Vita Caroli

VITA CAROLIVLASTNÍ ŽIVOTOPIS KARLA IV.

KAPITOLA I SVÝM NÁSTUPCÙM, kteøí budou sedìti na mém dvojímtrùnì, chci dáti poznati dvojí život tohoto svìta, aby z nìholepší vyvolili. Pøedstava dvojího života nám v mysli lépe vy-vstane, když užijeme podobenství o dvojí tváøi. Nebo jakotváø, kterou zøíme v zrcadle, jest prázdná a není nic, tak takéživot høíšníkù jest prázdný a není nic. Protož praví sv. Jan (Or-lièník) v Evangeliu:,,A bez nìho nic není uèinìno.“ Jakým alezpùsobem je možné obrátiti v nic dílo høíšníkovo, když je pøe-ce byl uèinil? Høích vpravdì uèinil, nikoliv skutek. Latinské slo-vo opus (= dílo) jest odvozeno od optacio (= žádost) a høíšníkvždy žádá rozkoší a poskvròuje se jimi. Vpravdì se ve svýchžádostech klame, nebo touží po vìcech podléhajících zma-ru, které se obracejí v niveè. A tak se pohøbívá jeho život s nímsamým; nebo když béøe zkázu tìlo, konèí se i jeho žádosti.O druhém pak životì praví Jan Evangelista:,,Co uèinìno jestv nìm, byl život a život byl svìtlem lidí.“ Kterak však uèiníme,aby nᚠživot byl v nìm a aby byl svìtlem naším, nás uèí Spa-sitel øka:,,Kdo jí mé tìlo a pije mou krev, ve mnì pøebývá a jáv nìm.“ Kdo žijí z takového pokrmu duchovního, zùstávajína vìky. Pøihlédnìmež, jak mají býti z nìho živi. Zdaž, požívá-me-li tìlesnì rozlièných pokrmù, jež podléhají zkáze, nemusí-me na nì míti chu a zdaž naše vnitønosti je nemusí dychtivìpøijmouti a rozvésti po ústrojích našeho tìla, aby se promì-nily v krev; i zdaž by duch, který v krvi pøebývá, s životem na-ším mohl tam zùstati? Ponìvadž však se tìlo porušuje, èlo-vìk umírá. Kdo však pojídá onen pokrm duchovní, z nìhož

duše jest živa: zdaliž není tøeba, aby èlovìk (ten) po nìm v dušisvé toužil, žádostivì jej pøijímal a horlivì v lásce choval, abyjiskry onoho pokrmu žehem slasti a lásky se v nìm vznítily;a v nich pak aby duše mìla svou životní potravu a aby v nìmpøebývala? A jako v tom pokrmu není nic porušitelného, takvšichni, kdož v nìm pøebývají, jsou prosti veškerého poruše-ní a budou živi na vìky. Což potvrzuje Spasitel, øka u Janav VI. kapitole:,,Toto jest chléb živý, který sestoupil z nebe,a bude-li kdo jísti z toho chleba, nezemøe na vìky.“ Život vìè-ný jest svìtlo èlovìka a bez Boha není možný. A protož pravítentýž Orlièník:,,A život byl svìtlo lidí,“ ponìvadž jiný život po-kládá za smrt. A vskutku jest to smrt, nebo jest takový životpøetrpký. Co jest ostatnì trpèího, než když milovníci rozkošímusí za nì pak takové tresty vytrpìti? Nejsou totiž toliko mrt-vi, nýbrž každou hodinu odumírají. Ale ti, kdož žijí životem vìè-ným, právì se nazývají živí, protože se opøeli smrti odmítnuvšerozkoše tìlesné a za odmìnu vzali rozkoše vìèné. Ale mnozí pojídají duchovní pokrm bez chuti a žádosti a vy-vrhují jej ze srdcí svých. Bìda jim! nebo provinìní jejich jestpopsáno u Jidáše, a trest jejich bude jako u Dátana a Abiro-na; a pokrm ten nebude prospívati jejich duším jako potrava.Což nepoznáváte, že když zvíøe požírá bez chuti, nepøicházímu krmì k výživì, ale že se trápí bolestí? Mnohem vícese budete trápiti vy, protože trest vᚠbude vìèný, jako po-krm jest vìèný. Následování takových lidí, zapøísahám vás,se varujte, ale žádejte si pøijímati za potravu svých duší onenpokrm a nežijte bez nìho, abyste byli živi na vìky.,,Ne samýmchlebem živ jest èlovìk, ale každým slovem, které vychází z ústbožích.“ Nebo chléb nebeský jest netoliko chléb, nýbrž i tìloi slovo a kdyby byl toliko tìlo, nemìl by potravy pro život vìè-ný. Kterak však onen chléb jest tìlem, praví nám Spasi-

tel:,,Chléb, který já dám, tìlo mé jest.“ A to tìlo slovo jest, jakpraví sv. Jan v Evangeliu:,,A slovo tìlem uèinìno jest.“ To slo-vo byl Bùh, jak o nìm praví tentýž:,,A Bùh byl slovo.“ A tak jesttento chléb tìlem, slovem i Bohem. Kdo chce pøijímati tenchléb, musí pøijmouti tìlo, slovo i Boha v onom chlebì nebes-kém, jenž se nazývá chlebem andìlským. Pøi pøijímání chle-ba jest tøeba, aby pøijímáno bylo slovo pravdy. O tom slovìpraví Kristus:,,Já jsem pravda a život.“ Kdo neslyší a nepøijí-má slova pravdy, nepøijímá onoho chleba. Dále musí ten, kdo pøijímá chléb, pøijmout tìlo. Nebo, kdyžjej pán svým uèedníkùm rozdával, pravil:,,Toto jest tìlo mé,které bude za vás vydáno,“ a krev toho tìla dal jim øka:,,Totojest kalich krve mé nového a vìèného zákona, která za mno-hé bude vylita.“ Když pak èlovìk pøijímá ono tìlo, nech znièítìlo své a vydá je za Krista a nesa svùj køíž, nech jej násle-duje, aby byl úèasten smrti i utrpení jeho a mìl v budoucnostipodíl na slávì jeho jména. Když pak pøijímá tìlo, musí je pøijí-mati i s oním pravým chlebem jak sám Kristus praví:,,Já jsemchléb pravý, který jsem s nebe sestoupil.“ Sám Kristus námpotvrdil nový a vìèný zákon tímto chlebem. O kterémžto po-tvrzení zpívá David v žalmu:,,A chléb posilni srdce èlovìka.“David pak nikoliv bez zásluhy mluví v podobenství o vìènémchlebì. Nebo dùm jeho se nazývá Bethlem, což se vykládájako dùm chleba. Bùh chtìl, aby se z tohoto domu narodil jehoKristus, kterýž jest pravý chléb. A proto nazývá jej písmo,,zdomu Davidova“, což jest z domu chleba. Nech pak posílíonen chléb vaše srdce a duše ve své svaté láscea milosrdenství, tak abyste mohli projíti královstvími èasnými,a abyste neztratili království vìèného. Amen.

KAPITOLA II KDYŽ PAK budete kralovati po mnì, ozdobeni korunou krá-lovskou, pomnìte, že i já jsem kraloval pøed vámi, a že jsemobrácen v prach a v hlínu èervù. Podobnì i vy upadnete v nic,pøecházejíce jako stín a jako kvìt polní. Co jest platna uroze-nost aneb hojnost vìcí, není-li pøidáno èisté svìdomí s pra-vou vírou a s nadìjí na svaté vzkøíšení? Neposuzujte život svùjjako bezbožní nesprávnì soudíce: Jestliže jest tak nepatrnéto, èím jsme zde, protože od Boha stvoøeni a z nièeho jsmese narodili, a protože po tomto životì v nic se zas obrátíme,jest to tolik, jako bychom vùbec nebyli bývali. Vìztež, že máteOtce vìèného a syna jeho, pána našeho Ježíše Krista, kterýjest,,prvorozený mezi mnohými bratøími“, který vás chce uèi-niti úèastny svého království, jestliže budete zachovávati jehopøikázání a jestliže neposkvrníte ducha a svìdomí žádostí krvea tìla svého; pak se stanete syny božími, jak praví Jan v Evan-geliu:,,Dal jim moc, aby se stali syny božími.“ Chcete-li se tedystáti syny božími, zachovávejte pøikázání svého Otce, kterávám zvìstoval skrze syna svého, Pána našeho Ježíše Krista,krále nebeského, jehožto podobu a úøad zastáváte zdena zemi. Pøikázání pak vìtší jest:,,Miluj Pána Boha z celéhosrdce a z celé duše své a bližního jako sebe samého.“ Bude-te-li milovati Boha touto láskou, nebudete se strachovati pronìj položiti své duše a nebudete se báti tìch, kteøí sice mo-hou zabíti tìlo, duše však zahubiti nedovedou. Ale bátise budete Otce svého, který má moc spasiti i poslati do ohnìvìèného. Jestliže pak budete choditi v bázni boží, moudrostbude poèátkem vašich skutkù a souditi budete své bratryv spravedlnosti a v pravdì, jakož sami doufáte, že souzeni

budete od Pána; tak neuchýlte se na scestí, nebo cesta Pánìjest pøímá. A budete milosrdni k nuzným a chudým tak, jak sipøejete dojíti milosrdenství u Pána pro svou nuznost a køeh-kost. A moudrost vaše bude posílena mocí Pánì a uèiní,že,,rámì vaše zláme luèištì kovové“, i zvítìzíte ve velkýchválkách a bezbožní padnou pøed vámi, spravedliví pakse budou radovati. Úmysly nepøátel vašich Bùh rozptýlí a nauèívás konati spravedlnost a právo. Zjeví vám tajemství, nauèívás zkoumati spravedlivì a muž chytrý neukryje špatnosti svépøed oblièejem vaším, ponìvadž duch moudrosti a rozumuPánì bude ve vás. A zastøeny budou oèi nespravedlivých pøedvámi a Bùh odejme slovo z jejich srdcí a zmatené budou je-jich výpovìdi. Spravedlivý pak zachová svùj život a tak po-vznesena bude èest králova, nebo,,èest králova právo milu-je“. A žezla vaše budou kvésti pøed Pánem, protože jste jepodali tomu, kdo upadl, a bezmocného jste vytáhli z léèky lov-cù. Vaše koruny se budou stkvíti a vaše tváøe budou ozáøeny,nebo oèi moudrých v nì budou patøiti a budou chváliti Pánaøkouce:,,Pøidej pán dní králových ke dnùm jeho.“ V pokoleníspravedlivých bude žehnáno vašemu rodu. Budete-li nenávidìti lakomství, poplyne vám bohatství;k nìmu však nepøikládejte srdcí svých, ale shromažïujte sipoklady moudrosti, nebo v jejím vlastnictví jest mnoho pano-vání. Lakomec však nepanuje, nýbrž jest poddán vládì pe-nìz. Varujte se špatného spolèování a špatných rad, proto-že,,se svatými budete svatí a se zkaženými zkažení“; nebohøích jest nemocí nakažlivou. Pøijímejte tedy uèení Pánì,,,abyse nìkdy nerozhnìval a abyste nesešli s cesty spravedlivé,až náhle vzplane jeho hnìv“. Dopustíte-li se høíchu, a vašeduše cítí lítost nad životem vaším, dokud se neuteèete ku pra-

meni zbožnosti a milosrdenství. Jakkoliv jest lidské høešiti,pøece jest ïábelské ve høíchu setrvávati. Nehøešte proti Duchu svatému spoléhajíce pøíliš na milostboží, protože boží Duch svatý se od vás vzdaluje; pomnìtež,že svatý Duch jest nepøítel høíchu. Nedopøávejte u sebe místahnìvu, ale mírnosti; nebo mírnost vítìzí nad hnìvem a trpìli-vost nad špatností. Nezáviïte jeden druhému, ale mìjte ra-dìji lásku mezi sebou, nebo závist plodí z᚝. Kdo nenávidí,není milován a ve své zlobì zahyne. Kdo však má lásku, mi-luje a jest milý Bohu i lidem. Bude-li se chtíti vaše srdce po-vyšovati, pokoøte se a nech k vám nevkroèí noha pýchy. Pý-cha jest nemilá Stvoøiteli i lidem šlechetným a proto nemápyšný milosti ani u Boha ani u lidí. Zdrtí pak ji Bùh na konci,sesazuje mocné se stolice a pozdvihuje z prachu ponížené,aby sedìli s knížaty a obdrželi stolici slávy. Nebuïte rozmaøilí v jídle a v pití, jakož èiní ti, jejichž Bohemjest bøich a jejichž slávou a koncem jest hromadìní hnisu.Neposkvròujte ledví svých, ale bedra svá opásejte, pevnoumyslí se opásejte uzavírajíce manželství. Nebo Duch svatýodchází od tìch, kdož se oddají smilstvu, a nebude pøebýva-ti v tìlech podrobených høíchu. Zdržujte se od zla zahálky, abyvás nestáhla svou tíží do prohlubnì pekla. Støezte se tudíž všeho høíchu ve vìku útlém, nebo malá chy-ba na zaèátku velikou bude na konci. Ale choïte v zákonìpánì bez poskvrny, abyste pøijali požehnání od nìho, kterýžpraví:,,Blahoslavení neposkvrnìní na cestì, kteøí chodí v zá-konì božím,“ abyste byli,,jako strom, který jest zasazen pod-le toku vod, který plod svùj vydá èasem svým a listí jeho neo-padá“, ale zapsán bude v knize života, kde jsou zapsána jmé-na spravedlivých. To vám raèiž dáti ten, který,,byl hoden ote-vøíti knihu života a peèeti její“.

KAPITOLA III POTOMSTVU vašemu jsem snažnì napsal výše uvedenáslova moudrosti a báznì boží, jak jsem to jen ve své nepatr-nosti s pomocí boží dovedl. Nyní chci vám psáti o marnéma nemoudrém životì svém a o poèátku svého bìhu svìtské-ho, aby vám mohl sloužiti za pøíklad. A nezamlèím milosti, kterábyla ve mne od Boha vlita, ani lásky ke studiím, kterou cho-vala snažnost mých prsou; abyste tím více dodali, že boží po-moc vás bude podporovati ve vašich pracích, èím více otco-vé a pøedchùdcové vaši vám o ní vyprávìjí. Nebo také psá-no jest:,,Otcové naši vypravovali nám.“ Pøeji si proto, aby vás nebylo tajno, že Jindøich VII., øímskýcísaø, zplodil otce mého, jménem Jana, z Markéty, dcery vé-vody brabantského. Ten pojal manželku, jménem Elišku, dceruVáclava II., krále èeského, a obdržel s ní království èeské,ponìvadž nebylo mužského potomstva v královském rodìèeském. I vyhnal Jindøicha, vévodu korutanského, který mìlza manželku starší sestru jeho øeèené manželky, kterហpoz-dìji zemøela bez potomstva; ten obdržel království èeské proonu sestru døíve než Jan, jak se o tom vypráví jasnìji v èes-kých kronikách. Tomuto Janovi, èeskému králi, se narodilv Praze z královny Elišky prvorozený syn, jménem Václav, létaPánì tisícího tøístého šestnáctého, dne 14. kvìtna o páté ho-dinì ranní. Pozdìji se mu narodil druhý syn, jménem Otakar,který v chlapeckém vìku zemøel. Posléze zplodil ještì tøetíhosyna, jménem Jana. Øeèený král mìl pak dvì provdané sest-ry: první vdal za krále uherského Karla Prvního, která zemøelabezdìtna; druhou pak dal za manželku Karlovi, králi francouz-

skému. V dobì jeho vlády ve Francii, léta od vtìlení Pánì ti-sícího tøístého dvacátého tøetího, poslal mne øeèený již otecmùj k jmenovanému králi Francie, když jsem byl v sedmémroce svého chlapectví; i dal mne øeèený král francouzskýod biskupa biømovati a dal mi stejné jméno, jako mìl on, to-tiž Karel. I dal mi za manželku dceru Karla, svého strýce, jmé-nem Markétu, zvanou Blanku. A toho roku zemøela bez dìtímanželka králova, sestra mého otce. Pozdìji týž král pojaljinou za manželku. Øeèený král mne velice miloval a pøikázal mému kaplanovi,aby mì ponìkud vycvièil v písmì, aèkoliv øeèený král nebylpísma znalý. A tak jsem se nauèil èísti hodinky blahoslavenéMarie Panny slavné, a když jsem jim ponìkud porozumìl, èí-tal jsem je dennì v dobách svého dìtství stále radìji, nebomým strážcùm bylo od krále naøízeno, aby mne k tomu pobá-dali. Øeèený pak král nebyl lakomý na peníze a mìl dobrouradu a dvùr jeho se stkvìl množstvím shromáždìných knížatjak duchovních tak svìtských. Tehdy nastala veliká rozepøemezi králem anglickým, který v tìch dobách panoval a mezijmenovaným králem francouzským. Anglický král mìl totižza manželku sestru øeèeného krále, kterou vypudil z Angliei se svým prvorozeným synem, jménem Eduardem. Ta, pøi-šedši k svému bratru, zùstala ve Francii ve vyhnanství i sesvým prvorozeným synem. Král pak francouzský, rozhoøèenjsa pro vypuzení své sestry i svého sestøence, žádal méhotchána Karla, svého strýce, aby pomstil tak velikou pohanu,která se stala jejich rodu. Ten, sebrav vojsko, vtrhldo Aquitanie a takøka ji celou dobyl s výjimkou Bordeaux s nì-kolika pevnými místy èi hrady. Když se pak vrátil øeèený Ka-rel do Francie oslaven jako vítìz, provdal dceru své dcery,hrabìnky henegavské, sestry mé manželky, za syna øeèené-

ho krále anglického, Eduarda, který žil toho èasu ve vyhnanství,a opatøiv ho družinou, poslal jej do Anglie. Ten, zvítìziv nadotcem, zajal ho a zbavil království a vsadil si na hlavu korunu.Téhož roku otec jmenovaného syna zahynul v žaláøích. V tom roce zemøel také Karel, mùj tchán, a zanechal prvo-rozeného syna, jménem Filipa. Téhož pak roku zemøel v denOèištìní Panny Marie Karel, král francouzský, zanechav man-želku tìhotnou, jež pak porodila dceru. A ponìvadž podleobyèeje platného v království dcery nenastupují na trùn, bylpovýšen Filip, syn mého tchána, za krále francouzského, pro-tože byl nejbližším dìdicem v linii mužské. Øeèený Filip po-držel rádce svého pøedchùdce, ale nepøikládal sluchu jejichradám a oddal se lakotì. Mezi jeho rádci byl jeden muž velmi moudrý, Petr, opat fé-campský, pùvodem z Limoges, èlovìk výmluvný a vzdìlanýa všelikou ušlechtilostí mravù ozdobený. Ten za prvního rokupanování Filipova sloužil slavnì mši na popeleèní støedu a meltak poutavé kázání, že byl ode všech chválen. Já pak jsembyl pøi dvoøe øeèeného krále Filipa, jehož sestru jsem mìlza manželku, po smrti krále Karla, u nìhož jsem byl pìt let.I zalíbila se mi dovednost a výmluvnost onoho opata v tomkázání tak, že poslouchaje ho a dívaje se na nìho, mìl jsemve zbožnosti takové vytržení, že jsem u sebe poèal uvažovati,øíkaje si: Co jest to, že taková milost se ve mne vlévá z tohotoèlovìka? Potom jsem se s ním seznámil a on mne zahrnovalvelikou láskou a otcovskou pøízní a pouèoval mne èastokráteze svatého Písma. I zùstal jsem dva roky po smrti Karlovì na dvoøe krále Fili-pa. Po onìch dvou letech vrátil mne onen král i s mou man-želkou, svou sestrou, jménem Blankou, mému otci Janu, králièeskému, do mìsta Lucemburku; hrabství patøilo mému otci

právem nástupnickým po jeho otci, císaøi Jindøichu svaté pa-mìti. Tento byl jako hrabì lucemburský zvolen za krále øím-ského; o tom, jakým zpùsobem a v které dobì panoval,se obšírnìji vypravuje v kronikách øímských. KAPITOLA IV VRÁTIV SE tedy z Francie, setkal jsem se s otcem svýmv hrabství lucemburském. V tìch dobách držel moc císaøskouLudvík Bavorský, který se psal Ludvík Ètvrtý a který byl zvo-len po smrti Jindøicha VII., mého dìda, za krále øímského ni-koliv jednomyslnì, maje za soupeøe Bedøicha, vévodu rakous-kého. Tohoto Ludvíka zvolili i pøi nìm stáli až do jeho vítìzství,pøi nìmž zajal onoho Bedøicha, vévodu rakouského a svéhoprotivníka: Jan, král èeský, mùj otec, arcibiskupové mohuè-ský a trevírský a Valdemar, poslední markrabì braniborský.S Bedøichem pak byli (volièové): arcibiskup kolínský, vévodasaský a hrabì falcký. Ludvík potom odjel do Øíma a pøijal protivùli papeže Jana XXII. císaøskou korunu i obøad posvìceníod biskupa benátského. A potom dal zvoliti protipapeže jmé-nem Mikuláše z øádu minoritù, který byl pozdìji vydán v rucepapežovy a zemøel v pokání. A hned potom se vrátildo Nìmecka, jak se obšírnìji vypráví v kronikách øímských. V té dobì pak, když jsem se byl vrátil z Francie do hrabstvílucemburského a tam se shledal s otcem svým, obléhal vé-voda rakouský mìsto Kolmar v Alsasku a Ludvík. nemohl hoosvoboditi. Mùj otec k nim pøijel a smíøil øeèeného vévodus Ludvíkem. Potom jel do hrabství tyrolského k vévodovi ko-rutanskému, kterého kdysi vyhnal z království èeského. Jeho

první manželka, sestra mé matky, již døíve zemøela; pozdìjipak pojal jinou manželku, sestru vévody brunšvického, a s nímìl jedinou dceru. Tu dal za manželku mému bratru Janovia po své smrti mu odkázal všechna svá knížetství. Poslézedospìl mùj otec do mìsta Tridentu. A toho èasu zemøelamatka má v den sv. Václava muèedníka v Praze. Zatím comùj otec meškal v Tridentì, byla mu dána tato mìstav Lombardii: mìsto Brescia, Bergamo, Parma, Cremona,Pavie, Reggio a Modena; v Toskánsku pak Lucca se všemiokrsky a hrabstvími, které k ní náleží. Mùj otec, uvázavse v jejich držení, zøídil si pak sídlo v Parmì. Pozdìji je pøijalve svou správu Azzo Visconti z Milána, který byl tehdy vlada-øem v Milánì a Novaøe; pøijal tehdy ona mìsta do správyod mého otce. Tenkráte poslal pro mne mùj otec do hrabství lucemburské-ho. Já pak jsem se vydal na cestu pøes mìsto Mety, vévod-ství lotrinské, pøes Burgundsko a Savojsko až do mìsta Lau-sannu nad jezerem. Potom jsem pøešel hory Briežské a se-stoupil do území novarského a odtud jsem pøišel na Velikýpátek do mìsta Pavie, kterou držel mùj otec. O velikonoèní nedìli, to jest tøetí den po mém pøíjezdu, bylaotrávena má družina a já, ochránìn boží milostí, unikl jsemotrávení, protože veliká mše byla sloužena dlouho a já pøi nípøijímal; proto jsem nechtìl jísti pøede mší. Když pak jsempøišel k obìdu, bylo mi øeèeno, že má èeleï náhle upadlado nemoci a zvláštì ti, kdož pøed obìdem nìco pojedli. Jápak sedì za stolem nechtìl jsem jísti a všichni jsme byli za-strašeni. A jak jsem se rozhlížel, vidìl jsem èlovìka krásnéhoa hbitého, jehož jsem neznal, který chodil kolem stolu a tváøilse nìmým. Pojav proti nìmu podezøení dal jsem ho zajmouti.Ten po mnohém muèení tøetího dne promluvil a pøiznal se, že

on v kuchyni namíchal do jídel jed z rozkazu a návodu AzzaViscontiho z Milána. Jedem tím pak se otrávili: Jan z Bergu,hofmistr mého dvora, Jan z Honcheringen, Šimon z Kailu, kterýpøisluhoval pøi mém stole, a ještì více jiných. Já pak jsem bydlilv té dobì v Pavii v klášteøe sv. Augustina, ve kterém odpoèí-vá jeho tìlo; z tohoto kláštera vyhnal Ludvík Bavorský opataa øádové kanovníky téhož kláštera, a já zpìt je povolav uvedljsem je znovu do øeèeného kláštera. Tento klášter darovalpo vymøení onìch bratøí papež Jan augustiánùm, jejichž øádjej podnes drží; stalo se to za vlády mého otce a otec mùj jev držení kláštera uvedl. Posléze jsem odešel k otci svémudo mìsta Parmy a tehdy jsem zaèínal šestnáctý rok svéhovìku. Otec mùj pak svìøil vládu nad vším tím a ochranu méosoby panu Ludvíkovi, hrabìti savojskému, který byl tchánemAzza Viscontiho, vladaøe milánského. Odešed z Parmy jeldo Francie a vdal svou druhorozenou dceru, mou sestru, jmé-nem Gutu, za Jana, prvorozeného syna francouzského králeFilipa. Nejstarší pak dceru Markétu mìl Jindøich, vévoda ba-vorský. Toho èasu, kdy jsem zùstal s øeèeným panem Ludvíkem Sa-vojským v Italii, uèinili tajnì proti mnì a mému otci spolek:Robert, král neapolský, Florentští, Azzo Visconti, vladaø mi-lánský, vladaø veronský, který v té dobì držel mìsta Padovu,Treviso, Vicenzu, Feltre a Belluno, vladaø mantovský, kterýnám pøed tím slíbil vìrnost, a vladaø ferrarský a rozdìlili si taj-nì mezi sebe mìsta, která jsem držel: veronský vladaø Bres-ciu a Parmu, mantovský Reggio, ferrarský Modenu, milán-ský Pavii, Bergamo a Cremonu, Florentští Luccu. A tak všichni,náhle zosnovavše v mìstech tajný odboj, døíve než opovìdìlinepøátelství, se na nás vrhli. Až dotud jsme pøed nimi nemìližádného strachu, ponìvadž s námi uzavøeli smlouvu a pøísa-

hali i listy potvrdili otci i nám, že budou pøi nás vìrnì státi.A veronský vladaø vtrhl do Brescie, milánský obsadil Berga-mo a brzy ho dobyl. Pavijští se vzbouøili proti nám a pøijali nadsebou panství onìch pánù z Beccaria, na nìž jsme spoléhalivíce než na koho jiného v onom mìstì. A tak všichni tito spo-jenci zdvihli proti nám velmi mocnou válku na všech stranách.Øeèený pak pán Ludvík Savojský, nᚠporuèník a ochránce,jistì pøedvídal nìjaká nebezpeèí, ale neužil proti nim prostøed-kù ochrany; a nevím z jaké pohnutky ducha, snad z láskyk svému zeti Azzovi Viscontimu, odejel z Parmy, zanechavnás v tìžkém postavení. Avšak páni de´Rossi, m욝ané parm-ští, páni da Fogliano a de Manfredi v Reggiu, páni de´Piiv Modenì, de´Ponzoni a Seni v Cremonì a pán Šimon Fi-lippi z Pistoje, námìstek v Lucce, ujali se vìrnì mé vìci a pøi-spìli vší radou i pomocí, seè jen mohli, jak o tom bude ze-vrubnì psáno v následující kapitole. KAPITOLA V TEHDY shromáždili jmenovaní odbojníci veliké vojsko pøednaším mìstem Modenou a leželi tam po šest nedìl; byli tovladaøi milánský, veronský, ferrarský a mantovský. Když uply-nulo šest nedìl a když byli zpustošili území a hrabství mìstModeny a Reggia, ustoupili a položili moc svou a vojsko pøedhrad San Felice v území modenském. A když tam vojsko dlou-ho již leželo, obléhání na hradì ujednali s obléhajícími, že jimvydají hrad, jestliže bìhem jednoho mìsíce, to jest do dne sv.Kateøiny – nebo toho dne konèila se totiž i naše lhùta, nepøi-jde pomoc od nás. Tu Parmští, Cremonští, Modenští a Re-

ggijští uslyševše to, shromáždili svou moc a pøistoupili k námøkouce:,,Pane, pøedejdìmež svému znièení døíve, než bude-me zcela potøeni.“ Tehdy poradivše se vytrhli jsme do polea rozbili tábor a z mìsta Parmy jsme dorazili ke hradu v densv. Kateøiny, kdy hrad mìl býti vydán v ruce nepøátel. A kolemhodiny druhé jsme zaèali bitvu s dvanácti sty jezdci a šestitisíci pìšími proti nepøátelùm, kterých bylo dobøe také toliknebo i více. A bitva trvala od druhé hodiny až pøes západ slun-ce. A na obou stranách byli zabiti skoro všichni oøi a nìkolikjiných koní. Byli jsme skoro pøemoženi a oø, na kterém jsmesedìli, také byl zabit. A zdviženi byvše od našich stáli jsmetak a pozorovali, že jsme takøka pøemoženi, a již jsme témìøupadali v zoufalství. A hle, v tu hodinu nepøátelé poèali utíkatise svými praporci, nejdøíve Mantovští a pak mnozí jiní je ná-sledovali. A tak milostí boží jsme obdrželi vítìzství nad svýminepøáteli, zajavše osm set jezdcù na útìku a pìt tisíc pìšíchpobivše. Tak byl tímto vítìzstvím osvobozen hrad San Felice.V této bitvì jsme pøijali s dvìma sty stateènými muži hodnostrytíøskou. Druhého pak dne jsme se vrátili s velikou radostído Modeny s koøistí i zajatci. Rozpustivše svùj lid vrátili jsmese do Parmy, kde jsme tehdy drželi svùj dvùr. Poté jsme pøe-šli do Luccy v Toskánsku, pøipravovali válku proti Florentskýma vybudovali jsme krásný hrad s mìsteèkem obehnanýmhradbami na vrcholu hory, která jest vzdálena deset mil od Lu-ccy smìrem k Valdinievole, a dali jsme mu jméno Monte Carlo.A potom jsme se vrátili do Parmy, svìøivše vladaøství panuŠimonu Fillippi z Pistoje, který již døíve naším jménem dobøevladaøil, mìsteèka Bargy v Garfagnanì na nepøátelích dobyla mnoho jiných dobrých opatøení za svého vladaøení uèinil.Když pak jsme pøišli do Parmy, byli jsme velmi silnìod nepøátel na všech stranách sevøeni. Ale pomohla nám kru-

tost zimy, jež tak silnì doléhala, že nikdo nemohl v širém polivydržeti. V téže dobì zaèata byla jednání mezi Veronskými a našiminepøáteli na stranì jedné a Marsigliem de´Rossi, Ghibertemda Fogliano, Manfredem de´Pii, mocnými pøedáky Parmy,Reggia a Modeny, kteøí byli jaksi jejich vladaøi. Ti se poslézesešli ještì s hlavní radou mìsta Verony v jednom kostelíèkudiecése reggijské a umlouvali se proti mnì, aby mne zradilia sami se spojili v jednotu. Dali pak èísti mši, chtíce pøísahatina tìlo Kristovo, že chtí tìch smluv pevnì držeti. I stalo se, žekdyž knìz byl tìlo boží posvìtil, nastala pøi oné mši po po-zdvihování ohromná tma a strhl se v kostele prudký vichr, takževšichni byli podìšeni. Když pak se opìt rozjasnilo, knìz pøedsebou na oltáøi tìla Kristova nenašel. I stáli tu všichni bìdnìa v úžase a tak pohlížejíce jeden na druhého, nalezli tìlo Pánìu nohou Marsiglia de´Rossi, který byl hlavou a pùvodcem tohojednání. A tu zvolali všichni jedním hlasem: Bohu se nelíbí, cojsme se rozhodli uèiniti! A tak rozpustivše radu, rozešlise všichni do svých domovù. Tehdy knìz, který sloužil mši,šel do mìsta Reggia a oznámil biskupovi vše, co se bylo sta-lo. Biskup ho poslal ke kardinálu ostijskému, tehdy legátu lom-bardskému, který se zdržoval v Bologni. Legát paks biskupem to oznámili svému námìstku Jiljímu de Belarer,pùvodem Francouzi, do mìsta Reggia, aby mne zpravila abych se varoval pøed tìmito spiklenci. Avšak tito mužové,kteøí tak chtìli proti mnì vystoupiti, želeli toho a stáli pøi mnìtím vìrnìji a jako bratøi pøi mnì pevnì zùstali, nic ve svýchsrdcích neskrývajíce. Jednoho dne Ghiberti da Fogliano, sed-mý z nich, pravil: Nikdy bych nemohl býti vesel, kdyby tìlo Pánìbylo bývalo nalezeno u mých nohou, jako bylo u nohou Marsi-glia de´Rossi, a dobøe nás Bùh varoval, abychom toho neèi-

nili; spíše bychom chtìli umøíti, než abychom to byli uèinili. Jápak jsem to pominul mlèením, jako bych o tom nic nevìdìl. V tìch dobách mùj otec uslyšev o útiscích, jimiž jsem trpìlod nepøátel, vešel v spolek s mnohými pány ve Francii, mezinimiž stáli v popøedí: biskup z Beauvais, hrabì z Eu, komoøíkrálovství francouzského, hrabì ze Sancerre a mnoho jinýchhrabat a baronù. A jeli z Francie do Savojska, pak pøes Alpyaž do markrabství montferratského, z markrabství pak jelipøes Lombardii až do Cremony a z Cremony až do Parmy. A bylo jízdních tìžkoodìncù celkem asi šestnácte set, kteøínám pøišli na pomoc. Posléze otec nᚠshromáždiv vojskotáhl na pomoc hradu Pavii, který se tenkráte držel proti mìs-tu stoje pøi nás. Rozbili jsme ležení a obléhali mìsto Pavii;a bylo nás dobøe na tøi tisíce jízdních odìncù. I rozboøili jsmepøedmìstí a pøedmìstské kláštery a zásobili hrad, jemuž jsmepøišli na pomoc, potravinami i lidmi a dali jsme hrad opraviti.Ale mìsta jsme s hradu dobýti nemohli, ponìvadž bylo obe-hnáno pøíkopy a protože m욝ané vystavìli mezi mìstema hradem obranné vìže, takže k nim nebylo pøístupu. A samimìli tisíc jezdcù milánských ku pomoci. A když jsme tam bylileželi deset dní, ustoupili jsme odtud a položivše se táborempoblíže Milána, silnì jsme poplenili hrabství a území milán-ské. A odtud jsme táhli proti Bergamu, kdež jsme mìli s nì-kterými pøáteli smluveno, že nám otevrou jednu bránu mìsta.A bylo naøízeno, aby za úsvitu vstoupil tam nìjaký oddíl naše-ho vojska, a pak za nimi mìl následovati jeden veliký šik,vstoupiti za ním do mìsta a držeti je v moci, dokud by otecnᚠs námi a s celým vojskem toho dne nepøišel. I stalo se tak;pøátelé naši v mìstì Bergamu, totiž páni de´Colleoni, ote-vøeli bránu a první naši vešli. Avšak druhý šik jich nechtìl ná-sledovati, nevím z jaké pohnutky, a tu ti první, kteøí v té dobì

byli v mìstì, vyšli z mìsta, protože nemohli sami nepøátelùmodolati, a s nimi unikli i mnozí naši pøátelé; ostatní však, kteøítam zùstali, byli zjímáni a povìšeni za hradbami; bylo jich po-ètem pøes padesát. Když pak otec nᚠa já jsme pøišli, uvi-dìvši, co se stalo a co bylo zanedbáno, byli jsme velice za-rmouceni i s celým svým vojskem. Po nìkolika dnech pøe-šedše øeku Addu, vrátili jsme se územím cremonskýmdo mìsta Parmy. KAPITOLA VI POTOM JEL otec nᚠdo Bolognì k Ostijskému kardinálu,jménem Bertrandovi, tehdy legátu a latere papežského stol-ce v Lombardii, který v tìch dobách vládl nad mìstem Bolo-gnou i nad mnohými jinými mìsty, totiž nad Piacenzou, Ra-vennou a nad celou Romagnou a markrabstvím anconským;i vyjednal s ním, že uzavøel smlouvu s námi a stal se nepøíte-lem našich nepøátel. Nebo byl již døíve nepøítelem vladaøeferrarského pro pøi, kterou s ním mìla svatá církev i on sám;byl spolèen s nepøáteli a hotov pøispìti ku pomoci jim a onijemu. I dal nám øeèený kardinál na pomoc lid i peníze a po-stavil vojsko i tábor proti nepøátelùm tehdejším v pøedmìstímìsta Ferrary; jeho velitelem byl pozdìji hrabì z Armagna-cu. Potom téhož léta po svatodušních svátcích sebral otec nášveliké vojsko a poslal nás napøed z Parmy do mìsta Cremo-ny pøes pád s pìti sty jezdci, které pak poslal pøed hrad Piz-zighettone, jenž se vzbouøil proti nám i proti mìstu svého krajea stál ve službách Pavijských a Milánských. A zùstali jsmev Cremonì sotva s dvaceti jízdními odìnci. Tu náhle nepøáte-

lé dostali posilu a poèet jejich vzrùstal dennì tak, že ti, kteøíbyli pøed hradem, se opevnili pøíkopy a oèekávali naši po-moc. Tehdy náhle Mantovští a Ferrarští poslali své lodi po pádupøed Cremonu a potopili všechny lodi na pádu v území cre-monském, takže otec nᚠse vším svým lidem nemohl námpøijíti na pomoc, ani poslati nìjakého posla, protože všechnylodi i mlýny nepøátelé potopili a jich se zmocnili. A my sami,zdržujíce se v Cremonì s tak skrovným mužstvem, byli jsmekaždého dne v nebezpeèenství, že ztratíme mìsto i lid prorozlehlost mìsta, nebo bylo v tìch dobách válkami témìøzpustošeno. A když jsme byli postaveni ve velikém smutku,ponìvadž ani otec nám, ani my otci, ani nikdo z nás nemohlpomoci tìm, kteøí leželi pøed hradem, došlo k roztržce mezinašimi nepøáteli, kteøí obléhali øeèené mìsto nad øekou pá-dem, takže zbivše se navzájem, vrátili se každý do svéhodomova. Otec nᚠdovìdìv se o tom pøijel z Parmy se svýmvojskem po øece pádu a poruèil vyzdvihnouti potopené lodize dna øeky a tak se pøeplavil s malou družinou do mìstaCremony. A druhého dne spojivše vojska, vytáhli jsmena pomoc tìm, kteøí byli pøed hradem Pizzighettone. A s po-mocí boží jsme byli tak posíleni, že jsme byli silnìjší než všichninaši nepøátelé; byli jsme totiž v poètu tøí tisíc jízdních odìncù.Když jsme poznali, že pøed øeèeným hradem nic nepoøídíme,rozhodli jsme se táhnouti na pomoc hradu pavijskému, o nìmžbyla již døíve zmínka. To zvìdìvše nepøátelé poslali své rád-ce a lstivì vyjednávali s naším otcem a uzavøeli s ním pøímìøína ten zpùsob, že ustoupí s pole a že bude moci zásobitiv dobì pøímìøí hrad Pavii potravou; nepøátelé ujišovali, žetomu nebudou zabraòovati a krásnými a hledanými slovy mumnoho jiného slibovali. A tak jsme stáhli lid svùj s polí, rozdì-livše ho po mìstech a vsích. Nepøátelé však pøímìøí a úmluvy

vùbec nedodrželi a tak ztracen byl hrad Pavia, ponìvadž ne-pøátelé nedovolili jej zásobiti potravou, jak byli slíbili. A takotec nᚠse svým lidem ocitl se pro jejich pochlebné øeèia klamné sliby v nedostatku penìz i potravy. Když pak nasta-la zima, nemohli ani polem ležeti. A tak se na nás osvìdèilopøísloví: Co mùžeš udìlati dnes, neodkládej na zítøek. Toho pak èasu Ferrarští, Veronští, Mantovští a Milánští zís-kavše posilu, zajali velitele legátova, hrabìte z Armagnacu,který ležel v pøedmìstí ferrarském, a mnohé z jeho vojskapobili, jiné utopili v pádu a vojsko jeho v takové míøe potøeli,že si legát nemohl již nového opatøiti ani se s nepøáteli v poliutkati, až posléze byl vypuzen ze zemì. Potom otec nᚠvida, že se mu nedostává prostøedkù a ženení s to již vésti válku, rozhodl se odejíti ze zemì a zanechatiji domácí šlechtì a starším mìst, a to Parmu pánùm Rossi-ùm, Reggio Foglianùm, Modenu Piùm, Cremonu Ponzoni-ùm, kteøí všichni dali ona mìsta našemu otci do moci; on pakchtìl jim je beze zmìny vrátiti. Luccu však chtìl prodati Flo-rentským, ale uposlechnuv rady naší a svých rádcù, odevzdalji pánùm de´Rossi, kterým byl již svìøil Parmu. KAPITOLA VII V TÉ DOBÌ, když jsme byli v Lucce, ïábel, který stále hle-dá, koho by pohltil, a nabízí lidem slasti, v nichž se ukrývá žluè,když již dávno pøed tím jsme jím byli pokoušeni, ale s pomocíboží milosti pøece jsme zùstali nepøemoženi, sám nemohaponukl lidi špatné a zkažené, kteøí se ustaviènì drželi pøi na-šem otci, aby nás svedli s cesty pravé do osidel špatnosti

a smilství, a tak svedeni byvše od lidí zkažených, byli jsmezkaženi spolu se zkaženými. Posléze nᚠotec dal se nedlouho po nás na cestu k Par-mì a pøijeli jsme spoleènì do vsi jménem Tarenzo v parm-ském kraji v nedìli dne 15. srpna, na niž pøipadlo Nanebe-vzetí svaté Panny Marie. Této noci pak, když nás pøemohlspánek, ukázalo se nám toto vidìní: andìl Pánì se postavilvedle nás na levé stranì lùžka a udeøil nás do boku øka:,,Vstaòa pojï s námi!“ My pak jsme v duchu odpovìdìli:,,Pane, ne-vím, ani kam ani jak bych s vámi šel.“ A on, uchopiv násza vlasy na temenní èásti hlavy, vznesl se s námi do vzduchuaž nad veliký šik ozbrojených jezdcù, kteøí stáli pøed jednímhradem pøipraveni k boji. I držel nás ve vzduchu nad zástu-pem a pravil nám:,,Pohleï a viz!“ A hle druhý andìl sestupu-jící s nebe držel v ruce ohnivý meè a udeøil jednoho muže upro-støed šiku a ual mu oním meèem pohlavní úd a ten jakobysmrtelnì ranìn umíral sedì na koni.Tu andìl drže nás za vlasypravil:,,Poznávᚠtoho, jenž byl udeøen od andìla a zranìnaž k smrti?“ I øekli jsme:,,Pane, neznám, ani místa nepozná-vám.“ Øekl:,,Vìz, že jest to Dauphin z Vienne, který byl prohøích smilství od Boha takto ranìn; nyní se tedy mìj na pozorua otci svému mùžeš øíci, aby se varoval podobných høíchù,nebo vás postihnou ještì horší vìci.“ My pak jsme litovali tohoDauphina z Vienne, jménem Guida, jehož babièka byla sest-rou naší babièky a on sám byl synem sestry krále uherskéhoKarla Prvního. TázaIi jsme se andìla, zda se bude moci vy-zpovídati pøed smrtí. I byl jsem velice zarmoucen. Andìl pakodpovìdìl, øka:,,Bude se moci vyzpovídati a bude živ nìko-lik dní.“ Tehdy jsme vidìli na levé stranì šiku státi mnohé muže,odìné do bílých pl᚝ù, jako by to byli mužové veliké vzneše-nosti a svatosti a rozmlouvali navzájem pohlížejíce na šik a na

to, co se bylo stalo; a dobøe jsme je pozorovali. Pøece všakse nám nedostalo milosti otázati se, ani andìl sám od sebenepovìdìl, kdo neb jací byli ti muži tak veliké dùstojnosti.A potom jsme byli rychle vráceni na své místo, když již deni-ce svítila. Tu pøišel Tomᚠz Villeneuve, rytíø z kraje lutyšské-ho, komoøí našeho otce, a vzbudil nás øka:,,Pane, proè ne-vstáváte, otec vᚠjiž hotov sedá na konì!“ Vstali jsme a bylijsme jako rozlámáni a tak zmalátnìlí jako po veliké cestovnínámaze. I øekli jsme mu:,,Kam máme jeti? Vždy této nocijsme tolik zkusili, že nevíme, co bychom mìli èiniti.“ Tu øeklnám:,,Co se stalo, pane?“ I øekli jsme mu:,,Dauphin zemøel;a nᚠotec chce shromáždit vojsko a táhnouti na pomoc Dau-phinovi, který válèí s hrabìtem savojským. Naše pomoc muneprospìje, protože zemøel.“ On pak se nám vysmál a onohodne, kdy jsme pøijeli do Parmy, povìdìl našemu otci vše, cojsme mu byli øekli. Tu otec náš, dav si nás zavolati, tázalse nás, zdali jest to pravda a zdali jsme mìli takové vidìní?Odpovìdìli jsme mu:,,Ovšem, pane, vìztež s jistotou, žeDauphin jest mrtev.“ Otec však domlouvaje nám øekl:,,Nevìøsnùm.“ Avšak svému otci a jmenovanému Tomáši nepovì-dìli jsme v úplnosti vše, jak jsme to vidìli, nýbrž pouze to, žeDauphin zemøel. Po nìkolika dnech pak pøišel posel nesazprávu, že Dauphin shromáždiv své vojsko pøišel pøed který-si hrad hrabìte savojského a že byl zasažen velikým šípemz jednoho samostøílu uprostøed všech svých rytíøù a žepo nìkolika dnech vyzpovídav se zemøel. Tehdy otec nᚠusly-šev ty zprávy pravil:,,Divíme se velice tomu, že syn nᚠnámjeho smrt napøed pøedpovìdìl.“ A velice se tomu divili oni Tomáš, ale nikdo potom s nimi o té vìci nemluvil.

KAPITOLA VIII POTOM otec nᚠvida, že se mu nedostává prostøedkù a ženemùže dále vésti války proti øeèeným pánùm Lombardie,pomýšlel na svùj návrat a chtìl nám odevzdati ta mìsta i ve-dení války. My pak jsme odmítli, èeho bychom nemohli zastatise ctí. Tehdy, dav nám povolení k odchodu, poslal nás napøeddo Èech. A sjednavše pøímìøí se svými nepøáteli, prošli jsmeúzemím mantovským do Verony a odtud do hrabství tyrolské-ho, kdež jsme se shledali se svým bratrem, jménem Janem,kteréhož nᚠotec oženil s dcerou vévody korutanskéhoa hrabìte tyrolského. Tento vévoda, tchán našeho bratra, mìldøíve za manželku sestru naší matky, jménem Annu, jak bylovýše psáno. Po její smrti si pak vzal za manželku sestru vé-vody brunšvického, s níž mìl øeèenou dceru, jménem Marké-tu. A s ní odevzdal našemu bratru po své smrti vévodství ko-rutanské a hrabství tyrolské, nebo nemìl mužského potom-ka. A tak nastal mír mezi ním a otcem naším, nebo pøed tímbyli nepøáteli, protože nᚠotec vyhnal z Èech téhož vévodu,jak jest o tom výše psáno. Posléze jsme prošli Bavorskem,kde jsme se setkali se svou starší sestrou, jménem Marké-tou, která mìla jediného syna s Jindøichem, vévodou bavor-ským, jménem Jana. Potom jsme dospìli do Èech, kdež jsmenebyli po jedenácte let. Shledali jsme pak, že nìkolik let pøed-tím zemøela naše matka, jménem Eliška. Ještì pak za jejího života byla mladší naše sestra, jménemGuta, poslána do Francie a provdána za Jana, prvorozené-ho syna krále francouzského Filipa, jehož sestru, jménemBlanku, jsme mìli za manželku. Tøetí pak a poslední naše

sestra, jménem Anna, byla v tìch dobách u øeèené naší sest-ry ve Francii. A tak, když jsme byli pøišli do Èech, nenalezlijsme ani otce, ani matky, ani bratra, ani sester, aniž koho zná-mého. Také øeè èeskou jsme úplnì zapomnìli, ale pozdìjijsme se jí opìt nauèili, takže jsme mluvili a rozumìli jako kaž-dý jiný Èech. Z boží milosti pak jsme dovedli tak mluviti, psátia èísti nejen èesky, ale francouzsky, italsky, nìmecky a latin-sky, že jsme byli mocni onìch jazykù stejnì jednoho jako dru-hého. Tehdy nᚠotec odjel do hrabství lucemburského projakousi válku, kterou tam vedl s vévodou brabantským, on sámi se svými spojenci, to jest s biskupem lutyšským, markrabímjülišským, hrabìtem gelderským a ještì s mnohými jinými,a nám pak svìøil svou pravomoc nad Èechami po dobu svénepøítomnosti. Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašliani jediného hradu svobodného, který by nebyl zastavense všemi královskými statky, takže jsme nemìli, kde bychompøebývali, leè v domech m욝anských jako jiný m욝an. Hradpražský pak byl zcela opuštìn, poboøen a znièen, nebood èasùv krále Otakara II. byl celý ztroskotán až k zemi.Na tom místì jsme dali vystavìti novì veliký a krásný palács velikým nákladem, jak je dnes patrno kolemjdoucím. V tédobì jsme poslali pro svou manželku, ježto byla až dosudv Lucemburku. Ta pak pøišedši mìla po roce prvorozenoudceru, jménem Markétu. V tìch pak dobách dal nám otecnᚠmarkrabství moravské a toho titulu jsme užívali. Když pakobec šlechetných mužù Èech pøihlédla k tomu, že pochází-me ze starobylého rodu èeských králù, poskytla nám z láskyk nám pomoc, abychom mohli získati zpìt hrady a královskéstatky. Tehdy jsme znovu nabyli s velikými náklady a úsilímhradù: Køivoklátu, Týøova, Svìtlíku, Litic, Hradce Králové, Pís-

ku, Neètin, Zbiroha, Tachova, Trutnova v Èechách; na Moravìpak Lukova, Telèe, Veveøí, hradù olomouckého, brnìnskéhoa znojemského a mnoho jiných statkù zastavených a zcizenýchod koruny. A mìli jsme mnoho rytíøù, kteøí byli hotovi nám slou-žiti, a království prospívalo den ode dne; obec dobrých násmilovala, zlí pak se nás báli a vystøíhali se zla. Spravedlnostsdostatek vládla v království, aèkoliv páni stali se vìtšinoutyrany a nebáli se krále, jak se slušelo, protože si byli králov-ství mezi sebe rozdìlili. A tak drželi jsme vladaøství nad krá-lovstvím, zlepšujíce je den ode dne po dva roky. Toho èasudali jsme svou mladší sestru, jménem Annu, za manželku Ot-tovi, vévodovi rakouskému. A v onìch dnech zemøel vévodakorutanský, tchán našeho bratra. A když se nᚠbratr mìl uvá-zati v držení vévodství korutanského a hrabství tyrolskéhopo jeho smrti, tu Ludvík, který se èinil císaøem, uzavøel tajnìspolek s vévody rakouskými, Albrechtem a Ottou, aby si taj-nì a lstivì rozdìlili panství našeho bratra; týž Ludvík chtìl mítihrabství tyrolské, vévodové pak vévodství korutanské. Ludvíkbyl nepamìtliv a zapomnìl na služby našeho otce, které mubyl prokázal, když se ucházel o císaøství, jak je o tom psánovýše. Vévoda pak rakouský, aèkoliv mìl naši sestru, spiknulse tajnì hned po smrti øeèeného vévody korutanskéhos pánem z Aufensteinu, který byl z vùle vévody ustanoven vla-daøem celého Korutanska, a ihned se s bratrem svým zmoc-nili Korutan, které jim zmínìný pán z Aufensteinu dobrovolnìvydal a v držení odevzdal. A tak ztratil nᚠbratr vévodství ko-rutanské. Avšak páni z hrabství tyrolského nechtìli se poddatiLudvíkovi, ale zùstali v poslušenství našeho bratra. Po tìchto událostech pøišel nᚠotec do Èech a pøivedls sebou svou manželku, kterou si vzal za královnu, jménemBeatrix, dceru vévody bourbonského, z rodu králù francouz-

ských, s níž potom zplodil jediného syna, jménem Václava.Tehdy zlí a lstiví rádcové zvítìzili nad námi u našeho otce, vlast-ního prospìchu hledajíce; byli to i Èechové i páni z hrabstvílucemburského. Pøistupujíce k našemu otci, namlouvali muøíkajíce:,,Pane! mìjtež se na pozoru; vᚠsyn má v královstvímnoho vašich hradù i mnoho pøívržencù; proto bude-li dlouhotakto nadužívati své moci, vyžene vás, kdykoliv bude chtíti;nebo jest sám i dìdicem království i z rodu èeských králùa velmi jest milován od Èechù, vy však jste král pøišlý.“ To pakøíkali, hledajíce prospìchu a vlastních výhod, aby jim svìøilhrady a statky královské. On pak natolik uvìøil jejich radám,že k nám pojal nedùvìru a odòal nám proto všechny hradyi správ, v Èechách a v markrabství moravském. A tak co námzbyl holý titul markrabìte moravského beze vší podstaty. Toho èasu jsme jeli koòmo jednoho dne z Køivoklátu do Pra-hy, abychom se sešli se svým otcem, který byl na Moravì.Dojeli jsme velmi pozdì do hradu pražského, do staréhodomu purkrabského, kde jsme po nìkolik let pøebývali, do-kud nebyl veliký palác vystavìn. V noci ulehli jsme na lùžkoa Bušek z Velhartic starší pøed námi na jiné lùžko. V síni bylrozdìlán veliký oheò, protože byl èas zimní, a hoøelo tammnoho svíc, takže bylo dosti svìtla a dveøe i okna všechnybyly zavøeny. A když jsme usnuli, tu nìkdo, nevím kdo, chodilpo síni, takže jsme se oba probudili. I kázali jsme øeèenémuBuškovi, aby vstal a podíval se, co by to bylo. On pak vstav,obešel síò hledaje, ale nic nevidìl aniž mohl najíti. I rozdìlal vìtší oheò a rozsvítil více svíèek a šel k èíším, kte-ré stály naplnìny vínem na lavicích; napil se a postavil èíšivedle jedné veliké svíce, která hoøela. Napiv se pak ulehl znovuna lùžko. My odìni byvše ve svém plášti sedìli jsme na svémlùžku a slyšeli jsme nìkoho pøecházeti, ale nevidìli jsme ni-

koho. A tak dívajíce se s øeèeným Buškem na èíše a svíce,spatøili jsme, jak se jedna èíše skácela; a tហèíše byla vrže-na, nevíme kým, pøes lùžko Buškovo z jednoho rohu sínì aždo druhého na stìnu a odrazivši se od ní padla doprostøedsínì. Spatøivše to, podìsili jsme se nemálo a stále jsme sly-šeli nìkoho pøecházeti po síni, ale nevidìli jsme nikoho. Po-tom však, poznamenavše se svatým køížem ve jménu Kristo-vì jsme spali až do rána. A ráno vstavše našli jsme èíši, jakbyla hozena uprostøed sínì, a ukázali jsme to svým blízkým,když k nám ráno pøišli. Toho èasu nás poslal otec nᚠse skvìlým vojskem protivévodovi slezskému, jménem Bolkovi, pánu minsterberské-mu. Nebo onen vévoda nebyl uznán za pána ani nebyl vasa-lem našeho otce a království èeského. Nᚠotec totiž získalmìsto Vratislav od pana Jindøicha Sedmého, vévody vrati-slavského, který nemìl dìdicù. A tento vévoda pøijal daremzemi kladskou na èas svého života a chtìl radìji jmenovanémìsto i vévodství odevzdati našemu otci a pøipojiti na vìènéèasy ke korunì království èeského, než je zanechati svémubratru Boleslavovi, protože žil s bratrem ve vzájemném ne-pøátelství. Když se pak nᚠotec uvázal v držení mìsta Vrati-slavì, všichni knížata slezští i kníže opolský se podrobili pan-ství jeho i koruny království èeského na vìèné èasy a požívaliochrany a obrany od králù èeských, vyjímajíc vévodu slezské-ho, pána svídnického, a Bolka, pána minsterberského. Jehozemi jsme poplenili, jak jest psáno v kronice. I byla tak velicepoplenìna, že vévoda byl pøinucen za prostøedkování jinýchstáti se vasalem našeho otce a koruny království èeského jakojiní vévodové. Když jsme toto byli provedli, vydali jsme se na cestu smì-rem do Uher ke svému otci, jehož jsme zastihli na Vyšehradì

nad Dunajem u krále Karla Prvního. Ten mìl døíve sestru na-šeho otce, po její pak smrti vzal si sestru krále krakovskéhoKazimíra, s kterou mìl tøi syny: prvorozeného Ludvíka, druhé-ho Ondøeje a tøetího Štìpána. A tam ujednal tento král Karelmír mezi naším otcem a králem krakovským tak, že otec nášse vzdal svého práva na dolní Polsko, to jest hnìzdenské,kališské a jiných dolních provincií Polska. Král krakovskýse pak vzdal za sebe i za své nástupce, krále Dolního Pol-ska, na vìèné èasy veškerých práv ve všech knížectvích Slez-ska, Opolska a Vratislavì ve prospìch našeho otcea království èeského. Nebo pøed tím byl mezi nimi spor, pro-tože nᚠdìd Václav Druhý, král èeský, držel øeèené DolníPolsko s knížectvími krakovským a sandomìøským z tohodùvodu, že pojal za manželku jedinou dceru Pøemysla, králeDolní Polsky a vévody krakovského a sandomìøského. Ten-to Pøemysl odkázal po své smrti našemu dìdovi i korunì krá-lovství èeského jak své království, tak i svá knížetství v drženína vìèné èasy. Avšak Kazimír výše jmenovaný byl pøíbuznýs otcovy strany oné paní a prohlašoval, že má právona království Dolní Polsky, tvrdì, že žena nemùže býti dìdiè-kou království. A tak trvala válka od dávných dob mezi králièeskými a Kazimírem i kdysi jeho otcem, jménem Vladisla-vem, králi Krakovska èi Dolního Polska. A nyní byla tato vál-ka takto urovnána jmenovaným králem uherským. Ten pakza to vstoupil ve spolek a slíbil pomoc našemu otci proti vé-vodovi rakouskému, který odòal našemu bratru vévodství ko-rutanské, a proti výše jmenovanému Ludvíkovi. V tom spolkupak byli tito: nᚠotec, král uherský a vévoda bavorský, kterýmìl naši sestru za manželku. V té dobì poslal nás nᚠotecdo hrabství tyrolského, abychom je spravovali i bratra naše-ho s jeho manželkou, kteøí ještì nedosáhli vìku dospìlosti.

Tam tedy pøišedše uvázali jsme se v ony úøady, jak nám je bylotec svìøil,a byli jsme pøipuštìni k vladaøství nad onou zemídomácí šlechtou toho hrabství. KAPITOLA IX PO NÌJAKÉ DOBÌ v den následující po velikonocích shro-máždili jsme vojsko hrabství tyrolského a vtrhli jsme do údolíPusterského v diecési brixenské proti hrabìti gorickémua dobyli jsme hradu St. Lambrechtsbergu. I postupovali jsmedále proti zmínìnému hrabìti a poplenili jsme jeho zemì ažk prùsmyku, který se nazývá Lienz. A leželi jsme polem s øe-èeným vojskem po tøi nedìle pleníce, protože hrabì byl spo-jencem vévodù rakouských našich nepøátel. Nazítøí po sv. Jiøímuèedníku zapudil nᚠotec Ottu, vévodu rakouského,za Dunaj a zmocnil se mnohých hradù v Rakousích. Ludvíkvšak, který se prohlašoval císaøem, pomáhal vévodùm rakous-kým a s ním pak celé Nìmecko i vládci mìst lombardských,zvláštì Mastino della Scala, vladaø nad Veronou, Vicenzou,Padovou, i všichni Trevisem, Brescií i mìsty Parmoua Luccou. Ti všichni na nás a na hrabství tyrolské útoèilis veškerou svou mocí, takže mìsto Trident a celé údolí Adi-že bylo ve velikém nebezpeèí od Lombardských. Údolí pakinnskému hrozila veliká nebezpeèí jak od Švábù, takod Bavorù, takže celé hrabství tyrolské bylo ve velikém ne-bezpeèenství takøka na všech stranách. Toho èasu jsme uèi-nili Mikuláše, rodem z Brna, svého kancléøe, biskupem tri-dentským a brixenským pak Matìje, kaplana mého bratra,ponìvadž obì biskupství byla tehdy uprázdnìna.

Téhož pak léta Ludvík, který se èinil císaøem, vedl veliké voj-sko se všemi knížaty nìmeckými proti Jindøichovi, vévodovibavorskému, našemu švagrovi, který byl tehdy na naší stranì.Vévoda pak rakouský pøišel na pomoc témuž Ludvíkovi pøesPasov; když pak nᚠotec pøišel øeèenému vévodovi na pomoc,položil se táborem pøi jedné øece blíže Landau. Tehdy pøitrhløeèený Ludvík s vévodou rakouským a s jinými v èele velikéhovojska. Ponìvadž ale øeka jim znemožnila pøechod, pustošilipo dobu jednoho mìsíce Bavory; aèkoliv vojsko vévody Jin-døicha bylo menší, pøece se øeèený Ludvík s vévodou rakous-kým vrátili domù s nepoøízenou. V té dobì chtìli jsme táhnoutina pomoc svému otci a øeèenému švagru z hrabství tyrolské-ho s velikým množstvím lidu jak pìšího, tak jízdního, ale ne-mohli jsme se dostati pøes Kufstein, kde byl syn Ludvíkùv, je-hož jsme tam se svým lidem obléhali tak dlouho, dokud øeèe-ná knížata leželi proti sobì v polích. A když pak se oni rozešli,vrátili jsme se zpìt do Tyrol. Potom kolem svátku sv. Michalabyl ujednán smír mezi naším otcem a vévodou rakouským tak,že vévoda rakouský vrátil mìsto Znojmo, které mu dal nᚠotecse svou dcerou vìnem, a dal otci našemu velikou èástku pe-nìz a bratru našemu nìkolik hradù pøi øece Drávì k hrabstvítyrolskému; vévodství korutanské pak si mìl ponechati. Potom téže zimy jsme táhli se svým otcem do Prus protiLitvanùm. A byli tam s námi hrabata: mladý Vilém Holland-ský, pan Adolf z Bergu, mladý Dìtøich z Loozu a mnoho ji-ných hrabat a baronù. Zima však byla tak mírná, že nebyloledu; proto jsme nemohli táhnouti proti Litvanùm a vrátili jsmese každý do svého domova. Když pak vypukla mezi Lombardskými veliká válka, kteroujsme byli zamìstnáni døíve, než jsme opustili Tyroly, a to prospolek, který uzavøeli Benátští, Florentští, Milánští, Ferrarští,

Mantovští, Boloòští a mnozí jiní proti Mastinovi della Scala,vladaøi veronskému a padovskému, který byl nᚠnepøítel, jakjest výše uvedeno, šli jsme v té dobì pøes Moravu do Ra-kouska, chtíce se dostati do Lombardie, ale vévoda rakous-ký nám nechtìl poskytnouti prùvodu. Tu vstoupivše na lodidorazili jsme ke králi uherskému, který nám dal z mìsta Bu-dína prùvod Uherskem, Chorvatskem a Dalmacií až do mìs-ta Senje na bøehu moøském, odkudž jsme vypluli na moøe.Když to benátští kapitáni zvìdìli, chtìli nás zajmouti, aèkolivjsme byli jejich pøáteli. Proto obklíèili naši loï lodìmi svými,takže nemohla vùbec uniknouti. A když jsme devátého dnedojeli k jejich mìstu Gradu, uposlechli jsme rady Bartolomì-je z Krku a Senje, který byl s námi na lodi, a poruèili jsme, abyjim naši øekli: Hle, páni, víme, že z vašich rukou nemùžemenikterak uniknouti, raètež pøedem poslati do mìsta a vyjed-nati, jak nás chcete v mìstì pøijmouti. A zatím, co s nimi mlu-vili krásnými slovy, spustili jsme se dvíøky lodi do malé rybáø-ské bárky s øeèeným Bartolomìjem a Janem z Lipé. A pøi-kryti jsouce pytli a sítìmi, propluli jsme jejich loïmi a pøistalijsme u bøehu mezi sítím. A tak vyváznuvše z jejich rukou, šlijsme pìšky až do Aquileje. Oni pak zajali naši loï s celounaší družinou, již drželi nìkolik dní v zajetí a pak ji propustili.A když jsme byli v Aquileji, dali jsme se poznati svému hosti-teli, ten pak hned podal zprávu radì mìstské a m욝ané zpra-vili o tom dokonce i patriarchu. Patriarcha hned pøijel do mìstaa pøijal nás s velikou ctí v prùvodu duchovenstva a lidu a zahlaholu zvonù nás uvedl do svého paláce. Když se naše èe-leï vrátila ze zajetí, hostil nás s velikými poctami ve své zemipo ètyøi nedìle, spøátelil se pevnì s námi a poskytl nám prù-vod údolím cadorským až do hrabství tyrolského, kde jsmetehdy vladaøili za svého bratra, který byl malým hochem.

KAPITOLA X V MÌSÍCI ÈERVNU potom oblehli Benátští, Florentští, Mi-lánští, Mantovští, Ferrarští a jiní jejich spojenci mìsto Padovus ohromným vojskem, èítajícím asi deset tisíc ozbrojenýchjezdcù a nespoèetné množství pìších a jistá èást jejich voj-ska obléhala také mìsto Feltre s biskupem z Feltre, se Sic-conem z Caldonazza, s hrabaty z Cenedy, pány z Camina.I drželi dlouho v obležení s pìti sty jezdci a množstvím pìšíchmìsta Padovu a Feltre, jež podléhala panství Mastina dellaScala, pána veronského a jiných mìst, která byla vyjmeno-vána výše; a Benátèané již dobyli mìst Conegliana, Serra-valle a Bassana, která náležela k panství Mastinovu a takéhrabì de Collalto, námìstek v Trevisu, i mnozí jiní se vzbouøiliproti jmenovanému Mastinovi a stáli pøi Benátských. Tehdyjeden m욝an mìsta Belluna, jménem Endrighetto da Bon-gajo, obávaje se, aby mìsto Feltre a po nìm i Belluno nepøi-šlo do rukou Benátských, jichž zvláštì nenávidìl, a vida mìstoobležené se všech stran, pøemýšlel o tom, že se Jakub daAvoscano dal se svými hrady, Buchensteinem a jinými, a snìkterými horaly patøícími k panství Bellunskému pod naši ochranu a pøijav jeho radu, pøišel k nám, když jsmebyli v Parmì (?), bez vìdomí obojí strany, jak Veronských takBenátských, tajnì, aby se o tom nedovìdìli Benátští ani pánveronský, nebo jednal proti nìmu. Øekl nám:,,Dovedete-lipøemoci a zahnati nepøátele od mìsta Feltre, chci vám ote-vøíti jednu bránu mìsta, protože spíše vám pøál bych mìstanež komukoliv jinému.“ Já pak vyslechnuv jeho øeè, urèil jsemmu jistý den, kdy jsem chtìl tajnì pøijíti.

A protože jsem musil opatrnì sbírati vojsko, svolal jsem mno-ho šlechticù k turnaji dvou rytíøù z území Neumarktu nad Adižípod záminkou, abych je mohl chrániti v souboji, kdyby jejichpøátelé zpùsobili nìjaký rozbroj; tak nemìl nikdo zvìdìti, proèsbírám vojsko, abych totiž tajnì mohl pøitáhnouti k mìstu Fel-tre. Vítìze pak, který druhého zabil a v øeèeném souboji dosáhltriumfu a zvítìzil, jsme opásali meèem vojenským. Když se tovše stalo, požádal jsem vojsko, které bylo pøítomno, aby se vy-dalo s námi, nikomu nepovìdìv, kam hodláme jíti. Oni pakse dali ochotnì na cestu se mnou a jeli se mnou koòmo údo-lím Fleimským po celou noc. Druhého dne pak jsem jel pus-tými horami, které smìøují ke Castrozze, kde není cesta projezdce. A když jsem dojel k lesu, který jest mezi Castrozzoua Primierem, nemohl jsem postupovati pro vyvrácené stro-my; a vojsko mé proto ztrácelo nadìji. Tu já pìšky s nìkterýmipìšími jsme hledali cestu po srázech hor a stezkách dávnoznièených, až jsme pøešli les; strážcové lesa již dávno odešli,ponìvadž slunce zapadlo a oni nemìli nijakých obav a netu-šili, že by jim tam od nìkoho hrozilo nìjaké nebezpeèenství.A tak jsme si otevøeli cestu v horách. V prùvodu tìch rytíøù pøišlijsme ke hradu Primiero, který byl také obležen od Benátèa-nù, a zahnavše nepøátele, zmocnili jsme se ho. Ti pak, pøi-šedše ke svým spojencùm, kteøí leželi pøed mìstem Feltre,pravili, že na nì pøitáhlo veliké vojsko, o nìmž nevìdìli, èíjest. Ti uslyševše to odtáhli v noci od mìsta. Opustivše dru-hého dne hrad Primiero, táhli jsme do Agorda a z Agordarychlým pochodem k mìstu Bellunu. I poslali jsme pøedemk Endrighettovi, s kterým jsme byli smluveni, že jsme to mya že jsme blízko mìsta s vojskem. Ten ihned pøistoupil k star-ším a správcùm mìsta a øekl jim, že mu poslové pøišli ozná-

miti, že hrabata z Chiaromonte, spojenci Mastina della Sca-la, jejich pána, pøišli jim s velikým vojskem na pomoc, zah-navše nepøátele. Oni radostnì otevøeli brány, považujíce násza pøátele. A vstoupil jsem do bran na den sv. Prokopa, ètvr-tého dne mìsíce èervence. A když všichni vstoupili, rozvinuljsem prapory království èeského a hrabství tyrolského. Oni pakvidouce nepøátele, v úžase nevìdìli, co by mìli dìlati, nebonemohli odporovati naší moci. A tak jsme se s pomocí božízmocnili mìsta. Hrad se však držel nìkolik dní proti nám; kdyžvšak jsme tìm, kteøí byli na hradì, pohrozili, odevzdali hraddo našich rukou. Potom jsme se položili s vojskem pøed mìs-tem Feltre. A ponìvadž veronský vladaø byl tehdy zamìstnánbojem proti Benátèanùm a oni s ním, proto nemohli nám aninašemu vojsku vùbec škoditi, naopak, obì strany s námi vy-jednávaly, žádajíce si nás pøivolati na pomoc. A když jsmepo šest týdnù obléhali mìsto Feltre, uzavøeli jsme smlouvus Benátèany. Zavázali se nám tak, že nám budou pomáhatis celou svou mocí v oné válce proti Mastinovi della Scala.I poslali nám na svùj náklad sedm set jízdních odìncù a mno-ho pìších. My pak propustivše svého bratra jeli jsme s voj-skem do Benátek, kde jsme byli pøijati s velikou slávou a hoš-tìni s velikou vážností. Potvrdili jsme vzájemný spolek a vrá-tivše se odtud dobyli jsme mìsta Feltre vyhladovìním. Takévikáøi v Padovì, da Carrara, smluvili se s námi, zmocnilise Padovy a zajali Alberta, staršího bratra Mastinova, které-ho dali do zajetí Benátèanùm. A zùstávajíce našimi poddaný-mi podrželi Padovu ve své moci. My pak propouštìjíce svéslužebníky ustanovili jsme v mìstech i hradech Feltre a Bellunuza kapitány: ve Feltre Volkmara z Burgstallu, šlechtice z hrab-ství tyrolského,v Bellunu Endrighetta da Bongajo; velitelempak ve válce proti Veronským Jana z Lipé, který, byv sedm

dní kapitánem, zemøel; na jeho místo jsem dosadil ZbyòkaZajíce. A tak vrátivše se do hrabství tyrolského jeli jsme do údolíInnu a odtud do království èeského a smíøili jsme se s vévodyrakouskými; nebo pøed tím jsme nebyli pøáteli. Té zimyv masopustì zasnoubili jsme svou nejstarší dceru MarkétuLudvíkovi, prvorozenému synu Karla, krále uherského, a uèinilis tímto spolek na výboj i odboj. Potom pak, když nás jednounᚠšvagr pozval na zítøek na hostinu, vzbudil nás pøi východuslunce jeden z rytíøù ze spánku, øka:,,Pane, vstávejte, nastá-vá soudný den, nebo celý svìt jest samá kobylka.“ Tehdyvstavše nasedli jsme na konì a rychle jeli, chtìjíce vidìti, kdeje jejich konec; dojeli jsme až do Pulkavy, sedm mil dalekona délku, kam až sahaly. Jak ale široko se prostíraly, jsmenemohli zjistiti. Jejich hlas byl podobný hømotu, jejich køídlabyla jakoby popsána èernými písmeny a bylo jich tak hustìjako snìhu, takže nebylo možno vidìti pro nì slunce. Vychá-zel z nich veliký zápach. Pak se rozdìlily nìkteré smìremk Bavorsku, jiné k Frankùm, jiné do Lombardie a jiné semi tam po vší zemi. Byly tak plodné, že dvì za noc plodily dva-cet mladých i více; byly malièké, ale rostly rychle. Vyskytovalyse ještì tøetí rok. V té dobì zemøeli bìhem dvou mìsícù naše sestra i švagrnáš, vévoda rakouský, jež jsme od èasu své návštìvy již bylinespatøili.

KAPITOLA XI KDYŽ PAK jsme pøišli do Èech, pøihodilo se, že jsme pøijelize Staré Boleslavì do Toušenì; když se nás poèal zmocòo-vati spánek, dostavilo se nám silné pøemítání o tìchto slo-vech evangelia:,,Podobno jest království nebeské pokladuskrytému na poli,“ atd., která se ètou na den sv. Ludmily. A takpoèav pøemítati o nich ve snách, vykládal jsem je. Probudivse pak podržel jsem ještì v pamìti obsah první èásti evan-gelia a tak s boží pomocí a milostí jsem dokonèil výklad, jenžse poèíná:,,Podobno jest království nebeské,“ atd. Bratøí! Obsah svatých evangelií nedovede nikdo plnì vy-svìtliti, protože jejich smysl jest tak hluboký, že nikdo nemù-že vznešenost jejich pravd postihnouti a sdostatek jejich vý-znam vypovìdìti. O tom praví sv. Pavel v listì:,,Ó, hlubokostibohatství, moudrosti a poznání božího. Jak nevyzpytatelní jsousoudové jeho a nevystižitelné cesty jeho.“ A týž:,,Nebo kdopoznal mysl pánì nebo kdo stal se jeho rádcem?“ Proto,pokud mi bylo dáno s hùry od boží milosti, od níž,,všechenúdìl nejlepší a každý dar dokonalý s hùry sestupuje“, jak píšeJakub ve svém listì, chci vám nìco napsati k porozumìnítomu svatému evangeliu a prosím vás, nejdražší, abyste topøijali bratrsky a s upøímností èistého srdce o tom uvažovali. Zajisté jste slyšeli, drazí, že Matouš pøirovnává v tomto po-dobenství království nebeské k pokladu skrytému v poli, kte-rýmžto pokladem se vlastnì míní Duch svatý, jejž èlovìk na-chází skrze lásku a milost Ježíše Krista, nebo slíbil jej svýmvìrným v evangeliu Janovì øka:,,Prositi budu otce svéhoa jiného utìšitele dá vám, aby s vámi zùstal na vìky, ducha

pravdy.“ Polem pak nebo zemí, v níž se onen poklad nachází,se míní srdce èlovìkovo, kam èlovìk zasévá skutky dobréi zlé, které na konec pøinášejí své duši ovoce, podle toho, jakje tam byl zaséval; to dosvìdèuje Lukᚠøka:,,A které padlodo pùdy dobré, ti jsou, kteøí v srdci ušlechtilém a dobrém sly-ševše slovo boží zachovávají je a užitek pøinášejí v trpìlivosti.“Poklad ten pak jistì jest skryt pøed høíšníky a lidmi nehodný-mi, kteøí nechtìjí míti ani poznání ani èiniti pokání a tak ztrá-cejí oèi milosti boží, že jsouce zaslepeni nemohou naléztionoho pokladu. O nich praví prorok:,,Oèi mají a vidìti nebu-dou.“ Ale èlovìk vpravdì zkroušený nalezne onen pokladmilostí Ježíše Krista, jak shora bylo øeèeno, ponìvadž podleslova žalmistova:,,srdcem zkroušeným a pokorným Bùh ne-zhrdne“, nýbrž svým pøehojným milosrdenstvím je vždy potìšía pomùže mu, jak se ète v žalmu:,,Raduj se v Pánu a dá tobìžádosti tvého srdce.“ Když pak èlovìk zkroušený nalezne tenpoklad, skryje jej v srdci svém, bdì, boje se o nìj a støežeho, aby ïábel, nᚠprotivník, který, jak dí Petr,,,obchází hleda-je, koho by pohltil“, neodòal pokladu ze srdce jeho. Podle toho mùžeme rozumìti tomu, co se ète v evangeliusv. Matouše:,,Nech neví levice tvá, co èiní pravice tvá.“ Alepamatovati jest si, že,,radostí naplnìn jsa pro nìj odchází“,což znamená chvátání, nebo máme chvátati k dobrým skut-kùm. Nebo v evangeliu Lukášovì se praví:,,Vyjdi rychlena námìstí a na ulice mìsta a uveï sem chudé i chroméa mdlé.“ Dále pak se vypravuje v uvedeném podobenství, žeonen èlovìk, našed poklad,,,odešel a prodal vše, co mìl“,totiž své høíchy, odøeknuv se zlých skutkù. K tomu se vztahuje,co jest psáno v evangeliu Lukášovì o Matoušovi:,,A opustilvšecko své“ i ono:,,Nevzdá-li se kdo všeho, co má, nemùžebýti mým uèedníkem.“ A toto prodání a vzdání se má se státi

na námìstí a to nikoliv na každém, nýbrž ovšem na námìstísvìdomí, to jest èistou zpovìdí a úplnou zkoušeností, a pøedknìzem, Bohem k tomu urèeným, podle uèení Kristova:,,Jdìtea ukažte se knìžím.“ K tomu nás také vybízí Jakub v svém listìøka:,,Vyznávejte se jedni druhým z høíchù svých.“ Za ty pak zléskutky, když je byl prodal a vzdal se jich, má pøijmouti skutkydobré a vlastnictví onoho pole, totiž srdce, které má chovativ lásce a trpìlivosti, a v nìm ukrýti øeèený poklad. A vytrvá-liaž do konce, bude držeti poklad ten v království nebeskémna vìky podle slov Matoušových:,,Shromažïujte sobì pokladyv nebesích, kde ani mol ani rez jich nekazí.“ KAPITOLA XII PODOBNO jest království nebeské èlovìku kupci, hledají-címu pìkných perel, který, když nalezl jednu drahou perlu, ode-šel a prodal všecko, co mìl, a koupil ji.“ K tomuto podobenství jest nejprve pøipomenouti, že perlajest drahokam úplnì èistý, jasné barvy a beze vší poskvrny,a proto v tomto podobenství mùže k ní v obrazném smyslu jis-tì právem býti pøirovnán zákon boží, v nìmž jest obsaženomnoho dobrých, èistých, jasných a neposkvrnìných skutkù.Tím pak èlovìkem kupcem, o nìmž mluví evangelista, jestve vlastním smyslu èlovìk sám, jenž bloudí na cestách tohotosvìta a jenž bývá obtížen rozliènými pracemi a mnohými ne-ustále bìdami a starostmi vezdejšími, a jak se ète v knize Jo-bovì,,,nikdy nezùstává v témž stavu“. A proto správnì se na-zývá kupcem a jest pøirovnáván k èlovìku kupci, který má,ustaviènì hledaje, choditi a chodì hledati, aby nalezl onu dra-

hocennou perlu, totiž zákon Pánì, který, bude-li tak hledatia choditi, jistì nalezne, jak praví Lukᚠv evangeliusvém:,,Hledejte, a naleznete.“ Když pak èlovìk takto hledajenalezne na tomto svìtì zákon boží, ve kterémž, jak výše øe-èeno, jest mnoho dobrých, èistých, jasných a neposkvrnìnýchskutkù i ctnostných: tu právem mùžeme jej pøirovnati k onédrahocenné perle, kterou èlovìk onen nalezl a odešel i pro-dal vše, co mìl, a koupil perlu, která se správnì nazývá dra-hocennou. Nebo nic není drahocennìjšího a vìtšího na tom-to svìtì, než podle naøízení božího zachovávati pilnì jeho pøi-kázání, která jsou obsažena v onom zákonì. To nás z naøíze-ní božího uèí Jan v evangeliu, když praví:,,Milujete-li mne, pøi-kázání má zachovávejte.“ Zachovávaje ta pøikázáni bude slou-žiti Bohu a proto potom s ním i kralovati. A tak jest možno ro-zumìti tomu, co praví Augustin:,,Bohu sloužiti jest kralovati.“A týž:,,Kdo zachovává zákon boží a pøikázání boží, která jsouv zákonì božím obsažena, Bohu slouží a s ním spoleènì budekralovati.“ Co pak se dále praví v podobenství, že èlovìk onen,,odešela prodal všecko, co mìl, a koupil onu perlu“, znamená dálepomíjející život, v nìmž nyní pracujeme a žijeme. V nìm pakèlovìk ze dne na den pøechází a odchází a každý den se vícepøibližuje smrti; proto má v tomto životì prodati všechno, comá: høíchy a všechny pozemské žádosti a tìlesné vášnì, mír-niti se zdrženlivostí a jinými dobrými skutky. Za nì má koupitizákon boží, který jest onou drahocennou perlou, a bude-li jidobøe opatrovati, ubíraje se takto po cestì pravé, jistì budeblažen. Nebo se praví v žalmu:,,Blahoslavení bezúhonnína cestì, kteøí chodí v zákonu Pánì.“ A tak blahoslaven, ne-poskvrnìn a èist vejde do brány království nebeského. A tatobrána, která jest celá z drahocenných perel, se mu ihned mocí

této perly, to jest zákona božího, otevøe a tehdy uzøí moc onéperly, která jest z bran svatého mìsta Jerusalema, když skr-ze ni vstoupí do onoho svatého mìsta; o nìm a o jeho bra-nách mluví Jan ve Zjevení øka:,,Dvanácte bran mìsta jest dva-nácte perel a každá z tìch bran byla z jedné perly.“ KAPITOLA XIII PODOBNO jest království nebeské síti spuštìné do moøea shromáždivší v sobì ryby všeho druhu. Sítí mùžeme rozumìti slovo boží, které bylo posláno skrzeapoštoly, když jim bylo naøízeno v evangeliu Markovì:,,Jdìtepo všem svìtì a kažte evangelium všemu stvoøení.“ Byla pakod nich spuštìna do moøe, to jest na tento svìt, proèež jimbylo øeèeno výslovnì:,,jdìte po všem svìtì“, který se zajistézde naznaèuje obraznì a zcela vhodnì moøem. Nebo jakomoøe nikdy neodpoèívá, nýbrž se ustaviènì pohybuje hnutímpøílivu a odlivu a plavci moøskými na svých vlnách zmítá semi tam a bouøemi je dìsí, tak i onen svìt se nespoèetnými hnu-tími stále pohybuje a ty, kteøí jsou na nìm zmítáni, svými ná-strahami a pøipravenými nebezpeèenstvími stále znepokoju-je a ohrožuje. Byv postižen takovýmito nebezpeèími na tomtorozbouøeném moøi, prorok volá k Pánu:,,Spas mì, Bože, ne-bo vody vystoupily až k duši mé.“ A dále:,,A mne nepotopíbouøe vod a moøe,“ to jest nebezpeèenství tohoto svìta. Ne-bo není pochyby, že prorok chtìl zde naznaèiti bouøí nebez-peèenství a moøem svìt. Rybami pak se rozumìjí lidé na tom-to svìtì. Proto se praví v evangeliu Matoušovì:,,Pojïteza mnou, uèiním z vás rybáøe (lidí).“ A jinde v evangeliu Luká-

šovì pravil pán Petrovi:,,Neboj se, nebo od této doby bu-deš lidi loviti.“ Praví se pak zde výše:,,všeho druhu ryby“, tojest lidi,,,shromáždivši“, protože tato sí, to jest slovo boží,shromažïuje a pojímá v sebe všechny lidi, kteréhokoliv rodu,stavu i zamìstnání. Nebo bylo posláno netoliko k Židùm,nýbrž i k pohanùm, a to stejnì ke všem, jak se ète ve Skutcíchapoštolských. Bylo pak posláno skrze apoštoly, o nichžse praví v žalmu:,,Po vší zemi vyšel hlas jejich“ atd., a skrzeDucha sv., který, jak dí mudøec,,,naplnil okršlek zemský“, i skr-ze našeho Spasitele, který taková slova osobnì a spasitelnìve svìtì zasíval a šíøil. A proto praví v evangeliu Jano-vì:,,Kdybych nebyl pøišel k nim a nemluvil jim, høíchu by ne-mìli, ale nyní výmluvy nemají z høíchu svého.“ Toto slovo všakse má naplniti a proto se dále praví:,,kteroužto (sí), když na-plnìna byla, vytáhše a u bøehu sedíce vybírali.“ I bude napl-nìna tato sí neboli slovo, až všechno, co bylo tímto slovemústy Pánì a jeho svatých proneseno, úplnì a vskutkuse naplní. Nebo se ète v evangeliu Matoušovì:,,Ani jedinépísmenky z toho nepomine, ani nepomine vìk, až se všeckyty vìci stanou, nebo nebe a zemì pominou, ale slova mánepominou.“ Tak praví se v evangeliu Lukášovì. Když pak tasí neboli slovo boží bude naplnìno, tu ihned bude naplnìnpodobnì i poèet svatých ve slovì božím i zlých pro slovo boží,jak vidìl ve zjevení Jan a v podobenství øekl:,,Vidìl jsem podoltáøem (božím) duše zabitých pro slovo boží a pro svìdectví,jež vydávali, a volali hlasem velikým økouce:,Proè dosud,Pane svatý a pravý, nesoudíš krve naší nad tìmi, kteøí pøebý-vají na zemi?´ I dáno bylo každému roucho bílé a øeèeno jim,aby odpoèívali ještì malý èas, až se naplní poèet bratøí jejich,kteøí zabiti mají býti jako oni.“ Po naplnìní sítì neboli slovabožího a poètu døíve øeèených nastane poslední den, den

posledního soudu, jak evangelista ukazuje ve slovích døíveuvedených, když praví:,,Tak bude pøi skonání svìta“ atd. A teh-dy bude na tom soudì vytažena ona sí naplnìná, nebo pra-ví:,,Vytáhše.“ A titíž ji vytáhnou, kteøí ji spustili, totiž apoštolo-vé. A ti vytáhnou sí, neboli slovo boží, které do nás byli zasé-vali i s polem a plodem semen, a vytáhnou ji plnou èi naplnì-nou, totiž dobrými i zlými, to jest tìmi, u nichž slovo boží pøi-neslo dobrý plod, i tìmi, u nichž vzešlo špatnì, jak se ètev evangeliu Lukášovì:,,Co seje, to i žíti bude“ a v žalmu:,,Kdose slzami rozsívali, s radostí sklízeti budou.“ A protože oni seliv nás, také z nás budou žíti a sklízeti. A vytáhnou nás ètyømi provazy, které jsou pøivázány k té sítipodobnì jako u sítì hmotné, která se vytahuje rovnìž ètyømiprovazy. Jsou totiž u každé sítì ètyøi provazy, dva napjaté nadvodou a dva dolejší plovoucí pod vodou, a tyto dva dolejší od-povídají dvìma hoøejším, takže ten provaz, který jest napravodole, odpovídá onomu, který jest napravo nahoøe, a levý do-lejší onomu, který jest nalevo nahoøe. Tak jest tomu i u onésítì duchovní, u níž jsou podobnì ètyøi provazy, jimiž jsou všich-ni taženi, dva totiž plovoucí svrchu, a ty jsou od Boha, totižmilost a síla; a dva plovoucí dole, které jsou od nás, totiž lás-ka a nenávist. Prvnímu provazu hoøejšímu, totiž milosti boží,odpovídá první dolejší, totiž láska, a tìmi dvìma dobrými jsoutaženi dobøí. O prvním praví Pán v evangeliu Janovì:,,Nikdonemùže pøijíti ke mnì, leè pøitáhne-li jej otec mùj,“ totiž svoumilostí. O druhém se podobnì praví o evangeliu Janovì:,,Kdomì miluje, toho milovati bude otec mùj“,,i pøijdeme k nìmu,jakoby pøitaženi v milosti a lásce, a pøíbytek si u nìho uèiní-me.“ A o tìch dvou provazích mùžeme rozumìti, co praví žal-mista:,,Provazy padly mi na místech veselých.“

Také druhému provazu hornímu, totiž síle, odpovídá druhýdolní, to jest nenávist, a tìmi jsou taženi všichni lidé zlí. Ne-bo,,každý, kdo zle uèiní, nenávidí svìtla“, jak se praví v evan-geliu Janovì: a na tyto jest více potøebí sily boží než na první.Nebo první pøijdou k soudu dobrovolnì, doufajíce v odplatu.Ale tito budou prchati pøed soudem, bojíce se vìèného tres-tu, a skryjí se v jeskyních a skalách horských a øeknou horáma skalám:,,Padnìte na nás a skryjte nás pøed oblièejem toho,jenž sedí na trùnu, a pøed hnìvem beránkovým“, až pøijde,,denveliký hnìvu“ jejich a,,kdo bude moci obstáti“, jak se èteve Zjevení. A proto jest pøi nich tøeba síly, aby jí mohli býti ta-ženi i proti své vùli. O prvním provaze, totiž síle, mùžese rozumìti, co praví apoštol:,,Všichni vtaženi budeme,“ tojest silou boží,,,vstøíc pánu do výšin.“ I co Spasitel pravív evangeliu:,,Až budu povýšen se zemì, všechny potáhnuk sobì, to jest silou.“ O druhém pak se ète v Knize králov-ské: ,,Vztáhne nad Jerusalemem provázek Samaøí a bøímì domuAchabova.“ O obou praví žalmista:,,Provazy høíchù ovinulymì.“ A tak budou všichni vytaženi od apoštolù v té síti. Nebojak praví apoštol:,,Všichni státi budeme pøed stolicí boží, aby-chom vzali odplatu za to, co jsme èinili v tìle.“ A vytáhnou nás na bøeh, to jest pøed soudnou stolici vše-mohoucího Boha, která jest vhodnì pøirovnávána k bøehu.Nebo jako bøeh jest cílem plujících, tak i tហsoudná stolicejest cílem a koncem všech v tomto svìtì se potácejících. A ažnás vytáhnou, tu sedìti budou apoštolové podle bøehu, to jestsoudné stolice, jak výše øeèeno a jak praví Spasitelv evangeliu:,,Když pak sedìti bude Syn èlovìka na stolici svévelebnosti, sedìti budete i vy na dvanácti stolicích soudícedvanácte kmenù izraelských.“ A vyberou rozsuzujíce pánu

našemu dobré do osudí, to jest pøidìlí je,,vìèným stanùm“,kde jest mír a radost, podle svého pravého soudu. Zlé všakpošlou pryè, to jest odsoudí je do ohnì vìèného, kde jest,,pláèa skøípìní zubù“. To stane se slovem Pánì, až øekne dob-rým:,,Pojïte, požehnaní otce mého, vládnìte královstvím“ atd.Zlým pak øekne:,,Jdìte, zloøeèení, do ohnì vìèného,“ jakse ète v evangeliu Matoušovì. Po skonèení tohoto soudu ihned andìlé jako služebníci a vy-konavatelé øeèených soudních výrokù oddìlí zlé ze støeduspravedlivých a uvrhnou je do peci ohnivé, jak se dále pravíve slovích uvedeného evangelia. Nebo oni jsou služebníkyslova božího, jak o nich praví žalmista:,,Chvalte Pána andìléjeho, kteøí jste mocni v síle a èiníte slovo jeho, poslušni jsou-ce hlasu slova jeho. Chvalte Pána všechny moci jeho, slu-žebníci jeho, kteøí èiníte vùli jeho.“ Následuje pak dále za tìmito slovy:,,Rozumìli jste tomu vše-mu?“ Økou jemu:,,Ano, Pane.“ To jsou slova otázky. Nebo,když pán povìdìl svým žákùm øeèená tøi podobenství, otázalse jich tìmito slovy.,,Rozumìli jste tomu všemu?“ Otázalse jich pak nikoliv proto, že by byl pochyboval, zda tomu po-rozumìli, ponìvadž,,všecko zná, døíve než se co stane“, aleaby otázkou pozvedl jejich rozum výše ku poznání sebe, cožse nám jasnì ukazuje na osobì Petrovì v evangeliu Matou-šovì; když totiž na otázku:,,Kým praví lidé, že jest syn èlovì-ka?“ odpovìdìl:,,Ty jsi Kristus, syn Boha živého,“ ihned Pánøekl:,,Tìlo a krev nezjevily toho tobì, ale otec mùj, který jestv nebesích.“ Hle, kterak byl tou otázkou rozum uèedníkù stálepozdvižen, nebo ihned odpovìdìli:,,Ano, Pane.“ Pán tedypoznav pozdvižení jejich rozumu a znamenaje jejich horlivostv chápání slov jeho svatého uèení, chtìl je ještì více pøipouta-ti a získati, slibuje jim nebeské odmìny v odplatu, øka:,,Proto

každý mistr písma moudrý, který vykládá o království nebes-kém, podoben jest hospodáøi, který vynáší z pokladu svéhonové a staré vìci.“ A dobøe praví,,mistr moudrý“, nebo onslovem uèení a pøíkladem dobrého života vychovává a pou-èuje. Nebo ti, kteøí sice uèí, ale sami tak neèiní, nazývajíse ovšem mistøi, ale nikoliv moudøí, jak se praví v evangeliuMatoušovì:,,Na stolici Mojžíšovì se posadili mistøi písmaa farizeové, èiòte tedy podle jejich uèení, ale podle jejich skutkùneèiòte.“ Viz, že se nazývají mistry Písma, ale nikoliv moudrý-mi. Proto ne každý mistr Písma, ale arci jen mistr moudrý jestpodoben hospodáøi, který ze svého pokladu vynáší staréi nové vìci. Poklad totiž jest bohatství postupnì nashromáž-dìné. Jako totiž hospodáø v èase vhodném a potøeby vynášípro èest pozemskou ze svého pokladu vìci nové, které tamnedávno uschoval, a staré, které již dávno byl uložil: tak mistrPísma moudrý ze svého pokladu, který vnuknutím Ducha sv.ve svém srdci uschoval, pro slávu, jíž chce dosáhnouti v ne-beské vlasti, vykládá a jasnì vynáší svatým kázáním a vyu-èováním spasitelná tajemství Nového a Starého zákona ku po-uèení a polepšení jiných. Právem totiž takoví mistøi jsou uèení, o kterých se ète u Da-niele:,,Kteøí pak zbožní a moudøí jsou, stkvíti se budou jakoblesk oblohy, a kteøí k spravedlnosti pøivádìjí mnohé, jakohvìzdy na vìky vìèné.“

KAPITOLA XIV TÉHOŽ LÉTA pøijev k Vysokému Mýtu zboøil jsem hrad Cho-ceò a jiné èetné hrady pána z Potštejna, nebo jsem vedl tohoèasu válku s tím pánem; pozdìji však došlo k smíru. Toho èasubyly objeveny také støíbrné doly u Vøesníka. Téhož léta vydaljsem se na cestu s mnohými èeskými pány, chtì se dostatido hrabství lucemburského k svému otci, který pro mne po-slal; ale z Frankfurtu jsem se vrátil. Po onom návratu jsemzaložil sbor kanovníkù u Všech svatých v královské kapli Praž-ského hradu a vydal jsem se ke králi uherskému, který byltìžce nemocen. A døíve než jsem se vrátil do Èech z pobytu uherského, pøi-jel mùj otec k Ludvíkovi, který se èinil císaøem, aby ujednalsmír. Aèkoliv mi øeèený Ludvík slíbil, že nebude konati žád-ných jednání o smír s mým otcem beze mne, nýbrž prohlásil,že chce s otcem mým jednati ke smíru za mého souhlasu,pøece pak Ludvík, zapomenuv své cti a svých slibù, oklamalpodvodnì mého otce a pøimìl ho k úmluvì, ujišuje, že se jiždávno se mnou smíøil. A tak zpùsobil velikou nedùvìru mezimnou a mým otcem a dosáhl, že otec mùj ve smyslu smlou-vy, která byla, jak Ludvík pøedstíral, uzavøena mezi mnou a jím,pøijal od nìho své zemì v léno jako od pravého císaøe. Smíøilse s ním také a v èetných vìcech se podvolil jeho vùli, èehožby byl jistì neuèinil, kdyby byl vìdìl, že já nejsem s ním ještìsmíøen. Já pak zvìdìv to spìchal jsem k otci svému do Mil-terbergu v diecési mohuèské a oznámil mu, že vše, co s nímsjednal onen Ludvík Bavorský, jest podvodné a lstivé. A pro-to jsem nechtìl to, co bylo mezi nimi ujednáno, s pány èeský-

mi ani peèetí stvrditi, ani onu úmluvu považovati za platnou,a co tam bylo ujednáno, vše mìl jsem za takové, jako byse bylo nestalo a bylo nièím. Odtud jsem se odebral do Bratislavy, která jest na hranicíchUher a Rakouska, a smíøil jsem krále uherského s vévodourakouským. Potom mùj otec táhl na Moravu, chtìje krutì po-trestati Mikuláše, vévodu Opavského a ratiboøského, které-ho jsem se svým otcem jen stìží smíøil. Pøece však museldáti mému otci hrady a mnoho penìz. Odtud jsem táhl oblé-hati hrad Potštejn, ponìvadž povstal proti mnì i králi èeské-mu a protože s nìho bylo pácháno mnoho loupeží. A aèkolivbyl považován za nedobytný, pøece jsem ho v devíti týdnechdobyl a vìž s pánem, majetníkem hradu, jsem strhl k zemia také hradby i všechen hrad jsem srovnal se zemí. Potom jsem táhl se svým otcem do Vratislavì. Biskup to-hoto mìsta byl totiž mého otce neposlušen, proèež otec mùj,rozhnìvav se, odòal mu hrad Miliè. On pak dal proto méhootce do klatby, ale otec mùj vyhnal ho i s knìžstvem z mìsta.A tato rozepøe mezi mým otcem a øeèeným knìžstvem trvaladobøe ještì dva roky. Odtud táhl mùj otec do Budišína a dálepak do Francie na pomoc králi francouzskému, protože teh-dy zaèínala válka mezi králi francouzským a anglickým,a zùstavil mì místo sebe v království èeském. Já pak ustano-vil jsem svým zástupcem Petra z Rožmberka a táhl jsem za nímpøes Bavory, kdež jsem zastihl svého švagra Jindøicha, vévo-du bavorského, již mrtvého. Ten zanechal jako dìdice jediné-ho syna, kterého mìl s mou sestrou Markétou, hocha deseti-letého. Poruènictví nad ním a zároveò i správy zemì se ujalLudvík, který se èinil císaøem, na základì pøíbuzenstvía smlouvy, kterou onen Ludvík uzavøel s otcem øeèeného ho-cha. Proto zapudil dceru Rudolfa, vévody bavorského

a hrabìte falckého, syna svého bratra, která øeèenému ho-chu byla zaslíbena a oddána, a dal mu svou dceru, která teh-dy ještì nedovedla mluviti, øka, že chce za ni složiti slib, do-kud sama za sebe nemùže mluviti; ta však z dopuštìní boží-ho zùstala nìmá. A odtud pak prošed Bavorskem pøišel jsemk otci svému do hrabství lucemburského. A odtud jsem podle svého pøání táhl na pomoc králi fran-couzskému, jemuž tehdy král anglický oblehl mìsto Rouen,døíve než on mohl shromážditi své vojsko. A odtud táhl k mìstuSt. Quintinu, potom k mìstu Ribemontu a odtud až k mìstuLaonu. Potom se vrátil do hrabství henegavského, kam hokrál francouzský následoval až na hranice. Oba pak rozbilitábory na hranicích henegavských. Avšak král anglický ustoupila odtáhl, vydav pole králi francouzskému, který ho byl po celýden oèekával se šiky pøipravenými k boji, aèkoliv mìl ve svémvojsku mnoho knížat nìmeckých, totiž vévodu brabantského,markrabìte jülišskeho a z Bergu, hrabìte danderskéhoz dolního Nìmecka; z horního pak markrabìte míšeòského,markrabìte braniborského, syna Bavorova, a mnohé jinése svolením Ludvíkovým; kterýžto Ludvík ustanovil toho králeanglického námìstkem císaøovým pro Nìmecko. V onìch dnech mùj otec, ztrativ již døíve jedno oko, a kdyžpak mu druhé zaèínalo slábnouti, odjel tajnì do Montpellieruk lékaøùm, aby se léèil; pøece však v té dobì oslepl. Já pakjsem táhnul na pomoc králi španìlskému proti králi granad-skému Feragaciovi a poslal jsem již pøedem svùj lid i váleè-né potøeby do Montaubanu. Ale otec mùj zdržel mne tajnìv Montpellieru, nedovoliv mi táhnouti dále. Když se pak mùj otec marnì byl léèil, jel jsem s ním spoleè-nì do Avignonu k papeži Benediktu XII., abychom se s nímdohodli o penízi sv. Petra, který se odvádí v diecési vratislav-

ské. Ale ani tehdy nedošlo ke shodì a zùstalo pøi sporu; poz-dìji ale pøece byla srovnána rozepøe, která byla vedena mezicírkví øímskou a onou diecésí pro øeèený již peníz. A tam jsmese za svého pobytu svìøili témuž papeži s vidìním, které jsmemìli o Dauphinovi z Vienne, když jsme byli v Itálii, jak jsmese o nìm zmínili výše. Avšak na ten èas se zdálo, že pro ur-èité dùvody jest lépe mlèeti o tom pøed mým otcem, nežli muto povìdìti a vyjeviti. A když jsme tam byli u papeže, Petr,kdysi opat fécampský, rodem z diecése limožské, povýšenýza biskupa auxerreského, potom za arcibiskupa sensského,potom pøevedený na arcibiskupství rouenské, onoho èasu kar-dinál knìz chrámu svatých muèedníkù Nerea a Achillea,o nìmž byla døíve uèinìna zmínka, že byl z rady krále Filipaa že pøed ním sloužil mši na popeleèní støedu, pøijal mnedo svého domu, kterýž jsem v té dobì mìl titul markrabìtemoravského a v hodnosti té vystupoval pøed papežem Bene-diktem. I øekl mi jednou, když jsem byl u nìho v jeho domì:,,Tybudeš jednou králem øímským.“ Odpovìdìl jsem mu:,,Ty bu-deš ještì døíve papežem.“ A to obojí se potom stalo, jak budeníže vypsáno. Potom jsem se spolu se svým otcem vrátil do Francie.A odtud poslal mne mùj otec k mé sestøe, vdovì po Jindøichu,vévodovi bavorském, kterou utiskoval Ludvík, který se èinilcísaøem, abych jí pøispìl pomocí i radou. Ale když jsem k nípøijel, zvìdìl jsem, že se s ním již srovnala. Odtud jsemse vydal na cestu pøes arcibiskupství salcburské do Alp, kte-ré slují Taury. A když jsem jel celý den údolím, které se nazývágerlosské, vzpomnìl jsem si na zázrak èi vidìní, které jsemmìl v den Nanebevzetí svaté Panny Marie v Tarenzu v bis-kupství parmském. A od té doby pojal jsem úmysl zaøíditi, abyk její cti byly v pražském kostele každodennì zpívány hodin-

ky slavné Panny, tak, aby o jejím životì, skutcích a zázracíchbylo na každý den èteno nové ètení. To se potom také stalo,jak bude o tom níže psáno. Odtud jsem dorazil k svému bratru do údolí innsbruckého.On, zanechav biskupa tridentského svým námìstkem v hrab-ství tyrolském, jel se mnou do Èech, pak ke králi krakovské-mu a posléze ke Karlu, králi uherskému, s nímž i jeho synemLudvíkem, mým zetìm, se spojil smlouvami ve velmi pøátel-ský spolek. Když tam ještì dlel, pøišli poslové se zprávou, že jeho man-želka spolu s pány jeho hrabství se proti nìmu spikli, proèežse musel pøes Bavory a Èechy rychle vrátiti do hrabství tyrol-ského. Já pak jsem po krátké dobì jel za ním do hrabství toho,do údolí Innu. A tam jsem se tajnì dovìdìl, že jakýsi Albert,nemanželský syn otce bratrovy manželky, a jeden šlechtic, hof-mistr øeèené manželky mého bratra, jednali s jejím vìdomími jiných šlechticù zemì o to, aby zapudila mého bratra a pojalaza manžela Ludvíka, syna Bavorova, který se èinil císaøem;že pak všichni ho chtí poslouchati jako pána a ona že se mástáti jeho manželkou. Abych se to bezpeènì dovìdìl, nastrojiljsem tajnì s mladším Buškem léèku onomu Albertovi, zajaljsem ho a pøivedl lesem až ke hradu, který slove Sonnenburg,blíže Innsbruku. A tam dán byv na muèení doznal, že se všeckomá tak, jak mi bylo vypravováno. I snažil jsem se zajmoutihofmistra, jenž však na ten èas unikl pøece mým rukám, alejeho hrad jsem zboøil do základù. On pak sám byl svými pøá-teli vydán v mé ruce s tou podmínkou, že má býti zachovánna živu, jinak podle mé vùle má zùstati v mých rukou. O tomvšem jsem svého bratra zpravil a on mi dìkoval a øídil se mouradou. I postavili jsme stráže na hradì Tyrolu i nad jeho man-želkou.