GV 2016-06 (2015/16-09)

GÉVÉČKO 6 - 2016VÁŽENÍ A MILÍ ČTENÁŘI GÉVÉČKA, měl vyprávět?\"dovolte, abych se vrátil do loňského října Sókratés byl jistě moudrý muž, o tom žádná. a ocitoval z úvodníku prvního čísla GV Ale věděl on, co to dá za makačku sehnat au- následující věty: „A o čem budeme psát? tory, texty, obrázky,? A to všechno každý měsícO všem, co nás může zajímat, na co si vzpo- znovu? Ne, že bych si chtěl stěžovat, ale jenmeneme. Půjde, jak již řečeno, o pravidelné ru- připomínám, že kdybych chtěl ctít Sokratabriky, tak též o ad hoc psané články. Počítám bezmezně, tak by kolikrát snad ani nebylos vámi se všemi jako se čtenáři, ale hlavně jako možné GV vydat. Pravda. Dobro. Užitečnost.s autory.“ Musím se přiznat, že tenhle tak vág- Tohle dodržet u každého článku? Vezměteně definovaný program listu, se občas dostává takovou rubriku Superego. Tam je třeba lhát uždo kontradikce se snahou řídit se Sókratovým z principu. Dobro – snad pro autora. Užitečnostsítem. Že nevíte, o co kráčí? Promiňte. Zde je – pro čtenáře v každém případě: procvičujemevysvětlení: Jednoho dne potkal jeden Athéňan si čtení s porozuměním. A tak bychom mohlifilosofa Sókrata a povídá: probírat rubriku za rubrikou, článek za článkem. Cítíte tu morální schizofrenii vydavatele? Dosti „Jestlipak víš, Sókrate, co filozofování. Kdo se dal na vojnu, musí bojovat. jsem se zrovna dozvěděl Schíza neschíza. o tvém příteli?\" Ale teď k obsahu červnového GV. Co, od koho „Počkej chvilku,\" odpově- a kde to najdete, k tomu vám poslouží itinerář, děl Sókratés. „Než mi co- který vám na páté straně nabízí art direktor koli řekneš, rád bych tě PpR mnohem sofistikovaněji, než bych to do- podrobil zkoušce. Říká se kázal já. Ano myslím obsah dnešního GV. jí zkouška tří sít.\" Nepřehlédnutelný, a to opět, je monotematický Bazárek sestavený StJ. V červnu nabízí to, co „Tří sít?\" se nabízí samo: školní výlety. Dokonce i do za- hraničí. „Přesně tak,\" pokračovalSókratés. „Než mi začneš vyprávět o mém pří- To Miloš, který vždy naplno pracuje až v čer-teli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít vnu, nám ve svých Střípcích vysvětluje, co ZUZto, co mi řekneš. První síto se jmenuje pravda. jsou, tedy spíše byly.Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, jepravda?\" Přeji vám opravdu upřímně (nikam nekandiduji, takže žádný předvolební marketing), počtěte si.„Ne,\" odpověděl ten člověk, „vlastně jsem to A už se spolu s vámi těším na poprázdninovéjenom slyšel a....\" zářijové GéVéčko.„Dobře,\" řekl Sókratés. „Takže ty opravdu ne- **víš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkou-šejme druhé síto. Toto síto se jmenuje dobro.Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?\"„Ne, naopak...\"„Takže,\" pokračoval Sókratés, „chceš mi o němříct něco špatného a nejsi si jist, jestli je topravda. Hmm, hmm, Ale pořád ještě můžešzkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto.Jmenuje se užitečnost. Bude mi to, co mi chceš o mém příteli říct, uži- tečné?\" „No, ani moc ne.\" „Dobrá,\" uzavřel Sókra- tés, „takže to, co mi chy- stáš říct, není ani prav- divé, ani dobré, dokon- ce ani pro mne užitečné. Tak proč bys mi to tedyMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 3

GÉVÉČKO 6 - 2016Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 4

GÉVÉČKO 6 - 2016CO V GÉVÉČKU Č. 6 NAJDETE? Mrkněte níže na obsahBazar opotřebených vzpomínek1, 4 – Školní výlety (Standa Jedlička) ...............................6 ♦ Chvála vlaků přestože něvděk světem vládne (StJ) ..........................................................6 ♦ Můj úplně první školní výlet (KčS)........................................................................................ 7 ♦ Nezdařená vzpoura (StJ)......................................................................................................9 ♦ Putování za Janem Amosem Komenským (Olin Horáček) ............................................... 11 ♦ A zase do Říše (StJ) ...........................................................................................................13 ♦ Poprvé do Petrohradu aneb s pomocí socialistické soutěže k hrobům carů (PpR) ......14 ♦ Jak jsme otevírali „Poldovku“ (StJ) ....................................................................................16Střípky ze ZUZ na naší staré dobré škole3 (Miloš Hubáček).............................................18 ♦ Opravujeme kolektivně písemky .......................................................................................18 ♦ Laik se diví, odborník žasne ..............................................................................................18 ♦ Doktor z OUNZu .................................................................................................................19Trocha historie nikoho nezabije1 (Pavel P. Ries).............................................................20 ♦ Daliborovy bájné housle ....................................................................................................20Hlášení školního rozhlasu1 (Pavel Janus) ........................................................................22Valda Virt vzpomíná aneb s Valdou znovu do Argentiny3 ..........................................23 ♦ Bavlna .................................................................................................................................. 23 ♦ Indiáni ..................................................................................................................................23 ♦ Pampa Florida ....................................................................................................................24 ♦ Indiáni zachránili sestře život.............................................................................................24Helena poprvé a jistě ne naposled – Maturita po osmnácti letech3 (Helena Heráková).........25Glosování1 (Karel Černík) .................................................................................................26Jen tak ... Úvaha nad naší současnou měnou z historického pohledu3 (PpR) ...........................28Máš-li cosi na duši, svěř se tetě Iluši1 (Ilona Horáčková)..................................................29Konečník aneb na poslední straně1 (KčS) .....................................................................30 ♦ Změna číslování ................................................................................................................30Hodnocení nultého ročníku GV (KčS) ...........................................................................31 (1)Stálé rubriky (2)Téma měsíce (3)Volné téma (4)Téma číslaTirážToto číslo GéVéčka vychází v elektronické podobě 20. 6. 2016 na internetu (http://fotovideo.ries.cz/fotogalerie/mesicnik-gv-2/) a v tento den jsou také abonenti upozorněni e-mailem na elektronické vydání. V tištěné podobě vychází pro členy rodiny a příbuzné 21. června 2016 a je rozdáno ve stejný den v restauraci Koruna v Sokolově. Majitel, vydavatel a šéfredaktor: Karel Černík Artdirektor: Pavel P. Ries Hlavní ilustrátorka: Zuzana Onderová Redakční rada:Karel Černík (KčS), Ilona Horáčková (IhP), Pavel Janus (PjŘ), Stanislav Jedlička (StJ), Zuzana Onderová (ZoO), Pavel P. Ries (PpR) Adresa redakce a kontakt: někde v Sokolově, [email protected]ěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 5

GÉVÉČKO 6 - 2016 BAZAROPOTŘEBENÝCH VZPOMÍNEK Standy JedličkyS tanda níže otevírá monotématický bazárek o školních výletech chválou vlaků, já bych si jen dovolil upozornit na knihu Vlak Toma Zoellnera z jejíž záložky jsem opsal (jak už je mým zvy-kem): „…kniha Vlak prozkoumává dějiny železnice a jejího podmanivého rytmu. Objasňuje, proč selokomotiva stala metaforou sexu, smrti, moci a romantiky…“ Tak nezapomeňte, až zase někam po-jedete vlakem, vezměte si na cestu ke čtení Zoellnerův Vlak. čte se moc hezky. Je vám jistě jasné,že své vlaky ostře sledoval nejen pan Hrabal, Zoellner, Jedlička, ale nadále sleduje i hafo dalšíchlidí. (KčS)Chvála vlaků přestože nevděk světem vládne StJPravidelný čtenář našeho listu si nepo- Za třetí, skoro na každém nádraží byla nádraž- chybně povšimnul, že ho oblažuju čas- ní restaurace, oáza občerstvení znavených ce- tými vzpomínkami na vlakové výlety, ať stovatelů a poutníků. Pravda nebyly to žádnéuž tu, či cizozemskými. Rád bych své počínání jedničky ani dvojky, také Michelinskou hvězdu,trochu osvětlil a předešel tím domněnkám, že či Polreichovu samolepku by člověk marně hle- dal, ale my jsme také necestovali ve smokingu nám každý druh do- či žaketu. A zkuste to dnes a to se budete divit. pravy byl dobrým, jen V Sokolově už není nejen nádražní restaurace, když můžeme z Ús- ale neexistuje ani naproti nádraží tolik oblíbená tavu vypadnout. Ni- Milošova a Čmeldova útulna „HVĚZDA“. Zru- koliv, skutečně patří šen je i „Čecháč“ i bufet naproti němu, kde se dopravě vlakem naše tak dobře jedlo. Kde nic, tu nic. Před řekou mů- vášeň a to z mnoha žete klidně umřít žízní a hladem. Prostě pokrokdobrých důvodů. I když výše uvedený důvod nezastavíš.(vypadnout ven) rozhodně nebyl zanedbatelný,rád uvedu i další. Za čtvrté, a to nejdůležitější. Já prostě vlaky miluju (jako stroje) a cestování vlakem ještěZa prvé, i já, ve shodě s bývalým prezidentem, víc. Od útlého dětství, kdy vlivem nerozumuvím, že o peníze jde až v první řadě. Jen co svých rodičů, byv přesazen z pošumavské vís-jsme zjistili (Karel), že existuje společná vlako- ky do cizího Egerlandu, mě vlak vracel každévá jízdenka se slevou větší, než 50% pro ka- prázdniny do rodných Dolan, za kamarády a zaždých 10 osob plus dozor, bylo jasno. Hřích by babičkou, prostě do šťastných dní mého dět-byl toho nevyužít. Samozřejmě, dnes by něco ství. Od těch dob mě vlak vozil do školy, natakového nečekal ani maxioptimista. Spolu čundry a do práce. Jak jsem už dříve napsal,s nekřesťanským zdražením (že by už probíha- objel jsem pomyslně Zemi vlakem téměř deset-la na dráze islamizace?), zmizely podobné sle- krát. Jen škoda, že mi České dráhy nejenževy, odkázány do oblasti sci-fi. nedají za reklamu ani korunu, ale navíc zdražily i kartu slevy pro důchodce. A to jim nadále při-Za druhé, není pohodlnější způsob cestování. spívám do kasy pravidelným dojížděním do re-Bezstarostně, v klidu, bez ohledu na velikost staurace „KORUNA“. Nevděk světem vládne.promile a s volnou možností pohybu (po vlakua někde i po nádraží) má člověk jistotu, že po-kud jsou koleje nataženy, dorazí do svého cíle.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 6

GÉVÉČKO 6 - 2016Můj úplně první školní výlet KčSOdstartoval z plánické školní budovy ve stelíku ve Zborovech i Dienzehoferovu barok- školním roce 1948/1949, to jsem byl žá- nímu nicovskému kostelu, stejně jako do lesa kem čtvrté třídy a jel jsem na výlet s os- Prašivec u Stříbrných Hor, kde jsme se obdi-máky pana učitele Moučky. Proč s osmáky? vovali kamennému draku i želvě. Tohle bylDnes se mohu jen domnívat, že to bylo kvůli ovšem první výlet za hranice Plánicka a to rov-známosti mého otce s panem ředitelem školy. nou na tři dni a až do, pro mne tehdy nepřed-Osmáci se zase mohli domnívat, že jsem na ně stavitelně dalekých, severočeských lázeňskýchbyl ze čtvrté třídy nasazený Moučkův konfident, Teplic. Jistě uznáte, že si v titulku až tak ne- vymýšlím, když jako na svůj první školní výletkterý by ho mohl průběžně informovat o všech vzpomínám právě na tento výlet a zpětně ob-jejich výletních nepravostech. Dnes už vím, že divuju pana učitele Moučku, jaký že to byl hrdi-Moučka měl evidentně jiné výletní starosti, když na, když se s tou hordou plánických venkov-si jako pedagogický dozor přibral tehdy nejkrás- ských buranů vydal tak daleko. A žádným auto-nější kolegyni, paní učitelku Luhanovou. Dnes karem, ale pěkně vlakem. Dodnes jsem přes-už jsou oba na pravdě boží a tak si mohu dovo- vědčen, že jsem nebyl jediný z té asi dvacítkylit zveřejnit jejich jména bez jakéhokoli šifro- kluků a holek, který jel vlakem poprvé v životě.vání. Možná i proto se Standovi o řadu desítek letA mám-li být pravdivý na těch 90%, jak o svých později tak dařilo vždy přesvědčit moji osobuv GV otiskovaných vzpomínkách tvrdí Hubajda, o tom, že správňácký školní výlet může být jenmusím přiznat, že to nebyl ten úplně první vý- a jen ten, který jako přepravní prostředek pou-let, protože ve 4. třídě už jsem za sebou měl žívá vlak (viz Budějovice, Sobotka – ne Bo-absolvování jednodenních pěších školních vý- houš, Klatovy, Berlín, Plauen a bůhví, co ještě).letů na Hnačovský rybník, k románskému ko- Itinerář mého prvního „opravdového školního výletu“ byl následující : Den první – odjíždíme z Plánice stařičkým au- tobusem, který pamatoval ještě válečný pohon dřevoplynem, do 15 kilometrů vzdáleného Pa- čejova (včera jsem viděl jeho současného pana starostu, jak se u Jílkové hádal s Drábovou o tom, že oni v katastru obce žádné úložiště ra- dioaktivního odpadu z jaderek nechtějí), kde byla železniční stanice na trati číslo 19 České Budějovice – Plzeň. Obsadili jsme zamluvenou část vagonu. Usedli na tvrdé dřevěné lavice a vyrazili do velkého světa. V Nepomoku všich- ni povinně k oknům a zuřivě máváme a pokři- kujeme na přistupující paní učitelku Luhanovou: „Tady jsme. Sem. Dobrý den“. Nalodila se bez- chybně, zřejmě měla s vlaky více zkušeností než já. Jako paradox se mi dnes jeví to, že jsem o pár let později dostal po absolvování průmyslovky umístěnku na ČSD a dopracoval se hrdé hodnosti starší vozba. Ale jedeme dál. Plzeň hlavní nádraží, nevím, jestli už tehdy to bylo Gottwaldovo jako později, Kléma v té době ještě běhal. Moskevská chřipka ho zkosila o pár let později. Těch kolejí, vlaků a lidí. A pře- stup z páry na motorový rychlík, který nás přes Podbořany, Žatec a Chomutov dovezl na ne- poměrně měkčích červených sedadlech až do cíle – Teplic. Ubytovali jsme se, kde to již nej- sem schopen si vzpomenout. Vím pouze to, žeMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 7

GÉVÉČKO 6 - 2016v jedné místnosti spali kluci, v druhé holky, ve kterou jsem si pochopitelně nemohl nechat protřetí paní učitelka Luhanová a ve čtvrté, kdejsme měli všichni složenou bagáž pan učitel Poznámka PpR: To není druhojakostní cibulák, který máMoučka. Jediné na co si v souvislosti s ubyto- Karel ještě doma schovaný. Jedná se jen o ilustrační ob-váním vzpomínám, je to, že před domem byla rázek. Musím zde, ale vzpomínku čtvrťáka Karla opravit.zastávka tramvaje. Ano tehdy ještě jezdily v Te- Porcelánku, kterou navštívili nebyla v Teplicích, ale 6 kmplicích tramvaje, trolejbusy přišly až později. Na západně od Teplic v Dubí. Cibulák se v ní dělá dodnes.závěr prvního dne jsme po ubytování stihli ještě Stejně tak vlevo pod sprchou není paní učitelka Luhano-návštěvu cirkusu. Takže shrnuji první den: po- vá, ale opět se jedná o ilustrační foto. Pokud ale byla ale-prvé jedu vlakem, poprvé vidím naživo tramvaj spoň takhle krásná, tak není divu, že se pevně vrylaa nahou paní učitelku. Paní učitelku proto, že čtvrťákovi Karlovi na celý život do paměti. Jak nahá paní učitelka tak sprcha. jsem si spletl místnost, ve které jsme měli uloženou sebe, už brali, ale také vybízeli, abych to zkusil bagáž s místností, kde by - ještě jednou. dlela paní učitelka a vtrhl Den třetí – znovu na nádraží a do vlaku. Ces- k ní bez zaklepání, právě tou na západ se nám do cesty postaví Duch- když se vynořila ze spr- cov. Žádný Casanova, jsme přeci v raných pa- chy. A vlastně jsem prvně desátých. Takže přirozeně duchcovský viadukt. viděl i sprchu, tu jsme do- Zkousli jsme to a už se těšili do rodné vísky. Je- ma také neměli. Uznejte, ště to ovšem chvíli trvalo. Motáme se s moto- že na první den zážitků rákem po trati v údolí Střely a už je tady Plzeň. plno. Na závěr mě ještě Tentokrát pan učitel zvolil jinou trať než na Bu- Moučka vynadal, že když dějovice a tak míříme přes Přeštice a Švihov do jdu do učitelských míst- Klatov, kde už na nás čeká nestarý známý, bý- ností, je třeba nejdříve za- valý dřevoplyňák, aby nás dopravil domů.klepat a počkat, až budu vyzván, abych vstou- Životní poučenípil. Měla se zamknout, říkal jsem si pro sebe. Školní ústav, jehož učitelé nepořádají pro svéAle to bych zase přišel o životní zážitek. žáky v ten správný čas školní výlety na to sprá-Den druhý – celý jsme jej strávili v Teplicích, vné místo, tím správným dopravním prostřed-chodili od lázní k lázním, od kostela ke kostelu, kem, si snad ani označení škola nezaslouží. Kde jinde by mělo žactvo čerpat to své „poprvé“od jedné barokní sochy k druhé, Moučka byl než na školním výletě, mimo školní budovučeštinář a dějepisec. Kubera by z nás měl jistě a v náladě mírně povznesené. Musím našemuradost. A nikde žádní Arabové. Nikdo se nez- Ústavu poklepat na rameno, on si název školatratil. Zásoby jídla, kterým nás maminky naba- zaslouží v každém případě. Konec konců to do-lily, se řádně ztenčily. Málokdo měl s sebou po- svědčují i příspěvky kolegů. Kterým je dnešnítravinové lístky a peněz bylo minimálně. Byli Bazarek přímo zahlcen.jsme také v porcelánce, kdepak by mě tehdynapadlo, že budu do Teplic ze Sokolova jezdit **za druhojakostním cibulákem. Asi bych měldodat, ještě ho mám doma schovaný, jako toříkával Werichův vodník. K večeru zpátky naubytování. Už žádná Luhanová. Osmáci měi díky mému barvitému popisu téhle příhody,Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 8

GÉVÉČKO 6 - 2016Nezdařená vzpoura StJČástí jednoho z našich vlakových výletů by- aby nás nenapadlo vlak unést do nepřátelské la odbočka na Novohradsko. Pohraniční ciziny. Přiznávám, že nás to fakt ani nenapadlo, část jižních Čech, kterou jsme dosud ne- i když jsme z oblasti, odkud byl už jeden vlakznali. Byl to do značné míry můj nezodpo- kdysi unesen. vědný nápad, nenachází se Ze zastávky Nové Hrady je to do města dobré tam nic, co by podpořilo tech- 4 km usilovného pochodu. Ve městě jsme po- nické vzdělání našich učňů, či- třebovali posilnění snídaní a svačinou, dohro- stě zájem navštívit muzeum mady. Byla skvělá, dodnes si ji pamatuju. Litro- malovaného nábytku). Malým vé mléko ze skleněné lahve, kus másla odříz- vláčkem motoráčkem jsme vy- nutý z 5 kg bloku, kus sýra „Blaťák\" odříznutý razili z Budějic, místa našeho z 2 kg kola a 4 čerstvé rohlíky. To už nikdy ne- noclehu, směrem na Nové zažiju. (Taky bych to už sotva zvládnul.) Po jíd- Hrady. Neuvěřitelně levná jíz- le hurá na hrad. Podivné - město jsou Nové denka v ceně 2 Kč, důkaz při- Hrady, hrad se jmenuje Starý hrad. Přitom žád- kládám. ný novější tu nemají (jen zámek). Zvenčí je pě-První zastávkou v Trocnově jsme po vystou-pení šli uctít památku našeho nejznámějšího lu-piče. Jak název obce napovídá, nebyl to Ba-binský, ale Jan z Trocnova, řečený též Žižka.Navštívili jsme dnes už jen základy jeho rodné- kný, uvnitř nádvoří by se vešlo i fotbalové hřiš-ho statku i majestátní sochu a uvědomili si, jak tě, ale všude prázdno. Jen v hlavním sále výs-se ze skromných začátků přepadáním sousedů tava skla. Zdvořile jsme vyposlechli přednáškua olupováním kupců může člověk vypracovat o starých a zaniklých jihočeských sklárnáchaž na národního velikána. Tehdá se to holt tak a hrdě vypnuli prsa, když jsme byli pochváleninebralo. To dneska se podobná činnost musí za zájem a dotazy. Celkově zklamáni jsme vy-dělat ve velkém. razili od hradu dále, do bývalého anglického parku, který v kouzelném údolí nechala zříditDalším vláčkem jsme pokračovali beze strachu hraběnka Terezie Buquoy v 18. století. Po válcedo neznámých končin, jsouce chráněni skupi- (WWII) byl „zřízen“ socialistickým zřízením, če-nou ozbrojených strážců hranic, kteří přistoupili muž padly za oběť mnohé cizokrajné dřevinydo vlaku a bděle kontrolovali doklady a dbali, a řada staveb, původně krášlících výhledy do krajiny. Dochovaná pozoruhodnost byl umělý vodopád, který bylo možné si pustit. Fungoval, snad i po našem odchodu. Volnou procházkou jsme došli k další pamětihodnosti, k zachovalé středověké tvrzi, s hezkým názvem „CUKN- ŠTEJN“ (viz foto na další straně). Nebyla pří- stupná, snad vnitřní zchátralost. Nepřístupnost trvá dodnes. Jen důvod je jiný, jistý pražský Ing. si tvrz koupil na chalupu. Po zelené značce jsme se vrátili zpět (asi 5 km) a vyrazili do kraje směrem na Žumberk (původně SONNBERG). To byl můj nápad, za který jsem byl následně proklet většinou účastníků výletu. V tomto smě- ru nevede žádná turistická cesta, nevede tamMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 9

GÉVÉČKO 6 - 2016 Tvrz Cuknštejn stojnická hodnost neudělá z vysokoškolské ba- čkory za deset měsíců chlapa. Na nejbližší au-vůbec žádná cesta, těch asi 7 km jsme šli přes tobusovou zastávku musili vzbouřenci stejně je-pole a lesy a tak mě začaly pronásledovat ště ujít 3 km. Do vsi Žár odkud jede autobus sedotazy, proč tam vlastně jdeme a co tam tak výprava dobelhala, aby zjistila, že autobusúžasného uvidíme. Ač dotazy byly čím dál čas- nepojede ještě tři hodiny. I ČSAD bylo s námi.tější nepřiznal jsem se, a setrval jak tajuplný Čekat se jim nechtělo. Občerstvili jsme se v mí-hrad v Karpatech v mlčení. stní JEDNOTĚ a u nejbližšího rybníku udělali přestávku. Mládež regeneruje rychle a za chvíli už lezli do rybníku plavat. Samozřejmě bez pla- vek. Zlatým hřebem nudapláže pak bylo postavení lidské pyramidy o třech patrech, s nejmenova- ným kolegou na vrcholu. Živý nahý obraz jsem fotografoval kohosi přístrojem, ale ke své škodě jsem výsledek nikdy nespatřil. Patrně ho majitel zničil. Jaká škoda i pro náš časopis.Žumberk je opevněná vesnice s tvrzí, dosti za- Pyramida mohla vypadat asi takhle, ale bez oblečeníchovalá, ve které se nachází trvalá výstava li-dového malovaného nábytku. Po tomto zjištění Zbytek cesty zvládli po svých všichni. Jen nej-můj kredit v očích učňů klesl na minimum. Po menovaný kolega už s námi nikdy na výlet nejelprohlídce výstavy jsem opatrně přiznal, že zpá- (z neznámých důvodů). Do budoucna jsem se poučil, abych nenadřazoval svá přání nad fyzic- ké možnosti průměru ústavního žáka.teční cesta bude sice už po silnici, ale asi 8 km Poznámka PpR:dlouhá. Téměř okamžitě se objevily jiskřičkyvzpoury. K jejímu rozpoutání ovšem silně napo- Jsem bytostný demokrat a tak by mne ani nenapadlo, kolegovimohl nejmenovaný kolega, který si začal stě- nějak zasahovat do textů, navíc tak bravurně psaných, že sežovat na bolesti nohou, na puchýře na patě vždy těším na další z jeho klávesnice. Zcela se také ztotožňujia stále důrazněji se dožadoval přepravy strojní s názorem velkého básníka Goetha: „I když nesouhlasím s tím,(autobusem). K němu se přidala značná část co říkáš, do poslední kapky krve budu bránit tvé právo to říct.“mládeže. Jen Karel a já, zoceleni dvouletou vo- A to i přesto, kdy se jedná o názor tak ideologicky zkreslenýjenskou službou, jsme na vzbouřivší se odpad- a postrádající zcela historickou hodnověrnost, jaký tady kolegalíky hleděli s úsměškem. Je vidno, že ani dů- předvedl u Jana Žižky. To ale neznamená, že k takové zhú- věřilosti budu mlčet, když už tu zbylo místo. Je totiž dávno pro- kázáno, že Žižka nebyl žádný lupič, který by notabene olupoval sousedy. Jen se naopak bránil proti rozpínavému Rožmberkovi, kterému řádným odpovědným listem vyhlásil boj. Pomluva o jeho lapkovství pochází, jak jinak, z katolického kléru a od Jezuitů a vznikla po Bílé hoře, a to i s pomluvou nejhnusnější, o olupo- vání kupců. Je smutné, že ani tak dlouhé sezení v jednom kabi- netu s KčS, který historii dobře zná, nezanechalo na Standovi žádné pozitivní stopy stran objektivního náhledu na některé uznávané osobnosti naší historie. Při příštím náhledu do historie doporučuji kolegovi, aby použil systém Sókratovo tří sít, o kte- rých píše šéfredaktor ve svém Editorialu k tomuto číslu. A i kdyby bylo na Žižkovo lapkovství něco málo pravdy, použil bych citát klasika: „Neničme dobrý příběh pravdou!“Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 10

GÉVÉČKO 6 - 2016Putování za Janem Amosem Komenským Olin Horáček Rok 2016Dnes ráno jsem se probudil a zjistil, že je 28. březen – Den učitelů a tak nějak samovolně mi vyta-nula na mysl vzpomínka na náš zájezd do Holandska, do Amsterodamu – se zastávkou v měs-tečku Naarden, místě posledního odpočinku jednoho z našich velikánů historie, učitele národů,Jana Amose Komenského. Rok 1991Rok 1991 byl stále ještě velice hektický a my se nemohli nabažit získané svobody a za každou cenu jsme se snažili vše conejrychleji dohnat. Proto bylo jen otázkou času,kdy padne volba dalšího zájezdu na Holandsko– konkrétně Amsterodam. A co bychom to byliza učitele, kdybychom opominuli městečko Na-arden.Město Naarden – vstupní brána do Amsterodamu - jeho Na fotografii socha Jana Amose Komenského od českéhopodobu nejvíce ovlivnila přestavba v letech 1675 – 1685 sochaře Vincence Makovského. Takto nás po ránu vítala(francouzský stavitel Sébastien Le Prestre markýz de v zeleni městského parku. Zde proběhl první AKT. Fo-Vauban, architekt Ludvíka IV., ho zcela přebudoval do tografie zachycuje pomník i s položenou kyticí. Dnes užpodoby barokní vodní pevnosti s kasematy). Dodnes ča- byste zde tuto sochu nenašli, je umístěna u naardenskéhosto uváděn jako ideální příklad perfektně zachovaného kostela Sv. Víta – Grote Kerk.hvězdicového opevnění. kytice proběhlo asi příliš brzy, a tak jsem byl,Zakoupili jsme z vybraných peněz obrovskou coby vedoucí zájezdu, vyslán, abych kytici sňalkytici a na noc vyrazili zájezdovým autobusem z pomníku a přinesl ji na náměstí. Musím říct,Karosa směr Nizozemí. Cesta nám ubíhala ná- že úkol zprvu jednoduchý se záhy ukázal jakoramně – bezmála 800 km jsme překonali bě- dost složitý, neboť v okamžiku, kdy jsem kyticihem noci v pohodlí autobusu a když jsme se za snímal z pomníku, šly kolem dvě „tety“ a veliceranního kuropění, ještě v oparu mlhy vypotáceli starostlivě se zajímaly, co to dělám! Lámanouven, ocitli jsme se prakticky před sochou naše- němčinou jsem se jim snažil vysvětlit, že tu ky-ho velikána. Hned vedle parkoviště začínal krá- tici jsme přivezli z Československa a jen jsme jisný městský park a tam jsme ho uzřeli – vyte- položili na špatné místo a že ji v Naardenu po-sán do kamene, prakticky identická socha jako necháme, ale že ji jen přemístíme blíže kostelupřed muzeem v Uherském Brodě, jen trochu a domnělému hrobu Jana Ámose. Nemyslím si,menší. Nečekali jsme na nic a okamžitě pro- že by mi cokoli z toho, co jsem říkal, rozuměly,vedli AKT položení kytice. nicméně si vyhodnotily, že proti tomu zřejměKdyž jsme měli oficiality za sebou, jali jsme seprohlížet městečko a došli jsme až na náměstí,kde jsme u kostela Svatého Víta objevili pa-mětní desku – uvědomili jsme si, že položeníMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 11

GÉVÉČKO 6 - 2016nic nezmohou a vzhledem k tomu, že jsem sku- zeum otevře a že Československo zná, žetečně směřoval do centra – blahosklonně mne osobně hovořil s naším panem prezidentem,propustily. který, jak jsme později zjistili, už nás trochuU kostela proběhl ve vší uctivosti a s patřičnou předběhl a kytici zde položit při své návštěvěparádou AKT č. 2. Nizozemského království na jaře 91 (však jsme také od té doby nepotřebovali víza!). Kostel Svatého Víta – Grote Kerk Podívali jsme se na sebe a bylo nám to všemByli jsme tak rozrušeni, že jsme ani nefotogra- jasné – kytice měla spočinouti zde – v muzeu,fovali – tedy já nemám z tohoto místa fotografii a tak jsem vyběhl podruhé…(je možné, že to bylo také kvůli tomu, že v tédobě jsem už sice vlastnil fotoaparát Zenit na Tentokrát se to obešlo bez průtahů a AKT bylkinofilm, který měl 36 políček, ale já měl s se- proveden potřetí – jak se říká – do třetice všehobou jen 2 filmy – byl to samozřejmě pokrok – dobrého i zlého! Naši kytici jsme položili hnedpředtím jsem měl fotoaparát Voigtlander na vedle té od Václava Havla a Jiřího Dienstbierasvitkový film a ten dělal jen 8 snímků a já byl a věděli jsme, že tentokrát je to naposledy azvyklý s fotografiemi dost šetřit – to už dnes nejlépe!nikdo nepochopí…).Myslím, že 45 učitelů z Československa, kteří Návštěva Amsterodamu pak proběhla v pokliduještě navíc kradou kytky, vzbudilo v Naardenu a vedle této příhody se vše jevilo jako poměrnětrochu rozruch, a tak se počet místních oby- běžné – v ničem překvapivé! Ne, kecam – Am-vatel na náměstí zdvojnásobil a už tu byli u nás sterdam byl úchvatný a předčil všechna mádva místní občané. očekávání a to jsem tam byl s Ilonou – no jo – byli jsme mladí – teď už vím, že to bylo vožení dříví do lesa! Muzeum s mauzoleem Ilona a za ní asi Franta Aubrecht před posledním útulkem velkého pedagogaStarší pán, který nás na první pohled identifiko-val, se nás hned ujal – jaké štěstí – byl to zá- A ještě dovětek: Karel tehdy akci shrnul slovy,roveň správce místního muzea Jana Amose že Ježíš sice nasytil zástupy jediným bochní-Komenského a hned nám nabídl, že nám mu- kem chleba, ale český učitel Olin si vystačil na tři pomníky Učitele národů s jedinou kyticí.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 12

GÉVÉČKO 6 - 2016A zase do Říše StJŽactvo si našetřilo peníze, jedeme zas na me vodu. Ale co to? Na jedné ze zastávek řidič školní výlet. Karlexem do Plavna (Plauen) odmítá odjet, dokud nevystoupíme. Dál nemá- odtud autobusem na přehradu s autokem- me zaplaceno. Vyjednáváme, aby nás vzal dál,pem. Kupodivu nám dráha dá slevu na skupi- že jízdné doplatíme. Nejde to, úřad je úřadnovou jízdenku i do zahraničí, když je spřátele- i v autobuse. Vystupujeme tedy hrdě, ostatníné. cestující (Němci) na nás hledí jako na podvod- níky, nebo socky. No dobře, my už ty dva kilo-Tak mě, jako obvykle, Karel postavil před hoto- metry dojdeme, ale máte to u nás.vou věc. A proč ne? Já miluju cestování, zvláš-tě vlakem, či lodí. Vyprášil jsem svou starou Na přehradě je fajn, stavíme stany a vyrážímeuesku,nabalil do ní spacák, vyměnil stovku za do okolí. Občerstvení je zde, ostatní vybaveníostmarky a můžu vyrazit. Rychlík Karlex, v teh- taky.dejších zemích RVHP nevídaná elegantní ně- Pod hrází asi 50 kiloví kapři čekají, co jim kdo přinesl. Skáčou po všem, co jim kdo hodí. To by byl lov! Ale na každé straně hráze je dvojitý nápis „FISCHFANG STRENGSTENS VERBO- TEN“ Tak si trhněte, stejně tak velké ryby ne- jsou dobré. Dalším výletem jedeme na stanici JOCKETA, kde můžeme obdivovat největší ci- helný most v Evropě. Má asi 58 oblouků, z koli- ka milionů cihel je si netroufám odhadnout.mecká souprava (http://1url.cz/TtJKE), nás vy- Štěstí, že se do něj Amíci netrefili. Žactvo jesadil na hlavním nádraží v Plavně. Naší zá- zklamané, nechceme jim dovolit vylézt nahorukladnou bude nádražní restaurace. Mužstvo se a nechat je házet kameny z výšky 78 m podiví roztodivným jídelním kombinacím, atrakcí okolí. Nevadí, hlavní atrakce výletu je návštěvaje pro ně řízek s knedlíkem politý UHO. My zku- dračí jeskyně. Snad draka přemůžeme a prin-šení cestovatelé se nedivíme, jsme zvyklí na le- cezna nás nemine. Ale jako obvykle je vše tro-dacos. Vzpomínám, jak při výletu do Wýmaru chu jinak. Ve vsi „SYRAU“ marně hledáme ně-(Weimar) jsem si v rybí restauraci objednal jaké skály, není tu ani les. Směrníky nás všakúhoře. Donesli mi ho politého šodó. (Nebo, že vedou neomylně k rodinné vile s vekým nápi-by to byl bešamel?) Každopádně jsem se bavil sem DRACHENHOELE.celý oběd seškrabováním toho bílého sajrajtu,abych mohl úhoře pozřít. Obědem v nádražní Tuším nějaký podvod, že by jeskyňku měli narestauraci nabrané síly stačily k cestě za dal- zahrádce mezi trpaslíky? Ale ne, zaplatímeším dobrodružstvím. Na autobusovém nádraží a už nás vedou z předsíně do sklepa a vida.jsme našli jméno přehrady „TALSPERRE PO- Opravdová jeskyně s krápníky, podzemní jezír-HL“ a na fárplánu našli tři různé zastávky uve- ko i skutečný model draka, u kterého nám prů- vodce ochotně rozsvěcí rudé žárovkové oči. Dodeného jména. Jsme Češi a tak neomylně volí- jezírka házíme mince, na památku. Průvodceme nejbližší, s nejlevnějším jízdným. Autobus hovoří a hovoří, už jdeme půlhodinu. Všichnipřijíždí, nastupujeme, řidič procvakne jízdenky klepeme kosu, venku bylo letních 25 stupňů, ta-a jedem. Řada zastávek, my čekáme, až uvidí- dy je asi 7 stupňů, těším se ven. Ale nelze vy- nechat poslední pozoruhodnost. Místní fotografMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 13

GÉVÉČKO 6 - 2016nám zhotoví společný obrázek výpravy v jes- cházím k půjčovně, slyším hlasité nadáváníkyni. Ještě, že je fotka černobílá, aby nebylo babky půjčovatelky. Ptám se: „Ist was?“ A hnedpatrné, jak jsme promodralí zimou. Rychle ven. se na mě vyhrne vodopád saské němčiny, zeZážitků bylo pro tento den tak akorát. které rozumím slova „frech, Geld woll drek“ a to už mě dochází, o co asi jde. Dva naši chlapci,Další půlden se vyhříváme, opalujeme a využí- kteří se včera v jeskyni pozdrželi, vlezli k dra-váme vybavení plovárny. Hlavně stánek s ob- kovi do jezírka a posbírali naházené památečníčerstvením, ale i půjčovnu plavidel. Když při- mince. Nemůžu se na ně pořádně zlobit. Při té teplotě vody to byl pěkný výkon. Jen jim las- kavě domlouvám: „Blbci, to nemůžete ty peníze umýt od bahna, než s nimi platíte?“ S Karlem si zapůjčujeme také šlapadlo a vyrážíme na jeze- ro. Toho vy(zne)užívají někteří naši svěřenci a nabízejí nám vodní bitvu. Statečně se brá- níme přesile. Přežili jsme a po dalších zážitcích se vracíme nepoškozeni zpět domů. Bez draka a bez princezny. Ale náš výlet určitě na „draka“ nebyl.Poprvé do Petrohradu aneb s pomocí PpRsocialistické soutěže k hrobům carůInu, byla to taková doba. Uzavíraly se ne- dívat se do Petrohradu a spolu se mnou čtyři smyslné socialistické závazky na plnění ně- nejlepší z vás. Viděl jsem hned několik ota- čeho, co bylo stejně náplní práce a pak se zníků v očích žáků. Ten největší byl, kam že seza to dávaly odměny a vyznamenání a předstí- to chci podívat? Hned jsem jim to vysvětlil:rala se uvědomělá aktivita. Do toho také patřilo „Petrohrad se dočasně jmenuje Leningrad, alepravidelné vyhlašování socialistických soutěží tohle přejmenování já neuznávám. Umíte siv našem ústavu. Většinou to každého otravova-lo a bylo velkým problémem donutit jednotlivé Zimní palác v Petrohradětřídy k tomu, aby tzv. socialisticky soutěžily tře-ba ve sběru surovin, což bylo nejčastější. Když představit, že bychom my přejmenovali Prahu,na začátku školního roku přišly opět propozice Angličané Londýn či Francouzi Paříž?“ (Přidalna tuhle soutěž, zaujalo mne, nejprve to, co jsem vtip, že se svého času uvažovalo o přej-vítěz získá. Třída, která nasbírá nejvíce sběr- menování Prahy na Chruščevičky nad Vltavouných surovin (kov, papír) obdrží finanční odmě- – výbuch smíchu.) „Věřím, že Rusové tuhlenu (nepamatuji se už, jaká to byla částka, ale blbost jednou napraví a vrátí se k původnímumyslím, že to byly tehdy dost slušné peníze) jménu, neboť tohle město z bažin vydobyla je-a čtyři nejlepší sběrači navíc pojedou spolu jich velká osobnost a to car Petr I. Veliký, kte-s třídním učitelem na týdenní zájezd do Lenin- rého velmi obdivuji.“ Teď si uvědomuju, že jsemgradu. Vyhlašovatelé věděli, jak je tahle soutěž byl tehdy docela vizionářem. Vysvětlil jsem dáleneoblíbená a proto byly ceny velmi motivační pravidla a že ta odměna pro celou třídu náma bodové hodnocení podbízivé a to tak, že po- vystačí, až se vrátíme z Petrohradu, na fajnkud by se do toho třída opravdu vložila, nebylovůbec těžké vyhrát. Byl jsem třídním E3A tedytřetího ročníku elektrikářů a byla to moc fajntřída. Dobře jsme se znali, měl jsem je odprvního ročníku, a tak jsem mohl před ně bezobav předstoupit a mít tuhle řeč: „Pánové (třídabyla složena jen s chlapců), zatím jsem vás dožádné socialistické soutěže necpal, ale letos tobude jiné. Přečetl jsem si propozice a ty jsoutak jednoduché a z tak skvělými cenami, žestačí jen nepatrná snaha a můžeme tu soutěžvyhrát. Tedy, abych byl přesný, vy jí musítevyhrát, abyste mi splnili mé životní přání po-Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 14

GÉVÉČKO 6 - 2016dvoudenní výlet celé třídy a ještě zbude na zá- rublů. A skutečně se vše dělo podle popisu.věrečný mejdan po učňovských zkouškách. Jakmile jsme se ocitli na přiděleném pokoji užTřída vzala tedy celou socialistickou soutěž ja- se objevila pokojská s dotazem zda máme nako recesi a nebylo ve třídě nikoho, kdo by se prodej rum, texasky, košile nebo cigarety. Lah-s nadšením nezapojil. Zvolili si kapitána týmu, vinka rumu se nám do prádla vlezla všem, alekterý vytvořil pečlivé tabulky a bedlivě je dopl- víc jsem kšeftovat nemínil. Kvůli tomu jsem doňoval a popoháněl ty, co se sběrem zaostávali. Petrohradu nejel. S tak malou nabídkou bylaDenně mi pak dával raport o výsledcích, který pokojská velmi nespokojená a nehodlala odejítjsem zase já zaznamenával do nějakých formu- dokud jí neprodám svoji košili. Vždy jsem měllářů soutěže. Samozřejmě, že nikdo už Lenin- rád u košil výrazné vzory, ale tohle mi bylo trap-gradu neřekl jinak, než Petrohrad a někteří se né. Jednak jsem v ní jel celou cestu a pak byla stará nejméně 5 let. Po deseti minutách tvrdé- Ruské Versailles Petrodvorce ho nátlaku, kdy si přivedla na pomoc i druhou pokojskou a neustále přihazovali na ceně, jsemdokonce začali o Petra Velikého zajímat více to vzdal a košili prodal za neuvěřitelnou cenua ti se vytasili i s původním ruským názvem 20 rublů (v té době jsme platili za rubl nadhod-Sankt Petěrburg (což je mimochodem nádher- noceně kolem 50 Kčs, takže jsem starou propo-ná ukázka směsice latiny, ruštiny a němčiny). cenou košili prodal hodně dobře). Týden je na prohlídku Petrohradu samozřejmě velmi krátký čas, ale přeci jen jsme stihli to nej- důležitější a to Ermitáž, Zimní palác, Petrodvor- ce a projet se lodí po Něvě se zážitkem zve- dání mostů. Odmítl jsem prohlídku Aurory a po- žádal jednoho kolegu, zda by nepřevzal mé dva svěřence (dva chtěli se mnou). Stalo se a já se zbývajícími dvěma učni mohl vyrazit do Petro- pavlovské pevnosti a ve zdejším chrámu postát u hrobů mých oblíbenců a to Kateřiny Veliké a Petra I. Velikého. Několikrát jsem za to mé tří- dě po návratu poděkoval. Tato pevnost je jád-Soutěž měla uzávěrku v pololetí a samozřejmě, Petropavlovská pevnost (pohřebiště ruských carů)že jí má třída vyhrála. V březnu jsem tedy letělse čtyřmi nejlepšími sběrači ze třídy do Petro- s andělem na špičce věžehradu, spolu s dalšími vítěznými skupinami z ji-ných škol. Nebylo to zrovna nejlepší období, rem založení města a stála tu jako první. Díkyruská zima na severu ještě zdaleka nekončí, zpeněžené košili jsem mohl zaplatit vstupnéale to mi vůbec nevadilo. Navíc toho roku byla i učňům a ještě s nimi jít po prohlídce na skvě-nějaká mírnější, neboť Petrohrad už nebyl pod lou ruskou zmrzlinu a zbylo i na kytky na hrobysněhem a i v tomto ročním období a v totalitním mých oblíbenců. Na rozdíl od Aurory, byla Pe-Sovětském svazu byl nádherný a svérázný. Byli tropavlovská pevnost turisty téměř netknutájsme poučeni zkušenějšími, jak to v ruských ho- (jezdit k hrobům carů se v tehdejším SSSR ne-telech chodí a jak je možné si zvýšit svůj obnos nosilo, ba to bylo třídně závadné). Dokonce nám byla nabídnuta i průvodkyně, která nám udělala výklad v češtině.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 15

GÉVÉČKO 6 - 2016 Hroby ruských carů v chrámu pevnosti jen přihlásil jeden odvážný mužik. Za pomocí lan vyšplhal až k andělovi, kterého znovu naSkončím své vyprávění humorně. Průvodkyně špičce věže pevně ukotvil. Od carské kancelářev Petropavlovské pevnosti nám vyprávěla po dostal velkou sumu peněz (jistě to byla nepa-vyložení celé její historie, proč Rusové, když trná část z částky, kterou by carská kancelářněkoho zvou v hospodě na drink, si ukazují prs- musela jinak zaplatit za postavení lešení) a na-tem na krk. Na špici věže Petropavlovské pev- víc dostal bumážku (listinu), na které bylo na-nosti je upevněný zlatý anděl. Ten se někdy na psáno, že až do konce života může v kterékolivzačátku 19. století uvolnil po zásahu blesku hospodě v Rusku pít a jíst zadarmo na útratya hrozil jeho pád, při kterém by ho nezachránila carské kanceláře. Mužik se v první hospodě ra-ani jeho křídla. Carská kancelář tedy vyhlásila dostí zpil do němoty, bumážku ztratil a ukradliněco jako výběrové řízení na odvážlivce, který mu i ty vydělané peníze. Celý nešťastný se do-dokáže anděla ukotvit bez použití lešení. Dlou- stavil do carské kanceláře, kde vysvětloval, coho se nikdo nehlásil a když se podíváte na výš- se mu přihodilo a žádal vystavení nové bumáž-ku věže, není se čemu divit. Ale pak se přeci ky. Úředník mu řekl, že si celou věc zavinil sám a ať se klidí. Pak se mu mužika nějak zželelo a dal mu razítko kanceláře na krk a řekl, ať tedy v hospodě při placení ukáže na to razítko na kr- ku a že útrata půjde na vrub carské kanceláře, dokud bude razítko viditelné. Příběh už dál ne- říká nic o tom, jak dlouho si mužik nemyl krk. Pokud si chcete vychutnat atmosféru carského Sankt Petěrburku, myslím že ji velmi krásně hudebně i textem vyjádřil Jaromír Nohavica. Zde si ho můžete poslechnout: https://youtu.be/XSnlET8RuQQ.Jak jsme otvírali „Poldovku“ StJNaše vlakové školní výlety nás zavedly ta- pu na Hájovně. Tedy místním dle jména, jedna- ké do Kdyně. Je (byl) tam metalurgický lo se o 3 km pochod do kopce „KORÁB“ na závod přesného lití, kam jsme se chtěli jehož úpatí se kemp nacházel. A co hůře, nikdeexkurzí vnutit. Nic snadného, protože část zá- v okolí žádný obchod, či stánek s občerstve-vodu pracovala pro „zvláštní“ výrobu (rozuměj ním.zbrojní), ale Karel všude známé má, a tak se Naštěstí nám domorodci prozradili, že čirou ná-povedlo.A tak jsme vykuleně zírali na tavící pece, obdi- hodou v tomtéž týdnu byla naproti kempu otev-vovali rychlý rozbor obsahu prvků v tavenině řena vinárna „POLDOVKA“. Tak nám zas jed-spektrální analyzou a žasli při lití kovu na ztra- nou štěstí přálo, že žízní nezahyneme. Ač jsmecený model, na vosk. Karel vždy vybíral takové nikoho z žáků nepřemluvili, aby se s námi vydalexkurze, které zaujaly nás dva a většinově i na- na vrchol kopce „KORÁB“ (další 3 km), je tamše svěřence. Potud vše vzorně. Předem jsme rozhledna s krásným výhledem do okolí, do vi-měli objednané ubytování v místním autokem- nárny se večer dostavili bez nucení kompletně.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 16

GÉVÉČKO 6 - 2016No co, součástí výchovy musí být i seznámení padných dalších objednávkách. Následně zby-se skutečným životem a jeho nástrahami. Ko- tek večera proběhl bez incidentů jakéhokolivneckonců je lepší, když takové seznamování druhu. Po návratu z večerní doprovodné pro-proběhne pod dohledem zkušených a životem cházky, jsme provedli kontrolu tábora. Vše byloprotřelých pedagogů. Protože se personál vi- v pořádku, jen na jedné z chat, v patře na zá-nárny zřejmě nepídil po dokladech o věku kon- bradlí viselo prostěradlo. Dotazem, zda se snadzumentů, nemuseli jsme ani lhát. Žactvo obsa-dilo salonek a dozor protilehlou část vinárny. nejedná o ochranu při možném nočním náletu,A pozdní odpoledne přešlo ve večer za příjem- jsme se dozvěěli, že se jednomu z našich svě-né konverzace a zábavy, při ochutnávce vína řenců ze studia neudělalo dobře. Prostěradlo(tedy u nás dvou). Trochu hlasitější halas linou- musel vyprat a dal ho sušit. Dobře. Už si budecí se ze salonku zbystřil mou pozornost, takže pamatovat, že trojkombinace je lepší alpská,jsem zahlédl číšníka, jak s plechovým tácem než alkoholová.plným známých malých skleniček (prcků), plné Ráno jsme vyrazili na nádraží, k pokračováníbezbarvé kapaliny, snad vod(k)y, spěchá do sa- další cesty. A překvapení nového dne obstarallonku. Jistě ne poprvé. Pomyslil jsem si, nic se výpravčí, když nám oznámil,že nás nesmí ne-neděje, mládež se seznamuje se životem. Ne- chat odjet, že volali z kempu, kde se ztratilobuď kazisvět. Poněkud jsem však zneklidněl, nějaké prádlo. Telefonním hovorem s vedoucíkdyž při příští číšníkově cestě obsah skleniček tábora jsme si vysvětlili, že údajně ukradenézhnědnul. No nechci se projevit jako nepřející, prostěradlo nestačilo uschnout a visí na balko-budu v klidu. Teprve když jsem spatřil, že další ně chatky. Když si vedoucí nechala ověřit uklí-runda, do salonku směřující, má charakteristic- zečkou pravdivost naší informace, dostali jsmekou temně zelenou barvu, jsem uznal, že čeho povolení pokračovat v cestě. Mě osobně potě- šilo, že i jiní trpí zrakovou nedostatečností a do-je moc, toho je příliš. Otcovským tónem jsem kážou přehlédnout tak nepatrný předmět, visícíúčastníkům salonní zábavy oznámil, že tím je- zvenku na chatě.jich další studium nápojů končí a vrchního jsempožádal o výrazné zhoršení jeho sluchu, při pří-**Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 17

GÉVÉČKO 6 - 2016STŘÍPKY ZE ZÁVĚREČNÝCH ZKOUŠEK NA NAŠÍ STARÉ DOBRÉ ŠKOLE aanneebb kkddeežžee llooňňsskkéé ssnněěhhyy jjssoouuProlog:Z náte mě. Příkazy na mne působí jako červený hadr na bejka. Nemám rád, když mně někdo přikazuje , co a jak mám psát. Proto dnes nepíši o školních výletech, ale o tom, co jsem taképrožíval na naší škole ke konci každého školního roku. Závěrečné učňovské zkoušky, zuzky, ZUZ.Tak píši o ZUZ! Dále nemám rád, když si někdo myslí, že si své příběhy jen tak cucám z palce. Anise, Stando, nevytahuju. Přiznávám mírnou básnickou licenci, ale 90% mých vzpomínek je pravdapravdoucí. Já, známý introvert, jsem dokonce chtěl přestat moje zážitky zveřejňovat. Karel mě pře-svědčil, že by to pro GV byla škoda a tak na jeho přání jsem pro vás dnes nametl na lopatku párdalších střípků, tentokrát o zuzkách. Miloš HubáčekSTŘÍPEK PRVNÍ: opravujeme písemkyBylo zvykem, že opravy písemných prací písemek rozškatukované pro hodnocení od jed- závěrečných učňovských zkoušek (ZUZ) ničky do pětky. Celkem pravidelně jsme opravu byly prováděny kolektivním způsobem. dokončovali v Ráji (pro ty mladší: Restaurace aZnamenalo to najít jedno volné odpoledne, sa- jídelny), uznejte, že to znělo vznešeně i kdyžmozřejmě, že po skončení vyučování, kdy jsme šlo zase jen o hospodu. Z paměti jsem vyhrabalse sešli, my učitelé odborných předmětů, roz- i tehdejší elektrikářskou sestavu: Milan Mládekdělili jsme si jednotlivé otázky dle naší specia- – elektrotechnika, Otík Novák – materiály, Stan-lizace a jízda mohla začít. da Jedlička – měření, Karel Černík – technické kreslení a s vrozenou skromností, ten nejdů-Dodnes doslova cítím tu vynikající pracovně ležitější předmět nakonec – technologie Miloškabaretní atmosféru a slyším výkřiky mých ko- Hubáček.legů: „Blbe, cos to spáchal!“ „Kdo to učil? Já?To mě měl šéf strhnout gáži.“ „Tak tady tu pa- I dnes se provádějí opravy písemných odbor-sáž jsem asi neučil, nebo že bych myslel na ných prací. Ale zcela jiným způsobem. KaždýMariku a ne na asynchroňák“, abych citoval vyučující má ve svém předmětu stanovený ma-známý bonmot inspektora Kuchyňky. „No tohle ximální počet bodů, každý opravuje sám. Před-je geniální řešení, to bych od tebe nečekal, Ma- seda metodické komise pak v soukromí svéhorečku.“ Smáli jsme se, překřikovali, ukazovali si kabinetu body sečte, eventuálně opraví početta zvláště povedená řešení. Snažili se, být co výsledných bodů a napíše se známka. Je,nejspravedlivější. A hlavně jsme se opravdu stejně jako před lety, také opraveno. O ko-královsky bavili. Čas ubíhal a po třech či čty- lektivní nasazení není zájem. Proč? Protožeřech hodinách už na lavicích ležely hromádky chybí ten základní předpoklad. Parta. Škoda.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 18

GÉVÉČKO 6 - 2016STŘÍPEK DRUHÝ: laik se diví, odborník žasnePři ústních zkouškách docházelo ke ko- te!“ Vyprskl jsem smíchy a nebyl jsem sám. Měl mickým situacím, kdy se celá zkušební pravdu. Mohl si říkat co chtěl. Byl jsem laik. Po komise bavila. Zkoušelo se téma asyn- krátké poradě zkušební komise dostal doplňu-chronní motory. Princip, působení, konstrukce, jící otázku, chytil se a závěrečnou zkoušku slo-charakteristiky, regulace, spouštění. Zkoušený žil. Za odvahu!adept na výuční list, zdálo se, nevěděl vůbecnic. Možná věděl, ale pletl si pojmy s dojmy.Kecal. Chvili jsem ho poslouchal, ale nevydrželjsem, bouchnul jsem do stolu a zvolal: „Co mněto tady vyprávíš, kecáš nesmysly. Uklidni se,mysli si, že jsme tady samí laici, že tomu nero-zumíme a vysvětli to znovu.“ Učedník se zara-zil, uklidnil se a začal znovu. Ovšem kecal a ke-cal další nesmysly. Snažil jsem se držet zpátky,nejsem žádný cholerik, ale opravdu to nešlo.Zařval jsem: „To jsou ještě větší krávoviny, nežpředtím! Přestaň!“Dlouze se na mne podíval a velice nahlas pro-nesl: “Vy mlčte, vy jste laik, vy tomu nerozumí-STŘÍPEK TŘETÍ: doktor z OUNZu brý kamarád, inženýr ze Strojíren. Dopolední část zkoušek probíhala pod heslem: Už tě ne-Za komančů bylo dobrým zvykem, že kaž- baví poslouchat odpovědi žáků? Zajdi do kabi- dý kandidát na odborníka v oboru elektro netu! Před zahájením odpolední části zbývala měl povinnost přinést k ZUZ, jak by se v kabinetu ještě celá baterie ostrých nábojů. Codnes řeklo, dva sponzorské dary. Tím prvním s tím? Předseda dostal nápad. „Zavoláme na-byla ročníková závěrečná práce. Tato povinnost šeho známého doktora, on nám pomůže municitrvá do dnešních dnů, Rozdíl byl v tom, že se zlikvidovat.“ „Vole, co bude zkoušet?“ „No přecipráce nevystavovaly ve škole, ale přímo v Hor- první pomoc při úrazech elektrickým proudem.“ňáku (dříve HDKT dnes MDK). Výstava tak byla Jak pravil, tak učinil. Doktor se dostavil.pro veřejnost dostupnější a propagovala dobréjméno školy. Jste zvědavi, jak to dopadlo?. Zpočátku se váž- ně první pomoc zkoušela. Postupem času byloDruhou povinností, kterou se dnes k velké lí- zřejmé, že první pomoc bude potřebovat pře-tosti všech zkoušejících nepodařilo udržet při devším zkušební komise. Poté, co byly zkouškyživotě, byl tekutý sponzorský dar pro komisi slavnostně ukončeny, mimochodem všichniv podobě ještě zavřené a okolkované lahve udělali, jsme je ještě v kabinetu nějaký čas hod-(byly tehdy vůbec kolky na alkohol?). Výsle- notili. Domů jsme si odnášely také dva spon-dek? V mém kabinetu sousedícím se zkušební zorské dary: veselou opičku a ještě neotevře-místností, se před zahájením ZUZ nacházelo nou láhev dobrého pití.větší množství tohoto ostrého střeliva.Předsedou zkušební komise byl tehdy můj do-EpilogŠ kolních příběhů je ještě hodně. Moje paměť není o nic horší, než Standova. Pro dnešek to sta- čí. Byly to vážně krásné časy. Bylo nás méně, tvořili jsme partu (fotbálek, crocet neboli golfchudých, hokej a tak dále a tak podobně, včetně těch školních výletů z dnešního Bazárku). A hlav-ně BYLI JSME MLADÍ !!!! Vzpomínáme. Nesmíme ale jen vzpomínat. Musíme ŽÍT v přítomnosti.Hezké prázdniny, dovolenou, ať již placenou nebo neplacenou, vám od počítače a tiskárny přejeMiloš. Už se těším na zářijové Gévéčko a nový školní rok. AHOJ.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 19

GÉVÉČKO 6 - 2016TROCHA HISTORIE NIKOHO NEZABIJE Stálá vzdělávací rubrika Pavla P. RieseTak to vidíte, už podeváté vám tu přináším trochu té historie a doufám, že jsem vás s ní ještě neunavil. Věřím, že s tou trochou v každém čísle je tojako s tou známou hláškou, že alkohol v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství a dokoncemůže i léčit. Ty mé malé dávky historie můžou tak třeba působit jako lék k vašemu odporu k dě-jepisu, který jste třeba dříve měli. Po třikráte jsme se zdržovali v Karlovarském kraji. Nastává aleobdobí prázdnin a dovolených a vy třeba budete chtít vyrazit někam mimo Karlovarský kraj. Třebase někteří z Vás rozhodnou ukázat svým vnoučkům poprvé i matičku Prahu a to většinou táhnemety ratolesti na Pražský hrad. Předpokládám, že pokud podniknete takový vlastivědný výlet, že tobude už s vnoučaty či dětmi většími a že budou třeba obeznalí se Starými pověstmi českými. Noa to budete mít vynikající příležitost jim na tom Pražském hradě ukázat Daliborku a vzpomenout nanešťastného Dalibora v ní kdysi vězněného. A budete se moci blýsknout tím, co vám níže sdělím,jak to bylo s jeho hraním na housle, kterému ho měla naučit nouze. Já vím, v Bazárku v mé poz-námce k Standovo článku jsem se oháněl klasikem, že se dobrý příběh nemá kazit pravdou, ale conaděláte, když je jeden dokumentaristou?Daliborovy bájné housleVšichni známe ten dojemný příběh už ze dala podnět k dojemné pověsti, která má však školních let, navíc zpracovaný Bedři- historicky doloženou postavu, jistého rytíře chem Smetanou v krásnou operu. Uvěz- Dalibora z Kozojed. Ten skutečně čekal v onéněný Dalibor čeká ve věži, později po něm zva-né Daliborka, na soud, a protože má hlad, a Pražané pod Daliborkoutaké je mu smutno, naučí se hrát na staré inkriminované nově postavené věži na soud, a housle ve věži na- to skoro dva roky, jako její první vězeň. Dostal lezené. Za jeho tkli- se totiž do těžkého konfliktu se svým sousedem vé melodie mu do- rytířem Adamem Ploskovským z Drahonic. Ten- jatí Pražané (zejmé- to rytíř Adam vyhlašoval na svém panství stále na citlivé panny) dá- těžší a těžší roboty, takže se mu poddaní začali vají do košíčku, na bouřit a došlo až k povstání, kdy zaútočili na provázku z okénka jeho tvrz, kterou dobyli. Adam byl raněn a nu- věže spouštěném, cen panství opustit. Tehdy robotníci nabídli své něco málo k jídlu. poddanství Daliboru z Kozojed a ten je přijal. Takže jak praví zná- Netrvalo dlouho a Adam se zotavil a protože mé lidové pořekad- viděl celou věc jinak, ohlásil událost zemským lo: „Nouze naučila Dalibora housti.“ Ty citlivé panny, ale i jejich matinky při Daliborově hře i sl-zičku uronily a některé si poplakaly tak, žekapesníček řádně promáčely. Tak prý hraDalibora byla dojemná.Těžko říci, na jaký nástroj vyluzoval Dalibortklivé melodie, pokud vůbec na něco hrál, alehousle to rozhodně nebyly! Je mi to líto, aleopravdu ne. Kde se tedy ta pověst o hrajícímDaliborovi na housle vzala? Vznikla špatnýmpřekladem staročeského zápisu ze zemskýchdesek a to v obrozenecké době, a tato chybaMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 20

GÉVÉČKO 6 - 2016hejtmanům, kde Dalibora zažaloval že proti Mučící žebřík (husle) v expozici Daliborkyněmu štval jeho poddané a nakonec mu jeodloudil. Dalibor byl zajat a uvězněn za pych a zen ke ztrátě majetku a hrdla a po vynesenívzpouru. rozsudku popraven. Rok 1498 se tehdy psal a byl březen. Vy, kteří jste viděli Formanův filmTo vše se dá nalézt v zemských deskách. Jak Goyovy přízraky, si jistě vzpomenete na scénu,vidíte ani slovo o houslích. Vlastně ano, je tam kdy jistý španělský šlechtic dokazuje násilněpsáno, že: „…bieda naučila Dalibora hústi.“ církevnímu exekutorovi, jak je snadné se přiTakže přeci jen je na tom šprochu pravdy tro- mučení přiznat i k tomu, co člověk nespáchal.chu? Hrál Dalibor kvůli bídě na housle? Ale Tento článek ale nemá řešit, zda byl Dalibor vi-kdeže, píše se rok 1496! Brescijský houslař Ca- nen či nevinen, ale uvést na pravou míru, jak tosparo da Saló ani jeho cremonský kolega An- bylo s jeho hrou na housle. Pokud je vám líto,drea Amati nebyli ještě na světě! Prostě housle, že ničím krásný a dojemný příběh pravdou, jejako hudební nástroj, byly v té době věcí na- jenom na vás, zda ona fakta svým ratolestímprosto neznámou. První housle se u nás ob- sdělíte. Můžete také zmíněné housle nahraditjevují až za sto let po Daliborově smrti. „Hústi“ jejich předchůdkyní rebekou, nebo niněrou.totiž ve staročeštině znamenalo naříkat. V Da- Tyhle nástroje mohl Dalibor ve věži najít. Bylaliborově případě pak to, že v nářku promluvil, to věž nová a třeba je tam zapomenul nějakýdostav se do „biedy“, tedy bídného stavu. umění milovný polír a příběh pak můžete ne- chat tak, jak je. Konečně, kdo na vás můžeDalibor totiž zapíral a zapíral, a protože nechtěl chtít znalost staročeštiny, když jí neznali anipřiznat vinu, respektive byl přesvědčen o své naši předkové v době obrozenecké, že?nevině, podrobil jej soud - podle tehdejších bo-hulibých zvyklostí - právu útrpnému. Dalibor bylmučen a na mučidlech se pak přiznal. „Biedajej tedy naučila hústi.“ Řečeno jinak, na muči-dlech z Dalibora dostala tehdejší soudní exe-kutiva to, co potřebovala, tedy přiznání k činuv tom bědném stavu, kdy hodně při mučenínaříkal. Ono pálení boků, palečnice a jinédůmyslné praktiky, včetně natahování na žeb-řík, přinášely takto vyslýchanému nebožákoviukrutnou bolest. A ještě jedna zajímavost,mučícímu nástroji žebříku, na který byl Dalibornatahován, se říkalo „husle“. Poté, co se Dali-bor na mučidlech přiznal k obvinění, byl odsou- Na druhé straně obálky jsem vám ukázal Daliborku v půvabné Morstadtově vedutě, 21 tady máte současnou, sníženou o jedno patro, při úpravě Pražského hradu na konci 19. stoletíMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO 6 - 2016HLÁŠENÍ ŠKOLNÍHO ROZHLASUaneb „kdo chce vidět Idiota, ať se dostaví do ředitelny“Připraveno pod kapkami deštěSedím pod střechou terasy, na kterou tr- skladník ve šroubárně … Cena commesa veni- pělivě klepe nebe prsty kapkami provazů re. Neviděl jsem, neslyšel. deště. Kap, kap, kap. Opravdu kapitálnívýkon. Země nadskakuje v rytmu obtěžkaných Kde není možné chybět, jsou zákoutí pro osla-mraků, a mě se vybavuje snad už jen Nedělní vence. Těch bylo v květnu pět. Také jsem ne-chvilka poezie. Pravidelná dávka emocí a poko- chyběl. Ten den se zrodil Achilles. I u nás very k umění. Trpělivá zastavení se na konci týd- škole. Jeho příhody budou nesmrtelné, jakone. Hluboký nádech a výdech. Květnové rozja- hrdina sám a věřím, že se podělí o nové zku-řilé a vlahé dny, propletené copánky maturit. šenosti z nadpozemské existence, kterou získalMísty to připomíná dredy, které se po týdnech kontaktem se zemí. Vražedně nebezpečnáproměňují v hmyzí domečky. Tak to bohužel bý- kombinace srovnatelná snad jen s fragmentyvá se závěry studia. Květen není jen patronem vynálezu Alberta Nobela.zamilovaných, dělících se ruku v ruce s odka-zem Haymarketského masakru. I když … A co modří kluci? Montérky jim pořád sluší. Mo- drá je prostě dobrá, i když ji na jeden květnovýTrochu masakr to letos u maturit byl. Přemýš- den vyměnili za čerň s nažehlenými puky a kra-lím marně, jak a kam by moderní „zprávaři“ vatou. Zkoušky se blíží a je nutné pilovat. Dě-a ohlašovatelé zařadili informaci o průběhu le- kuji Honzo B., že jsi přišel. Stejně za to můžeštošních maturitních zkoušek. Možná na úvod, TY. A ta laťka je pořád zatraceně vysoko. Alejako hlavní zprávu šokující svým obsahem, ale každá výzva je výzvou, pokud voní trochu ne-i rozsahem. Možná jako zahraničně-politickou skutečně. Viděl jsem věci, které se točí. Jsouinformaci o konkurenceschopnosti v rámci EU, vyjádřením sil na páce a třeba i jevem čistěči souzemí asijského tygřího společenství. pneumatickým. Lehce triviálním, ale zásadním pro budoucnost.S vážností sobě vlastní by mohlo jít i o kulturnívsuvku, kdy na přetřes prošla (pokud to jen Jsem závistivý od té doby, co jsem zjistil, žetrochu šlo) díla světových autorů. V rytmu jed- někdo umí víc než já. Vzít, upnout, zvolit, najet,noduchého dialogu: „Četl jsi? Ne… Tak povídej. počkat, chladit, mazat, vidět, měřit, vyjmout,Máš na to 15 minut.“ Pokud to bylo v angličtině, měřit, ukončit, vypnout, očistit, položit, vyložit,či němčině, mohlo by to přenášet i CNN, či pochopit, zaujmout, zvítězit, … opakovat. Opa-Deutsche Welle. Co zvířátka na konci? A co kovat. Dokola.kombinace čehokoliv? Repetito est mater stu-diorum. Tedy proč to nezkusit víckrát. Mnohdy A co teprve tlačítka, rozvody, koncovky, očka,i marně. relé, stykače, rozvaděče, přivaděče, unášeče, … uvidíme v červnu. Uvidíme 21. června, jak toTrpké je májové období, které brání zkušeným dopadne. Ve 13 hodin vrhneme do světa po-vyhlížet lepší zítřky společnosti. Par erit fortuna třebné. Tedy uvedeme. V Sokolově.labori. Jaká práce, takový majetek … 30% žákůby mohlo povídat. Ten zbytek pomlčí v koutě. Jak jsou na tom asi jinde? Třeba v Libáni bude Mírová pochodeň. Asi překlep. Hodilo by seJeště, že máme Majáles. Tedy ještě, že máme spíš Mírové líbání v Pochodni. Ale budiž.Zuzanu. A ostatní přátele školy. Jen jsem vyjel V Týnci bude Den otevřených sklepů. Moravado Prahy podpořit T-Profi soutěžící, byla účast je Morava. Třináct sklepů a cimbálovka. Cov průvodu, i pod pódiem, zřejmě historicky chtít před prázdninami víc?nejsilnější. A já přijel pozdě, tedy jak by pronesl U aparátu byl Pavel Janus (PjŘ)Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 22

GÉVÉČKO 6 - 2016VALDA VIRT VZPOMÍNÁ S Valdou znovu do ArgentinyK dyž jsme v únorovém GV poprvé otiskli v rubrice MiniCéVéčko Valdovo vyprávění o životě jeho a jeho rodiny v Argentině, uvědomili jsme si, jaké že má GV štěstí, když je mezi jehoabonenty někdo, kdo měl tak pestrý život, ale hlavně to, že tenhle někdo je navíc ochoten o tom nastránkách GV vyprávět. Spolu s Valdou jsme se v dalších číslech GV dostali z Argentiny přesDuchcov a Habartov až do dnešního Sokolova. V květnu jsme Valdu nechali vydechnout, ale vy-mámili jsme na něm slib, že do červnového GV napíše opět pár řádku o svých klukovských pří-hodách v Argentině. Valda sliby plní. Tak tady ty slíbené řádky máte. (KčS)BAVLNA lem čtyřiceti stupňů. Vedle rodiny, která by to sama nestačila, se najímali dělníci. Pro mneJak už víte z mého prvního vyprávění, měli byla vysvobozením jen bouřka, to se nedalo moji rodiče v Argentině v kraji pampa Flo- dělat. rida farmu. Jejím hlavním produktem bylabavlna, kterou jsme pěstovali asi na 30 hekta-rech. Sázela se na přelomu září a října (jsmena jižní polokouli) do řádku asi jeden metr odsebe. Řádky byly dlouhé asi 500 metrů. Jakměla rostlina pět až šest lístků. jednotila se navzdálenost asi 40 centimetrů. V době od začát-ku prosince do konce února, to jsem měl práz-dniny, se bavlna okopávala. Pro mne to bylapráce navíc, vedle starosti o dobytek. Chodiljsem, tak jako celá rodina, okopávat, bavlnamusela být do sklizně bez plevele. Pracovalijsme, s výjimkou neděle, každý den ráno odsedmi hodin do jedenácti a odpoledne od tří dosetmění. Bylo léto a teploty se pohybovaly ko-INDIÁNI jak zabíjet hady i jak ulovit pásovce (má vyni- kající maso) a spoustu dalších užitečných věcí.Vlastní sklizeň bavlny, přesněji sběr, trvala I proto jsem se nebál jezdit se svým koněm na od dubna do června. Táta na ni najímal samostatné výpravy dále od domova. indiány, kteří žili více na severu na řeceBerneji. Asi stodvacetičlenný kmen se vždyubytoval na kopečku v rohu naší farmy. Tam siindiáni postavili svá tolda, obydlí z trávy a kla-cků. Do vigvamů, tak jak je znáte z kovbojek aindiánek, to mělo daleko. Ženy se staraly o dětia vařily, na sběr bavlny chodili jen muži a mlá-dež okolo třinácti až čtrnácti let. S chutí jsem sekamarádil se svými vrstevníky mezi indiány,hlavně o volných nedělích, hodně jsem od nichpochytil o přírodě i lovu. Kam se hrabe to, če-mu se dnes říká environmentální výchova.Naučil jsem se, které ovoce mohu jíst bez obav,Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 23

GÉVÉČKO 6 - 2016PAMPA FLORIDA přivezl svým náklaďáčkem a prodal to jednot- livým rodinám. Maso zajistil řezník. Když přijel,Všech čtyřicet dva rodin, které na pampě řekl tátovi: „Máš vybrané maso?“ To byl povel žily, se věnovaly farmářství. Výjimkou byl pro mne, musel jsem vyjet, přihnat krávy, nah- pouze Turek jménem Čei – řezník. Větši- nat je do koralu. Řezník vybral asi osm až de-na farem pěstovala bavlnu a chovala dobytek. set krav, ty se oddělily od ostatních a začaloA Čei od nich kupoval krávy, porážel je a zpra- dohadování mezi tátou a řezníkem. Bez bednycované maso jednou týdně po farmách rozvá- vína bylo nemyslitelné. Dobytek se nevážil, ne-žel. Abyste rozuměli, farmář musel všem lidem byla váha a tak není divu, že licitace trvala i půlna farmě, ať už své rodině, nebo najatým dělní- dne. K dohodě většinou došlo, až už nebylo cokům a jejich rodinám zajišťovat potraviny. A do pít.města bylo daleko, přes dvacet kilometrů. Tak-že se nenakupovalo na kila, ale na pytle: mou-ka, cukr, rýže těstoviny, konzervy. Farmář toINDIÁNI ZACHRÁNILI SESTŘE ŽIVOTBylo to předposlední rok, co jsme byli na nán. Ne plod ale rostlinu. Tu měli na Pampa farmě, než jsme se vrátili zpátky do Florida na zahradě asi tři farmáři, tak jsme Čech. Vždy v neděli se děti farmářů na s bráchou běželi k tomu nejbližšímu, vzdálené-některé farmě scházely. Holky kecaly, kluci ob- mu asi 700 metru, stromek vytrhli a přinesli ho.vykle hráli fotbal. Jednu neděli jsme se tak jakoobvykle vypravili já, moje sestra a Mařka (děv- Indiáni z něj vy-če, které na farmě „zapomněla“ nějaká rodina) mačkali šťávuna vedlejší farmu. Šli jsme po cestě vyhrazené do hrnce, dalipro dobytek, asi pět metrů široké a po obou ho náčelníkovi,stranách ohrazené ostnatým drátem upevně- který pořád bylným každých 15 až 20 metrů na dřevěných u sestry, kterésloupcích. Nedošli jsme daleko. Už u třetího dal hned z po-sloupku zařvala moje sestra, že ji štípnul had. čátku cosi, co siŘekl jsem ségře a Mařce ať rychle utíkají do- přinesl s seboumů. Sám jsem vytrhl keř bavlny a hledal hada. vypít. Ten sestřeIndiáni mě naučili, že nebude daleko od místa, nohu masíroval,kde někoho uštknul. Hada jsem našel, zabil občas se sklonila donesl domů. Byl to asi metr dlouhý kaskaril. a ránu ji ústy vysál a vyplivl to na podlahu. Jak-Naše auto bylo v tu dobu nepojízdné a tak jsme mile měl k dispozici šťávu z banánové rostlinys tátou utíkali ke strejdovi, měl farmu za lesem. dával ji sestře po lžičkách. Přitom bylo v mí-Já proto, abych mu na zpáteční cestě mohl stnosti asi 20 indiánských žen a stále něco pro-otvírat a zase zavírat branky. Byly čtyři. Na zpěvovali. Těsně před západem slunce náčel-zpáteční cestě nás zastavil náčelník indiánů, co ník vstal, poplácal sestru po tváři, postavil jiu nás sklízeli bavlnu a ptal se, co se stalo. Táta a trochu s ní popoběhl. Tátovi předal sáčekmu to řekl a náčelník na to: „Patrone, když nám s bylinkami a nakázal uvařit z bylinek čaj, dátdáš pytel mouky, nudle, konzervy a další potra- vypít jeden hrnek ještě večer a druhý ránoviny, tak tě do západu slunce dceru vyléčím.“ a ránu nezavazovat. Za pár dnů byla sestraTáta přisvědčil a za chvilku byla indiánů plná v naprostém pořádku.korba. Náčelník se mě ptal, jaký že to byl had.Přijeli jsme domů a já mu ho ukázal. Máma se A já si navždy pamatuji, že indiánské znalostitou dobou už mohla zbláznit, nechtělo se ji svě- přírody jsou stoprocentní – jsou to pravé dětiřit dítě do rukou indiánů. Náčelník přikázal dát přírody.ségru do dětské ložnice na zem, s bráchoujsme tam dali na zem matraci a ségru na ni po- Těším se s vámi – vysloužilci a abonenty Gé-ložili. Náčelník požádal tátu, že potřebuje ba- véčka na shledanou po prázdninách. A předtím samozřejmě ještě na červnové kolportáži v Ko- runě. ValdaMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 24

GÉVÉČKO 6 - 2016HELENA POPRVÉ a jistě ne naposledP odpis pod tímhle článkem, ono HH v nás starších pánech vyvolal vzpomínku na ta slavná BB a CC let šedesátých. I pan art-direktor GV, kterému byla HH při jeho studiích na ústavu spo-lužačkou, tehdy ovšem pod značkou HU, potvrdil, že ji milovali všichni nejméně tak, jako jejich uči-telé ty slavné star filmového plátna CC nebo BB. Redakce GV považuje za významné i to, že HHje třetí z bývalých absolventů Ústavu, která nám poslala svůj text a už se těšíme na další. Snadnebude poslední mezi těmi, co přináší pohled z druhé strany barikády. Děkujeme HH.MATURITA PO OSMNÁCI LETECHMaturita v devatenácti letech? Fajn. Ma- Konec konců i vy musíte uznat, že plesová fo- turita na večerní škole po osmnácti le- tografie nás prezentuje jako solidní vzdělance. tech od vyučení? Děs. Pro mne určitě. A když ne všechny, tak první řadu rozhodně.Jak začít zase chodit do školy? Ta zodpověd-nost, ta hrůza, aby se člověk neztrapnil a vydo- A už tu byly maturitní písemné práce. Ke kýže-loval z paměti nějaké znalosti. Ale abych nebyla nému dni maturit jsme se probojovávali někteříjen negativní. Seznámila jsem se s báječnými snadno, jiní méně snadněji. Byla jsem jedináspolužáky a znovu se setkala s učiteli, kteří mě „holka“ mezi „kluky“. Výhoda nebo nevýhoda?učili již na učilišti. Ze studujících nás bylo něko- K mému úžasu jsem zjistila, že předsedou ma-lik ve stejném věku, ostatním bylo kolem dva- turitní komise není muž, ale žena. Reagovalaceti let. Těm se to studovalo. Nějak bylo, nějak jsem na toto zjištění novým designem stolu, zabude. To my starší jsme nesli na zádech zodpo- kterým komise seděla. To aby na mne nebylovědnost a z práce drobnohled na naše učební příliš vidět, až se budu snažit (nebo smažit?).výsledky. Pochopitelně, že každý z nás nastou- Asi to ani nebylo třeba. Obstála jsem. Nakonec,pil do večerní nástavby proto, aby udělal matu- jak říká známé pořekadlo: „Konec dobrý, vše-ritu a vrátil se zpět do „svého“ života. chno dobré“, jsme to všichni dali. I já. S odstu- pem let vzpomínám jen na to úsměvné a hez-Co se nám ovšem povedlo, to byl maturitní ké.ples. Ten jsme absolvovali všichni bravurně.Jen při stužkování se sálem Horňáku nesl šum HHúdivu: „Ty sou nějaký starý.“ Ale i to jsme ustáli.Jistě uznáte, že jako dokumentarista tělem i duší jsem si nemohl nechat ujít příležitost, blýsknout se mým archivem.Nafotografii vlevo tak můžete vidět Helenu v kolektivu naší třídy E2A oboru Elektromontér rozvodných zařízení na SOUv Sokolově. I zde byla jedinou „holkou“ a protože jsme do ní byli zamilovaní všichni, muselo u všech zůstat jen u pla-tonické lásky. Helena to s námi uměla hrát báječně a jedině možně - v naději nás udržovala všechny a to po dobu třílet. Otázka za 10 bodů: Najdete na fotografii vlevo mou bezvousou maličkost?Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 25

GÉVÉČKO 6 - 2016 GLOSOVÁNÍ vybraných událostípomocí Černíkova publicistického limerikuJ e konec školního roku a tak jsem se rozhodl, že dnešní glosování zaplní limeriky, kterým se vy- jadřuji hlavně ke školství, školám, učitelům. K svému překvapení jsem zjistil, že velice častoa souhlasně reaguji na komentáře mladého Klause, takže dnes je to hlavně o něm. Sokolov červnové glosování 2016 006.No jo, ale vy jako škola, ať už jde o dyskalkulika (přeloženo do češtiny „blbej na matiku“), nebo mápotvrzení, že může každých dvacet sekund zařvat, „běž do hajzlu, účo“, a hodit po ní penál (to setřeba jmenuje „krombiální syndrom agresivity“ nebo tak nějak vědecky podobně) nebo u panípsycholožky spočetl trojčlenku v průměru o 10 sekund rychleji, než dva výše zmínění případi – tu-díž je nadaný, tak vy jako škola na ně musíte vést papíry a agendu a spolupracovat s pedagogic-kým centrem a kontroluje to inšpekce. Mladej Klaus mně zase mluví z duše a vůbec ne suše. I dědu tohle pálí, i když už neučí a v penzi se válí. A nejen, když kolem školy kluše. 061.Otevírají se obory bez takřka jakéhokoli vědního obsahu. Ročně přibývá přes sto profesorů, jsoujich tisíce. Inflace všeho a úpadek úrovně průměrného vysokoškoláka… Ještě rozum neztratil, mladej Klaus se potatil. Školství je jeho pohodlná parketa v době kdy ho řídí inkluzivní popleta. Fajn, že se nám Vašík potatil. 180. Školství šílí, řídí ho Dienstbierův valach bílý. Kateřina jméno její, školy se v základech chvějí. Neomarxisté zde vynikají velkou pílí.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 26

GÉVÉČKO 6 - 2016 195.Protože české školství drží nad vodou elity. Elitami nemyslím chytráky, co melou v televizi o mo-derním vzdělávání nebo o socializační roli školy. Elitami českého školství jsou aktivní ředitelé, kteřínavzdory všemu ještě stále nejdou jen cestou nejmenšího odporu, snaží se svou školu povznésta udělat z ní maják vzdělanosti ve svém okolí. Elitami jsou kantoři, kteří navzdory všemu učí s lás-kou a na plný pecky. Záleží jim na vzdělávacích výsledcích svých žáků a jsou v tom dobří. Na těch-to lidech české školství stojí a měli by být slušně zaplaceni. Děda hned po ránu ke kompu kluše, mladej Vašek mu zas promluvil z duše. Chyba bude v tom, že školství neřídí elita, ale ministerská jelita. Konstatuje děda suše. 206.Na nový zdroj obživy České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) upozornil novi-nář Janek Wagner. Na portálu ceskaskola.cz jejich praktiky, jak vymámit z popletených učitelů pe-níze, dokonce přirovnal k šmejdím prodejcům, kteří za hodně peněz nabízejí špatné zboží. Na ministerstvu školství rejdí z neziskovek šmejdi. Peníze se rozdělují a známí se přiživují. Máš neziskovku? Klidně vejdi! 252.Dnešní doba fandí formálním vzdělancům. Může za to společnost, stát. Každý policajt, co jen pou-ští bzučákem u vchodu na služebnu – musí mít VŠ právnického zaměření. Každá sestřička v ne-mocnici bude muset mít brzy aspoň bakaláře. Na kdejaké místo ve státní správě jsou tvrdá „vzdě-lanecká“ kritéria. Čtěte Klause mladýho, dnes se zase trefil do černýho. Jak je u nás přetitulováno a těch, co chtějí makat, trochu málo. Fakt je, že to není nic novýho. 271. Jeden komentář mladýho Vaška a limericků je hned plná taška. Vezme to děda popořádku, těch svých příslovečných pět řádků. Dobře se glosuje trojnásobná fraška. 272.To je věc majitele hospody. Jestli se tam kouří – nekouří – jen někde – jen někdy. Je to jeho hos-poda, tak si to rozhodne podle svých zájmů. Na to se fakt napsat komentář nedá. Už k tomu neníco dodat. Tam kde komentář nemožný je, děda s chutí glosuje: Dobroserové zas zachraňují svět a musí to být, jak jinak, hned! Děda investiguje: Němeček tajně šlukuje.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 27

GÉVÉČKO 6 - 2016 JEN TAK ...Úvaha nad naší současnou měnou z historického pohleduT ak ČNB opět intervenovala a za investování dalších 11 miliard oslabila korunu. Celkem od r. 2013 už takto utratila 500 miliard Kč. Nevyznám se v ekonomice ani trochu, ale selský rozummi říká, že tu něco nehraje. Otočme to do mé milované historie a představme si dobu Václava II.,kdy za jeho vlády byl český groš tak tvrdým platidlem, že se s ním platilo po celé Evropě. No a Vá-clav by na to reagoval tak, že svolá svojí radu (něco jako ČNB ve středověku neexistovalo) a při-káže jí ať proboha s tím kurzem tvrdého groše něco udělá, že takhle to dál nejde, neboť jeho tvr-dost nevyhovuje českým kupcům při vývozu zboží a poškozuje je.Současný ekonom Pavel Kohout je toho názoru, že z ČNB se neustálým oslabováním koruny stalajakási Státní agentura pro podporu levných montoven. Jak píšu výše, v ekonomice se vůbec ne-vyznám, ale psychicky mám z toho pocit, že -ZA KORUNU SE STYDÍM Pavel P. Ries eský groš si udržel svoji tvrdost i po husitských rohlíky, kokosku, za korunu bylo metro i tramvaj v Praze a mnoho dalšího. A pro ženskou posta-Čválkách a za krále Holce (Ladislava Pohrob- vu na líci se s ní dalo losovat, zda padne při ho- ka) byla údajně za groš ovce. Do koruny du panna nebo orel. Orel byl pozůstatek z Ra-rakouské ke konci 19. století by se ta naše kouska, ale zůstala ta jakoby panna. Dnes anidnešní vešla 200x! Nám ovšem základní jed- to nelze. Jaká panna nebo orel, když na líci jenotka současné státní měny, tedy 1 Kč, nestačí koruna a na rubu je kočka, tedy lev. I toto lido-ani na veřejný záchodek. Nemaje ekonomické- vé použití koruny je tedy znemožněno.ho vzdělání, nerozumím hodnotě měny a vní-mám ji jen jaksi pocitově. Mohou mi, prosím, ti Dnes vnímám název naší měny, jako urážkuznalí vysvětlit, jak si mám současné měny vážit koruny královské, kterou na sobě nese poně-a být hrdý na svůj stát, když si za základní jed- kud schizofrenicky, zřejmě po vzoru korunynotku naší měny nemohu nic koupit? Ve svých švédské (Švédsko je ale monarchie, takže tam je ta koruna v pořádku). Ti, kdo jsou ještě scho-64 letech pamatuji minci o hodnotě 1, 3, 5, 20, pni vnímat obsah slov a pojmů, by měli požado-25 a 50 haléřů. Všechny byly postupně zru- vat změnu názvu naší měny a zejména bych tošeny, jak se měna devalvovala, z čehož byli očekával od ortodoxních monarchistů. Já bychnejvíce nešťastní hráči Mariáše. K čemu razit navrhoval název nicka, protože za dnešní 1 Kčmince, za které si nic nekoupíte a jejichž ražba si opravdu nic nekoupíte. Králi Václave II., ty toje dražší, než jejich nominální hodnota? Mys- shora jistě vidíš a pláčeš nad zemí, které jsilím, že je na čase zrušit také korunu, protože kdysi slavně kraloval ve spojení s korunou pol-její hodnota je mnohokráte menší, než cena skou i uherskou.knoflíku. Ono se z její hodnoty utahovalo už zasocialismu, kdy běhal vtip, jak korunu zhodnotit. Haj hou, Kurte Vonnegute, haj hou. Tak toNavrtat do ní čtyři dírky a prodávat jí za pět ko- v plecku, pardon česku, chodí, tak to chodí.run jako knoflík. To ale ještě bylo možné si zatehdejší korunu koupit čtyři lízátka, nanuk, tři Poznámka: to malé “č” v patvaru česko, píšu záměrně.Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 28

GÉVÉČKO 6 - 2016 MÁŠ-LI COSI NA DUŠI, SVĚŘ SE TETĚ ILUŠI aneb Táhněte do háje!P amatujete? Dopisy pro Sally… Máš-li cosi na duši, svěř se strýci Artuši… Dopisy čtenářů… či přelomové Volejte řediteli…Tisk je nejstarší hromadně sdělovací prostředek, nebo-li médium, a na rozdíl odněkterých mladších, jakým je třeba film, umožňuje zpětnou vazbu… Nebo-li, mů-žete mu nadávat, lát, spílat… a on se může pokoušet bránit, nebo ho můžetechválit a on si může tahat tričko…I naše zcela mimořádné médium GV hodlá možnosti zpětné vazby využít a re-agovat na vaše podněty, přání, poděkování, žádosti o dementi či pohrůžky soud-ním řízením…Redakci GéVéčka, k rukám šéfredaktoraNevážená nabubřelá redakce a vy všichni, co je podporujete a vzýváte!Dokolečka si píšete o cestování, každej si někde furt lítáte, jednou do Severní, jednou do JižníAmeriky a kdovíkamještě to půjde dál… Teď si inzerujete skoro celý cestovatelský číslo! A na nás,obyčejný čtenáře, co na to nemají z důchodu, ani před ním z platu, se neohlížíte. Nosy nahoru nadnámi obyčejnými lidmi, co dojdou tak na zahrádku, když je dobrej den. Stejně si beztak lítáte zapeníze z našich daní, páč kde byste na to jinak vzali, že jo?! Strčte si ty svoje cestopisy někama pište o našich obyčejných věcech a krásách naší vlasti! Naštvaný čtenářVážený čtenáři,velmi nás těší váš zájem o náš časopis a jednotlivé články, především ty s cestovatelskou téma-tikou. Ceníme si evidentně pravidelného zájmu o tyto rubriky. Ano, náplní dnešního číslo jsou opětzážitky z cest, dalekých i blízkých. Ani krásy naší vlasti neopomíjíme. Dokonce i zmínkao zahrádce se najde.Paulo Coelho ve svém románu Alchymista napsal: „Cestování není nikdy otázkou peněz, nýbržodvahy.“A William Shakespeare před ním: „Také vy jste cestoval? To tedy vážně máte proč být smutný. Asijste prodal, co jste měl, abyste se mohl podívat, co mají jiní. Mít zhlédnuto kdeco a nemít nic, toznamená oči bohaté a kapsu prázdnou.“Za všechny, kteří s Janem Amosem Komenským, o němž a jeho cestách se toto číslo také zmi-ňuje, považují cestování za vrchol vzdělání… Teta IlušeMěsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 29

GÉVÉČKO 6 - 2016 KONEČNÍK aneb NA POSLEDNÍ STRANĚ vyhrazeno pro pana šéfredaktoraZMĚNA ČÍSLOVÁNÍZ moci propůjčené mně Všehomírem (v budoucnu akcionáři) jsem rozhodl, využívaje vydání posledního předprázdninového čísla GV, takto: „Jednotlivé ročníky GV se budou shodovat s příslušným školním rokem. Červnovým GVkončí nultý ročník vydávání tohoto globálního měsíčníku a jeho první poprázdninové číslo, tedyzářijové bude označeno jako 1. číslo ročníku 2016/2017“Pro absolutní perfekcionisty pak poslouží níže uvedená převodní tabulka všech dosud vydanýchčísel GV. Altzhaimer je zákeřný a až si budete ukládat sté číslo GV, nemuseli byste si vzpomenout,jak a kdy to začalo: Původní 1. 2. 3. GV1 GV2 GV3 GV4 GV5 GV 6 značení Říjen Listopad Prosinec Leden Únor Březen Duben Květen Červen 2015 2016 2016 2016 2016 2016 2016Nové znač. 2015 20152015/2016 GV1 GV4 GV5 GV6 GV7 GV8 GV9 GV2 GV3Z výše uvedeného je jasné, že každý ročník GV bude mít 10 čísel (září až červen) s dvouměsíčníprázdninovou pauzou (červenec a srpen). GV1-2015 GV2-2015 GV3-2015 GV1-2016 GV2-2016GV1 2015-16 GV2 2015-16 GV3 2015-16 GV4 2015-16 GV5 2015-16 GV3-2016 GV4-2016 GV5-2016 GV6-2016 GV6 2015-16 GV7 2015-16 GV8 2015-16 GV9 2015-16Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 30

HODNOCENÍ NULTÉHO ROČNÍKU Měsíčníku GVEKONOMICKÝ POHLEDProtože o peníze jde vždy až v první řadě, začínám své hodnocení právě zde. Díky nerozmařilémzdové politice nejsme v červených číslech. Vyplatilo se nám outsourcingové zapojení nejmeno-vané firmy z Buštěhradu, což nám umožnilo globální konkurenceschopnost i přes restriktivnínastavení kursu koruny vůči euru ČNB (ve svém čl. v tomto čísle rozebírá PpR). Ještě, že už Sin-ger končí. Takhle bychom se na burzu nedostali. Navíc nám nehrozí zestátnění podobné tomu,který Hrad navrhuje ČT. Naši abonenti mají GV zdarma na rozdíl od diváků ČT!DESIGNVeleskok designové kvality od říjnového amatérského čísla k tomuto profesionálnímu červnovémumusí být zřejmý i tomu největšímu estetickému zabedněnci mezi našimi abonenty. A to vůbec ne-mluvím o dvou vydávaných verzích GV. Ta „listovací“ potěší každého konzervativce, ta druhá, kte-rou se nemůže pochlubit jen tak každý měsíčník, rozšiřuje tištěné stránky o odskoky do virtuálníchsítí internetu těm abonentům, kteří jdou s dobou. Ukázala se moje prozíravá personální politika, dí-ky které se PpR postupně vypracoval z řadového redaktůrka přes šéfdizajnera až na artdirektora(pravda něco mě to stálo: jeho plat se zvýšil čtyřikrát: z původních 60 minut na dnešních 240 minutna hodinu). Je jasné, že kdyby artdirektor věnoval čas, který dává dizajnu psaní (a on na to má),měl by v následující tabulce ve svém sloupečku v řádce celkem číslo mnohem vyšší.OBSAHPřestože souhlasíme s Churchillovým: „Jediná statistika, které věřím je ta, kterou jsem sám zfalšo-val“, rozhodli jsme se ji zveřejnit. Nemluvíme zde o kvalitě, redakce si samozřejmě myslí, že lepšíto být nemůže. Abonenti, evidentně díky dodávce buď do Koruny, nebo ti digitální do obýváku - aťjiž do kompu či smartfounu zcela zdarma - si nestěžují (co kdyby po nich GV začalo chtít před-platné). Takže níže uvedené tabulky vyjadřují jen a jen kvantitu. Redaktoři jsou odpovídajícím způ-sobem placeni - zde jen poznámka: u IhP započítáváme i stránky členů rodiny s čímž její členovéjistě souhlasí. U externistů je třeba dodat, že mezi ty jednostránkové, v tabulce neuvedené, patří:Venca Franče, Eva Maršíků, Pivňa, Honza Štrunc a Helena Heráková i pan místostarosta z Ro-tavy. Sláva jim všem, ať již tabulkových nebo netabulkových. Kéž by nám vás všechny pan Bůh za-chovati ráčil. (KčS)