Kronika obce 1. díl PDF

Osvěta po stránce osvětové minul rok uspokojivě; byly pořádány přednášky, schůze, divadla zvláště Sokolem a Orlem, spolkem hasičským, zábavy. Noviny přibyly - Davidova Lucerna - knihovny spolkové byly poměrně dosti pouţívané, jenţe čtenářů jest procento ne uspokojivé a knih zvláště v obecní potřeby téţ malý, snad nastávajícím rokem v tomto směru pokročíme jako jinde. Hospodářství, polní a jiný výdělek Výnos polního hospodářství jest, vzdor deštivým ţním dobrý aţ na pšenici, k vůli přehledu ….. stůj zde následující tabulka. Jiné plodiny jako: hrách, vikev, len, mák seje se velmi málo, ale úroda byla nadprůměrná. Zeleniny zahradní vydařily se výborně, letos i okurky byly pěkné, mrkev téţ. Houby Houby rostly a skýtaly výdělek chudině po něčem od června aţ do začátku října. Zvláště poslední měsíc (záři) mnohá 1 osoba nabízela za den aţ 20 kg; tak ţe si vydělal (při prodeji překupníkům). 25 - 35 Kč denně. Ve městě při samotném prodeji ovšem mnohem více. Ostruţiny Ostruţiny a borůvky byly v takovém mnoţství, ţe na ně chodili i děti selské a víno vařilo se v mnoha domech i po několika desátcích litrech. Prodejné byly tak - 1 kg průměrně za 2 - 4 Kč, tak ţe denně mohl si jeden vydělat aţ 20 Kč. Jahody byly téţ v mnoţství nebývalém. Ovoce, pěstění Úroda jabloní byla vesměs při všech druzích hojná, u hrušní letních byla úroda slabá, neb byly poškozeny - rudou - u pozdních druhů obvyklá, třesně jak divoké tak štěpné byly obsypány, karlátek bylo dosti málo za to jiné peckovité se vydařily. Peckovité štěpné všechny druhy narodily znamenitě. Vápno 101

Důleţitým zdrojem příjmů téţ jest pálení a prodej vápna a ceny byly dobré i ovšem výdělek. Prodávalo se ve velkém 1 g (zdá se mi to moc ) za 30 - 50 Kč v malém ovšem aţ skoro jednou tolik. Palivo Obchod s palivem letos nebyl valný neb dříví v lese za 1 m3 prodal se ve městě za 100 - 120 Kč a nebylo v lese ke koupi. Krejčí Letos krejčovina šla dost dobře jak dostatkem práce tak i odměnou zvláště v zimě i lidí, kteří jehlu takřka v ruce nikdy neměli mohli si téţ dost slušný peníz vydělati. Obuvníci Tito měli letos výdělek z továren boskovských a prostějovských dobrý po celý rok. Mimo tohoto letos zvláště v Brně vydělalo se mnoho peněz a práce byla skoro aţ do vánoc, prací nádenickou a zedníci. Téţ ţelezáři jsou dosti dobře na tom. Tím jeví se býti bilance za 1924 hotova a přejeme si by přicházející rok byl ještě lepší - stoupla cena práce a odbytu a co hlavního - klesla drahota a daně, coţ doufáme, ţe i stane se. Tak vítáme nový rok 1925. V Molenburku 31. 12. 1924 úřadující nám. starosty: Přibyl Florián, náměstek.Rok 1925 Zastupitelstvo obce: Totéţ jako roku předešlého. Škola Dne 1. 2. vrátil se po vykonané sluţbě vojenské do Molenburka učitel Antonín Lachman. Koncem šk. r.- 31. 8. 1925 - odchází zat. říd. uč. p. Bohumil Ondroušek, synovec Františka Ondrouška, podučitele na zdejší škole ustanoveného roku 1890 - jako zat. spr. šk. do Rogendorfa. Místo řídícího učitele obsazeno definitivně p. Rud. Sychrou, říd. uč. v Markvartovicích na Hlučínsku. Ohně Dne 9. 7. vyhořel domkař - stolař František Paděra. Škoda byla značná, neb mu shořelo také mnoho materiálu. V Housku vyhořela myslivna. Volby 15. 11. provedeny volby současně do posl. sněmovny i do senátu. Do sněmu kandidovalo 16. politických stran. Z nich obdrţely ve zdejší obci: kand. list č. 5 … 11 hlasů; č.8… 8 hlasů; č. 12…. 4 hlasy; č. 14…..3 hlasy; č. 15…. 14 hlasů; č. 20….1 hlas; č. 21…. 10 hlasů; č. 22….82 hlasy; č. 23…..1 hlas; č. 26….. 155 hlasů. Do senátu: č. 3…..2 hlasy; č. 5 ….6 hlasů; č. 8…..4 hlasy; č.12….1 hlas; č. 15….. 11 hlasů; č. 20…..1 hlas; č. 21 …..5 hlasů, č. 22….. 75 hlasů, č. 26…. 126 hlasů; č. 27…. 1 hlas Nejvíce hlasů obdrţely strany: čsl. lidová (č. 26) 155 hlasů, a republik. (č. 22) 82 hlasů. Politování hodné jest, ţe se vyskytly téţ hlasy pro strany německé, coţ však jest omluviti negramotností dotyčných voličů. Volby byly provedeny v naprostém klidu a pořádku. Nová vláda čsl. republiky jmenována 9. 12. 1925. Švehla mins. předs., Beneš m. zahran., Nosek m. vnitra, Srdinko m. škol. a n. osv., Dvořáček m. obch., Vískovský m. sprav., Bechyně m. ţelez., Winter m. 102

soc. péče, Tučný m. zdrav., Šrámek m. pošta tel, Dolanský m. zásob., Engliš m. finan, Kállay m. pro Slov. Vláda tato jest koaliční a jsou v ní zastoupeny strany: všelidová, reptl. (agr.) soc. demokr., čsl. sociál., ţivnost., nár. demokr. Koalice čítá 159 členů, oposice 141 členů. Jména kand. stran dle čísel kand. listů: č. 5 = čsl. demokratická č. 8 = čsl. ţivnost. - obchod. č. 12 = národ. str. práva č. 14 = čsl. donek. zeměd. č. 15 = komunist. č. 20 = čsl. nár. demokr. č. 21 = čsl. str. social. č. 22 = reptl. str. zeměd. a …….. č. 23 = neosv komun. str. č. 26 = čsl. str. lidová č. 27 = Bund der Laudwirte. Počasí Podzim r. 1925 byl velmi mírný, ba moţno říci teplý. V novinách zaznamenány zprávy přímo o jarním počasí - o znovu vegetující přírodě. U nás téţ v listopadu rozkvetl po druhé akát u silnice před farou. Teprve v prosinci dostavily se mrazy, které se rychle stupňovaly. Největší stupeň zimy byl 17. 12. - 19° Od toho dne teploty přibývalo, nastala silná obleva, aţ 27. 12. spustil se déšť a 31. 12. bylo jako na jaře, tak ţe to vylákalo i rolníky s pluhy do polí. Úroda Úroda toho roku byla nevalná. Dlouhé mrazy na jaře a málo sněhu v zimě způsobily, ţe mnoho ozimin, zvláště ţita vyhynulo plísní sněţnou, tak ţe musily býti zaorány. Dlouhotrvající pak deště způsobily hnití brambor a řepy. Pohyb obyvatel V roce 1925 narodilo se 20 osob, zemřelo 7 osob. Z obce odstěhoval se Josef Ševčík, domkař čís. 75 do Plumlova, prodav svůj domek Jos. Voráčovy, zbývá tedy 632 osob. ROK 1926 Obecní zastupitelstvo: v obecním zastupitelstvu a místní šk. radě nenastala ani tohoto roku ţádná změna. Škola Sbor učitelský: p. Rudolf Sychra, říd. učitel 103

p. Antonín Lachman, učitel A. Váhalová, učitelka sl. A. Kaplanová, přeloţená do Bořitova, místo ní dochází sl. Smurová. Osvětová komise Přepisem okr. osvět. sboru v Blansku ze dne 5. 2. byla dosavadní místní osvět. komise a knihovní rada rozpuštěna a ustanovena komise nová (po protestu obec. rady), do níţ jmenováni za obec. zastupitelství p. Syl. Přibyl, kovář a František Šmehlík, obchodník, za školu Rud. Sychra, ř. uč.; Ant. Lachman, uč.; Anna Váhalová, uč.; za Jednotu Orla Jan Vašíček, rol.; za Jednotu Sokol Tomáš Konečný, rol. a kooptováni Ant. Stary, farář a Jos. Celý, starosta. Z těchto zvoleni: Syl. Přibyl, předsedou; Rudolf Sychra, jednat.; Frant. Šmehlík, místopředsedou, Tomáš Konečný, poklad. Rovněţ ustanovena nová knihovní rada a jmenováni noví členové: Cyrill Škvařil rolník - předseda; Ant. Lachman, uč. - jednatel; Anna Váhalová uč.- knihovníkem a pokl.; Josef Škvařil, zámečník. Ţivelné pohromy Na jaře řádila několikráte obrovská vichřice, která nadělala dosti škod v lesích, 3. 8. pak povalena byla prastará lípa na návsi u sochy sv. Jana. 6. 9. v noci vyhořel domkař Alois Škvařil, č. 13. Oheň vypukl u mlátičky hnané benz. motorem. Škodu utrpěl velikou a s ním poškozeni byli i jiní, kteří měli tam sloţené obilí k mlácení. Štěstím opravu bylo, ţe nevybuchly zásoby benzinu, neb potom na hájení by bylo sotva moţno pomýšleti. Elektrisace obce V září toho roku začalo se váţně jednati o elektrizaci obce, která v r. 1921 přibrána byla ku Svazu obcí krasových (zakoupeny akcie Z.M.E), jimţ umoţněna elektrisace státní zápůjčkou 5 milionů Kč, jeţ vyplacena ve 3 splátkách. Obec zakoupením dalších akcií (30 Kč na hlavu) dala najevo, ţe trvá na svém prvotním úmyslu účastniti se elektrisace, ač se strany elektráren nebylo pro značnou vzdálenost naší obce od hlavní sítě k tomu valné chuti. Častějšími však styky s hlavními činiteli Svazu dosaţeno, ţe obec nebyla s elektrisací odsunuta na dobu pozdější, čímţ by byla elektrisace úplně zmařena, ale ţe slíbeno, ţe jistě v r. 1927 elektrisace bude provedena. Počasí a úroda - Pozdními mrazy, pozdním sněhem, jenţ zůstal dosti dlouho leţeti a pak opět častými dešti poškozeny byly obilniny i zemáky, tak ţe úroda byla slabá. Ţito i pšenice napadeny snětí, brambory hnily, tak ţe cena jejich stoupla na 80 - 90 Kč. Pohyb obyvatel V tomto roce narozeno v obci 14 osob, zemřelo 8 osob. Jiných změn nebylo, zbývá tedy 638 osob. Rok 1927 - Obecní zastupitelstvo, volby Funkční období dosavadního obecního zastupitelstva letos skončeno a dne 16. 10. provedeny nové obecní volby. Kandidovaly 3 strany: 1. čsl. strana lidová (kand. l. č. 1) 2. republik. strana (kand. l. č. 2) 104

3. strana malorol. a děl. lidu (kand. l. č. 3) a obdrţely hlasů: kand. č. 1….172 hlasů….. 9 ….. kand. č. 2….35 hlasů……..2… kand. č. 3….79 hlasů……..4… Ještě nebylo proti volbě podáno námitek, konala se 30. 10. volba obecní rady. Zvoleni byli pp: starosta Josef Celý, náměstek Jan Vašíček, radní Jan Kopka, Josef Němec, Vlad. Němec Volba konala se za naprostého klidu a pořádku. Jako zástupce dohl. úřadu byl jmenován říd. uč. Ant. Lachman. Škola Výnosem okr. šk. výboru v Boskovicích ustanoven zdejší říd. uč. p. Rudolf Sychra říd. uč. v Němčicích, čímţ se místo říd. učitele uprázdnilo. Na uprázdněné místo učitele dosazen p. Alois Vejrosta od 1. 9. do 15. 9. a potom Ant. Tálsky, uč. ček z Ráječka, tak ţe učitelský sbor jest úplný. V tomto roce opravena škola zevně. Vzhledem k tomu, ţe počet ţáků vzrostl, bylo nutno přeřaditi jednotlivé ročníky ve třídách a pamatovati na rozšíření školy. Stalo se tak ve škol. rozpočtu. Jeţto s obecním zastupitelstvem skončila svou činnost i dosavadní místní osv. komise a knihovní rada, ustanovena po obec. volbách nová. Obecní zastupitelstvo zvolilo do m. osv. kom. tyto členy: p: Josefa Celého, Syl. Přibyla aj. Šmehlíka. kooptování jsou: Ant. Lachman, ř. uč. jako knihovník, Ant. Starý, farář; Ant. Tálský, učitel; Anna Váhalová, učitelka. Dále kooptováni jako zástupcové spolků: Adolf Kovář za Jednotu Orel, František Hudec za jednotu Sokol, Meth. Hudec za sbor dobrovolných hasičů. při volbě zvoleni: František Šmehlík, předseda Meth. Hudec, místopředseda Josef Celý, jednatel František Hudec, pokladník Knihovní rada ustanovena takto: předsedou Antonín Starý, knih. a pokl. Antonín Lachman, jednot. O.m.k. Josef Celý,za čtenáře Ad. Kovář, čl. Cyril Škvařil K dějinám obce V tomto roce zaslal bývalý říd. uč. pan František Tenora obecnímu zastupitelstvu přípis, v němţ vypisuje své nové poznatky o původu jména zdejší obce. Pro zajímavost celý přípis i s pohledem na zámek Mollenburg vloţen do pamětní knihy.(přípis nečitelný, nevloţen) 105

Počasí a úroda Také letos následkem pozdních holomrazů a pak pozdního sněhu utrpěla zvláště ţita, tak ţe mnozí musili ţita zaorat, jiní měli je velmi řídká. Ve ţních bylo počasí příkladné, zvláště pak podzim byl velmi krásný a teplý. Zima byla dosti citelná. Pohyb obyvatel Narodilo se 21 osob (mezi nimi 3 mrtví), zemřelo 7 osob, zbývá 649 obyvatel. Pan Josef Skácel prodal svoji usedlost čís. 17 panu Bedřichu Bedáňovi z Hartmanic a sám odstěhoval se do Krhova u Bojkovic. Také pan Josef Kala odstěhoval se do Rájce prodav svůj domek č. 49 panu Františkovi Kalovi z Mollenburka. Elektrisace obce Začátkem listopadu započato se stavbou elektrického vedení a sice nejprve stavěna rozvodová síť po obci, pak pomezní síť k Šošůvce a konečně zařízení v domech. Obec připojena na elektr. proud 30. 12. kdy poprvé obec i domy osvětleny novým světlem za radostného rozčílení obyvatelstva. Náklad obce i jednotlivců byl značný, ale ţádný toho nelituje, ano mnozí hodlají ještě staré ţentoury nahraditi novými elektrickými motory. Obec mimo zakoupené akcie Z.M. E. musí zaplatiti ještě tzv. ztracený fond na místní rozvodovou síť, ale slíbena jí subvence min. zemědělství, tak ţe dostalo se jí elektrického osvětlení a pohonu za velmi výhodných podmínek. Mimo obec (15 světel) a soukromé domy osvětleny také veřejné budovy, totiţ škola, kostel a fara. Náklad na elektr. osvětlení kostela činil 3 000 Kč, jeţ však hrazen dary dobrodinců, jak vidno s přiloţené zprávy časopisecké Léta 1928 – 1934. Kronikář K. Čapka 106

Usnesením obecního zastupitelstva ze dne …. 1934 byl zprava označený, říd. učitel v Molenburku, ustanoven po šestileté přestávce ve vedení letopisné knihy kronikářem zdejší obce. Narodil jsem se r. 1895 v Rozseči u Kunštátu z učit. rodiny. Po absolvování učit. ústavu brněnského působil jsem krátce v Letovicích, Rovečném a Studlově. Odtud nastoupil jsem jako jednor. dobrovolník vojenskou sluţbu válečnou v r. 1915 u býv. 14. zeměbr. pluku. Po výcviku v důst. škole odeslán jsem byl na ruské a později na italské bojiště, kdeţ jsem se účastnil s kratšími přestávkami při 26 měsíční sluţbě v poli několika ofensiv, zejména ruské v r. 1916 u Lucku a italské v r. 1917 na planině „7 obcí“. V roce 1918 přešel jsem do zajetí italského, vstoupil do čsl. vojska v Itálii a teprve v září 1919 byl jsem propuštěn z voj. sluţby. V čsl. vojsku byl jsem jmenován nadporučíkem v zál. Na to jsem vyučoval v Kunštátě, Černé Hoře a v r. 1921 obdrţel jsem místo def. říd. učitele v Lipové. Správu školy v Molenburku jsem převzal v srpnu 1928. Škola a učitelstvo Současně ustanovena byla zde manţelka říd. uč., industriální učitelka Boţena Čapková, rodem z Němčic Hanou a výpomocně Marie Myslivečková z Kulířova. V roce 1929 po učit. Ant. Tálském přišel sem z Vnorov výp. uč. František Oujezdský, jenţ po svém odchodu roku 1971 vzal si za manţelku dceru tehdejšího starosty Josefa Celého č. 19. Na jeho místo přišel pak definit. učitel Josef Grmela, jehoţ manţelka roz. Ţ. Kalová z čís. 33 pochází rovněţ ze zdejší obce. Ve škol. letech 1931/32 povolila zem. škol. rada pro značný počet ţactva zatímně IV. třídu, na které vyučovaly učit. A Brabcová a M. Smrţová. Učit. M. Myslivečková dosáhla v r. 1934 na zdejší škole definitivy. Z Molenburka a Houska O čem se našim otcům ba ani nám nikdy nezdálo, co nám připadalo býti zrovna nemoţným, stalo se. Naše chudé horské vísky, zastrčené v Mor. Krasu, mají od Nového roku elektrické osvětlení a elektrický pohon pro hospodářské stroje. Je to zásluhou především p. poslance Šamalíka a p. továrníka Nezvala z Jedovnic. Jim jen vděčíme, ţe naše vísky od hlavní rozvodové elektrické sítě tak vzdálené, přece pojaty byly do počtu obcí krasových, které měly bíti elektrisovány: oni to byli, kteří se nás zastali, kdyţ jiní snaţili se nás odstrčit. Budiţ jim za to vzdán veřejně náš upřimný dík! Ovšem náklad na elektrické osvětlení obce, veřejných budov a soukromých domů, byl pro nás, chudé horaly značný. Ale našli se dobrodinci, kteří nám pomohli a přispěli značnými obnosy na instalaci elektrického osvětlení, taktéţ kostela, jeţ stála více neţ 3.000 Kč. Pan František Hebelka z Husovic, zdejší rodák, který se svou šlechetnou chotí daroval nám před 3 roky 2 nové zvony v ceně 10.000 Kč, vzpomněl opět na svou rodnou vísku a zaplatil náklad na osvětlení hlavního oltáře 1.100 Kč. Ostatní pak náklad uhradil svým vzácným darem jiný dobrodinec, který nechce být jmenován. Bůh odplatitel všeho dobrého, odměniţ je sám za to, co pro ozdobu Jeho domu u nás učinili. My vzdáváme jim svůj dík upřimným „Pán Bůh zaplať!\" ---Farníci molenburští. (Byl to novinový článek, který jsem přepsal, poněvadţ byl nečitelný. autor.) 107

Škola v té době, (tehdy bylo hodně ţáků), oprava školy, nově opravená a rozšířená škola v roce 1774 a ředitel školy Alois Blaţek. Místní škol. rada Funkční období míst. škol. rady vypršelo sice v dubnu 1929, ale nová místní škol. rada sloţená z členů P. A. Starého, Jos. Celého, Jana Vašíčka, Kar. Čapky, Boţeny Čapkové a C. Slouky ujala se činnosti pro několikeré námitky proti volně v obci Housku teprve v dubnu 1930. V jejím 4 letém období (před. Vašíček) vykonáno bylo mnohé zlepšení stavu školní budovy, ač politické třenice, které tou dobou v obci vládly, i v ní se odráţely. V roce 1934 ustavena byla nová míst. škol. rada ze členů Cyrila Slouky z Houska (předsedy), Jana Vašíčka, Josefa Celého, Metoděje Hudce, Karla Čapky a Marie Myslivečkové. Opravy školy Z větších oprav, provedených v těchto letech na škole, sluší se zmíniti zvláště o obílení zevním (barvou ţlutou), vymalování chodeb, úpravě dvoru, obnově plotu (drátěného), nové krytině na záchodové přístavbě a ve vnitřním zařízení v posl. roce 1934 a nových lavicích. Kostel a fara 108

Budova farní opravena byla zevně i vnitř důkladně v roce 1929. Péčí konkurenčního výboru opraven byl v létě 1933 farní kostel celý zevně a olíčen rovněţ barvou naţloutlou. Opravu prováděl stavitel Sláma z Boskovic a vyţádala si nákladu kolem 22 000 Kč. Protoţe však nátěr byl v krátkém čase smyt deštěm, musil stavitel před biřmováním v roce 1934 znovu celý kostel přelíčit. Kněţstvo Dne 21. 6. 1933 odstěhoval se a na nové působiště do Ratiškovic u Hodonína zdejší farář kons. rada p. Ant. Starý. Většina farníků loučila se ním v den odjezdu velmi dojemným způsobem. Rozloučení s panem farářem Antonínem Starým Od července 1933 do listopadu 1934 vykonával farní správu kooperátor p. Antonín Hudec ze Sloupu, jenţ 3x týdnu pravidelně do Molenburka dojíţděl. Od listopadu 1934 jest zde usazen administrátor p. Leopold Havlík. Biřmování Dne 25. 5. 1934 konáno bylo v Molenburku biřmování. Brněnského biskupa Dr. Josefa Kupku uvítali občané z místa a okolí slavnostním způsobem. Volby okresní a zemské Vstupem v platnost zákona o organisaci politické správy konány byly dne 2. 12. 1928 volby do okresního a zemského zastupitelstva. Volby provedeny v Molenburku ve škole. Při volbě obdrţela strana Kaderkova pro okr. zastup. 3 hlasy, lidavá (jeţ kandidovala také míst. starosta Jos. Celého) 137 hlasů (do zemského zastup. 145), republikánská (na jejíţ kandidátce nalézal se zdejší říd. učitel) 87, (84), komunisté 5 (4), čs. 109

nár. socialistká 4 (4), soc. demokr. 18 (20), ţivnostenská 5(1). Politické rozvrstvení voličstva bylo tedy převáţně lidové a zemědělské. Volby do národního shromáţdění Do národního shromáţdění prováděny byly volby naposled dne 27. 10. 1929 s výsledky obdobnými. Druhé sčítání lidu Ve dnech 2. - 5. 12. 1930 prováděno bylo druhé sčítání lidu v republice Československé. Sčítacím komisařem v Molenburku byl jmenován uč. František Oujezdský, jako …… fungoval ř. uč. Karel Čapka. Výsledek sčítání byl následující: 90 čísel, 89 obydlených, 1 neobydleno, 115 byt. stran, 530 přítomných osob, 27 nepřítomných, celkem 557 obyvatel. Podle posledního sčítání z roku 1921 jeví se značný úbytek. Nedostatek výdělku nutil četné rodiny k přestěhování se do měst a krajů průmyslových. Tak zejména mladší dělníci a řemeslníci postrádají spojení obce s dráhou a usazují se trvale v blízkosti podniku, kde vykonávají své povolání. Rovněţ nedostatek podpory staveb. ruchu má vliv na pokles počtu obyvatel. Autobusové spojení První autobusové spojení do Boskovic přes Sloup a Němčice zřídil autodopravce Vyroubal roku 1929. Podnik se však nevyplácel. Ani následovníci Macharáček a Kratochvíl, kteří vyjíţděli z Hartmanic, se dlouho neudrţeli. Poštovní správa stát. autobusů z Prostějova zavedla v roce 1932 od jara do podzimu autobusovou dopravu. Prostějov - Sloup 2x denně. Od této doby jest opět Molenburk bez jakéhokoliv spojení. Obecní volby Dne 27. 9. 1931 konány byly ve většině obcí volby. V Molenburku podány byly 3 kandidátky. Výsledek byl následující: 1. republikánská strana zeměd. a malorol. lidu 88 hlasů a 5 mandátů, 2. skupina dělníků 43 hlasy a 2 mandáty, 3. strana lidová 167 hlasů a 8 mandátů. Volba starosty a obecní rady v Molenburku provedena byla dne 7. 11. 1931, při níţ zvolen byl Jan Vašíček z rep. str. starostou. Náměstkem zvolen Josef Nedoma, členové obecní rady Motoděj Hudec, František Kala 68 a František Kala 49. Proti provedené volbě starosty a obecní rady podány byly lidovou stranou námitky, které ale zemský úřad zamítl a nově zvolený starosta se v únoru 1932 ujal úřadu. V obecní radě provedena byla později změna, ţe na místo ze strany lidové vyloučeného Josefa Nedomu zvolen náměstkem Josef Celý. Doba od voleb obecní rady patří mezi nejbouřlivější měsíce v obci. Ani státní převrat nepůsobil pronikavěji na ţivot vesnice jako tyto volby. Vypsati všechny drobné události, nesoucí v zápětí nepřátelství rodin mezi sebou, novinářské články politických listů v kraji odebíraných, upravené redakcemi za časté způsobem co nejsensačnějším, soudní dozvuky, jeţ zaměstnávaly po dobu téměř dvouletou celou veřejnost v napětí atd., nezaslouţí nikterak záznamu na těchto místech k paměti a poučení generacím příštím a jistě sami účastníci těchto politických bojů hledí s odstupem času na vše jako na „bouři ve sklenici vody“. Vzrůst politických stran Od politického kvasu posledních obec. voleb rozvrstvilo se občanstvo jednak z důvodu existenčních, jednak i čistě ideálových k několika novým politických sloţkám. Tak vznikla org. čs. národ. socialistů a org. křesťan. socialistů (Čuříkovi), jeţ vedle dřívějších organizací čs. str. lidové a republikánské budou v příštích volbách uplatňovati nároky na účast ve správě obce. 110

Stavební ruch Po mnohaleté přestávce ve vzrůstu obce znamená konečně rok 1931 a další velký obrat. Téhoţ roku dokončeny byly stavby rodinných domku Vincence Mynaříka (čp. 90), Josefa Nedomy (čp. 91) a Josefa Kouřila (čp. 93). V roce dalším vyrostly stavby obchod Tomáše Hynšta (čp. 95), Adolfa Zouhara (čp. 92) - v roce 1931, a Josefa Strejčka (čp. 94). Konečně pak v roce 1934 postavil si domek Josef Kala (čp. 96). Téměř všem stavebníkům byly stavební pozemky odprodány obcí. Nezaměstnanost Všeobecnou krizí v průmyslu, ţivnostech a obchodu i v zemědělství vznikla a rok od roku roste, počínajíc rokem 1931, nezaměstnanost ve všech oborech práce. Ministerstvo sociální péče poskytuje osobám nezaměstnaným podléhajícím nemoc. pojištění podpory ve způsobě stravovacích poukázek. Obecní úřad pořizuje pro příděl poukázek v období zpravidla 4 týdenním seznamy nezaměstnaných osob. Počet jejich bývá 30 - 50. Kromě toho poskytovány jsou osobám nezaměstnaným brambory, chléb a peněţité podpory k vánocím pro děti nezaměstnaných. Smrtelný úraz - Dne 14. 3. 1930 byl v lese u Jedovnic zabit padajícím stromem drvař Jan Jirušek. Zůstalo po něm 6 nezaopatřených dítek. Fluktuace obyvatelstva - Podle výpisu z farní matriky narodilo se a zemřelo v letech: rok 1928 narodilo se 11 osob, zemřelo 6 rok 1929 narodilo se 25 osob, zemřelo 9 rok 1930 narodilo se 19 osob, zemřelo 10 rok 1931 narodilo se 24 osob, zemřelo 15 rok 1932 narodilo se 18 osob, zemřelo 4 rok 1933 narodilo se 23 osob, zemřelo 5 rok 1934 narodilo se 19 osob, zemřelo 7 osob. Epidemie Kromě ojedinělých případů spály nevyskytlo se v posledních letech ani mezi dětmi ani dospělými ţádné onemocnění epidemické. Potíţe s umístěním obecních příslušníků Bytová nouze v obci a výstraţný případ rodiny Kalovy, která po nuceném vystěhování se z obce Houska ocitla se bez přístřeší a nemohouc nalézti bytu tábořila po dvakráte delší dobu na návsi a u rybníka, nutí obecní zastupitelstvo k tomu, aby chudobní příslušníci obecní nalezli ubytování v obecním chudobinci. Vzdor tomu, ţe obec nemá potřebné úhrady na výstavbu chudobince, snaţí se obecní zastupitelstvo řešiti tento problém výpůjčkou a hodlá v roce 1935 zařaditi stavbu chudobince do rozpočtu. Misie - V roce 1929 a 1930 dleli ve farnosti molenburské katol. misionáři. Úroda Mezi nejúrodnější léta jest bezesporně pokládati rok 1933, jenţ byl neobyčejně příznivý úrodě obilnin. Také rok 1934, ačkoliv jeho léto vyznačovalos e trvajícím suchým počasím, byl svým mírným podzimem 111

(sníh přišel poprvé aţ po vánocích) velmi prospěšný pícninám, o něţ v našem kraji bývá zpravidla nouze. Kuriosity - Neobyčejnou podívanou připravil na podzim 1934 obyvatel, který v Brně uspořádal honbu autosnob. vozidel za balonem. Balon ohromných rozměrů se 4 člennou posádkou přeletěl v předvečerních hodinách stíhán četnými automobily a pozorován se zájmem vším obyvatelstvem zcela nízko nad Molenburkem a ukončil svou pouť na kraji lesa u Hartmanic. Krádeţe, vloupání - V listopadu 1930 vyloupena byla ohnivzdorná pokladna Spořit. a záloţenského spolku v domě čp. 26. Pachatelé odcizili přes 3 000 Kč. Také konzumní spolek Budoucnost byl v posledních letech dvakrát vyloupen. Pachatelé obou krádeţí byli později četnictvem dopadeni. Nikdo z nich nepocházel z místa. Lesní reforma Sousední revíry v Rozstání a Hartmanicích, které měly připadnout Středomoravskému lesnímu druţstvu, jeţ mělo se skládati z řady obcí a jehoţ členem se přihlásila i naše obec, připadly po likvidaci tohoto Svazu Kolonisačnímu druţstvu v Brně, které oba revíry převzalo v roce 1934. V lesní reformě na Drahansku se stále ještě pokračuje. Zapsal Čapka K. Zatímní kronikář Josef Grmela ROK 1935 Obecní kronika byla psána do roku 1935 říd. učitelem K. Čapkou. Po jeho odchodu v srpnu 1936 nebyly zápisy v obecní kronice dokončeny. Proto jsem na přání šk. inspektora p. Jana Wasserbauera, s vědomím starosty obce p. Jana Vašíčka, počal pokračovati v zápiscích. Nebylo by rozumné, aby proud událostí, v naší obci přihodivších, byl přerušen. Narodil jsem se roku 1906 v Drahanech, pol. okres Prostějov. Po absolvování 8 ročníků gymnasiálních studií v Prostějově, připravoval jsem se soukromě k učitelskému povolání. Roku 1927 sloţil jsem doplňovací zkoušku učitelskou na učitelském ústavě v Přerově. Poté jsem působil jako učitel na obecných školách v Kylešovicích a Raduni u Opavy, v Rozstání a Malém Hradisku. Roku 1931 byl jsem ustanoven dekretem zemské okolní rady v Brně definitivním učitelem na zdejší trojtřídní obecné škole. Po odchodu def. říd. učitele K. Čapky v srpnu 1936 byl jsem jmenován okr. šk. výborem v Boskovicích výpomocným správcem zdejší školy. Prosím proto ty, kteří někdy budou kroniku tuto číst, aby mi nezazlívali, budou - li mé zápisky někde neúplné. Nebylo mi známo, že můj předchůdce říd. uč. K. Čapka, zápisky v této kronice nedokončil. Doplňuji kroniku z dobré vůle, aby, jak jsem již uvedl, nebyl proud událostí v naší obci se přihodivších, rušen. 112

Zima 1935 Zima roku 1935 byla neobyčejně mírná. Vyznačovala se teplým počasím, jehoţ nebylo pamětníka. V okolí i samém Molenburku kvetlo několik ovocných stromů (hrušní). Kvetoucí macešky a sedmikrásky nebyly ţádnou vzácnosti. První sníh napadl aţ po vánocích, nezůstal však leţeti. Rodičovské sdruţení při zdejší škole Dne 27. 1. 1935 bylo ustaveno rodičovské sdruţení při zdejší škole. Před tím uspořádána byla veselá dětská besídka. Po besídce přihlásilo se do sdruţení přes 60 rodičů. Předsedou byl zvolen aklamací p. Cyril Slouka z Houska. Rodičovské sdruţení vzalo si za úkol podporovati děti chudých místních rodičů tím, ţe darovalo mnoho naturálii při stravování nemajetných dětí ve škole. Také obecní rada obce Molenburku věnovala na tuto akci 200 Kč, jako čistý výtěţek ze zábavy za tím účelem pořádané. Jaro 1935 Jaro 1935 vyznačovalo se neobyčejně chladným počasím. Počátkem května dostavily se mrazy a sníh. Setí a veškeré polní práce se neobyčejně zdrţely. Volby do národního shromáţdění Měsíc květen byl ve znamení předvolebního ruchu. Konaly se dne 19. 5. 1935. V Molenburku volilo 319 voličů. Volba se konala ve škole. Do poslanecké sněmovny kandidovalo 14 politických stran, do senátu 13. Z odevzdaných hlasů obdrţela v obci kand. listina č. 1 (republikánská) 128 hlasů (senát 106), č. 2 (social-demokratická) 18 hlasů (senát 12), č. 3 (národ. social.) 27 hlasů (senát 22), č. 4 (komunist.) 10 hlasů (senát 8), č. 5 (lidová) 120 hlasů (senát 108), č. 10 (ţivnost) 14 hlasů (senát 14), č. 16 (nár. sjednocení) 1 hlas (senát 1). Volby do okresního a zemského zastupitelstva 113

O týden později dne 26. 5. provedeny byly volby do okresního a zemského zastupitelstva. V Molenburku volilo 296 voličů. Do okresního zastupitelstva bylo 10 kand. listů, do zemského 15, obdobně číslovaných jako při volných do nár. shromáţdění. Výsledek byl tento: č.1 republik. okresní 82 hlasů 77 zemské č. 2 soc. demokr. okresní 7 8 zemské č. 3 nár. soc. okresní 21 22 zemské č. 4 komunist. okresní 4 4 zemské č. 5 lidová okresní 120 122 zemské č. 10 ţivnost. 10 11 č. 20 něm. str. Henleinova 1 (patrně omyl!!!) č. 21 nár. sjednocení 1 1 č. 22 křest.soc. 49 50 č. 23 N.O. fašistická 2 Při srovnání výsledků s minulými volbami lze pozorovati částečný úbytek u strany lidové a soc. dem. Vzrůst má strana nár. social. a ţivnost. Počet voličů však větší neţ minule. Nová vláda Nová vláda jmenována byla dne 3. 6. Do vlády vstoupili 3 noví členové. Sloţení její jest takové. Přeseda Jan Malypetr, zahraničí Eduard Beneš, obchod Najman, školství dr. Krčmář, unifikace Šrámek, zemědělství M. Hodţa, veř. práce Dostalek, vnitro Jan Černý, pošty Franke, nár. obrana Fr. Machník, soc. péče Nečas, spravedlnost I. Dézer, zdravotnictví Czech, ţeleznice R. Bechyně, bez portfeje Spina. Léto 1935 Počasí v letních měsících bylo značně suché a teplé, ţivelných pohrom v kraji nebylo. Úroda byla uspokojivá. Bude však pociťován v tomto roce nedostatek slámy. Také úroda brambor bude podprůměrná. Cena všech ţivotních potřeb a zvláště masa jeví zvýšenou tendenci. Noviny jsou plny zneklidňujících zpráv o nebezpečí války, kterou hrozí zápletka mezi Itálii a Habeší. Státní svátek 28. říjen Státní svátek 28. 10. byl letos obzvlášť slavnostním způsoben oslaven. Iniciativy chopila se místní osvětová komise a obecní zastupitelstvo. O neděli večer uspořádán byl lampionový průvod a vztyčena na návsi stání vlajka. Dopoledne v pondělí 28. 10. za účasti spolků a ţactva s praporky vykonán hold památce padlých vojínů u pomníku. Jádro oslavy tvořila akademie, konaná večer v hostinci pí. Kalové, při níţ účinkovalo ţactvo zpěvy a recitacemi, slavnostní proslov pronesl předseda místní světové komise p. Bedáň Bedřich, sehrána byla od místních ochotníků div. hra „Srdcem a pěstí“. Čistý výnos této první společné oslavy věnován byl na stravování chudobné školní mládeţe. Podzim 1935 Podzim roku 1935 vyznačoval se mírných a teplým počasím. Sníh napadl teprve v druhé polovici prosince a zůstal do vánoc. Na Boţí hod přišla obleva a na Nový rok bylo +7°C. Prezidentské volby 114

Velmi významná událost státní, kterou aţ téměř do poslední chvíle političtí činitelé před veřejností utajili rozšířena byla rozhlasem a tiskem dne 14. 12. 1935. V sobotu toho dne vzdal se ze své vlastní vůle úřadu prezidentského prezident - osvoboditel - T. G. Masaryk a rozhodnutí své oznámil zástupcům vlády v poledne na zámku v Lánech. Akt tento učinil hluboký dojem na celou československou veřejnost. Po 17 letím vedení státu, po bohaté a plodné činnosti ţivotní, odešel s vedoucího místa ve věku 85 let. Téhoţ dne svoláno bylo ještě národní shromáţdění předsedou vlády Dr. Milanem Hodţou k volbě prezidenta na středu dne 18. 12. 1935. S napětím sledovala celá veřejnost, dovídající se z novinářských zpráv o snahách různých politických stran, jak rozhodnuto bude v osobě nového prezidenta. Ke cti všech československých zástupců v nár. shromáţdění slouţí, ţe v poslední chvíli před volbou zmařeny byly všechny pokusy o roztříštění národní jednoty, ţe dbáno bylo rady prezidenta - osvoboditele a ze 440 platných hlasů 340 hlasy zvolen byl prezidentem republiky dosavadní a prvý ministr zahraničí Dr. Eduard Beneš, spolutvůrce našeho státu. Zvolení Dr. Eduarda Beneše přijato bylo celou téměř československou veřejností s nadšením, neboť Dr. Eduarde Beneš je člověkem, jehoţ osobnost a politická vyspělost zaručuje našemu státu do budoucích let to nejlepší. Na křeslo ministerstva zahraničí dosazen byl později Dr. Kamil Krofka. Fluktuace obyvatelstva Podle výpisy z farní matriky narodilo se v obci Moneburku 18 dětí. V tomtéţ roce zemřeli 3 lidi. Sňatků bylo uzavřeno 10. Jest patrno, ţe v tomto roce byl příbytek obyvatelstva zdejší obce. Epidemie Kromě ojedinělých případů dětského „černého kašle“ těţších epidemických onemocnění nebylo. Zapsal: Grmela JosefROK 1936 Sociální a kulturní poměry Tento rok probíhal v naší obci bez zvláštních rušivých událostí. Po volbě dr. Eduarda Beneše za II. prezidenta naší republiky, který razil a zastával heslo „chceš - li mír, připravuj válku“, bylo nutno lépe vycvičiti a připraviti, vyzbrojiti armádu. Počalo se zbrojiti velmi intenzivně, coţ se projevilo značnou měrou i v zaměstnanosti obyvatelstva naší vesnice. Brněnská zbrojovka, která stále rozmnoţovala počet pracovních sil, přijímala dělníky i z naší vesnice. Dělníci, hlavně ti, kteří byli vyučeni řemeslu, vydělávali týdně aţ 500 Kč. Tím ovšem stoupla ţivotní úroveň zdejších dělnických rodin, coţ pocítili také zdejší obchodníci na zvýšené trţbě. Ze svého výdělku mohli si dělníci zakoupiti jízdní kola, na kterých hlavně v letní době denně dojíţděli na nádraţí do Blanska, odkud jezdili vlakem do Brna. Z bývalých lesních dělníků, kteří přes to, ţe v posledních době ceny dřeva stouply aţ o 50 %, byli za svou práci dřevařskou špatně honorováni, stávají se lépe placení tovární pomocní dělníci. Správa revíru jen stěţí našla pracovní síly, které by zpracovaly kontingent, který připadl na těţbu dřeva ve zdejším revíru. Vlivem města, mění se také ţivot na naší vesničce, bohuţel je třeba přiznat, ţe špatný vliv převládá. Jak by se podivil skladatel Kunc, který vydal „Molenburské písničky“, kdyby den co den slyšel zpívati mládeţ moderní šlágry. Nebývalou měrou pořádány také taneční zábavy, při kterých není ţádnou vzácností pranice rozjařených junáků, kterým odvahy dodávají poţité lihoviny. Jako muţi jsou výdělečně činy i ţeny a dívky, které jednak šijí vojenské prádlo (za ušití jedné košile se platilo 80 haléřů), jednat síťkují rukavice. Tento výdělek však je práci neúměrný. Zručná dělnice si denně při 12 115

hodinové práci vydělá 5 - 6 Kč, přičemţ musí si za vydělaný obnos vybrati zboţí od obchodníka, jemuţ rukavice odvádějí. (Jest to sloupský ţid Fein). Počasí Zima v lednu mírná, bez sněhu. Tento napadl počátkem února. Březen deštivý a 7. 3. sněţilo. V druhé polovině byly noční mrazy. Začátkem května mrazem poškozeny vegetační vrcholy lesních stromů. Červen teplý, červenec a polovina srpna deštivá. Utrpěla tím velice úroda, neboť obilí prorostlo. Deštivý podzim měl za následek, ţe se brambory a řepa sklízely později. V polovici prosince napadlo 20 cm sněhu, který se za oblevy o vánocích rozpustil. V noci byly mrazy aţ - 6°C, ve dne teplo + 5°C. Úroda Sklizeň u pícnin a sena byla dobrá. Seno se za slunných dnů koncem června a počátkem července pěkně sušilo. Ţně počaly 24. 7. Obilí uzrálo skoro najednou. Výnos vzhledem k dešťům byl slabší asi o 1/3 normálního výnosu. V letošním roce uškodily ozimům spousty myší. Mnohý osev bylo nutno z jara zaorati. Také včelařům byl tento rok nepříznivý, snůška medu byla nepatrná. Úprava vzhledu obce Dřevaři, kteří toho roku stávkovali pro zvýšení mezd, byli v letních měsících zaměstnáni na opravách cest v katastru naší obce. Na návsi proti pomníku padlých upraveno pod košatým javorem místo pro taneční a výletové podniky. Z toho důvodu přeloţen kříţ, který na tomto místě stával, blíţe k silnici a vysazeny u něho okrasné stromy. Čestné členství Obecní zastupitelstvo ve své schůzi, která se konala 9. 8. se usneslo jmenovati rodáka molenburské obce p. stát. rady Jana Hudce čestným občanem obce Molenburka a k jeho narozeninám mu byl dán čestný diplom. 116

Populace - Toho roku narodilo se 9 hochů a 6 děvčat a zemřelo 5 muţů a 5 ţen. Z toho je zřejmo, ţe přírůstek činí 5 osob. Stavby - V tomto roce vzrostl počet domů v naší obci o tři. Nové domy vystavěli: Petr Zouhar, Jaroslav Pořízka a Stanislav Kala. Petr Zouhar má popisné číslo novostavby 98, Jaroslav Pořízka č. 99 a Stanislav Kala č. 100. Poznámka kronikáře: V roce 1938 dne 5. 3. byl ve schůzi obecního zastupitelstva zvolen kronikářem říd. učitel. Antonín Talský, který byl na zdejší škole ustanoven dnem 1. 9. 1937. Poněvadţ za rok 1936 nebylo v obecní kronice zápisu, učinil tento dodatečně nový kronikář, který se současně omlouvá za event. neúplnost zápisu. Zapsal Antonín Tálský. ROK 1937 - Kronikář Antonín Tálský, ř. uč. V tomto roce zaměstnanost obyvatelstva stále stoupá, nebylo téměř nezaměstnaných, neboť zbrojařský a pomocná průmysl dosáhl ve výrobě vrcholu. Do zbrojovky byli dokonce přijímání jako pomocní dělníci i někteří krejčí, kteří doma pracovali pro tovární sklady oděvů. Vzhledem k větší zaměstnanosti a k zvýšení příjmů zdejších občanů zavedena zde (autobusová) doprava osobními auty do Brna a to 3x týdně p. Jelínkem a Krejčím. Tímto byli zdejší krejčí zbaveni starosti s dopravou svých tovarů do továren. Tato doprava také značně zvýšila příliv letních hostí, kteří touţí po lesním zdravém vzduchu a občerstvující koupeli v houskovském rybníku. Hospodářské poměry Výnos z hospodářství nestačí zdejším rolníkům ku krytí ţivotních potřeb, proto se zabývají jednak odvozem dřeva, prodejem vápna a palivového dřeva do Prostějova. S povděkem moţno kvitovati, ţe tito lidé seznamují se na svých cestách s novými způsoby obdělávání půdy a tyto poznatky uplatňují ve svém hospodářství, čímţ se toto zvelebuje a stává se produktivnějším. Velký vliv na zlepšení hospodaření mají i zemědělské rozhlasové relace. Rolníci si všímají zvýšenou měrou svých sadů a vysazují ovocné stromky, které jim zaopatřila za sníţenou cenu správa školy ze školkařských závodu ve Vanovicích. Místní záloţenský spolek zakoupil přístroj k postřiku ovocných stromů, který za malý poplatek půjčuje zájemcům. Bohuţel, není ještě vţita správná péče o ovocné stromy, hlavně o ničení škůdců a mnoho liknavých hospodářů ponechává zahrady svému osudu. S politováním nutno poznamenat, ţe mnozí vandalové maří snahu občanů o povznesení ovocnářství ničením mladých ušlechtilých stromů a krádeţí ovoce odnímají chuť a radost z péče o stromy. Počasí. Zima V lednu a počátkem února počaly sněhové vánice, které ochromily veškerou automobilovou dopravu, takţe spojení s městy bylo na čas přerušeno. Nejniţší teplota v lednu byla -14°C (měřeno škol. teploměrem). V druhé polovici února nastává obleva a husté závoje mlh způsobily tvoření náledí a jinovatky. Jaro. Ţivelné pohromy. Léto Jaro tohoto roku bylo chladné a neobyčejně vlhké, coţ zavinilo zpoţděné setí. Léto bylo příznivé sklizni pícnin. Den 7. červenec bude na dlouho zapsán v paměti zdejších občanů, neboť zhoubným krupobitím byli připraveni o výsledek své celoroční práce. Úroda podle posudku znalců byla zničena na 80 i více 117

procent. Smutné ţně začaly počátkem měsíce srpna, kdy sklízeli občané vlastně jen polámanou slámu a nenamlátili tolik obilí, kolik činil osev. Proto ţádali postiţení o odpis daní, peněţní pomoc a poskytnutí obili na příští osev. Také okopaniny, tj. brambory a řepa skýtaly ţalostný pohled, neboť bramborová nať i řepné lupení byly polámány a zatlučeny do rozmoklé půdy. Plody ovocných stromů, hlavně jadernatých, doznaly značné škody, neboť jsouce potlučeny, hnily na stromech. Podzim Podzim byl slunný a teply. Za pěkného počasí sklízely se brambory, jejich výnos byl ţalostný, neboť utrpěly krupobitím. Teplo se udrţelo do pozdního listopadů. Zima V prosinci hlásí se zima značnými suchými mrazy, jimiţ značně utrpěly ozimy. Teprve ku konci prosince napadlo něco sněhu, jehoţ pokrývka zmírnila účinky mrazů. Význačné událostí. Hasičský sbor Hasičský sbor zakoupil za podpory obce novou motorovou stříkačku, jejíţ svěcení a odevzdání do sluţeb celku bylo provedeno 18. 7. Kmotřenkou byla kněţna Leopoldina Salmová - Reifferschiedtová, která při své návštěvě se zapsala do pamětní knihy. Pamětní deska Janu Hudcovi Dne 4. 7. konala se slavnost odhalení pamětní desky spisovateli Janu Hudcovi na jeho rodném domě č. p. 1. Této slavnosti zúčastnili se ţáci zdejší školy s učitelským sborem. Deska byla věnována Jihoslovanskou ligou. Slavností projev proslovil universitní profesor dr. Hýsek, němčický rodák. Ţáci zdejší školy jednak recitovali básně, jednak zapěli sbory: „Liepa naša domovino“ a Ţivijó, ţivijó. Slavnost byla velice zdařilá a byla ukončena jihoslovanskou a československou hymnou. Smrt prvého presidenta, T. G. Masaryka Krásné a slunné dny měsíce září přinášejí mnoho smutku celému českému národu. Dne 3. 9. přinášejí všechny naše denní listy zprávu o onemocnění našeho prvého presidenta, T. G. Masaryka. Od této doby střídají se úřední zprávy osobního lékaře presidentova, dr. Maiznera, které jednou oznamují zlepšení zdravotního stavu presidentova a jindy zase jeho zhoršení. Dne 13. 9. je vydána opět zpráva o značném zhoršení jeho zdravotního stavu. Do Lán přijíţdí celá presidentova rodina, president republiky dr. Eduard Beneš a dne 14. 9. vysílá československý rozhlas nejsmutnější zprávu, jakou kdy vysílal: Dnes, dne 14. 9. 1937 ve tři hodiny 29. minut ráno, zemřel první president Československé republiky, president osvoboditel, Tomáš G. Masaryk. 118

Pisatel těchto řádků nikdy nezapomene na pohnutí, které se ho zmocnilo, kdyţ dne 14. 9. v 6 hodin ráno po chvíli úplného ticha zaslechl temné údery bubnů ze svého přijímače a uslyšel onu osudnou zprávu. Dojemné chvíle zaţil také ve třídě, kde ţáci hlasitě oplakávali smrt Osvoboditele. Celý národ s úctou sklonil se před památkou velkého mrtvého, jenţ byl pochován 21. 9. na lánském hřbitůvku. Všichni občané u rad. přijímačů doprovázeli Osvoboditele na jeho poslední cestě k odpočinku a se staţeným hrdlem a zarosenýma očima slibovali všichni při slovech dr. Eduarda Beneše: Odkazu Tvému věrni zůstaneme! Památka T. G. M. uctěna školní mládeţí a vším občanstvem dne 19. 9. na smuteční tryzně u pomníku padlých, kterou zahájil starosta obce. Smuteční projev pronesl říd. učit. Také ţáci všech tříd důstojně svými recitacemi a sbory uctili památku prvého presidenta. Škola Obecní zastupitelstvo ve své schůzi, konané dne 20. 11. 1937 se usneslo věnovati škole pozemek, sousedící se školní zahradou. Na tomto pozemku má se zříditi školka, kde by se ţáci učili pěstovati ovocné stromy. Dříve však je nutno tento pozemek oplotiti. Proti tomuto usnesení byl podán některými občany protest k okresnímu úřadu, nepřísluší právo v uvedené věci rozhodovati. Pisatele velice překvapilo, ţe se vyskytly občané, kteří povaţují zřízení školky za zbytečnou „novotu,“ jiţ řídící učitel propaguje, ač tento jim důkladně vysvětlil velký výchovný význam školní zahrady. Zajímavé je, ţe proti zřízení školní zahrady byli zástupci obyvatelstva sociálně slabšího, u něhoţ obecní přiráţky činí poměrně malý obnos. Jsou to vesměs zastánci hesla „za nás to nebývalo“. Dnešní doba však vyţaduje, aby takové názory úplně vymizely z naší vesnice, neboť ustrnutí na starých zásadách by znamenalo krok nazpět a tuto zodpovědnost si nikdo nemůţe dovolit. Nikdy nezapomínejme, ţe za své činy a jednání odpovídáme těm, kteří po nás přijdou a budou naše činy posuzovat. Cvičiště V tomto roce bylo pro tělesnou výchovu zřízeno pěkné školní cvičiště, které jest řádně oploceno. Na jeho zřízení a urovnání půdy pracovali místní nezaměstnaní. Cvičiště má podobu obdélníka těchto rozměrů: délka 85 m a šířka 20 m. Velký podíl na zřízení cvičiště má starosta obce Jan Vašíček. Našla se ovšem lidé, kteří posoudili zřízení cvičiště jako zbytečné plýtvání penězi a velice se divili, kdyţ jim správa školy nepovolila vyháněti na cvičiště husy a kozy. CPO Byla ustanovena Civilní protiletecká obrana (CPO), jejímţ velitelem ustanoven říd. učitel Antonín Tálský. Veliteli jednotlivých sloţek jsou: 1. poplachová - Josef Škvařil, výměnkář, č. 43 2. bezpečnost. a pořádková - Josef Celý, rolník, č. 19 3. poţární - Jan Kopka, výměnkář, č. 25 4. asanační - Tomáš Hynšt, obchodník, č. 95 5. samaritská - Josef Grmela, učitel, č. 33 6. spojovací - Florián Přibyl, dělník, č. 54 119

Po ustavení CPO počato s výcvikem jednotlivých sloţek. Obec zakoupila dvě protiplynové masky, které jsou uloţeny ve škole. ŠPO I zde jsou ţáci cvičeni v ŠPO. Populace Tohoto roku se narodilo 8 hochů a 9 děvčat. Zemřeli 3 muţi a 3 ţeny. Přírůstek činí tedy 11 osob, coţ jest zjev potěšující. Nové domy V tomto roce byly postaveny tyto nové budovy: č. p. 101, majitel Jiří Hudec. Jest to dům vilového slohu, postavený u rybníka. Č.p. 102, majitel František Kala. Dům stojí u silnice vedle vápenek. č.p. 104. Jest to obecní domek, postavený u lesa, poblíţ silnice, jeţ vede do Baldovce. Zapsal Antonín Tálský ROK 1938 Kronikář A. Tálský Politická situace Charakteristické v tomto roce je neustálé měnění politických situací, jímţ podléhá i vesnice, která se připravuje k obecním volbám. Politický obzor mezinárodní se zatemňuje, kdyţ kancelář sousedního Rakouska vyjednává s vůdcem Německa, Adolfem Hitlerem. Pro zásadní nesouhlas obou státníků v názorech nařizuje Hitler pochod vojenských oddílů proti Rakousku, které po převratu z 11. 3. připojeno 13. 3. bez boje k Německu. Tím je Československo ze dvou třetin obklopeno německou říší a očekávají se nyní, ţe Československo bude v této době středem evropské politiky. Nikdo nevěří, ţe by mohlo Československo stihnouti osud Rakouska, neboť máme pevnou důvěru ve své přátele a spojence. Zatím však sudetoněmecká Henleinova strana, podporovaná říšskou propagandou, předkládá čsl. vládě osm karlovarských poţadavků. Vyslanci francouzský a anglický přimlouvají se za řešení sudetské otázky, ovšem aby tím neutrpěla celistvost státu. Také Slováci vyuţívají situace ke splnění svých autonomistických poţadavků opírajíce se o Pittsburskou dohodu. Dne 21. 5. je povolán do zbraně k mimořádnému cvičení 1. ročník zálohy čs. branné moci, doplněný příslušníky zvláštních zbraní. Také z naší obce nastoupilo sluţbu několik muţů. Nato vyjednává vláda se sudetoněmeckou stranou, která čítá 1 300 000 členů, a nastává částečné uklidnění. Všesokolský slet Do letních dnů červnových a červencových zapadá X. všesokolský slet v Praze, který vyznívá jako mohutná národní manifestace za jednotu národa a celistvost státu. Krásný výsledek sletu vzbuzuje obdiv světa stejně tak jako statečné zápolení a mistrovství světa v tělocviku. Sokolského sletu se zúčastnilo také několik zdejších občanů. Pořad sletových slavností sledovali občané u svých přijímačů. Vývoj politické situace Radost z výsledků sletu byla kaţena zatemělým obzorem politickým. V srpnu (3.) přijíţdí do naší vlasti lord Runciman, jako zahraniční pozorovatel vnitřního stavu věcí v ČSR. Jeho poslání zklamalo 120

Čechoslováky, neboť on to byl, který odeslal depeši do Londýna se stavy, ţe ţivot Němců v ČSR je nemoţný. Jeho posláním budou moci nejlépe posoudit historikové, jímţ přísluší právo vynést soud o této pro náš národ osudové postavě. Jednání s menšinami nevede k dohodě pro zatvrzelost Němců, kterým jiţ nepostačují karlovarské poţadavky. Rozřešení přiostřené situace, která hrozila vypuknout ve válku se očekávalo od Norimberského sněmu (5. 9.). Týden na to prohlašuje říšský kancléř Adolf Hitler, ţe vláda ČSR musí vyhovět oprávněným poţadavkům sud. Němců. V této době dochází v pohraničí k četným incidentům. Pro zabezpečení hranic a udrţení pořádku jsou povoláváni k mimořádnému cvičení četní záloţníci. 21. 9. podává Hodţova vláda demisi a dne 22. 9. je ustavena nová vláda v čele s generálem Janem Syrovým, ve kterého skládá národ veškeré naděje. Mobilisace. Její ohlas u nás 23. 9. vyhlášena mobilizace čsl. Branné moci. Stalo se tak rozhlasem po 22 hodině večerní. Po této hodině zavládl ve vesnici neobvyklý ruch. Téměř všichni muţi, jichţ se výzva týkala, odebrali se do hostince, aby vyslechli další pokyny, vysílané rozhlasem a mohli splniti včas svou občanskou povinnost. Asi ke 2. hodině ranní přijíţdí auto s mobilizační vyhláškou a na to je mobilizace vyhlášena obvyklým způsobem, bubnováním. Ráno v 7 hodin scházejí se záloţníci v doprovodu svých ţen a dětí u pomníku padlých. Pohled na loučení byl dojemná. Muţi zachovávali klid a utěšovali zarmoucené ţeny. Po krátkém projevu říd. učitele byla zazpívána státní hymna, záloţníci usedají na povozy a odjíţdějí do Rájce na nádraţí. Také koně a povozy museli býti dáni k dispozici vojenské správě. Proto se na polích pracovalo i v neděli, neboť bylo třeba seti ozimy. Důkaz toho, ţe i v takové pohnuté době nepřestávají naši zemědělci pracovati, sejí ozimy, aniţ vědí, budou - li je v příštím roce sklízeti, vidíme i v naší vesnici, kde ţivot nevybočil z obvyklých kolejí. Ve vozech viděti zapřaţené krávy, na polích pracují ţeny, děti a starší muţi. Večerní ţivot utichl, vesnice je ponořena v hlubokou tmu, neboť nařízené zatemnění je prováděno důsledně. O to se stará pořádková sluţba CPO. Všichni velitelé jednotlivých sluţeb jsou stále v pohotovosti, střediskem je škola. Obchod je ochromen nedostatkem dopravních prostředků a všechny zásoby potravin, hlavně cukru a konserv, jsou v brzku vyprodány. Jeví se také citelný nedostatek soli, petroleje a sádla. Dík tomu, ţe úřady dbaly, aby potraviny nebyly zdraţovány, nedošlo k vykořisťování lidu nesvědomitými ţivly. Po rozhovoru Chamberlaina s Hitlerem, „Godesbergu“ dochází k osudnému mnichovskému rozhodnutí čtyř velmocí (Hitler, Musolini, Daladier, Chamberlain). Jednáno o nás bez nás (29. 9.). Zůstali jsme osamoceni. Francie, kterou jsme povaţovali za nejlepšího spojence, nejen ţe se nás nezastala, avšak staví se proti nám, aby nás přinutila přijmnouti podmínky Mnichova. Následkem zrady Franci bylo i SSSR zbaveno povinnosti přispěti nám pomocí. Představitelé našeho státu, vidouce ţe jsme osamoceni, a ţe by boj znamenal úplnou ztrátu našeho národa, rozhodli se přijmout mnichovské rozhodnutí, jímţ zničeny tisícileté hranice našeho státu a z národního těla odtrţeny kraje, nad nimiţ po staletí vlál český prapor a vládl český lev. Přijetím mnichovské dohody pozbyli jsme pohraniční hory, které byly odedávna nejlepšími našimi stráţci. Zde byla vybudována nákladná opevnění, která vojáci opouštěli se slzami v očích. Představu o ztraceném území nejlépe osvětlí připojená mapka. Okupace odstoupeného území zahájena Německem 1. 10., Polskem 2. 10. a Maďarskem po arbitráţi vídeňské 5. 11. Většina českého obyvatelstva prchá z obsazeného území do zmenšené republiky, která po okupaci měří 98 912 km a má necelých 10 milionů obyvatel. Ztráta přestavuje asi 1/3 území i 2 obyvatelstva. Abdikace presidenta Eduarda Beneše 121

v této době nemáme již druhého presidenta, neboť president E. Beneš abdikoval 5. 10. a dne 22. 10. opouští republiku. President dr. Emil Hácha Dne 30. 11. zvolen novým presidentem dr. Emil Hácha, bývalý president Nejvyššího správního soudu a výborný znatel anglického práva. Nové vlády Za odstoupenou vládu gen. Syrového dne 1. 12. jmenována vláda Rudolfa Berana. Z bývalého velkého počtu politických stran tvoří se v českých zemích: „Strana Národní jednoty a Nár. strana práce“. Vládnoucí strana je strana Národní jednoty. Slováci dostávají autonomii a ujímají se řízení svých věcí. Předsedou slovenské vlády je dr. Tiso a předsedou Karpatské Ukrajiny msgr. Vološin. Záloţníci vracejí se domů po vyhlášení postupné demobilizace, takţe poslední záloţníci z naší vesnice jsou jiţ o vánocích doma. Ţivot se znenáhla vrací do původních kolejí. Počasí, jaro Jaro bylo blátivé, poněvadţ často se střídaly sněhové vánice s vydatnými dešti. Měsíc březen vynikal nadobyčej teplými dny, takţe se jiţ i u nás selo, ale za to měsíce duben a květen byly velice studené a vlhké. Léto - Také počátek léta nebyl příznivý, v měsíci červenci přišly veliké přívaly, pršelo neustále několik dní, takţe na řekách byly způsobeny velké zátopy, jeţ nadělaly spousty škod. Sklizeň obilí utrpěla těmito dešti tak, ţe zničena kvalita zrna (porostlo) a sláma zčernala. Byl - li slunný den, pracovalo se u mlátiček při elektrickém osvětlení celou noc. 122

Bylo nutno rozmoklé mandele, které se jiţ zelenaly rozdělávati a snopy rozvazovati. Vzhledem k vydatným dešťům bylo hojnost píce. Koncem měsíce srpna nové deště způsobily opět záplavy, které v některých krajích dokončily dílo zkázy. Škody se odhadovaly na desítky milionů. Podzim Počátek podzimu byl teplý, záhy však začínají ostré větry. Později se však počasí zlepšuje a zůstávají teplé dny aţ do konce měsíce listopadu. Sváţení okopanin nesnadné pro nedostatek povozů a potahů. Molenburk dříve a dnes 123

Zima začíná velice pozdě, do vánoc je mírná, sněhu téměř nebylo. O vánocích mráz zesílil a napadlo hodně sněhu, coţ velice znepříjemnilo svátky. Dne 25. Ledna byli obyvatelé zdejšího kraje překvapeni přírodním úkazem, u nás zřídka vídaným, severní září. Tuto bylo lze pozorovati asi o půl deváté hodině večer na severovýchodní části oblohy, jak pozvolna postupovala k severu, kde si o desáté hodině ponenáhlu mizela. O tomto zjevu psaly i denní listy. - V tomto roce lze pozorovati, ţe zdejší rolníci se snaţí, aby nezůstali pozadu za pokrokem, který doznává naše zemědělství. Vidím v naší vesnici první vůz na pneumatikách. Pořídili si jej u Škvařilů č. 3. Záhy poznají zdejší rolníci výhody tohoto vozu. Zvířata jsou šetřena, není třeba tolik oprav, je moţno naloţiti větší náklad a netrpí tak silnice, jeţ bývají hlavně v předjaří velice poškozeny úzkými koly těţkých povozů. Záhy pořizuje si vůz na pneumatikách František Hudec, rolník z č. 1. Obec se přihlásila do obvodu Lidové hospodářské školy v Hartmanicích, kam musejí docházeti chlapci a dívky ve stáří od 14. Ti do 16, ti roků, kteří nejsou v učení nějakému řemeslu. Na této škole učí také zdejší rodák, učitel Cyril Němec. Vzhledem k počtu ţactva povolena zříditi při první třídě zdejší školy zatímní postupnou třídu. Poněvadţ v Mloenburku, nebylo potřebné místnosti, zřízena tato třída v Housku v č. 50. Chodí do ní ţáci prvních pěti školních roků. Tím jsou nejmladší ţáci ušetřeni namáhavé cesty do Molenburku. V prosinci před vánocemi umístěny na věţi zdejšího kostela nové hodiny, jeţ zakoupeny z odkazů důstojného p. Hudce, faráře v Zábrdovicích. Na zdejším cvičišti vysázeno kolem plotu 35. Pyramidálních topolů a v rozích cvičiště 4 smuteční vrby, čímţ značně získá vzhled vesnice. Bude to současně památka na osudný rok 1938. Dne 12. Června konaly se v naší obci volby odoobecního zastupitelstva, V mnohých obcích moravských i českých domluvili se občané na jednotné kandidátce, takţe voleb nebylo a ušetřený obnos za volební výdaje věnovaly obce na obranu státu. U nás bylo 6 kandidátek, jak patrno z přiloţených kandidátních listin. Strany získaly tento počet mandátů: Kandidátní listina č. 1 - 1 mandát, Kandidátní listina č. 2 - 2 mandáty Kandidátní listina č. 3. - 5 mandátů Kandidátní listina č. 4. - 1 mandát Kandidátní listina č. 5 - 5 mandátů Kandidátní listina č. 6 -1 mandát Celkem 15 mandátů. Volba starosty a obecní rady. Při volbě starostya obecní rady zvoleni: starostou zvolen Metoděj Hudec, rolník v Molenburku č. 26. Náměstkem starosty zvolen František Hudec, rolník v Molenburku č. 1. Radní: Josef Celý rolník v Molenburku č. 19., Jan Vašíček, rolník v Molenburku č. 7., Josef Celý, krejčí v Molenburku č. 20. V tomto roce rozmohla se netušenou měrou v zemi Moravskoslezské a v Čechách dobytčí nákaza, slinivka a kulhavka. Téměř všechny okolní vesnice byly nákazou postiţeny, avšak zdejší obec byla dlouho nákazy ušetřena. Aţ teprve ku konci roku byl hlášen jeden případ nákazy (v Chaloupkách), který však byl sporný. Na to vypukla nákaza v č. 1, byla však díky včasnému léčení brzy vyléčena. Jiných případů nebylo, neb aspoň nebyly úředně hlášeny. Ku konci roku počíná se rozmáhati epidemie chřipky. Dne 23. Října zraněn těţce do hlavy koněm, zdejší mladý rolník Antonín Hebelka z č. 4., jenţ po týdnu svému smrtelnému zranění podlehl. Jmenovaný byl členem obecního zastupitelstva. Pochován byl za velké účasti obyvatelstva na zdejším hřbitově. Krádeţe. - U zdejšího stolaře Cyrila Paděry neznámí pachatelé zcizili stolařského nářadí asi za 400 Kč. Populace. V tomto roce se ve zdejší obci narodilo 11 hochů a 9 děvčat, zemřeli 3 muţi a 2 ţeny. Přírůstek činí 15 osob. Novostavby. Vzhledem k napjaté politické situaci, byl v tomto roce stavební ruch slabý. Počet domů v obci rozmnoţen pouze o stavbu Josefa Včelaře, jehoţ novostavba má č. 105. Zapsal: Antonín Tálský. 124

Politická situace Politická situace zabráním části Čech, Moravy, Slovenska a Podkarpatské Rusi se nezastavil, pokračuje dále. Dne 11. 3. 1939 jmenuje president dr. Emil Hácha novou slovenskou vládu, v jejímţ čele stojí Sidor. Na to následuje zasedání slovenského sněmu 14. 3. a tvoří se samostatný slovenský stát, v jehoţ čele stojí dr. Tiso, jako prvý president, předseda vlády. Dr. Emil Hácha odjíţdí do Berlína , kde ţádá říškého kancléře Adolfa Hitlera, by vzal pod ochranu zbytek bývalé republiky Čsl., tj. : Čechy a Moravu. Tak jest utvořen Protektorát Čechy a Morava a naše země jsou obsazeny německou brannou mocí. Dne 15. 3. 1939 projíţdí naší vesnicí první německé oddíly . Poněvadţ nyní byly silnice téměř. Nesjízdné byli vojáci značně utrmáceni vyhazováním sněhu a proto v naší vesnici odpočívali, kupujíce si zákusky a bavíce se s místními občany. Vůdce Adolf Hitler jmenoval říškým protektorem svob. Pána von Neutrata se sídlem v Praze. Dr. Emil Hácha je státním presidentem. Armáda je rozpuštěna a utvořeno vládní vojsko v počtu asi 7.000 muţů, jeţ má za účel udrţovati pořádek uvnitř Protektorátu. Utvoření NS Stávající organizace Strana Národní jednoty a Národní Strana práce jsou rozpuštěny. Na místě nich se utvořila jednotná česká organisace, Národní souručenství, jehoţ nejvyšším představitelem je státní president dr. Emil Hácha. Jsou utvořeny krajská a okresní vedení a jmenováni vedoucí v obcích, kde se tvoří místní skupiny. Vedoucím N.S. ve zdejší obci jmenován Antonín Talský, řídící učitel. 23. IV. Byl ve zdejší obci proveden nábor muţů do NS. Přihlásilo se a bylo přijato celkem 161 muţů. Dne 21. V. 1939 byl proveden nábor do MNS. Za členy přistoupilo celkem 94 % mládeţe. V první polovici března přišly veliké vánice. Sníh leţel ještě počátkem druhé polovice, avšak ku konci měsíce se značně oteplilo, nastalo krásné slunné počasí. S jarní setbou se mohlo počíti ještě před velikonocemi. Po krásném dubnu nastal chladný a deštivý květen. Špatné počasí se udrţelo i po část června. Počátek léta byl deštivý. Koncem měsíce července nastalo pěkné počasí, jeţ se udrţelo celý srpen, aţ do poloviny září. Dne 9. července byla veliká vichřice, která způsobila, ţe téměř jiţ dokončená stavba nové pily se zřítila. Majitel utrpěl tím škodu asi 10.000 K. Postiţenému pomáhali odklízet trosky členové hasičského sboru. Počátkem podzimu jiţ počínají mrazy. První silnější mráz byl jiţ ku konci září. Od té doby bylo nutno počítim s pravidelným otápěním školních učeben. 23. X. napadlo jiţ sněhu, kterého 27. X. připadlo tolik, ţe tvořil závěje. V prosinci udeřily mrazy 20 - 22 stupňů C. Škody na obilí a také mnoho hrabošů . Dne 22. V. přistálo nouzově u Panské skály německé bombardovací letadlo, které přivábilo mnoho diváků. Ještě téhoţ dne bylo rozmontováno a nákladními auty odvezeno do Prostějova Sociální poměry: Národní souručenství vykonalo sbírku pro Národní pomoci, která vynesla 280 K. Osmi rodinám ve zdejší obci, které měly aspoň sedm dětí bylo poukázáno Národní pomocí po 300 K, tedy celkem 2.400 K. Těsně před vánocemi poukázala Národní pomoc ještě 720 K. Tohoto roku byla stravována chudobná školní mládeţ. Bylo rozdáno asi 2.100 porcí polévky pro průměrně 120 ţáků, během jednoho měsíce. Náklad na stravování včetně darovaných naturálií činil asi 2.400 K. Někteří ze zdejších dělníků, odcházejí za výdělkem do Říše. (poznámka autora- neodcházejí dobrovolně, ale byli deportováni. Byl v té době strach psát pravdu i do kroniky)Také je jich mnoho zaměstnáno na stavbě dálnice. Potravinové lístky. - V měsíci říjnu jsou vydávány odběrné lístky na potraviny, později také na šatstvo a boty. Tím bylo znemoţněno, aby zámoţní lidé skoupili spousty zásob na úkor chudých. Při odvodu koní pro armádu odevzdali ze zdejší obce po jednom koni Josef Škvařil č, 3. A Pavel Ševčík č. 20. Kulturní poměry. Vzhledem k počtu ţáků a sníţením jejich počtu na třídu byly zřízeny při zdejší škole 3. Zatímní postupné třídy, takţe škola byla organizována jako šestitřídní. Pro tento školní rok ustanoveni na zdejší škole tito noví učitelé: Matouš Hudec, zdejší rodák z č. 1., Antonín Dusbaba, rodák z Bedřichova u Lysic a Josef Hlaváček, rodák z Ostrova u Macochy. Učitelkou ručních prací ustanovena Beta Špačková, rodačka z Konice, později bytem v Kostelci. V tomto roce byly postaveny nové rodinné domky: popisné číslo 107, jehoţ majitelem je Josef Pernica, účetní rotmistr v.v. č 108, majitel Jan \\kala č.109., majitel Josef Kouřil č. 110. V tomto roce postavil si Adolf Král u Chaloupek pilu, kde zřídil jednu rámovku a omítačku. Stroje pohání elektrickým motorem. Přesto, ţe dne 9. VII. Utrpěl velkou škodu, kterou zavinila vichřice, jeţ mu téměř dokončenou stavbu zničila, přece do konce října stavbu dokončil a ve zbývajících měsících uvedl pilu do provozu. 125

Během tohoto roku se narodilo ve zdejší obci celkem 14 dětí, z toho 7. chlapců a 7. dívek. Zemřelo 9 občanů, 7 muţů a 2. Ţeny. Přírůstek činí tudíţ 5. osob. Program práce v obci pro rok 1940. Obecní zastupitelstvo se usneslo provést počátkem roku 1940 úpravu rybníčku, který je při vjezdu do vesnice. Bude nutno tento rozšířiti. Potřebný kámen bude získán ze starých vápenic, které jiţ je třeba odkliditi, čímţ získá vzhled obce. Také náves se upraví a osází okrasnými stromy, v prvé řadě lipami. V Molenburku dne 15. II. 1940. Zapsal Antonín Talský. Rokem 1939. Končí zápisy v této kronice, které posledně zapsal Antonín Talský, tehdejší ředitel zdejší školy. Snad vlivem, ţe naše vlast. Čsl. Republika, na ţádost státního presidenta Emila Háchy , byla vzata pod ochranu třetí říše,- Německa, v jejíţ čele stál kancléř Adolf Hitler, bylo upuštěno od dalších zápisů. Kronikář byl v nepříznivé situaci: Lháti nechtěl a mluvit pravdu? I za pravdu uţ hrozil koncentrák. Byl jsem toho času starostou od r. 1938 a tak jsem měl na probíhajících událostech přímou účast. Nemám však, mimo ve zdejší obecné škole jiné vzdělání, jsem jiţ přes 66 roků stár, mnohé z paměti vyprchalo a tak jsem na pochybách, zdali ţádosti MNV, abych po době více jak 25 roků, aspoň dle vzpomínek, zapsal význačnější události z naší obce, budu schopen vyhovět. Mojí snahou bude, abych se přijatého úkolu v pořádku zhostil. Chtěl bych doplnit zápisy prvních kronikářů, některými záznamy, které ve svých záznamech neuvedli, hlavně o spolkové činnosti, zábavách a některých zaměstnání, jichţ jsem pamětníkem, která však zanikla. V r. 1901. Došlo v obci k zaloţení spořitelního a záloţního spolku, zapsaného společenstva s neomezeným ručením, ve zkratce „Rajfajzenka“ podle prvního zakladatele. Hlavním úkolem spolku bylo , získávat od občanů peněţní přebytky, jako vklady a z těchto prostředků zase poskytovat potřebným občanům, levné úvěry a tak pomoci vybavit drobné zemědělce a dělníky z rukou různých lichvářů, kteří půjčovali své peníze na 10 i více procent. Správu spolku vedlo 6 ti členné představenstvo v jehoţ čele byl starosta a kontrolu hospodaření prováděla 5 ti členná dozorčí rada. Příjmy a vydání finančních prostředků prováděl volený pokladník, za účasti starosty nebo člena představenstva. Spolek byl pro občany z Molenburka a Houska a bylo v něm sdruţeno přes 70. Členů. V létech 1920 aţ 1940 měl přes 100 vkladatelů a dosahoval aţ 1,000.000 Kč obratu ročně. Úřadovalo se pravidelně v neděli. Vklady byly úrokovány 3 ¼ - 3 ½ dle výpovědní lhůty a zápůjčky poskytovány na 4 ¼ - 4 ½ úroku, většinou na osobní úvěr, se zaručením dvou majetných občanů na dobu 4. Roků Nebyla -li půjčka v této době zaplacena musela býti nezaplacená část jako nová půjčka obnovena Zajištění zápůjčky v pozemkových knihách se provádělo v malém měřítku a jen v případech , kdy si to dluţník přál, a nebo jeho ručitelé, bylo - li zaplacení zápůjčky ohroţeno. Pracovalo se zrozpětím 1 %, ze kterého se hradily náklady , tj. kancelářské potřeby, nájem, úklid, otop kanceláře, hotové vydání členů představenstva Odměna pokladníkovi, jejíţ výše byla určena z čistého zisku na výroční valné hromadě spolku. Ze zbytku se tvořil rezervní fond a z toho nakupovány pak různé zemědělské stroje. U nás to byly: triér na osivo, širokomlátička, povříslovač, luční brány a jiné. Funkcionáři byli voleni z řad členů a prvním starostou byl Karel Hudec z č. 1. Pokladníkem Alois Kala z č. 33. Který také vlastnil obchod se smíšeným zboţím. Po úmrtí Karla Hudce v r. 1918., byl zvolen starostou Josef Celý č. 19. A po úmrtí pokladníka Aloise Kaly v r. 1923., stal se pokladníkem Josef Celý č. 19. A starostou Metod Hudec č. 26. Tito byli do svých funkcí vţdy znovu zvoleni.a vykonávali je aţ do likvidace obce r. 1944. Funkce členú představenstva a dozorčí rady mnoho let zastávali po opětovném zvolení tito občané z Molenburka: Kopka Jan č. 45., Hudec Metodč. 18., Mynařík C. č. 71, Novotný Adolf č. 89., a z Houska: Vymazal Josef č. 1., Musil Fr. Č. 6., Slouka Cyril č. 16., Veselý Petr č. 19. A Hejč Matouš č. 13. V létech 1908 - 1910 byl zaloţen spolek mladých, „Sdruţení venkovské omladiny.“ Činnost spolku více kulturní. Z pořízené knihovny půjčovány byly knihy. Ochotnicky hrána divadla, pořádány byl vzdělávací besedy a jiné zábavy. Činnost spolku byla ochromena odchodem mladých členů do první světové války 1914 - 1918. Spolek zanikl v r. 1920, kdy zbývající členové přestoupili do zaloţené těločcvičné jednoty „Orel,“ V r. 1919 zaloţena také těločvičná jednota „Sokol.“ Oba tyto spolky měly stejné poslání, v prvé řadě tělovýchovné, v obou byly skupiny ţactva, dorostu a členů obojího pohlaví. V činnosti se soutěţilo. Nebylo tělocvičen a jakmile na jaře počasí dovolovalo začínalo se čvičit v přírodě.Byly to cviky prostných, na nářadí, hrazda, bradla a jiné. Cvičení pak vyvrcholilo , některou neděli , v letních měsících , pořádáním veřejného cvičení. Tato veřejná cvičení, byly posilována účastí 126

okolních jednot a byla přehlídkou zdatnosti tělesné výchovy v jednotách. Na uhrazování materiálových nákladů, byly pořádány zábavy i jiné kulturní podniky. Bylo to hlavně hraní divadel. Kaţdá jednota během roku sehrála aspoň 1 kus v adventě a 2 kusy v době postní! Některý rok, i divadlo v přírodě. Byly hrány i dost náročné kusy jako: Lucerna, Paličova dcera, Mlynář a jeho dítě, Její Pastorkyňa, Pasekáři, Cikánština pomsta, Marjánka matka pluku a z operet: Z českých mlýnů, Praţské švadlenky, Dědečkovy housle, Lešetínský kovář, Muzikantova Liduška, Švanda dudák a jiné. Jen místnost k provozování těchto podniků nevyhovovala, Jediná místnost v hostinci č. 24, slouţící také jako nálevna byla ještě přehrazena na „sekničku,“ která slouţila ještě jako část bytu majiteli, takţe při hraní divadel bývala místnost doslova nabita. Proto některé divadelní kusy hrány i dvakrát. Hasiči pořádali „ostatky“ se zvyky dříve popsanými, pouťovou zábavu 5. července, „Doţínky“ s průvodem ve kterém včele jela krojovaná skupina chlapců a děvčat na koních, alegorickými vozy a posléze vozy, na nichţ se vezli hospodář s hospodyní, ţenci a ţnečky a jiní účastníci. Hasiči pořádali také ve 3 tí neděli v říjnu „Hody,“ někdy také se starými zvyky. „Pouť,“ 5 července později přeloţena na první neděli po tomto datu, byla v menším měřítku, dosud je sjezdem rodáků, příbuzných a známých z blízkého i vzdáleného okolí, pro které bývá dostatek jídla a pití v kaţdé domácnosti k pohoštění přichystáno. V tento den přijíţdělo do obce i několik „cukrářů.“ Kde ve stáncích u kostela prodávali své výrobky, zejména perníková srdce, která kupovali mládenci a darovali děvčatům na oplátku „za mrskůt,“ který dostali od těchto na velikonoční pondělí. K pobavení přijíţděly do obce také podniky s kolotoči, houpačkou a střelnicí, které bývaly mládeţí hojně uţívány. Pouťová zábava (taneční) bývala na parketu „pod javorem“ a někdy aţ do ranních hodin druhého dne. Také starší občané mívali své zábavy. V období 2 - 3 let to bývala „sósedská.“ Na tuto zábavu pochůzkou po domech zvali někteří mladí hospodáři a současně vybírali „příjemnou.“ To byl poplatek za přijetí občana za „souseda.“ Tuto příjemnou platil občan, který převzetím majetku, zaloţením rodiny a nebo přistěhováním, stal se „sousedem.“ Výše příjemné nebyla stanovena a byla dávána dle moţností jednotlivců. Stávalo se, ţe některý občan se chtěl nechat „vidět“ a značným obnosem přispěl na „sósedskou.“ Za získaný obnos bylo pořízeno pro všechny občany pohoštění, zpravidla zabit vepř, opatřeny nápoje a získána kapela. Při „sósedské“ bývalo velmi veselo. Po dobrém jídle a pití , při zpěvu a tanci byla dobrá nálada. Obdobně jako muţi, mívaly i ţeny svou zábavu. Býval to „babský bál.“ Ţeny při svatbách „zalikovaly“ novomanţele, kteří se při tomto ţertovném úkonu museli vyplácet a za získaný obnos, spolu s obnosem vybraným jako příjemné od mladých ţen, které provdáním se staly také „babami,“ opatřeno pohoštění. Hlavně hodně koláčů a rosolky. K pohoštění se sešli u některé sousedky a pak s hudbou a výskáním odcházely do hostince, aby pokračovaly v zábavě. Mládeţ jen přihlíţela, ale také nějaký kousek k tanci jí byl povolen. Tak vypadaly zábavy a „kultura“ na vesnici, kde nebylo jiných moţností. Převáţná část občanů se aţ do roku 1940 zaměstnávala zemědělstvím a hospodařili na výměře 350 hektarů zemědělské půdy. 85 majitelů půdy nad výměru 0,5 ha bylo rozděleno do těchto skupin“: od 0,5 ha do 2 ha 34 občanů, od 2 ha do 5 ha 32 občanů, od 5 ha do 8 ha 18 občanů od 10 ha do 13 ha 1 občan Majitelů půdy do 0,5 ha bylo více jak 20 a kaţdý se snaţil ať koupí nebo nájmem získat kousek půdy aspoň na brambory, které bývaly základní potravou občan, hlavně v prvních dvou desítkách let tohoto století. Bývaly s polévkou (klechtankou) a zelím k snídani, v poledne jako různě upravený pokrm k obědu a vařené nebo pečené s mlékem k večeři. Plocha osázená brambory činila aţ 25 % osázené půdy. Z dalších rostlin se na půdě pěstovalo hodně ţito, ječmen, oves, jako krmná okopanina řepa - tuřín a pro vlastní potřebu len. Úroda ţita bývala závislá na dobrém přezimování. Bylo-li hodně sněhu, bývalo ţito napadeno plísní sněţnou a značné plochy musely být na jaře zaorány, a nebo porost tak pořídl, ţe výnos na 1 měřici činil 1 -2 centy a trocha slámy. Ochranných prostředků „mořidel,“ ještě nebylo. Len byl zpracováván doma. Stonky byly před rozprostíráním na rošení odsemeněny na „drhlenách.“ Po rošení v „pazderně,“ která stávala na místech dnešní budovy č. 104, byly stonky dosušeny v místnosti s velkými kachlovými kamny a na „mědlicích“ utřeny, tj. vlákno ve stonku zbaveno obalu „pazdeří.“ Takto získané vlákno, ještě dále upravované, se na „kolovratu“ spřádalo. S cívky na kolovratu, napředěné niti, byly namotány na „motovidlo“ a při této práci počítány. 10 aţ 12 kop (1 kopa 60 ks) dle jemnosti nití , tvořilo předeno, se kterého tkadlec utkal 1 loket plátna. 127

Jemnější plátno se „bílilo“ a šilo se z něho prádlo, prostěradla na postele, s hrubšího nebíleného zástěry a také pro chlapce a muţe kalhoty - plátenice. Z nejhrubšího byly šity pytle, plachty na vozy „voznice,“ na přikrývání vápna a nataţení boudy při deštivém počasí. Na uvedenou výměru v obci obhospodařované půdy, byl chován vysoký stav dobytka, hlavně krav 150 aţ 160 ks., mimo mladý skot. Úroda na polích nikdy nestačila krýt potřebu krmiv a získávány jiné zdroje, zejména v okolních lesích kde rostlo na pasekách dosti trávy. Tráva tam byla lesními zřízenci , rozdělena na díly a tyto v lycytaci (draţbě) prodávány. Na trávu se jezdilo za rosy, jiţ velmi časně z rána uţ před čtvrtou hodinou a to „trakačem“ i do dost vzdálených revírů „Boskovska.“ Tráva se „vyţinovala“ srpem, aby se nepoškodil lesní porost, mladé stromky. Co se nespotřebovalo k přímému krmení, tak se hned v lese usušilo na zimu. Tomuto krmivu se říkalo “sušenina“ a nemělo valnou hodnotu o něco větší neţ stelivová sláma, která také byla skrmována. Na stlaní se pouţívalo stelivo z lesa: listí, mrva a klest. Nejvíce steliva bylo získáno z chvojí. Chvojí z poraţených stromů v „seku“ i v průběru, bylo také rozdíleno na dílky a v draţbě prodáváno. Tento prodej trval někdy i celý den. Konání draţby, doba a místo srazu bylo bubnováním vyhlášeno. Zájemci se po sejítí hromadně procházeli v jednotlivých odděleních od dílka k dílku a v draţbě tyto kupovali. Správcem polesí byl dílek oceněn a zájemci pak na tuto cenu přihazovali. Po koruně, dvou, pěti, deseti i více a tak mnohdy materiál v dílku, ani neměl poloviční cenu, co za něj byla zaplacena. Zejména tehdy, kdyţ při házení dostali se do kříţku dva sokové, kteří měli zájem jen na tom, aby ten, který přihodí poslední, co nejvíc nastřádaných korunek zaplatil do panské pokladny. Stávalo se také, ţe při zpáteční cestě domů, stavili se v hospodě, aby radost z lacino koupeného dílce, smutek z nepovedené koupě a nebo zlost, z drze zaplaceného tálku v pití utopili. Chvojí z dílce se odváţelo domů a dále „sekáním“ zpracovávalo. Ze silnějších větví usekávány „obláky,“ slabší sekány na „otýpky“ k podpalu, slabší drobné na klest k pouţití na stlaní, Hnůj z tohoto steliva nebyl hodnotný, ale přeci aspoň nějaké organické látky se s tímto dostaly do půdy. Známá byla přísloví: Mech v lese nech! Hrabanka - drabanka, ale sláma pole máma!! Ale této nestačilo na krmení. Zemědělská výroba sama nestačila, k uháiení ţivobytí. Proto zemědělci, kteří vlastnili koňský potah, zabývali se odvozem lesních výrobků na pily, do ţelezničních stanic, Rájce, Ptení i Prostějova a ostatní v počtu 12 ti ţivností, „pálení a prodej vápna.“ Tato ţivnost byla v obci provozována od nepaměti. V důsledku nedostatku palivového dříví, zvýšeny jeho ceny, konkurence velkých vápenek, výroba tato zanikala a v r. 1940. Kdy byla vypálena poslední pec, zanikla úplně. S vápnem, které se nakupovalo ve vápenkách v Šošůvce, v Lipovci a v poslední době ve vápence při silnici Šošůvka Ostrov, se jezdilo dál a v okolí prodávalo. Molenburské vápenice, byly během doby zbořeny, materiál z nich odvezen a na jejich místech jsou postaveny rodinné domky č. 112 a 113. Na památku chtěl bych popsat výrobu pálení vápna v obci provozovanou. Vápenice byly vybudovány při silnici u mostu, kde protékal potůček ze „stávka,“ nádrţe dosud zvané u vápenic. Ve směru od kostela k Housku, u silnice, na pravé straně stály dvě majitelů č. 20. a 2., na levé straně majitelů z č.1., 18., 2., 4., 5., 19., 8., 27., a 32. Dle situačního nákresu. 128

Vápenice byly postaveny z kamene v malém svahu, který se na obou stranách protékajícího potůčku utvořil. Přední stěna vápenice byla asi 4. M široká a i tak vysoká. Uprostřed u země, byl otvor asi 1,5 m vysoký, tak zvané „česno.“ Do tohoto česna se při pálení vápna přikládalo palivo, „drva.“ V česně byly zazděné napříč tři prahy ve vzdálenosti asi 50 cm od sebe, které slouţily jako rošt, na které se házelo palivo a kterým propadávaly ţhavé uhlíky. Přední stěna a boční levá a pravá, přesahovaly asi 80 cm vlastní pec. Čtvrtá strana zastavěna nebyla, jen zemina byla nakupena do výše pece a na této straně uskladňován byl kámen “vápenec.“ Pálením vápence se vyrobilo vápno. Vlastní pec - vápenice, měla tvar elipsy, vpředu poněkud širší. Pec byla široká asi 1,1 m, dlouhá 1,8 m a hluboká 1,7 m. Po stranách ve spodní části pece byly „pícky“ na kterých se začínalo naloţením pece kamením. Vápenice, tak jak je nakreslil a popisuje p. Hudec Před pálením se vápenice „naloţila.“ Vápenec se napřed natloukl, tj. upravil do potřebných rozměrů, vhodných k pálení. Na písky se naloţily svisle 2. řady slabších pleskáčů, na tyto se postavily 4. páry krovů, které jak lemky topeniště, upevněny byly klíny. Posléze se kolmo na sebe menší a menší kusy kamene, ale hodně pórovitě, aby oheň mohl dobře procházet a aţ na vrchu se pec doplnila drobnou natlučenou tříští vápence. Posléze na takto naloţenou pec se narovnaly „3. křutě,“ obyčejný kámen, velikosti pěstě a pekáče, tj. kamenné pleskáče. Tak byla pec naloţena a mohla a mohla se pálit. Natlučení a naloţení pece trvalo 7 - 8 hodin 1 osobě a spotřebovalo se průměrně 1,5 m kamene, t.j. 20 q. Kámen se dováţel z katastru Šošůvky, Holštýna i Ostrova, během zimního období. Kam se chodil lámat. Dováţel se dvakrát denně koňským potahem a na 1 pec jednospřeţním povozem, pro špatnou sjízdnost cest i silnic bylo nutno jet třikrát. Na vypálení jedné pece se spotřebovalo 3,5 aţ 4 kub. metry paliva. Toto se naváţelo také v zimě z okolních polesí.Skládáno bylo na prostranství , na návsi před domy váleníků, kde mívali jednotlivci sloţeno 100 aţ 150 m paliva, spotřeba na celý rok.Palivo se kupovalo také od drvařů, lesních dělníků, kteří je dostávali jako součást mzdy, za vykonanou práci. V létech hosp. krize, 1930 aţ 1934 také od nezaměstnaných dělníků, kteří potajmu chodili na „sucháry“ a tak si pomáhali k uhájení ţivobytí. 129

Pálení jedné pece trvalo 10 aţ 12 hodin, podle toho jak do ní „táhlo“ (s které strany šel vítr). Při nepříznivém směru větru se horní část musela opatřovat závětřím z prken, aby vítr nevyháněl oheň z pece zpět a tak neznemoţňoval vypálení. Po vypálení za 4 aţ 6 hodin, aţ vápno v peci vychladlo se jezdilo „nasýpat“, to je vápno z pece ručně vybírat na „opálky“, a z těchto na připravené vozy nasýpat. Této práce se zúčastňovali rodinní příslušníci, včetně dospělých dětí. Pálilo se dle potřeby, nejčastěji před svátky a různými „hody“, i třeba 2 aţ 3x týdně. To se vápno i v noci, horké v rukavicích „nasýpalo“ a ihned odváţelo. Vápeníci vyjíţděli z domu kolem půlnoci, aby uţ časně zrána ve vzdálených obcích, v okolí Prostějova nebo Jevíčka, svůj výrobek voláním „vááápno, kupte“ a nebo „váápno - vááápinko“ nabízeli ke koupi. Ještě v prvém desetiletí, tohoto století vápno se prodávalo na mísy. miska 2 ½ l, poulčtvrt 5 l, měřička 25 l a věrtel 33 l. Z toho také vznikla vápenická písnička zapsaná prvním kronikářem: Kdyţ ten vápeník - kdyţ on klobouk ztratí, mírku dá na hlavu - pro něj se nevrátí a kdyţ ten vápeník - kdyţ on mirku ztratí, do klobouka měří - pro ni se nevrátí atd. Kladení i pálení se někteří vápeníci prováděli sami. Toto dělal výměnkář a nebo i hospodář, který měl mladé síly k rozvozu i prodeji vápna. Posledním „paličem“, který tuto práci vykonával jako své zaměstnání byl Flek Alois z č. 67 přízviskem „Lóza Jenofin“ a od naloţení a vypálení pece se platilo 20 Kč a celodenní stravu včetně svačin. Často si vyţádal mimořádný příspěvek na „čtvrťák“ Prostějovská, která mu velmi zpříjemňovala náladu. Jeho manţelka mu v práci vydatně pomáhala, a včas potřeby, ho i plně zastoupila. Z dalších událostí bych ještě uvedl: V červnu 1914 asi týden po provedení atentátu na následníka císařského trůnu, v Sarajevu, přeletěl nad naší obcí prvý eroplán. Letadlo se přihlásilo velkým hřmotem, nad lesy v koutech. Konečně jsme ho spatřili. Byl to dvouplošník, nevysoko letící, směrem na Rozstání, pravděpodobně do Brna. Další událostí byl přelet velké vzducholodě, nad obcí v r. 1923 v srpnu. Vzducholoď měla tvar doutníku, měla dvě loďky a letěla od jihu k severu, směr Rozstání, Ţďárná. Bylo jasné počasí a vzducholoď byla dlouho pozorovatelná aţ jako tečka se v dálavách ztratila. Časopisy pak oznámily, ţe vzducholodí letěla skupina vědců z Itálie s vedoucím „Nobile“ k severnímu pólu. Cíle vzducholoď sice dosáhla, severní pól přeletěla, ale v polárních krajích ztroskotala. Posádka, ve které byl i jeden čechoslovák profesor Bělohlávek, byla později letadly ze severských státu zachráněna. První rozhlasový přijímač, pouţíval Josef Hejč, rodák z čísla 82, který si to amatérským způsobem vyrobil asi v roce 1932 - 33. Byl jsem na baterky a poslech jen na sluchátka. Přes to tento vynález byl povaţován od starších lidí za malý zázrak. První rozhlasový přijímač si pořídil Teodor Kala, host. č. 24, závislý na anténě, upevněné na dvou vysokých tyčích asi ve vzdálenosti 20 m od sebe. V době kritických událostí historických v roce 1938 - 39, byly rozhlasové zprávy, napjatě poslouchány, vţdy hromadně, větším počtem občanů. V kronice na straně 257 z roku 1938 je záznam o neobyčejném přírodním zjevu „severní záře“. Byl to nádherný pohled, kdy celý obzor nad lesy od Houskovksé hájenky aţ do koutů, byl zbarven jasně růţovou září, která přecházela čím dál výše nad obzor do fialova a v zenitu byla zvolněna jako závoj, kterým probleskovala světla mnoha hvězd. Tento zjev „severní polární zář“ trval asi 2 hodiny, neměl pamětníka a také se dosud neopakoval. Povděčnými lidmi byl vykládán jako nějaké znamení a snad byl předzvěstí druhé světové krvavé války, která byla stejně uţ na obzoru. A za 14 měsíců bylo 15. 3. 1939, kdy nás brala pod ochranu, německá říše a okupací udělala z naší republiky „protektorát“. I příroda se tehdy stavěla proti vůli okupantům. 130

Teplota toho dne klesla hodně pod bod mrazu, severák přiháněl sněhové bouře, na silnicích se tvořily sněhové závoje a tak okupující „vermacht“ přebírala ochranu nás a naší vlasti. Obyvatelé byli vyzváni, aby zachovali klid a tak jen smutně se zlobou v srdcích přihlíţeli, jak i v tomto nepříznivém počasí v odpoledních hodinách, začaly od Hartmanic projíţdět motorizované jednotky německé armády směrem na Sloup. I v obci se některé zastavily a ve stávajících obchodech, u Hynštů a v konzumu, vykupovali potraviny, čokoládu, cukrovinky a jiné zboţí za, pro okupanty upravenou měnu 1 marka 10 Kč. Poslední strana! Končím se zápisy o práci, radostech, starostech, našich předků, a jiných událostech, které kronikáři nebyly zapsány. Domnívám se, ţe by bylo škoda, toto v zápisech vynechati. Prosím jen čtenáře, aby mně omluvili, bude - li jim něco nesrozumitelné. Ke spisování nemám potřebné vzdělání. Metoděj Hudec. Ţeleznice do Molenburku. Při hledání v archivech jsem objevil i tento záměr. K záměru vybudovat ţelezniční spojení Blansko- Vyškov došlo v období před 1. světovou válkou, kdy vznikly první tendence orientovat dráţní spojení ve směru na Vyškov. Byl to v prvé řadě tzv. projekt Dráhy Moravského krasu: Rájec-Sloup-Housko- Molenburk.. Návrh byl podán Okresnímu úřadu v Boskovicích před první světovou válkou. Prosazovali ji především lidé se zájmy o výzkum a vyuţití severní části Moravského krasu: hoteliér J. Broušek s MUDr. H. Langrem ze Sloupu a poslanec J. Šamalík z Ostrova. Jejich zájmy, s nimiţ usilovali o zřízení této trati, byly spíše komerční. Na základě jejich ţádosti bylo uděleno ministerstvem ţeleznic povolení o provedení předběţných technických prací. Projekt ţelezniční dráhy byl zadán c.k. stavebnímu radovi Dr. A. Samojedovi, který jej dokončil v lednu 1914.Trasa dráhy navazovala na zmíněnou ţelezniční trať Brno- Česká Třebová ve stanici Rájec. První zastávkou byl Holešín, odtud stoupala ke společné zastávce mezi Petrovicemi a Ţďárem, z další zastávky ve Sloupě vedla údolím potoka Luhy přes Housko do cílové stanice Molenburk, čímţ se přiblíţila k hranici okresu Vyškov. Zvaţována byla i moţnost prodlouţit tuto trať ve směru na Prostějov a Přerov (přes Vyškov) a z Rájce pak přes Černou Horu do Tišnova. Délka trati Rájec-Molenburk činila 20 km a překonávala poměrně značné převýšení 300 m. Plánované vybavení této trati počítalo se dvěma parními lokomotivami, třemi osobními, jedním poštovním a pěti nákladními vozy, coţ znamená, ţe se počítalo s vyuţitím hospodářským i turistickým. Další práce na realizaci tohoto projektu byly zastaveny v důsledku vypuknutí první světové války. Škoda, ţe první světová válka, která připravila o ţivot i mnoho molenburských občanů, zastavila i budování ţelezniční tratě do Molenburku. Nebýt toho, tak dnes by jistě Molenburk vypadal zcela jinak. Při příjezdu domů bychom slyšeli průvodčího: konečnááá...... Molenburk vystupovat !!!!!!!! 131

Krátce závěrem. Tato kronika končí zápisem posledního kronikáře pana Metoděje Hudce rokem 1939, kdy nás zabrali okupanti. Byla to těţká doba a psát nějakou kroniku té doby a psát ji pravdivě bylo zcela nemoţné. Byly časté prohlídky a kaţdá maličkost, která se Němcům nelíbila, byla trestána a to přísně trestána i smrtí. Prvně jsem zvaţoval o zveřejnění naší kroniky v roce 2005, kdy jsem také začal s mým rodokmenem. Někteří rodáci se na mne obraceli a chtěli zjistit něco o svých předcích narozených v Molenburku a také o tom, jak to dříve v Molenburku bylo po jeho zaloţení. Tak jsem se rozhodl v roce 2006 digitalizovat naši molenburskou kroniku. Uvedl jsem to na internetu a byl o to dosti velký zájem. Tenkrát to přivítalo i vedení obce a dostal jsem za to odměnu. Chtěl jsem to dělat, ale, jak se říká zadarmo a tak patřičnou odměnu jsem věnoval Mateřské a Základní škole. Blíţilo se 290 výročí zaloţení naší obce a tak jsem se rozhodl, ţe naši kroniku vydám v kniţní podobě. Moji přátelé mi přislíbili pomoc, kterou také splnili. Hodně mně při psaní a radami zvláště RNDR Tonar pomohli. Tak se zrodila Kronika obce Molenburské, doplněna o historii našeho kostela a dokonce i vzpomínkami našich rodáků i jejich potomků. Je to obsáhlá kniha, vydaná na fotografickém papíře ale byla dosti drahá. Podařilo se mi vyuţít nabídky sníţené ceny, ale přesto byla kniha ještě drahá. Přesto si jí koupilo několik našich občanů, ale více potomků našich rodáků. Nestačil jsem všechna poţadavky pokrýt, i kdyţ kniha nyní stála 2.700 Kč, ale podklady pro objednání se mi jiţ z mého počítače hodně vymazaly. Takţe nyní, kdy důsledkem mých nemocí ţiji jiţ, jak jsem napsal strastiplný ţivot, tak jsem postupně připravil první část naší „Kroniky obce Molenburské“ doplnil obrázky a zpracoval do formy, kde si ji mohou všichni, kdo mají zájem alespoň přečíst. V kniţní podobě mám ještě tři díly naší kroniky. Na ty zpracovat do této formy zatím nemám dostatek sil. Jsem rád, ţe naše obec vzkvétá, staví se nové krásné domy a to je znamení, ţe se lidem v naší obci líbí. Antonín Jirušek. 132

133