Doplněná Historie Molenburku a Vysočan, 295 roků od založení

Stav nynější obecní rady: Starosta: Josef Celý, náměstek: Florián Přibyl. Radní: Václav Němec František Ševčík, Jan Vašíček. Celkové soužití bylo možno říci až na málo významné přestřelky politických stran - velmi družné, obzvláště hospodářsky hledí vyhověti jeden druhému jak radou, tak skutkem. Počet obyvatel proti loňskému roku vzrostl; nyní ukazuje se stav duší celkem: mužských 305, ženských 315 = 620 (bez služek 17 a sloužících vojínů 13!) Zemřelo za 1924 9 osob, narodilo se 17 osob, oženily se 4 osoby. Domy: Zůstal počet, čísel nezměněny, jen přesun z čísla 44, které dosud stojí prázdné do čísla 4. Pole a louky: Vykoupeno do vlastnictví zdejších občanů nebylo nic, jen místní rozprodej okolo 60 mír od čísla 4, jehož majitel se přestěhoval, odkoupili pouze zdejší občané v ceně za 1 měřici 15 - 18 tisíc Kč. Les: Panská skala odlesněna z povolení lesní inspekce, neb jako les nehodila se k žádnému směru hospodářství - výměra 6 měřic. Cesty: Cesty veřejné i soukromé byly dle potřeby opravovány a nacházejí se ve stavu dobrém, mnohé byly vystlány štěrkem, spojka od Šmehlíkového ku Šmechlíčce přizpůsobena skoro silnici. Osvěta Po stránce osvětové minul rok uspokojivě; byly pořádány přednášky, schůze, divadla zvláště Sokolem a Orlem, spolkem hasičským, zábavy. Noviny přibyly - Davidova Lucerna - knihovny spolkové byly poměrně dosti používané, jenže čtenářů jest procento ne uspokojivé a knih zvláště v obecní potřeby též malý, snad nastávajícím rokem v tomto směru pokročíme jako jinde. Hospodářství, polní a jiný výdělek Výnos polního hospodářství jest, vzdor deštivým žním dobrý až na pšenici, k vůli přehledu ….. stůj zde následující tabulka. Jiné plodiny jako: hrách, vikev, len, mák seje se velmi málo, ale úroda byla nadprůměrná. Zeleniny zahradní vydařily se výborně, letos i okurky byly pěkné, mrkev též. Houby Houby rostly a skýtaly výdělek chudině po něčem od června až do začátku října. Zvláště poslední měsíc (záři) mnohá 1 osoba nabízela za den až 20 kg; tak že si vydělal (při prodeji překupníkům). 25 - 35 Kč denně. Ve městě při samotném prodeji ovšem mnohem více. Ostružiny Ostružiny a borůvky byly v takovém množství, že na ně chodili i děti selské a víno vařilo se v mnoha domech i po několika desátcích litrech. Prodejné byly tak - 1 kg průměrně za 2 - 4 Kč, tak že denně mohl si jeden vydělat až 20 Kč. Jahody byly též v množství nebývalém. Ovoce, pěstění Úroda jabloní byla vesměs při všech druzích hojná, u hrušní letních byla úroda slabá, neb byly poškozeny - rudou - u pozdních druhů obvyklá, třesně jak divoké tak štěpné byly obsypány, karlátek bylo dosti málo za to jiné peckovité se vydařily. Peckovité štěpné všechny druhy narodily znamenitě. Vápno Důležitým zdrojem příjmů též jest pálení a prodej vápna a ceny byly dobré i ovšem výdělek. Prodávalo se ve velkém 1 g (zdá se mi to moc ) za 30 - 50 Kč v malém ovšem až skoro jednou tolik. 51

Palivo - Obchod s palivem letos nebyl valný neb dříví v lese za 1 m3 prodal se ve městě za 100 - 120 Kč a nebylo v lese ke koupi. Krejčí Letos krejčovina šla dost dobře jak dostatkem práce tak i odměnou zvláště v zimě i lidí, kteří jehlu takřka v ruce nikdy neměli mohli si též dost slušný peníz vydělati. Obuvníci Tito měli letos výdělek z továren boskovských a prostějovských dobrý po celý rok. Mimo tohoto letos zvláště v Brně vydělalo se mnoho peněz a práce byla skoro až do vánoc, prací nádenickou a zedníci. Též železáři jsou dosti dobře na tom. Tím jeví se býti bilance za 1924 hotova a přejeme si by přicházející rok byl ještě lepší - stoupla cena práce a odbytu a co hlavního - klesla drahota a daně, což doufáme, že i stane se. Tak vítáme nový rok 1925. V Molenburku 31. 12. 1924 úřadující nám. starosty: Přibyl Florián, náměstek. Rok 1925 Zastupitelstvo obce: Totéž jako roku předešlého. Škola Dne 1. 2. vrátil se po vykonané službě vojenské do Molenburka učitel Antonín Lachman. Koncem šk. r. 31. 8. 1925 - odchází zat. říd. uč. p. Bohumil Ondroušek, synovec Františka Ondrouška, podučitele na zdejší škole ustanoveného roku 1890 - jako zat. spr. šk. do Rogendorfa. Místo řídícího učitele obsazeno definitivně p. Rud. Sychrou, říd. uč. v Markvartovicích na Hlučínsku. Ohně Dne 9. 7. vyhořel domkař - stolař František Paděra. Škoda byla značná, neb mu shořelo také mnoho materiálu. V Housku vyhořela myslivna. Počasí Podzim r. 1925 byl velmi mírný, ba možno říci teplý. V novinách zaznamenány zprávy přímo o jarním počasí - o znovu vegetující přírodě. U nás též v listopadu rozkvetl po druhé akát u silnice před farou. Teprve v prosinci dostavily se mrazy, které se rychle stupňovaly. Největší stupeň zimy byl 17. 12. - 19° Od toho dne teploty přibývalo, nastala silná obleva, až 27. 12. spustil se déšť a 31. 12. bylo jako na jaře, tak že to vylákalo i rolníky s pluhy do polí. Úroda Úroda toho roku byla nevalná. Dlouhé mrazy na jaře a málo sněhu v zimě způsobily, že mnoho ozimin, zvláště žita vyhynulo plísní sněžnou, tak že musily býti zaorány. Dlouhotrvající pak deště způsobily hnití brambor a řepy. Pohyb obyvatel V roce 1925 narodilo se 20 osob, zemřelo 7 osob. Z obce odstěhoval se Josef Ševčík, domkař čís. 75 do Plumlova, prodav svůj domek Jos. Voráčovy, zbývá tedy 632 osob. ROK 1926 Obecní zastupitelstvo: v obecním zastupitelstvu a místní šk. radě nenastala ani tohoto roku žádná změna. Škola Sbor učitelský: p. Rudolf Sychra, říd. Učitel, p. Antonín Lachman, učitel, A. Váhalová, učitelka, A. Kaplanová, přeložená do Bořitova, místo ní dochází sl. Smurová. 52

Osvětová komise Přepisem okr. osvět. sboru v Blansku ze dne 5. 2. byla dosavadní místní osvět. komise a knihovní rada rozpuštěna a ustanovena komise nová (po protestu obec. rady), do níž jmenováni za obec. zastupitelství p. Syl. Přibyl, kovář a František Šmehlík, obchodník, za školu Rud. Sychra, ř. uč.; Ant. Lachman, uč.; Anna Váhalová, uč.; za Jednotu Orla Jan Vašíček, rol.; za Jednotu Sokol Tomáš Konečný, rol. a kooptováni Ant. Stary, farář a Jos. Celý, starosta. Z těchto zvoleni: Syl. Přibyl, předsedou; Rudolf Sychra, jednat.; Frant. Šmehlík, místopředsedou, Tomáš Konečný, poklad. Rovněž ustanovena nová knihovní rada a jmenováni noví členové: Cyrill Škvařil rolník - předseda; Ant. Lachman, uč. - jednatel; Anna Váhalová uč.- knihovníkem a pokl.; Josef Škvařil, zámečník. Živelné pohromy Na jaře řádila několikráte obrovská vichřice, která nadělala dosti škod v lesích, 3. 8. pak povalena byla prastará lípa na návsi u sochy sv. Jana. 6. 9. v noci vyhořel domkař Alois Škvařil, č. 13. Oheň vypukl u mlátičky hnané benz. motorem. Škodu utrpěl velikou a s ním poškozeni byli i jiní, kteří měli tam složené obilí k mlácení. Štěstím opravu bylo, že nevybuchly zásoby benzinu, neb potom na hájení by bylo sotva možno pomýšleti. Elektrisace obce V září toho roku začalo se vážně jednati o elektrizaci obce, která v r. 1921 přibrána byla ku Svazu obcí krasových (zakoupeny akcie Z.M.E), jimž umožněna elektrisace státní zápůjčkou 5 milionů Kč, jež vyplacena ve 3 splátkách. Obec zakoupením dalších akcií (30 Kč na hlavu) dala najevo, že trvá na svém prvotním úmyslu účastniti se elektrisace, ač se strany elektráren nebylo pro značnou vzdálenost naší obce od hlavní sítě k tomu valné chuti. Častějšími však styky s hlavními činiteli Svazu dosaženo, že obec nebyla s elektrisací odsunuta na dobu pozdější, čímž by byla elektrisace úplně zmařena, ale že slíbeno, že jistě v r. 1927 elektrisace bude provedena. Počasí a úroda - Pozdními mrazy, pozdním sněhem, jenž zůstal dosti dlouho ležeti a pak opět častými dešti poškozeny byly obilniny i zemáky, tak že úroda byla slabá. Žito i pšenice napadeny snětí, brambory hnily, tak že cena jejich stoupla na 80 - 90 Kč. Pohyb obyvatel V tomto roce narozeno v obci 14 osob, zemřelo 8 osob. Jiných změn nebylo, zbývá tedy 638 osob. Rok 1927 - Obecní zastupitelstvo, volby Funkční období dosavadního obecního zastupitelstva letos skončeno a dne 16. 10. provedeny nové obecní volby. Ještě nebylo proti volbě podáno námitek, konala se 30. 10. volba obecní rady. Zvoleni byli: starosta Josef Celý, náměstek Jan Vašíček, radní Jan Kopka, Josef Němec, Vlad. Němec. Volba konala se za naprostého klidu a pořádku. Jako zástupce dohl. úřadu byl jmenován říd. uč. Ant. Lachman. Škola Výnosem okr. šk. výboru v Boskovicích ustanoven zdejší říd. uč. p. Rudolf Sychra říd. uč. v Němčicích, čímž se místo říd. učitele uprázdnilo. Na uprázdněné místo učitele dosazen p. Alois Vejrosta od 1. 9. do 15. 9. a potom Ant. Tálsky, uč. ček z Ráječka, tak že učitelský sbor jest úplný. V tomto roce opravena škola zevně. Vzhledem k tomu, že počet žáků vzrostl, bylo nutno přeřaditi jednotlivé ročníky ve třídách a pamatovati na rozšíření školy. Stalo se tak ve škol. rozpočtu. Ježto s obecním zastupitelstvem skončila svou činnost i 53

dosavadní místní osv. komise a knihovní rada, ustanovena po obec. volbách nová. Obecní zastupitelstvo zvolilo do m. osv. kom. tyto členy: p: Josefa Celého, Syl. Přibyla aj. Šmehlíka. kooptování jsou: Ant. Lachman, ř. uč. jako knihovník, Ant. Starý, farář; Ant. Tálský, učitel; Anna Váhalová, učitelka. Dále kooptováni jako zástupcové spolků: Adolf Kovář za Jednotu Orel, František Hudec za jednotu Sokol, Meth. Hudec za sbor dobrovolných hasičů. při volbě zvoleni: František Šmehlík, předseda Meth. Hudec, místopředseda Josef Celý, jednatel František K dějinám obce V tomto roce zaslal bývalý říd. uč. pan František Tenora obecnímu zastupitelstvu přípis, v němž vypisuje své nové poznatky o původu jména zdejší obce. Pro zajímavost celý přípis i s pohledem na zámek Mollenburg vložen do pamětní knihy.(přípis nečitelný, nevložen) Počasí a úroda Také letos následkem pozdních holomrazů a pak pozdního sněhu utrpěla zvláště žita, tak že mnozí musili žita zaorat, jiní měli je velmi řídká. Ve žních bylo počasí příkladné, zvláště pak podzim byl velmi krásný a teplý. Zima byla dosti citelná. Pohyb obyvatel Narodilo se 21 osob (mezi nimi 3 mrtví), zemřelo 7 osob, zbývá 649 obyvatel. Pan Josef Skácel prodal svoji usedlost čís. 17 panu Bedřichu Bedáňovi z Hartmanic a sám odstěhoval se do Krhova u Bojkovic. Také pan Josef Kala odstěhoval se do Rájce prodav svůj domek č. 49 panu Františkovi Kalovi z Mollenburka. Elektrisace obce Začátkem listopadu započato se stavbou elektrického vedení a sice, nejprve stavěna rozvodová síť po obci, pak pomezní síť k Šošůvce a konečně zařízení v domech. Obec připojena na elektr. proud 30. 12. kdy poprvé obec i domy osvětleny novým světlem za radostného rozčílení obyvatelstva. Náklad obce i jednotlivců byl značný, ale žádný toho nelituje, ano mnozí hodlají ještě staré žentoury nahraditi novými elektrickými motory. Obec mimo zakoupené akcie Z.M.E. musí zaplatiti ještě tzv. ztracený fond na místní rozvodovou síť, ale slíbena jí subvence min. zemědělství, tak že dostalo se jí elektrického osvětlení a pohonu za velmi výhodných podmínek. Mimo obec (15 světel) a soukromé domy osvětleny také veřejné budovy, totiž škola, kostel a fara. Náklad na elektr. osvětlení kostela činil 3 000 Kč, jež však hrazen dary dobrodinců, jak vidno s přiložené zprávy časopisecké. Molenburk po zavedení elektřiny 54

Léta 1928 – 1934. Kronikář K. Čapka Usnesením obecního zastupitelstva ze dne …. 1934, říd. učitel K. Čapka v Molenburku, ustanoven po šestileté přestávce ve vedení letopisné knihy kronikářem zdejší obce. Škola a učitelstvo Současně ustanovena byla zde manželka říd. uč., industriální učitelka Božena Čapková, rodem z Němčic Hanou a výpomocně Marie Myslivečková z Kulířova. V roce 1929 po učit. Ant. Tálském přišel sem z Vnorov výp. uč. František Oujezdský, jenž po svém odchodu roku 1971 vzal si za manželku dceru tehdejšího starosty Josefa Celého č. 19. Na jeho místo přišel pak definit. učitel Josef Grmela, jehož manželka roz. Ž. Kalová z čís. 33 pochází rovněž ze zdejší obce. Ve škol. letech 1931/32 povolila zem. škol. rada pro značný počet žactva zatímně IV. třídu, na které vyučovaly učit. A Brabcová a M. Smržová. Učit. M. Myslivečková dosáhla v r. 1934 na zdejší škole definitivy. Třída učitele Grmely. Škola v té době, (tehdy bylo hodně žáků. Z Molenburka a Houska O čem se našim otcům ba ani nám nikdy nezdálo, co nám připadalo býti zrovna nemožným, stalo se. Naše chudé horské vísky, zastrčené v Mor. Krasu, mají od Nového roku elektrické osvětlení a elektrický pohon pro hospodářské stroje. Je to zásluhou především p. poslance Šamalíka a p. továrníka Nezvala z Jedovnic. Jim jen vděčíme, že naše vísky od hlavní rozvodové elektrické sítě tak vzdálené, přece pojaty byly do počtu obcí krasových, které měly bíti elektrisovány: oni to byli, kteří se nás zastali, když jiní snažili se nás odstrčit. Budiž jim za to vzdán veřejně náš upřimný dík! Ovšem náklad na elektrické osvětlení obce, veřejných budov a soukromých domů, byl pro nás, chudé horaly značný. Ale našli se dobrodinci, kteří nám pomohli a přispěli značnými obnosy na instalaci elektrického osvětlení, taktéž kostela, jež stála více než 3.000 Kč. Pan František Hebelka z Husovic, zdejší rodák, který se svou šlechetnou chotí daroval nám před 3 roky 2 nové zvony v ceně 10.000 Kč, vzpomněl opět na svou rodnou vísku a zaplatil náklad na osvětlení hlavního oltáře 1.100 Kč. Ostatní pak náklad uhradil svým vzácným darem jiný dobrodinec, který nechce být jmenován. Bůh odplatitel všeho dobrého, odměniž je sám za to, co pro ozdobu Jeho domu u nás učinili. My vzdáváme jim svůj dík upřimným „Pán Bůh zaplať!\" ---Farníci molenburští. (Byl to novinový článek, který jsem přepsal, poněvadž byl nečitelný, autor.) Opravy školy Z větších oprav, provedených v těchto letech na škole, sluší se zmíniti zvláště o obílení zevním (barvou žlutou), vymalování chodeb, úpravě dvoru, obnově plotu (drátěného), nové krytině na záchodové přístavbě a ve vnitřním zařízení v posl. roce 1934 a nových lavicích. Kostel a fara Budova farní opravena byla zevně i vnitř důkladně v roce 1929. Péčí konkurenčního výboru opraven byl v létě 1933 farní kostel celý zevně a olíčen rovněž barvou nažloutlou. Opravu prováděl stavitel Sláma z Boskovic a vyžádala si nákladu kolem 22 000 Kč. Protože však nátěr byl v krátkém čase smyt deštěm, musil stavitel před biřmováním v roce 1934 znovu celý kostel přelíčit. 55

Kněžstvo Dne 21. 6. 1933 odstěhoval se a na nové působiště do Ratiškovic u Hodonína zdejší farář kons. rada p. Ant. Starý. Většina farníků loučila se ním v den odjezdu velmi dojemným způsobem. Rozloučení s panem farářem Antonínem Starým Od července 1933 do listopadu 1934 vykonával farní správu kooperátor p. Antonín Hudec ze Sloupu, jenž 3x týdnu pravidelně do Molenburka dojížděl. Od listopadu 1934 jest zde usazen administrátor p. Leopold Havlík. Biřmování Dne 25. 5. 1934 konáno bylo v Molenburku biřmování. Brněnského biskupa Dr. Josefa Kupku uvítali občané z místa a okolí slavnostním způsobem. Volby okresní a zemské Vstupem v platnost zákona o organisaci politické správy konány byly dne 2. 12. 1928 volby do okresního a zemského zastupitelstva. Volby provedeny v Molenburku ve škole. Při volbě obdržela strana Kaderkova pro okr. zastup. 3 hlasy, lidavá (jež kandidovala také míst. starosta Jos. Celého) 137 hlasů (do zemského zastup. 145), republikánská (na jejíž kandidátce nalézal se zdejší říd. učitel) 87, (84), komunisté 5 (4), čs. nár. socialistká 4 (4), soc. demokr. 18 (20), živnostenská 5(1). Politické rozvrstvení voličstva bylo tedy převážně lidové a zemědělské. Druhé sčítání lidu Ve dnech 2. - 5. 12. 1930 prováděno bylo druhé sčítání lidu v republice Československé. Sčítacím komisařem v Molenburku byl jmenován uč. František Oujezdský, jako člen fungoval ř. uč. Karel Čapka. Výsledek sčítání byl následující: 90 čísel, 89 obydlených, 1 neobydleno, 115 byt. stran, 530 přítomných osob, 27 nepřítomných, celkem 557 obyvatel. Podle posledního sčítání z roku 1921 jeví se značný úbytek. Nedostatek výdělku nutil četné rodiny k přestěhování se do měst a krajů průmyslových. Tak zejména mladší dělníci a řemeslníci postrádají spojení obce s dráhou a usazují se trvale v blízkosti podniku, kde vykonávají své povolání. Rovněž nedostatek podpory staveb. ruchu má vliv na pokles počtu obyvatel. Autobusové spojení První autobusové spojení do Boskovic přes Sloup a Němčice zřídil autodopravce Vyroubal roku 1929. Podnik se však nevyplácel. Ani následovníci Macharáček a Kratochvíl, kteří vyjížděli z Hartmanic, se dlouho neudrželi. Poštovní správa stát. autobusů z Prostějova zavedla v roce 1932 od jara do podzimu autobusovou dopravu. Prostějov - Sloup 2x denně. Od této doby jest opět Molenburk bez jakéhokoliv spojení. 56

Obecní volby Dne 27. 9. 1931 konány byly ve většině obcí volby. V Molenburku podány byly 3 kandidátky. Výsledek byl následující: 1. republikánská strana zeměd. a malorol. lidu 88 hlasů a 5 mandátů, 2. skupina dělníků 43 hlasy a 2 mandáty, 3. strana lidová 167 hlasů a 8 mandátů. Volba starosty a obecní rady v Molenburku provedena byla dne 7. 11. 1931, při níž zvolen byl Jan Vašíček z rep. str. starostou. Náměstkem zvolen Josef Nedoma, členové obecní rady Motoděj Hudec, František Kala 68 a František Kala 49. Proti provedené volbě starosty a obecní rady podány byly lidovou stranou námitky, které ale zemský úřad zamítl a nově zvolený starosta se v únoru 1932 ujal úřadu. V obecní radě provedena byla později změna, že na místo ze strany lidové vyloučeného Josefa Nedomu zvolen náměstkem Josef Celý. Doba od voleb obecní rady patří mezi nejbouřlivější měsíce v obci. Ani státní převrat nepůsobil pronikavěji na život vesnice jako tyto volby. Vypsati všechny drobné události, nesoucí v zápětí nepřátelství rodin mezi sebou, novinářské články politických listů v kraji odebíraných, upravené redakcemi za časté způsobem co nejsensačnějším, soudní dozvuky, jež zaměstnávaly po dobu téměř dvouletou celou veřejnost v napětí atd., nezaslouží nikterak záznamu na těchto místech k paměti a poučení generacím příštím a jistě sami účastníci těchto politických bojů hledí s odstupem času na vše jako na „bouři ve sklenici vody“. Stavební ruch Po mnohaleté přestávce ve vzrůstu obce znamená konečně rok 1931 a další velký obrat. Téhož roku dokončeny byly stavby rodinných domku Vincence Mynaříka (čp. 90), Josefa Nedomy (čp. 91) a Josefa Kouřila (čp. 93). V roce dalším vyrostly stavby obchod Tomáše Hynšta (čp. 95), Adolfa Zouhara (čp. 92) - v roce 1931, a Josefa Strejčka (čp. 94). Konečně pak v roce 1934 postavil si domek Josef Kala (čp. 96). Téměř všem stavebníkům byly stavební pozemky odprodány obcí. Obchod Tomáše Hynšta, pan Hynšt je tam s kolem. Dole Vysočany dnešní doby Nezaměstnanost Všeobecnou krizí v průmyslu, živnostech a obchodu i v zemědělství vznikla a rok od roku roste, počínajíc rokem 1931, nezaměstnanost ve všech oborech práce. Ministerstvo sociální péče poskytuje osobám nezaměstnaným podléhajícím nemoc. pojištění podpory ve způsobě stravovacích poukázek. Obecní úřad pořizuje pro příděl poukázek v období zpravidla 4 týdenním seznamy nezaměstnaných osob. Počet jejich 57

bývá 30 - 50. Kromě toho poskytovány jsou osobám nezaměstnaným brambory, chléb a peněžité podpory k vánocím pro děti nezaměstnaných. Smrtelný úraz - Dne 14. 3. 1930 byl v lese u Jedovnic zabit padajícím stromem drvař Jan Jirušek. Zůstalo po něm 6 nezaopatřených dítek. Epidemie Kromě ojedinělých případů spály nevyskytlo se v posledních letech ani mezi dětmi ani dospělými žádné onemocnění epidemické. Potíže s umístěním obecních příslušníků Bytová nouze v obci a výstražný případ rodiny Kalovy, která po nuceném vystěhování se z obce Houska ocitla se bez přístřeší a nemohouc nalézti bytu tábořila po dvakráte delší dobu na návsi a u rybníka, nutí obecní zastupitelstvo k tomu, aby chudobní příslušníci obecní nalezli ubytování v obecním chudobinci. Vzdor tomu, že obec nemá potřebné úhrady na výstavbu chudobince, snaží se obecní zastupitelstvo řešiti tento problém výpůjčkou a hodlá v roce 1935 zařaditi stavbu chudobince do rozpočtu. Misie - V roce 1929 a 1930 dleli ve farnosti molenburské katol. misionáři. Úroda Mezi nejúrodnější léta jest bezesporně pokládati rok 1933, jenž byl neobyčejně příznivý úrodě obilnin. Také rok 1934, ačkoliv jeho léto vyznačovalos e trvajícím suchým počasím, byl svým mírným podzimem (sníh přišel poprvé až po vánocích) velmi prospěšný pícninám, o něž v našem kraji bývá zpravidla nouze. Kuriosity - Neobyčejnou podívanou připravil na podzim 1934 obyvatel, který v Brně uspořádal honbu autosnob. vozidel za balonem. Balon ohromných rozměrů se 4 člennou posádkou přeletěl v předvečerních hodinách stíhán četnými automobily a pozorován se zájmem vším obyvatelstvem zcela nízko nad Molenburkem a ukončil svou pouť na kraji lesa u Hartmanic. Krádeže, vloupání - V listopadu 1930 vyloupena byla ohnivzdorná pokladna Spořit. a záloženského spolku v domě čp. 26. Pachatelé odcizili přes 3 000 Kč. Také konzumní spolek Budoucnost byl v posledních letech dvakrát vyloupen. Pachatelé obou krádeží byli později četnictvem dopadeni. Nikdo z nich nepocházel z místa. Lesní reforma Sousední revíry v Rozstání a Hartmanicích, které měly připadnout Středomoravskému lesnímu družstvu, jež mělo se skládati z řady obcí a jehož členem se přihlásila i naše obec, připadly po likvidaci tohoto Svazu Kolonisačnímu družstvu v Brně, které oba revíry převzalo v roce 1934. V lesní reformě na Drahansku se stále ještě pokračuj ROK 1935 Josef Grmela Obecní kronika byla psána do roku 1935 říd. učitelem K. Čapkou. Po jeho odchodu v srpnu 1936 nebyly zápisy v obecní kronice dokončeny. Proto jsem na přání šk. inspektora p. Jana Wasserbauera, s vědomím starosty obce p. Jana Vašíčka, počal pokračovati v zápiscích. Roku 1931 byl jsem ustanoven dekretem zemské okolní rady v Brně definitivním učitelem na zdejší trojtřídní obecné škole. Po odchodu def. říd. učitele K. Čapky v srpnu 1936 byl jsem jmenován okr. šk. výborem v Boskovicích výpomocným správcem zdejší školy. Prosím proto ty, kteří někdy budou kroniku tuto číst, aby mi nezazlívali, budou - li mé zápisky někde neúplné. Nebylo mi známo, že můj předchůdce říd. uč. K. Čapka, zápisky v této kronice nedokončil. Doplňuji kroniku z dobré vůle, aby, jak jsem již uvedl, nebyl proud událostí v naší obci se přihodivších, rušen. 58

Zima 1935 Zima roku 1935 byla neobyčejně mírná. Vyznačovala se teplým počasím, jehož nebylo pamětníka. V okolí i samém Molenburku kvetlo několik ovocných stromů (hrušní). Kvetoucí macešky a sedmikrásky nebyly žádnou vzácnosti. První sníh napadl až po vánocích, nezůstal však ležeti. Rodičovské sdružení při zdejší škole Dne 27. 1. 1935 bylo ustaveno rodičovské sdružení při zdejší škole. Před tím uspořádána byla veselá dětská besídka. Po besídce přihlásilo se do sdružení přes 60 rodičů. Předsedou byl zvolen aklamací p. Cyril Slouka z Houska. Rodičovské sdružení vzalo si za úkol podporovati děti chudých místních rodičů tím, že darovalo mnoho naturálii při stravování nemajetných dětí ve škole. Také obecní rada obce Molenburku věnovala na tuto akci 200 Kč, jako čistý výtěžek ze zábavy za tím účelem pořádané. Jaro 1935 Jaro 1935 vyznačovalo se neobyčejně chladným počasím. Počátkem května dostavily se mrazy a sníh. Setí a veškeré polní práce se neobyčejně zdržely. Léto 1935 Počasí v letních měsících bylo značně suché a teplé, živelných pohrom v kraji nebylo. Úroda byla uspokojivá. Bude však pociťován v tomto roce nedostatek slámy. Také úroda brambor bude podprůměrná. Cena všech životních potřeb a zvláště masa jeví zvýšenou tendenci. Noviny jsou plny zneklidňujících zpráv o nebezpečí války, kterou hrozí zápletka mezi Itálii a Habeší. 59

Státní svátek 28. říjen Státní svátek 28. 10. byl letos obzvlášť slavnostním způsoben oslaven. Iniciativy chopila se místní osvětová komise a obecní zastupitelstvo. O neděli večer uspořádán byl lampionový průvod a vztyčena na návsi stání vlajka. Dopoledne v pondělí 28. 10. za účasti spolků a žactva s praporky vykonán hold památce padlých vojínů u pomníku. Jádro oslavy tvořila akademie, konaná večer v hostinci pí. Kalové, při níž účinkovalo žactvo zpěvy a recitacemi, slavnostní proslov pronesl předseda místní světové komise p. Bedáň Bedřich, sehrána byla od místních ochotníků div. hra „Srdcem a pěstí“. Čistý výnos této první společné oslavy věnován byl na stravování chudobné školní mládeže. Podzim 1935 Podzim roku 1935 vyznačoval se mírných a teplým počasím. Sníh napadl teprve v druhé polovici prosince a zůstal do vánoc. Na Boží hod přišla obleva a na Nový rok bylo +7°C. Fluktuace obyvatelstva Podle výpisy z farní matriky narodilo se v obci Moneburku 18 dětí. V tomtéž roce zemřeli 3 lidi. Sňatků bylo uzavřeno 10. Jest patrno, že v tomto roce byl příbytek obyvatelstva zdejší obce. ROK 1936 Sociální a kulturní poměry Tento rok probíhal v naší obci bez zvláštních rušivých událostí. Po volbě dr. Eduarda Beneše za II. prezidenta naší republiky, který razil a zastával heslo „chceš - li mír, připravuj válku“, bylo nutno lépe vycvičiti a připraviti, vyzbrojiti armádu. Počalo se zbrojiti velmi intenzivně, což se projevilo značnou měrou i v zaměstnanosti obyvatelstva naší vesnice. Brněnská zbrojovka, která stále rozmnožovala počet pracovních sil, přijímala dělníky i z naší vesnice. Dělníci, hlavně ti, kteří byli vyučeni řemeslu, vydělávali týdně až 500 Kč. Tím ovšem stoupla životní úroveň zdejších dělnických rodin, což pocítili také zdejší obchodníci na zvýšené tržbě. Ze svého výdělku mohli si dělníci zakoupiti jízdní kola, na kterých hlavně v letní době denně dojížděli na nádraží do Blanska, odkud jezdili vlakem do Brna. Z bývalých lesních dělníků, kteří přes to, že v posledních době ceny dřeva stouply až o 50 %, byli za svou práci dřevařskou špatně honorováni, stávají se lépe placení tovární pomocní dělníci. Správa revíru jen stěží našla pracovní síly, které by zpracovaly kontingent, který připadl na těžbu dřeva ve zdejším revíru. Vlivem města, mění se také život na naší vesničce, bohužel je třeba přiznat, že špatný vliv převládá. Jak by se podivil skladatel Kunc, který vydal „Molenburské písničky“, kdyby den co den slyšel zpívati mládež moderní šlágry. Nebývalou měrou pořádány také taneční zábavy, při kterých není žádnou vzácností pranice rozjařených junáků, kterým odvahy dodávají požité lihoviny. Jako muži jsou výdělečně činy i ženy a dívky, které jednak šijí vojenské prádlo (za ušití jedné košile se platilo 80 haléřů), jednat síťkují rukavice. Tento výdělek však je práci neúměrný. Zručná dělnice si denně při 12 hodinové práci vydělá 5 - 6 Kč, přičemž musí si za vydělaný obnos vybrati zboží od obchodníka, jemuž rukavice odvádějí. (Jest to sloupský žid Fein). Počasí Zima v lednu mírná, bez sněhu. Tento napadl počátkem února. Březen deštivý a 7. 3. sněžilo. V druhé polovině byly noční mrazy. Začátkem května mrazem poškozeny vegetační vrcholy lesních stromů. Červen teplý, červenec a polovina srpna deštivá. Utrpěla tím velice úroda, neboť obilí prorostlo. Deštivý podzim měl za následek, že se brambory a řepa sklízely později. V polovici prosince napadlo 20 cm sněhu, který se za oblevy o vánocích rozpustil. V noci byly mrazy až - 6°C, ve dne teplo + 5°C. Úroda Sklizeň u pícnin a sena byla dobrá. Seno se za slunných dnů koncem června a počátkem července pěkně sušilo. Žně počaly 24. 7. Obilí uzrálo skoro najednou. Výnos vzhledem k dešťům byl slabší asi o 1/3 60

normálního výnosu. V letošním roce uškodily ozimům spousty myší. Mnohý osev bylo nutno z jara zaorati. Také včelařům byl tento rok nepříznivý, snůška medu byla nepatrná. Úprava vzhledu obce Dřevaři, kteří toho roku stávkovali pro zvýšení mezd, byli v letních měsících zaměstnáni na opravách cest v katastru naší obce. Na návsi proti pomníku padlých upraveno pod košatým javorem místo pro taneční a výletové podniky. Z toho důvodu přeložen kříž, který na tomto místě stával, blíže k silnici a vysazeny u něho okrasné stromy. Čestné členství Obecní zastupitelstvo ve své schůzi, která se konala 9. 8. se usneslo jmenovati rodáka molenburské obce p. stát. rady Jana Hudce čestným občanem obce Molenburka a k jeho narozeninám mu byl dán čestný diplom. Populace - Toho roku narodilo se 9 hochů a 6 děvčat a zemřelo 5 mužů a 5 žen. Z toho je zřejmo, že přírůstek činí 5 osob. Stavby - V tomto roce vzrostl počet domů v naší obci o tři. Nové domy vystavěli: Petr Zouhar, Jaroslav Pořízka a Stanislav Kala. Petr Zouhar má popisné číslo novostavby 98, Jaroslav Pořízka č. 99 a Stanislav Kala č. 100. Poznámka kronikáře: V roce 1938 dne 5. 3. byl ve schůzi obecního zastupitelstva zvolen kronikářem říd. učitel. Antonín Talský, který byl na zdejší škole ustanoven dnem 1. 9. 1937. Poněvadž za rok 1936 nebylo v obecní kronice zápisu, učinil tento dodatečně nový kronikář, který se současně omlouvá za event. neúplnost zápisu. ROK 1937 V tomto roce zaměstnanost obyvatelstva stále stoupá, nebylo téměř nezaměstnaných, neboť zbrojařský a pomocná průmysl dosáhl ve výrobě vrcholu. Do zbrojovky byli dokonce přijímání jako pomocní dělníci i někteří krejčí, kteří doma pracovali pro tovární sklady oděvů. Vzhledem k větší zaměstnanosti a k zvýšení příjmů zdejších občanů zavedena zde (autobusová) doprava osobními auty do Brna a to 3x týdně p. Jelínkem a Krejčím. Tímto byli zdejší krejčí zbaveni starosti s dopravou svých tovarů do továren. Tato doprava také značně zvýšila příliv letních hostí, kteří touží po lesním zdravém vzduchu a občerstvující koupeli v houskovském rybníku. Počasí - Zima V lednu a počátkem února počaly sněhové vánice, které ochromily veškerou automobilovou dopravu, takže spojení s městy bylo na čas přerušeno. Nejnižší teplota v lednu byla -14°C (měřeno škol. teploměrem). V druhé polovici února nastává obleva a husté závoje mlh způsobily tvoření náledí a jinovatky. Jaro. Živelné pohromy. Léto Jaro tohoto roku bylo chladné a neobyčejně vlhké, což zavinilo zpožděné setí. Léto bylo příznivé sklizni pícnin. Den 7. červenec bude na dlouho zapsán v paměti zdejších občanů, neboť zhoubným krupobitím byli připraveni o výsledek své celoroční práce. Úroda podle posudku znalců byla zničena na 80 i více procent. Smutné žně začaly počátkem měsíce srpna, kdy sklízeli občané vlastně jen polámanou slámu a nenamlátili tolik obilí, kolik činil osev. Proto žádali postižení o odpis daní, peněžní pomoc a poskytnutí obili na příští osev.Také okopaniny, tj. brambory a řepa skýtaly žalostný pohled, neboť bramborová nať i řepné lupení byly polámány a zatlučeny do rozmoklé půdy. Plody ovocných stromů, hlavně jadernatých, doznaly značné škody, neboť jsouce potlučeny, hnily na stromech. 61

Podzim Podzim byl slunný a teply. Za pěkného počasí sklízely se brambory, jejich výnos byl žalostný, neboť utrpěly krupobitím. Teplo se udrželo do pozdního listopadů. Zima V prosinci hlásí se zima značnými suchými mrazy, jimiž značně utrpěly ozimy. Teprve ku konci prosince napadlo něco sněhu, jehož pokrývka zmírnila účinky mrazů. Význačné událostí. Hasičský sbor Hasičský sbor zakoupil za podpory obce novou motorovou stříkačku, jejíž svěcení a odevzdání do služeb celku bylo provedeno 18. 7. Kmotřenkou byla kněžna Leopoldina Salmová - Reifferschiedtová, která při své návštěvě se zapsala do pamětní knihy. Pamětní deska Janu Hudcovi Dne 4. 7. konala se slavnost odhalení pamětní desky spisovateli Janu Hudcovi na jeho rodném domě č. p. 1. Této slavnosti zúčastnili se žáci zdejší školy s učitelským sborem. Deska byla věnována Jihoslovanskou ligou. Slavností projev proslovil universitní profesor dr. Hýsek, němčický rodák. Žáci zdejší školy jednak recitovali básně, jednak zapěli sbory: „Liepa naša domovino“ a Živijó, živijó. Slavnost byla velice zdařilá a byla ukončena jihoslovanskou a československou hymnou. Škola Obecní zastupitelstvo ve své schůzi, konané dne 20. 11. 1937 se usneslo věnovati škole pozemek, sousedící se školní zahradou. Na tomto pozemku má se zříditi školka, kde by se žáci učili pěstovati ovocné stromy. Dříve však je nutno tento pozemek oplotiti. Proti tomuto usnesení byl podán některými občany protest k okresnímu úřadu, nepřísluší právo v uvedené věci rozhodovati. Pisatele velice překvapilo, že se vyskytly občané, kteří považují zřízení školky za zbytečnou „novotu,“ již řídící učitel propaguje, ač tento jim důkladně vysvětlil velký výchovný význam školní zahrady. Zajímavé je, že proti zřízení školní zahrady byli zástupci obyvatelstva sociálně slabšího, u něhož obecní přirážky činí poměrně malý obnos. Jsou to vesměs zastánci hesla „za nás to nebývalo“. Dnešní doba však vyžaduje, aby takové názory úplně vymizely z naší vesnice, neboť ustrnutí na starých zásadách by znamenalo krok nazpět a tuto zodpovědnost si nikdo nemůže dovolit. Nikdy nezapomínejme, že za své činy a jednání odpovídáme těm, kteří po nás přijdou a budou naše činy posuzovat. Cvičiště V tomto roce bylo pro tělesnou výchovu zřízeno pěkné školní cvičiště, které jest řádně oploceno. Na jeho zřízení a urovnání půdy pracovali místní nezaměstnaní. Cvičiště má podobu obdélníka těchto rozměrů: délka 85 m a šířka 20 m. Velký podíl na zřízení cvičiště má starosta obce Jan Vašíček. Našla se ovšem lidé, kteří posoudili zřízení cvičiště jako zbytečné plýtvání penězi a velice se divili, když jim správa školy nepovolila vyháněti na cvičiště husy a kozy. 62

CPO Byla ustanovena Civilní protiletecká obrana (CPO), jejímž velitelem ustanoven říd. učitel Antonín Tálský. Po ustavení CPO počato s výcvikem jednotlivých složek. Obec zakoupila dvě protiplynové masky, které jsou uloženy ve škole. Populace Tohoto roku se narodilo 8 hochů a 9 děvčat. Zemřeli 3 muži a 3 ženy. Přírůstek činí tedy 11 osob, což jest zjev potěšující. Nové domy V tomto roce byly postaveny tyto nové budovy: č. p. 101, majitel Jiří Hudec. Jest to dům vilového slohu, postavený u rybníka. Č. p. 102, majitel František Kala. Dům stojí u silnice vedle vápenek. č. p. 104. Jest to obecní domek, postavený u lesa, poblíž silnice, jež vede do Baldovce. ROK 1938 Mobilisace. Její ohlas u nás 23. 9. vyhlášena mobilizace čsl. Branné moci. Stalo se tak rozhlasem po 22 hodině večerní. Po této hodině zavládl ve vesnici neobvyklý ruch. Téměř všichni muži, jichž se výzva týkala, odebrali se do hostince, aby vyslechli další pokyny, vysílané rozhlasem a mohli splniti včas svou občanskou povinnost. Asi ke 2. hodině ranní přijíždí auto s mobilizační vyhláškou a na to je mobilizace vyhlášena obvyklým způsobem, bubnováním. Ráno v 7 hodin scházejí se záložníci v doprovodu svých žen a dětí u pomníku padlých. Pohled na loučení byl dojemná. Muži zachovávali klid a utěšovali zarmoucené ženy. Po krátkém projevu říd. učitele byla zazpívána státní hymna, záložníci usedají na povozy a odjíždějí do Rájce na nádraží. Volba starosty a obecní rady. Dne 12. Června konaly se v naší obci volby odoobecního zastupitelstva. Při volbě starostya obecní rady zvoleni: starostou zvolen Metoděj Hudec, rolník v Molenburku č. 26. Náměstkem starosty zvolen František Hudec, rolník v Molenburku č. 1. Radní: Josef Celý rolník v Molenburku č. 19., Jan Vašíček, rolník v Molenburku č. 7., Josef Celý, krejčí v Molenburku č. 20. Vodní nádrž u „Vápenic,\" u které byla naplánována úprava v r. 1940. (úprava byla až v roce 1972.) 63

První rozhlasový přijímač, používal Josef Hejč, rodák z čísla 82, který si to amatérským způsobem vyrobil asi v roce 1932 - 33. Byl jsem na baterky a poslech jen na sluchátka. Přes to tento vynález byl považován od starších lidí za malý zázrak. První rozhlasový přijímač si pořídil Teodor Kala, host. č. 24, závislý na anténě, upevněné na dvou vysokých tyčích asi ve vzdálenosti 20 m od sebe. V době kritických událostí historických v roce 1938 - 39, byly rozhlasové zprávy, napjatě poslouchány, vždy hromadně, větším počtem občanů. V kronice na straně 257 z roku 1938 je záznam o neobyčejném přírodním zjevu „severní záře“. Byl to nádherný pohled, kdy celý obzor nad lesy od Houskovksé hájenky až do koutů, byl zbarven jasně růžovou září, která přecházela čím dál výše nad obzor do fialova a v zenitu byla zvolněna jako závoj, kterým probleskovala světla mnoha hvězd. Tento zjev „severní polární zář“ trval asi 2 hodiny, neměl pamětníka a také se dosud neopakoval. Povděčnými lidmi byl vykládán jako nějaké znamení a snad byl předzvěstí druhé světové krvavé války, která byla stejně už na obzoru. A za 14 měsíců bylo 15. 3. 1939, kdy nás brala pod ochranu, německá říše a okupací udělala z naší republiky „protektorát“. I příroda se tehdy stavěla proti vůli okupantům. Teplota toho dne klesla hodně pod bod mrazu, severák přiháněl sněhové bouře, na silnicích se tvořily sněhové závoje a tak okupující „vermacht“ přebírala ochranu nás a naší vlasti. Obyvatelé byli vyzváni, aby zachovali klid a tak jen smutně se zlobou v srdcích přihlíželi, jak i v tomto nepříznivém počasí v odpoledních hodinách, začaly od Hartmanic projíždět motorizované jednotky německé armády směrem na Sloup. I v obci se některé zastavily a ve stávajících obchodech, u Hynštů a v konzumu, vykupovali potraviny, čokoládu, cukrovinky a jiné zboží za, pro okupanty upravenou měnu 1 marka 10 Kč. Končím se zápisy o práci, radostech, starostech, našich předků, a jiných událostech, které dřívějšími kronikáři nebyly zapsány. Domnívám se, že by bylo škoda, toto v zápisech vynechati. Napsal Metoděj Hudec ve svých vzpomínkách. Železnice do Molenburku. Při hledání v archivech jsem objevil i tento záměr. K záměru vybudovat železniční spojení Blansko-Vyškov došlo v období před 1. světovou válkou, kdy vznikly první tendence orientovat drážní spojení ve směru na Vyškov. Byl to v prvé řadě tzv. projekt Dráhy Moravského krasu: Rájec-Sloup-Housko-Molenburk.. Návrh byl podán Okresnímu úřadu v Boskovicích před první světovou válkou. Prosazovali ji především lidé se zájmy o výzkum a využití severní části Moravského krasu: hoteliér J. Broušek s MUDr. H. Langrem ze Sloupu a poslanec J. Šamalík z Ostrova. Jejich zájmy, s nimiž usilovali o zřízení této trati, byly spíše komerční. Na základě jejich žádosti bylo uděleno ministerstvem železnic povolení o provedení předběžných technických prací. Projekt železniční dráhy byl zadán c.k. stavebnímu radovi Dr. A. Samojedovi, který jej dokončil v lednu 1914.Trasa dráhy navazovala na zmíněnou železniční trať Brno- Česká Třebová ve stanici Rájec. První zastávkou byl Holešín, odtud stoupala ke společné zastávce mezi Petrovicemi a Žďárem, z další zastávky ve Sloupě vedla údolím potoka Luhy přes Housko do cílové stanice Molenburk, čímž se přiblížila k hranici okresu Vyškov. Zvažována byla i možnost prodloužit tuto trať ve směru na Prostějov a Přerov (přes Vyškov) a z Rájce pak přes Černou Horu do Tišnova. Délka trati Rájec-Molenburk činila 20 km a překonávala poměrně značné převýšení 300 m. Plánované vybavení této trati počítalo se dvěma parními lokomotivami, třemi osobními, jedním poštovním a pěti nákladními vozy, což znamená, že se počítalo s využitím hospodářským i turistickým. Další práce na realizaci tohoto projektu byly zastaveny v důsledku vypuknutí první světové války. Škoda, že první světová válka, která připravila o život i mnoho molenburských občanů, zastavila i budování železniční tratě do Molenburku. Nebýt toho, tak dnes by jistě 64

Molenburk vypadal zcela jinak. Při příjezdu domů bychom slyšeli průvodčího:konečnááá...... Molenburk vystupovat !!!!!!!! Z kroniky další údaje z průběhu druhé světové války, kterým jsem věnoval více prostoru, kde ještě starosta a kronikář Metoděj Hudec velmi dobře zaznamenal těžké a smutné události ve druhé světové válce. Nadřízenými orgány byly vysílány orgány k provedení domovních prohlídek, za asistence protektorátního i německého četnictva, za účelem zjištění zásob a zajištění přebytků nad samozásobitelské dávky a potřebu osiva. V naší obci tyto prohlídky vždy dobře dopadly, ovšem vždy hodně záleželo na vedoucím tohoto orgánu. Se zavedením řízeného hospodářství v zemědělství, byla současně řešena otázka zásobování. Je nutno přiznat, že zásobování obyvatelstva bylo dobře organizováno. Zavedeny byly lístky na všechny druhy potravin, později i na tabák, textil a obuv. Podkladem pro výdej potravinových i jiných spotřebních lístků, byl „kmenový list,“ vydaný každé domácnosti, na kterém byly zapsáni všichni členové, jejich stáří a povolání. Čeho jsme se nejvíce obávali, stalo se skutkem. Úředně bylo vyhlášeno rozšíření vojenské střelnice u Vyškova a do obvodu území této střelnice spadaly všechny obce od Vyškova po Drahany, Repechy, Molenburk, Lipovec, Kotvrdovice a zpět k Vyškovu, přes Podomí a Ruprechtov. Brzy se dostávaly do obce různé komise, a inženýři, kteří proměřovali a oceňovali stávající nemovitosti. Jaká bude jejich cena, to nám bylo jasné, při kurzu za 10 Kč 1 marka. Vystěhování bylo naplánováno a prováděno etapově a naše obec měla přijít na řadu koncem roku 1943 a začátkem roku 1944. Ale už tohoto roku 1942 byla vybrána rodinná vilka u rybníka č. 101, ve které se ubytoval lesmistr Mareš, který řídil správu některých polesí, na území střelnice. V některých místnostech byly i kanceláře lesního úřadu.. Ještě pro německé četníky, byt a jejich úřadovnu byl vybrán domek č. 102, jehož majitel Kala František se prozatímně přestěhoval do nájmu v č. 3. Také místnost první třídy ve škole musela být uvolněna a v ní se ubytovalo 12 německých četníků. Těžko, velmi těžko za tohoto stavu se žilo občanům. Bylo potřebí veliké obezřetnosti, aby nikde ve stávajících nařízeních ani v nejmenším nezavadil. Maně vzpomínám na tento případ. V zimě 1942 - 43 vystřídal lesmistra Mareše, který se z č. 101 odstěhoval, lesmistr Ceech (Čech). Tento byl ze Sudet, česky neuměl, anebo umět nechtěl. V září, přes jednu noc se mu z kotce umístěného na dvorku jeho bytu (č. 101), ztratili dva angorští králíci. Dvířka kotce byla vytržena, ale jiných stop nebylo. Ráno po osmé hodině, přišel do kanceláře obecního úřadu, umístěného tehdy v mém domě jako starosty, jmenovaný lesmistr, jeden gestapák a člen místní německé stanice. Žádali mně, abych jmenoval osobu, která by byla schopna krádež těchto králíků provésti. Přesvědčovali mě, že musím jako starosta všechny obyvatele obce znát, že jsem osobně za ně zodpovědný a že pachatel by mohl, když měl odvahu, vloupit se do kotce v blízkosti bytu lesmistra mohl by míti odvahu vloupit se i k němu. Rozhodně jsem odmítal někoho jmenovat, přesto, že v té době byli králíci odcizeni učiteli Grmeloviv č. 33. a Přibylovi, v č. 73. A určité osoby byly z těchto krádeží podezřívány. Bylo mně jasné, co by se se jmenovaným bylo stalo, třeba i nevinně. Tento nátlak trval přibližně dvě hodiny a v nejkritičtější chvíli se do kanceláře dostavil lesní správce Mrázek z Houska, se zprávou, že jeden králík byl spatřen na dvoře Františka Petržely v Housku č. 3. pod hranicí dříví a byl tam pravděpodobně donešen psem vlčákem p. Ptetržely. Pes byl zastřelen a pitvou se zjistily v jeho zažívacím ústrojí zbytky druhého králíka. Kolik scházelo, aby za život králíka byl obětován i život nevinného člověka. Na záchranu německé vlasti byly do říše a jejich zbrojařských podniků, totálně nasazovány mladé pracovní síly, nejen z porobených národů, ale i z protektorátu. Z naší obce byli do pracovního poměru povinně povoláni a do říše posláni: Nedoma Ladislav č. 6., Přibyl Alois č. 11., Hejč Stanislav č. 31., Javorský Alois, č. 39., Přibyl Vojtěch č. 54., Ševčík Metoděj č. 69., Ševčík Vincenc č. 78., a Zouhar Adolf č. 92. Z těchto už do svého domova se nevrátil Přibyl Alois, 11. a Hejč Stanislav 21. Kdy a kde svůj život ukončili, není známo. Přibyl Alois pravděpodobně při transportu z koncentračního tábora Buchenwaldu, byl cestou někde ubit. V důsledku porážek Němců, zostřeno také dodržování zákazu poslouchání stanic cizího rozhlasu. Na nedodržování tohoto zákazu doplatil Alois Hejč, rodák molenburský, který se usadil v Dědicích u Vyškova. Byl zatčena dle došlých zpráv musel přes celou obec na rukou nésti rozhlasový přijímač. Byl odveden někam do koncentračního tábora a jeho život se pravděpodobně ukončil v plynové komoře. Ani všechna tato opatření, neodradila nás od získávání pravdivých zpráv ve světě. Scházeli jsme se u Přibyla č. 10. a to, Grmela učitel, Pernica Josef, Ševčík Jan 50, abychom za zamčenými dveřmi a dobře zatemněnými okny, vyslechli zprávy z Moskvy a Londýna. Přibyl byl trochu radioamatér, dovedl do radiopřijímače vložit potřebnou součástku, která umožňovala poslech cizích stanic. Tyto poslechy byly vzpruhou a nadějí, že ztracená svoboda po porážce Němců bude zase získána. Naděje byly přenášeny i na ostatní občany. 65

Od naplánovaného vysídlení obcí nebylo upuštěno. Některé obce byly již vystěhovány, Rychtářov, Studnice a další v první etapě a stěhovala se druhá etapa Rozstání, Otinoves, Drahany aj. A právě do těchto obcí, které měly být přesídleny, přijížděly tlupy Besarabských Němců, usazení v zabraných usedlostech ve vesnicích na úrodné „Hané“ kolem Prostějova, aby si konfiskací obstaraly hospodářské stroje a nářadí pro svá hospodářství. Nepěkná pověst je předcházela a tak když jednoho dne v červnu, jak se kolona v doprovodu německých četníků od Hartmanic blíží, nastal v obci shon. Zánovější vozy a stroje byly zavezeny do polí a lesů, pluhy, elektromotory a cennější věci uschovány, ponejvíce zaházením ve stodolách do slámy. Přesto Němci každý dvůr, kolnu i stodolu prolezli, nalezené stroje prohlásili za zabavené, tyto očíslovali a zapsali a některé hned odvezli. Z cennějších strojů byla to čistička - mlátička z č. 3. I s elektromotorem, několik decimálních váh a orné nářadí. K odvezení dalších strojů a nářadí už nedošlo. Do obce přišlo nařízení, aby si obyvatelé urychleně zajišťovali ubytování pro přestěhování. Při okresních úřadech byly zřízeny přistěhovatelské kanceláře ve Vyškově, pak hlavní přesídlovací kancelář, které měly být nápomocni, k zajištění bytů přistěhovalcům, V těchto kancelářích se soustředily adresy, všech tak zvaných „uvolněných“ bytů celého kraje. Pořízeny byly obecními úřady. Tyto adresy byly předávány přestěhovalcům, aby pro sebe si vhodný byt zajistili. Ale i tak to byl úkol velmi těžký. V té době už bylo 16 obcí vystěhováno, z nichž se s některých ještě lidé stěhovali. Snažší opatření bytu měl ten, kdo neměl početnou rodinu, nebo měl příbuzné - známé, kteří mu k opatření bytu pomohli. Já i jiní pojezdili jsme mnoho obcí, kde měly být přesídlovaní, kanceláří byty pro přestěhovalce zajištěny, ale bez úspěchu. Byty měli už někteří přistěhovalci pro sebe zajištěny, jiné byly ve stavu neschopném k užívání. Vyžadovaly značných oprav a majitelé odmítali nechat opravu provést. Našlo se i dost jedinců, kteří přítěž odmítali, svůj volný byt přistěhovalcům pronajmout. Důvodů pro odmítnutí si našli až až, ale většinou neopodstatněných. Tak nezbývalo mnohým rodinám z řad výkonných zemědělců přihlásit se jako zaměstnanci k „Landwirtschaft,“ zemědělská farma v Molenburku, která v obci měla být a také byla v roce 1944 zřízena. Úkolem této složky bylo obhospodařovat pozemky v okrajových obcích střelnice. Také pro zaměstnance lesní správy lesní dělníky odvozce zpracovaného dříví a zřízence, zůstaly byty v obci zajištěny. K těmto přibyli ještě zaměstnanci pro vojenskou správu, na udržování střelnice, spojů a komunikací. Pro zaměstnance ČKD v Blansku, který byl přebudován na výrobu válečného materiálu, byly byty k dispozici ve vystěhovaných okrajových obcích střelnice, v Krasové a Kotvrdovicích, aby co nejméně od zaměstnávajícího podniku byli vzdáleni. Už v prvních měsících r. 1944 nastalo spěšné stěhování. Mimo obvod území střelnice se přestěhovaly rodiny majitelů nemovitostí a čísel domů: 13. Škvařil Alois do Ořechova u Uh. Hrad. 16. Procházka Jaroslav do Třebětína. 17. Bedáň Bedřich do Maref u vyškova, 19. Celý Josef st. Do Němčic. 19. Celý Josef ml. Do Lešan, 21. Škvařil Karel do Dějic u Vyškova. 22. Kovář Adolf do Lhoty rapotíny, 23. Ševčík Jan do Petrovic. 24. Kala Theodor do Pamětic u Boskovic, 25. Kopka Alois do Moravan. 32. Vaňous Jaroslav do Holštýna, 33. Grmela Josef, uč. do Vranové u Letovic. 38. Nečas Josef do Krchova, 39. Kala Jakub do (není známo) 46. Strejčková Lid. Do Krasové, 48. Skácelová Frant. (není známo) 52. Uhlíř Josef do Vavřince, 58. Přibyl František do Okrouhlé. 54. Přibyl františek do veselice, 59. Flek Josef do Dobromyslic. 60. Zukal Karel do Chrudichrom, 61. Ševčík Methoděj do Stichovic. 63. Němec Václav do Ostrova, 64. Merta…do Krasové. 66. Nedoma Josef do Sloupu, 71. Mynařík Alois do Dvou dvorů. 76. Kouřil františek do Sloupu 77. Včelař Josef do Doubravice. 79. Zouhar Alois, (neznámo) 80. Kalová Marie do Doubravice. 81. Jirušek Josef nestěhoval se 82. Kala František do Heršpic. 83. Přibyl František, do Žďáru u sloupu 84. Flek Josef do Crudichrom. 86. Kouřilová Emilie do Rájce n. Sv. 87. Zouhar Alois do Rájce n. Sv.. 88. Strejčková Marie do Doubravice 89. Novotný Adolf, nestěhoval se. 90. Mynařík Vincenc do Třebětína 91. Nedoma Josef do Těchova. 94. Strejček Josef do Kateřiny 95. Hynšt Tomáš do Dějic u Vyškova. 97. Přibyl Josef do Jehnic u Brna 98. Zouhar Petr do Třebětína. 101. Hudec Vladimír bydliště Praha 102. Kala František do Suchdola. 104. Strejček…do Trávníků 105. Včelař Josef do Maref 106. Mynařík Jaroslav do Žďáru 110. Kouřil František do Doubravice. 111. Král Adolf do Kunštátu. 66

Vysídleno bylo také několik rodin bydlících v nájmu: č. 2. Dvořák Josef do Doubravice, č. 17. Procházka františek do Třebětína, č. 21. Hejč Alois do Dějic, č. 26. Jirušková Barbora do Petrovic. Někteří zaměstnanci zemědělské farmy „Landwirschaftu,“ vojenské a lesní správy a farář se nepřestěhovali vůbec a to domov. čísel:4., 10., 26., 30., 34., 50., 55., 56., 65., 68., 70., 72., 75., 99. a 107. Ostatní z domovních čísel:3., 5., 6., 9., 14., 15., 18., 20., 27., 28., 35., 36., 37., 40., 41., 44., 45., 57., 58., 62., 72., 75., 77., 85., 96. a 99. Přestěhovali se do části obce Chaloupek a vedlejší obce Houska, které těmito zaměstnanci byly skoro úplně osídleny. Některé rodiny v Housku se také jako zaměstnanci lesní správy a „Landwirtschaftu,“ se nepřestěhovaly a tyto části Chaloupek i Houska ještě doosídlovali zaměstnanci - přistěhovalci z Hartmanic, Drahan, Rozstání a Baldovce. Také řídící školy se přestěhovala do Houska, kde v hostinci č. 1. zřízena byla učebna, pro děti všech zaměstnanců. Vyučování však začalo po prázdninách velmi pozdě, až koncem listopadu. Do Krasové se přestěhovaly rodiny z čísel: 31., 43., 49., 51., 67., 69., 100., 108. a 109. Do konce září byly vystěhovány a přestěhovány rodiny ze všech budov, které přicházely v úvahu. Z celkového počtu 111. Budov zůstalo obydleno včetně č. 3., kde bydlel správce Landwirtschaftu, č. 95., které upraveno na byt velitele kanceláře a vojenské správy, č. 102., sídla německé četnické stanice a č. 101., byt lesmistra a jeho kancelář, 45 domů, to je něco přes 40%. Ostatní domovské objekty sloužily na dobu od října 1944. Do konce dubna 1945 jako přechodné ubytovací ubikace pro wermacht, odkud odcházeli na střelnici na cvičení. Za těch několik měsíců budovy tyto byly značně zpustošeny. Dřevěné části byly vytrhávány, rozsekávány na topení, zdi otloukány, komory, sklepy, chodby, používány jako záchody a podobně. Snad i toto řádění, byly poslední záchvaty nacistického zuření. Lesní správa Mollenburg Byly to tklivé chvíle, když jednotlivé rodiny loučily se svými spoluobčany, s rodnými domky a s celou obcí a odjížděly vstříc nejisté budoucnosti, ale s nadějí, že se brzy vrátí, vždyť už sami Němci přijímali, že hodně ustupují do předem připravených pozic. Nepomáhalo ani to, že okny obchodů, veřejných budov, i na vratech a zdích malováno bylo písmeno V „vítězství“ a k tomuto měl pomoci i jeden zabavený kostelní zvon. Dne 28. 10. 1944, právě v den výročí získání samostatnosti bývalé ČSR, byla německými úřady převzata samospráva, předány veškeré knihy a písemnosti a tyto odvezeny do Vyškova. Tím zanikla „obec Molenburk“ jako obec a stala se jen územím vyškovské střelnice. Mohla očekávat osud jako sousední obce: Hartmanice, Otinoves a další, kde již začínaly dílo zkázy granáty ze cvičení střelby děl. Byla tu však naděje. Němci svou frontu posunovali stále blíž a blíž k hranicím říše i protektorátu. Několikrát toho podzimu při jižním větru bylo slyšet bubnovou detonaci bomb z leteckých náletů. Bývala to bombardována Vídeň a jiná rakouská města. Také i nad obcí přeletěly velké skupiny (více jak 100) nepřátelských letadel ve velkých výškách. Síla německé branné moci velmi slábla. Na pozemcích v katastru obce Molenburk a v části i Hartmanic začala hospodařit 67

„Landwirtschaft,“ takhle Komandantůra zvaná. Začátkem května, přivedeny z „Kozí Horky“ u Vyškova koně (16) a také přiváženy stroje a nářadí. Pozemky oseté oziminami byly zabrány. Proveden byl je osev jařin, ječmene ovsa a krmné řepy. Výměra 3 až 4 ha byla osázena brambory. Tyto práce prováděny byly příliš pozdě, v druhé půli května a v červnu a proto také sklizeň až na brambory byla podprůměrná. Pro koně tohoto hospodářství byly adoptovány konírny, chlévy a kůlna v č. 3. V obytné části zřídil si byt „správce.“ U stodoly č. 5. Urychleně byla stavěna „ovčárna,“ ve které ustájeno do zimy asi 200 kusů ovcí. Pro potřeby nákupu životních potřeb zemědělců, byl pro Molenburk i Housko, ponechán jeden obchod „Budoucnost,“ v č. 33. Potravinové lístky byly vydávány zásobovacím střediskem v Lipovci. V provozu zůstal také hostinec č. 24. Lesmistr si nechal zřídit ke svému obydlí příjezdovou cestu. Materiálu bylo použito z vápenic, ve kterých se už vápno nepálilo. Začátek roku 1945 urychlil spád probíhajících událostí. Válečná fronta se očividně blížila. Rudá armáda překročila hranice Německé říše, boje se přesunuly na německá území a po dobytí Dukelského průsmyku i na území Slovenska. Přestávalo ubytování vojenských jednotek pro výcvik na střelnici. Správce zemědělské farmy byl povolán k vojenské službě a nahražen správcem, který neovládal znalost zemědělských prací. Už v březnu bylo teplé počasí a tak správce byl přesvědčován, že je nutno začít s jarním osevem. Toto bylo podnikáno s přesvědčením, že osivo, které bude zaseto, už Němci neodvezou, ani jiným způsobem nebude zničeno. Fronta se přesunula přes hranice a bojovalo se na území protektorátu. Za tichých večerů bylo slyšet rány z děl a také pro Němce přelety nepřátelských letadel byly častější. Dvakrát bombardováno bylo i Brno. K 5. květnu se i v těchto místech začala německá armáda odpoutávat od nepřítele. Třebaže zdejší silnice není důležitým spojem, odsunujícími se vojenskými útvary ani ve dne ani v noci netrhla. Povozů, různých motorových vozidel, aut a motocyklů projelo směrem od Hartmanic, stovky každou hodinu. Také kolona - opravna tanků dostala rozkaz k odsunu. Ale to nebyl odsun, byl to přímo útěk před nepřítelem. Veškerý materiál z aut, opravárenské stroje, nářadí, součástky a jiné velmi cenné zboží, jako rozhlasové přijímače, různý textil apod. byl svezen na náves před č. 18 na hromadu, tam polit benzínem a zapálen. Do Molenburka se před ustupující frontou odsunula také kolona asi 25 ti aut - vojenská opravna tanků. Byly umístěny na dvorech při budovách a také dobře zamaskovány. Panoval zde velmi čilý ruch. Jedny poškozené tanky přijížděly, opravené odjížděly, takže hřmot promíšený ranami z děl s přibližující se fronty neustával. Tento ruch vyvrcholovával v prvých dnech měsíce května. Bylo už jisté, že fronta v nejbližších dnech se přežene i naší vesnicí a proto byla podnikána některá opatření. Cennější potřeby byly zakopávány, zásoby potravin ukládány do sklepů a tyto také upravovány jako kryty. Při přímém zásahu bomby, nebo granátu byla malá naděje na záchranu i z těchto sklepů. Němci pak s prázdnými auty prchali do Čech, vstříc „prý americké armádě.“ Tento chaos, zběsilý útěk před rudou armádou trval až do 8. Května, kdy se zdálo, že celý svět je v pohybu. Obzor nad lesy za Houskem byl v různých místech zatažen stoupajícímy sloupy černého dýmu a vzduch byl rozechvíván zvukem častých výbuchů a detonací. To Němci za sebou vyhazovali do vzduchu mosty a jiná zařízení, aby nebyli brzy dostiženi. Hladký ústup německé armádě, i v přísunu a odsunu válečného materiálu, ztěžovaly skupiny partyzánů, kteří v blízkém i vzdálenějším okolí vyvíjeli zvýšenou činnost. Bylo to 8. května, kdy tento ústup Němců vrcholil. K 10 té hodině dopoledne nastal nečekaný obrat. Celá masa vozidel se náhle zastavila. Vozidla, která byla už za Houskem se obracela a i ostatní sjížděla na lesní cesty, a když nestačily cesty, tak mimo ně a všechna prchala k lesům na Žďárnou. Auta, tanky a děla, která v polním těžko sjízdném terénu uvízla, byla posádkou opuštěna a tyto ponechány svému osudu. Tažní koně od kanonů byly odpřáhnuty a nikdo se nestaral, co se s nimi stane. Panika tato a šílený útěk způsoben byl tím, že někde v předu, přehražena byla ústupová silnice, Rudou armádou a tak další ústup byl tím směrem znemožněn. Za němci postupovala také Rudá armáda a tak jim nezbylo, něž v útěku bočními cestami hledati záchranu. Pokud Němcům stačil čas, snažili se zanechaný materiál ničit. Auta a tanky byly zapaloványn a nebo alespoň svrženy z větších srázů k demolování. Tak i z břehu před domkem č. 38. bylo svrženo asi 6 nákladních aut, ale že němcům se poškození zdálo nedostatečné, chtěl, anebo měl příkaz jeden voják opuštěná vozidla pancéřovou pěstí více demolovat. To se mu však stalo osudným. Střela předčasně vybuchla a vojáka na místě usmrtila. Byl Němci zakopán v břehu před uvedeným domkem. V okolí vesnice havarovalo dalších šest nákladních aut, 7 tanků a zanecháno několik děl. Po okolí bylo dost také poztráceno a rozháženo dost válečné munice. Po útěku Němců, nastal klid. Jen v dálce, časté detonace a sloupy dýmu a požárů byly náznaky hroutící se moci německé říše. Tak neslavně končil poslední den okupace Čech a Moravy. Napsal Metoděj Hudec. 68

Válečná výzbroj německé armády zanechaná v Molenburku a protektorátní peníze Moje vzpomínky na okupaci. Zuřila druhá světová válka. I na vesnici se těžko žilo. Tatínek práce moc neměl, hospodářství jsme měli malé, jenom drůbež, slepice, husy a jak říkávala naše maminka kačenky a kačeny a v králíkárnách, zvláště na jaře, vždy hodně králíků. O ty jsme se museli starat my čtyři kluci a starosti jsme předávali vždy tomu nejmladšímu. Maminka pocházela z gruntu a tak jsme měli štěstí, že nám babička občas přinesla mouku, vajíčka a vždy také trochu másla a sádla a nám klukům zvláště v zimě jablíčka. My kluci ulítaní jsme mívali stále hlad. Dneska si to absolutně děti nedovedou představit, co je to pořádný hlad. Vzpomínám si třeba, jak maminka dělala lívance, na které jsme se vždy těšili. Nejdobřejší bývaly se třešněmi. Na zahradě jsme měli třešeň černici, která bývala rok co rok plná malých sladkých černých třešní-ptaček, které jsme my kluci natrhali a ty se zamíchaly do těsta na lívance. Tak jsme od nejstaršího až k tomu nejmladšímu stávali u plotny, kde na litinovém plechu maminka smažila lívance. Nastavili jsme dlaně a maminka usmažený lívanec hned z plechu nám dala do dlaně, my jsme si ho přehazovali z jedné ruky do druhé a udělali u plotny místo druhému. A tak to šlo stále dokola, až maminka řekla: „tak kluci již nedostanete nic, musí něco zbýt tatínkovi.“ Na nás také ještě zbylo, ale až po obědě. Pro obyvatele Molenburka byla ohlášena druhá světová válka již 25. ledna 1938. Obyvatelé zdejšího kraje byli velice překvapeni přírodním úkazem „severní září.“ Tento jev byl vykládán občany jako varující znamení, jako předzvěst druhé světové války, která byla již na obzoru. V tomto roce lidé spěchali se žněmi, byli nějak moc vystrašení co se ve světě děje. Brzy na podzim se sešli sousedé u rádia, které bylo v Molenburku jen jedno a poslouchali prezidenta, který oznamoval mobilizaci. Ženy honem sháněly nějaké jídlo pro své muže nebo sourozence, kteří museli narukovat. Každý měl velký dřevěný kufr se svým prádlem a ostatními potřebami. Všichni občané je vyprovázeli, jejich ženy a také mnozí příbuzní s pláčem. Odloučení však netrvalo dlouho, muži se postupně smutní vraceli, protože nás Hitler zabral bez boje. Bylo jen pár šarvátek na některých části hranic. Také můj tatínek musel při mobilizaci narukovat, ale brzy se vrátil. Narukoval do Frenštátu a byli ubytováni ve škole. Po pár dnech dostali rozkaz odevzdat zbraně a byli propuštěni. Frenštát zabírali Němci. Pan řídící vnutil tatínkovi některé obrazy ze školy, říkal, že by je Němci spálili. Tatínek měl problém jak je vzít, protože většinu cesty musel jít pěšky. Po pár dnech přišel domů již v noci a ukazoval nám obrazy Masaryka, Upálení mistra Jana Husa a Žižky. Tyto obrazy jsme potom museli uschovat a až po válce jsme je zase pověsili. A skutečně, jak to občané při polární záři předvídali, za 14 měsíců bylo 15 března 1939, kdy nás brala pod ochranu německá říše a okupací udělala z naší republiky „Protektorát“. I příroda se tehdy stavěla proti okupantům. Teplota toho dne klesla hodně pod bod mrazu, severák přiháněl sněhové bouře a na silnicích se tvořily sněhové závěje. A v tomto čase okupující armáda přebírala v ochranu naši vlast. Obyvatelé byli vyzváni, aby zachovali klid a tak jen smutně se zlobou v srdci v tomto nepříjemném počasí v odpoledních hodinách začaly od Hartmanic přijíždět motorizované jednotky německé armády směrem na Sloup. Část se jich také zastavila u nás v naší obci. Jak zjistili, kde je obchod, tak hned nakupovali. Byli překvapeni, jak je to u nás levné. Kupovali vše, hlavně čokoládu, cukrovinky a jiné 69

různé zboží. Kupovali jak u „Hynštů,“ tak také naproti v „Budoucnosti.“ Jakpak by to pro ně nebylo levné, když pro okupanty byla upravena měna. Za jednu marku dostali deset korun. Část okupantů také projížděla celou vesnici. Přijeli na motocyklech, promrzlí. Přijeli také do „Chaloupek,“ kde jsem bydlel. Vzpomínám, jak lidé vycházeli před své domky a čekali, co bude dál. Němci se ale dlouho nezdrželi, zastavili, něco pokřikovali na občany, ti však hned raději se rychle vrátili do svých domků. Všichni v Molenburku měli strach, co bude dál. Začala okupace, a žilo se velice zle. Psal se rok 1943 a naše obec se také postupně vystěhovávala. My jsme bydleli v Chaloupkách, na okraji Molenburku a protože tatínek byl švec, tak jsme se nemuseli, jako někteří další řemeslníci stěhovat, a to z toho důvodu, že bude opravovat a šít těm co tu zůstali boty. Jenomže také hodně musel sloužit Němcům, protože v Molenburku byla zřízena komandantůra. Rodiče již delší dobu pomýšleli na koupi krávy. Měli jsme pár měřic polí a na obdělávání by se kravka jak tatínek říkal, hodila. Také by byla zvláště v době války velmi vhodná k obživě. U domku jsme měli malý chlév, ve kterém jsme chovali nyní jenom kozu. A právě s tímto stěhováním se tatínkovi doneslo, že se musí vystěhovat i obec Podomí, a že jeden sedlák tam prodává již mladou stelnou krávu, kterou nemůže vzít do nového bydliště. Protože vše spěchalo, tatínek tam zajel na domluvu a tak mne tatínek hned druhý den odpoledne vzal se sebou a šli jsme pěšky přes Baldovec, Rozstání, Marianín a Krásenko do Podomí koupit krávu. Na mne to byla dosti dlouhá cesta, ale byl jsem již trénovaný, tak nám cesta většinou lesem pěkně ubíhala. Bylo krásné počasí, konec srpna, v lese i na lukách plno kvítí a všude to vonělo krásnou přírodou. Do Baldovce jsme šli celou cestu kolem potůčku, kde tekla voda a kolem luk bylo plno pěkných květin. Na prožívání této krásy ale nebyl čas. Museli jsme spěchat. Za necelé dvě a půl hodiny jsme byli v Podomí u hospodáře. Tam mně paní ze statku dala koláč a také já, více jak tatínek jsem byl zvědav na naši krávu. Sedlák jí vyvedl na dvorek, kde bylo vidět, že se statek chystá na stěhování. Všude plno nářadí, různých věcí z hospodářství a domu, vůz naložený až po okraj nábytkem, prostě bylo to velmi smutné. Kravička to byla moc pěkná. Moc se mi líbila. Byla strakatá a také ji říkali Stračena. To jí také u nás zůstalo. Nebyla moc velká, trochu do šířky a bylo vidět, že je dobře krmená a ošetřovaná. Byla pěkně čistá, vyhřebelcovaná. Pro tatínka začalo to nejdůležitější, licitace, kolik bude kráva stát. Peněz jsme moc neměli. Tak se domlouvali, licitovali a nakonec se na cenu domluvili. Tatínek zaplatil, a že se budeme chystat domů. Pantáta ale nedal a povídá. „Josefe, takové kup se přece musí zapít.“ Nedalo se nic dělat a tatínek musel s pantátou do hospody. Tam bylo srocení lidu, sedláci se domlouvali, kdo a kam se stěhuje a se strachem se spolu loučili. Čas ale ubíhal a tatínek s hospodářem se nevraceli. Již jsem vypil druhý čaj, pojedl koláčů a venku bylo již tma. Po dlouhé době se oba vrátili, na tu těžkou dobu i veselí a my jsme se s tatínkem vydali s kravičkou domů. S počátku se šlo s veselou, ale ta se postupně vytrácela a co nejvíce jsme spěchali domů. Byla to těžká doba, všude Němci, kterým jsme se vyhýbali jak čert kříži. Jak jsme přišli do Rozstání a potom již do Baldovce, tak tatínek se již uklidnil a lesní cestou z Baldovce jsme byli za chvíli doma. Tam bylo boží dopuštění. Všichni nás čekali, i když bylo hodně přes půlnoc. Všichni byli zvědaví na naši kravičku. V dnešní době si to již ti mladší nedovedou vůbec představit, co to bylo za štěstí, mít doma krávu. Hned ráno jsme všichni měli ke snídani kravské plnotučné mléko a to byla neskutečná pochoutka. I když naši rodiče měli čtyři děti a jen jednu krávu, ale i tak jsme museli část mléka odevzdávat komandantuře. Kravička nám sloužila dlouhá léta, měla několik telátek a také jsme s ní obdělávali všechna naše políčka. Nevím, jak bychom bez ní tu válku přežili. Okolo Molenburka bylo vystěhováno již 13 vesnic a Němci chtěli vystěhovat také Molenburk. Někteří již byli vystěhováni v Housku. Z okolních vesnic byli občané vystěhováni a také z naší vesnice byla po krátké době většina občanů vystěhována. Do Molenburka byl nasazen komandant, který se nastěhoval do nejlepšího stavení v Molenburku, do vily Hudcových. Byla zřízena komandantůra, která řídila život v celé obci. Do obce byl zaveden telefon do nově zřízené četnické stanice. Vrchní správce komandantůry nechal starostou svolat občany, kteří nebyli vystěhováni a dával rozkazy, co a jak se bude v Molenburku dělat. V Molenburku zůstali někteří sedláci, lesní dělníci a řemeslníci. Náš tatínek jako obuvník zůstal na opravy bot jak občanům, tak i okupantům. Postupně se situace zhoršovala. Musely se psát německy různé nápisy, nejdříve na úřadech, potom na obchodech. Také obec byla přejmenována na „Molenburg, bezirk Boskowitz.“ Ve škole se začala učit povinně němčina, nejprve se musela naučit a zpívat německá hymna a jiné německé písně. Stali jsme se protektorátem „Böhmen und Möhren“. Prezidentem se stal Dr. Emil Hácha. Němci začali odvádět na práci do Německa muže i ženy narozené v roce 1921. Z Molenburka odvedli dva. Jeden po náletu v Německu utekl a vrátil se domů s nadějí, že ho již nebudou hledat, ale zmýlil se. Našli ho, zase odvlekli a již se zpět domů nevrátil. Také druhý se z totálního nasazení již nevrátil. Později jich odvedli ještě několik. Občané, kteří zůstali, museli začít odevzdávat obilí, prasata a dávky z prasat. Tak se také zabíjelo na černo, ale bylo to ve strašném strachu. Muselo se zatemňovat a také na vesnici se nesmělo svítit. Němci vydávali samé vyhlášky se zákazy. Vyhlašoval je ještě obecní bubeník. Velkou událostí také bylo, když na louce u Panské skály havarovalo německé letadlo. Piloti se zachránili. Němci rychle letadlo odvezli. V Šošůvce zase byli nějaký čas ubytování ruští zajatci asi partyzáni. Lidé s dětmi 70

tam chodili a dávali jim chleba a oni zase jim dávali různé hračky, holubice, medvědy, zobající kuřátka a jiné různé věci. Za chleba, nebo něco k jídlu byli velmi vděčni. Po okolí chodilo hodně partyzánů a utečenců. Lidé se však hodně báli, protože za to, že je jenom nenahlásili, hrozila smrt. Také u Šošůvky byli zavražděni dva četníci, snad proto, že Němcům nahlásili, kde jsou partyzáni. Jednou v noci k nám tatínkův kamarád ze Sloupu dovedl ruského partyzána, který se chtěl co nejdříve dostat ke Kořenci do lesů, kde byli partyzáni. Tatínek mu dal svoje oblečení, maminka ještě v noci napekla buchty a ráno jsme se vydali celá rodina do „Průšek,“ kde jsme měli pole, sekat žito. Rusovi dal tatínek také kosu a šli jsme cestičkami na pole. Co ale čert nechtěl. Komandant jel na projížďku na koni, a jak nás uviděl, tak hned za námi. Jak nás dostihl, tak se ptal, kam jdeme a kdo to s námi jde. Tatínek povídal, že jdeme „síct“ žito a že mu jde pomoci také švagr z Vavřince. Komandant přikázal, aby tatínek k němu přišel pro boty, které potřebuje opravit a jel dál k mlátičce, kontrolovat výmlat obilí. Bylo to strašné. Tatínek, jak jsme přišli na pole, hned odešel s Rusem do lesa, tam ho předal „drvařům“, kteří ho zase zavedli za Žďárnou. Já si ještě pamatuji, jak ve Sloupě zase pověsili partyzána a lidi i nás školáky tam vyvedli pro výstrahu, abychom se na to dívali. U nás byla nastolena komandantůra a na vile u rybníka jak se říkalo, se zabydlel vrchní komandant, vrchní správce a ten na koni objížděl a kontroloval práci na poli. Správce komandantůry nechal obdělávat pole vystěhovaných občanů v Molenburku a okolí a na nich se pěstovalo obilí, hlavně žito a pšenice. Obilí se odvádělo do Německa a šlo na frontu. Němci se snažili sebrat, co se dalo. Také z kostela se museli sundat dva největší zvony a odevzdat do továrny na výrobu munice pro frontu. Zůstal jen umíráček. Lidé při tom plakali. Byly také zakázány zábavy, ale mladí si často našli nějakou příležitost, aby se pobavili a zatancovali. Nemělo to ale nikdy tu správnou veselou náladu. Tak to ve strachu utíkalo a byl rok 1944. Do Molenburku přišli mladí němečtí vojáci, kteří zde prodělávali výcvik. Byla velká zima a tak vojáci, kteří pochodovali při cvičení i do okolních dědin přicházeli na kost zmrzlí, protože byli špatně oblečení. Bydleli v prázdných domech, které občané museli opustit a topili, čím se dalo. Nejprve vytrhali ploty, potom vše co bylo v domech dřevěné a dokonce řezali na půdách i krovy. Také se chodili ohřívat k lidem a chtěli něco k jídlu a nepohrdli ani pečenými brambory. Ještě, k tomu dodám, že zde měli také opravárenské dílny, kde opravovali vojenskou výzbroj. To byli většinou invalidi. My kluci z dědiny jsme chodili zase za cvičícími vojáky po cvičení a oni jak byli zmrzlí, tak zahazovali nevybuchlé náboje, aby bylo brzy po cvičení. My jsme je sbírali a ve škole ve Sloupě měnili se spolužáky za vše možné, hlavně za kousek chleba, nebo rohlík od pekaře ve Sloupě. Němci měli také hlad. Špatně je krmili a tak se k nám chodili ohřát ke kamnům, seděli na zemi u kamen a maminka jím dávala teplé brambory, a někdy i trochu mléka. Oni nám zase za jídlo donášeli cukr, kterého měli dostatek. Také v Molenburku zavřeli školu a chodilo se učit do Houska, do hospody. Tady zůstalo asi 15 rodin, takže děti se tam vešli. \"U Honzáků \"(Škvařilů) (to byli největší sedláci), byli nasazeni polští Němci, kteří měli dohled nad komandanturou, aby lidi pilně pracovali. Tam se velmi často scházeli a chlastali. Ten první musel ale na frontu a přišel nový, invalida bez nohy. Lidé mu říkali Ola, protože stále naříkal, jak ho bolela noha óla, óla. U Kalů, v novém domku u silnice zase Němci zřídili četnickou stanici, četníci tam měli dobré spojení a jejich činnost spočívala v tom, že hlavně hledali partyzány. Někteří sousedé, jen pozdě večer, chodili poslouchat Londýn do jednoho domku, kde měli rádio. Bylo to nebezpečné. Přes vesnici již často začala přelétávat letadla, celé roje, která bombardovala okolí Brna a jiná města. Výbuchy bylo slyšet i ve vesnici. Jednou také přelétalo letadlo a shazovalo německé letáky „HITLER KAPUT!“ Němci se začali strachovat, začínali balit. Odjeli četníci, správce a všichni kdo mohl. Do dědiny přijížděly kolony aut, Němci spali, kde mohli. Vše ničili. Pod Jankovýma se svahu pouštěli auta, ničili je také, jak se v rychlosti dalo. Chtěli také vyhodit školu a dům Hynštových. K tomu však naštěstí nedošlo. Všechno zařízení naházeli na hromady, polévali benzínem a zapálili. Nikdo si nesměl nic vzít. V lese pod pilou svezli hromady munice a tu tam odpálili. Byl to strašný výbuch, střepiny létaly po celé vesnici. Zůstal po tom obrovský kráter a několik zlomených velkých borovic. Štěstí, že střepiny nikoho nezabily. Den bylo klidno. Devátého května ráno začaly přes Molenburk jezdit kolony aut plné po zuby ozbrojených Němců. Bylo to hrozné. V jedenáct hodin se vše obrátilo. Němci se dověděli, že od Sloupu a Ostrova jedou Rusové. Začala strašná panika. Němci ujížděli, kde mohli, auta i tanky zapadaly na loukách, ty Němci rychle opouštěli a utíkali do lesů. Tak asi v Molenburku skončila druhá světová válka. 1945. Skončila okupace Čech a Moravy, vzpomíná ještě Metoděj Hudec. Začali se vracet první vystěhovalci. Pro řízení obce byl ustaven první národní výbor a prvním předsedou zvolen František Přibyl č 10. S přistěhováním dalších občanů se MNV rozšiřoval a postupně zastával funkci Voráč Josef č. 75., Kuchař Josef č. 93. A posléze Celý Josef starší č. 19., který tuto funkci zastával až do voleb v roce 1946. Z majetných občanů se nevrátil Vašíček Jan z č. 7. Který získal hospodářskou usedlost po vystěhovaných Němcích v Chornici u Jevíčka a Kupka Alois z č. 25., který v Moravanech, kde byl vystěhován, zakoupil si nějakou nemovitost a zde svůj majetek prodal sestře a švagrovi Julii a Raňholdu Sloukovým. 71

1946. Zima proběhla normálně. Dne 22. 4. bylo na ustavující schůzi stolařských dělníků, založeno družstvo, jež mělo název „Dělnický dřevoprůmysl v Molenburku.“ Toto družstvo bylo výrobní a čítalo 22. zakládajících členů. K řízení družstva bylo zvoleno představenstvo a prvním předsedou se stal Jaroslav Pořízka č. 99. Mistrem, vedoucím výroby se stal Ševčík Cyril č. 62. Práce administrativní, účetní i zaopatřování všech potřeb pro provoz prováděl František Přibyl č. 53. Provozní finanční prostředky družstvo získalo složením členských podílů a tento činil nejméně 1.000 Kč. Na podílech bylo složeno 100.OOO Kč. Z tohoto podílu byl koupen a zaplacen domek č. 47. Od Fondu národní obnovy a tento svépomocí všech členů adoptován a upraven na provozní dílny. Stroje a některá potřebná zařízení bylo také získáno od Fondu národní obnovy, konfiskované po odsunutých Němcích. Druhou organizací v tomto roce založenou bylo „Zemědělské strojní družstvo.“ Členy družstva se stali všichni výkonní zemědělci v obci. I někteří s menší výměrou, jímž zemědělství nebylo hlavním posláním. Doufali, že v družstvu, které bude míti možnost si opatřovat těžší zemědělské stroje a jiné mechanizační prostředky, k lehčímu a intenzivnějšímu obdělávání půdy, k docílení větších výnosů, zvýší se také jejich životní úroveň. Předsedou druýstva se stal Kašpárek Metoděj č. 5. Do své správy družstvo převzalo mlátičku - čističku 48, obilní žačku a z akce Urna, dostalo koupit traktor značky „Farmal,“ americký výrobek. Ze zbylých vraků válečných vozidel, si pořídilo vlečku za traktor a tak zahájilo činnost: dovozem a odvozem různých materiálů pro potřeby občanů a odvážení lesních výrobků. Ve žních traktor se žačkou vypomáhal v pokosu obilovin a na mlátičce provýděn byl výmlat obilí. Úroda na polích byla dobrá. Sklizňové práce byly včas a beze ztrát skončeny. Také předepsané dodávky byly bezezbytku splněny a toto bylo pobídkou, že na ukončení žní byly uspořádány „dožínky“ se všemi starými zvyky a scénkami. V album fotografií M.N.V. jsou zachovány snímky z dožínek jako: čelo průvodu, jízda krojovaných chlapců a děvčat na koních, jízda správce v kočáře, taženém kravou aj. Byly to první dožínky po druhé světové válce a pravděpodobně tohoto druhu i poslední. 72

Olina Hynštova, Gusta Hynštova a Zdenka Kašpárkova 73

74

Trochu vzruchu do poklidného života v obci doneslo i očekávané vypsání voleb do místních, okresních i krajských Národních výborů. Pro volby do Místního národního výboru jmenovaly všechny čtyři strany své kandidáty a při volbách byli zvoleni: Za stranu Československých komunistů: Jirušek Josef č. 81, Mynařík Alois č. 15, Kouřil František 110, a Ptáčník Vladimír 56. Za stranu Sociálních demokratů: Zouhar Pavel č. 49 a Včelař Josef č. 105. Za stranu Československou lidovou: Hudec Metoděj č. 26, Bedáň Bedřich č. 17, Celý Josef starší č. 19, Ševčík Pavel č. 20, Hynšt Tomáš č. 95, Havlík Leopold, farář a Procházka Jaroslav č. 99. Za stranu Českých socialistů: Přibyl František č. 53, a Flek Josef č. 59. Celkem MNV čítal 15 členů. Předsedou byl zvolen Metoděj Hudec č 26, náměstkem Kouřil František č. 110 a členy rady: Mynařík Alois č. 15, Bedáň Bedřich č. 17 a Přibyl František č. 53. Prvý úkol MNV byl splnění požadavku ČSAD na postavení garáže. Vzpomínka RNDr. Františka Tonara, potomka z rodu Hudců (Hadamů) z č. 1 v Molenburku na P. Františka Hudce. Brzy uplyne 140 let od narození dalšího významného rodáka Molenburka a tak si trochu zavzpomínejme. P. František Hudec se narodil v Molenburku 16. července 1878 jako nejmladší ze šesti dětí v rodině Karla a Františky Hudcových - „Hadamových“, hospodařících na zemědělské usedlosti č. 1. Po vychození obecné školy v Molenburku, dal ho otec studovat na klasické gymnázium v Brně ul. Legionářů, dnes Třída kpt. Jaroše, kde v roce 1896 maturoval. Po maturitě studoval na bohosloveckém semináři v Brně. Na kněze byl vysvěcen dne 25. listopadu 1900. V prvních pěti letech svého kněžského života vystřídal několik farností, kde působil jako kooperátor (pomocný kněz farářův – kaplan, katecheta v rozsáhlé farnosti). V roce 1901 začínal jako druhý kooperátor v Třešti. Ještě téhož roku byl přeložen na kooperátorské místo v Doubravici nad Svitavou. Roku 1904 byl jmenován kooperátorem v Lukově u Moravských Budějovic a v roce 1905 v Alt Hartu. (Dnes Staré Hobzí, německy Alt Hart, se nachází v okrese Jindřichův Hradec. Městečko Staré Hobzí leží v nejvýchodnější části Jihočeského kraje). V letech 1906 až 1918 působil jako kaplan a katecheta v Brně- Židenicích. V prosinci 1918 byl jmenován farářem v Brně-Zábrdovicích, kde pak působil 30 let až do konce svého života v r. 1936. Při vedení farního hospodářství a domácnosti na faře mu pomáhaly po nějakou dobu střídavě jeho neteře Marie, Anna a Františka, dcery jeho staršího bratra Karla Hudce. Po nějakou dobu poskytoval na faře i ubytování dalším synovcům a neteřím svých bratrů a sester, kteří studovali nebo pracovali v Brně. Za působení P. Františka Hudce v Zábrdovicích patřily pod zábrdovickou farnost též Židenice spolu s Juliánovem. S rozvojem průmyslu koncem 19. a počátkem 20. století došlo v Židenicích k velkému nárůstu obyvatelstva a u věřících vznikla snaha postavit si vlastní chrám. Této myšlenky se tehdy ujal mladý zábrdovický katecheta P. František Hudec, který se stal hlavním iniciátorem stavby nového kostela. Na jeho podnět se v roce 1910 ustavil „Spolek pro stavbu katolického chrámu v Židenicích-Juliánově“ (dále je Spolek), s cílem postavit v Židenicích nový kostel a zřídit samostatnou duchovní správu (farnost). Předsedou Spolku byl zvolen P. Josef Vašina, pokladníkem P. Fabián Matoušek a jednatelem P. František Hudec. V průběhu tří let Spolek získal přes 1300 členů a již roku 1911 zakoupil za 95.000 Kč stavební pozemky o rozloze 29. 810 m (téměř 3 ha) pro stavbu nového kostela. Nadšení Spolku a jeho aktivita hned na počátku 2 narážela na odpor místních proticírkevních, protiklerikálních kruhů. Odpor protiklerikálů však nadšení výboru a členů Spolku nezlomil. V roce 1914 chtěl Spolek zahájit výstavbu nového kostela. V důsledku vypuknutí první světové války v r. 1914 byla však stavba na neurčito oddálena. Spolek svou činnost nezastavil, schůze i valné hromady členů spolku dále probíhaly, ale nad vším se vznášel temný stín První světové války a vše bylo poznamenáno úsporným válečným hospodářstvím. S vlastní stavbou kostela v Židenicích na Gajdošově ulici se započalo až v roce 1932 podle návrhu architekta Claudia Madlmayra, jehož návrh byl vyhodnocen jako 75

nejlepší. Kostel byl postaven v letech 1932–1935. Posvěcen byl dne 27. října 1935 brněnským biskupem Dr. Josefem Kupkou a zasvěcen sv. Cyrilu a Metoději. Tímto aktem bylo dovršeno dlouholeté úsilí Spolku pro stavbu nového kostela v Židenicích. Hlavní úkol stanovený již v r. 1910 byl tak splněn. Pohled na nový kostel sv. Cyrila a Metoděje na Gajdošově ulici v Brně-Židenicích Samostatná farnost v Brně-Židenicích byla zřízena až 1. října 1953. Do té doby patřily Židenice a Juliánov pod duchovní správu farnosti zábrdovické, kde až do roku 1936 byl farářem P. František Hudec. Bohužel necelý rok po vysvěcení nového židenického kostela P. František Hudec v srpnu 1936 .zemřel.ve věku nedožitých 59 let. P. František Hudec trpěl dlouhodobě žaludeční nemocí. Několikrát se léčil v Brné i Karlových Varech, kam pozval i svého staršího bratra Vincence, který trpěl podobným neduhem. Přes veškerou léčebnou péči P. Hudec nakonec zákeřnému onemocnění 3. srpna 1936 podlehl. Skonal tiše v časných ranních hodinách v nemocnici na Žlutém kopci. P. František Hudec pracoval neúnavně až do poslední chvíle svého života i jako rada biskupské konsistoře, ordinariátní komisař a angažoval se i v dalších oblastech duchovní správy. Po celý život žil velice skromně. Byl šetrný, spořivý, přísný až asketický. Po své smrti zanechal jistou finanční hotovost. Ještě za svého života pořídil závěť a majetek, především peněžní hotovost, odkázal duchovní správě a zčásti příbuzenstvu početné rodiny. Vykonavatelem své závěti a poslední vůlí pověřil svého synovce Jaroslava Hudce, který v té době studoval bohosloví v Brně. P. František Hudec nezapomínal na rodný Molenburk: Za svého života svůj vztah k Molenburku projevoval různými aktivitami, jak je patrné ze zápisů molenburské farní kroniky a publikace Antonína Jiruška: „Jak si občané Molenburka a Houska budovali svůj kostel“: - Např.: dne 22. prosince 1902 po náhlé smrti milovaného otce Karla Hudce, dlouholetého starosty obce Molenburka a kostelního hospodáře, hluboce zarmoucení jeho synové a dcery pořídili vlastním nákladem na památku po zemřelém otci pro kostel novou Křížovou cestu. Záležitost byla svěřena nejmladšímu z dětí zemřelého, P. Františku Hudcovi, toho času kaplanu v Doubravici nad Svitavou, který výjevy (obrazy) jednotlivých zastavení Křížové cesty objednal u Antonína Mühla, akademického malíře v Nové Pace v Čechách. Ozdobné rámy dal zhotovit zdejšímu dovednému stolaři Františku Paděrovi. Nová Křížová cesta byla v kostele zavěšena 2. července 1903, den před vizitací biskupské konzistoře v Mollenburku. Svěcení i pobožnost Křížové cesty vykonal syn zemřelého P. František. - V roce 1929, dne 10. listopadu posvětil P. František Hudec novou sochu sv. Terezičky za 1050 Kč, které byly sebrány od různých dárců. - V roce 1924, dne 7. září byl posvěcen pomník padlých vojínů z Molenburku ve světové válce a také dva nové zvony. Pomník posvětil P. František Geduš, děkan ze Sloupu za přísluhy zdejšího rodáka P. Františka Hudce, faráře ze Zábrdovic. Promluvu při slavnosti svěcení měl P. František Hudec. 76

- Těsně před svátky vánočními v r. 1936 byly pořízeny na základě jeho odkazu v poslední vůli věžní hodiny na kostele, nákladem 12.000 Kč. Pohřeb P. Františka Hudce se konal ve čtvrtek dne 6. srpna v 10 hod. ze zábrdovického chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Pohřeb byl slavný za veliké účasti lidu. Po obou stranách ulice, jimiž se pohřební průvod ubíral, stály husté špalíry obecenstva, od zábrdovického kostela až na židenický hřbitov, kde byl P. František Hudec pochován. Celkový pohled na místo posledního odpočinku a nápis na kříži pomníku. Svatá přijímání za pana faráře Havlíka. 1948. Jaro nastalo velmi brzy a s jarem mnoho práce a politické události posunuty byly do pozadí. V plánu i rozpočtu obce bylo provedení oprav všech cest a spojů v obvodu obce. Jakmile byly jarní polní práce skončeny, započato s opravami. Z hromad v polích byl navážen materiál kámen, tento urovnán na cestách a roztloukán. Na povrch byla navážena drobná drť od Šošůvských vápenek. V mnoha místech nadělány i z betonových rour propusty. Tak opraveny byly cesty: od vápenic po celé Chaloupky. Z Chaloupek spojovací cesta do plotek, k hospodě a k silnici na náves. Ze silnice na dolní část obce až k č. 41 a silnička k Baldovci. Takže některé tyto cesty nepotřebovaly oprav až do dnešních dob. Tyto opravy si vyžádaly značného nákladu a na úhradu byla získána 50% subvence. Značnou starost způsobilo mládeži získání místa na zřízení hřiště, 77

kde by byl vykonáván různý sport. Šlo zejména o sport „fotbal,“ a oddíl pro provozování tohoto sportu, byl při místní tělocvičné jednotě „Sokol“ ustaven. I tato otázka byla vyřešena. Pro hřiště získány pozemky „U vápenic.“ Pozemky byly v mírně svažitém terénu a jejich úprava na hřiště si vyžádala značné množství manuální práce. I tento úkol byl splněn. Na zřízení hřiště mládeži, hodně vypomohli i starší občané, příznivci sportu, zejména fotbalové hry. Fond národní obnovy, který měl likvidovat škody vzniklé okupací a válečnými událostmi, uhradil v tomto roce občanům škody a náklady způsobené vystěhováním, škody na budovách a škody na pozemcích. Místnímu „Zemědělskému strojnímu družstvu,“ byly poukázána částka 1,000.000Kč, na nákup zemědělských strojů a vybudování družstevního domu, kde by byla umístěna kancelář, strojní prádelna, 1949 Po okupaci první novostavbou rodinného domku provedl Jan Hejč v místech kdysi stávajících vápenic a jeho domek označen byl číslem 112. Se stavbou rodinného domku také začal Mynařík Karel č. 69, kterážto stavba v rámci stavební obnovy mu byla povolena na vlastním pozemkuu silnice a jeho starý domek stojící na téže parcele v řadě v Chaloupkách byl likvidován. Na sklonku roku 11. 12., byla pořádána veřejná schůze občanů, na které masové organizace přednesly své pracovní plány a závazky na výstavbu obce, pro druhý rok dvouletého plánu. MNV učinil tento závazek: 1. pořídit kinoaparát, 2. Spolupracovat na postavení družstevního domu JZD, 3. Upravit rybníček u vápenic. Žabárňa u kovárny a vápenice. Tyto změny měly odezvu i v naší obci. Likvidována byla prodejna konzumního družstva „Budoucnost,“ v místnostech domu č. 33 a obchod Tomáše Hynšta převeden na družstevní podnik „Jednota.“ Prodejna zůstala v č. 95 a vedoucím se stal Tomáš Hynšt. Uvolněná místnost prodejny Budoucnost, byla od majitelky domu č. 33 Barbory Kalové pronajata MNV. Původní obchod obchod a nově postavený dům s obchodem pana Hynšta a Pan Hynšt 78

V naší obci byl utvořen přípravný výbor JZD, jehož úkol byl nadále přesvědčovat zemědělce, ke vstupu do družstva. Předsedou přípravného výboru JZD byl zvolen Kašpárek Metoděj č. 5. Tomuto výboru byl předán národní správou i majetek bývalého zemědělského strojního družstva, to jest traktor, vlečka a hospodářské stroje. Výbor převzal také prostředky poskytnuté fondem národní obnovy v roce 1948 na vybudování družstevního domu a prádelny i s úkolem, tuto budovu vystavět. V plánu MNV bylo zřízení tohoto roku místního rozhlasu. I tento úkol byl splněn. Firma „Elektra“ z Brna dodala rozhlasové zařízení a firma „Chaloupka“ z Boskovic dodala ampliony a provedla instalaci vedení v obci. Z obecního lesa „Štoblových skalek,“ který obec dostala jako samostatnou enklávu do vlastnictví ze zestátněného majetku knížete Hugo Salma v Rájci, byly dovezeny sloupy. Občané brigádnicky vykopali doly pro sloupy, tyto postavili a upravili pro instalaci vedení a rozhlas byl dán do provozu. Tak definitivně byla skončena činnost funkce „obecního bubeníka“ Tuto obstarával obecní sluha tohoto času Jan Hejč a bubnováním asi na osmi místech v obci svolával občany k poslechu různých zpráv a nařízení, které pak hlásil. Rozhls mimo brigádnických prací občanů si vyžádal nákladu 101.330 Kč a tento obnos byl uhražen: sbírkou od občanů 39.000 Kč, výnosem ze slavnosti „předání rozhlasu“ 4.470 Kč, z obecní pokladny 15.860 Kč a zbytek investiční půjčkou. Molenburk byl přičleněn k okresu Blansko. V září, na schůzi občanů bylo jednáno o přejmenování obce.ONV navrhoval, aby obec byla přejmenována na Bohdalevsko, nebo Bohdalůvka, dle původního názvu tohoto místa ze 14.tého století. Z řad občanů byl podáván návrh na název: Karlov, Lipiny, nebo Hudcov. Z archivu brněnského kraje, však bylo sděleno, že není vhodné měnit a není příčiny název obce Molenburk, že zní německy a tak zůstalo při starém pojmenování obce. Rok 1950. Vládním usnesením ku konci roku 1949, byla zastavena činnost vedení matrik farními úřady. Tato činnost přešla na národní výbory, a soustředěna byla jen ve větších obcích, vždy i pro několik obcí společně. Vedením matrik byl pověřen MNV ustanovený matrikář, který byl k tomuto úkolu proškolen. Matrikář prováděl v knihách zápisy o narození, sňatcích a úmrtí občanů a vydával o tomto žádané úřední doklady. Uzákoněno bylo usnesení, že občané, vstupující do manželství, byli povinni uzavřít napřed sňatek občanský. Pro tento účel byl při národních výborech, pověřených vedením matrik, zřizovány sňatkové síně, vybavené k tomuto účelu sloužícím zařízením. MNV v Molenburku , byl také pověřen vedením matrik pro občany Molenburka a Houska a sezdáváním ve sňatek vstupujících občanů. Prvním matrikářem se stal Cyril Němec, učitel měšťanské školy ve Sloupě, ale rodák a bydlištěm v Molenburku. Sezdáním novomanželů je zákonitě ustanoven předseda MNV a nebo jeho náměstek. V obci jako sňatková síň, prozatím k tomuto účelu upravována byla kancelář MNV. Prvním zápisem matrikáře o narození dítěte byl zápis Dany Zouharové nar. 14. 1. 1950 v č. 92. Prvními občanskými sňatky provedené sezdávajícím předsedou MNV Metodějem Hudcem byly: 14. 1.1950 Oldřicha Klusáka a Marie Hejčové z Houska a1. 4. 1950 Anny Němcové č. 70 z Molenburka a Drahomíra Ambrože z Nivy. První úmrtí zaznamenáno matrikářem 21. 7. 1950 Josefa Fleka z č. 91. Z Molenburka. V březnu se po čtyřleté činnosti jako předseda MNV, ze zdravotních důvodů, se této funkce vzdal Metoděj Hudec. Jmenovaný také stal v čele obce jako starosta přes šest roků v nejhorších dobách, v létech 1938 až 1944. Úřad předsedy MNV převzal náměstek Antonín Hlouch č. 14. Po nařízené reorganizaci národních výborů se stal předsedou Kouřil František č. 110 v květnu tohoto roku členy rady MNV byli akčním výborem národní fronty jmenováni: Strejček Josef č. 94, Hudec Metoděj č. 26, Josef Celý ml. Č. 19 a Josef Flek 4.59. V rámci rozpočtových nákladů, byly na obci provedena jen oprava některých polních cest. Ani stavba družstevního domu nepokračovala podle plánované doby. Dostavěny byly jen základy, do úrovně podlah. Se stavěním zdí z cihel už nebylo začato. Stavebního materiálu naveženo bylo dostatek. Toto bylo zaviněno postižením předsedy přípravného výboru JZD Kašpárka Metoděje, vleklou chorobou a pro tuto už nemohl jmenovaný, potřebné, pro pokračování stavby zajišťovat. Družstevní podnik „Dělnický dřevoprůmysl v Molenburku“ velmi dobře prosperoval. Velmi tíživě nesli nedostatek prostoru ve stávajících pracovních místnostech, a proto uvažovali a také se už dohodli na postavení nové budovy pro rozšíření podniku. Místo pro stavbu už si vyhlédli na pozemku, loouce u Chaloupek majitelů Vašíčka Jana č. 7 a Františka Hudce č. 1. S majiteli bylo navázáno jednání o odprodeji pozemku a s úřady o povolení stavby. Vzpomínal Metoděj Hudec. 79

Cyril Němec, 1. matrikář, devadesátiletý kovář Silvestr Přibyl Za léta 1950 až 1970 se mi npodařilo skoro nic zjistit. Bydlel jsem sice v Molenburku, byl jsem v učení, potom na vojně a stavěl jsem si rodinný dům. Nepamatuji si na nic převratného, jen jsem chodil na brigádu na stavbu kulturního domu a při žních k mlátičce a na svoz obilí. 3. června 1963 ráno, vypukl lesní požár nedaleko houskovského rybníku. Rychlým zásahem molenburských a houskovských občanů byl velmi rychle uhašen. V roce 1964 sloučením obcí Molenburk a Housko vznikla obec Vysočany, s místními názvy Molenburk, housko, které byly zachovány. Zásluhou naší molenburské farnosti, byla provedena velká oprava našeho kostela a fary. Byla provedena nová omítka kostela a opravena střecha fary. Rok 1970. V listopadu napadla velká spousta sněhu. Sníh spůsobil velké škody v lese. Do poloviny května zůstal na mnoha místech ještě ležet sníh. 22. května 1971 byl slavnostně posvěcen nový zvon. ROK 1971. Nový kronikář Jiří Javorský se ujal pokračování naší kroniky. Celý rok proběhl v duchu příprav a realizace voleb do národního výboru. Následkem politických událostí v roce 1968 následující konsolidace hospodářských a politických poměrů ve státě byly volby odsunuty a funkční období poslanců se o několik let prodloužilo. Během roku probíhaly schůze složek Národní fronty, veřejné schůze NV a KSČ, na kterých se projednával a vysvětloval volební program na příští volební období. Pro informaci občanů bylo v klubovně kulturního domu utvořeno agitační středisko. Zde si mohli občané prohlédnout úspěchy v práci složek o výstavbě a životě v celém okrese i vrcholné úspěchy občanů i složek (vyznamenání, diplomy), které byly umístěny na tabuli cti. Velice pomohli zaměstnanci stolařské provozovny, kteří se souhlasem vedení družstva zajistili materiál a zbudovali v klubovně nástěnkovou stěnu, na které byly všechny agitační materiály upevněny. Za jejich pomoci byla též čelní stěna v klubovně obložena kostrou za účelem zjednodušení práce při dalších výzdobách klubovny. VOLBY Volby proběhly dne 27. 11. 1971 ve dvou volebních místnostech. V molenburské části volili občané v sále kulturního domu a v houskovské části v pohostinství Jednoty (Klemsa č. 17). Do národního výboru bylo zvoleno 19 poslanců. Z toho 13 poslanců zůstalo z původního národního výboru a 6 poslanců bylo nových. Volby proběhly hladce a všichni kandidáti byli zvoleni. Poslancem do ONV za obec vysočanskou byl zvolen s. Flek Josef č. 84. 80

Kronikář a pozdější ředitel školy Jiří Javorský se svou třídou. Stanislav Ševčík, předal svoje zápisky novému kronikáři Jiřímu Javorskému. Pořídil a také uchoval spoustu fotografií z těch dob, které mi ochotně předal, mnohé jsou v knize uveřejněny. První ustavující schůze byla 19. 12. 1971 v sále kulturního domu. Na této schůzi byli zvoleni funkcionáři a poslanci rozděleni do jednotlivých komisí. Předsedou byl zvolen s. Antonín Jirušek č. 128, vedoucí odboru \"Projekce automatizace řízení podniků,\" v k.p. Metra Blansko. Celodenním tajemníkem zůstal s. Zouhar Adolf č. 92. Do rady MNV byli zvoleni následující poslanci: Blažek Alois č. 42, ředitel školy, Strachoň Bohumil č. 124, slevač ČKD Blansko, Včelařová Helena, č. 105, učitelka ZŠ Ostrov u Macochy, Kosorin Pavel č. 65, řidič OSD Blansko, Mynařík Josef č. 135, dřevomodelář ČKD Blansko. Dále byly zvoleny čtyři komise: Kulturně školská - 6 členů (1 člen KSČ), Pro veřejný pořádek - 4 členové (3 členové KSČ), Výstavby - 4 členové (3 členové KSČ), Finančně rozpočtová - 3 členové (2 členové KSČ) Práce národního výboru se zúčastní také dva aktivisté z řad občanů. Tajemníkovi byly stanoveny hodiny pro strany v pondělí a ve středu 81

v době od 7:30 - 12:00, 13.00 - 16:30 hod. Ke dni 31. 12. 1971 byl příjem MNV 673 000 Kč, vydání 656 000 Kč, zůstatek 17 000 Kč, příjem z vlastních zdrojů 23 000 Kč. Ostatní finanční požadavky byly kryty z rozpočtu ONV. Během roku bylo odpracováno 4 480 brigádnických hodin na neinvestiční výstavbě a 6 612 brig. hodin na investiční výstavbě. Antonín Jirušek řed. šk. Alois Blažek Bohumil Srtachoň Josef Mynařík Pavel Kosorin Tajemník MNV Adolf Zouhar. Pro zlepšení života důchodců předalo JZD sociální komisi NV 5. 000 Kč. Poněvadž jsme se již přesvědčili, že obhospodařování pozemků ve velkém je nejvýhodnější, dohodla se většina členů JZD, že sjednotí i své záhumenky a o hospodářské výsledky se rozdělí. Protože bylo počasí v tomto roce mimořádně příznivé, dosáhli zemědělci dobrých výnosů obilovin.V tomto roce byla poprvé na celé ploše provedena přímá kombajnová sklizeň obilovin v kooperace s JZD Lešany, okr. Prostějov. JZD v současné době obhospodařuje 350 ha orné půdy, ve středisku chová 96 krav, 140 kusů mladého dobytka, 35 prasnic, 150 prasat na výkrm. Všechny dodávkové úkoly JZD plnilo. Plánovaná jednotka 24 Kč byla dodržena a kromě jednotek bylo vyplaceno ve formě výsledných prémií. ÚPRAVA OBCE Během roku byla provedena úprava a asfaltování silnice přes Vysočany do Šošůvky. Současně bylo též provedeno vyasfaltování místních komunikací. Také byla provedena kanalizace v délce 200 m. Pro rozvoj sportu a lepší využití obyvatelstva bylo v houskovské části obce zbudováno brigádnicky hřiště pro odbíjenou. Započato bylo s úpravou požární nádrže před samoobsluhou. 82

Tak vypadal pohled od kovárny ke kostelu z roku 1972. Kaštan ještě stál, ale již tam bylo připraven kámen na úpravu rybníčka na krytou vodní nádrž. V tomto roce bylo započato s úpravou rybníčku (žabárny), kterou plánoval v roce 1940 upravit starosta Hudec. Celá úprava, byla dokončena až s otevřením čekárny a s tím nové zastávky autobusů v roce 1974. MOTORISMUS Také naši obec zasáhl všeobecný rozvoj motorismu. Ročně přibývá asi 5 automobilů, motocykl nebo moped je téměř v každé domácnosti. Protože Vysočany leží na hlavní cestě mezi Blanskem a Prostějovem, jezdí často autobus do Blanska a do Drahan. Kromě toho je též dobré autobusové spojení s Adamovem a Boskovicemi, kam dojíždí mnozí do zaměstnání. Antonín Jirušek s manželkou 83

Tak to vypadalo ze stejného místa v roce 2012 OSLAVY Jako každý rok, tak i letos se obec zúčastnila oslav 1. máje. Průvod vyšel od garáží ČSAD, na hřišti vyslechli občané slavnostní proslov představitelů NV a KSČ. Dále průvod pokračoval do části obce Houska, odkud odjeli účastníci autobusy na hlavní oslavu do Ostrova. Při závěrečném hodnocení se průvod naší obce, s velkým počtem účastníků, a hezkých alegorických vozů, umístil opět na jednom z nejpřednějších míst. POLITICKÝ A KULTURNÍ ŽIVOT V obci pracuje velmi dobře sbor pro občanské záležitosti, který provádí vítání dětí do života, předávání občanských průkazů, besedy s důchodci, pohovory se snoubenci, rozloučení se zesnulými, blahopřeje při životních jubileích, zlatých a diamantových svatbách. Také přestárlým občanům se snaží všemožně pomoci. Důchodci využívají zlevněných obědů v místním pohostinství, staří občané dostávají uhlí a jsou jim zajišťovány drobné posluhy. Na obědy doplácí MNV 80% jejich ceny. Během roku pořádají složky NF plesy a taneční zábavy. Jedenkrát týdně je promítán v sále kulturního domu film, jedenkrát měsíčně film pro děti. Na podzim se uskutečnila přehlídka filmů, na které byly promítnuty čtyři nejúspěšnější filmy. V každé domácnosti najdete rozhlasový přijímač, téměř každá domácnost vlastní televizor, gramofon nebo magnetofon. 84

SPORT V obci se aktivně hraje kopaná se střídavými úspěchy. Doposud hrálo mužstvo TJ Sokol v okresním přeboru, avšak letos pokleslo do druhé poloviny tabulky a následkem reorganizace bylo přesunuto do 3. třídy. Rybník Polačka je pronajat rybářským spolkem ČKD Blansko. Také v tomto spolku jsou zapojeni někteří naši občané. Po celý rok ošetřují rybí násadu a pravidelně pořádají podzimní výlov rybníka. POHYB OBYVATEL Každoročně se počet hybatel obce zvyšuje asi o 8 - 10. Občané vesměs v obci zůstávají, opravují staré a staví nové rodinné domky. Obec umožňuje každému kulturní i společenské využití v zájmových organizacích, občané se mohou zúčastnit sportovních zájezdů, kulturních zájezdů do divadel i na jiné kulturní a společenské akce. Též se mohou zúčastnit rodinné rekreace v tuzemsku i zájezdů do zahraničí, vesměs do socialistických států. ROK 1972 - VÝSTAVBA OBCE Nový národní výbor si hned od počátku vedl velmi dobře. Rychle zorganizoval závěrečné práce a dokončení požární nádrže před samoobsluhou Jednoty. Též v části obce Housko byla před požární zbrojnicí, na místě malého a nevzhledného rybníka, pěkná otevřená požární nádrž. V září byla zahájena přístavba školy. Byly zbourány kůlny, které této úpravě překážely, a začal se též navážet stavební materiál. Do konce roku byly zbudovány základy. Při těchto hlavních pracech a na jiných drobných opravách bylo odpracováno 11 204 brigádnických hodin, z toho 6 612 hodin na investiční a 4. 592 hodin na neinvestiční výstavbě obce. 85

Nahoře - brigádnická činnost v Molenburku, Přibyl, Král a Kratochvíl v Houskovském lomu OBČANSKÝ VÝBOR V HOUSKU Na veřejném plenárním zasedání v Housku byl na návrh Rady MNV zvolen občanský výbor, která se skládal ze dvou poslanců a pěti občanů. Občanský výbor měl usnadnit veřejnou a budovatelskou činnost v obci a usnadnit občanům v části obce Housko vyřizování různých požadavků a záležitostí. Předsedou OV byl zvolen s. Kosorin Pavel č. 65, člen KSČ a poslanec národního výboru. Místopředsedou se stal s. Nedoma Josef č. 9, jednatelkou s. Klusáková Anežka. Dále byli zvoleni následující občané: Zouhar Jan, Veselý Mojmír, Zouhar František, Kuběnová Marie, poslankyně NV. POČASÍ V průběhu roku bylo počasí v mezích normálu, avšak 7. 6. ve 14 hodin začalo pršet a tento déšť přešel v průtrž mračen s krupobitím. Pamětníci prohlašují, že to byla druhá největší povodeň tohoto století. Krupobití způsobilo velké škody na porostech řepy, brambor a obilovin. Centrum krupobití přišlo od Protivanova a pokračovalo přes vodárnu JZD, Housko, směrem k Holštejnu. Z pole u vodárny bylo splaveno obrovské množství ornice do rybníka. 86

JZD V sále kulturního domu uspořádali členové JZD 9. 2. 1972 výroční schůzi s občerstvením a taneční zábavou. V únoru bylo přestěhováno představenstvo do nových kanceláří ve středisku na opravářskými dílnami. Dosavadní budova kanceláří byla věnována národnímu výboru pro rekonstrukci na celodenní mateřskou školku. Hodnota budovy činila 280 000 Kč. Místní JZD vlastní jako přidruženou výrobu kamenolom v místní části obce Housko. Molenburští důchodci při sklizni lnu, 87

Krojovaní molenburští občané. MÁJOVÉ OSLAVY Hlavní oslavy 1. máje probíhaly opět v Ostrově. Občané prošli v průvodu celou obcí a odjeli do Ostrova. Obec reprezentovaly v průvodě kromě velkého počtu občanů též dva alegorické vozy - vůz KSČ a vůz JZD. S těmito vozy jsme v Ostrově velice uspěli, neboť ostatní zúčastnění vesměs alegorie nepoužívali. V rámci oslav májových dnů byl 9. května pořádán lampionový průvod, který vyšel z části obce Housko, prošel obcí a položil věnec k pomníkům padlých. ZVYKY A OBYČEJE Z náboženských svátků má v naší obci dlouholetou tradici pouť u příležitosti svátku Cyrila a Metoděje, jímž je zasvěcen místní kostel. V tyto dny přijíždí do Vysočan mnoho bývalých rodáků, známých a příbuzných rodin, aby se alespoň jednou za čas setkali se svými příbuznými a přáteli a společně pobesedovali. Již týden před tím přijedou do Vysočan artisté s cirkusem, houpačkami, kolotočem a střelnicí. V sobotu a v neděli bývají v kulturním domě taneční zábavy, na hřišti prodávají členové TJ Sokol pivo a uzené párky. ZAMĚSTNÁNÍ Většina obyvatelů je zaměstnána mimo vesnice, vesměs v blanenských závodech: ČKD, METRA, ADAST Blansko, OSP nebo v adamovském závodě ADAST. Někteří též dojíždí do boskovických závodů KRAS a MINERVA. V místním provozu STOLAŘI Blansko pracuje asi 50 zaměstnanců. Deset občanů též pracuje v JZD. Některé ženy pracují pro CENTROFLOR Olešnice. Vyrábějí voskované květiny. Jiná síťují pro vojsko, rybáře a sportovce sítě ze silonových provazů. ROK 1973 - VÝSTAVBA ŠKOLY Již v dubnu bylo započato s dalšími pracemi na výstavbě části základní školy. Občané byli zváni na brigády podle brigádnických obvodů. Téměř všichni občané se na vyzvání brigády zúčastnili, takže stavba pokračovala rychlým tempem. V suterénu byla zbudována kotelna, sklepní místností a garáž. Celé přízemí přístavby zabrala tělocvična, která doposud v obci velmi chyběla. V prvním poschodí byla zbudována třída a kabinet, v podkroví byl přistaven byt pro učitele, která se skládá ze tří místností a sociálního zařízení. Ve staré budově byla vyměněna všechna okna, rozšířil se byt ředitele o jednu místnosti, vpravo od obchodu byla zřízena šatna a knihovna. V celé budově bylo zavedeno ústřední topení a provedeny všechny instalace. Kolem školy bylo zbudováno nové oplocení a školní zahrada byla o několik metrů zkrácena, aby mohl být vedle školy vybudován parčík a chodník. Do 25. 8. byly dokončeny práce na škole i v jejím okolí. Na zahájení 88

školního roku bylo uskutečněno slavnostní otevření školy, kterého se zúčastnil předseda ONV s. Přibyl a 1. tajemník OV KSČ s. Ludvík Opletal. ÚPRAVA OBCE Kromě této hlavní akce pokračovaly i nadále ostatní práce v obci. Byla vybudována kanalizace od č. 28 (Novotný Anděloslav) ke škole. Koryto v zemi bylo vybagrováno, trubky brigádnicky položeny a traktorem s radlicí zahrnuty. Od školy ke hřišti a od kostela ke kulturními domu byly zbudovány chodníky, na které byla položena betonová dlažba, před kulturním domem bylo použito broušených teracových dlaždic. Chodníky byly velmi potřebné, neboť na hlavní silnici bývá dosti velký provoz. Důchodci na brigádě při pokládání obrubníků kolem silnice, dole Mynaříkovi (Poldovi ) na brigádě u Kult. domu. 89

Tak to vypadá v roce 2013 na hřišti a před samoobsluhou 90

Fotografie ze slavnostního otevření opravené a rozšířené školy.Jsou brány z filmu, proto nekvalitní. Bohuš Strachoň a kluci Poldovi ROK 1973 - VÝSTAVBA ŠKOLY Již v dubnu bylo započato s dalšími pracemi na výstavbě části základní školy. Občané byli zváni na brigády podle brigádnických obvodů. Téměř všichni občané se na vyzvání brigády zúčastnili, takže stavba pokračovala rychlým tempem. V suterénu byla zbudována kotelna, sklepní místností a garáž. Celé přízemí přístavby zabrala tělocvična, která doposud v obci velmi chyběla. V prvním poschodí byla zbudována třída a kabinet, v podkroví byl přistaven byt pro učitele, která se skládá ze tří místností a sociálního zařízení. Ve staré budově byla vyměněna všechna okna, rozšířil se byt ředitele o jednu místnosti, vpravo od obchodu byla zřízena šatna a knihovna. V celé budově bylo zavedeno ústřední topení a provedeny všechny instalace. Kolem školy bylo zbudováno nové oplocení a školní zahrada byla o několik metrů zkrácena, aby mohl být vedle školy vybudován parčík a chodník. Do 25. 8. byly dokončeny práce na škole i v jejím okolí. Na zahájení školního roku bylo uskutečněno slavnostní otevření školy, kterého se zúčastnil předseda ONV s. Přibyl a první tajemník OV KSČ s. Ludvík Opletal. 91

ÚPRAVA OBCE Kromě této hlavní akce pokračovaly i nadále ostatní práce v obci. Byla vybudována kanalizace od č. 28 (Novotný Anděloslav) ke škole. Koryto v zemi bylo vybagrováno, trubky brigádnicky položeny a traktorem s radlicí zahrnuty. Od školy ke hřišti a od kostela ke kulturními domu byly zbudovány chodníky, na které byla položena betonová dlažba, před kulturním domem bylo použito broušených teracových dlaždic. Chodníky byly velmi potřebné, neboť na hlavní silnici bývá dosti velká provoz. Před samoobsluhou byl skácen kaštan a na jeho místě bylo 15. 5. započato se stavbou čekárny pro cestující. V celé obci bylo provedeno nové asfaltování silnice a při této příležitosti byly vyasfaltovány také téměř všechny vedlejší komunikace. Během roku byla též zbourána a odklizena stodola v č. 95 (Hynšt Tomáš), ve které byla dříve opravářská dílna JZD. JZD Letos opět byla svolána výroční schůze, která se uskutečnila 8. 2. v kulturním domě. Na schůzi byly zhodnoceny výsledky za uplynulý rok. Zemědělci též oslavili 20. výročí založení JZD ve Vysočanech. Zakládajícím členům byla předána čestná uznání a Met. Hudec č. 26 byl odměněn pamětní medailí ministerstva zemědělství. V jarních měsících bylo velmi nepříznivé počasí. Často pršelo až do května. Přes nepřízeň počasí byly pěkné obiloviny a vysoká sklizeň sena. Třída ředitele Štěpánka. Do konce roku byly dostaveny první čtyři rodinné domky družstevní výstavby a byly předány do užívání členům: Dvořákovi, Čachotskému, Kašpárkové a Tomáškovi. Hodnota jednoho domku činí 280 000 Kč. V soutěži životního a pracovního prostředí získalo JZD 2. místo v okrese a bylo odměněno částkou 15 000 Kč. Potom postoupilo do celostátního kola a zde se umístilo opět na 2. místě. Za tento úspěch bylo odměněno diplomem a částkou 70 000 Kč. Diplom byl předán předsedovi Pavlu Ševčíkoví v Přerově ministrem zemědělství s. Nágrem. VEŘEJNÁ ZELEŇ Před kostelem u vjezdu na hřbitov byly skáceny dva vzrostlé stromy a před domem J Kouřila č. 93 byla skácena velká lípa na žádost vlastníka domu. Jako náhrada byl zbudován park vedle školy a druhý park před 92

domem Žofie Grmelové č. 33 kolem obecní pumpy. V těchto místech se doposud otáčely autobusy. Po zbudování parku se autobusy točí u garáží ČSAD. 1. MÁJ V oslavách 1. máje nastala v tomto roce značná změna. Celostátně byla zrušena menší májová střediska a z tohoto důvodu jsme byli přesunuti do Blanska. Oslavy v obci byly organizovány stejně jako v předešlých letech. Do Blanska byly vypraveny tři alegorické vozy, a to: KSČ, JZD a Stolařů Blansko. 93

Brigády občanů. ROK 1974 - VÝSTAVBA OBCE Hned v jarních měsících, jakmile sluníčko začalo hřát, pokračovali občané s národním výborem ve výstavbě obce. V květnu bylo započato s přestavbou mateřské školy v části budovy kulturního domu, kterou za tímto účelem poskytlo národnímu výboru JZD. Během roku byla též dokončena autobusová čekárna. Je to velice hezká stavba. Rohy jsou obloženy vápencem, uvnitř je obložena dubovými deskami a keramickými obkladačkami, s dvěma lavicemi a stolem na odkládání zavazadel. Otevřením čekárny byly dvě nynější zastávky (u Nové ulice a u domu Tomáše Hynšta č. 95) zrušeny a autobus zastavuje pouze u nové čekárny. Před kulturním domem, ale i v jiných částech obce byly zabetonovány základové šrouby a k nim byly připevněny stožáry pro slavnostní vlajkovou výzdobu. Také letos se prodloužila veřejná kanalizace o další dva úseky, a sice od č. 27 (Mynařík L.) po č. 100 (Kala St.) a od č. 38 (Nečas M.) po č. 90 (Mynařík). V části obce Housko bylo upraveno okolí pomníku padlých. Terén kolem byl urovnán, oset trávou a osázen keři růží. Před pomníkem byl zbudován taras a chodník. V bočních ulicích bylo pokračováno v budování chodníků. Pro větší pohodlí cestujících, užívajících autobusové dopravy, byla pod záštitou občanského výboru Housko vybudována na místě původní autobusové zastávky pěkná zděná a prosklená čekárna. Při všech těchto akcích bylo odpracováno 2 476 hodin na investiční a 4 478 POČASÍ, KRUPOBITÍ Počasí v tomto roce bylo pro zemědělce příznivé, očekávala se velká úroda všech zemědělských plodin. Ve večerních hodinách 13. 7. však postihlo celý katastr (ve větší míře část obce Housko) silné krupobití. Obiloviny byly poškozeny od 30 - 80 %. Hodně byl poškozený také len, bob, směsky a kukuřice. Situace byla řešena následovně: porosty obilovin, poškozené nad 80 % byly zesilážovany, případně sušeny a granulovány na kooperační sušce v Šošůvce. Na zbývajících plochách pak byl výnos až 45 q/ha, v části obce Housko však jen 15 až 18 q/ha. Protože JZD užívalo sálu v kulturním domě a sál postrádá vhodné vytápění, poskytlo MNV částku 50 000 Kč na výstavbu ústředního topení. 1. MÁJ Oslavy 1. máje proběhly opět v obci a hlavní oslavy v Blansku. Z obce byly vypraveny i čtyři alegorické vozy: KSČ, JZD, LDV STOLAŘI, ČSČK. Celá obec byla jako vždy pěkně vyzdobena. NÁVŠTĚVA ZE SSSR V únoru navštívil naši obec zájezd sovětských občanů z kolchozu Abinsk, u Krasmodaru. Hosté přijeli v odpoledních hodinách, prohlédli si provozovnu stolařského družstva, navštívili středisko JZD a školu. Potom byli jednotlivě občany zváni do jejich domácností, kde byli pohoštěni a navazovali s našimi občany přátelství. Večer se sešli všichni hosté i s občany v sále kulturního domu. Zde beseda pokračovala v širším měřítku. V pozdních večerních hodinách se s námi sovětští hosté rozloučili a odjeli. 94

DIVADLO V zimních měsících po dlouhodobé přestávce obnovila Osvětová beseda činnost divadelního kroužku. V režii T. Ševčíka č. 50 nacvičili ochotníci komedii Carlo Goldoniho „Mirandalína“. Hra měla premiéru 2. 3. Bylo sehráno odpolední a večerní představení. Na žádost diváků byla hra 6. 4. 1974 večer reprízována. Hra se občanům líbila a při všech představeních byl sál kulturního domu plně obsazený. Divadelní kroužek potom s touto hrou úspěšně hostoval 17. 3. ve Žďáře. ROK 1975 - VÝSTAVBA OBCE Od počátku roku pokračovaly práce na úpravě mateřské školy. Byly provedeny závěrečné a dokončovací práce. Mateřská škola byla otevřena 9. května, při oslavách 30. výročí osvobození naší vlasti sovětskou armádou. Oslav se zúčastnil předseda ONV s. Josef Přibyl. Po dokončení prací na mateřské školce pokračovali občané v budování sběrných jímek s litinovými rošty u kanalizace, která byla postupně položena v předešlých letech. Náklady byly hrazeny JZD, 50 000 Kč a MNV. V listopadu bylo započato s budováním ústředního topení v sále kulturního domu. Do konce roku bylo topení instalováno a uváděno do provozu. Protože starý komín, kterého bylo použito, byl nedostačující, bylo nutné ho rozšířit a zvýšit. Prostor pod jevištěm, kde byl umístěn kotel, byl přepažen příčkami. Z této kotelny je vytápěn sál, šatna, klubovna a sociální zařízení. Z druhé kotelny, která je zbudována vedle mateřské školy, je vytápěna mateřská škola, pohostinství, MNV a obřadní síň. V říjnu započala TJ Sokol s úpravou svého sportovního zařízení. Pozvaný bagr o několik metrů rozšířil hřiště a bylo započato s navážkou za spodní brankou, aby mohlo být hřiště také prodlouženo. V tomto roce bylo odpracováno 2 562 brigádnických hodin na investiční a 5 600 na neinvestiční výstavbě. SLUČOVÁNÍ JZD V listopadu byla zahájena kampaň na sloučení družstev. Původní verze Šošůvka, Ostrov, Vysočany, vzhledem k tomu, že nebylo dosaženo dohody o umístění sídla vedení, byla rozšířena o Petrovice, které byly sloučeny již dříve s JZD Vavřinec a Němčice. V novém sloučeném komplexu je zahrnuto 13 vesnic (včetně Molenburku a Houska) a sídlo vedení bylo zvoleno ve Veselici. Sloučen bylo odsouhlaseno v představenstvu JZD Vysočany 21. 11. 1976 a na členské schůzi 30. 12. 1975. Vlastní slučovací schůze byla uskutečněna 16. 1. 1976 v novém kulturním domě v Šošůvce. Při slučování byl okresem jmenován Ševčík Pavel, dosavadní předseda JZD Vysočany, předsedou volební komise. Jmenovaný byl na ustavující schůzi zvolen do funkce předsedy celého komplexu. MÁJOVÉ OSLAVY Oslavy 1. máje proběhly obdobně jako v předešlých letech. Obec byla slavnostně vyzdobena, před kulturním domem byla provedena velká vlajková výzdoba. Prvomájový průvod prošel obcí a potom odjeli občané na hlavní oslavu do Blanska. Společně s nimi též odjely 4 alegorické vozy (KSČ, STOLAŘI, 2 JZD). Také oslavy 30. výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou měly bohatou náplň. Po setmění 9. května prošel obcí lampionový průvod a členové SSM položili věnce k pomníkům padlých. Potom se všichni odebrali na hřiště TJ Sokol, kde byl zapálen táborák, jenž měl připomenout partyzánské ohně v II. světové válce. U ohně přednesli představitelé obce slavnostní projevy a na závěr uspořádali členové LM ČKD Blansko ohňostroje. ZÁKLADNÍ ŠKOLA V tomto roce nastaly v naší škole vážné změny. Od září přešlo československé školství na nový výchovně vzdělávací systém. Namísto dosavadní devítileté povinné základní školy byla uzákoněna desetiletá povinná docházka, přičemž žák získá základy vzdělání na základní škole (ta je dělena na I. a II. stupeň - I. stupeň - 1. - 4. ročník; II. stupeň - 5. - 8. ročník) a povinného středního vzdělání zpravidla na některé střední škole. Povinné tu jsou dva roky, tj. 9. a 10. ročník. Z těchto důvodů na naší škole zůstaly jen 4 ročníky a 5. ročník přešel na ZŠ do Ostrova. N8sledkem přesunu se snížil počet žáků ve škole. Odbor školství ONV rozhodl, že 95

tomuto počtu žáků odpovídají pouze dva učitelé, a proto se bude vyučovat pouze ve dvou třídách, namísto ve třech, jak tomu bylo doposud. Toto rozhodnutí ovšem znamenalo, že by žáci 1. ročníku byli vyučováni v oddělené třídě s jiným ročníkem a nikoliv samostatně, jako dosud. Proto přednesli zástupci národního výboru na ONV požadavek, aby byl zachován počet tříd i učitelů, vzhledem k tomu, že již v roce 1977 se stav žáků ve škole zvýší. Požadavku nebylo vyhověno, a tak vyučování pokračovalo pouze ve dvou třídách. V jedné třídě se vyučuje 1. a 3. ročník, v druhé třídě 2. a 4. ročník. Do zbývající třídy byli přesunuti žáci posledního tzv. předškolního ročníku mateřské školy. Letos také odešel ze školy dosavadní ředitel Blažek Alois a na jeho místo nastoupil s. Štěpánek Miroslav. Ve škole také vyučovala s. učitelka Svobodová, která sem denně dojížděla z Blanska. Zapsal Jiří Javorský. ROK 1976 - VÝSTAVBA OBCE - VOLBY DO NV Protože letos skončilo pětileté funkční období poslanců národního výboru, proběhly také v naší obci v podzimních měsících volby do MNV. Vlastní volby byly zahájeny 22. 10. v 14:00 hod, nejstarším občanem naší obce 97letým Františkem Nedomou č. 6. Volby probíhaly ve dvou volebních místnostech, a to v sále kulturního domu a v pohostinství v části obce Housko. Většina občanů se zúčastnila voleb hned první den. Členové LVD Stolaři a ČSPO Housko volili manipulačně. Druhý den byly otevřeny volební místnosti od 7:00 hodin a do 14:00 hod měly volby skončit. Volby však byly zakončeny již v 10:30 hod, neboť všichni občané, kromě Vaňouse Jar., č. 32, měli odvoleno. Po sčítání hlasů bylo zjištěno, že kandidáti obdrželi průměrně 99,8% hlasů a že byli všichni zvoleni. Bylo zvoleno 23 poslanců a poslanec do ONV s. Flek Josef č. 84. Jmenovitě to byli: Přibylová Ivana, učitelka ZŠ, Keprt Jiří, č. 151, člen LVD, Veselý Mojmír, č. 18, zaměstnanec OIPO, Fleková Marie, č. 89, členka LVD, Zouhar Adolf, č. 92, referent ČSP, Kala Josef, č. 34, vedoucí LVD, Kouřil Jiří, č. 93, stolař LVD, Doležel Miroslav, č. 166, zámečník ČKD, Kosorin Pavel, č. 65, řidič OSP, Klusáková Anežka, č. 6, účetní JZD, Hynšt Tomáš, č. 95, tech. zaměst. ČKD Blansko, Kuběnová Marie, č. 4, dělnice kamenolomu JZD, Strejček Emil, č. 88, člen VD Stolaři, Kratochvíl Jan, č. 164, člen VD Stolaři, Adamcová Anna, č. 43, učitelka ZDŠ Sloup, Jirušek Antonín, č. 128, Minařík Ladislav, č. 90, modelář, Kala František, č. 9, zootechnik JZD Družba, Skácel Karel, č. 48, zaměstnanec čs. banky, Ševčík Pavel, č. 20, předseda JZD Družba, Ovad František, č. 80, instalatér, Mynaříková Jiřina, č. 115, šička KRAS, Přibyl Josef, č. 11, jeřábník ČKD Blansko. První ustavující schůze byla 12. 11. v sále kulturního domu. Na této schůzi byli zvoleni funkcionáři NV a zbývající poslanci byli rozděleni do komisí. Předsedou MNV byl zvolen Kala Josef, Housko č. 34. Celodenním tajemníkem MNV byl zvolen Kratochvíl Jan č. 164, který byl pro tuto funkci uvolněn ze stolařského družstva. Do rady NV byli zvoleni následující poslanci: Doležel Miroslav, Přibyl Josef, Kosorin Pavel, Fleková Marie, Kala František. Kala Josef a matrikář Karel Zukal, p. Vaňousová při volbách POČASÍ Tento rok byl už od začátku velmi příznivý. Zemědělci skončili velmi brzy jarní práce. Plodiny se vyvíjely slibně, prvně seč pícnin byla velmi bohatá. Od začátku června až do konce srpna se však udrželo nezvykle teplé a slunné počasí. Obloha byla téměř bez mráčku, a poněvadž nezapršelo, mělo toto počasí katastrofální 96

následky na všechny polní kultury. Druhá seč pícnin se neuskutečnila, neboť žádná další tráva nevyrostla a ta, která zůstala, byla sluncem vypálená. Protože teplota ovzduší dosahovala téměř 40 °C, začaly také zasýchat obiloviny a ostatní zemědělské plodiny. Sucho mělo též neblahé následky i na život občanů. Vznikl velký nedostatek vody, neboť většina studní v obci vyschla a voda velmi chyběla pro denní potřebu. Kulturní činnost národních výborů. Oslava 100 let p. Nedomy Páter Topenčík u voleb, manželé Javorští a manželé Mynaříkovi, Voráčovi, Ptáčníkovi a Přibylovi 97

ROK 1977 VÝSTAVBA OBCE První a velmi nutnou akcí nového národního výboru bylo zajištění pitné vody pro děti v mateřské škole. Proto byla v těsné blízkosti mat, školy vyhloubena studna, která bude zásobovat pitnou vodou kuchyň, jež je součástí mateřské školy - oddělení s celodenním provozem. Současně byla provedena rekonstrukce odpadní jímky. O hlavních prázdninách se podařilo zajistit nátěry oken budovy základní školy a kulturního domu, která již byla ve značně neutěšeném stavu a jejich oprava byla nutná. V průběhu celého roku byla za pomoci mechanizace a brigádníků z řad občanů vybudována další část kanalizační sítě. V části obce Molenburk byly kanalizační roury položeny a zasypány od domku č. 147 k číslu 161, od čísla 172 k číslu 161 a od čísla 100 k č. 141. V důsledku další výstavby rodinných domků byly zpevněny a upraveny komunikace kolem těchto staveb. Jmenovitě od čísla 171 k č. 147 a od č. 89 k č. 151 a od č. 166 k číslu 101. Tím se pronikavě změnil vzhled obce v této části vesnice. V místech, kde ještě před nedávnem byly bažinaté louky a polní cesty, se nyní proti severozápadnímu obzoru rýsují úhledné, moderní rodinné domky s upravenými předzahrádkami a širokými asfaltovými cestami. Ale to není všechno. Jednoho sobotního rána padla i stará hřbitovní kamenná zeď, široká na některých místech i více než metr. Zeď, která byla místními občany pracně složená kámen po kameni, někdy před sto lety, byla srovnána se zemí během několika málo dní. Samozřejmě už ne holýma rukama. Ještě v tomto roce byly vykopány nové základy pro novou útlejší hřbitovní zeď. Přitom došlo k rozšíření stávajícího hřbitova o celých 1538 m čtverečních!! Základy nové zdi byly totiž posunuty o 30 m v celé délce směrem severozápadním. Také prostranství před samoobsluhou doznalo prvních úprav. Povrch byl urovnán, oset travním semenem a připraven k dalším úpravám, které budou následovat v dalších letech. V místech, kde ještě před několika málo lety byl starý zahnívající stávek, plný všelijakého odpadu, bude v blízké budoucnosti úhledný park plný zeleně a květů. ŠKOLA Základní devítiletá škola byla dvojtřídní s celkovým počtem žáků 58. Ve škole vyučovali dva učitelé: s. Miroslav Štěpánek, ředitel školy a s. Marie Zouharová, která na školu přišla letos po absolvování pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Pochází z Vysočan z části obce Housko, z rodiny Klemsových č. 17. TJ SOKOL Členové tělovýchovné jednoty Sokol dokončili výstavbu sociálního zařízení u kabin a uvedli je do provozu. Kromě členů tělovýchovné jednoty se o toto dílo zasloužilo také JZD, MNV, OV ČSTV a OSP, a to zejména finanční podporou. Od roku 1974, kdy byla provedena výměna střechy na kabinách se organizace tělovýchovné jednoty aktivně a cílevědomě pustila do celkové rekonstrukce a úprav sportovního areálu TJ. V roce 1975 bylo započato s celkovým rozšířením hřiště na rozměry 100 x 57 m. Také v budoucnosti, věřme, že blízké, se bude dále pokračovat na úpravách tohoto, pro mládež a sport tak nezbytného hřiště. ÚMRTÍ V průběhu tohoto roku zemřelo 14 osob z obou částí Vysočan. Jedno úmrtí bylo tragické: 7. 3. zemřel na následky dopravní nehody Josef Mynařík č. 27 ve věku dvaceti let. NAROZENÍ Počet narozených dětí se mi nepodařilo zcela přesně zjistit, ale z dostupných materiálů lze vyčíst, že výrazně převyšoval počet zemřelých. Pravděpodobně se tento počet pohyboval v rozmezí od 18 - 22 dětí. ROK 1978 - VÝSTAVBA OBCE SKLÁDKY - Rada MNV proto kategoricky stanovila: pro místní část Molenburk skládku v prostoru za hřištěm TJ Sokol a pro místní část Housko v místech pod domkem č. 12. Stávající skládka „Vápenice“ byla zrušena a toto místo upraveno. U domku č. 49 bylo zřízeno dětské hřiště. Současně se stanovením skládek byl vydán i 98

zákaz vozit odpadky mimo vyhrazená místa. Ještě však zřejmě nějaký čas patrné, než si lidé na nové skládky zvyknou a než pochopí, že divokými skládkami škodí nejen sobě, ale především příštím generacím. V části obce Molenburk byly v létě položeny obrubníky a místy i chodníky kolem nově postavených domků. Bylo započato s budováním kanalizace od domku č. 9 k domku č. 100. Podobně v části obce Housko, byly položeny obrubníky a chodníky kolem komunikací, upravených loňského roku. Na místě bývalého skladu národního výboru v Housku bylo letos započato s výstavbou nové schůzovní místnosti občanského výboru a ZO SPO Houska, včetně skladu obalů a paliva pro prodejnu Jednoty. Také započatá úprava místního hřbitova pokračovala dík brigádnické pomoci občanů kupředu. Kolem rozšířené části hřbitova byla postavena zeď z bílých vápencových cihel a také box pro ukládání odpadků ze hřbitova. ŠKOLA - ÚPRAVY V důsledku zvýšení počtu žáků základní školy byl MNV postaven před otázku zajištění, umístění a zřízení třetí učebny pro žáky. Především bylo nutno splnit požadavky okresní hygienické stanice a požadavky spojené s přemístěním třídy mateřské školy, která byla umístěna v jedné učebně základní školy. Veškeré práce byly časově omezeny na dva prázdninové měsíce. Přesto se podařilo v této tak krátké době postavit přístavbu soc. zařízení, zajistit úpravu šaten, vyrobit a instalovat kryty na radiátory ústředního topení, přestěhovat místní lidovou knihovnu - byla pro ni vyčleněna místnost v domku č. 5 a další nezbytné úpravy. Žáci mateřské školy byli přestěhování do tělocvičny školy, a tak uvolnili potřebnou třetí učebnu pro zřízení třídy základní školy. Jediným negativním důsledkem celé akce bylo znemožnění využití tělocvičny žáky školy pro tělesnou výchovu. Tento, z hlediska upevňování zdraví, důležitý předmět je od tohoto školního roku vyučován v sále kulturního domu. Ve škole pracoval učitelský sbor v tomto složení: s. Miroslav Štěpánek, ředitel, s. Marie Klemsová, učitelka, s. Ivanka Přibylová, učitelka, která je rovněž rodačkou Vysočan; pochází z rodiny Hudcových č. 101. Místní školu navštěvuje 61 žáků. TRAGICKÁ SMRT - V dubnu tohoto roku došlo k tragickému smrtelnému úmrtí Jiřího Keprta č. 151, jednatřicetiletého poslance národního výboru. Při manipulaci se zásobníkem pilin v místním závodě Stolaři Blansko, jehož byl zaměstnancem, se ze zásobníku uvolnilo větší množství pilin najednou a než stačil chrlící se lavině uskočit, byl zasypán a na následky udušení bezprostředně poté zemřel. Spolupracovníci, kteří jeho již bezvládné tělo objevili několik minut poté, se již marně pokoušeli umělým NAROZENÍ, ÚMRTÍ - V tomto roce přibylo a bylo „uvítáno“ v naší obci 15 narozených dětí. Zemřelo 9 občanů. Z nich za zmínku stojí bývalý kovář Molenburka Silvestr Přibyl č. 73, který se dožil vysokého věku - 95 let. ROK 1979 - VÝSTAVBA OBCE Také v letošním roce se pokračovalo v budování kanalizační sítě obce. Kanalizace byla položena od domku č. 112 pod hřištěm TJ až k lesu. Současně od č. 22 k číslu 100. Kolem domků č. 18 - 22 byly provedeny terénní úpravy. Neméně záslužnou akcí bylo i vybudování betonové vodní nádrže v blízkosti domku č. 12 a tak zmizel z obce další nevzhledný, zahnívající stávek, hyzdící životní prostředí obyvatel části obce Molenburk. V části obce Housko, byla upravena křižovatka u zastávky ČSAD a to celkovým výškovým srovnáním původně mimoúrovňové autobusové zastávky. Velké změny naznala také obřadní síň národního výboru v části obce Molenburk. Stávající obřadní síň byla přebudována na zasedací síň a naopak původní zasedací síň byla rekonstruována na síň obřadní. Tato výměna byla nutná z důvodu úspornějšího vytápění obou místností. Také vstupní hala byla upravena 99

STOLETÝ OBČAN 9. listopadu byl Sborem pro občanské záležitosti pozván do obřadní síně národního výboru pan František Nedoma, který se letos dožil výjimečně vysokého věku sta let. Této mimořádné události byli přítomni kromě představitelů obce, předseda Okresního národního výboru, bývalý rodák Molenburka s. Přibyl. ŠKOLA Učitelský sbor zůstal ve stejném složení jako v předchozím školním roce. Počet žáků navštěvujících naši školu opět vzrost a dosáhl počtu 65. Škola zůstává trojtřídní. NAROZENÍ, ÚMRTÍ V letošním roce se v naší obci narodilo 12 dětí. Z nich jeden zemřel několik dnů po narození. Spolu s ním zemřelo 10 občanů obce. Mezi nimi byla nejstarší Marie Přibylová č. 31, která dovršila 98 let. Jiří Javorský ROK 1980 - MNV VÝSTAVBA OBCE Byla dokončena úprava hřbitova. Rozšířená plocha byla oseta travním semenem, osázena okrasnými dřevinami a posléze byla v této části vyhloubena studna s pumpou, což uvítali především ženy, neboť dosud musily nosit vodu na zalévání ze studní, které byly mimo hřbitovV létě byla provedena rekonstrukce a vybudování nové sítě místního rozhlasu včetně ústředny. Celé dílo si vyžádalo 180 000 Kčs. Současně byly zakoupeny do obřadní síně nové elektrické varhany. JZD, POČASÍ Již přezimování ozimců probíhalo nepříznivě a muselo být zaoráno 12 ha pšenice. Nástup do jarních prací byl v důsledku chladného počasí až v druhé polovině dubna a byl nadto přerušen napadnutím sněhu, takže setí jařin bylo dokončeno až v polovině května. Ani léto nepatřilo mezi nejteplejší vyjma června a konce srpna. Převládal vlhký a chladnější ráz počasí. Teprve podzim ukázal svou teplejší tvář a byl velmi pěkný a slunný. ŠKOLA Stav tříd ani počet žáků se v tomto roce nezměnil. Namísto s. učitelky Marie Zouharové nastoupila s. učitelka Růžena Dosedlová. SMRTELNÝ ÚRAZ Při opravě rodinného domku utrpěl smrtelný úraz 29 letý občan Vysočan Karel Zukal č. 119. Zanechal po sobě nejenom nedokončenou stavbu domu a mladou manželku, ale také dvě malé děti. Jeho tragická smrt hluboce zasáhla všechny obyvatele naší obce i všechny jeho příbuzné a známé, včetně spolupracovníků ze závodu, v němž pracoval. Svoji účast na neštěstí jeho rodiny potvrdili v den pohřbu, kdy vytvořili smuteční průvod sahající z domu smutku až téměř k místnímu hřbitovu. 60 LET TJ SOKOL 26. července u příležitosti 60 let trvání TJ Sokol zorganizovali členové jednoty oslavy s bohatým programem. Kromě turnaje v kopané za účasti býv. internacionálů 1. mužstva proběhla v sále kulturního domu taneční zábava. Ani na poli výstavby letos sportovci nezaháleli za svým plánem. Byla upravena levá strana hřiště, kde byl postaven drátěný plot, aby tak bylo zabráněno zakopnutí míče na soukromé pozemky. V přilehlé části, určené pro občerstvení byl dokončen komín udírny, která tímto byla uvedena do provozu, což uvítali zejména labužníci milující uzené cigáry a klobásy, kterých bylo v den oslav prodáno neuvěřitelné množství. V tomto roce bylo rovněž započato s budováním tenisového kurtu. NAROZENÍ, ÚMRTÍ V obci se v letošním roce narodilo celkem 17 dětí. Zemřelo 11 občanů. Mezi zemřelými byl také nejstarší obyvatel František Nedoma č. 6, který v loňském roce, jak bylo uvedeno, dovršil 100 let. 100