, zatímco on jel s Ivem do Rakve pro trikařině věrný. Já, zřejmě v předtuše, že jed-pivo. Jinak jsme chodili do Ohře na večeře, nou se to bude Gévéčku hodit, jsem se přesu-a nejen na ně, ráno do bufáče na snídani. nul k češtině a dějepisu. Připomeň si, prosím,Když na té fotce vidím Vaška Nového,dej mu svojí proměnu z učitele amatéra na graduova-pánbůh věčnou slávu, který správcoval ubytov- ného profíka s titulem magistr nějakou příhodouně ve věžáku, kam jsme se později odstěhovali, z let dálkového studování.nemohu, než připomenout, jak na nás Špačkovibonznul (bydlel pod námi), že ho po návratu ON: Úspěch v téhle etapě mého profesionální-z hospody rušíme. Ivo hrou na saxofon a já do-provodným zpěvem: „ÚUUž jsme tadýýýý, Vác-lave,“ a navíc, že necháváme u sebe přespávatJardu Halvu, který na ubytovnu nepatřil. To bylaovšem vyložená nepravda. Jarda při takovýchpříležitostech přespával u Sobotky, který bydlelvedle nás. Jen si vzpomeň, jak si tě Špaček za-volal na koberec a ty zase nás.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 19

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 kolov. Možná naše spřízněnost Šumavou. To si rozhodni sám. Výsledek byl ten, že jsem bylho zdokonalování zajistila především výborná znovu zástupcem, tentokrát ne pro školu, aleparta, která tehdy do Plzně o sobotách dojíž- pro dílny.děla. Tady je máte pěkně podle abecedy: Bo-háč, Brič, Hanek, Krejča, Mládek a já. Mé zás- ČTVRTÁ DESÍTKA (1997/98 – 2006/07)luhy byly především v tom, že jako nejmladší Ředitelé: Černík do 11/1998, Novotnýa k tomu znalec Plzně, jsem byl už po prvníchdvou hodinách první konzultace vyslán na Par- DESÍTKA PÁTÁ (2007/08 – 2016/17)kán, abych zjistil, zda se tam podává přesní- Ředitelé: Novotný do 11/2008,dávková polévka a v případě, že ano, tak abych Kolbasová do 2/2009, Janustam u stolu podržel nějaké strategicky výhodné GV: Vyhradil jsem si na tenhle rozhovor tři stra-místo. Stalo se. A často se tento postup o dal- ny Gévéčka a vidím, že i díky tomu, že ty si pa-ších sobotách opakoval. Dnes by se řeklo, že matuješ tak desetkrát více věcí než já, obsadí-jsem po celá ta léta zajišťoval perfektní cate- me stránek nejméně pět. Tak i proto jsem zering. Stejně tomu bylo i v den slavnostní – den čtvrté a páté desítky udělal dvacítku a tebe teďkonání státnic. Pamatuji si ten den naprosto prosím o stručnou charakteristiku období, kterépřesně. Však mi také téhož dne bylo čtyřicet: z tebe udělalo rekordmana, který slaví zlatou13. březen 1986. Naše převodovky pro většinu svat-bu s Ústavem a kterého se velmistr Řáduspočítané Milanem a nakreslené mnou, byly, rytířů GV rozhodl na doporučeni dvou členůspolu s námi, uznány za způsobilé. Zapíjeli Řádu slavnostně pasovat rytířem na říjnovéjsme tenhle úspěch, kde jinde než na Parkáně. kolportáži v Koruně, kam se musíš dostavit stří-Zkoušející elektrotechniky, na jméno si nevzpo- zlivý a oholeny s plným vědomím vážnosti témenu, tam, mě a Milanovi, přišel pogratulovat. chvíle.Nejprve sklenku fernetu odmítal, že ještě učí.Ovšem poté, co jsme mu vysvětlili, že jsme uči- ON: Jako zástupce pro dílny jsem v téhle dva-telé a tedy kolegové a víme jak takové dilema cetiletce přežil i dvařešit, zavolal na katedru, omluvil se a setrval ředitele, kteří se ne-s námi a s fernetem až do našeho odjezdu chali vždy někam zvo-směr Falkenau. lit. Ty na sokolovskouTŘETÍ DESÍTKA (1987/88 – 1996/97) radnici a Pepa do kan-Ředitelé: Bradáč do 6/1990, Černík kanceláře karlovarské-GV: V prvním školním roce téhle třetí desítky ho hejtmana. Po do-se ti podařilo přemluvit nejen soudruha inspek- hodě s tím třetím, tedytora, ale hlavně Pepu Novotného a konečně jsi Pavlem Janusem jsemse vyvlékl z ohlávky ZŘ TV (zástupce ředitele dosloužil ještě prvníteoretické výuky), která tě už delší dobu škrtila. pololetí a začátkemTakže listopad 89 jsi, i když s ostychem, přivítal roku 2009 jsem prchluž zase jako učitel odborných předmětů a na- do důchodu (měl jsemhradil Milana Kytku, který odešel do Karlových tehdy potřebných 61Varů. let + 10 měsíců). Pavl-ON: Právě včas. V budově školy začala gene- ovi se podařilo exhu-rálka elektriky a my s Mládkem jsme začali movat na moji uvolně-s budováním učeben v protější budově dílen.Ve školním roce 1989/90 odstartovaly personál- nou funkci tebe. A ty jsi se mně hned pomstil,ní změny. Na závěr jeho druhého pololetí jsi byl nedopřál mi bezpracnost důchodu. Byl jsemjmenován ředitelem a budování pokračovalo. tebou přesvědčen, abych do konce školníhoVznikla SPŠ elektrotechnická, která pak od září roku, spolu s Milošem, zajišťoval rekvalifikace.1994 sloučením s SOU strojírenským dává Hned příští školní rok, to už jsi si sám užívalvzniknout ISŠTE. Tady si mě jednoho dne za- důchodu, poté co jsi s pomocí alkoholu zma-voláš do ředitelny a nabízíš mi místo ZŘ pro nipuloval Jardu Vlčka, jsem já začal mistrovat.OV, které předtím zastával Béďa Radoves- Zámečníci (nad výměníkem), elektrikáři (v Béč-nický. Na můj dotaz, jestli to myslíš vážně se mi ku), instalatéři (Poříčí) elektrikáři (tady, kde sedostává odpovědi: „Kdybych to nemyslel vážně, teď bavíme). Ta místa kde jsem mistroval uvá-tak tady asi teď nesedíš.“ Možná se o to za- dím proto, aby se Miloš nemohl prsit, že on jesloužilo úspěšné vybudování knihovny, učebny ten, který – na rozdíl od Standy – se musel po-a kanceláře Rgentu i pisárny spojené s přesu- řád stěhovat. Rozhodně jsem ho trhnul i v tétonem vestavěných skříní po trase Plánice – So- kategorii. Kolik, že už je to let, co si vždy ob tý- den dopřávám tenhle léčivý elixír mládí? KdyžMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 20

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 jste mě učil ekonomiku a organizaci u mecha- niků pro stroje a … Souhlasím s Otou, nestár-jsi pořád mezi stejně starými, pardon mladými, neme my, ale všichni naši žáci a studenti, tedyjejichž věk se ne-mění, je přece jasné, že ani i ty PpR a ty PjŘ. I ty Šistku z nejdecké Trepky,tvůj věk … prostě nestárneš. kterého jsem si dnes, díky PpR, poslechl, i tyKončím rozhovor s budoucím rytířem Řádu GV Vladimíre, jehož varhany jsem slyšel na po-citátem z úst Otova kolegy pana Františka Svo- slední sokolovské vernisáži o Honzovi Štrunců,body: „Otík je tady dneska o den déle, než jsem co se ukázal jen jednou, nemluvě.To Helenkajá právě starý.“ Ano i tak se dá definovat ta do- Heráků je jiný borec. Pravidelně dochází do Ko-ba, po kterou je Otík oženěn s Ústavem. Doba, runy a sem tam dokonce do Gévéčka i napíše.kdy slaví zlatou svatbu o rok dříve, než tu s Bo-ženkou. Co čert nechtěl, vedle Franty Svobodystál prošedivělý člověk, který mě oslovil: „Vy O T A 5 0 L E T ** 21Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 ŠEJKRJEMNÝ I OSTRÝ KULTURNÍ MIX GVN aše sice laické, ale o to upřímnější recenze, kterými jistě rozšíříte své kulturní obzory, popří- padě se necháte inspirovat tím, na co se jit podívat do kina, čemu v TV a jakému televiznímukanálu dát přednost před informacemi z bůhvíjakých kanálů, co přečíst za knihu a s čím se radšivůbec nezahazovat, ať již jde o divadlo, film, výstavu, koncert či literaturu. Věříme, že mnozí z vásuvítají i možnost zajít si do samoobslužného KINOTVBARU a stáhnout si zde doporučenou perlu.Přejeme vám hafo těch nejlepších zážitků (kulturních). (KčS)Dračí vejce s průkazem původuM ůžeme vás ujistit, že vejce, o kterém je řeč v titulku, je určitě bio a nepochází z klecových chovů. Je totiž z nové knížky naší redaktorky, kterou znáte pod nickem ZoO a jejíž obrázkyjsou chloubou GV a najmě jeho titulních stránek. Jsavše známými lenochy, opálili jsme rozhovors paní spisovatelkou ze Sokolovského deníku, za což se jemu i paní spisovatelce opravdu, aleopravdu upřímně omlouváme.Zatímco knížka pohádek o Pižďuchovi byla Mezi prvními čtenáři byli dospělí i děti. A ohlasy určena pro menší děti, po této sáhnou spíš má Zuzana Onderová skvělé. „Četly to i dětity ve věku 10 či 11 let. „Jejími hrdiny jsou právě a jejich teta mi pak řekla, že je maminka při-takové děti. Celá knížka je o kamarádství. stihla, jak si říkají jmény dětí z té knížky. To mě potěšilo,” podotkla. A chtěla jsem trošku i ukázat Samotné psaní jí trvalo pár měsíců, nápad no- nebezpečí, kte- sila v hlavě, už když dokončovali Pižďucha. Co ré dneska děti zabralo daleko víc času, byly ilustrace. Knížku ohrožuje na in- totiž doplnila opět mnoha vlastními obrázky. „Pro mě je psaní relax. Tady ve škole se s moc ternetu. To je veselými věcmi nesetkám, protože pracuji jako školní speciální pedagog na ISŠTE v Sokolově ten první im- a chodí za mnou většinou děti, které něco trá- puls, od nějž se pí,” poznamenala. Jak dodala, psát knížky rozvíjí děj,” ne- chtěla vždycky. „Jako malá jsem si psala deník, chala zpočátku pak nějaké povídky. Potom se to ale zaseklo. Řekla jsem si: vždyť je tolik knížek, nemá cenu, malinko nakou- abych psala, všechno už bylo napsané. To člo- věka zabrzdí.” Nakonec tím spouštěcím mo- knout pod po- tůrkem byl její syn Honza, který napsal první kličku příběhu. „Holčička se pohádku. chce stát zpě- vačkou a ne- A co dál? „Třeba je to moje poslední knížka. Třeba napíšu něco pro větší děti nebo třeba chá se zlákat i pro dospělé,” říká. Třeba … Já však vím, žena internetu někým, kdo jí nabídne, že ji jako ´šuplíček´už skrývá další rozepsanou knížku.režisér dostane do muzikálu. Dá si s ní schůz- Bude opět pro děti, tentokrát ty menší, budeku, na kterou holčička jde, ale její kamaráditomu moc nevěří a jdou za ní …,” prozradila interaktivní a bude o pastelkách, které co sinakonec gró knížky. namalují, to se také stane.Tím, kdo se s ní spojil, je černokněžník, kterýchce holčičku použít jako návnadu pro draka. Pohádkový příběh Zuzany Onderové Čaroděj,A tím se spojí svět reálný s tím pohádkovým. Jolanka a dračí vejce by se na pultech knih-Knížka nechce jen poučovat a být vážná, má kupectví měl objevit na konci listopadu. Křest jei pobavit. Humornější rovinu do příběhu vnášejí naplánovaný v loketské knihovně na 3. prosin-dva výrostci, kteří se dostávají do stejných situ-ací jako děti, ale řeší je po svém, jsou to zkrát- ce.ka puberťáci. „Dopadne to dobře, ale konec jemalinko otevřený.“ (KčS)Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 22

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18Kouzelná šunkaKarel Poláček 1. Pan Vojtěch Cipra je opilý a pomýšlí na se- Vyšehrad, Praha 2013 bevraždu - Setkání se s ctihodným starcemEdice Harmonie - Kdo byl ten ctihodný stařec a co bylo pak -Ilustroval Adolf Born Veliké radování a masné huby v rodině pa-Vždy, když se ocitnu ve Varech nevedou mékroky až dozadu k vřídlu, ale pravidelně do le- na Cipry.vných knih. Tak i tentokrát, když jsem byl nucennavštívit kvůlivá dočasní ztrátě kompatibility 2. Pojednání o kouzelných vlastnostech šunkymého pravého zvukovodu s naslouchadlem pří- a blahobytu v rodině pana Cipry – I šunkaslušný lékařský servis. Návštěva levných knih se časem přejídá, ale nemá se s ní šereditmi udělala radost. Především tím, že jsem na- – Lidské řeči a nevraživost – Pan Cipra márazil na další knížku, v tomhle případě knížečku oplétání s úřady.(11 x 15cm, 45 stránek) v rozměrech smart-founu, kterou ilustroval můj oblíbený Adolf 3. Když ranní slunko do oken se smálo a jináBorn. A to nemluvím o tom, že jsem ji zakoupil próza – Názory vyšetřovacího soudce oza 19 Kč místo původní ceny 158 Kč. No ne- kouzelných šunkách – Pan Cipra propuštěnkupte to. Z krámu jsem vycházel s úsměvempodobným těm na Bornově obrázku ze strany na svobodu.32. Tady ho máte. 4. Závod U Boží šunky a co se tam dělo –Poláčkovu povídku jsem přelouskal v autobusu, Protesty živnosti uzenářské – Křiky a soudynež jsme dojeli z Varů do Sokolova. Moc jsem – Co soudí o věci živnostenský tisk.se pobavil. Sám autor charakterizuje děj pětikapitolek takto: 5. Ve které je svědomitě vypsáno, kterak pan Cipra vyšinul se na vrchol slávy a bohatství, ale zase střemhlav se z toho vrcholu zřítil, poněvadž psáno jest, že všechna sláva je polní tráva, jak nabyl, tak pozbyl, a tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu. Když se onehdá jeden volební lídr nejmenova- né strany bacil v autě do hlavy myslel na Troc- kého. Já se v klidně jedoucím autobuse nikam nebacil a tak jsem při čtení Kouzelné šunky myslel na to, že nic nového ty dnešní do- tace nejsou. Tady byl donátorem místo EU sám Pán Bůh, ale ko- nce byly stejné. A ti šťastlivci na Bornově obrázku si nenesou domů máslo, ale šun- ku kilo za 5 Kč (před- válečných). Chcete-li se s Poláčkem a Bornem pobavit sa- mi, nebo někomu udělat radost? Tak vzhůru do levných knih. (KčS)Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 23

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18RIESŮV SAMOOBSLUŽNÝ KINOTVBAR ZAPOMENUTÝCH I NOVĚ ZÁŘÍCÍCH PERELK inoTVbar je samoobslužný v tom směru, že si jej může každý z vás udělat doma a prezentované dílo si budete mocistáhnout z internetu na této adrese: http://www.hellspy.cz/stačí, když se zde zaregistrujete a pomocí SMS uhradíte malýpoplatek za stažení. Každý stažený film vás přijde na cenu cca10 Kč, což je úžasné.Pokud se nedá film najít či stáhnout na uvedené adrese, je zdedalší možnost na jiném webu zde: https://uloz.to/.JEŠTĚ JSEM NEDOKOUŘIL SVÉ POSLEDNÍ VIRŽÍNKOScénář a režie: Šárka Horáková-MaixnerováKamera: Krunoslav Kiko KetelešV minulém čísle GV jsem v této rubrice po- U původem scenáristky Šárky Horákové-Maix- prvé zamířil ke svébytnému žánru a to nerové to není první pokus přidat ke své profe- k dokumentu. Ten se dnes – zejména ve si, ještě režisérskou židli. Čekal jsem, že tosvé formě tzv. celovečerního dokumentu (slan- jednou udělá – bylo jen otázkou času, kdy segem hezky česky doku-dramatu) – může směle tak stane, neboť její scénáře jsou autorsky vel-postavit celovečerním filmům a různé televize, mi osobité a ona často trpěla – tu více, tu méněať již soukromé nebo veřejnoprávní, to dobře – když viděla jejich realizaci jinými režiséry.vědí a klidně jej staví v nejlukrativnějších ča- Stalo se tak prvně v r. 2015 v dokumentusech na svých kanálech proti sobě. Existují ztraceni v Evropě. U tohoto snímku, stejně jako u dalšího Obchodník s deštěm, to ještě nebyloi výhradní kanály, které vysílají jen dokumenty, tak výrazné ani u dalších sociálních dramat,jako třeba Discovery Channel, Prima Cool a řa- vzestup však byl zaznamenatelný. Ukazuje seda dalších. Řekl jsem si, že v rámci jisté vyvá- ale, soudě podle tohoto jejího posledníhoženosti a také proto, že se jedná o moji par- dokumentu, že její rozhodnutí, ujmout se režieketu, která mne již pár desítek let živí, se budu vlastních scénářů, bylo správné. Podle méhov této rubrice občas věnovat i tomuto žánru, te-dy dokumentům, které nějak přesahují žánrový názoru, je dokument o profesoru Kouteckémprůměr. Do této kategorie bych rozhodně zařa- jedním z nejlepších dokumentů, který vznikl v poslední době na půdě České televize. Jak jedil dokumentární portrét o profesoru Josefu patrné, režisérka si umí vybrat i tvůrčí tým. PodKouteckém, zakladateli dětské onkologie u nás, vynikající kamerou je opět podepsán Krunoslavmilovníku hudby i života, který o něm natočila Kiko Keteleš, který výraznou poetiku dokumen-Šárka Horáková-Maixnerová. Tato dokumenta- tu významně podtrhuje stejně tak, jako to činí výborná zvuková složka a hudební režie Otoristka se donedávna profilovala jako jedna Mandelíka. Tak jak je u Šárky Maixnerové zvy-z nejlepších scenáristek České televize. Jsem kem, její scénáře jsou zaklenuty mezi začátkemvděčný za to, že jsem měl tu možnost s ní spo- a koncem, kdy tvoří velmi pevný most, a tolupracovat na scénářích k mému TV cyklu His- často se silnou symbolikou. Ne jinak je to i vtorické minipříběhy a kuriozity, jejichž některé tomto snímku - umocněno její vlastní režií. Panepizody jste mohli zhlédnout prostřednictvím profesor čeká na začátku dokumentu na ná- draží svého milovaného města na svůj poslednírubriky Trocha historie nikoho nezabije. Napsa-la mi scénář i k mému celovečernímu doku-mentu Bedřich Smetana život žitý zaživa.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 24

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 ní viržínko. Dokument si nemusíte stahovat, spustí se vám z portálu iVysílání ČT po kliknutívlak, kdy mezi tím stačí v syžetu odvyprávětsvůj život. Očekávaný vlak ale nepřijede – ko- na tento odkaz: 1url.cz/FtIJH.nečně, vždyť ještě přeci nedokouřil své posled-PŘEDVOLEBNÍ ROZHLASOVÝ BAR Demokritos z Abdér O mravní odpovědnostiMám rád, když se občas – důvodně – po- ruší tradice. Mám taky moc rád rozhlas. (Mravnost je pojem, který mnoha politikům nic Oproti filmu či televizi nemusíte při něm neříká – velmi doporučuji.)sedět a koukat na jedno místo. Při poslechurozhlasu můžete klidně dělat jinou práci a to je 1url.cz/7tIeKfajn. Navíc rozhlasákům tak trochu závidím, žesi můžou mluvit o čem chtějí a nepotřebují k to- Stobaiosmu ani záběr. A tak jsem si řekl, že když svého O smyslu zákonůčasu mohla Ester Kočičková dělat rozhlasv České televizi, tak proč bych mu nemohl dát (Nesmírně nadčasové.)prostor já ve svém kinoTVbaru? Zvláště, kdyžk tomu mám pádný důvod. 1url.cz/btIQZV době, kdy vychází toto číslo GV, jsou přede Albert Einsteindveřmi volby do Poslanecké sněmovny. Někteří Jak se dívám na světz vás třeba ještě nejste rozhodnuti, komu dátesvůj hlas a tak si myslím, že by vám ve vašem (Takhle kdyby se na svět dívali politici.)rozhodnutí mohla pomoci moudra věhlasných 1url.cz/ttIQUosobností historie. Jejich úvahy o demokracii,svobodě, mravní odpovědnosti, o smyslu záko- J. W. Goethenů a morálce stojí rozhodně za poslech i těm, Životní moudrostkteří již rozhodnuti jsou, komu svůj hlas dají.Minimálně můžete porovnat, do jaké míry se (Poměry v Evropě jsou prý příliš umělédosavadní konání těch vašich vyvolených zto- a bídné – tedy za života pana Goetha.)tožňuje s tezemi vyslovenými oněmi osobnost-mi. Český rozhlas ve svém cyklu Mluvené slovo 1url.cz/StIQfCZ nechal tyto nadčasové myšlenky namluvitvýtečnými herci a vy si je nyní můžete poslech- Ať jsem hledal jak chtěl, nenašel jsem na sítinout. Jiné si můžete poslechnou z dalších zá- moudrosti žádné ženy, které by se hodily k vol-znamů. Níže tedy máte na ně odkazy. Stačí na bám. Přikládám tedy písemný záznam názorůně kliknout a můžete poslouchat. Vybral jsem jedné takové ženy, se kterou jsem vás již kdysitěch osobností více, aby si každý vybral, která seznámil v Historii, která nezabije. Jedná se o českou královnu Johanku z Rožmitála (*asijej osloví nejvíce. 1430 – †1475). Dostáváme se tím sice mimo rozhlas, ale ne mluvené slovo i když zapsané. Tomáš Garrigue Masaryk Již jen její korunovační řeč by se O demokracii mohla tesat do kamene a měl by se podle ní řídit každý současný (Stále velmi platné a nadčasové.) politik (ti nevěřící si mohou za Bo- ha dosadit voliče): „Je to dar a dobro- 1url.cz/qtIJg diní z božích rukou, které musíme snažně a pilně lidem vracet ... „ Jan Werich A takto se projevem i písemně navždy vzdala poplatků, které jí byly určeny z královského ma- O svobodě jestátu ve prospěch chudých, nemocných a sta- rých lidí: „... to činíme i před budoucími našimi krá- (Inu, Jan Werich se dá poslouchat vždy.) lovnami českými i před každým člověkem na věčné časy věku budoucího.“ 1url.cz/DtIJS ** 25Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO 02 – 2. ročník – 2017/18MÁŠ-LI COSI NA DUŠI, SVĚŘ SE TETĚ ILUŠI aneb odkaz Jana Žižky v násP amatujete? Dopisy pro Sally… Máš-li cosi na duši, svěř se strýci Artuši… Dopisy čtenářů… či přelomové Volejte řediteli…Tisk je nejstarší hromadně sdělovací prostředek, nebo-li médium, a na rozdíl odněkterých mladších, jakým je třeba film, umožňuje zpětnou vazbu… Nebo-li, mů-žete mu nadávat, lát, spílat… a on se může pokoušet bránit, nebo ho můžetechválit a on si může tahat tričko…I naše zcela mimořádné médium GV hodlá možnosti zpětné vazby využít a re-agovat na vaše podněty, přání, poděkování, žádosti o dementi či pohrůžky soud-ním řízením…Redakci GéVéčka, k rukám vydavateleVážený pane,z otevřených zdrojů jsem získala informaci o tom, že Vaše pražská redaktorka paní I. H. využilasvé návštěvy v Anglii k demonstrativnímu přihlášení se k tak odpudivé skutečnosti, jako je brexit.Nevím, jak vám, ale mně je toto její, k EU neloajální chování, odporné. Věřím tomu, že s ní tentojejí exces vyřídíte tak, aby se to ve Vaší redakci již neopakovalo. Jinak bych byla nucena oslovitútvar CTHH MV ČR (s pí Romancovovou se znám osobně), aby s Vámi zatočil. Vaše bdělá čtenářkaVážená bdělá čtenářko,na základě vašeho bdělého a uvědomělého podnětu byla pražská dopisovatelka I. H. postavenadočasně mimo službu po dobu prověřování obsahu vaší stížnosti. Tato nebyla v zákonné lhůtějednoho měsíce shledána důvodnou, neboť zmíněná pražská redaktorka I. H. podala uspokojivouvýpověď podloženou náležitou důkazní dokumentací svědčící o její nevině a skutečných aktivitáchna území Spojeného království v době své návštěvy v červenci t. r.Ze shromážděných důkazních materiálů jednoznačně vyplývá, že se jednalo o vpravdě spaniloujízdu proevropské aktivistky v duchu odkazu Jana Žižky z Trocnova, v plném rozsahu naplňujícípůvodní poslání: Zasáhnout nepřátele Unie na jejich vlastním území. Zajistit kořist i finance, které jsou nutné k vydržování stálých polních vojsk a pomáhat mírnit projevy závažných hospodářských potíží českých zemí. Vyjadřovat úsilí proevropských aktivistů získat pro myšlenku korunní země a obnovit tak integritu evropského soustátí. Napomáhat šíření proevropských myšlenek prostřednictvím seznamování místního obyvatelstva se svým programem.Aktivistka I. H. tak pro evropskou myšlenku používala kázání opí-rající se o citace z bible všech příznivců staré Anglie, stěžejní díloArthura Ransomeho Vlaštovky a Amazonky v českém překladuJiřího Bubly a Zory Wolfové ze symbolického roku svého narození 1964 a činila tak na každémi těžko přístupném místě a za každého počasí (viz důkazní fotografie). Váš šéfredaktor KčSMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 26

GÉVÉČKO 02 – 2. ROČNÍK – 2017/18 KLIDNÝ KaČerMRAVENCI Z KOUNIC SE NEBUDOU STĚHOVAT ANI ZA NIC!E nviromentální oddělení redakce Gévéčka se již řadu let zabývá záměrem pražské akciovky Sanaka Industry zaneřádit CHKO Slavkovský les otevřením dobývacích prostorů na odkališ-tích bývalého dolu Svatopluk u Hornoslavkovských Kounic. Ti nejzelenější mezi námi (ZoO) dou-fali, že MŽP nedopustí další devastaci, za komunismu tak zkoušené krajiny. To vám nestačil odchytantikomunistů a jejich přesun do místních koncentračních táborů, že dneschcete odchytávat skokany krátkonohé (Rana lessonae), čolky obecné (Tri-turus vulgaris), ještěrky živorodé (Lacerta viviparia), zmije obecné (Viperaberus), užovky obojkové (Natrix natrix) a přenášet je na nějaké náhradníplochy? A to nemluvíme o ťuhýcích obecných a pěnicích vlašských a pře-devším o mravencích (Formica sp.). Styďte se, pražští byrokraté!Nejdříve jsme samozřejmě pečlivě pros- hem let na odkališti vytvořily. Plocha navrho- tudovali výplod MŽP, z něhož doslovně vaného DP Horní Slavkov je cca 44,4 ha (444 citujeme následující řádky: 370 m2). Maximální roční kapacita těžebny (úpravny) bude cca 360 tis. tun. Celkové množ- ZÁVAZNÉ STANOVISKO K POSOUZENÍ VLIVŮ ství veškerých vyhledaných bilančních zásob PROVEDENÍ ZÁMĚRU NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ (blok č. 1, 2, 3) na ložisku Horní Slavkov – od- kaliště činí 4 866 547 tun. Při výše uvedené ka- podle § 9a, odst. 1, zákona č. 100/2001 Sb., pacitě těžby to představuje provoz v trvání cca o posuzování vlivů na životní prostředí.Název záměru: Stanovení dobývacího prosto-ru Horní Slavkov a následná hornická činnostna ložisku Horní Slavkov – odkalištěKapacita (rozsah) záměru: Předmětem zámě-ru je stanovení dobývacího prostoru (dále jen„DP“) Horní Slavkov na výhradním ložisku lithi-ové rudy s názvem Horní Slavkov – odkalištěa následné provádění hornické činnosti na tom-to ložisku, včetně úpravy a expedice surovinyi konečných produktů. Ložisko tvoří celkem 3vyhodnocené bloky zásob, které prakticky ko-respondují s postupem hrazení a zaplňováníúdolí. Navržený postup těžby předpokládá od-těžení prvních dvou bloků v I. a II. etapě. V pří-padě úspěšného vytvoření náhradních biotopův rekultivované ploše po odtěžení zásob blokuč. 2, pak dotěžení posledního jižního bloku č. 3v závěrečné III. etapě. Sanační a rekultivačnípráce budou provedeny v rozsahu navazujícíhoúzemí okolo plochy těžby a úpravny tak, abyvýsledná plocha území působila celistvě a při-rozeně. Cílem navrženého řešení je kompromismezi návratem k původnímu stavu přírody akrajiny, se zachováním, přizpůsobením či do-tvořením nejhodnotnějších prvků, které se bě-Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 27

GÉVÉČKO 02 – 2. ROČNÍK – 2017/18 drobky, proti tomu co se chystá v Slavkovském lese, lithium to je pro těžaře jiný level. Je zde13,5 let. Navrhovaná plocha těžby dobou trvání 5 500 tun čistého lithia v ceně 6000 dolarů za13 let. Celkové množství zásob činní 4 641 000 tunu.tun. Maximální roční kapacita těžby bude cca Archivy jsou zajímavé, ale pro naše experty je360 tis. tun. mnohem zajímavější současnost. Proto se vy-Náš environmentálně investigativní team po pravili do prostoru odkališť. Pohovořili s náčel-podrobném prozkoumání dokumentu vydaném níky všech sedmi rodů na tomto území žijícíchMŽP, kterému šéfuje a za které politicky zodpo- příslušníků kmene Formica. Po měsíční alfabe-vídá Richard Brabec (ANO) viz předchozí od- tizační kampani zadali dospělým příslušníkůmstavec, narazil v samotném začátku svého pá- jednotlivých rodů anketu s cílem zjistit jejichtrání v kauze, kterou jsme šifrovaně označili ja- názor na to, co MŽP vznešeně nazývá transferko „FORMICA“, na archivní dokument z ledna mravenišť na nové plochy. Ukázalo se, že ná-roku 1948, jehož sken je přílohu tohoto textu zory mravenčího estabišmentu se vzácně sho-(viz vedlejší strana). Všimněte si, prosím, vedle dují s názorem absolutní většiny řadových pří-věcné stránky (známý bonmot: Komu smrdí slušníků kmene Formica. Můžeme jim tedy zá-rum, tomu smrdí práce), především toho, že ja- vidět nejen jejich příslovečnou pracovitost, alezyk, kterým je dokument psán je totožný s ofi-ciální mluvou, jakou šéf hnutí používá při svých i jejich šéfy. Jejich jednoznačný postoj 100%vystoupeních ve sněmovně. Podle nás jasný koresponduje s titulkem dnešního tématu ru-důkaz toho, že Agronefér se o Slavkovský les briky Klidný KaČer.zajímal už dávno před svým oficiálním vznikem.A jistě se shodneme na tom, že o ochranu pří-rody (koho tenkrát zajímala) asi nešlo. Sorry ja-ko, šlo nám o cín, wolfram, uran a když jsme sek tomu nedostali tehdy, tak lithium už si vy-fouknout nenecháme. My už se s Janečkem naboji proti korupci nějak dohodneme. To podivnémlčení všech ekologických organizací je jasnouznámkou, že se tu chystá nějaká podobná le-várna jako nezapomenutelná ekokrádež se so-lární energií a to vše pod rouškou ochrany pří-rody. Jenže zisky ze solárních panelů jsouMRAVENCI Z KOUNIC GÉVÉČKO VÁS NEDÁ ANI ZA NIC !!!KaČer zcela mimořádně připojuje vedle prologu i epilog.Dovede si představit, že by australská vláda podepsala s českou firmou Diamo mající zkušenostis průzkumem a těžbou uranu ke smlouvě ještě memorandum, tedy něco právně ne moc závaz-ného, ve verzi pro obě smluvní strany jen v češtině? A takhle mi vrtáci tady žijeme. Necháme klid-ně vnořit vrtáky geologického průzkumu doprostřed toho krásného sídliště příslušníků kmene For-mica. Go home Australani, pryč ze Slavkovského lesa, nořte si vrtáky třeba do sídlišť koal neboklokanů. Vrtejte si klidně doma. Končíme jak jinak, než limerickem: Lithium ať nová vláda řeší, těžit by ho měli domácí, tedy Češi! Havlíčku, OKD ti nestačilo? Kluci vám snad přeskočilo! Gévéčko se na výsledek těší. **Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 28

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 HLÁŠENÍ ŠKOLNÍHO ROZHLASU aneb „kdo chce vidět Idiota, ať se dostaví do ředitelny“PPoosslleeddnníí ddoobboouu mmíívváámm ssnnyyNe, že bych je neměl dříve a netěšil se na něja- Kulturní vzorce jsou odvislé od vzorů, od vý-ké další, ale mám je. Barevné a až příliš kon- chovy. Kultura řeči jde ruku v ruce s kulturoukrétní. Například dnes jsem byl ve snu v Brně. oblékání. Klobouky našich dědečků nahradilyOno to nebylo zase úplně Brno, ale vešel jsem vytahané a špinavé tepláky. Kam až to půjde?do dveří jakési brněnské akademie múzických Jak daleko chceme kulturu posouvat? Až naumění. Tam byl nějaký saxofonista a hrál jenom okraj? Pak jistě přepadne. Dolů. Možná na za-pro mne. Pak jsem dopsal v tamní kavárně člá- čátek.nek a na skateboardu se pokusil dojet po D1 Aby bylo i dobrým kulturním novinkám učiněnodomů. Netuším, jestli to byla služební cesta, za dost, pak rychlost komunikace, je přednostínebo výlet, nebo cokoliv jiného. přenosu kulturních schémat. Technologie umíTak nějak to teď vypadá se školstvím, a tam ne- zkulturnit i nekulturní prostředí. Umí jej samo-vím, jestli sním, či bdím. Barevné obrazy, iluze, zřejmě i převážit na citlivé společenské váze naplány, slepé uličky, žádné uličky. Žádné plány. stranu odvrácenou. Ale to je v rukou těch s kul-Alegorie všehochuti. Jestliže nevím, kde je sku- turou zacházejících.tečnost. Zda sen není jen prodlouženým přes- Vím, proč bychom měli žáky lákat do divadel,časem času mého, pak bych měl možná vyka- koncertních síní a slušných restaurací. Musízovat přesčasovou práci. Jestli ne, pak obrazo- tam vnímat pokoru všeho lidského, protože na-tvornosti a nápodoby jsou kulturou mého jsou- učit se být kulturním člověkem, to dá spoustycna. Výpotkem mysli, která hledá, koho by os- práce. V divadlech je to slovo, gesta, emotivnílovila a dostala na tu „svou stranu“. Stejně tak kouzlo okamžiku, schopnost prezentace i re-se chová i ta velká kultura, reprezentovaná lite- prezentace témat. Koncertní zázemí učí násraturou čehokoliv, divadlem, expandujícími fil- malé i velké naslouchat. Učí nás pokorné tr-movými žánry a obrazy bobtnajícími až k třetí pělivosti k něčemu, co nás přesahuje. Tichodimenzi. Kultura, kterou všichni školou povinní uvnitř nás nahradit něčím, co rezonuje lidskouznají. Učitelé ji berou jako tyčku, která pomáhá duší. A jak je to se slušnými restauracemi?rostlince vyrůst a žákovi dospět v sociálně zod- Chceme tam, často. Máme i tam příležitost re-povědného, pokorného a vzdělaného absolven- prezentovat zejména sebe. Mít v ruce jen tyta. Žáci berou kulturní návaly a apendixy jako správné nástroje, sklo i porcelán. Komunikovatvytržení ze schémat rozvrhu. Co potěší žáka ví- s obsluhou a cítit se jako partner. Prožít si tolikce, než návštěva kina. Dříve byla na druhé očekávaný okamžik, kdy na konci nemusí býtstraně soudružka dojička a soudruh soustruž- třeba … utěrka. Učení nápodobou je důležité.ník, ruku v ruce a zády k ostnatému drátu od- U nás post opů je to základ utváření se. Dejmedělujícího špatný svět kapitalismu. Prošli jsme si záležet na tom, aby nás kultura v jakémkolivna představením dobou Mementa i Kolji. Vy- množství, obklopovala. Třeba i ve snu. Radějislechli jsme Kryla i Mozarta. Dnes objevujeme však v životě. Kniha přeci není jen knihou, jeThe Beatles a spousty revivalů Kultura je mnohdy darem. Procesem, kdy prostřednictvímprostě červenou nitkou školy a vzdělávání vů- NÍ, umíme i mluvit. Někdy i mezi jejími řádky.bec. Třeba i já a teď mluvím mezi řádky. Třeba i tro-I ta kultura obecná, terminus technicus pro vý- chu nekulturně. Probrat to můžeme v listopadutvor výhradně člověčí. Kultura projevu. Psané- za mírně pochodového tempa někde meziho i verbálního. Pozdrav „dobrý den“ vytlačuje Nejdkem a Kraslicemi nebo na plese. Rozhod-obecně oblíbené „dobrej“. Co mi to dá práce ně nám při tom nevyschne v ústech. Slibuji.učit správnému tvaru žáky. Někdy i dospělé. U aparátu byl Pavel Janus (PjŘ)Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 29

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 KANTOR, NA KTERÉHO SE NEZAPOMÍNÁ SVATÁ TROJICEK lidně se pusťte do četby. Nemusíte se obávat ničeho, co by vyžadovalo hlubší studium teolo- gie na bohoslovecké fakultě. Žádný Bůh otec, Bůh syn a Duch svatý, ale páni inženýři Kotlín,Dohnal, Trčka. Jména, kteří všichni absolventi třídy E4B maturující v červnu 1957 (proboha, už jeto šedesát let) v oboru Výroba, rozvod a využití elektrické energie na strojárně v Českých Budě-jovicích a tedy i autor tohoto textu, dobře znají. Na ta tři jména se váží nějaké vzpomínky, deformo-vané po té kopě let vlastním životním příběhem. Jedno však vím jistě. Do rubriky Kantor, na kte-rého se nezapomíná, patří zcela jistě. (KčS)Vidím je všechny tři před sebouKým začít? A jak vlastně. Vzít to pěkně po- loženou fotografií. Tohle setkání s Dohnalem si pořádku? Nebo odzadu? Či na přeskáč- ovšem pamatuji naprosto přesně. Poté, co jsem ku? Babo raď! Nechám je napochodovat ho oslovil: „Ahoj Fány, ty třeboňskej venkova-před svůj vnitřní zrak a uvidíme. Možná, že i dí- ne…“ a potom co utichl smích okolostojících aky tomu, že ten vnější zrak absolvoval před pár mně došlo, že tohle asi Franta Žemlička nebu-léty operaci šedého zákalu a do očí mi byly vlo- de. Když navíc oslovený odpověděl: „Já jsemženy jakési igelitové čočky, se nějak vzpamato- Dohnal, ale přitom tykání můžeme klidně zů-val i ten dříve řečený zrak vnitřní. Vidím je vše- stat.“ Začal jsem si dávat větší pozor. Dokoncechny tři před sebou jako živé. jsem se drze postavil po Česťově pravici, když jsme se sešikovali k vyhotovení dnes už takéA to je důvod, proč musím začít Čestmírem památečního snímku.Dohnalem. Nejsem ovšem schopen si jej vy-bavit v pozici: on učitel, já student. Opravdu si Stanislav Kotlín to je jiná píseň. Můj první stře-nevzpomínám na žádný předmět, který nás doškolský třídní. Vidím před sebou toho, z mé-učil. Jako živého ho vidím na svém prvním tříd- ho tehdejšího vnímání velkého, robustního, stá-ním srazu, který jsem po řadě nepochopitel- le trochu nahrbeného chlapa. Chlapa nepřílišných absencí, absolvoval až v roce 1982, tedyplné čtvrtstoletí po maturitě, což dokládám při- dbajícího na perfektnost svého vzhledu, dnes by se řeklo, že jeho outfit nebyl ani trochu cool.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 30

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 po všech jeho připomínkách na kvalitu mých elektrotechnických znalostí. A že to byly poz-Dnes, když vím, co jsem tehdy nevěděl, že námky nejen jiskřící ironií, ale veskrze odpoví-jsem se denně potkával s hrdinou, si dovedu dající dané realitě. Na druhou stranu se musímpředstavit, že takové marginálie ho příliš neza- pochlubit, že i když ta elektrotechnika nic moc, tak ta ironie … Posuďte sami. Mé první učitel-jímaly. Vzpomínám na jeho stále se opakující„že“, které používal stejně často jako my to na- ské jaro. Dívkám se zapalují lýtka, nosí se mini-še „vole“. Víte, že byly dokonce hodiny tech- sukně a já ve druhém járu vykládám světelné zdroje. Začínáme žárovkou. V šedesátých le-nického kreslení nebo mechanické technologie, tech ještě bez členství v EU, takže nic nelegál-ve kterých jsem si dělal za každým Kotlínovým ního. Vysvětlím princip, vzpomenu Edisona a„že“ čárku, abych mu to o přestávce spočítal. chystám se nadiktovat to nejdůležitější do se-Kdybych tehdy tušil, že život plný překvapení šitu. Co to vidím, mé roztomilé studentky siceze mne za pár let udělá učitele technického píší, ale na první pohled je jasné, že žárovka jekreslení na učňáku, nevnímal bych to jeho tr- zrovna nebere. A tak plynule pokračuji v diktátu:vání na tom, narýsovat tuší na kladívkovou „... baňka žárovky je dřevěná…“ dívky pořád pí-čtvrtku různé varianty konstrukce elipsy jako ší, jen kluci se na mě nechápavě dívají a jáčirý sadismus. Jedno mě ale naučil – trvat si na pokračuji“ „…dřevěná si podtrhněte!“ Pět z os-svém, pokud jde o důležitou věc. Kdybych tak mi si podtrhlo. Probral je teprve hurónský řevtehdy, v době kdy jsem hltal Biglese. věděl, že pánského osazenstva třídy.ho mám na dosah ruky před sebou. Ano paninženýr Stanislav Kotlín to neměl, v těch pade- A víte, že na srazu s touhle třídou, čtyřicet letsátých jako bývalý válečný pilot RAF, zrovna po maturitě mně to některé krásné dámy (užsnadné. Tady v seznamu pilotů RAF si jej mů- v létech), připomenuly? Doufám, že Vlastíkžete najít: 1url.cz/EtIih. v elektrikářském nebi to slyšel a tu moji učitel- skou elektrikářskou drzost mě odpustil. A pokudVlastík Trčka – můj etalon dokonalého středo- ne, tak se mu to budu, až se uvidíme (zane-školského kantora. Předpokládám, že se něja- dlouho) snažit vysvětlit. Však z té fotky z dva-kým záhadným způsobem dozvěděl, že jsem aosmdesátého se na nebesa přesunul nejense stal učitelem elektrotechniky na klatovské Čestmír, ale i devět mých bývalých spolužáků.strojárně a ihned druhý den emigroval, samo-zřejmě ilegálně. Do Rakous. Jak jsem pozdějizjistil, jistá časová kompatibilita tady byla. I jáse dnes divím, kde se ve mně vzala ta drzost, Černíkova dřevěná žárovka. Dřevěná, si podtrhněte! 31 (Jak je vidno, pro Buštěhradské DTP studio ani dřevěná žárovka není problém – PpR.)Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 ZASE V KLATOVECH 50 let po maturitěPřed touhle budovou mě můj starší syn, zlobovaný k přesunu otce potrase Sokolov – Klatovy vysadil v sobotu 7. října těsně před druhouhodinou. Důvod? Pozvání na sraz třídy 4.D padesát let po maturitě.Odmítnout pozvání třídy, kterou jsem ve svém učitelském pravěkutrápil elektrotechnikou, by byla vyložená nemravnost. Proč také, kdyžjsem mířil vlastně mezi vrstevníky, nebo chcete-li, mezi kolegy se-niory. (KčS)SSeettkkáánníí ss bbýývvaallýýmmii ssttuuddeennttyy dokázal spojit podobu s jménem. U pláničťandy Vlasty, kterou jsem přeci jen během těch uply-Pozvání přišlo od jednoho z organizátorů – nulých padesáti let vídával častěji to bylo samo- Franty Maxy již v září. Zajímavé je, že zřejmé. Vyhlášená krasavice Anička z Újezda jsem si vybavil spíše jeho otce, v době zůstala stejná nejen tím, že se vrátila k původ-mého klatovského učitelování, autobusáka nalince Klatovy, Plánice, Horažďovice, se kterým nímu příjmení. To Naďa Houdků, byla jednoujsem v plánické hospodě U Kohoutů… promiňte z mála, která naopak poznala mě. Udělala migerontovi, že odbíhá od tématu. Spolu s poz- radost nejen tím, že si vzala mého klatovskéhovánkou jsem od Františka dostal i jmenný se- studenta Frantu Jandu, ale především tím, žeznam třídy. Díky za důležitou berličku, Františ- se přiznala k tomu, že čte ráda Gévéčko, kteréku. Těšil jsem se také na bývalé kolegy, pře- svým bývalým studentům posílám prostřednic-devším na pana inženýra Tomáše Bučka, takto tvím Tomáše Háši. Byla totiž vloni doprovoditrovněž absolventa nejen ČVUT, ale především svého Frantu na sraz mé třídy úplně první, kla-mé budějcké alma mater. tovské 3.C, a měla tak příležitost zaznamenatTěmi kolegy seniory myslím, své bývalé stu- jisté změny mé váhy i vizáže. Pokud se mi ten-denty. Potvrzením budiž jistě pravdivé tvrzení hle text podaří protlačit ještě do říjnového Gé-Mirka Kladívka, Otíku zpozorni, ze Sušice: „Ve véčka musím ji ho posla přímo.čtvrtek jsem slavil sedmdesátiny.“ Výhodou tak Prohlídka školy byla moc užitečná. Pan školníkbylo, že jsem nebyl jediný blonďák v sestavě. jako kastelán a průvodce v jedné osobě bylKoneckonců Jirka Černý má na klatovské stro- perfektní, budu ho muset současnému panu ře-járně, kterou absolvoval před již zmíněným půl- diteli, mimochodem je také z Plánice, doporučitstoletím, vnuka ve třetím járu. Překvapilo mě, k poklepání na rameno, když peníze mu přidákolikže bylo v téhle třídě holek, dnes už dámy pan ministr, alespoň to slíbil. Nebýt školníka po-prominou, že o nich mluvím jako o holkách, ale třeboval bych buzolu. Na svém místě snad zů- stala jen sborovna a ředitelna. A pak také ta mávzpomínám na dobu, kdy i já sám byl kluk. Měljsem radost, že u některých jsem si dokonceMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 32

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 a tak jsem si nemohl dovolit příliš vzdychat a odpočívat. Nikdy jsem si ale nemyslel, že vý-bývalá třída, ve které jsem učil svoji 3.C. Do- stup na Hůrku mi bude připadat, jak zdoláváníkonce mi bylo dovoleno zadat na tabuli příkladna řazení odporů, díky Stando z Nýrska za jehopřipomenutí. Nevyřešil ho nikdo, ani já. Když se K2. Úspěšně jsem zdolal i přechod výpadovkyvedení vyučování ujal Franta Maxa, sedl jsem na Domažlice a rozzářil se štěstím, když jsemsi raději s Mirkem do poslední lavice. Při od- uviděl barák s nápisem restaurace Lev. Přežilchodu ze třídy, služba nesmazala tabuli a tak jsem přesun a teď rychle pivo.jsem to musel udělat, jako již tisíckrát v historii, Ta závěrečná hodinka za stolem s napěněnýmzase sám. Památečním fotografováním před půllitrem a vedle Tomáše utekla jako voda.školou byl pověřen pan školník. Ende a jde se Poslední sklenka u pultu, rozloučení. Bob při-do hospody. stavuje svého Forda a odjezd. Za námi ČernáNerozumně jsem odmítl nabídku převozu au- věž, vlevo zůstávají Dolany i nádraží v Dehtíně,tem. Těch pár kroků přeci ještě zvládnu. Zvlád- Hlávkův zámek v Lužanech, Přeštice, D5 a užnul, ale jen díky tomu, že i dámy šly s sebou frčíme do Sudet. Příště přijedu zase. A rád. ** ** 33Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO 02 – ročník 2. – 2017/18 KONEČNÍK aneb NA POSLEDNÍ STRANĚ vyhrazeno pro pana šéfredaktoraT ento říjnový Konečník byl počat jen den po úterní zářijové kolportáži v sokolovské Koruně, jejíž součástí byla i Roubasova rumová smršť jako připomínka jeho nastávajících pátečních doži-tých narozenin. Důkazem budiž moje limericková glosa, kterou zde uvádím : 2017 – 09 – 20 STŘEDA 860. Tuzemák může obsahovat karcinogenní látku, zjistil evropský úřad To nevíte mimoni, že rum je důležitější než svatý Václav na koni?! Hoši, zvolte si rychle jinou agendu a nešpiňte naší legendu. Kdo nám sáhne na rum, dostane po čuni.Velice mě potěšilo, že jsem v pondělním Týdnu v rubrice Názory a komentáře narazil na text zá-stupce šéfredaktora tohoto týdeníku (jak si nyní klepu na rameno, že jej mám předplacený) JakubaKvasničky, který níže celý doslova uvádím. Bezvýhradně s ním já, a se mnou celá redakce Gévéč-ka, souhlasíme a jsme ochotni se pod něj podepsat.Dopis do „Brusele“Milá Evropská unie, největší problém se mnou, EU. Bruselští vědci ti řekli, že se z ní může onemocnět rakovinou –píši ti jako rum, i když ty v tom cítíš tuzemák. takže by se to mělo nejspíš zakázat. Blbost!Možná jsi znala mého dědečka, jmenuje se Kdo mě dobře zná, ten ví, že stejně mnohemStroh. Kdyby takový Stroh zavítal na zasedání dříve ztvrdnou játra, umím to po svém a lépe.Evropské komise a její členové si dali pár testo-vacích kousků, ztratili by veškerý zájem řešit Jsem tuzemák, jsem pomsta brambor. Ublížímúdajné rakovinotvorné látky v mém rumovém každému, kdo mě vyzve na souboj. Nikdo nadearoma, protože by mezi zpíváním, tancováním, mnou nevyhrál. Ani neremizoval. Jsem nejzvrá-brekem a zvracením neměli žádný čas na řeše- cenější objednávka českých hospod, jsem ry-ní takových banalit. chlá cesta do pekla. Někdy se dokonce sám peklem stávám. Proto na mě nedají Češi do-Jsem tuzemí. Jsem esence Česka. Obšťastňuji pustit. Jedí mě i v potravinách a dělají, že jím tovšechny společenské vrstvy. Jsem zabiják ve- chutná. Mám je rád.čerů, jsem zamotávač hlav, jsem krasohled,jsem prase, způsobuji nechutné stavy, můžu za Vím Brusele, že teď nemáš nic na práci, vů-hnusná rána Čechů i za zážitky, za které se je- ůůůůbec nic se v EU neděje, takže můžeš kou-ště dnes stydí. Zkrátka: V mé zemi mě milují. kat na dno našich panáků. Ale nech mě být. Já se o všechno postarám sám.Etylester kyseliny mravenčí. To je aktuálně tvůjVím, co je povinností slušného, přestože amatérského, měsíčníku. Ještě dnes se obracím na výšejmenovaného autora s prosbou o souhlas s otištěním jeho textu v rubrice Konečník říjnového vy-dání Gévéčka. Optimisticky věřím, že se mi tohoto souhlasu, díky velkorysosti jak autora, tak jeholistu, dostane.Dobrý den, tímto máte svolení použít můj text do vaší rubriky Konečník, což je asi nejlepší názevrubriky, který jsem kdy slyšel. Díky moc za to, že nás čtete, s pozdravem JAKUB KVASNIČKA zástupce šéfredaktora časopisu TÝDENMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 34

Ve věku 75 let ve středu 4. října zemřel po dlouhé nemoci kreslíř, karikaturista a ilustrátor Vladimír Renčín. Renčín se proslavil zejména originálními kreslenými vtipy glosujícími současné dění,které vycházely v novinách a časopisech desítky let. Děti zase znajíz večerníčků jeho Zvířátka pana Krbce. Renčínovy kresby vyšly vetřicítce knih, na desítkách dalších knih se podílel jako ilustrátor. Mi-mo jiné je také spoluautorem divadelní hry Nejkrásnější válka a au-torem příležitostné řady známek z r. 1995.Uspořádal více než stovku samostatných výstav a je držitelem mno-ha ocenění, včetně medaile Za zásluhy, kterou dostal od tehdejšíhoprezidenta Václava Klause v roce 2011 jako „jeden z nejvýznamněj-ších českých kreslířů, karikaturistů a ilustrátorů.\"Renčín se narodil 6. prosince 1941 v Pečkách u Kolína, většinu ži-vota strávil v Hradci Králové, později žil v nedaleké Býšti. PodleČeské unie karikaturistů, které byl členem, měl od roku 1967 vícenež 150 samostatných výstav. Vydal 20 samostatných knih kresleného humoru, ilustroval 90knih jiných autorů, vydával kalendáře i pohlednice. Jeho kreslené vtipy vycházely za minu-lého režimu v Mladém světě a Dikobraze, po revoluci 1989 pak v Lidových novinách, Mladéfrontě Dnes, Právu a dalších periodikách.Z tisíců Renčínových obrázkůjen tři jsou tu na ukázku.Naší generaci se dny krátí,odcházejí ti, co pro nás byli svatí.Vladimír dokáže vodit blbost naprovázku.Autor už stojí u nebeské brány,obrázky, bohudík, jsou tu s námiJeho karikaturymají jasné kontury.Renčín tady je pořád s námi.

24. listopadu 2017 od 20:00 – MDK U příležitosti oslav 60. let školy zveme současné i minulé zaměstnance s jejich rodinnými příslušníky, absolventy a přátele školy na Výroční ples ISŠTE Sokolov. Distribuce vstupenek začne 20. 10. 2017 (informace o prodeji vstupe- nek budou průběžně aktualizovány). VÝROČNÍ PLES ISŠTE SOKOLOV U příležitosti oslav 60. let školy zveme současné i minulé zaměstnance s jejich rodinnými příslušníky, absolventy a přátele školy na Výroční ples ISŠTE Sokolov. Distribuce vstupenek začne 20. 10. 2017 (informace o prodeji vstupe- nek budou průběžně aktualizovány). 24. listopadu 2017 od 20:00 – MDKGÉVÉČKO č. 2/2017-18 – měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov – vydáno v Sokolově v restauraci Koruna – 17. 10. 2017 v 15:00 SEČ