GV-R4-Jarník-komplet DV

TEREZA STOLZOVÁ Pokud vám toto jméno nic neříká, seznamte se s touto českou pěnicí v rubrice Trocha historie

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 NAŠI MILÍ ČTENÁŘI GÉVÉČKA, žitosti v dnešní době, kdy zaplevelujeme jazyk obojího pohlaví, zdravím Vás. Totiž op- cizojazyčnými výrazy i tam, kde má čeština své timisticky předpokládám, že náš výtvor vlastní. Vytváříme dojem, že čím více cizích ještě někdo čte a jelikož je březen mě- slov, tím jsme vzdělanější. A já jako zástupce síc knihy, měsíc učitelstva a měsíc počátku jara těch méně kulturních, vnucuji knihu o té zby- (kalendářního), je důvodů k familiernímu oslo- tečné válce v Afganistánu. Nemůžeme v šejkru vení dost. Když už jsme u toho optimismu, pominout i čerstvou práci naší redakční kole- chtělo by se napsat, že to nejhorší z ročního gyňky Zuzky, kterou vám doporučí Karel a já období máme za sebou, teď už nás čeká jen s Pavlem jeho doporučení bez váhání podepi- sluncem ozářená pohoda, probouzení přírody, sujeme. odkládání oblečení u žen a útok hormonů atd. Vzdělavatel našich čtenářů (i redaktorů) Pavel ALE. Vždycky se najde něco, co nám ten náš doplňuje svoji pravidelnou rubriku „Historií za- optimismus kalí. Každým rokem se víc a více pomenutých osobností\" o Terezu Stolzovou. přibližujeme k období, kdy řečeno s poetou, se Přiznávám se, tu jsem zapomenout nemohl. Co kácí i v našem lese. Houby platné je naše přes- by kulturní negramot slyším to jméno poprvé. vědčení, že se nás to přece netýká. Týká a stá- Do kinoTVbaru jsme lákáni na pár lahůdek sta- le víc. Letos naše řady opustil Béďa Radoves- nice Art české televize. nický. Zemřel i věčný tramp Honza Vyčítal, au- Tak to je všechno, pokud vím. Ale snad se ple- tor mnoha písní, zpěvák a hudebník, výtvarník tu, možná dorazily další příspěvky a mezi nimi a hlavně milovník koček. Těch čtyřnohých, ale i Hubáčkův imaginární článek, na který se tak i dvounohých. Má vzpomínka na vás chlapci, dlouho těšíme. letí tam nahoru. Posuzujte, prosím, naši snahu shovívavě. Děla- Tohle GV má trochu netradiční téma. Výsledek li jsme co jsme mohli a (ne)zkazili co se dalo. naší urputné snahy neopakovat se, je nápad Tohle číslo GV nevyjde tradičně při našem za- vzpomenout na konec války naším dětským po- sedání v Koruně, kterou nám uzavřel korunavi- hledem. Tedy možná trochu i pohledem rodičů. rus – pardon koronavirus. Nicméně držíme pro Žádný jiný náš pohled ani možný není, vzhle- jeho vydání třetí úterý v měsíci a doufáme, že dem k našemu tehdejšímu věku. A je to pohled Letník GV už zase vyjde ke korunímu zase- více méně laskavý. Žádná krev a násilí. Spíše dání. taková tak trochu venkovská pouť (omluva Budějovickým). No, nějak to přežijte, příště to zas bude o jiném. Obsah jarního GV doplní tra- diční rubriky. Šejkr přinese recenze knih, podle naturelu přispívajících redaktorů. Pa- vel upozorňuje na dvojdílný životopis jeho oblíbeného Napoleona Bona- parta. (Proč? Máme své vlastní císaře), Karel se vytáhl s veleknihou MONARCHIE 1848- 1918 (chválím) a hned se pustil do kapitoly o školství. Druhou Karlem doporučenou knihou je „Chvála české řeči\". Dílo mimořádné důle- ** 3 Čtvtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 CO V GÉVÉČKU Č. 3 – JARNÍKU – NAJDETE? Mrkněte níže na obsah Vzpomínka na Béďu Radovesnického3 (KaČer).............................................................05 Bazárek opotřebených vzpomínek1 – Konec II. sv. války4 (Standa Jedlička) ..................06 • To tenkrát v tom čtyřicátom pátom (StJ)............................................................................06 • Když nám bylo pšt a půl (KaČer)........................................................................................07 • Co vím od táty – jak z Plzně vyrazili na pomoc povstalé Praze GV (PpR)................... 10 • Filda a jeho klukovský pohled na konec WW2 (Filda) ................................................. 11 • Fík Budějse a WW2 (Fík)............................................................................................ 12 • Den žen aneb MDŽ (StJ) ............................................................................................ 16 • Radiopřístroj nebo-li jak do mého života vstoupil technický pokrok (StJ)..................... 17 Trojí vzpomenutí na Honzu Vyčítala3 (KaČer, Pecha, StJ).................................................19 Trocha historie nikoho nezabije1 (Pavel P. Ries).............................................................21 • Tereza Stolzová – operní pěvkyne, kterou Praha odmítla .......................................... 21 Šejkr – jemný i ostrý kulturní mix GV1 .........................................................................23 • Zbraň českého národa (KčS) ..................................................................................... 23 • Zas něco válečného – V písku čeká smrt (StJ) ........................................................... 24 • Jak to Gévéčko vyhrálo – Jak šly pastelky za sluníčkem (KaČer) ............................... 24 • Tuhle knihu jsem musel mít – Napoleon I a II ............................................................ 25 • Riesův samoobslužný kinoTVbar – doporučení perel................................................. 26 Konečník aneb na poslední straně1 – pel-mel (KaČer) ..................................................27 (1)Stálé rubriky (2)Téma měsíce (3)Volné téma (4)Téma čísla Tiráž Toto číslo GéVéčka vychází v elektronické podobě 17. 3. 2020 na internetu (http://fotovideo.ries.cz/fotogalerie/mesicnik-gv-2/) a v tento den jsou také abonenti upozorněni e-mailem na elektronické vydání. Emeritní, šéfredaktor, vydavatel a menšinový akcionář: Karel Černík Nedobrovolný šéfredaktor a většinový akcionář: Stanislav Jedlička Art director: Pavel P. Ries Hlavní ilustrátorka – občasně externě spolupracující: Zuzana Onderová Redakční rada: Karel Černík (KaČer), Stanislav Jedlička (StJ),, Pavel P. Ries (PpR) Externí občasná redakční spolupráce: Ilona Horáčková (IhP), Pavel Janus (PjŘ), Zuzana Onderová (ZoO) Adresa redakce a kontakt: někde v Sokolově, [email protected] Všechny použité fotografie jsou buďto z archivů rodiny a příbuzných nebo z Wikipedie s volnou licencí. Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 4

GÉVÉČKO – Jarník – 4. ročník – 2019/20 TAKHLE JSME HO ZNALI tak si budeme Béďu pamatovat Další rytíř GV – Bedřich Radovesnický s ním desítky let dojížděli po trati číslo 14 expresy ČSD. Tak jak to, že tohle neradostné povídání přehrávají (prý Sokolov – Koruna, 16. května 2017, 16:00. Velmistr Řádu nerad – ha, ha) na hlavu redakčního poskoka. Proč se ne- rytířů GV PpR pasuje nového rytíře Řádu pana Bedřicha obrátil pan šéfredaktor na Roubase, který v Koruně zapálil Radovesnického. tu svíčku a potvrdil Béďou založenou tradici – loučili jsme se přece s Rytířem Řádu GV. Navíc Roubas toho o něm Slavnostní ceremoniál se - jako již tradičně - odehrál v ví z nás vysloužilců rozhodně nejvíc. Teď mi napadlo, že hodovní síni Koruny až tenhle text dopíšu, pošlu ho Jirkovi s prosbou, aby na sokolovském Sta- k němu připojil pár svých řádků, ve kterých na ně nasype rém náměstí. Čeka- písmenka, která zná jen on. tel na přijetí do Řá- Dlouholetý šéf, spíše bych řekl, kolega a kamarád, který du, oblečen v řádové mě vytrhl z bídy, když jsem se tím šéfem stal a poprosil roucho, přijal tento ho, zda by mě zachránil a vzal si na starost dílny. Vyhověl významný akt paso- a tím se odsoudil k dalšímu dojíždění. Jsem mu za to vdě- vání pln dojetí a úcty čný dodnes. To, co neodpustím, je to překvapení, které k poctě, které se mu mě uchystal tím, že po skvělé lednové koruně (viz fotka) dostalo. Přítomní vy- si dovolil se v únoru nedostavit. Dobře, však já vím, že sloužilci Ústavu pak v tomhle byl nevině, že za to může Ten nahoře. Ale přeci ocenili, vedle neopo- jen, také už nejsem nejmladší… menutelných zásluh Co ještě vím, je to, že i když pocházel od Kolína, nepo- jmenovaného, který tvrdil mi nikdy moji teorii, že musí pocházet z modré krve, s Ústavem sdílel ča- když také u Kolína jsou Radovesnice. Už se to asi nikdy sy dobré i zlé po nedovím, co má Radovesnický společného s Radovesni- cemi. A asi je to dobře, člověk nemá vědět všechno a být více jak půlstoletí, především jím vlastnoručně zajištěný tak nejchytřejší na celém světě. Lepší je nevědět (všech- cate-ring včetně skvělé šlonzácké hruškovice. Doufáme, no) a být o to šťastnější. Béďa byl chodec a zahrádkář. To znělo hodovní síní Koruny, že se tento nový prvek tvrdím proto, že jednoho jarního dne před léty dorazil slavnostního ceremoniálu stane jeho pevnou součástí, z Chebu pěšky do Aše ke hřbitovu a rozšířil Petíkem pě- kterou budou mít na paměti všichni další nově pasovaní stovanou květenu o sazenice popínavé růže. Díky i za to, rytíři Řádu GV. Stranou nemohl samozřejmě zůstat ani tam nahoru. Jistě tam pěstuješ s úspěchem i to, co ti dole Václav rytíř Ret, historicky první z rytířů Řádu GV, který příliš nešlo. dalšího rytíře při-vítal slovy: „Budiž vítán Bedřichu, mám Stejně, jako jsem si na samém začátku pomohl GV, tak radost, že pochá-zíš a patříš do šroubkařské větve s ním, respektive s poslední Béďovou fotkou z lednové našeho Řádu.“ Koruny, také skončím. Protože tak jsme ho znali a tak na něho budeme vzpomínat. Když jsem od šéfredaktora GV dostal mail z něhož vám tady cituji úplně všechno: „Ahoj, chlapče, jen nerad využí- Ten starý svět byl dobrý také tím, že jsem v něm poznal vám svého vynuceného šéfredaktorství, ale nezbude mi člověkové, na které se nedá zapomenout. nic jiného. Na náměstí (v Chebu) visí Béďovo parte, jak se dalo předpokládat, bez obřadu, bez data, v úzkém kru- KAČER hu rodiny. Přesto bychom měli v GV vzpomenout, aspoň krátce. A tady je problém, ač jsme žili ve stejném městě, já o Béďovi nic osobního nevím. Tak snad mě můžeš za- chránit ty, co by jeho dlouholetý šéf. Neposílej mě prosím do míst, kde už to znám, kam jsem byl poslán už mnoho- krát. Díky Standa“, uvědomil jsem si, že na tom jsem, přestože Béďu znám přes půl století, nemlich jako Stan- da. Vím především to, že patřil mezi Otce poutníky. Tak jsme kdysi pojmenovali v GV ty, kteří se, vedeni Jardou Špačkem, vylodili spolu s novým školním rokem 1966/67 v Sokolově, poté co opustili chebskou Komendu a dílny na letišti. To ale ví Standa, stejně jako Vašek Retů, stejně dobře, jako já. Navíc snad, předpokládám-li správně, Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 5

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 BAZÁREK OPOTŘEBENÝCH VZPOMÍNEK Standy Jedličky Hlavní téma Konec II. svět. války Líbí se mi, když má Bazárek společné jednotící téma. Což by asi bylo snadné, kdybych si do něj všechny příspěvky uměl napsat sám. Toho schopen nejsem, to umí v naší redakci jen Karel, mě holt z hůry dáno nebylo. A dobře tak, to by se Bazárek nedal číst, naplněn jen mými plky. Je ale čím dál těžší najít téma, které by bylo pro autory GV dostatečně poutavé a hlavně, o kterém jsme ještě nepsali. Navrhl jsem napsat, jak do našich životů vnikl technický pokrok. Neuspěl jsem. Na druhou dobrou jsem tedy navrhl psát o konci války, když máme letos to půlkulaté výročí. My- slím samozřejmě tu válku, kterou jsme sami, aspoň ve věku, kdy už člověk má nějaké vzpomínky, zažili. Nebyl to nejlepší nápad. teprve dodatečně mi došlo, že tím na sebe prozrazuji jak jsem starý a na odchodu, jak patřím mezi pamětníky a to rozhodně není žádný povznášející pocit. Vždyť tam uvnitř jsem stále mladý chlapec a pokud se vyhnu pohledu do zrcadla, mohu si tohle přesvědčení uchovat. Navíc mě kolegové jemně upozornili, že si stejně nic pamatovat nemohu, co by čtyřletý. No, mě nemůžete zarazit, vždyť o tom budou psát a mlet v bedně ti, co ještě dávno nebyli na světě. Navíc se snažím do Bazárku propašovat i jiné články k ročnímu období vhodné. Hlavně, že náplň jarního Bazárku je dána a čím dál těžší káru GV jsme dokázali popotáhnout o kousek dál. TO TENKRÁT V TOM ČTYŘICÁTOM PÁTOM k dyž Plzeň osvobodil Paton..., zpívá Honza nesrozumitelnou Vyčítal. Ale, aby se tam Paton dostal, mu- řečí a i když se sel to vzít přes Klatovy a okolí. Tím jsem na mě smál a ří- se do tehdejšího dění dostal i já. Když je teď takové půlkulaté výročí, slušelo by se přispě- kal mi asi hezké chat i se svou troškou (vzpomínek) do mlýna. věci, já se ho bál. Nejdřív se mi to zdálo ale nepatřičné. Co by Když se u nás ve k tomu mohl podotknout tehdy čtyřletý kluk? Ale světnici (u nás se pak jsem si uvědomil, že mlátit pyskem (nebo říkalo v sednici) klávesnicí) budou hlavně ti, co se narodili až po sešel s kamará- (ex post), tak co se mám stydět za svých pár dy, volali na mě všichni little Sta- vzpomínek. A je jich opravdu jen pár. Ta hlavní nislav, abych při- je, že do naší chalupy v Dolanech, stejně jako šel. Já nechtěl. do ostatních, byl přidělen na ubytování jeden Máma mě nutila: americký voják. Ten náš se jmenoval Hubert E. „Jen běž! Dosta- Bankston, hodností Sgt (ať už to znamená co- neš čokoládu!\", koliv, pravděpodobně seržant). Na rukávě měl nášivku s indiánskou hlavou a dvě obrácená ale já se uplatit véčka. Pocházel z jihu USA, z Jasperu v Ala- nechtěl nechat. Jednak ta americká čokoláda bamě. To si samozřejmě nepamatuji, to jsou 250 g byla strašně tvrdá a nedala se ukous- údaje ze zažloutlých papírů, nalezených v po- nout, druhak tam těch obrů bylo na mě moc. zůstalosti mé mámy. Pro mě to byl obr mluvící Chtivost matčina nakonec zvítězila, byl jsem do místnosti strčen, čokoládu dostal (vzápětí mi Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 6

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 ce se mladí američtí chlapci líbili a také jí li- chotil jejich zájem. Pár let se pak snažila nastu- byla odebrána), a svým „děkuju“ vyvolal salvu dovat anglinu. Pár fotek s naším Hubertem do- kládá, oboustrannou sympatii. Řekl bych, že smíchu, jak je to podobné anglickému „tsenkjú“ i Hubert byl po dobu svého pobytu v naší chudé (foneticky). Teď, když nehrozí, že bych se ně- chalupě s dědou i babi spokojen, jak z jeho do- koho mohl dotknout, mohu napsat, že mé mat- pisu na rozloučenou je zřejmé. My tam tou do- bou už nebydleli (nevešli bychom se) a chodili každý víkend pěšky na návštěvy. Jedna vzpo- mínka na pochody z Klatov. Ve Svrčovci (ves mezi Klatovy a Dolany), kde se řeka Úhlava blíží k silnici, se amíci projížděli na raftu. Pa- matuji si, jak na mámu hvízdali a pokřikovali. Jó, chlapci nadržení. Byla pro ně „luketkou“, na kterou se stojí zato podívat, či ohlédnout. Ne- chápal jsem to. S mým tátou jsem se chodil dívat na obecní louky za potokem, kde bylo shromaždiště vojenské techniky útvaru, v Dola- nech ubytovaného. Džípy, náklaďáky, transpor- téry a dokonce i letadlo. Bylo sice malé a ze- ené, ne jako ty velké stříbrné, co jsme pozo- rovali při náletech na Plzeň, ale i tak jsem měl oči navrch hlavy. Tak to budou asi všechny vzpomínky, co jsem schopen po 75 letech vylovit. Ale jistě mě zachrání Karel. Paton se valil i přes nedalekou Plánici a ty dva roky věkového náskoku musí být v rozsahu paměti značné. (StJ) KDYŽ NÁM BYLO PĚT A PŮL... MOTTO: „…to bylo v čtyřicátompátom“ T edy jak komu bylo pět a půl. Iniciátorovi dnešního grafoušova sypání písmenek na řádky, slovutnému šéfredaktorovi GV (Standa), bylo ani ne čtyři, takže si moc toho opravdu autentického pamatovat nemůže. Moje vzpomínky mají jedinou materiální oporu v té stařičké fotce (nejen líc, ale i rub), na které v té echt tankistické přilbě mě v trojici Amíků jistě poznáváte (jen pro jistotu – jsem ten prostřed- ní). Za fotku i ten popisek na jejím rubu je zod- povědný pan učitel Hora (soused přes chodbu), který mě měl v ty květnové dny, kdy plánické ulice byly plné tanků, džípů a jiných vojenských vymyšleností, na starost. Táta se totiž ještě ne- vrátil z koncentráku. Už jsme ale věděli, že je živ (telefon z roudnické nemocnice, kam byl do- praven z Terezína), takže jsme si svobody mohli i s maminkou (ta samozřejmě na tanky nelezla) užívat naplno. Ten obrázek na druhé straně, na kterém jsem Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 7

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 tentokrát v civilu (slušivá bílá čepice) mám od Jarušky, své poprázdninové spolužačky z první třídy. To je ta prostovláska za dalekohledem. Naposled jsem s ní mluvil na srazu spolužáků před dvěma roky, vloni už mi cigáro nenabídla, už se na nás (co tady ještě strašíme) koukala hodně seshora. Na závěr něco aktuálního. Vlasovci, Řeporyje, starosta Novotný – víte, že jen kousek od Plá- nice (Dvorce, kde je nepomucké nádraží na trati Plzeň-Budějce) se 13. května generál Vlasov hlásil důstojníkům obou armád (USA + SSSR), ještě jako generál podepsal kapitulaci vlasovec- kých vojsk. Nato byl degradován…konec znáte. (veČERNÍK 196 – 2020-02-15, psaný pro JARNÍK GV) UŽ NÁM JE OSMDESÁT A PŮL... V čera jsem udělal chybu. Musím se Stan- lužáky, zda by nějakou vzpomínku nepřihodili dovi omluvit. Prohlédl jsem si jen obráz- a dnes se chystám oslovit Vaška (Chodsko) ky, které přiložil ke svému nápadu (zase a jeho prostřednictvím Vladimíra (Horažďovi- byl geniální), že bychom do JARNÍKU mohli ce), zda by nepřekonali svoji nechuť ke psaní a vložit své vzpomínky na pětačtyřicátý, když už třeba … je to těch kulatých pětasedmdesát. Fajn, že cosi napsal, jsem zjistil až dnes, kdy jsem poří- Mám ovšem už zkušenost jaký výsledek takové dil novou složku GV JARNÍK a do ní ukládal žádosti mají a tak dnes sáhnu po něčem, co jsem si přečetl. Je to staré sice již patnáct let, jeho maily (obrázky a vzpomínky) a svojí vče- ale… Koneckonců, ta včerejší informace o ge- rejší 196. Ani jeden ani druhý si toho samozřej- nerálu Vlasovovi, má původ také zde (Setkání mě a logicky nepamatujeme příliš mnoho. na Úslavě str. 19). Takže díky pane Hlaváči K omluvě (vyjádřil jsem se včera dost neuctivě) z Nehodíva (jestlipak si Standa vzpomene, že připojuji i to, že jsem oslovil své budějcké spo- odtamtud má okna na chalupě) a já už z vaší str. 15 opisuji (samozřejmě, že modře, aby bylo vidět, že ne já, natož abych se chlubil cizím pe- řím). 4.2. OSVOBOZOVACÍ AKCE POZEMNÍMI VOJSKY AMERICKÉ ARMÁDY NA KLATOVSKU Americké velení se vstupem do Čech původně nepočítalo. Plánovalo útok na rakousko-němec- ké hranice. Nasměrovalo tam celých osm divizí, které bojovaly ve třech amerických armádách – 3. armáda na severu, 1. armáda ve středu a 7. armáda na jihu. Mohut- ným úderem tak mělo být obklíčeno celé Ba- vorsko. Třetí americká armáda (Patton) měla postupujícím jednotkám poskytovat krytí levého křídla. Měla postupovat podle česko-německé hranice z roku 1937. V dubnu se však začalo uvažovat o postupu na čáru Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice. Ke splnění tohoto úkolu vyčlenil generál Dwight David Eisenhower dva armádní sbory: Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 8

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 tou Kateřinu. Odpoledne v úterý 1. května do- jely první americké tanky do Železné Rudy. 5. armádní sbor pod velením generálmajora Huebnera. V rámci tohoto sboru se zúčastnili PŘÍCHOD AMERICKÉ ARMÁDY osvobození jihozápadních Čech divize: (Hrdlička: Volání Klatovska,1947)  1. pěší divize - velitel Cliff Andrus, JANOVICE – neděle 6. května – v 10 hodin do-  2. pěší divize - velitel W. M. Robertson, poledne přijely první tanky, některé zůstaly na  97. pěší divize - velitel M. B. Halsey, náměstí většina odjela na Klatovy. Pršelo a to  9. obrněná divize - velitel J. W. Leonard, hezky hustě. Za chvíli přišla bouřlivě pozdra-  16. obrněná divize - velitel J. L. Pearce a 12. armádní sbor pod velením generálmajora vována americká pěchota. Všichni přítomní Leroye Irwina, v jehož řadách bojovaly násle- v ulicích i na náměstí volali: „Sláva Američa- nům!“ Za pochodu jim podávali víno a likéry. Za dující divize: pěchotou vjíždí jeepy a další vozidla. Janovice byly první českou obcí, kam dorazila tato jed-  2. pěší divize - velitel A. E. Brown, notka Pattonovy armády.  26. pěší divize - velitel W. S. Paul, KLATOVY – v neděli 6. května ve 21:00 Ameri-  90. pěší divize - velitel H. L. Ernest, čané konečně na klatovském náměstí. Byli zdr- ženi odporem Němců u Zejbiše. Náměstí se br-  4. obrněná divize - velitel W. H. Hoge, zy zaplnilo tanky, auty, kanony. Američané byli radostně vítáni hlasitými pozdravy a máváním.  11. obrněná divize - velitel H. E. Dager. Děvčata vyskakovala na tanky a líbala osmahlé hrdiny. Američané rozdávali dětem čokoládu a Nejprve bylo nutné obrátit postupující jednotky bonbony, dospělým dávali cigarety a žvýkačky. o 90 stupňů, pak obrátit a přisunout jednotky týlového zabezpečení do dostatečné blízkosti. PLÁNICE – v neděli odpoledne přijeli do Plánice první Američané po okresní silnici z Klatov. Ko- Znamenalo to manévrování s desítkami tisíc lem sedmnácté hodiny bylo plné náměstí aut vozidel a tanků na poměrně malém prostoru a tanků. Po krátkém odpočinku jich část pokra- severního Bavorska. Přeskupení sil bylo zakon- čovala směrem na Nepomuk. čeno v posledních dubnových dnech. To už úderné jednotky bojovaly s Němci o důležitá STŘÍBRNÉ HORY – v pondělí 7. května přijelo od předmostí pro další postup do vnitrozemí. V na- Sušice americké vojsko v počtu asi 3000 mužů šem kraji byla vybrána dvě, Železnorudský prů- smyk a Svatá Kateřina. Německá armáda to s 300 tanky a 200 motorovými vozy. Byli s námi předpokládala a snažila se připravit postupují- celé tři týdny. cím americkým jednotkám v těchto místech ná- ležité „přivítání“. Němci spoléhali na příchod KOLÍNEC – Američané přijeli od Klatov v pondělí 7. května na lehkých i těžkých tancích, jeepech, posil od Schörnerovy milionové armády, která s kuchyní, celkem asi 700 mužů. byla dislokována v severních Čechách a jako poslední z německých armád si zachovala pl- (veČERNÍK 197 – 2020-02-16, psaný pro JARNÍK GV) nou bojeschopnost. Přes tuhou obranu se Ame- ričanům podařilo 28. dubna 1945 obsadit Sva- Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 9

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 CO VÍM OD TÁTY – JAK Z PLZNĚ VYRAZILI NA POMOC POVSTALÉ PRAZE S amozřejmě, že na konec II. světové si vojáci a mezi nimi dokonce jeden černoch (par- nemůžu pamatovat, neboť můj příchod don Afroameričan). Otec s nimi jezdil a pomá- na svět byl určen až na rok 1952. Ale hal jim v orientaci po městě, kde ubytovávali protože jsem rozený v Plzni a celá naše rodina zde žila přes 200 let, můžu posloužit pohledem americké vojáky. Dlouho se u nás zachovávaly fotky z osvobození Plzně Američany, než nám na konec války zde. Mnohokrát jsem o osvo- je estébáci zabavili. Nesmět mluvit o osvobo- bození Plzně slyšel od mého táty, ale i matky, zení Plzně americkou armádou, jsme si za to- takže mám dnes pocit, jako bych jej prožil sám. tality užili dost. Můj táta, když veřejně na jedné schůzi ve Škodovce odmítl slavit osvobození Po naléhavém volání pražského rozhlasu o po- Plzně Rudou armádou s poukazem, že jeho moc se hlásilo mnoho dobrovolníků, včetně rodné město osvobodil Patton a to již 6. 5., byl mého otce, na pomoc Praze. Téměř každý měl obviněn z hanobení Sovětského svazu a hned nějakou tu střelnou zbraň přes válku ukrytou. druhý den se ocitl ve známé plzeňské věznici Několik náklaďáků z Plzně vyjelo, ale na hranici na Borech ve vazbě. Zatýkal ho spolužák mé Plzně byli všichni dobrovolníci vráceni zpět pří- matky, někdejší konfident gestapa, pak ve služ- slušníky takzvaného Revolučního národního výboru s poukazem na demarkační čáru. Tento bách STB. rudý výbor plný komunistů, alespoň tak ho popisoval můj táta, převzal plzeňskou radnici To, že se komunistům podařilo historii dokonale ještě před příchodem americké armády. Ame- zmanipulovat, jsem zažil ve škole, když nám ričani to tak nechali, neboť do občanské samo- mladá učitelka ve 4. třídě povídala (a evidentně správy nezasahovali. 3. americká armáda pod velením generála George Smitha Pattona byla o tom byla přesvědčena – ostatně o podobné od 6. 5. 1945 v Plzni a nesměla, pro politické zpívá i Vyčítal ve jmenované písni), že i Plzeň čachry, v Praze zasáhnout. Tam tak zbytečně umírali povstalci, marně naivně doufající v po- osvobodila Rudá armáda. Dokládala to fotogra- moc Američanů, kteří byli tak blízko. Tak jako je fiemi amerických vojáků, kde upozorňovala prá- třeba nezapomínat na povstalce v Praze a pa- vě na ty hvězdy. Na zašedlých černobílých foto- dlé v povstání, je nutné zároveň připomínat grafiích samozřejmě nebylo vidět, že nejsou hnusný čachr politiků s lidskými životy. V poli- červené. Přihlásil jsem se a řekl na celou třídu, tickém zájmu Stalina, našich komunistů napoje- že to jsou američtí vojáci, kteří také měli ve ných na Moskvu, a bohužel za přitakání prezi- znaku hvězdu, ale bílou. Dostal jsem třídní důt- denta Beneše, bylo, aby Prahu osvobodili Ru- ku za velmi závažné narušování výuky v hodině sové, v té době se ale nacházející v Berlíně, Vlastivědy. Můj táta tehdy už nežil, jinak by jistě než americká 3. armáda pouhé 3 hodiny jízdy zašel do školy a řekl učitelce, že jí dává kuli z dějepisu, jako to udělal táta Vyčítala. Mamka od Prahy (zastavila se v Rokycanech). Jak vy- do školy také zašla, ale tu razanci jako můj táta sokou cenu jsme za toto „osvobození“ zaplatili, neměla. dobře víme. Od května 1990 už nikdo nebrání Plzeňákům V naší kuchyni byl také podobný gauč, o kte- slavit osvobození města americkou armádou. rém zpívá Jan Vyčítal ve své proslavené písní Na letošní plánované oslavy 75. výročí osvobo- To tenkrát v čtyřicátompátom (odkazuje na ní zení Plzně se můžete podívat ZDE. Karel i Standa výše), na kterém seděli američtí (PpR) Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 10

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 FILDA A JEHO KLUKOVSKÝ POHLED NA KONEC WW2 V BUDĚJCÍCH A O TOM JAK SE NAUČIL VOJENSKY K dyby grafouš ráčil dodržovat tradici, tak by většina písmenek nasypaných na dnešní řádky mohla být bez diakritiky, ale za to v modré barvě. S výjimkou následujícího od- stavce psaného rovněž kurzivou, je totiž dílem jiného pisatele. Jakého, odkud a proč po- chopí laskavý čtenář právě z toho následujícího odstavce. Ta fotka vlevo není z Budějc, navíc z doby před 75 lety, kdy končila válka. Je z 25. 2. 2020 a slouží jako důkaz, že grafoušovi budějčtí spolužáci berou GV vyhlášené vzpo- mínkové téma mnohem vážněji, než vyslou- žilci Ústavu. Pokud byste chtěli mluvit s Fildou (*1938) osobně, museli byste se za ním vypra- vit do San Bdernandino Mountains, což je někde mezi Los Angeles a Nevadou. Filda bydli ve vlastním domě kousek od sjezdovky a dráždí ji nejen na lyžích, ale i na prkně. Prostě taková česko-kalifornská Ledecká (ov- šem o fous starší). Pokud u něj chcete zakle- pat na dveře, tak si prosím zadejte do naviga- ce tuhle adresu: 1391 Lassen Drive. Big Bear Lake. Ca. 92315. USA. Mrknout se tam ovšem můžete i přes tento odkaz ZDE. Autor vzpomínek, jakžtakž představen. Vzpomínky následují tak, jak dorazily přes Atlantik. V Emerice se diakritika příliš nenosí a také jsem byl líný to prohnat přes českou klábosnici (snad jen kdyby dal Standa rozkaz nebo to neprošlo přes artdirectora v Buštěhradu). Rozuměl jsem tomu já, tak proč ne vy, mnohem inteligentnější, než grafouš. Níže to tedy máte. FILDA PÍŠE PRO GÉVÉČKO OD AMERICKÉHO DOPISOVATELE NAŠEHO GLOBÁLNÍHO PERIODIKA A hoj Kadle, včera jsme se na sjezdovce s babička mě vždycky cpala pod masivní stůl, Berti synem opravdu vyřádili. V noci abych to lepe přežil. Vůbec se mi to nelíbilo. jsem ale trochu cítil to poškozené kole- Později to vzdávala a já se venku díval na ma- no, tak na lyže dnes nejdu, plus jsi mě i trochu jestátně, temně hučící, neohrožené, ve vysoké ráno vyheftil. Nemám moc času, ale aspoň tro- výšce letící bombardéry. Později ale k bombar- dováni opravdu docházelo. Po náletu jsme chu k té WW2 z mého klukovského pohledu. vždy obíhali okolní ulice, abychom viděli zasa- žené domy… a bylo se na co dívat. Někdy celý Byl jsem jediné dítko mých rodičů a táta nechtěl dům v sutinách, jindy jen částečně, bylo vidět mít rozmazleného jedináčka. Jako výborný cvi- čitel policejních psů, uměl cvičit i mne. Abych do „soukromí“... nábytek, postel v ložnici. Jed- se uměl rozdělit s jinými, abych se ničeho ne- nou byl zasažen dům vedle domu Pepíka Ne- bál, abych byl samostatný atd. atd., takže jsem už v předškolním věku sám pěšky, nebo tram- vaji (měli jsme režii) jezdil po Budějcích, ke strejdovi Vilovi u jižní zastávky ...atd. Jak mluví Fík o leteckých poplaších, tak jsem jednou s dalšími pasažéry musel do podzem- ního krytu u Hlavní pošty... nechtěl jsem... byl to zážitek. Většinou jsme ze začátku, když do- ma, utíkali do sklepa. Sklepy byly v řadových domech probourány do sousedních domů, aby se dalo v případě zásahu snad dostat nějak ven přes sklepy sousedních domů. Všichni ná- jemnici byli pak většinou ve velké prádelně a Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 11

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 Později po Rudolfovské, před barákem, byly řa- dy amerických vozidel – zase vojáci – přátelští, užilů. Pepíka jsem poznal až později, ve 2. tří- sympatický, dávali nám žvejkačky, čokoládu, ci- dě. Pepo, ty víš jistě detaily. garety. Tam jsem poprvé viděl černocha zblíz- ka. Jednou jsem se pracně vyšplhal na kabinu Po těchto působivých zkušenostech jsme radši náklaďáku, a tam na mě bafnul mouřenín – utíkali do kopců za městem, místo do sklepa. dnes se divím, že mě neklepla pepka, nebo že jsem nespadnul s tý tehdy hrozný výšky na Ještě později mne poslali vlakem k příbuzným dlažbu Rudolfovské třídy. Ale ZAS nebylo mož- ný se s těmi vojáky domluvit. Dál byly samo- do Neplachova. Po vystoupeni lidi z vlaku se zřejmě další a další zážitky..., ale jak jsem se objevil „hloubkař”. Všichni jsme naskákali do nakonec naučil „vojensky”? Po pár týdnech, škarpy, lehli, přikryli si hlavy aspoň rukama… když jsem chodil denně do školy do Vrata, mě stejně jsem koukal a viděl pilotův obličej, čer- vždy předjížděl voják na takovém malém plo- nou kuklu, brýle a černý obličej. Mám další chém vozu taženém malým koněm. Jednou za- vzpomínky své i jiných, ale není čas a místo. stavil, aby mne svezl. Začal na mne mluvit. Já Ještě budou příspěvky dalších. mu jakžtakž rozuměl a on mě taky. No, úžasný, zázrak, byl jsem machr – uměl jsem „vojensky”. Co popisuje Fík – vojenská vozidla podél silni- Sice jsem tak začal s výukou ruštiny v před- ce atd., boršovský tank – jsem taky viděl. Jen stihu, ale když jsem s rodinou bral po srpnu 68 tedy rychle, jak jsem se naučil „vojensky“. nohy na ramena, tak jsem z Jugošky vzal místo východního zapadni kurs, ruština neruština. Vojáci mě fascinovali. Po léta Němečtí, když před barákem nějaká šarže zavelela „paraaade Dost, du si „uvařit” vobjed. marsh“ a teď celej útvar začal zdvihat těžké, FILDA okované pulitráky vysoko do vzduchu a ozývalo se hlasité „prásk, prásk“, to byl rachot, opravdu paráda. Pak jsme vojáky sledovali při střílení na střelnici – pro kluky úžasný. Snažil jsem se na- vázat hovor se strážným u kasáren u nádraží – měl kamenný výraz a vůbec jsme si nerozu- měli. FÍK – BUDĚJCE A WW2 D ovolte čtenáři GV, abych si dovolil pár řádky Fíka uvést, když už na poslední řádce jeho textu bylo napsáno: „A dělej si s tím co chceš, Karle. Pic Fic“.V prvé řadě jsem musel Fíkův vele- stručný titulek (WW2) rozšířit, aby z něj bylo patrné (kdo, co) je nejdůležitější a také reagovat na různost vzpomínek vložením mezititulků. Dále se mi zachtělo přilepit nějaké obrázky. Nebojte, jen tři. Zato budějckou synagogu i Plástovice v plné kráse a barevně. Pak už jen poničené černobílé nádraží (ale nevím, zda něco nepřidá artdirector). Na budějcké encyklopedii ZDE je fotek hafo. Po- cházejí ze soukromých sbírek a tak jsem je nechtěl drze zcizit, prohledněte si je pomocí odkazu. Fík dokonce věštecky (nevěděl o tom nic) reagoval i na Standou vyhlášené podpůrné téma pro JARNÍK GV a rozepsal se i o rozhlasovém přijímači. Víc jsem si nedovolil, protože vím, že Fík je skvělý vypravěč. (KčS) SYNAGOGA Kupodivu, navzdory chátrající paměti, mám zřejmě nejstarší vzpomínku ze dne 5. 7. 1942, kdy byla Němci vyhozena v odpoledních hodinách do vzduchu krásná židovská synago- ga. Toho dne jsem šel s taťkou do města, proč nevím, (ani datum si samozřejmě nepamatuji, vyhledal jsem jej v jiných dokumentech) ale pa- cí zpět. Cestou jsme potkávali lidi, kteří vy- cházeli z domů na ulici. Nikam ale neodcházeli, matuji se, že bylo pěkné, bezoblačné počasí. Na rohu u Hartmutky (správně Hardtmuthova jen tak postávali na chodnících i ve vozovce továrna, existuje i jiná lidová verze, „Hartmun- a všichni se dívali k městu, proti nám. U naše- ka”), stál německý voják s puškou, v přilbě, a naprosto nekompromisně nám dal najevo, že dál do města nemůžeme. Jestli taťkovi sdělil důvod nevím, ale taťka mě vzal na ramena a nesl mě zpět Komenskou, tehdy Bavorskou uli- Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 12

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 pro rušení radarů protiletecké střelby. To jsme se dozvěděli až později a na loukách u šroubár- ho domu, z něhož vyšli také asi všichni tam by- ny se nám pár těch chuchvalců podařilo najít dlící, jsme se nezastavili ale pokračovali ještě a směnit za jistě podobně cennou věc. Ještě Bavorskou kousek výš a čekali. Jak dlouho ne- poznamenám, že žádné letadlo sestřeleno ne- bylo. Kratičkou chvilku po zahájení střelby se vím, dlouho to ale netrvalo a nad Hartmutkou z letadel krom lesklých drobků začalo sypat co- se vznesl na modrém nebi světlý oblak prachu si tmavého, snad až černého, mě to připadalo a vzápětí následovala rána exploze. Pokračo- jako zrníčka máku a jako by byly navlečené na vání nebude, nic víc si nepamatuji. Až o mnoho šňůrce. Ovšem tento „mák“ se neloudal jako a mnoho let později jsem se dozvěděl, že syna- stříbrné drobky a ve velice kratičké době poté gogu nechal odstřelit přičinlivý německý staros- se začaly ozývat ohlušující, práskavé výbuchy ta/komisař města Fridrich David v očekávání dopadajících bomb a účinky tlakových vln výbu- návštěvy Hitlera, která se ale nakonec neusku- chů. Ty byly snad děsivější, než samotný zvuk tečnila. Kdy byly trosky ruiny odstraněny nevím, výbuchů, zdálo se mi, že se třese zem, někde ale ještě se mi vynořila matná vzpomínka – tlaková vlna asi vyrazila okno, slyšel jsem pa- poslední fragmenty zdiva odstraňoval bagr při dající sklo a rachot. To už jsme mazali do do- zakládání stavby Stavoprojektu v šedesátých mu, do „bramborového lochu“ pod schody, kde jsem pak ležel na břiše na slaměných rohožích letech. a na mě ležela mamka a já se modlil Andělíčku, můj strážníčku… Kde byli a co dělali všichni os- NÁLETY tatní nevím. Také nevím, jak dlouho nálet trval, Další docela pevný i když útržkovitý záznam mě ale celý nálet připadal nekonečný. v paměti mám z konce března 1945. Tehdy v té době už byly dost často vyhlašované letec- PLÁSTOVICE ké nálety, ale protože se dosud žádný neusku- Druhý nálet jsme již nezažili, hned po prvním jsme byli odlifrováni na koňském povoze ke strýci do Plástovic. Ale velice, velice dlouho, tečnil, asi je veškeré obecenstvo většinou igno- snad do čtyřiceti, padesáti let kdykoliv jsem ucí- rovalo. Po ulicích sice poletovaly hlídky PCO til zápach po starých bramborách, zápach vlh- (protiletecká civilní obrana) a zaháněly chodce do domů, do krytů, ale uvnitř domů a jejich kého, jutového pytle od brambor, tak se mi to dvorků a zahrad se asi málokde lidé odebírali spojilo s hučením motorů bombardérů, kupodi- do krytů. A zde začíná má docela dost zafixova- vu nikoliv s tím děsným zvukovým účinkem ná vzpomínka – zazněl houpavý, dost silný tón bombardování. Při jednom ze dvou náletů při- stála na dvorku velká, silniční dlažební kostka, sirén, oznamující letecký nálet. Hrál jsem si se údajně byla vyhozena bombou, která dopadla na dvůr uhlíře Vambery, přímo naproti kinu Kot- sestrami na dvorku, nad námi jasné modré ne- va. Další nálet už nebyl. V Plástovicích, kde be, příjemné teplo, z domu vyšli nějací dospě- jsem byl se dvěma staršími sestrami, nejmladší láci a již byl slyšet zvláštní, stále sílící hukot tříletá byla s rodiči v ČB, jsme se sestrou Mar- mnoha leteckých motorů. Všichni jsme se kou- tou u křížku na severozápadním konci vsi pozo- kali ze dvora na východní stranu, k nádraží, rovali nekonečné proudy prchajících Němců na když se na jasném nebi objevily bílé konden- Vodňanské silnici, necelý půlkilometr od nás. zační čáry letadel a stále, zprava od jihu, se ne- Většinou jeli na koňských povozech, někteří ochvějně šinuly k severu. Že na špici bílých čar pěšky, ojediněle byl vidět nákladní automobil, jsou letadla, bylo poznat až po chvíli. Najednou se pod svazem objevily malé obláčky a hned osobní snad mezi nimi nebyl. Najednou nad ko- nato jsme slyšeli praskavý zvuk vybuchujících protileteckých granátů. Mezitím se z letadel co- si lesklého začalo sypat, jakoby lesklé drobky, byly to ale chuchvalce proužků hliníkové folie Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 13

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 ky spokojili a zdrhali dál, na jih a západ. lonou uprchlíků prolétlo americké letadlo, hlou- GRANÁTOVÉ HOUBAŘENÍ bkař a i když nestřílel, asi měl prázdné zásob- níky střeliva, tak se kolona zastavila a lidé utí- Z této události se mi vyklubala další vzpomín- kali od silnice do polí, luk. ka, to už jsem se ale v čase posunul. Když přišlo léto, samozřejmě jsme jezdili vlakem RÁDIO mnohdy i chodili jen pěšky do blízkých lesů. Do Rožnovského, Včelenského, do Vrábče i do Na jaře 1945 se u nás objevilo rádio, byl to Homolského lesa. Většinou to bylo spojeno se dar od p. Zítka. To bylo něco, zatím jsem sběrem nějakých lesních plodů, ale já se těšil rádio mohl vidět a slyšet jen u strejdy Žlunky. hlavně na to, co zase cestou uvidím. Podél K tomu jeho radiu jsem se nesměl ani přiblížit. cest, někdy ale až v nepochopitelné vzdálenosti Ale doma to bylo podobné, sotva jsem začal kroutit některým z knoflíků, hned jsem slyšel: od nich, v polích, lukách, se povalovala vojen- „Di vod toho rádia pryč, nech ho na pokoji!“. Mě ská technika, bohužel to byly většinou už jen to ale nedalo, mělo pro mě magickou přitažli- trosky, často spálené. Jak si vzpomínám, byla vost a pokyn od mamky se opakoval. Z „rádi- to většinou auta, obrněné transportéry ale i tan- ové doby“ mám docela přesně časově zařa- ky. Jeden byl velmi dlouho nad kapličkou v Bo- ditelnou vzpomínku, seděl jsem u rádia, poslou- ršově, to byl ale tank ruský. K vidění byly i ame- chal je ale nesměl jsem na ně sáhnout a zhru- rické náklaďáky, ale zda je tam nechali Ameri- ba si pamatuji začátek hlášení – volá česko- čané či Rusáci těžko soudit. Němci odstavovali techniku buď pro poruchy nebo pro nedostatek slovenský rozhlas, v Praze se bojuje, voláme benzinu či nafty a pak ji obvykle zapálili. Spo- české četnictvo, vojáky, Němci vraždí české lidi jenci zřejmě jen pro poruchu nebo nějaké poš- – poté krátká pauza a znělka na harfu – blum, kození střelbou, minou. Na to objevování jsem blum, blumblumblum… to se několikrát opako- se náramně těšil, bohužel táta s mamkou ne- valo a pak zase hlášení volání o pomoc Praze. měli pro mé objevitelské touhy prachžádné po- Takže to bylo nepochybně v době Pražského chopení. Prý může tam bejt granát, nastražená povstání mezi 5. a 9. květnem 1945. Z té doby mina či kdovíco jiného, nelez tam. Jenomže jsem schopen vyhrabat ještě několik vzpomí- v létě 1945 to už všechny trosky byly náležitě nek. Rodiče, zejména táta, měli opravdu hodně prozkoumány a také náležitě „odstrojeny“, de- přátel, známých, kolegů. Mezi nimi byl i pan aktivovány, nikde žádná pistole, samopal, puš- Schweighofer, občas se u nás objevil. Bydleli v přízemním domku na Linecké, který navazo- ka, ba ani prázdná patrona, budíky vyrvány, val bezprostředně na dodnes stojící patrové do- prostě nic, nic co by mohlo být úžasnou kořistí my od křižovatky s Maticí školskou, naproti Sto- pro šestiletého kluka. žickým. V těch květnových dnech prchali Němci před Rudou armádou, samozřejmě po Linecké RUSOVÉ (i AMÍCI) pryč z města a dál a nikdo se neodvážil jim v tom bránit. Sice bylo několik odvážlivců, kteří Z té zvláštní doby mám ještě několik vzpomí- je napadli, třeba u Trhových Svinů, ale ti se ne- nek, z nich nejstarší je asi příjezd Rudé ar- dožili svobody. Němci si nenechali nic líbit, do- mády na náměstí. Byl jsem tam s tátou, v pros- konce ani to, že pan Schweighofer vyvěsil ze toru před radnicí. Náměstí bylo plné lidí, kde- střešního vikýře na žerdi československou vlaj- kdo rozumoval, kde už asi v tu chvíli Rusové ku. Z projíždějícího vojenského transportéru ku- mohou být, „u viaduktu – kdepak, před půlhodi- lometem vlajkovou žerď přestříleli. Naštěstí mě- nou byli teprve v Lišově – jedou na tancích – li z Rusů tak nahnáno, že se s tou likvidací vlaj- kdepak, na autech… atd.“ Najednou začali lidé volat, jásat, táta mě vzal na ramena, abych vi- Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 14

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 za buchty a zvláště za kyselé zelí, které jim mamka skrze plot nabídla. Snažili se vyprávět, děl a v tom z ulice Karla IV. se vynořil první ná- odkud jsou, že mají doma ženu, děti. Byli zbě- kladní vůz, s korbou plnou unavených vojáků, dovaní, někteří asi byli dost zranění, samý ob- jak se pomalu doslova prodírá davem. Za ním vaz, někdo zakrvácený. Jeden se pochlubil, ko- druhý, třetí a… táta mě sundal s ramen a vydali lik má hodinek, měl jich několik na celém před- jsme se domů. A já byl zklamaný, že jsem nevi- loktí. Nebyl to dobrý pocit vidět ty nemocné děl, jak vypadá opravdický tank. chudáky, i mamka na to nerada vzpomínala. Uplynulo několik dní od devátého května, hra- jeme si s kamarády na ulici Matice školské, VZPOMÍNALA I MAMINKA v prostoru mezi chudobincem a vojenskou ne- mocnicí (oba objekty byly v těch místech obe- K době po skončení války mám ještě jeden hnány vysokou zdí) a od Linecké projíždí džíp silný zážitek, který mi ale vyprávěla mamka s Američany. U nás zpomaluje, my se k němu a až hodně dlouho po válce, snad v šedesátých letech. Jedné její kamarádce ukradl ruský voják sbíháme a dostáváme tabulku čokolády a ně- kolo. Věděla, že odjel směrem k Roudnému, kolik balíčků žvýkaček. Darů se samozřejmě kde v té době byl ruský vojenský lágr. Tam si zmocnili ti starší, džíp odjel a zahnul doleva, asi došla, vyhledala velitele a svěřila se mu co se jí k nemocnici a nastalo dělení. Z rozlámané čo- stalo. Velitel nechal mužstvo nastoupit, aby kolády jsem získal jen kousek, kluk s několika identifikovala pachatele. Po krátké době jej jed- balíčky žvýkaček utekl. Nedlouho, pár dní poté noznačně označila, voják musel pro kolo dojít šel stejnou ulicí ruský voják se samopalem, my a předat majitelce. Nato velitel rozkázal dvěma kolem něho a chtěli jsme od něho patrony. Co jiným vojákům, aby vojína odvedli a zastřelili. jiného by nám mohl dát? Sundal samopal z ra- Paní se zhrozila, prosila velitele, aby to nedělal, mene a proti nebi vypálil dávku. A my nadšeně plakala, že kolo raději už nechce, ten se ale ne- po zemi sbírali horké nábojnice. Dodnes si ne- dal obměkčit. Vojáčka odvedli kamsi za stany, mohu vysvětlit, kde se braly prázdné nábojnice ozval se výstřel. Kamarádku ale událost tak nebo docela často i ostré náboje, nepoužité, zdeptala, že se zhroutila a skončila na psychi- převážně ze samopalu či pistole, které jsme atrii a poté v jakémsi ústavu a mamka ji už ni- dlouho po r. 1945 na ulicích nacházeli, často kdy neviděla. Brrrrrr… Podobná příhoda, i když byly v kanálech, odkud jsme je drátem vybírali. ne tak tragická, se udála zde, v Doubravici (viz Sice občas byl slyšet výstřel, ale to bylo zcela obecní kronika, vyprávění p. Tibitanzla). Otec výjimečné. Asi se to už nikdy nedozvím. pana T. měl m.j. i prý nádhernou novou bryčku. Nemohu zde nevzpomenout, že jsme s mam- Jednou přijel na koni ruský voják, nějaká už tro- kou šli toho jara několikrát k nemocnici, mamka měla sebou nějaké vdolky nebo snad buchty(?) chu vyšší šarže, a bryčku s revolverem v ruce a také kyselé zelí. Nemocnice byla tenkrát a je- zabavil a odjel s ní. Otec p. Tibitanzla si to ne- ště dlouho poté (snad až do osmdesátých let?) nechal líbit, ve městě bryčku vypátral a přivezl obehnána litinovým plotem v celé Schneidero- si ji. Jak byl pachatel potrestán není známo. vě ulici i ul. Štefánikově, dnes ul. B. Němcové. Přišli jsme jen na roh ulic, kde se plot lámal a A dělej si s tím, co chceš, Karle. za plotem, na sluncem vyhřátém trávníku se Pic Fic. vyhřívali pacienti, ruští vojáci. Jak ti byli vděční Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 15

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 DEN ŽEN ANEB MDŽ No ano, hodlám se dotknout, ale jen velmi jiné, vybíráme a děj se opakuje. Po půlhodině okrajově, toho politicky zprofanovaného leží kolem židličky nejméně šestero otevřených svátku. Většinou to však budou jen mé krabic, boty se pletou a žena se konečně roz- obvyklé osobní plky. Jedná se o jedno z mnoha hoduje, že si to ještě rozmyslí a nekupuje nic. témat, kterým nerozumím, měl bych ho raději Očima se omlouvám prodavačce a odcházím šťasten, je to za mnou. Takových odlišností vynechat, ale Jarník GV březnem začíná a po- bych mohl uvést víc. Ale proč, sami to znáte. vinnost redaktora velí. Není divu, že nerozu- A tak se nedivte, že jsou pro mě příslušnice mím, má výchova byla vždy (téměř) čistě muž- krásnějšího pohlaví nepochopitelné. A když ně- ská. Jako jeden ze tří bratrů, vyrůstající v po- co nechápu znejistím a jednání s nimi se plný uliční partě kluků, pak ve skautském oddílu, ne- obav vyhýbám, řekněme přímo, bojím se, co měl jsem o ženách žádnou povědomost. Prav- z toho bude. Ono to také nedopadá vždy nejlíp. da, věděl jsem o rozdílech. Při hrách v útlém Co bych si ale stěžoval, ten nahoře, znaje mé dětském věku jsem si povšimnul, že holčičkám obavy, mě většinu života nechal v mužské spo- tam dole něco chybí. Ve školním věku jsem lečnosti. Jak ve svém vzdělání, průmka byla zjistil, že jim chybí i něco nahoře. Tedy, ne že komplet chlapecká, tak v zaměstnání, nejprve by chybělo, ale spíše je to, (na kluka), úplně ji- v elektroúdržbě, poté v elektrokonstrukci, žen- nak. Zatím co ten první rozdíl nás příroda nad- skou aby pohledal. A po nástupu na učňák, produkcí testosteronu donutila prozkoumat, ten bohudík, deset kolegů a jen dvě baby. Později druhý zůstává tajemstvím dodnes. I po více než se tenhle genderový nedostatek začal pomalu půlstoletí soužití s jedním zástupcem tohoto „zlepšovat“ až se překlopil v úplný opak. Prostě druhu, je pro mě tajemstvím pěkná řádka od- na ty peníze se chlapi nalákat nedali. Našeho lišností. Třeba úplně jiné chápání času. Řekne- kabinetu se to nedotklo, s přebytkem kolegyň li žena „půjdeme za pět minut“, vím s jistotou, jsem se potkal jen na oficialitách, případně os- že se jistě nebude jednat o pět šedesátin ho- lavách. Vyděsil jsem se teprve, když po textilní diny, nebo o 300 sekund, ale o interval neod- revoluci, začali kolegové z kabinetu mizet. Když hadnutelné délky, od 10 minut do 3/4 hodiny. jsem pak na celém patře zůstal sám, nezbylo Takový telefonní hovor vyřídí našinec do jedné než sebrat veškerou odvahu (a té nikdy moc minuty, žena do půl hodiny. O čem si tak mo- nebylo) a snažit se. A ku podivu kolegyně, zvlá- hou povídat? Některé odlišnosti jsou ještě hor- ště pak věd exaktních, mají spoustu vlastností ší. Nejhorší je asi, když žena zjistí, že nemá co přímo mužných. Překvapivě (pro mě) mají smy- na sebe. Už dávno se neodvažuji namítnout, že sl pro humor, umí si dělat srandu i ze sebe, skříně jsou plné. S pocitem odsouzence, stou- dokáží se družit a vůbec některé mé předsudky pajícího ke katovu špalku, kráčím do obchodu. se ukázaly empiricky nepodložené. Takový Nebojím se ani tak o rodinný rozpočet, věda, že „Olympijský výbor“, do kterého jsem byl ko- to nejčastěji dopadne neúspěšně. Ujímám se optován, byl zcela podle mého gusta. Když se role poslíčka a přináším krabice různých bot a hle: tyhle jsou pěkné, ale levá trochu tlačí, to ve školním rozhlase ozvalo jeho svolávání do větší číslo je větší a nevypadá hezky, když našeho kabinetu, slinil jsem jak Pavlovův ha- konečně najdeme takové, co pasují, před zr- fan. (Hlavní bod jednání bývala Pražská vodka cadlem zjišťuje, že jsou moc tmavé. Zkusíme si 16 Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 Ústavu znemožnilo v poslední době konání s džusem). oslav na domácí půdě. Tím se sice zvýšila ko- rektnost, ale zhoršila atmosféra oslav. Pod bed- A teď konečně k oslavám MDŽ. V historických livým kontrolním pohledem veřejnosti nelze se dobách našeho Ústavu byly pravidelné a ko- uvolnit. V národě plném kritiků učitelstva, řek- rektní (politicky). Na to náš první dlouholetý ře- něme přímo informátorů, volnou přátelskou at- ditel Jarda Špaček dbal. Já ale o nich nic ne- mosféru navodit neumíme. Škoda těch krás- vím, nechodil jsem, z řady důvodů, na ně. Po- ných domácích večírků. dle mého přesvědčení (tehdejšího) mi chybělo potřebné anatomické vybavení, tak co bych (StJ) tam slavil. Další důvody jsem uvedl výše. A hlavně, chyběl mi kladný vztah k alkoholu. Pi- vo mi bylo moc hořké, víno moc kyselé a k lá- sce k rumu se člověk musí propít. A to trvá. Později, pod šéfováním dalších ředitelů, jsem se zlepšil. Došlo mi, jak jemný alkoholický opar odstraňuje mé fóbie, ztrácím strach nejen z žen, ale i z výšek a malých prostorů. Ale osla- vy začaly být organizátory zanedbávány a na- konec sloučeny se dnem učitelů. Zda to bylo nárůstem počtu žen a tím i nákladů na květiny nevím. Ovšem na spojené oslavy jsem dochá- zel pravidelně, slavit jsem se nestyděl, za uči- tele jsem se optimisticky považovat mohl. Při- znávám, docházel jsem rád. Bohužel vedení RADIOPŘÍSTROJ NEBO-LI JAK DO MÉHO ŽIVOTA VSTOUPIL TECHNICKÝ POKROK Neměl to jednoduché, jak na vesnici bývá ky se továrny elektro věnovaly výrobě pro ar- zvykem, všechny vydělané peníze se in- mádu potřebnějšího vybavení. Na štěstí tady vestují do zvířat, vybavení hospodářství byl tzv. konfiskát. Pro šťastlivce narozené po a do polí. Že by někdo pořizoval nějaké moder- válce krátké vysvětlení, co to slovo znamená. nosti, neřku-li luxusnosti (jako radiopřijimač) ne- Zkráceně to je zabavené, tedy státem ukradené přicházalo v úvahu. Proto jsem začal vyrůstat osobní vlastnictví. Okamžitě po válce muselo životem přírodním, nezkažen kulturně ani jinak. obyvatelstvo německé národnosti odevzdat motorová vozidla, bicykly a radiopřijimače. Ty Mnou obdivovaná technika se omezila na parní poslední byly shromažďovány v rámci tzv. Ra- lokomobilu k pohonu mlátičky, traktor Buldog a auto pana starosty. V naší chalupě bylo nej- dioakce na okresním národním výboru v Che- skrovnější elektrické zařízení, dvě žárovky s vy- bu. Odtud bylo možno, na základě schválené pinači, jedna porcelánová zásuvka (bez kolíku) žádosti na osidlovací úřad a fond národní ob- a rozvod vodiči s opředením, vedenými po pr- novy, radiopřijimač zakoupit. Ovšem po předlo- keném stropě na skleněných izolátorcích. To žení „Osvědčení o národní spolehlivosti“ a „Po- prosím v chalupě s dřevěným patrem a doš- tvrzení o nezávadném chování během němec- kovou střechou. Technik tzv. bezpečnostní by ké okupace“. Viz příloha č.1. Druhá příloha (2) jistě padl do mdlob a nebyl by k probuzení. Za- dokládá koupi přijimače „DIRIGENT“ firmy Tele- chránil mě až konec války a odsun. Tedy vlast- ně dva. Nejprve původního německého obyva- funken majícím 6 + 1 elektronek (tehdy lamp). telstva a pak odsun naší rodiny do Chebu. Zde udiven neznámými vymoženostmi jako byl spla- Tak se onen zázrak, který vidíte na fotografii na další stránce, dostal do naší rodiny. Pozorný chovací záchod, vodovod, rozvod svítiplynu čtenář si povšimne, že se stát zapojil do obcho- du s kradeným zbožím a nestyděl se připočítat a jinými modernostmi, jsem se potkal s radio- k ceně poplatky za svoz, za odhad ceny a daň přijimačem, jako předvojem vpádu moderní do- by do našich životů. Už sám způsob jeho získá- z obratu. ní je hoden bližšího vysvětlení. Samozřejmě, že ho nebylo možno koupit v obchodě. Během vál- Tohle vše jsem pochopitelně nevnímal. Seděl jsem před radiem v kuchyni, jedinné společen- ské místnosti venkovanů, a žasnul. Krásná leš- Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 17

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 Adamem, Kafkou, Salačovou, sestrami Alano- vými. Velmi jsem miloval zpěvohry a operety, těná skříň se třemi chromovanými pásy přez třeba „Lišák Pedro“ nebo „Sto dukátů za Jua- reproduktor, skleněná deska se třemi stupnice- na\". S věkem přišla obliba americké muziky, mi. po které se odspodu pohyboval při ladění bogie, blues a rocku. To mě už vychovávaly stanic světelný ukazatel ve třech polohách stanice z poza plotu, hlavně AFN z Mnichova. (dlouhé, střední a krátké vlny), indikátor síly Muzikou má výchova radiem nekončí, ani ne- signálu, prostě zázrak. A ty fantazii podporující může. Tolik věcí mi ještě scházelo. Nové pojmy názvy stanic (měst). Tehdy jsem ještě věřil, že pro mě, třeba konferenciér, vyprávěč vtipů (Štu- je mohu všechny naladit. Stačilo zapnout, roz- chal), lidový vyprávěč vesnických příhod, více svítila se celá stupnice a ozvalo se tajemné či méně vtipných (stréček Křópal). Pravidelné bručení padesáti Hertzů. Za chvilku se ozval nedělní poobědové pohádky a sobotní odpole- zvukový svět desítek stanic. Samozřejmě jsem dní dramatizované dobrodružné příběhy J. Ver- na a dalších pracovaly na mé představivosti nerozuměl divným jazykům, tak jsem ladil sta- a fantazii. Naučil jsem se soustředěně poslou- nici PRAG, jiné jen kvůli hudbě. A přístroj mě chat, co se už mým synům nepodařilo. Nenávi- začal nenápadně učit a vychovávat. A že bylo dím, když se někdo dokáže bavit při poslechu, co a proč. Třeba jen v té hudbě byl můj rozhled ať už radia, televize, na koncertu, nebo v kině. naprosto zanedbatelný. Obsahoval pár lidových Prostě neumím dělat několik věcí najednou. písní, prvorepublikové šlágry, které můj otec Poslech štvavých vysílaček, Londýn a RFE, mě zpíval a hrál na fňuknu (piánovou harmoniku) i formoval politicky. Takže, jak vidno, jsem člo- a dechovku z májových oslav a anenské pouti. věk okamžitě podlehlý vlivu moderní doby, což Nejvýš ještě tak dudáckou muziku, také z pouti. mě ale v současnosti rychle přešlo. Nakonec Co jiné muziky jsem teď objevoval. Nejdřív tu mě tenhle přístroj nasměroval k mé budoucí taneční, vzpomínám na pravidelné koncerty profesi, k elektrikařině. Vždyť na zadní straně orchestru Karla Vlacha se zpěváky Kortézem, tak lákavě a tajuplně svítilo všech jeho sedm lamp. Já to chtěl prozkoumat. Už od útlého vě- ku jsem se snažil vytvořit cosi, co by hrálo ra- diovými vlnami. To mě až do vysokého věku nepustilo, dokud to ve mě nezničili šikmoocí ka- pitalisté, vyrábějící takové věci a tak dokonale a levně, že jakákoliv snaha v tomto směru poz- byla smyslu. (StJ) Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 18

GÉVÉČKO – Jarník – 4. ročník – 2019/20 HONZA VYČÍTAL TROJÍ VZPOMENUTÍ NA NĚJ MOTTO: 1. března odešel na poslední vandr do věčného kraje modré trávy zakládající člen skupiny Greenhorns HONZA VYČÍTAL. Suchou stezku, Honzo a slunce nad hlavou! PRVNÍ VZPOMENUTÍ Tady jsou slova zbytečná. Proč sypat písmenka na řádky, když už je Honza dávno nasypal do svých textů pro Greenhors a do svých obrázků. Naše generace (*1942), čtenář foglarovek, tramp. Nejlépe si ho připomenete, když si při prohlížení jeho obrázků s nezaměnitelným rukopisem pustíte pár písniček (což vám umožní DRUHÉ VZPOMENUTÍ Jana Pecha) a vzpomínejte na někoho, kdo mohl už tu další neděli oslavit osmasedmdesátku. Možná by nebylo od věci si tuhle 212 (už proto, že jde o palindrom) uložit a pustit si Greenhors znovu, případně si na spodním obrázku připomenout Honzovu geniální zkratku lokace české Kotlinky. Smutnej, také na Anežku vzpomínající KAČER Grafoušovy pondělní řádky veČERNÍKU 212 psány v Sokolově 2020-03-02, 18:00 TŘETÍ VZPOMENUTÍ Tu zprávu neznat možná bylo líp ... mě okamžitě napadlo, když jsem se v pondělí dozvěděl, že v neděli 1. 3. Honza Vyčítal zemřel. Když mě pak Karel požádal, abych jako bývalý takytramp něco o téhle smutné události napsal, rozmýšlel jsem se. Nemohu se rovnat těm, co umí psát na zakázku, mě stačí celý den vzpomínat na Honzovy písničky a kreslené vtipy. Psát se mi nechtělo. Pohnul mě až ten úterní Fenclův článek na Psu. Teda ne článek, ale titulek (který jak říká náš šéf, prodává). „ZEMŘEL GOTT ČESKÉ COUNTRY\". Tak to teda pr! Ne, že bych „Mistrovi“ upíral jeho krásný hlas a finanční úspěchy, ale podle mého názoru, se ze skromných začátků stal státem podporovaným strojem na získávání va- lut. Jako reprodukční umělec má mé uznání jen za vlastní autorskou malířskou tvorbu. No, Marie by mi vyškrábala oči, že si dovolím nad božského Karla vynášet někoho s menším rozsahem hlasu a navíc s vadou řeči (r). A Kája byl vždy elegantní fešák, což jako heterák nedokážu ocenit. Já to ale jinak cítit nemohu, pro mě byl vzorem Vyčítal. Jsa také válečné dítě, vychovávané Foglarem, Rychlými šípy, družinou Vlčat, milující kovbojky, Májovky, Rodokapsy a podobnou literaturu, jsem v Honzovi viděl spřízněnou duši, i když jsme se nikdy nepotkali. Ostatně těch, co jsem nikdy nepot- kal a jsou „mého rodu“, je mnoho, Haliburtonem a Londonem počínaje a třeba Curwoodem konče. Všem z nich mohu jen závidět. A u Honzy Vyčítala je co. Napsal přes čtyři stovky písní, z nichž mnohé zlidověly a zpívají se u táborových ohňů. Jeho texty jsou vždy příběhy, žádné laciné veršo- vánky. I když občas zabrousil do mluvy lidové, jeho čeština je excelentní, verše dokonalé a vtipné. Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 19

GÉVÉČKO – Jarník – 4. ročník – 2019/20 Navíc byl renezanční (vše zvládající) člověk, který muzicíroval, vedl kapelu, psal knihy, maloval vti- py a obrazy, ilustroval časopisy a knihy, tvořil komiksy a do vysokého věku byl „na tý starý dráze“, na čundru. A že se rád napil piva a „zelené příšery“, ho v mých očích spíše zdvihá. Nakonec bych dodal, že jsem dvacet let chodil po hospodách s kapelou spolužáků (starých psů), a jeho písně jsme se snažili kopírovat. Jeho „Rovnou, jo tady rovnou“ byla znělkou. Snad se tam nahoře potkal i s naším kapelníkem Láďou a jistě si budou rozumět. (StJ) Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 20

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 TROCHA HISTORIE NIKOHO NEZABIJE Stálá vzdělávací rubrika Pavla P. Riese Našel jsem v mém bezedném archivu námět na TV cyklus, který jsem si pracovně nazval Mimochodníci času. Leží tam už asi 20 let a nějak se nepovedlo jej zatím realizovat. Měl být o zapomenutých osobnostech naší hi- storie či málo známých a to jak z politiky, tak z kultury. Prostě tyto osobnosti se nějak, ale rozhodně ne vlastní vinou, dostaly mimo čas a snahou navrhovaného cyklu mělo být je z toho zapomnění dostat ven a to proto, že se mi jevilo jejich zapomenutí nespravedlivé, vzhle- dem k tomu, co vykonaly. Proto vám představím ve čtyřech číslech tohoto ročníku GV celkem čtyři osobnosti, o kterých jste se ve škole jistě neučili. Důvody proč, byly různé. Berte to tak, že mám snahu to napravit. Nikdy není pozdě. Vybral jsem dvě ženy a dva muže, abych dodržel vyváženost. Dnes je tedy řada na druhé ženě a cyklus příště uzavřeme mužem. TEREZA STOLZOVÁ – OPERNÍ PĚVKYNĚ, KTEROU PRAHA ODMÍTLA P o staletí odcházeli hudební umělci z Čech do světa. Jednou prchali z důvodů politických, jindy je vyháněla bída nebo touha po uplatnění. Tereza Stolzová odešla proto, že se jí doma nepo- dařilo uskutečnit touhu po zpěvu a divadle. Byla rodačkou s Kostelce nad Labem, kde světlo světa spatřila 2. června roku 1834. Měla devět sourozenců. Otec byl řeznic- kým mistrem, matka pocházela z krejčovské ro- diny, měla pěkný hlas a od mládí zpívala na ků- ru. Sourozenci Terezy měli většinou hudební nadání a vzdělání, byli jí vzorem. Tereza se rozhodla, že bude zpěvačkou. Už na škole ji učil zpívat kantor Josef Neruda. V patnácti le- tech nastoupila do Prahy na konzervatoř. Pro- fesor Giovanni Girdigiani se o jejím hlasu nevy- jadřoval s žádným obdivem, nedával mu větší naději na úspěch. Na základě posudků ji ředitel konzervatoře Jan Bedřich Kittl propustil. V Pra- ze Tereze nesvědčilo, byla často nemocná, vrá- tila se tedy domů. V roce 1852 vstoupila do Dramatické školy a pěveckého ústavu Vojtěcha Čabouna, během dvou let studia získala pevný základ a hlavně si upevnila sebedůvěru. 21. listopadu 1855 zpívá Tereza Stolzová na italských umělců odjíždí na turné do Ruska. Žofíně. Kritika je sice nepříznivá, pochválil ji je- Zpívá v Tbilisi, v Moskvě, Petrohradě, Oděse. nom list Bohemia, ale obecenstvo je nadšeno. V Tbilisi je angažovaná na tři roky jako sopra- Roku 1856 odjíždí za bratrem Václavem do Te- nistka. Po onemocnění primadony divadla se rstu. Václav je nájemcem divadla Teatro Gran- Tereza dostává na její místo, vystupuje v každé de, platí Tereze hodiny zpěvu u vynikajícího hlavní roli. Hostuje v Cařihradu. Dostává dary učitele Angela Marianiho. Hodina zpěvu stála od svých ctitelů - náramek se čtyřiceti brilianty, prý Václava zlatý dukát. Za půl roku se zpěvač- prsten s velkým briliantem, zlatou korunu, která ka zdokonalila natolik, že vystupuje na koncertě je dnes uchovávána v milánském nakladatelství v divadle svého bratra. Kritika je tentokrát pří- Ricordi. Zpívá v Turíně, Nizze, Bologni. Odjíždí znivá, řadí Terezu mezi nejlepší pěvkyně. Od městského magistrátu dostala zpěvačka zlatý náramek. Úspěch jí otevírá cestu to Milána, kde se setkává s Guiseppem Verdim. Se skupinou Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 21

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 zpěvačka se v chladném podnebí necítí dobře a další vystoupení odmítá. Ještě téhož roku se do Španělska, ale brzy se vrací zpět do Itálie, ale do Ruska vrací na přehlídku pěvců pořáda- zpívá v Palermu na Siclii, v Miláně. V jednatři- nou carským dvorem. Všichni ji od vystoupení ceti letech se stává primadonou v milánském zrazují, jedinou možnost, jak nabídku odmít- Teatro alla Scala. nout, vidí v tom, že bude žádat několikanásob- ný honorář. Jejímu požadavku je vyhověno „Požehnaná pěvkyně, která svým neobyčejným a Tereza Stolzová v Petrohradě vystupuje. Ve hlasem probouzí nejvyšší dramatické city.“ Na- věku dvaačtyřiceti let tak zakončila svou umě- psal dobový kritik o pěveckém umění Terezy. leckou činnost. Důvodem byla choroba hlasivek V roce 1861 vytvořil Verdi na žádost Petrohra- způsobená chladným a drsným ruským podne- du operu Síla osudu. Premiéru měla 10. 11. bím. 1862 v Petrohradě, opera se s úspěchem hrála i ve Španělsku, ale Verdi přepracoval sopráno- Do konce života žila ve vile u jezera Largo di vé partie pro hlas Terezy Stolzové, která v roce Varese poblíž Milána. Často zde přijímala i čes- 1869 ztvárnila roli Leonory. „Slečna Stolzová je ké umělce, například začínající Klementinu Ka- i v této opeře nepřekonatelnou pěvkyní co do lašovou nebo ředitele Národního divadla Fran- svěžesti hlasu a dramatického výrazu\", psal tiška Šuberta. Zařídila mu schůzku s Verdim dobový tisk. k přednostnímu získání smluv na uvedení oper Guiseppe Verdi je zpěvem Terezy nadšen, stá- Otello a Falstaff. Při uvedením Otella v Národ- vají se přáteli (pozor, v pravém slova smyslu té ním divadle navštívila Tereza Stolzová v létě doby ne podle současného zvráceného význa- 1886 Prahu. Národní divadlo na její počest us- mu slova), jeho dílo je často inspirováno hla- pořádalo zvláštní představení Aidy dne 11. sem zpěvačky. Skladatel je požádán egypt- srpna 1886. Ano, jak typické. Kolik našich ským místokrálem, aby složil operu ke slav- umělců muselo být nejprve oceněno ve světě, nostnímu otevření Suezského průplavu; za Ai- aby je český rybníček uznal? Napadá mě např. du mu nabídl honorář 150 000 franků. Titulní Antonín Dvořák či Bedřich Smetana, ale našlo roli egyptské otrokyně složil Verdi sice pro hlas by se jich mnohem více. Terezy Stolzové, ale při káhirské premiéře (24. 12. 1871) vystupovala v hlavní roli vynikající Jinak zpěvačka do konce života vystupovala již italská zpěvačka Antonietta Pozzoni. Jako Aida jenom zřídka, pouze pro dobročinné účely. Na- vystupuje Tereza poprvé až při premiéře ev- posledy v roce 1880, kdy bylo pod vedením G. ropské, 8. 2. 1872 v Teatro alla Scala v Miláně. Verdiho v Teatro alla Scala uvedeno jeho Re- V listopadu 1873 odjíždí do Káhiry, do března quiem ve prospěch lidí postižených povodní. 1874 tam zpívá Aidu třicetkrát. Její honorář je V souvislosti s návštěvou Prahy roce 1886 na- stejný jako honorář Verdiho. vštívila Tereza svůj rodný Kostelec nad Labem. V roce 1874 dokončil Verdi své Requiem, so- Zemřela 22. srpna 1902 v Miláně v šedesáti os- pránovou část psal také pro hlas Terezy Stol- mi letech. Je pohřbena na známém milánském zové, které připsal celou partituru. Zpěvačka hřbitově Cimitero Monumentale di Milano. Po- dostává jednu nabídku za druhou, v roce 1875 kud někdy do Milána zavítáte, můžete se zde se společně s Verdim vydá na turné po Evropě. této naší skvělé operní pěvkyni poklonit. O rok později má v Moskvě vystoupit ve třiceti večerech, její honorář dosáhl 100 000 rublů, ale Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 22

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 ŠEJKR JEMNÝ I OSTRÝ KULTURNÍ MIX GV J sme přesvědčeni, že mnozí z vás jste se již stali pravidelnými čtenáři našich sice laických, ale o to upřímnějších recenzí, kterými jistě rozšíříte své kulturní obzory, popřípadě se necháte in- spirovat tím, na co se jit podívat do kina, čemu v TV a jakému televiznímu kanálu dát přednost před informacemi z bůhvíjakých kanálů, co přečíst za knihu a s čím se radši vůbec nezahazovat, ať již jde o divadlo, film, výstavu, koncert či literaturu. Přejeme vám hafo těch nejlepších zážitků (kulturních). ZBRAŇ ČESKÉHO NÁRODA Konečně se dnešním Šejkrem dostávám k svému dárku od Je- žíška. Protože jsem byl celý minulý rok hodný a nezlobil, tak mi Ježíšek přinesl to, o co jsem si napsal. Tady vlevo to vidíte in natura Je to po První republice (2017) a Protektorátu (2018) již třetí svazek velice zajímavých knih, sice s nevelkým počtem stránek (tentokrát 148), ale s celou řadou dobových dokumentů. Vše rozdě- leno do takřka 50 samostatných článků mapujících život v c. a k. monarchii od roku 1848 do roku 1918. Rozhodl jsem se, že edukace není nikdy dost, a tak zneužiji stránek Šejkru, abych vás postupně seznámil s tím nejzajímavějším. Dnes jsem, vzhledem k povolání vysloužilců Ústavu vybral pasáž, která se na čtyřech stranách (64 až 67) věnuje čemu jinému, než školství. Autorkou textu je paní Vošahlíková, dáma ověnčená tituly před i za jménem, specialistka na dějiny všedního dne v českých zemích v 19. a první polovině 20. století. Upozorňuji na její knihu Rákoska v dílně lidskosti (2016). „Dvě zbraně máme, knihu jen a školu“, cituje autorka na samém začátku verše Jaroslava Vrchlic- kého. To co mně zaujalo (ale nepřekvapilo), je to, že už druhý odstavec má nadpis Potřeba refo- rem. Jak vidíte, všechno už tady bylo, dovolím si ocitovat (už naposled): „Po převzetí vlády Fran- tiškem Josefem I., bylo zřejmé, že nepříznivý stav škol všech stupňů, ohrožuje hospodářskou i vo- jenskou sílu monarchie a tím také její mezinárodní prestiž…“ Také jste zaznamenali současné boje o to, jestli vůbec maturovat z matiky a pokud ano, tak jak a odkdy? Tak i proto vám nabízím maturitní vysvědčení z jičínské reálky v roce 1905 Sice měli jako hlavní předmět náboženství (to my ne), za to ovšem 13 předmětů (náboženství, ja- zyk český, jazyk francouzský, dějepis + zeměpis, matematika, přírodopis, chemie, fysika, deskripti- vní geometrie, kreslení (dle výkresů ze třídy sedmé), tělocvik (známka semestrální), jazyk němec- ký (nepovinný), prakt. cvičení lučební, těsnopis) a 11 členů zkušební komise. (KčS) Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 23

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 ZAS NĚCO VÁLEČNÉHO Když jsem se minule přiznal ke své oblibě knih o válce, snad přežijete i tohle další doporučení, tentokrát téměř reportáž o válce v Afganistánu. Myslím, že po jejím přečtení se zbaví- me iluzí o záchraně demokracie a hlavně pochopíme. jakým způso- bem mohou nepříliš vycvičení a slabě vyzbrojení Talibánci držet v šachu perfektně vycvičené a dokonale technicky vybavené armá- dy všech velmocí. Partyzánskou válkou, výrobou a kladením tisíců nástražných náloží způsobují tak rozsáhlé lidské ztráty, že se další vedení války stává neudržitelným . Autor knihy „V písku číhá smrt“ Kim Huges, profesionál anglické ar- mády, nastoupil na šesti měsíční turnus do provincie Hilmand, s úkolem zneškodňovat nálože, které tam znovu a znovu kladli pro- tivníci. Během svého turnusu jich dokázal zneškodnit 119 a přežít. Malá ukázka: „... Zapamatujte si jednu věc, co se může v Afgani- stánu podělat, to se podělá. Vojáci umírali každý den, buď něco po- dělali, zpohodlněli, nebo měli prostě smůlu. To nejlepší, v co jste mohli doufat bylo, že na konci šestého měsíce turnusu budete naživu, pokud možno s oběma ruka- ma, nohama a nedotčenýma koulema. Cokoliv navíc byl bonus.“ „... Výroba improvizovaných výbušných zařízení se stala domácím průmyslem. Vyráběly se jich stovky a tisíce. Talibánci dokázali udělat bombu ze dvou kusů dřeva, pilky na železo, trochu drátů a asi 10 kg doma vyrobené výbušniny.“ „,,,Byl jsem to já, sám proti bombě, tohle byl sázkový kurz a lepší už nedostanu. Trochu mě uklidňovalo vědomí, že pokud udělám chybu, nebudu tu dost dlouho, abych musel řešit následky. Pod pískem byla zakopaná tlaková destička ze dvou kusů dřeva asi 30 cm dlouhých oddělených gumovou vložkou. Na vnitřním konci dřev byly umístěny listy pilky na kov, které se při stlačení (sešlápnutí) dotkly. El. proud aktivuje rozbušku a ta odpálí hlavní nálož. Ta se nachází v plastové 20 litrové plechovce od oleje zakopané pod tlakovou destičkou.“ Tolik autor. Kdo si knihu přečte, což při její napínavosti netrvá dlouho, pochopí, že se válka s Tali- bánem vyhrát nedá. Jako bonus se dozví, jak vyrobit nálož z cukru a dusičnanu amonného. Pří- padně z dusíkatých hnojiv, či nafty. Zatím nevím, k čemu by mi byla taková znalost dobrá. Kniha vyšla v roce 2018, v nakladatelství OMNIBOOKS (StJ) JAK TO GÉVÉČKO VYHRÁLO ZUZANA ONDEROVÁ JAK ŠLY PASTELKY ZA SLUNÍČKEM Fragment, Praha 2020 Vysoký věk má vedle nevýhod, napadá mi ta nejsoučastnější - 20% smrtnost na koronavir v mé věkové kohortě, i řadu po- zitiv. Máte třeba pravnučku. A chcete jí udělat radost krásnou knížkou. Úměrnou věku (už tři roky), tedy pohádkovou. To vám umožní se před ní blýsknout tím, že umíte číst, dokonce nahlas. Ale pozor, teď to přijde. Už se vám někdy stalo, že vám autor přinese svoji knihu až k vám domů, představte si třeba K. J. Erbena nebo raději paní Němcovou (Boženu, ne Mirku) protože jde o autorku. Navíc je ochotna vám pro vnučku vepsat věnování. Bezúplatně, po- kud nepočítám zelnou placku. Zní to jako pohádka? Je to realita. Nejen GV to vyhrálo, i grafouš. Kdy jste naposledy, sami pro sebe, četli pohádky? Že už dávno nej- Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 24

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 ste malí? Proč se šidíte? Návraty mohou být i radostné. Přiznávám, že když jsem si prohlížel obrázky, že mě nejvíce zaujal ten k pohád- ce na straně 63 (Jak je chytili loupežníci a jak jim Žlutá malovala zlaťáky). Připomenulo mi to jiné loupežníky, ten fousatej se jistě poz- ná, kteří donutili ZoO malovat na titulní stránky pofiderní tiskoviny také Žlutou, což jim ušetřilo zlaťáky. Doporučovat vám tuhle Zuzaninu knížku, kterou nejen napsala ale i (a překrásně) ilustrovala, by bylo nošením dříví do lesa. Také bych chtěl mít její fantazii. Nemám ji, stejně jako hudební sluch. Snad pan šéfredaktor Standa by mohl být tím reprezentantem GV, který vám jistě vysvětlí, že kdyby Zuzana neprocvičovala své pastelky (i pís- menka) na titulce a dalších stránkách GV, tak by tak dobrá nebyla. Se svojí ZoO to Gévéčko fakt vyhrálo, to podepisují: StJ, PpR, KčS TUHLE KNIHU JSEM MUSEL MÍT JIŘÍ KOVAŘÍK NAPOLEON – I. ČÁST - GENERÁL BONAPARTE (1769–1804) NAPOLEON – II. ČÁST - CÍSAŘ FRANCOUZŮ (1804–1821) Vydal a vytiskl Akcent, Praha 2017, jako svou 1208 publikaci Vydání I. i II. dílu bylo inzerovýno ke konci roku 2019, tedy dva roky (PpR) po oficiálně uvedeném vydání v tyráži. Vzhledem k tomu, že knih o mém oblíbenci jsem za svůj život nashromáždil slušnou řadu, ji- stě chápete, že jsem musel mít i tuto dvoudílnou publikaci. O to více, že autobiografii napsal můj oblíbený spisovatel, se kterým se znám osobně, rodák z Kladna. A tak jsem, jako Karel, použil Ježíška. Nasměroval jsem ho na moji dceru Lucii (nenechám Ježíška přeci lítat po knihkupectví, má dost práce obsloužit všechny děti), nehledě na to, že mi bylo jasné, že má dcera bude knihu také chtít, neb oblibu k tomuto muži s erbem pilné včely získla asi v genech. Jiří Kovařík je bonapartistům známý svými publikacemi věnujícími se té- měř výhradně Napoleonské době a to s odborností rovnající se odbor- nosti profesorů historie. Na rozdíl od většiny z nich má navíc schopnost psát velmi čtivě. Věnoval se ale dosud hlavně napoleonským bitvám a monografiím nejúspěšnějších vojenských osobností té doby. Jak sám říkal v jednom rozhovoru, dlouho váhal zda napsat životopis Napoleona a postavit se tak vedle velikánů typu Ludwiga, Tarleho, Manfreda a dal- ších, kteří vydali své mistrné práce dávno před ním. Udělal dobře, že to udělal. Přinesl velmi zajímavý pohled na Napoleona s řadou archiválií a informací, které jsem zatím nikde neviděl a nečetl. Napoleonovi se na Sv. Heleně dokonale podařilo vytvořit o sobě mýtus. Je proto nesmírně obtížné oddělit realitu od legendy a pravdu od lži. Šlo o despotu, nebo muže, který dal své zemi řád, platící v mnohém dodnes? Završil revoluci, nebo okleštil ideály volnosti, rovnosti a bratrství, které mohly bez něj dál rozepínat křídla? A byl vždy oním geniálním vojevůdcem, jemuž se v hi- storii lidstva nikdo nevyrovná? Tak na tyto položené otázky se Jiří Kovařík snaží velmi poctivě a s erudi- cí znalce odpovědět. Pokud jste se o Napoleona nikdy nezajímali hlou- běji a máte v havě jen to, co nás učili ve škole, velmi doporučuji si tuhle práci přečíst. Určitě se nebudete nudit a ani vám nepřijde, že se jedná o cca 2 x 500 stran. Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 25

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 Riesův samoobslužný KINOTVBAR starých i nových perel K inoTVbar je samoobslužný v tom směru, že si jej může každý z vás udělat doma a prezentované dílo si budete moci stáhnout z internetu na této adrese: http://www.hellspy.cz/ - stačí, když se zde zaregistrujete a pomocí SMS uhradíte malý poplatek za stažení. Každý stažený film vás přijde na cenu cca 10 Kč, což je úžasné. Pokud se nedá film najít či stáhnout na uvedené adrese, je zde dal- ší možnost na jiném webu zde: https://uloz.to/. J iž delší dobu jsem měl podezření, které se změnilo v jistotu a to po některých cílených dotazech u vážených čtenářů GV, včetně kolegů v redakci! Prostě, má uvedení odkazů ke stahování filmů, které zde doporučuji, jsou téměř bez využití. Holt většina lidí je pořád naučena, že hledí na to, co se zrovna v TV dává. Rozhodl jsem se tedy, že zkusím dopo- ručovat filmy, které stojí za zhlédnutí a budou na programu některé z televizí po vydání tohoto GV. Tisíce děkovných dopisů k tomuto rozhodnutí nepřišlo, ba ani jeden jediný, ale zkusím v tomto sys- tému i tak pokračovat. Předesílám jen, že budu doporučovat jen perly vysílané na kanálech ART, ČT2 a ČT1, kde vás při sledování neotravují reklamy. Podrobnosti o doporučovaném titulu získáte kliknutím na jeho název. Kanál ART ČT PO STOPÁCH SLAVNÝCH SKLADATELŮ – 19. 3., 21:25 – vynikající dokumentární seriál DÉMANTY NOCI díl o Julesovi Massenetovi – 22. 3., 20:00 – film Jana Němce z r, 1964, patřící do nové vlny ČS filmu 60. let PO STOPÁCH SLAVNÝCH SKLADATELŮ – 26. 3., 21:45 – vynikající dokumentární seriál díl o P. I. Čajkovskim VERSAILLES ZA KULISAMI – 29. 3., 22:10 – skvělý francouzský dokument z r. 2018 o tajemství Versailles Kanál ČT2 – 21. 3., 20:00 – legendární film z r. 1963 v hlavní roli se Stevem McQueenem VELKÝ ÚTĚK – 23. 3., 21:45 – film USA z r. 1967 ověnčený pěti Oscary V ŽÁRU NOCI v hlavních rolích září Sidney Poitier a Rod Steiger Kanál ČT1 – 28. 3., 21:20 – slavný film Miloše Formana z. r. 1984 ověnčený osmi Oscary AMADEUS ** Měsíčník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 26

GÉVÉČKO Jarník – 4. ročník – 2019/20 KONEČNÍK aneb NA POSLEDNÍ STRANĚ vyhrazeno pro emeritního šéfredaktora Blížící se uzávěrka JARNÍKU GV (10. 3. 2020) mě dnes vyrušila z nedělního nicnedělání a připomenula, že jsem zatím stejný dlužník jako většina abonentů Gévéčka, které jsme žá- dali o příspěveček k 75. výročí konce WW2. Do dneška nic. Pokud tedy pominu Fíka (Bu- dějce) a Fildu (Kalifornie), ti napsali. A to se prosím tvrdí, že geronti si spíše vzpomenou na to, co bylo, když jim bylo pět, než na to, co měli včera k obědu. No nic, co redaktor GV, to Josef Kajetán. Mám na mysli Tyla. Ten také ty své Květy psával od první do poslední řádky sám. Na druhou stra- nu, ono být obrozencem (i když gerontickým) mi přijde lepší, než třeba…krajským radním pro škol- ství. Dnes by držel svátek Bedřich, doufám, že ho tam nahoře snad drží dál (s Jardou Špačkem, Gej- zou, Evaldem, Frantou…), někdy je dobré dodržovat tradice. Co někdy. Vždycky! Jinak mi na rameno místo Múzy usedla Schíza. Nevím, mám-li v dnes psaném Konečníku dát přednost ekonomice či zdravovědě. Pro ekonomiku by mluvilo to, že se nám inflace evidentně utrhla ze řetězu, přestože na ní ČNB pečlivě cílí, jak alespoň Rusnok neustále opakuje. Bodejť by se neutrhla, když nám Alenka Schillerů přirazí na krabičku cigár 15% spotřební daně ausgerechnet k dnešku. Jsem zvědav, jestli až se bude loučit, si vzpomene na Fica a přidá gerontům, jako on, třináctý důchod. To bych ale byl asi příliš velký optimista. Raději z té ekonomiky vycouvám. Ona ta absence proškolení mé finanční gramotnosti v době povinné školní docházky (v polovině minulého století) se nyní projevuje nedostatkem finanční hotovosti. Však to znáte, co se v mládí nenaučíš, ve stáří určitě najdeš. Pokud jde o tu zdravovědu, tak na tom znalostně nejsem o moc lépe než v ekonomice. I když tady mě rodiče ještě v předškolním věku naučili, že mýt se je třeba. Kvality mytí rukou v kvalitě poža- dované na začátku druhého desetiletí nového tisíciletí ovšem dosahuji teprve od toho dne, co je jen jednou za čtyři roky. Díky panu ministrovi, který mně to v telce ukázal. Poslechl jsem ho na slo- vo. Nepanikařím! Rum do zásoby jsem nakoupil ještě v lednové povánoční slevě a to se koroňák teprve v Říši nebes rozkoukával. Kdybych jen tušil, jaké jarní práce pro mne plánuje ředitelka domácnosti. Možná by bylo dobré nahlásit se na hygieně a ponořit se naplno do čtrnác- tidenní domácí karantény. Všimli jste si také, že co Čech, to už ne muzikant, dokonce ani ne politolog, ale úplně nejnověji – virolog. Ještě, že do březnové Koruny je daleko (17. 3.) a tak snad už nebude třeba plnit to Andrejovo: „Seďte doma na zadku!“ (Aktualizace k 17. 3.: kdeže loňské sněhy jsou! Nejen, že je Koruna zavřena – to by se dalo obejít obsluhou přes ok- no, ale je i zákaz vycházení!) Gévéčko není samo, které se domáhá od svých abonentů přís- pěvků. Jak vidíte, dělá to i sokolovská knihovna. Moudře jsme si ovšem vybrali jiné téma. Málokdo nám jistě pošle svoji fotku z mládí v uniformě Hitlerjugend. Ovšem dovedeme si předsta- vit, co fotek (vlastních) byste poslali k tématu Komenský z naší školy (Ústavu). To by JARNÍK měl nejméně sto stran a buště- hradský mág by se znovu osypal. A to jsme riskovat nemohli, protože ho ještě čeká LETNÍK Stejně jako vás, přestože si ho svojí antiaktivitou vlastně ani nezasloužíte (a navíc zadara). Ještě, že se jím bavíme alespoň my sami. KAČER Čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov 27

OOppaakkoovváánníí jjee mmaattkkoouu mmoouuddrroossttii aa kkddoo bbyy nneecchhttěěll bbýýtt mmoouuddrrýý?? AA ttaakk jjiissttěě nneebbuuddee vvaaddiitt,, ppookkuudd ssii zzooppaakkuujjeemmee zzaaddnníí ssttrraannuu llooňňsskkééhhoo JJaarrnnííkkuu GGVV.. DEN UČITELŮ Je den vyhlášený k poctě učitelů. Světový den učitelů se z popudu OSN od roku 1994 slaví 5. října. V České republice je určen na 28. března, kdy je výročí narození Jana Amose Komenského. 28. března se každoročně vyhlašují výsledky ankety Zlatý Ámos a udělují Plakety Jana Ámose Komenského pro nejlepší učitele. TROCHU MOUDRA OD UČITELE NÁRODŮ Vola bys přes všechen svět vodil, nebude než vůl. Boháči bez moudrosti co jsou jiného než vepři v blátě ležící? Takový je příští věk, jak jsou vychováváni příští jeho občané. Dobrý učitel, dobrý učeň, dobré učení mocně umění rozmnožuje. Ten zvyk trousit do obecenstva podle libé vůle jakékoli papíry musí naprosto přestat, jakožto pařeniště všeho zmatku. Bez příkladů, pravidel a cvičení buď ničemu se nevyučuje a neučí, nebo ničemu dobře. GÉVÉČKO č. 4 – Jarník – ročník IV./2019-20 – čtvrtletník vysloužilců a zasloužilců ISŠTE Sokolov – vydáno v Sokolově – 17. 3. 2020