Doplněná Historie Molenburku a Vysočan, 295 roků od založení

ROK 1981 - VOLBY Ve dnech 5. a 6. června proběhly ve všech obcích naší republiky volby do zastupitelských orgánů. Slavnostně a důstojně byly organizovány také u nás. Bylo zapsáno 588 hlasovacích lístků, 587 jich bylo voličům vydáno (jeden volič se voleb nezúčastnil), z nichž do urny bylo vloženo a za platné uznáno 585 hlasovacích lístků. Všichni navržení kandidáti byli jednomyslně zvoleni. Do Místního národního výboru byli za poslance zvoleni následující občané: Z celkového počtu 25 poslanců bylo 13 nově zvolených 6 žen, 10 ve věku do 35 let, 16 dělníků, 4 členové JZD, ostatních 5, 14 členů KSČ, ostatní bezpartijní. Čachotský Rudolf, Doležel Miroslav, Fleková Marie, Hejč Josef, Hejč Jiří, Hynšt Tomáš, Kala Josef, Keprtová Marie, Klusák Josef, Kosorin Pavel, Kouřil Jiří, Kratochvíl Jan, Králová Jaroslava, Králová Marie, Kuběnová Marie, Kyjovský Josef, Mynařík Ladislav, Novotný Anděloslav, Strejček Emil, Ševčík Pavel, Škvařil Alois, Tomášková Marie, Veselý Mojmír, Zouhar František, Zouhar František. 29. června proběhlo v sále kulturního domu za účasti zvolených poslanců a občanů obce ustavující plenární zasedání MNV. Byla na něm zvolena Rada MNV pro další pětileté volební období: RADA MNV Předseda: Doležel Miroslav, tajemník Kratochvíl Jan, členové : Fleková Marie, Kosorin Pavel, Kouřil Jiří, Novotný Anděloslav, Strejček Emil.č. 9., Ševčík Ladislav, Housko č. 50. MNV VÝSTAVBA OBCE Snad nejpozoruhodnější ale také nejzáslužnější akcí nového národního výboru bylo úsilí, které jeho představitelé vyvinuli při zajištění přípravy projektu nové kobercové úpravy státní silnice vedoucí přes obě části obce Vysočany. Po složitých a mnohdy i nesnadných jednáních zahrnula konečně Okresní správa silnic tuto nákladnou úpravu vysočanské státní silnice do svých plánů. S její realizací by mělo být započato během příštích dvou let. Je skutečně již nejvyšší čas; povrch silnice je již značně nerovný s četnými výmoly nebezpečný zejména pro cyklisty a motoristy a navíc působí značně neesteticky. V průběhu roku bylo upraveno prostranství před obchodními středisky v obou částech obce. Před samoobsluhou v m. č. Molenburk i před prodejnou v m. č. Housko byl položen nový živičný koberec. Současně bylo také upraveno okolí pomníku padlých v m. č. Housko. I zde byl položen živičný koberec a navíc upraven chodník, takže se toto místo stalo skutečně důstojným svému účelu a poslání. Přestože jména padlých za 1. svět. války mnohým mladším obyvatelům dnes již mnoho neříkají, každoročně se při příležitostech výročí 9. května a 7. listopadu uctívá jejich památka položením věnců. To není jen formální poutní akt, jak by se snad mohlo zdát, ale jistě vyjádření všech přítomných upřímné touhy po míru. NAROZENÍ, ÚMRTÍ V průběhu roku se v obci narodilo 22 dětí a 7 občanů zemřelo. 13. července zemřel Metoděj Hudec z domu č. 26, bývalý kronikář, starosta a předseda obce, zakládající člen JZD v Molenburku a jeho první předseda. Narodil se ještě v minulém stolení v roce 1899 a svým dlouhým, bohatým životem a prací pro společnost se zařadil mezi významné osobnosti naší obce. 3. května zemřela nejstarší obyvatelka obce paní Marie Přibylová, narozená již v roce 1889. ROK 1982 - MNV VÝSTAVBA OBCE Prvořadým úkolem, který stál před nově zvoleným národním výborem, ale také před organizacemi Národní fronty, bylo zabezpečit přípravu realizace povrchové úpravy státní silnice. Letos také pokračovala likvidace zbytků bývalé hospodářské budovy základní školy, stržené v loňském roce. Po odklizení veškerého starého materiálu, přistoupil MNV k zahájení rekonstrukce, či spíše výstavby zcela nové budovy přibližně v hranicích původní. Byly vyhloubeny nové základy a zality betonovou směsí. Další práce přerušily podzimní mrazíky, znemožňující další betonování. 101

ZÁKLADNÍ ŠKOLA Od září je základní škola ve Vysočanech opět dvojtřídní. A nejen to: počet postupných ročníků, které jsou ve škole vyučovány, poklesl na dosud nejnižší hranici v dosavadní historii školy - na tři. Čtvrtý postupný ročník byl přeřazen do základní školy v Ostrově u Machochy, což vážně ohrožuje budoucnost vysočanské školy vzhledem k přetrvávající tendenci rušení vesnických malotřídek v naší republice. Ve škole vyučovala s. uč. Růžena Dosedlová spolu se s. Miroslavem Štěpánkem, ředitelem školy. Počet žáků v obou třídách klesl na 41. TJ SOKOL V letošním roce bylo započato s rozsáhlou výstavbou vápencových tribun před kabinami tělovýchovné jednoty na hřišti. Tyto tribuny by měly lemovat severozápadní a západní část hřiště. Za zbrojnicí SPO zpevnili členové Sokola travnatý břeh naproti prostranství vzpomínaného táborového ohniště. Břeh vyztužili betonovým obloukem s vestavěnými vápencovými kameny. Na těchto opravách a na brigádách MNV odpracovali členové TJ Sokol na 2 500 hodin. Mezi nejaktivnější lze zejména jmenovat Vincence Mynaříka č. 127. SETKÁNÍ SPORTOVCŮ - 50. LET 12. června proběhla v obci mimořádná sportovní událost. Po třiceti létech se sešli nadšení sportovci padesátých let, kteří se v té době věnovali nejenom sportu (především odbíjené), ale zejména patřili mezi průkopníky tělovýchovné činnosti mnoho mladých občanů obce, svých následovníků. Mnozí z těch, kteří se setkání zúčastnili, patří dnes mezi úspěšné a vážené osobnosti, jako například současný předseda ONV Blansko Josef Přibyl, ředitel blanenského gymnázia Cyril Němec, nejstarší občan obce Vladimír Hudec č. 101 a další rodáci. NAROZENÍ, ÚMRTÍ V průběhu roku se v obci narodilo 13 dětí, zemřelo 9 občanů. DOPRAVNÍ NEHODA K tragické smrtelné dopravní nehodě došlo 25. června. Její obětí se stal mladý Karel Voráč, který se před nedávnou dobou přiženil do Vysočan, když si vzal za manželku Věru, roz. Škvařilovou č. 21. Jeho náhlá smrt otřásla nejenom jeho blízkými, zejména jeho mladičkou ženou, ale všemi obyvateli naší obce. ROK 1983 - MNV, VÝSTAVBA OBCE V dubnu tohoto roku bylo započato s kobercovou úpravou státní silnice vedoucí obcí. Práci řídila a prováděla Okresní správa silnic Blansko. Úprava silnice je prováděna v délce asi tří kilometrů, a to od hranic okresů Blansko a Prostějov (od Brodů) až za místní část Housko směrem k Šošůvce. Po přejítí jarních mrazíků započali poslanci a občané se stavbou přístavby u základní školy. Na již položené základy byla postavena kamenná podezdívka. Současně bylo započato se stavbou betonové vodní nádrže v severní části obce Vysočany. ZÁKLADNÍ ŠKOLA Čtvrtý ročník základní školy se opět po roce navrátil do naší školy. Škola však zůstala dvojtřídní, neboť počet žáků všech čtyř ročníků neodpovídá ustavení třetí třídy. Učitelský sbor byl jako v loňském školním roce. Počet žáků školy činil 45. POČASÍ Zima přišla velmi pozdě. Opravdu mrznout začalo až v únoru. Jarní počasí bylo poznamenáno častými větrnými smrštěmi a průtržemi. Tyto rozmary počasí naštěstí naši obec nikterak vážně neohrozily. Zemědělcům však přinesly značné starosti. 3. června byly krupobitím poškozeny plochy žita, ale i jiných 102

plodin pod Šošůvkou a na katastru obce Ostrov. Rovněž přívaly vody napáchaly zemědělství nemálo škod. Naopak léto a podzim byly tentokrát velmi teplé a hlavně suché. NAROZENÍ, ÚMRTÍ V průběhu roku se v obci narodilo 9 dětí, 12 občanů zemřelo. ROK 1984 - MNV, VÝSTAVBA OBCE Závazky občanů i organizací Národní fronty byly směrovány zejména na adaptaci hospodářské budovy základní školy, akce pod patronací organizací Národní fronty a udržování a zlepšování životního prostředí v obci a jejím okolí. Pozornost byla věnována rovněž údržbě a opravám veřejného zařízení. Byla dokončena hrubá stavba adaptované budovy základní školy (přístavby) včetně zastřešení. rada Místního národního výboru rozhodla, že nově vzniklá budova bude využita pro místní lidovou knihovnu a jídelnu pro žáky místní základní školy. V rámci dalšího zlepšování životního prostředí bylo položeno 150 m obrubníků a 90 m kanalizace v severní části obce směrem k bytové zástavbě. PŘÍPRAVA PROJEKTU OPRAVY KD Na základě provedení revize elektroinstalace a shledání četných závad v celém objektu kulturního domu, vzniklých stářím budovy (od postavení v roce 1962 nebyly na ní prováděny žádné opravy), přikročil MNV k přípravě projektu generální opravy a přístavby tohoto plně vytíženého kulturního ale i sportovního zařízení. ZÁKLADNÍ ŠKOLA Vyučování ve školním roce 1984/85 bylo zahájeno v pondělí 3. září. Namísto s. učitelky Růženy Dosedlová, která odešla do starobního důchodu, nastoupil nový s. učitel Jiří Javorský, rodák z Vysočan, který doposud působil na okrese Prostějov. Vyučovalo se dopět ve dvou třídách. Počet žáků na škole činil 43. Tento počet zcela neodpovídá početu dětí mladšího školního věku v obou částech obce. V posledních letech začali rodiče z nejrůznějších důvodů přihlašovat své děti do základní školy v Ostrově NAROZENÍ, ÚMRTÍ V tomto roce se v obci narodilo 19 dětí a zemřelo 8 občanů. ROK 1985 - MNV, VÝSTAVBA OBCE Také v tomto roce pokračovaly práce na přístavbě základní školy, rekonstruován rozhlas a instalována 4 nová halogenová svítidla. ZÁKLADNÍ ŠKOLA Od nového školního roku 1985/86 byl na základní škole ustanoven nový ředitel Jiří Javorský. Základní škola zůstává dvojtřídní s celkovým počtem žáků 40. V tomto roce se v obci narodilo pouze 6 dětí, zatímco 13 občanů zemřelo. Patřil mezi ně i nejstarší občan Vysočan Vladimír Hudec (č. 101), který zemřel 16. 7. 1985 ve věku 90 let. ROK 1986 - MNV, VÝSTAVBA OBCE Už od jarních měsíců bylo pokračováno v budování přístavby základní školy. 103

ZÁKLADNÍ ŠKOLA Základní škola byla opět dvojtřídní s celkovým počtem žáků 44. Vyučujícími byli Jiří Javorský, ředitel a Jana Sehnalová, která na škole učí od roku 1985. VOLBY Ve dnech 23. a 24. května proběhly ve všech obcích, vesnicích i městech naší republiky volby do zastupitelských orgánů. Na 20. června bylo svoláno ustavující plenární zasedání MNV, na kterém byly vytvořeny komise národního výboru, Rada MNV a zvoleni funkcionáři MNV. Do funkce předsedy MNV byl navržen a zvolen Jan Kratochvíl, Vysočany č. 167, jako tajemnice MNV Marie Keprtová, Vysočany č. 151, přičemž bylo rozhodnuto, aby uvolněným funkcionářem byl předseda MNV, namísto tajemníka, jak tomu bylo dosud. 13. července proběhl na hřišti TJ Memoriál Miloše Hrazdíry, kterého se zúčastnila družstva ze Studnic, Protivanova Šošůvky a Vysočan. Pohár si odvezlo družstvo z Protivanova. Po deseti letech zahájil činnost divadelní kroužek OB Vysočany. Pod vedením františka Ševčíka nacvičili jeho členové divadelní hru polského dramatika „Lehkomyslná sestra.“ Hra byla ve Vysočanech dvakrát opakovaná a byla sehrána také ve Žďáře Divadelní kroužek OB Vysočany NAROZENÍ, ÚMRTÍ V průběhu roku se v obci narodilo 15 dětí a zemřelo 10 občanů. ROK 1987 - MNV, VÝSTAVBA OBCE Letošní rok byl mimořádný svým neobvyklým stavebním a budovatelským ruchem. Pracovalo se na dvou hlavních frontách, a to současně s mimořádným nasazením nejen zainteresovaných členů národního výboru, ale i řady místních občanů a mládeže. 104

PŘESTAVBA ŠKOLY - DOKONČENÍ V prvé řadě bylo třeba urychleně dokončit přístavbu základní školy, která by zabezpečila možnost stravování žáků naší školy, školní družinu a provoz místní lidové knihovny. Hodnota celé přístavby i jeho zřízením, u jehož zahájení stáli poslanci volebního období 1981 - 86, v čele s předsedou Miroslavem Doleželem (č. 166), tajemníkem Janem Kratochvílem (č. 167) a předsedou komise výstavby Emilem Strejčkem (č. 88), přesáhla půl milionu korun. Avšak hodnota lidské práce, zejména té nezištné a obětavé se dá vyjádřit jen stěží. Snad ji ocení všichni, kteří budou její plody užívat a povedou své děti k úctě a vážnosti k hodnotám vytvořeným jejich spoluobčany či předky. I přes mimořádné nasazení a množství vykonané práce se do konce roku zcela nepodařilo dokončit vnitřní vybavení místní lidové knihovny, která je součástí této přístavby. Je to zcela pochopitelné, když uvážíme, že souběžně s pracemi na školní přístavbě probíhaly, svým rozsahem ještě náročnější, práce na přístavbě kulturního domu. Moje krátká vzpomínka na školu. Chtěl bych napsat také něco o naší molenburské škole, do které jsem také chodil, ale moc pěkných vzpomínek na ni nemám. V té době jsme byli doma dva bratři. Starší o dva roky Pepík, ten byl od malinka silný, nebojácný a velký jedlík. Já naopak, jsem byl slabší, sice hodnější, ale velký posera. Jak nastal ten čas a já jsem měl nastoupit do první třídy, tak jsem tam šel se strachem. Pepík, jak píši, ten tam chodil již dva roky, a protože byl velký gauner, tak často dostával ve škole výprask a vždy mně doma vyprávěl, jaké to bylo. Ten se z toho vždy rychle otřepal, ale já jsem měl strach, že také budu bit a toho jsem se bál. Doma mně rodiče měli rádi a já jsem byl také hodnější jak Pepík, který občas doma od tatínka něco slízl. Tatínek nás doma moc neřezal, ale snad několikrát za rok, Pepík dostal potěhem a já nějaký ten záhlavec. Ve škole mne učil pan ředitel Talský, učitel Grmela a potom němčinu učitel Němec. Nejvíce nás řezal pan řídící, i když jsem v tom byl nevině, tak jsem také občas dostal. Ale nebylo to tak zlé. Pan učitel Grmela byl hodný, a pan učitel Němec, dával záhlavce jen občas. To pan farář, ten byl přísný, dával záhlavce a za uši. Jednu příjemnou vzpomínku ale přeci mám. Dostali jsme za úkol nakreslit za domácí úlohu výkres, co nás z přírody zaujalo. Tak jsem doma nakreslil květiny a pan řídící mi nechtěl věřit, že jsem to kreslil sám. Tatínek mu ale dosvědčil, že jsem to sám kreslil, Tak jsem to měl na výstavě a byl jsem na to hrdý. Zajímavé je, že v měšťance jsme moc nekreslili, až v důchodu jsem začal si doma kreslit obrazy a dneska jich mám domaplný dům. PŘÍSTAVBA KULTURNÍHO DOMU Na návrh Rady MNV přijal funkci stavbyvedoucího zkušený praktik Josef Král, Housko č. 70. Částečně mu asistoval nově zvolný předseda OB Oldřich Mynařík (č. 69), jehož zdravotní stav nebyl právě nejlepší, nicméně i jako invalidní důchodce vypomáhal, jak se dalo, a pokud mu síly stačily. Rovněž bývalý aktivní člen NV padesátých a šedesátých let Jaroslav Konečný (č. 2) se v první etapě prací nadšeně zapojil do společného díla. A když přiložil ruku k dílu i dobrý zedník, nyní invalidní důchodce Stanislav Celý (č. 19), práce se dostávala do nadějného tempa. Stavbyvedoucí Josef Král dokázal velmi obratně organizovat celou stavbu, brigády složek i jednotlivců. Josef Král (Mlénské) se svým koleltivem, byl v Housku také aktivním budovatelem. Velká skupina brigádníků vedená Josefem Králem při budování přístavby kulturního domu. 105

Tak se ve Vysočanech budovlo pro budoucí generace. HOUSKO Penetrační nátěr místních komunikací byl proveden také v m. č. Housko. Bylo to na úseku komunikace od č. 65 až k okraji vesnice k lesu, nad stávajícím lomem. Pamětní kříž v Housku a ulice v Housku 106

ZÁKLADNÍ ŠKOLA Základní škola ve Vysočanech byla v tomto roce opět dvojtřídní, a to i přes žádost ředitele školy o povolení třetí třídy vzhledem k nárůstu dětí v prvním ročníku. Bylo jich zapsáno 22, což je nejvyšší počet zapsaných prvňáčků od roku 1953, kdy bylo zapsáno 23 nových žáků. Z finančních důvodu odbor školství ONV tuto žádost zamítl TJ SOKOL V letošním roce dokončili členové TJ Sokol vápencové tribuny a pokračovali s úpravami okrajových částí hřiště. Zde vybudovali kovové zábradlí s podezdívkou, čímž dokončili celkové uzavření hřiště. V lednu, tak jako každoročně, se konala výroční členská schůze. NAROZENÍ, ÚMRTÍ V obci se v tomto roce narodilo 7 dětí a zemřelo 12 občanů. Mezi nimi také Anděloslav Novotný. ROK 1988 - MNV, VÝSTAVBA OBCE Dominantní akcí poslanců národního výboru i občanů obce bylo pokračování na přístavbě kulturního domu. Ještě než skončilo zimní období, byly tyto práce pod vedením stavbyvedoucího s. Josefa Krále zahájeny. PLYNOFIKACE V poslední době se objevila reálná možnost plynofikace obce v souvislosti s plynofikací chráněné oblasti Moravského krasu. NV vešel v jednání se všemi zainteresovanými stranami, vedení Dřevoděl Rosice i JZD Družba přislíbila finanční podporu. Situace je stále nejistá vzhledem k ekonomickým zřetelům. ŠKOLA Ve složení učitelského sboru došlo opět ke změnám. V únoru se na své pracoviště vrátila s. uč. Sehnalová, která nastoupila po mateřské dovolené. Na vlastní žádost byla však od 1. září přeložena na okres Prostějov a na její místo nastoupila s. uč. Eva Hrstková, která se do Vysočan letos přivdala. Počet žáků se ve školním roce 1988/89 snížil na 50. TJ SOKOL Na výroční členské schůzi TJ Sokol došlo k zásadním změnám ve složení výboru této nejvýznamnější a nejaktivnější společenské organizaci obce. Dosavadní předseda Karel Zukal ze své funkce odstoupil a na jeho místo byl zvolen nový předseda Jiří Hejč (192). Spolu s touto změnou byly provedeny i další kádrové změny ve výboru TJ. ROK 1989 - MNV, VÝSTAVBA OBCE Také tento rok byl ve znamení prací na rekonstrukci kulturního domu. Pod vedením pana Krále byly provedeny téměř všechny vnitřní úpravy stěn a stropů, a to nejenom v rekonstruované části - přístavby přísálí, ale na chodbách, ve vestibulu i v samotném sále. ŠKOLA Ve školním roce 1989/90 zůstává základní škola ve Vysočanech i nadále dvojtřídní se čtyřmi postupnými ročníky I. stupně. Počet žáků činí 50. Vyučujícími jsou Jiří Javorský, ředitel a Eva Hrstková, ROK 1990 - POLITICKÝ VÝVOJ V OBCI Rozvířená hladina politických změn, které měly svůj start v listopadu minulého roku, zaznamenala v tomto roce svou z hlediska obce, komunální volby. ZALOŽENÍ ČSL V lednu byla v obci obnovena činnosti ČSL. Na ustavující schůzi jejím prvním předsedou byl zvolen pan František Ševčík. REKONSTUKCE MNV Aby se spolupráce mezi politickými stranami či hnutími a národním výborem zlepšila, využilo místní Občanské fórum ústavního zákonného opatření FS o rekonstrukci národních výborů. Do funkce poslance ONV namísto odvolaného (na základě jednání politických sil okresu u kulatého stolu) Josefa Fleka byl navržen a posléze i kooptován Jiří Košák. Mimořádné zasedání MNV, které 107

se následně sešlo v těsné nadpoloviční většině (a to teprve po osobní intervenci paní tajemnice Keprtové u členů pléna) schválilo také nové složení kooptované rady: předseda Jan Kratochvíl (KSČ) tajemnice Marie Keprtová (KSČ) předseda OVP Jiří Mikeš (OF) před. stav. komise Bohumil Strachoň (KSČ) před. obch. kom. a br. kom. Alois Boháč (OF) člen KŠK Miloš Vymazal (ČSL) člen FK, předs OV Housko Karel Zouhar (OF) HSD - SMS Politické hnutí HSD-SMS hájící zájmy Moravy a demokracie se v obci vytvořilo těsně před komunálními volbami. SCHŮZE OZ 1. ustavující zasedání nově zvoleného obecního zastupitelstva se uskutečnila v neděli 2. prosince. Na něm byla zvolena pětičlenná rada OZ včetně starosty a jeho zástupce. Posléze si rada vytvořila i své pomocné orgány - komise, takže obraz výkonné části OZ byl následující: starosta Antonín Jirušek, zástupce starosty Miroslav Vymazal, předseda komise stavební Josef Slouka, předseda komise kulturní, Luděk Škaroupka, předseda kom. fin. Petr Mynařík. Jako zástupce do Okresního shromáždění byl na 1. zasedání OZ ve Vysočanech a o několik dnů později na 1. zasedání OZ ve Žďárné zvolen Jiří Javorský s pověřením zastupovat obě tyto obce. ČINNOST MNV Přes politické klima, které nebylo příliš vhodné pro bezkonfliktní práci národního výboru ať už původního nebo od dubna rekonstruovaného, snažili se ti, kteří v sobě našli dostatek energie dokončit alespoň to, co bylo nezbytné. Především to bylo úspěšné dokončení rekonstrukce KD, který tak mohl být předán občanům k plnému užívání. Druhou, neméně významnou akcí bylo urychlení úprav dna rybníka Polačky spolu s rozšířením koruny hráze ŠKOLSTVÍ Základní škola je od září tohoto roku opět trojtřídní. Přispěl k tomu zvýšený počet žáků, navštěvující 1. stupeň ZŠ, který dosáhl 58. Ředitelem nadále zůstal p. Jiří Javorský. Namísto paní uč. Evy Hrstkové pracovala od dubna paní Jaroslava Hasoňová, pocházející a žijící v Ostrově u Machochy. Novou ředitelkou MŠ byla jmenována paní Blanka Hejčová, dosavadní učitelka na této škole. Pochází a žije ve Vysočanech č. 191. POČASÍ Leden byl teplotně nadnormální. Sníh napadl až v polovině února a způsobil sněhovou kalamitu. Sněhová třiceticentimetrová pokrývka ovšem brzy zmizela v důsledku opětovného oteplení. 25. 2. bylo velmi teplo (15 °C ve stínu) avšak druhého dne přišla sněhová bouře a prudké ochlazení. VICHŘICE Za zmínku stojí rovněž vichřice 9. 3., která strhla část plechové střechy na provozovně Dřevoděl a zlomila staletou lípu v severní části Vysočan u bývalé hospody č. 24. Tak zanikl poslední svědek údajně kdysi existující cesty spojující Vysočany s Protivanovem, lemované lípami. Dosud se části lesa, kudy tato cesta vedla, říká v Lipinách. POČET OBYVATEL V souvislosti s volbami byl uveden Statistickým úřadem Brno okamžitý stav počtu obyvatel obce. V prosinci činil 814 žijících obyvatel. 108

ZMĚNA KRONIKÁŘE V NAŠÍ OBCI Dlouholetý kronikář naší obce pan Jiří Javorský ukončil svou činnost v roce 1990. S touto činností měl velké zkušenosti a staral se o kroniku řadu let. Jako učitel a později již jako ředitel naší Základní školy ve Vysočanech se zajímal o dění v naší obci a od roku 1990 se zapojil i do politického života a podrobně popsal průběh událostí a život v obci. V roce 1992 pan Javorský nastoupil jako ředitel největší základní školy v Blansku, kam se také se svou rodinou odstěhoval. Za svou práci při vedení kroniky si zaslouží poděkování. Po ukončení činnosti pana Javorského rada OZ hledala nového kronikáře. Bohužel se jí to nepodařilo. V závěru volebního období, v roce 1994 se v radě dohodlo, že zápisy v kronice musí mít návaznost a já jako starosta jsem přislíbil kroniku doplnit. Vzhledem k tomu, že jsem si během těchto čtyř let nedělal žádné záznamy, popisuji děje v naší obci velmi krátce, snažím se však zachytit všechny nejdůležitější události hlavně v budování obce a myslím si, že jsou to události velkého významu, protože se začíná se zlepšováním životního prostředí, budováním vodovodu a telefonní sítě a připravuje se plynofikace obce. V posledních letech nastal i u nás velký rozvoj techniky ve všech směrech. Zvláště výrazně se rozvíjela výpočetní technika. Také pro náš OÚ jsme v roce 1994 zakoupili počítač, který se stal velkým pomocníkem při zpracování veškeré agendy a korespondence. Vzhledem k těmto možnostem a také tomu, že tuto techniku také sám vlastním, rozhodl jsem se, že ji využiji a zápisy do kroniky pořídím na tiskárně. Tuto techniku zápisu používají již některá města a přepokládá se plně využití a ukládání záznamů na diskety. Rok 1991. Po zvolení nového obecního zastupitelstva 2. prosince 1990, byla ustavena také rada OZ. Měla 5 členů a sestávala se: starosta: p. Antonín Jirušek, dipl. tech., Místostarosta p. Miloš Vymazal, členové rady p. Petr Mynařík, p. Luděk Škaroupka p. Josef Slouka. Další členové OZ p. Jiří Javorský, p. Bohumil Chlup, p. Eva Hrstková, p. Hedvika Pořízková, p. Jiří Kouřil, p. František Ovad, p. Antonín Sedlák p. Pavel Ševčík p. František Ševčík, p. Karel Zouhar. Účetní zůstala p. Božena Kosorinová. p. Jirušek p. Slouka p. Škaroupka Na zasedáních rady obecního zastupitelstva se připravoval program, pro nastávající volební období. Mimo těch běžných úkolů v údržbě obce, se rozhodlo o výstavě nové márnice a to již také proto, že v minulém roce byl pěkně opraven místní kostel a stará várnice se začala již rozpadat a kazila jinak velmi pěkný vzhled kostela i pěkného hřbitova. V prvních letech volebního období měla obec velký nedostatek finančních prostředků a to nejen na údržbu, ale už vůbec, na budování nových zařízení. Přesto se hned na začátku roku pan starosta snažil uskutečnit jednání na okresním úřadě v Blansku, u přednosty pana inženýra Slámy o možnosti vybudování přípojky plynu, zlepšení telefonní sítě a to položení kabelů ze Sloupu do Vysočan a výhledově možnosti budování vodovodu ve Vysočanech. Situaci však byla svízelná i na okresním úřadě a přednosta doporučil tuto možnost znovu projednat až v roce 1992. Na 3 tím zasedání OZ dne 28. 3. se vzdal svého mandátu člena OZ a člena Okresního shromáždění pan Jiří Javorský. OZ bylo doplněno dalším kandidátem OF panem Metodějem Tomáškem. 109

V kulturní oblasti stojí za zmínku zábavné vystoupení dne 5. 7., kde hlavním vystupujícím byl lidový vypravěč pan Zdeněk Galuška. Vystoupení se velmi líbilo, sál byl plný jalk občany Vysočan, tak i z okolních obcí. Hned na začátku roku starosta obnovil jednání o možnosti realizaci vodovodu, plynu a zlepšení telefonní sítě ve Vysočanech. Po jednání s okolními starosty, hlavně starostou Protivanova p. Trnečkou, došlo v závěru roku 1992 ustavení sdružení obcí Drahanské vrchoviny za účelem společné výstavy vodovodu pro zúčastněné obce, kde bylo záměrem realizovat přivaděč vody od úpravny vody Bělá u Boskovic do Protivanova, Malého Hradiska, Bousína, Drahan, Nivy, Otinovse a Rozstání. Po dlouhém jednání jak na okrese Prostějov, také na okrese Blansko k možnosti uskutečnění této akce, v součinnosti s vedlejším okresem Prostějov a za vydatné pomoci starosty z Protivanova, se tato akce stala reálnou. V obci se velmi zdárně zase pokračovalo na stavbě nové márnice, která se rozšířila o sklad materiálu, který bude využívat obec. Pokračovalo si na úpravy chodníku kolem silnice, prováděli se drobné úpravy kanalizace a chodníků kolem silnice, prováděli se drobné úpravy kanalizací a chodníků. Průběžně se udržovala veřejná prostranství. Bylo pokračováno také v úpravě skládek odpadu. Hasiči v Molenburku si pěkně upravili hasičskou zbrojnici. V tomto roce došlo k velmi důležité události pro obec. 12. 10. byl v obci zahájen svoz domovních odpadků, který zajišťovala firma Selio, z Blanska. Obecní úřad zajistil pro občany popelnice, kteří si je museli zakoupit. Na svoz odpadků se však přihlásilo pouze něco více jak polovina občanů obce. V základní škole, vzhledem k tomu, že byly problémy s kotlem ústředního topení, byla provedena větší oprava. V tomto roce se podařilo také zajistit opravu a nástřik celé fasády základní školy, spojené s opravou střech. Byla to další obecní budova v obcích, která byla pěkně opravena. Rok 1993 V roce 1993 se pokračovalo na rozdělaných akcích, jako bylo dokončení chodníků kolem státní silnice, vybudovala se část kanalizace před školou, do které byla svedena dešťová voda ze školy, současně se opravila a vyčistila kanalizace ve škole a také se podařilo upravit kanalizaci Mateřské školy. Z větších akcí se podařilo dokončit stavbu nové víceúčelové budovy na místním hřbitově a také zbourat starou márnici, včetně úpravy okolí. I nadále se pokračovalo v rekultivaci skládek domovního odpadu. Dbalo se na udržování parků v obci i na údržbu zeleně, ošetřování stromů a keřů v parcích. Nadále jsem intenzivně jednalo zabezpečení vodovodu pro našiobec.Projektenti zpracovali projekt a na jeho základě se vedla řada jednání pro zabezpečení této akce. V závěru roku se podařilo zabezpečit i vládní dotacina financování stavby azahájit 1. Etapu výstavby Bělá – Protivanov. Stavba pokračovala velmi dobře a byl předpoklad, že se 1.etapa v roce 1994 dokončí i trasa do Vysočan. Lepší situace nastala v rozpočtu obce, kdy příjmy dosáhly částky1,174.000 Kč a výdaje 946.000 Kč. Stará márnice Nově postavená víceúčelová budova Rok 1994. Protože se v roce 1994 připravovaly nové volby do obecního zastupitelstva, zaměřily se práce v obci na dodělání menších akcí. Zajišťovala se těžba kalamitního dřeva z obecního lesa, který obec znovu získal do svého vlastnictví. Vzhledem k velkému nebezpečí úrazu a také možnosti velkých škod, museli se vykácet vzrostlé topoly u školního hřiště, protože byly nahnilé a při větru se lámaly. Na základě požadavku hostinského pana Sehnala se provedli úpravy jemu pronajatých prostor pro pohostinství, obložili se stěny v 110

kuchyni a upravila kuchyň, větrání a opravily se WC. S ohledem na stálý nedostatek vody základní školy se muselo ještě přistoupit, k prohloubení školní studny. Zajišťování plynofikace Vysočan Jak již bylo uvedeno, bylo snahou rady obecního zastupitelstva zajistit také do roku 1995 povolení k přívodu plynu do Vysočan a zajistit tak plynofikaci obci. V tomto směru byla situace velmi nepříznivá. Řešila se privatizace podniků a mezi nimi byl i Jihomoravské plynárny Brno. V roce 1993 se prodlužovat trasa plynovodu z Lipové do Protivanova. Začali jsme tedy uvažovat o možnosti napojení také na tuto trasu. Byl na to zpracován výhledový generel a starosta využil jednání sdružení Drahanské vrchoviny a projednal tam také otázku možné spolupráce v rámci plynofikace. Také starosta z Rozstání pan Susedka, začal projednávat možnost prodloužení trasy plynovodu z Protivanova do Rozstání. Starosta Antonín Jirušek se dohodl se starostou Nivy, panem Ambrožem, že Niva a Vysočany budou tuto akci zajišťovat společně a také to bylo dohodnuto s panem Susedkou starostou Rozstání. V závěru roku 1993 byla trasa z Protivanova do roztání povolená. Bohužel však bez přípojky na Nivu a Vysočany. Tak Niva a Vysočany byly přivedený do svízelné situace. Tak starosta Vysočan Antonín Jiušek se spojil s panem Kovaříkem z Blanska, který tyto akce zajišťoval již pro hodně obcí a měl s tím velké zkušenosti. S niím navštívili projektanta inženýra Štryncla pracovníka plynáren Brno. Projektant na základě našeho jednání a prohlídce trasy velmi brzy zpracoval nové Generally pro Vysočany a Nivu. Starosta Antonín Jiušek, po dalších dlouhých jednáních dohodl schůzku s generálním ředitelem plynáren Brno. Schůzky se zúčastnil společně se starostou Nivy a schůzka se uskutečnila. Na jednání se hledaly možnosti, jak tuto nepříznivou situaci změnit. Nakonec se to panu starostovi podařilo s tím, že se znovu upravil generel přívodu do Nivy a Vysočan s napojením Rozstání a trasa byla povolena, ale přípojku plynu do Nivy a Vysočan si obce musely vzít do svých nákladů. Niva a Vysočany se o tyto náklady pondělí. (Během několika roků Jihomoravské plynárny tuto trasu zase od obcí koupily pro obě obce výhodně). V tomto čase končilo volební období a uskutečnily se nové volby. Po volbách požádal nový starosta pan Slouka, dřívějšího starostu pana Jiruška, o dokončení zabezpečečování akce plynofikaci otce Vysočan i nadále, vzhledem ke stávající zkušenostem a zajišťováním v této akce od samého počátku. Návrh pan Jirušek přijal, protože měl velký zájem o to, aby Vysočany měly nejen vodovod ale byly také plynofikovány. VOLBY DO OBECNÍHO ZASTUPITELSTVA VE VYSOČANECH V ROCE 1994 Tak jako v celé republice i ve Vysočanech se konaly volby do obecního zastupitelstva ve dnech 18. a 19. listopadu. Situace v obci oproti minulým volbám byla klidná a příprava voleb probíhala viditelně jen na obecním úřadě. Na volby byly stanoveny dva volební okrsky, Molenburk a Housko. Počet členů OZ byl stanoven na 15. Do stanoveného termínu 13. 9. předaly kandidátní listiny zapisovatelce místní volební komise paní Anežce Hudcové: Koalice politických stran KDU-ČSL, ODS a Komunistická strana Čech a Moravy. Volby proběhly v uvedené dny velmi klidně, výsledky voleb byly vyhlášeny až v pozdních večerních hodinách. Ve volbách zvítězila Koalice politických stran KDU-ČSL a ODS s nezávislými kandidáty, která získala 8 kandidátů a Komunistická strana Čech a Moravy získala 7 kandidátů. První veřejné zasedání nové zvoleného zastupitelstva svolal stávající starosta pan Antonín Jirušek na 24. 11. 1994 jako obvykle do Kulturního domu. Sál byl z poloviny naplněn místními občany, kteří se zájmem očekávali volbu nového starosty a členů rady. S malým zpožděním zahájil jednání OZ starosta pan Antonín Jirušek. Po přivítání přítomných a seznámení s programem předal řízení zasedání nejstaršímu členu nově zvoleného zastupitelstva panu Jiřímu Hudcovi. Pan Jiří Hudec převzal řízení zasedání a sdělil, že vzhledem k tomu, že nedošlo k dohodě, zasedání ukončuje. Na základě této nepříjemné situace svolal znovu starosta pan Antonín Jirušek nové zasedání OZ na 1. 12. 1994, opět do KD. Na zasedání přišlo ještě více občanů. Zasedání zahájil starosta a předal znovu řízení panu Jiřímu Hudcovi s upozorněním, že program zasedání musí být dodržen. Členové zastupitelstva potom složili předepsaný slib a zvolili starostu, místostarostu a členy rady v tomto složení: starosta p. Josef Slouka, místostarosta p. Luděk Škaroupka. Členové rady, p. Ludmila Kratochvílová, p. Miloš Vymazal, p. Bohumil Strachoň. Další členové OZ: p. Rudolf Čachotský, Josef Flek, Jiří Hudec, Antonín Jirušek, paní Marie Lepková, pan Vojtěch Mynařík, pan František Pořízka, pan Metoděj Tomášek, pan František Ševčík a pan Milan Vintr. Do okresního shromáždění byl zvolen pan Josef Slouka. Tím bylo zasedání ukončeno. V roce 1995 byla obec připojena na vodovod a v roce 1996 na plynovod. V roce 1997 zaniklo Jednotné zemědělské družstvo a byla založena společnost Zemspol a.s. Sloup. V roce 2005 byl založen Svazek obcí pro výstavbu čističky odpadních vod. V roce 2016 byla obec zapojena na čističku odpadních vod. 111

Stručná informace o histori obce Housko. V srpnu 1927 napsal molenburský učitel Rudolf Sychra, že je pro něho čestným úkolem sepsat pamětní knihu Houska. Housko bylo po založení Molenburku v roce 1724 obnoveno v roce 1760. Obec byla přiškolena a přifařena k obci Molenburku. Obec nikdy nevlastnila ani rybník s mlýnem, myslivnu, dvě samoty a pilu. Obyvatelé Houska se živili polním hospodářstvím, tkalcovstvím a později pálením vápna. Hlavní potravou byla polévka klechtanka, zelí a brambory a černý chléb. Housko patřilo k panství rájeckému. V roce 1911 byl založen „Sbor dobrovolných hasičů.“ V roce 1920 byla občany vykoupena panská pole pod hostincem. Obec Housko, přísluší k okresní správě v Boskovicích. V roce 1925 byla vystavěna kaple s hasičským skladištěm. K tomuto přispěl pan hrabě Hugo Salm z Rájce. Také byl zbudován pomník padlých. Požáry v Housku. V roce 1868, vyhořely dva domy, v roce 1882, dva domy. V roce 1914 se požár při velkém větru rozšířil a vyhořelo 14 domků. V roce 1917 vyhořelo 8 domků. V roce 1924 vyhořely domy č. 31 a 32. Rok 1914 po vypuknutí 1. světové války jako první narukovalo 9. mužů. Celkem jich postupně narukovalo 44. Rok 1918. Bylo málo práce a obec rozhodla regulovat potok odtékající z rybníka, aby dala obyvatelům práci. V roce 1923 založena obecní knihovna. V roce 1928. Jako v Molenburku byla zavedena elektřina. V roce 1930 postaveny nové domy č. 50. A 51. Rok 1933. Počátkem února bylo v důsledku kalamity zaměstnáno na lesních pracích 60 dřevařů. Nezaměstnanost byla zažehnána. V dubnu povoláno 12. dřevařů z Kořence, 12 z Lipovce a 24 lesních dělníků ze Slovenska. Rok 1934. Augustin Hejč z č. 37 v důsledku snů pomaloval svůj dům různými citáty z písma. Na střechu připevnil sedm křížů. Psaly o tom noviny a chodili se tam dívat lidé až z dalekého okolí. Přibývalo hostů z Prahy a Brna na letní byty. Podporu v nezaměstnanosti pobíralo během roku 20 až 30 osob. Rok 1935. 16. 11. těžce postřelen dvěma ranami František Trnečka z Harmanic při pytlačení. Rok 1937. 5. 7. Byl slavnostně v obci uvítán novokněz P. Josef Slouka. 8. 12. Jednání zastupitelstva o stavbě školy v Housku. Ke stavbě nedošlo. Rok 1938. Novým kronikářem se stal Jan Zouhar. Rok 1939. Ve škole zavedena povinná němčina. Rok 1940. V dubnu úředníci soudu a berní správy z Boskovic navštívili každého majitele nemovitosti, který musel podepsat, že dobrovolně předává veškeré své nemovitosti pro rozšíření vojenské střelnice na Vyškovsku k obraně Velkoněmecké říše. Rok 1942. Do zdejší obce se přestěhovalo 6 rodin z Harmanic, kde začalo vystěhování. Z místní kaple byl odebrán Němci zvon. Rok 1943. V listopadu byla vystěhována z č. 45. Včelařova a rodina Vitoulova se třemi dětmi. Rok 1944. V měsíci únoru přijeli do obce Němci v civilu a odebírali rolníkům motyky sekery kosy a hospodářské stroje. V měsíci únoru za krutých mrazů se museli vystěhovat z č. 3. a č. 6. V jarních měsících byli do obce dosaženi četníci, kteří určovali, kteří občané se do září musí vystěhovat. Do Německé říše bylo odesláno osm mužů. V měsíci červnu do obce přijeli četníci a určili, které rodiny se musí v červenci a srpnu vystěhovat. Někteří se dali ke komandatuře a ti mohli zůstat. Občané z 33 domů se museli vystěhovat. Františku Nezvalovi, hostinskému byla odebrána živnost a do hostince se nastěhovala ze školy v Molenburku jedna třída. Rok 1945. V obci bylo mnoho německého vojska. Téměř v každém čísle byli vojáci. Vesnice byla plna německých vozidel, lehkých i těžkých obrněných vozů a děl. Němci byl ničen veškerý vojenský majetek za miliony korun. Koncem května a v červnu se vraceli vystěhování obyvatelé a pustili se do setí obilí. Někteří občané se vystěhovali do pohraničí. Rok 1946. 29. června byl obnoven MNV. Předsedou byl zvolen Jan Zouhar z č. 35. Rok 1948. Bylo založeno hospodářské družstvo, mělo 29. členů a za předsedu byl zvolen Kala František. Rok 1949. Byla svolána schůze k založení JZD. Skončila bez výsledku. Rok 1950. Bylo ustaveno JZD. Předsedou zvolen Pernica Vojtěch. Žádný z místních zemědělců se nepřihlásil. Rok 1951. Bylo obcí zakoupeno nákladní auto. Rok 1952. Byla v obci otevřena prodejna Jednoty. Rok 1958. JZD koupilo traktor. V roce 1964 se Housko, sloučilo se vsí Molenburk a nově vzniklá obec dostala název Vysočany. 112

Knihu jsem doplnil některými fotografiemi z mého archivu. 113

Z historie Sokola v Molenburku a Vysočanech Karel Hudec, spisovatel, výňatek z jeho kroniky a sv Jan Nepomucký, dříve stál z hospodou. Veřejné vystoupení Sokolů V Molenburku i z okolních obcí po první světové válce. Karel Zukal, Cyril Němec, Josef Přibyl a Vojta Mynařík 114

Vzpomínky Karla Zukala, „Patriota“ molenburského Sokola a hlavně fotbalu. Jak jsme zvažovali, s kamarádem Karlem, o zpracování historie Sokola v Molenburku, tak jsme, jak jinak, zavzpomínali na naše krásné mládí. Karel také zavzpomínal na svá aktivní léta fotbalisty a na své spoluhráče i skalní fanoušky. Píše: při různých příležitostech a jedna z nich také nastala, při sestavování historie Sokola , se vždy vzpomíná. Vzpomeňte se mnou fotbal v minulých létech. V určitém časovém období našeho mládí, prakticky vším!!!! Byly chvíle, kdy byla tlačenice o místo v týmu a základní sestavě a jindy zase vedoucí oddílu kopané těžko sháněl a dával dohromady 11. Hráčů na zápas. Měli jsme štěstí, že vždy se našlo v mužstvu několik hráčů, kteří tvořili hru, svým přehledem a elánem dovedli strhnout ostatní. Rád bych vám připomněl některé z nich. Fotbalový cit a přehled Pepy Hejče mladšího (1947), nechytatelné střely Ládě Přibyla (1944), jeho falstované rohové kopy přímo za brankářova záda do sítě, uváděly naše soupeře v úžas. Poctivost fotbalového dělníka Františka Kaly (1938), jeho tvrdost ta vždy platila na soupeře. Technický hráč, rychlý brejkový zakončovatel, takový byl zase Jarda Hudec. (1948) z Baldovce. Často odehrál jen první polovinu zápasu a utíkal do Baldovce na autobus, směr Prostějov a pokračoval do Žiliny, kde byl v letecké škole. Staňa Kala (1940), tvrdý obránce, inteligentní hráč, ač byl sám faulován, ještě se soupeři omlouval. Rosťa Vymazal (1939), dirigoval ze zálohy celé mužstvo a dovedl tvrdě vystřelit. Milan Hrazdíra (1934), se k nám přiženil z Rudice, byl výborný útočník s tvrdou ranou, mnohokrát přímo do sítě. Zdeněk Šebela (1939), další hráč z rudické líhně, univerzální fotbalista, začínal v útoku, později v obraně, a když bylo potřeba, zastoupil i brankáře. A co obránci? Laďa Pupík (1940), Jiří Jirušek (1938), Josef Zukal (1944), Míra Žáček (1941), všichni výborní hlavičkáři, vždy do soubojů dávali vše. Laďa Pupík, výborný skluz, Jiří Jirušek, dovedl odebrat soupeři míč, hned bezpečně rozehrát nebezpečný protiútok. Míra Žáček, technický hráč, který již v polovině 60-tých let předváděl roli jako obránce falešného křídla. Vojta Flek (1941), zase nenápadný, spolehlivý záložník, který podporoval útok. Životní zápas sehrál v roce 1966 ve Svitávce. V útoku dále hráli Karel Zukal (1941), Karel Skácel (1940), kteří při domácích zápasech rádi útočili po levé straně hřiště ve směru k lesu, kde bývala v té době pěkná tráva. Využívali své techniky a rychlé krátké vzájemné přihrávky je dostávaly k brance soupeře. Na pravé straně hřiště, jako pomezní, stál pan Jirušek, st., (1909), již jen fanda fotbalu, který na nás ustavičně volal: „přeneste hru také na druhou stranu a nehrajte pořád jen sami!“ V poločase přišel za námi do kabin a domlouval nám, bylo vidět, že fotbal dříve také hrál…. Krátký výtah z historie z let 1965 až 1968. Tehdy se hrál poprvé okresní přebor! Místo brankářů bylo v našem prvním fotbalovém mužstvu v minulosti zakleté. První brankář, Vojta Nedoma (1932), zahynul tragicky. Vojty Mynaříka zase vyřadila zlomená noha při mistrovském zápase se Sokolem Lipovec (1961). Pepy Talského, zase autonehoda v Němčicích. Byl na dlouhou dobu vyřazen z aktivní činnosti. Jirka Keprt, zase tragicky zahynul v násypníku drtin ve zdejší stolárně v roce 1978. Byla to pro nás zanícené fotbalisty vždy velká ztráta a dodnes na ně vzpomínáme. Jinak to byla krásná doba a já často a velmi rád, na ni vzpomínám. Moje vzpomínky na začátky fotbalu v Molenburku. Narodil jsem se v Molenburku, tam jsem také vychodil obecnou školu. Již za války jsem začal chodit pěšky do měšťanky do Sloupu. Bydleli jsme v malém domku v „Chaloupkách“ a našim sousedem, který bydlel v druhé části domku byl pan Zukal. Tatínek byl obuvníkem, (ševcem) a pan Zukal domácím krejčím. Žili jsme ve velmi dobré sousedské pohodě, obojí v bídě, ale naši rodiče byli velmi snaživí, pracovití, chtěli uživit a zabezpečit své rodiny. Za našimi domky jsme měli obojí stejné zahrady, na kterých se pěstovalo prakticky všechno, co bylo v domácnosti potřeba. Že naše rodiny měly velmi dobré sousedské vztahy, chtěl bych uvést jednou vzpomínkou. Na zahradě my i Zukalovi vždy měli malý kousek brambor. Jednou v pozdním jaru šel tatínek s maminkou provorávat políčko brambor. Vyvezl na zahradu „provoráváček“ a povídá mi: „Toníko, skoč k Zukalům a řekni stréčkovi, jestli by nám tetička nemohla přijít pomoct táhnout s naší maminkou provoráváček.“ Samozřejmě tetička přišla, brambory se provoraly a zase druhý den naše maminka šla na stejnou práci pomáhat Zukalům. Tatínci měli hodně práce, a tak naše maminky musely dělat všechno. Po válce jsem s kamarádem vymontoval z tanku zabořeného v lukách vysílačku. Tam byly elektronky RP 2000, ze kterých amatéři, myslím pan Veselský z Houska, sestavovali rádia. Tak se tatínkovi podařilo také jedno rádie sehnat. To bylo něco. Poslouchaly se zprávy a nejvíce muzika. Pan Zukal také s tetičkou k nám přišli si poslechnout. Moc se jim to líbilo a pan Zukal říká: „Jozefe, to bych k tomu šití potřeboval.“ Netrvalo to dlouho a z kuchyně, kde jsme měli rádio, se vrtala díra k sousedům a tam se připojil další reproduktor. A tak se poslouchalo rádio i u Zukalů. Ještě jednu malou vzpomínku. Topilo se dřevem, to bylo drahé a tak se chodilo na souše. Jednou přišel tatínek z lesa „Z Knížecka,“ to bylo tam, kde máme nyní postavené domky a povídá mamince. Je tam hned na kraji lesa velký krásný suchár. Tak skočím za Karlem, domluvit se, že by jsme měli 115

na něj v noci jít. Je moc velký, takže musíme vzít dva trakače. A tak pozdě večer se šlo na suchár. Pilu i sekyry nabroušené a se spěchem do lesa. Za hodnou chvíli, oba procení, s plnými trakači byli doma. Ale měli strach, aby hajný nechodil kontrolovat, kdo suchár ukradl, protože to byl velký suchár a hajný se za to, že jej neuhlídal, moc styděl. Tak se celou noc řezalo, dřevo se schovávalo do slámy, aby v případě prohlídky se nenašlo. Tak se tenkrát těžko žilo. Bylo by to dlouhé vyprávění, ale musím se vrátit k fotbalu. Pan Zukal i náš tatínek, byli fotbalem posedlí. Pan Zukal byl asi nejlepší útočník té doby, hrál nejen za Molenburk, ale také za Sloup. Fotbalové mužstvo jak se píše, začalo trénovat na louce pana Josefa Crhonka v roce 1946. Nejdříve se muselo počkat, až tráva vyroste, potom pokosí a seno sveze domů. To většinou zajišťovali fotbalisti. Tam se také hrála fotbalová utkání. Problém byl ale v tom, že se utkání nemohlo často dohrát, protože některý z hráčů prokopl balon. Takže tatínek sháněl dobrou kůži a doma šil balon. Byla to úmorná práce. Šil z jednotlivých dílů podle vzoru koupeného balonu, byl ale problém s tím, aby byl balon pěkně kulatý. Tak s panem Zukalem seděli a obraceli ušitý balon, který měl jen malý otvor na vložení duše. Balon ale nešel obrátit. Tak ho namáčeli, aby kůže změkla a potom se to podařilo. Vložili duši, napumpovali, zavázali pořádnou šnůrkou do bot a pomalu sušili. Tím také balon dostal pěkný kulatý tvar. Nakonec se balon hodně namazal, aby byl zase pěkně měkký. A zase se v neděli hrálo, ale tuším, že pan Vlček z Houska, zase balon prokopl. Tak se zase zašívalo a kupovala nová duše. To byly alespoň malé radosti našich tatínků a počátky fotbalu, té krásné hry s kulatým míčem v Molenburku 116

117

Loučení s panem Farářem Mgr Javorou 118

Z historie sboru dobrovolných hasičů Alois Flek František Přibyl Leopold Mynařík Bohumil Strachoň 80 výročí sboru Dobrovolných hasičů 119

120

První máje ve Vysočanech 121

Naše Krásné Vysočany 122

123

124

První svaté přijímání 125

Pohled na vnitřek našeho kostela po první světové válce. Vyřezávané rámy a lavice od pana Paděry. 126

Kamarádi Tomáš Hynšt, Leopold Mynařík, Bohumil Strachoň a jeho kamarád z Vavřinče. 127

128

Vysočany z věže kostela, foto Mgr. Sekanina 129

Historie Houskovského mlýna Po založení Molenburku v roce 1724, došlo také postupně k obnově obce Housko. Housko se rozrůstalo, a po postavení hostince mlynář Andreas Zukal mlynář, se svým tatínkem Františkem Zukalem z Holštejna se rozhodl postavit v roce 1785 také v Housku mlýn. Housko se rozrůstalo a také Molenburk a tak Zukalové, kteří vlastnili mlýn v Holštýně, do kterého jezdili se mletím i sedláci z Molenburka a Houska, se rozhodli po postavení hostince v Housku, tam postavit také mlýn. Mlýn byl postaven s kamení cihel a vepřovic, také s přilehlými budovami a patřilo k němu také hodně polností. Mlynáři si najímali na pomoc v polích i ve mlýně podruhy a podružky. Tyto ubytovali ve mlýně. Ve dvou případech, které jsou zapsány v matričních knihách, vedených v té době cirkvemi, podružce se narodilo dítě a to v té době byl velký přečin. Tak podruh před panem farářem a svědky odpřisáhl, že dítě je jeho, pan farář je pokřtil a zároveň je hned sezdal. Tito podruzi, stále bydleli na mlýně a dokonce se jim tam narodily další děti. Po změně majitelů, si nový mlynáři najímali podruhy a podružky nové, ale případ byl stejný. Zukalové drželi mlýn do roku 1792 a do mlýna se přiženil Jan Veselý, který zemřel roku 1842. Jeho syn držel mlýn až o roku 1864. Potom se na mlýně usadili Zouharové. Také kolem tohoto roku začali Zouharové, mlynáři s výrobou cihel na kostel. Vzhledem k velkému množství cihel, bylo jich potřeba asi 170 tisíc, začali zanedbávat mletí na mlýně a věnovali se více výrobě cihel. Cihly na kostel musely být laciné, protože obce měly na kostel málo peněz. Zouharové se postupně začali zadlužovat. Roku 1878 byl na mlýně krátkou dobu mlynář Grmela, rodák z Rozstání s manželkou Františkou dcerou Karla Tomáška z Houska. Roku 1892 syn Jana Zouhara z Houska s manželkou Annou Královou, dcerou Františky Grmelové z Rozstání se vzali v Rozstání v roce 1892. Na mlýně v Housku č. 18. se jim narodilo 9 dětí. Anna, Marie, František, Jan, Filoména, Emanuel, Františka, Cyril a Josef. Na mlýně s nimi bydlel v dolní části mlýna v roce 1905 podruh Josef Kala z Houska s manželkou Matyldou podruhyní z Houska a v témže roce se jim tam narodila dcera Filumína V roce 1985 zase podruh Josef Vymazal s manželkou Cecílií roz. Koupou ze Šošůvky. Tam se jim v roce 1985 narodil syn Josef. Zouharové stále vyráběli cihly, ale také provozovali mletí. Roku 1893 byl obrovský požár v Molenburku, který zničil velké množství domů. Zouharové měli dostatek práce na výrobu cihel. Mletí zase zanedbávali a zadlužovali se. Přispělo k tomu snad i pití pantáty Jana Zouhara. Přišel rok 1912 a Zouharové museli mlýn prodat a k tomu i polovinu polností. Na mlýně ale bydleli i s novým majitelem. Mlýn vyplatil, (nebo koupil) bratr manželky mlynáře Jana Zouhara Emanuel Král, stolař z Rozstání, ženatý s jedním synem Adolfem Králem a na mlýn se s rodinou nastěhoval, V roce 1913 se jim narodil syn Emanuel, který začal mlýn zase zvelebovat. Přišel ale rok 1914 a již mlynář Emanuel Král musel narukovat. Vrátil se až v roce 1918. Na mlýně po návratu z vojny začal hospodařit Emanuel Král, nový majitel. Mlýn byl zanedbaný. Ale funkční a tak se zase ve mlýně mlelo. Mlýn byl vodní, napájen z rybníku, ale pouze horní výpust, s vodním kolem a mlýnskými kameny, které drtily obilí, ale mouka nebyla kvalitní. Také nedostatkem vody se často nemlelo. Rodina se rozrůstala a mlynář připravoval přestavbu mlýna. To se mu podařilo při zavedení elektřiny do Houska v roce 1929. Přestavěl celou mlýnici a dal do provozu na tu dobu moderní elektrovodní, válcový mlýn, také s vodním kolem ale spodním přívodem vody, takže mohl využívat vodu z rybníka, dá se říci během celého roku. Když bylo vody málo, tak mlýn byl poháněn elektřinou. Budovu a stavení již bohužel přestavět nestačil. Zase začala druhá světová válka a tak opravu stavení začal až poválce asi v roce 1946. Zouharové si na části pozemku část nedaleko mlýna, kde stála velká stodola, která jim nyní patřila, dříve patřící mlýnu, používána k uskladnění sena slámy obilí a různých věcí. Byla to pro ně těžká doba. Byla to velká rodina, měli devět dětí. Protože ještě vyráběli cihly, tak na místě stodoly začali stavět ze svých cihel 130

na tu dobu pro rodinu velký dům. Ten dokončili v roce 1917, dům dostal číslo 47. a tam se s celou rodinou přestěhovali. Nejstarší fotografie mlýna asi před první světovou válkou Přilehlá stavení k mlýnu 131

Nové údaje do mé knihy. Mnoho potomků našich rodáků žijících mimo Vysočany, někteří žijící i mimo ČR, se zajímají o svůj původ a o historii vesnice, ve které se narodili, nebo se tam narodili jejich předkové. Jedním z nich je také paní Marie Grosová, rozená Němcová. Její tatínek Václav Němec se narodil v Molenburku v Chaloupkách. Jeho rodiče měli jeden z prvních obchodů v Molenburku. Velmi dlouho také pátrala v historických dokumentech a matrikách a pomohla mi najít většinu občanů, kteří postupně po založení Molenburku a Houska do obcí přicházeli. Po založení Molenburku v roce 1724 byla postupně stavěna obydlí, ale ještě se na ně nepřidělovala domovní čísla. Ta byla zavedena až v roce 1771 až 1772. Od roku 1730 do roku 1746 uvádím některé občany Molenburku, které se mi podařilo zjistit z různých tiskovin, a nejsou uvedeni v matrikách. Rok 1730: Jan Škvařil a Barbora z Lipovce, Jan Hudec a Magdaléna z Ostrova. Rok 1731: Jiří veselý a Apolena z Kuniček, Urban Adámek a Justina z Kuniček. Rok 1732: uzavřeli sňatek Jiří Procházka z Kulířova a Margareta dcera Martina krejčího. Rok 1734: Bartoloměj Kubíček a Anna z Kuniček, Stanislav Švec za Šošůvky a Kateřina dcera Martina Krejčího. Rok 1735: Havel Procházka a Ludmila (Molenburk), Stanislav Ševc (později uváděn jako Ševčík) a Kateřina z Kuniček, Havel Procházka a Ludmila, z Kuniček, uzavřeli sňatek Tomáš Hudec, syn Štěpána a Mariana dcera Jakuba Musila Rok 1736: Antonín Škvařil z Lipovce Rok 1737: Štěpán Ševčík a Kateřina z Kuniček Rok 1738: Laurentin Ševčík a Mariana z Lipovce, Laurenting Ševčík a Juliana z Ostrova, Rok 1740: Jan Kouřil a Barbora Z Kuniček, Tomáš Hudec a Marianna z Ostrova, uzavřeli sňatek Blažej Hudec, syn Štěpána a Mariana dcera Vity Musila, z Kulířova Rok 1742: Ignáct Konopnocký a Mariana (Molenburk), (7. 10. 1742, měl sňatek Laurenting Schvetze a Kateřina, dcera Štěpána Hudce. Svědci: Josef hudec Ostrov a František Bejček Lipovec, Blažej Hudec a Mariana z Ostrova, sňatek Antonína Hudce, syna Štěpána Rozina dcera Jana Škvařila z Lipovce Rok 1743: Witt Kašpárek a Mariana, z Kuniček Rok 1744: Jakub Pauer a Policena, (Molenburk), Urban Pasekl a Mariana, (Molenburk), Jan Grosmajer a Anna, (MolenburkRok 1745: Jan Strýček a Mariana, (Molenburk), Pavel Ševčík a Kateřina z Ostrova, Sňatek uzavřeli Mateas Musil, syn Vity Musila a Kateřina, dcera Pavla Ševčíka. Rok 1746: Jan Stula a Mariana, (Molenbuurk), sňatek Antonín, syn Jiřího Schvetze a Kateřiny dcery Václava Celého z Kulířova. 132

Usedlí obyvatelé Molenburku (založen 1724) v jednotlivých domech podle domovních čísel v roce 1771 až 1772, kdy byla zavedena domovní čísla. Červeně uveden rok nejstaršího zápisu v matrikách. Modře uvedeni usedlí občané, dá se říci od založení Molenburku, podle domovních čísel od roku 1771. Poslední uvedený bydlel na čísle v roce 1924. Poslední číslo značí rok zápisu. Zeleně uveden stávající stav v roce 2015 1.) Přišli z Lipovce. Podruh František Kopka a Terezie. V roce 1786 zemřel Jan Kopka – podsedník. V roce 1744. Mateus Kupka a Mariana z Lipovce. (V roce 1743 je zaznamenán sňatek Mateuse, syna Adama Kupky a Mariany, dcery Bartoloměje Kubíčka. Svědci: Václav Celý z Molenburku a Antonín Havel ze Šošůvky. Záznam sňatku Adama Kopky z Molenburku č. 1. Byl 18. 2. 1715: Adam Kubka, syn Blažeje Kubky z Kulířova a Rozálie, dcera po Martinu Barvířů ze Senetářova Usedlí: Kopka – Vintr – Hudec – 1825 Stávající stav: Luděk Škaroupka a Marie, rozená Hudcová 2.) Přišli z Lipovce. Bartoloměj Minařík a Barbora. Bartoloměj Minařík narozen 18.8.1738 a zemřel 10.2. 1814. (73). Syn Karla Minaříka a Kateřiny, jeho manželka Barbora Musilová, dcera Jana Musila, zemřela 16.11.1786. (45). Druhá manželka Apolena Ševčíková, nar. 15. 2. 1756, zemřela 6.7.1822. (53). Byla dcerou Simona Ševčíka a Terezie z Vavřinče. Usedlí: Mynařík – Ševčík – Konečný – 1828 Stávající stav: Jaroslav a Miroslav Konečný 3.) Přišli z Lipovce. Pavel Pernica a Anna, rolník, Josef Škvařil a Anna podruh, Josef Přibyl a Rozina podruh. V roce 1730 Jan Škvařil a Barbora, v roce 1736 Antonín Škvařil a v roce 1738 Laurenting Ševčík a Juliána. Usedlí: Pernica – Škvařil – 1827 Stávající stav: do roku 2013 Josef Škvařil, nyní trvale neobydleno 4.) Přišli z Ostrova. Josef Ševčík a Kateřina, rolník, František Ševčík a Mariana, podruh. František Ševčík nar.: 11. 10. 1743, zemřel 4.8.1826. (71), syn Laurentinga Ševčíka a Kateřiny. Manželka Mariana Pernicová narozená 8.8.1742, zemřela 12.11. 1811., byla dcera Martina Pernici a Juliany. Sňatek 28.7. 1765. V roce 1738 Laurenting Ševčík a Juliana, ), (7. 10. 1742, měl sňatek Laurenting Schvetze a Kateřina, dcera Štěpána Hudce. Svědci: Josef hudec Ostrov a František Bejček Lipovec, Blažej Hudec a Mariana z Ostrova, sňatek Antonína Hudce, syna Štěpána Rozina dcera Jana Škvařila z Lipovce. 1745 Pavel Ševčík a Kateřina. Usedlí: Ševčík – Hudec - 1825 Stávající stav: Hebelka, prodáno, nový majitel, podnikatel. 5.) Přišli z Kuniček. Jakub Kašpárek a Anna, rolník. V roce 1773 zemřela Marina manželka Witty Kašpárka. V roce 1743 Witt Kašpárek a Marina. V Roce 1737 Štěpán Ševčík a Kateřina Usedlí: Jakub Kašpárek – Kašpárek – 1825 Stávající stav: asi do roku 1968 František Kašpárek, nyní neobydleno 6.) Přišli z Kuniček. Bartoloměj Ševčík a Mariny, podruh. Tomáš Kubíček, u sňatku uvedeno z Pardubic, zemřel 1772, manželka Dorota Kouřilová, narozená 9.2.1701, zemřela 10. 3. 1765 z Kulířova vdova po Martinu Šmídovi, dcera Filipa Kouřila a Kunhuty. Sňatek 23. 8. 1739. 1734 - Bartoloměj Kubíček a Anna z Kuniček, 1735 - Stanislav Švec za Šošůvky a Kateřina dcera Martina Krejčího. Stanislav Ševc, později uváděn jako Ševčík. Usedlí: Ševčík – Nedoma -182--- Stávající stav: nyní neobydleno, poslední obyvatel Nedoma 7.) Přišli z Kuniček. Matiáš Tatárek ( zemřel 1785) a Lucie, ( zemřela 1785) podruh, Bartoloměj Ševčík a Mariana (zemřela 1821) , podruh. Usedlí: Tatárek – Ševčík – Vašíček – 1825 Stávající stav: Přibyl Jaroslav 8.) Přišli z Kuniček. Jan Kopka a Mariana, podruh, Matěj Kopka (1794), Marina žena Matěje Kopky (1776) Usedlí: Kopka – Hrstka – 1826 133

Stávající stav: Hrstková Josefa 9.) Přišli z Kuniček. Jan Musil a Barbora, rolník, Jan Procházka a Barbora, podruh, Josef Přibyl a Rozina. 1735 Procházka Havel a Ludmila, 1745 sňatek Musil Mateas, syn Vity Musila a Kateřina dcera Pavla Ševčíka. Svědci z Molenburka. Usedlí: Procházka – Konečný – Kala – 1825 Stávající stav: Kala František 10.) Přišli z Kuniček. Kala Blažej a Marina, rolník, Kala Jakub a Marina, podruh. Usedlí: Kala – Přibyl – 1825 Stávající stav: do roku 2013 Josef Zouhar, nyní nájemníci 11.) Přišli z Kuniček. Jan Kala a Kateřina, rolník, Jan Kouřil a Marina podruh, Josef Flek a Kateřina, podruh. 1772, zemřela Terezie Škvařilová. 1740 Jan Kouřil a Barbora. Usedlí: Kala – Mynařík – 1825 Stávající stav: Košák Jiří 12.) Přišli z Kuniček. Antonín Král a Marina, podruh. Zápis až v roce 1780. 1785 zemřele Kateřina Krejčí a její manžel František v roce 1792. Sňatek: 1732 Jiří Procházka z Kulířova a Margareta, dcera Martina Krejčího. Sňatek: 1734 Stanislav Švec ze Šošůvky a Kateřina dcera Martina krejčího. Usedlí: Král – Král – 1825 Stávající stav: Král Jan 13.) Přišli z Kuniček. Jakub Kašpárek a Anna, podruh. František Slouka a Magdaléna, podruh. 1772 zemřel Andreas Škvařil (32 let) a 1779 Kateřina jeho manželka. Usedlí: Kašpárek – Škvařil – 1825 Stávající stav: Škvařil Alois 14.) Přišli z Kuniček. Jiří Vaselý a Apolena. 1792 zemřel František Veselý (59). Usedlí: Veslý – Hejč – 1832 Stávající stav: Crhonek Leoš 15.) Přišli z Kuniček. Jakub Krmela a Terezie, podruh. Jakub Kala a Veronika podruh.. Jakub Hlaváček a Kateřina. Usedlí: Krmela – Kala – Mynařík – 1825 Stávající stav: Mynařík František 16.) Přišli z Kuniček. 1731 Urban Adámek a Justina. Zemřeli: 1783 Mates Adámek, 1806 Kateřina manželka Antonína Hudce. Usedlí: Adámek – Přibyl – Hudec – Procházka – 1826 Stávající stav: trvale neobydleno 17.) Přišli z Kulířova: František Kala a Kateřina, rolník, Jan Kala a Kateřina, podruh. 1734 Josef Kala nar. 11. 2. 1706, syn Ondřeje Kaly a Markéty ze Šošůvky. Rozina Ševcová, dcera Norberta Ševce a Mariny ze Šošůvky. Sňatek 25. Í. 1733 matrika Doubravice. Usedlí: Kala – Kala – 1825 Stávající stav: Píša a manželky Bedřiška, rozená Bedáňová do roku 2000, nyní nový majitel 18.) Přišli z Ostrova: Jakub Hudec a Barbora, rolník, Jakub Grmela a Terezie, podruh, (1820, zemřel Jakub Hudec.) 1740 Tomáš Hudec a Mariana, 1742 Tomáš Hudec, syn Štěpána a Mariana dcera Jakuba Musila. 1740 Blažej Hudec, syn Štěpána a Mariana dcera Vity Musila z Kulířova. Sňatek 1740. Usedlí: Hudec – Hudec – 1825 Stávající stav: Hudcová Věra do roku 2000, nyní Kopecký, manželka Vlast, rozená Hudcová 19.) Přišli z Kulířova: Andreas Celý a Mariana, rolník, 1730 Václav Celý, syn Lukáše a Kristýny. 1. Manželka Anna Hrabalíková, sňatek 13.2 1724, 2. Manželka Anna Kubíková dcera Tomáše Kubíčka a Doroty, sňatek 23. 8. 1761. 10.6. 1778 se provdala za Josefa Škvařila. 1746 sňatek Antonína syna Jakuba Schvetze a Kateřiny , dcery Vítka Celého. Usedlí: Celý – Celý – 1825 Stávající stav: prodáno, nový majitel. Celý do asi do roku 1980 20.) Přišli z Ostrova.: 1741 - František Slouka a Magdaléna, podruh, Jakub Grmela a Terezie, podruh, Josef Pernica a Polixena, rolník. Usedlí: Slouka – Ševčík – 1825 134

Stávající stav: Ševčík Pavel a Vojtěška 21.) Přišli z Holštýna. Jakub Kala a Terezie. Jakub Kala zemřel 1775. Usedlí: Kala – Kala – 1825 Stávající stav: Škvařil Karel a Anděla 22.) Přišli z Lipovce. Martin Hudec a barbora, rolník, Antonín Hudec a Kateřina, podruh. 1782, zemřela Rozina dcera Antonína Hudce.1811, zemřel Antonín Hudec. 1742 - sňatek Antonín Hudec, syn Štěpána a Rozina, dcera Jana Škvařila. Usedlí: Hudec – Hudec – Kovář – 1825 Stávající stav: Anna Kovářová 23.) Přišli z Kulířova. Martin Hejč a Anna, podruh. Matea Hejč nar. 25.2.1728, zemř. 20.10. 1808, syn Blažeje Hejče a Zuzany, manž. Helena Zukalová z Holštejna, dcera Františka Zukala z Kulířovského mlýna, zemřela 13. 9. 1811. Usedlí: Hejč – Hejč – Ševčík – 1825 Stávající stav: Dvořák 24.) Přišli z Kulířova. 1775 – Jan Strejček a Rozina, hostinský. 1819 zemřel Jakub Kala. Usedlí: Strejček – Kala – 1825 Králová Božena rozená Kalová 25.) Přišli z Kulířova. Tomáš Zouhar a Terezie. (ar. 1730, zemř. 1797) z Krasové, syn Jiřího Zouhara a Mariny. Terezie, dcera Josefa Kaly a Roziny. Sňatek 6. 8. 1758. Usedlí: Zouhar – Zouhar – Kopka -1829 Stávající stav: Kratochvíl Josef a Ludmila rozená Reiholtová 26.) Přišli z Kulířova. Tomáš Kubíček rolník, (zemř. 1799) , Jakub Kubíček ( zemř. 1805) a Magdalena, podruh. Usedlí: Kubíček – Kala – Hudec- 182.. Stávající stav: Hudcová Marie, manželka Metoděje Hudce 27.) Přišli z Kulířova. Jakub Kala a Kateřina, rolník, (zemř. 1815), Blažej Kala (zemř. 1776). Usedlí: Kala – Kala- Ševčík – Hejč – 1825 Stávající stav: Mynařík Leopold, vnuk Hejče 28.) Přišli z Kulířova. František Kopka a Terezie. Usedlí: Kopka – Zouhar – Svoboda – 1825 Stávající stav: Novotná Marie do roku 2012, nyní zbouráno 29.) Přišli z Kulířova. Josef Ševčík, (zemř.)1816 Usedlí: Ševčík – Hejč – Kala – Ovad – 1825 Stávající stav: Ovadová Hedvika, manželka Václava Ovada 30.) Přišli z Kulířova. Anna Jakuba Kašpárka (zemř. 1801), Jakub Kašpárek (zemř. 1806). Usedlí: Kašpárek – Kopka – Zouhar – Ševčík – Crhounek – 182… Stávající stav: Crhonek Leoš 31.) Přišli z Boskovic. Veronika Martina Pernici (1816). Usedlí: Pernica – Hudec – Přibyl – 1825 Stávající stav: Jirušek Jiří a Marie rozená Přibylová 32.) Přišli z Boskovic. Hejč Martin, podruh. Anna manž. Martina Hudce) zemř. 1822). Usedlí: Hejč – Hejč – Němec – 1825 Stávající stav: Vaňous Václav do roku 2015, syn Vaňousové rozené Němcové. Nyní neobydleno 33.) Přišli z Boskovic. Jan Petrželka. Usedlí: Petrželka – Kopka – Kala – 182.. Stávající stav: nyní není stálý obyvatel 34.) Přišli z Boskovic. František Hudec (zemřel 1809 40. Let) Usedlí: Hudec – Hudec – Šmehlík – 1826 Stávající stav: Josef Slouka, mají obchod 35.) Přišli z Boskovic. Ovad Andreas a Viktorie (Hudcová) Usedlí: Ovad – Ovad – 1830 Stávající stav: Boháč Alois a Ludmila rozená Ovadová 36.) Přišli z Boskovic. František Kala a Marina (Pernicová) 135

Usedlí: Kala – Kala – Škvařil – 1831 Stávající stav: Škvařil 37.) Přišli z Boskovic. Kupka Martin a Rozina (Procházková). Usedlí: Kupka – Kopka – Nedoma – 182… Stávající stav: neobydleno 38.) Přišli z Boskovic. Josef Minařík (zemř. 1814. 52let). Usedlí: Minařík – Mynařík – 1825 Stávající stav: nový majitel, dřívější Nečas 39.) Přišli z Boskovic. František Flek, narodil se v Petrovicích, syn Vitta Fleka a Roziny z Ostrova, manželka Jana Celá, dcera Václava Celého. Sňatek 19. 8. 1787. Usedlí: Flek - Flek – Kudlička – Kala – 1825 Stávající stav: Přibyl, dříve Javorský 40.) Přišli z Boskovic. František Zouhar, syn Tomáše Zouhara a Terezie, manželka Terezie Minaříková, dcera Bartoloměje Minaříka. Sňatek 30. 10. 1792. Terezie, Františka Zouhara (zemř. 1806). Usedlí: Zouhar – Zouhar – Kala – 1825 Stávající stav: neobydleno. Památný kříž 136

Také musím napsat něco o sobě. Narodil jsem se v Molenburku 21. 8. 1934. Tam jsem také chodil do školy a ve válečné době jsem přešel do měšťanky do Sloupu, kde jsme chodili mnoho let pěšky tam i zpět. Po pěti létech měšťanky jsem nastoupil do učení v nově se rozvíjejícím závodě Metra Blansko. Po vyučení, ještě do vojny, jsem absolvoval nižší průmyslovou školu elektro. Po vojně jsem si dodělal vyšší průmyslovku a nastoupil jsem do výzkumného ústavu Metry. V té době nastal velký rozvoj polovodičů, a s tím i měřicí techniky. Musel jsem se stále učit a absolvoval jsem roční nádstavbu průmyslovky a přešel jsem do podnikového institutu, zaměřeného na měřící a řídící techniku, který trval tři a půl roku. Po absolvování jsem přešel do projekce měřicích systémů, kde se projektovaly měřicí systémy pro elektrárny a velké výrobní závody, v celé republice. V té době jsem také externě učil na učilišti Metry Blansko, v nádstavbovém maturitním studiu novou polovodičovou techniku. Potřeboval jsem znalost němčiny a tak jsem jezdil dva roky do Prahy, do intenzivního kurzu, který jsem zakončil státní zkouškou. Začal jsem projektovat systémy pro různé závody. Jako první pro elektrárnu Štěchovice a elektrárnu Hodonín. Pak následovaly další projekty, některé složité, jako Cementárna Mokrá, nebo projekt v NDR v Jeně pro vojenské účely, některé velmi příjemné a zajímavé, jako pro observatoř na Skalnatém Plese. Také jsem se dostal do Egypta, kde jsem zpracoval projekt elektrárny v okolí Caira. Musel jsem se stále učit, protože technika šla stále dopředu. Když jsme začali projektovat systémy pro elektrárnu Temelín, musel jsem několikrát do SSSR, na konzultace. Po několika létech jsem se stal vedoucím projekce a následně obchodním náměstkem a potom podnikovým ředitelem Metry Blansko. Musel jsem hodně cestovat a hodně po Evropě. V době, kdy jsem byl vedoucím všech projekcí v Metře, jsem vzal funkci předsedy MNV ve Vysočanech. V té době bylo ve vesnici potřebí toho hodně udělat, pro zlepšení naší vesnice. Protože jsem Metře věnoval celou svou energii a hodně času a od mládí jsem byl „Patriotem Molenburku,“, později Vysočan, využil jsem svých možností v Metře a začal jsem zadávat do projekcí Metry, pro naši obec projekty kanalizací, projekty ústředního topení pro Kulturní dům, Mateřkou školku, a také školu. Měl jsem hodně známostí z projekční činnosti systémů v celé republice a tak jsem zajistil do všech objektů pro topení litinové kotle, co bylo na tu dobu nevídané. V radě a zastupitelstvu jsme se dohodli, že provedeme přístavbu školy a s tím spojenou celkovou opravu. Stejně tak jsem zadal zase potřebné projekty do Metry Blansko. Ke konci mého působení předsedy jsem zadal projekt na úpravu celkového vzhledu části obce před kovárnou, s tím, že se stávající rybníček (žabárňa), se přemění na malou vodní nádrž, krytou a celý prostor se upraví jako parčík, s autobusovou zastávkou. Tak se z toho stal 137

nový střed obce, naše malé náměstíčko a je pěkné dodnes. To vše a mnoho jiného se udělalo a mohlo udělat, jen díky velké obětavosti většiny obyvatel naší obce. Všechny tyto akce se dělali v akci „Z“, tak, že si občané vše budovali sami. Hodně mi s finančním zajištěním pomáhal náš rodák, předseda ONV Josef Přibyl. Vzhledem k mému velkému vytížen v Metře Blansko, kde jsem se stal obchodním náměstkem, jsem v dalším období nemohl obci moc pomáhat. Metra byla podnikem s velkým rozvojem, měla ještě dva závody v Šumperku a Linharticích a v té době měla kolem 4.000 zaměstnanců. Více jak po roce jsem se stal podnikovým ředitelem Metry Blansko. Asi rok před odchodem do důchodu, jsem byl zvolen starostou obce Vysočany a v tomto období se mi podařilo zajistit připojení naší vesnice na telefoní síť, vodovod a plyn. V realizaci pokračovali moji následovníci. Antonín Jirušek 138