Acteurs de l'économie No 127

V e l k é f i l m o v éfestivalové echo 2015

PRAHA BOSKOVICE BRNO ČESKÉ BUDĚJOVICE DĚČÍN CHOMUTOV JABLONEC NAD NISOU JIČÍN JIHLAVA KARLOVY VARY LITOMĚŘICE LITVÍNOV MARIÁNSKÉ LÁZNĚ OSTRAVA PLZEŇ ZLÍN BRATISLAVA BANSKÁ BYSTRICA BANSKÁ ŠTIAVNICA BYTČA KOŠICE KREMNICA KRUPINA LIPTOVSKÝ MIKULÁŠ MARTIN NITRA NOVÉ MESTO NAD VÁHOM PIEŠŤANY POPRAD PREŠOV RIMAVSKÁ SOBOTA SEREĎ SPIŠSKÁ NOVÁ VES TRENČÍN TRNAVA VRANOV NAD TOPĽOU ŽILINA KONCEPT BE2CAN: Ivan Hronec KONCEPT KATALOGU: Vítek Schmarc, Aleš Stuchlý AUTOŘI TEXTŮ: Ivan Hronec, Vítek Schmarc, Aleš Stuchlý, Adrián Žiška SPOLUPRACOVALI: Jaro Bedri, Tomáš Daneček, Jitka Doležilová, Lidka Drahošová, Rado Ďurica, Lucia Gertli, Jano Granec, Miya Hashimoto, Anika Homolová, Silvia Hroncová,Zuzana Hromcová, Margareta Klimačková, Dagmar Krepopová, Helena Schubertová, Iva Žáková, Adrián Žiška, Tomáš Žondra TRAILER BE2CAN: Dominik Hronec GRAFICKÝ DESIGN: Matej Špánik GRAFICKÁ ÚPRAVA: Waldemar Švábenský PŘEKLAD: Hilda Hearne FOTOGRAFIE: Archív Film Europe Media Company Katalog BE2CAN 2015 vydala Film Europe Media Company © 2015 Catalogue BE2CAN 2015 was published by Film Europe Media Company © 2015

BE2CANIVAN HRONECPREZIDENT / PRESIDENT FILM EUROPE MEDIA COMPANYÚVODNÍ SLOVO INTRODUCTORY WORDNa světě existuje více než tři tisíce filmových festivalů. Patnáct má sta- There are more than three thousand film festivals worldwide. Fifteen oftus „áčka“, ale pouze tři festivaly – ty v Berlíně, Benátkách a Cannes – them have “A” status, yet only three – Berlin, Venice and Cannes – reallyjsou těmi nejlepšími. Kdybyste během roku stihli zhlédnout jen zhruba count. If you managed within a year to watch just the approximately six-těch šedesát snímků z  jejich hlavních soutěží, viděli byste až na pár ty pictures from their main competitions, you would, with a few excepti-výjimek špičku světové kinematografie. ons, see the pinnacle of global cinema.Be2Can je výběrovým echem těchto tří festivalů. A zároveň „vyhleda- Be2Can is a selection echoing these three festivals. At the same time, itvačem“, který přináší kulturní veřejnosti tak důležitý referenční bod. serves as a “search engine”, thus providing film-lovers with an importantDivák Be2Can dokáže porovnávat. Každý český i slovenský film či festi- reference point. The Be2Can viewer can thus compare. And every Czechval tu může nalézt svého mentora. and Slovak film may find its mentor at the festival.Naše dramaturgie tak připomíná spíše práci sběratele než kurátora, Our programming is more reminiscent of the work of a  collector thanprotože dobrovolnými kurátory Be2Can jsou vlastně ředitelé „našich“ a  curator, as the directors of “our” festivals  – Dieter Kosslick, Thierryfestivalů – Dieter Kosslick, Thierry Fremaux, Antonio Barbera. Fremaux, Antonio Barbera – are actually B2Can’s voluntary curators.Přesto si některé z  nabízených snímků troufáme dramaturgicky zvý- Nonetheless, we have dared to dramaturgically highlight some of theraznit zařazením do Hlavní premiérová selekce Be2Can. Z našeho films on the menu by including them in the main selection of B2Can. Inpohledu ztělesňují výjimečnou autorskou vizi, pozoruhodnou práci our opinion, they represent an exceptional, original vision, remarkables žánrovými pravidly či ukazují možný směr, kterým by se festivalové work with genre rules or indicate the trend that may be taken by festivalfilmy mohly v  následujících letech ubírat. Filmy z  hlavní selekce tak films over the next few years. In our search engine, the films from theřadíme v našem search enginu nejvýše – jako nejrelevantnější. main selection, the most relevant, are classified at the top.Be2Can nechce být jen přehlídkou, která filmy promítá divákům. Chce Be2Can does not only aim to be a festival screening films to the audien-otevírat diskusi. O nových tématech, která hýbou velkou festivalovou ce. It strives to open discussions. About new themes that stir the greattrojkou. O struktuře a charakteru festivalů. O inspirativnosti pro české three festivals. About the structure and character of festivals. About in-i slovenské tvůrce. O kritériích výběru těch, kteří „jen“ soutěží a kteří spiration for Czech and Slovak creators. About the criteria for selectingsi nakonec odnášejí ceny. Což nás přivádí k letošní novince – esejistic- those who “only” compete and those who ultimately receive awards. Andké části katalogu Be2Can focus. Právě zde vám představíme to, co nás this leads us to this year’s novelty – the essayist section of the catalogue,zaujalo a  co výrazně definuje ráz letošního ročníku. Be2Can není jen Be2Can Focus, which presents that which has most intrigued us andpříležitostí filmy divácky vnímat, ale i kriticky reflektovat. that what has markedly defined the nature of this year’s edition. Be2Can affords its visitors the opportunity not only to perceive the films but alsoDalší letošní novinkou je, že část filmů, které patří do Be2Can portfo- reflect on them critically.lia (a tím i našeho katalogu), bude mít premiéru na jiných festivalech.Be2Can se tak stává celoročním konceptem, velkým třeskem špičko- Another new aspect this year is that some of the films that are part ofvých filmů s  otevřeným přístupem k  interpretaci a  distribuci nejen the Be2Can portfolio (and thus our catalogue as well) will be premieredv kinech, ale i na partnerských festivalech, VOD, DVD a TV platformách. at other festivals. As a result, Be2Can has become a perennial concept, a big bang of top-notch films, offering open access to screening and dis-Nebojme se tedy říkat (a  zároveň poslouchat), že Be2Can je velkým tribution not only at cinemas but also within partner festivals, VOD, DVDfestivalovým echem, důvěryhodným „search enginem“, kritickým edi- and TV platforms.torem těch nejlepších filmů z nejlepších festivalů a svým komplexnímdistribučním konceptem jistě víc než jen český a slovenský unikát. Let us then not be afraid to say that Be2Can is a  great festival echo, a trustworthy search engine, a critical editor of the best films from theVítejte v Be2Can 2. 0. best festivals and, owing to its comprehensive distribution concept, cer- tainly more than a unique Czech and Slovak phenomenon. Welcome to Be2Can 2. 0. 3

BE2CAN MANIFESTManifest Be2CanObjektivní dramaturgie Distribuční oblakPokud se film objeví v hlavní soutěži Berlinále, Benátek nebo Be2Can není tradičním festivalem s  jednotou místa a  času.Cannes, patří do portfolia Be2Can. Když se v některé z vedlej- Jeho distribuční oblak se ve stejném čase rozprostře nad něko-ších soutěží objeví kvalitní film, zahrajeme ho, ale základ bude lika kiny, VOD a DVD platformami i chytrými televizemi. Hod-vždy tvořit soutěž hlavní. Neznamená to, že se o kvalitě filmů nota Be2Can spočívá nejen v samotných filmech, ale i v inova-nemá diskutovat  – naopak! Ale pokud film splní tento para­ tivním, komplexním a  systematickém distribučním modelu,metr, do nabídky Be2Can bez debat patří. který se stává možná jedinou funkční alternativou distribuce artového filmu.Oči doširoka otevřenéVelcí tvůrci se v hlavních soutěžích neobjevují z čistého nebe. Mimo tradiční kinoprostorCílem Be2Can je tak pozorně evidovat dění nejen mimo hlavní Be2Can bude experimentovat s  novými distribučními plat-sekce „velké trojky“, ale i na ostatních výrazných evropských formami, ale také s prostorem, v němž publikum film sledu-festivalech. I když se neobjeví v portfoliu Be2Can, budeme se je. Multiplexy zřejmě nejsou cestou, ale sociální/veřejný/sou-je vždy snažit zohledňovat při vytváření kontextu k našim ti- kromý prostor přeměněný na projekční prostor ano. Divadla,tulům. haly, stanice, muzea, parky, galerie, lesy, jezera, byty… to jsou naše potenciální nová kina.Artefaktem je filmBe2Can se koncentruje především na filmy, nikoli primárně Kultura sdílení a recyklovánína jejich tvůrce. Autorovu poetiku a styl ctíme jako podstatný Be2Can spolupracuje s festivaly, kiny, VOD a televizními plat-kontext pro interpretace a  vždy do něj budeme dílo pečlivě formami, ale také s týmy odborníků a cinefilů. Budeme rádi,zasazovat. Zároveň ale uznáváme, že dílo autorovi plně ne- když naši partneři přeberou koncept Be2Can jako celek, alepatří. Jakmile ho vytvoří, začíná interpretační potenciál díla též uvítáme, když budou sdílet jen jeho část. Skupinu filmůžít svým vlastním životem, který prostor pro autorův postoj nebo jediný titul, který zasadí do vlastních tvůrčích koncepcía charakter spíše zužuje. Delegacím k jednotlivým filmům se a využijí tak jeho energii, kterou jsme optikou Be2Can nevidělinevyhýbáme, ale bude jich méně. A nebudou tu žádné padlé nebo nedokázali plně zúročit. Be2Can chce být velkým třes-hvězdy. kem, který uvolňuje filmy do dalších prostorů.Demokracie filmového prostoru Ekonomická nezávislostNediskutuje se o tom, zda film s parametrem Be2Can poběží Ekonomika Be2Can se opírá o  komplexní distribuční a  eko-v rámci Be2Can. Ale diskutuje se o jeho kvalitě, inovativnosti nomický model, nejen o  státní dotace nebo nepřirozené ko-a přínosu. Be2Can otevírá prostor pro kritickou diskusi o fil- merční sponzory. Fair platbou za Be2Can filmy podporujetemech. Kritik, kterému se Be2Can film nelíbí, není nepřítel, ale nezávislost tvůrců i organizátorů. Ať už cokoli zafinancuje státvítaný partner v debatě. či sponzor, nikdy to není zadarmo.Bez alibi Pevná poziceBe2Can však zároveň nechce být přehlídkou „opuštěných Be2Can je nejlepší filmový „search engine“ pro všechny, kteříostrovů“. Filmy, které vybíráme, se snažíme propojovat do chtějí vědět rychle a přehledně, jaký je současný stav světovétematických celků a  našim divákům nabízet různé možné artové kinematografie. V  tomto smyslu je Be2Can mentoremklíče k  výkladu a  pochopení toho, co je předchází/následuje. dalších filmů a festivalů.Nechceme, aby publikum naše volby bezvýhradně uznávalo.Vítáme pochyby, kontroverze, záludné otázky. Jsme připrave- Be2Can týmni je klást i hledat na ně odpovědi.Bez populismuBe2Can přijímá fakt, že naše filmy nejsou pro každého. Komu-nikaci tak cílíme na ty, kteří vědí, co chtějí a proč to chtějí.4

BE2CAN MANIFESTOBe2Can ManifestoObjective programming No pandering to popular tasteIf a film appears in the main competition in Berlin, Venice Be2Can accepts the fact that our films are not for everyone.or Cannes, it belongs to the Be2Can portfolio. When a high- Accordingly, we target our communication at those who knowquality film appears in one of the subsidiary competitions, we what they want and why they want it.will screen it, yet the main competitions will always serve asthe basis of our menu. This does not mean that the quality of Distribution cloudfilms should not be discussed – with the very opposite being Be2Can is not a traditional festival with a unity of place andthe case! Yet if a film does satisfy this parameter, it will indis- time. Its distribution cloud concurrently spreads above sever-putably be included in the Be2Can programme. al cinemas, VOD and DVD platforms, and smart television. The value of Be2Can rests not only in the films themselves but alsoEyes wide open in an innovative, comprehensive and systematic distributionGreat creators do not appear in main competitions out of the model, which may well become the one and only functionalblue. Be2Can thus aims to closely observe that which happens alternative to art film distribution.not only beyond the main sections of the “Big Three”, but alsoat other distinctive European festivals. And even if they do not Beyond the traditional cinema spaceappear in the Be2Can portfolio, we will always strive to take Be2Can will experiment with new distribution platforms, asthem into consideration when creating the context for our ti- well as the space in which the audience watch films. Not mul-tles. tiplexes but the social/public/private spaces transformed into screening venues are the direction to take. Theatres, halls,Artefacts are the films railway stations, museums, parks, galleries, forests, lakes,Be2Can above all focuses on the films themselves, not primar- apartments… these are our potential new cinemas.ily on their makers. We respect the creators’ poetics and styleas the essential context for interpretation, into which we will A culture of sharing and recyclingalways carefully put the work. At the same time, however, we Be2Can co-operates with festivals, cinemas, VOD and TV plat-acknowledge that works are not fully in the possession of their forms, as well as teams of specialists and cinephiles. We willmakers. Once they have conceived them, the works’ interpre- be pleased if our partners take over the Be2Can concept as atational potentials start living their own lives, thus rather nar- whole, but we will also welcome their sharing just a part ofrowing the space for the creators’ approach and character. We it. A group of films or merely a single title, which they woulddo not eschew delegations for individual films, but their num- include in their own creative conceptions, thus making use ofber will be lower. And we will not involve any fallen stars. the energy, which we did not see through the lens of Be2Can or were not able to exploit to the full. Be2Can aims to be a BigDemocracy of the film space Bang releasing films into other spaces.Discussions are not conducted about whether a film fulfill-ing the Be2Can parameters will be presented within Be2Can. Economic independenceWhat is discussed is the film’s quality, innovativeness and con- The economics of Be2Can is based on a comprehensive distri-tribution. Be2Can opens space for critical discussions about bution and economic model; it is not only dependent on gov-films. Critics who do not like a Be2Can film are not enemies ernment subsidies or unnatural corporate sponsors. By payingbut welcome partners in the debate. a fair price for Be2Can films, you support the independence of both the creators and the organisers. Whatever the stateNo alibis or sponsors finance, they always require something in return.On the other hand, Be2Can does not wish to be a festival of“desert islands”. We strive to interconnect the films we select Firm positioninto thematic wholes and offer our audience various possible Be2Can is the best film “search engine” for all those who wouldclues for interpretation and comprehension of that which pre- like to come to know quickly and orientate themselves withincedes/ensues. We do not want the audience to approve our se- the current state of global art cinema. In this sense, Be2Can islections without reservation. We welcome doubts, controver- a mentor of other films and festivals.sies, tricky questions. We are ready to raise questions and seekanswers to them alike. The Be2Can team 5

Be2Can FocusBe2Can FocusPevnosti Benátky,Berlín a CannesBe2Can je výběrová filmová přehlídka, jejíž dramaturgie se ko, proměněné na několik dní v roce v ušlechtilé filmové terá-odvíjí od dramaturgie tří významných „áčkových“ festivalů. rium plné vzácných exemplářů, má díky provázané soutěžníAčkoli to samo o  sobě značí respekt, který pociťujeme k  vol- struktuře a letité tradici schopnost přitáhnout téměř všechnybám programových ředitelů Berlinále, Benátek a  Cannes, významné tituly a osobnosti, které v branži „něco znamenají“.neznamená to, že chceme být platformou, která neproblema- Hlavní soutěž se opírá o systém „abonnés“, tedy jakýchsi od-ticky přejímá volby těch druhých. Úkolem Be2Can není jen chovanců, tvůrců, jejichž kariéru festival pomáhal startovatshrnout významné tituly velké trojky, ale také nabídnout pro- v  některé z  „vedlejších“ sekcí (Cinéfondation, Quinzaine desstor pro reflexi současné podoby těchto festivalů, specifik je- réalisateurs), nebo které dlouhodobě sleduje a protežuje.jich dramaturgie, struktury soutěží a v neposlední řadě reflexi Jak lehce škodolibě poznamenávají insideři, v  současnosti jeproměn, které na festivalovém okruhu probíhají pod vlivem tento výběr důvěrným obtiskem vkusu „dirigenta“ Thierry-globálních změn v modelu filmové distribuce. ho ­Fremauxe. Hlavní soutěž, opřená z  velké části o  prověře-Pokud bychom vyšli z  tradičního rozložení sil velké trojky, ná jména, tudíž sledování dynamického vývoje na poli arto-mohli bychom své jednotlivé „zdroje“ charakterizovat zhru- vého filmu přenechává především sekci Un Certain ­Regard.ba následovně: Benátky, které ještě nedávno bojovaly s  Ca- Ta v souladu s lehkou slovní hříčkou – francouzsky jde v pře-nnes o největší festivalový „glamour“, se přeci jen pod vlivem kladu o „Jistý pohled“, ale v angličtině s předponou „un-“ můžestoupající prestiže další velké podzimní akce v Torontu (TIFF) ironicky znamenat též „nejistý“ – naplňuje ambice kombino-ocitají v poněkud nevýhodné pozici. Přesto jejich oficiální sou- vat výběrovější snímky prověřených tvůrců s novými, dravý-těžní selekce dokáže v kulise romantického města s vodními mi a překvapivými vizemi.kanály oceňovat pozoruhodné, významné a svébytné režisér- Navzdory nespornému renomé festivalu, významu ­Zlaté pal-ské osobnosti světové kinematografie. my, obrovskému marketu a sebevědomé prezentaci se vynořu-Berlín se v  trojlístku může pochlubit pověstí nejliberálnější- jí otázky, se kterými se Cannes i další festivaly musí vypořádat;ho festivalu. Pečlivá práce s  talenty, důraz na filmy s  výraz- nástup nových globálních hráčů, kteří disponují obrovskýmným sociopolitickým přesahem, méně lesku, více neokázalosti kapitálem a  novými distribučními kanály (­Netflix, Google),–  a  oceňované snímky, které povětšinou neosloví oscarovou trend posouvat pojetí festivalu od akce vázané ke konkrétní-akademii a  mainstreamové publikum, ale na festivalovém mu místu k virtuálnějšímu, nomádskému modelu, liberalizaceokruhu představují podnětný a  „robustní“ materiál. Berlín- filmového trhu ve smyslu bezprostředního kontaktu mezi zá-ští vítězové možná nemají takový potenciál globálně zářit, stupci publika a  tvůrce, to všechno klade před zapouzdřenýale v rámci artového filmu mají neoddiskutovatelnou váhu. a elitářský model červeného koberce, honosného sálu a místaShrnout v  několika krátkých větách festival v  Cannes je ne- privilegovaných „zón pro zvané“ velkou výzvu, kterou nenívděčná práce. Budeme oscilovat kolem výrazných vnějško- možné ignorovat. Bude filmový festival „­ Titanicem pro zva-vých rysů, které britský deník Guardian přiléhavě (a nepřelo- né“, nebo bude muset redefinovat své základy a hledat novéžitelně) shrnul jako „the swanky Cote d’Azur schmoozathon“. formy komunikace s publikem i tvůrcem?Honosný svátek filmu na Azurovém pobřeží je okázale pre- Be2Can však váze jmen i cen stále věří, byť i náš distribučnízentován jako antiteze Hollywoodu, je v lecčems velmi elitář- model kráčí k  divákům jinou než konzervativní cestou. Vý-ský, uzavřený a  „autokratický“. Rostoucí vliv programovéhoředitele Thierryho Fremauxe, teritoriální předvídatelnost (dů-raz na francouzský a italský film), selektivnost (ignorování ce-lých segmentů současné kinematografie), významný filmovýmarket – to všechno utváří výjimečnost festivalu, který JakubFelcman ve svých každoročních detailních analýzách v časo-pise Cinepur trefně opsal metaforou pevnosti, která se bránínájezdu barbarů.Festival v Cannes ztělesňuje hodnotu a patos kladený na nároč-ný, umělecký film, zároveň neustále vykračuje po červenémkoberci vstříc mediální pozornosti a hvězdné pompě. Letovis-6

běr  z  letošního Berlinále a  Cannes a  loňských Benátek za- Be2Can Focusstupuje velmi vítanou diverzitu přístupů a  pohledů. Jsou tunekompromisní a dravé mladé projekty (Saulův syn z Cannes, 7Victoria z  Berlína). Jsou tu filmy, které jako by prezentovalyfilozofii festivalů v  kostce  – kultivovaný a  tematicky aktuál-ní držitel Zlaté palmy Dheepan Jacquese Audiarda, podvratnýfilm-nefilm Džafara Panahího Taxi Teherán, který si ne-jen svým chytrým bojem s  íránskou cenzurou vydobyl na­Berlinále Zlatého medvěda. Benátky, které poslední roky oce-ňují znamenité filmy prověřených tvůrců se svéráznou poeti-kou, vyzdvihly na vrchol poslední film mistra stylizovanýchpláten a  existenční marnosti Roye Anderssona Holub, kterýseděl na větvi a rozmýšlel o životě.Můžeme vést diskuse o  tom, do jaké míry se švédský auteurAndersson spíše vyčerpal a nespravedlivě uzmul hlavní cenupřekvapivě svěžímu „návratu“ Andreje Končalovského a jehoBílým nocím pošťáka Alexeje Trjapicyna. Do jaké míry sehráváv případě Panahího roli osobní příběh zápolení s mocí, nebozda ocenění Dheepana není dílem významné „francouzskélobby“ a zadání ocenit film s přesahovým aktuálním tématem.Ale bez debat jde o filmy, které mají váhu. Sympatie dramatur-gického týmu Be2Can stojí z velké části na straně jiných oce-něných filmů – obdivujeme inovativní jazyk debutanta LászlóNemese (Saulův syn), velkolepá aranžmá a  meditativní tónChou Siao-siena (Assassin), nepříjemný, nepřístupný a klinic-ký mexický Chronic Michela Franca.Festivalová diverzita ale přeje i  vysloveně diváckým sním-kům. Milostné drama Maïwenn Můj král okouzlí otevřeností,bezprostředností a magnetickým Vincentem ­Casselem v hlav-ní roli, mistr niterných výpovědí Nanni Moretti potěší milov-níky lehkého italského sentimentu svým snímkem Mia Mad-re. Drsný australský samorost Justin Kurzel zase Macbethempodnětně fúzuje klasickou látku, živelný filmový jazyk a velkéhvězdy, zcela odevzdané svým rolím. Hirokazu Kore-eda sipodmaní Naší malou sestrou ty, kteří filmu naslouchají jakoztišené lyrické skladbě plné subtilních vrstev a nenápadnýchnálad.Různorodost, inovativnost, výrazné autorské poetiky. Přivšech problémech, kterým tradiční model filmového festiva-lu čelí, jsou právě Benátky, Berlín a Cannes stále ztělesněnímtoho, co náročnější a vzdělanější filmový divák na plátně/obra-zovce hledá. A Be2Can je prostorem vyhrazeným pro setkání. Vít Schmarc

Be2Can FocusBe2Can FocusThe Venice, Berlinand Cannes bastionsBe2Can is a selective film festival whose programme un- maux, the predictability of the territorial emphasis (on Frenchwinds from the programmes of the three major “A” festivals. and Italian motion pictures), the selectiveness (ignoring entireEven though this alone shows the respect we have for the choic- swathes of current cinema), the prominent film market – alles made by the programme directors of the Berlin, Venice and these aspects form the exceptionality of the festival, which JakubCannes festivals, it does not mean that we aim to be a platform Felcman in his thorough annual analyses in Cinepur magazineunquestioningly taking up the selections of others. The objec- fittingly defined using the metaphor of a fortress defending itselftive of Be2Can is not only to compile significant titles screened against marauding barbarians.within the Big Three but also to afford space for reflecting on The Cannes festival embodies the value and pathos placed onthe current form of these festivals, the specificities of their pro- challenging, art film, at the same time continuing to walk ongrammes, the structure of their competitions and, last but not the red carpet towards the media attention and stellar pomp.least, for reflecting the transformations taking place within the Owing to the festival’s competition structure and long tradition,festival circuit itself under the impact of the global changes in the French Riviera resort city, for a few days a year transfiguredthe film distribution model. into a noble film terrarium replete with precious specimens, isIf we were to accrue from the traditional distribution of powers able to attract virtually all significant titles and figures “mean-of the Big Three, we could roughly characterise our individual ing something” in the industry. The main competition is based“sources” as follows: the Venice festival, which until recently on a system of “abonnés”, protégés, creators whose career thefought with Cannes for gaining the greatest glamour, has as a festival helped nurture and duly kick-started in one of its “sub-result of the rising prestige of another major autumn event, in sidiary” sections (Cinéfondation, Quinzaine des réalisateurs), orToronto (TIFF), found itself in a rather disadvantageous posi- whom it has observed and backed up over the long-term.tion. None the less, against the backdrop of the romantic city As the insiders have slightly maliciously pointed out, this selec-intersected by canals the official competition selection is capa- tion has recently become an intimate reflection of the taste ofble of appraising remarkable, exciting and singular directors of the “conductor” himself, Thierry Fremaux. Consequently, theglobal film. main competition at Cannes, largely bearing on tried-and-testedFor its part, the Berlinale can boast of having the reputation of names, has relinquished the monitoring of the dynamic develop-the most liberal of the three festivals. Through work with tal- ment of art film above all to the “Un Certain Regard” section. Inented artists, emphasis placed on films with a great socio-politi- compliance with the slight pun in the title, indicating a differentcal outreach, less glamour, more modesty – and awarding films meaning in French and English, it fulfils the ambition of com-that for the most part do not enthral the Oscar academy and bining selected films by established creators with new, go-aheadthe mainstream audience but represent an inspiring and robust and striking visions.material within the festival circuit. The Berlinale prize-winners The festival’s undeniable renown, the sheer prestige of themay not possess a great potential to dazzle globally, yet they are Palme d’Or, the gigantic market and self-confident presentationof indisputable significance within the domain of art film. notwithstanding, there have emerged issues which Cannes andEncapsulating the Cannes festival in a few brief sentences is an other festivals will have to square up to. The accession of newonerous task. We will oscillate around its distinct superficial global players possessing immense capital, the new distributionfeatures, which the British daily The Guardian appositely epito- channels (Netflix, Google), the trend to shift the festival’s concep-mised as “the swanky Cote d’Azur schmoozathon”. The Cannes tion from an event bound to a specific place to a more virtual,film feast, ostentatiously flaunted as the very antithesis of nomadic model, as well as the liberalisation of the film marketH­ ollywood, is in many a respect extremely elitist, reclusive andautocratic. The growing influence of its director, Thierry Fre-8

Be2Can Focusin the sense of direct contact between the representatives of the the role was played by his personal struggle with the Teheranaudience and the creators, place before the encased and elitistmodel of the red carpet, spectacular hall and the privileged “VIP establishment, and whether Dheepan received the award owingzones” a great challenge that simply cannot be ignored. Will thefilm festival become the Titanic for the invited, or will it have to to the intervention of the powerful “French lobby” and the taskredefine its foundations and seek new forms of communicationwith the audience and the creators? of appraising a film with a transcendental theme. Yet withoutBe2Can, however, still believes in the weight of names andawards, even though our distribution model treads towards the question they are films possessing weight. The Be2Can program-spectators, taking a route other than conservative. Our selec-tion from this year’s Berlinale and Cannes and last year’s Venice ming team largely sides with other award-winning films – wefestivals represents a very welcome diversity of approaches andviews. It includes uncompromising and ambitious young pro- admire the innovative language of the debutant Lászlo Nemesjects (Son of Saul from Cannes, Victoria from Berlin). It containsfilms that would seem to present the three festivals’ philoso- (Son of Saul), the grandiose arrangement and meditative tonephies in a nutshell – the cultivated and topical Palme d’Or win-ner Dhepaan by Jacques Audiard; the subversive non-film Taxi of Hou Hsiao-Hsien (The Assassin), as well as Michel Franco’sby Jafar Panahi, whose adroit fight against the Iranian censorsearned him the Golden Bear at the Berlinale. The Venice festi- unpleasant, impenetrable and clinical Mexican movie Chronic.val, which in recent years has awarded superlative films by dis-tinguished directors gifted with singular poetics, bestowed the As diverse as our festival is, it provides scope to definitely au-Golden Lion upon the latest film by the master of stylisation andhuman vanity Roy Andersson, A Pigeon Sat on a Branch Reflect- dience-friendly films too. Maïwenn’s love drama Mon roi, star-ing on Existence.We can conduct discussions about to what extent the Swedish ring the magnetic Vincent Cassel, enthrals with its opennessauteur Andersson has rather run out of steam and undeservedlybagged the main award instead of Andrei Konchalovsky and his and directness; the master of inner statements Nanni Morettisurprisingly nimble “comeback” The Postman’s White Nights.We can indeed speculate as to what degree in the case of Panahi will delight the fans of light Italian sentiment with his feature Mia Madre. In his adaptation of Macbeth, the rugged Austral- ian maverick Justin Kurzel provocatively blends the classical subject matter, an unrestrained film idiom and big stars, to- tally dedicated to their roles. With Our Little Sister, Hirokazu Koreeda will certainly captivate those who listen to film as a  softened lyrical composition fraught with subtle layers and discreet moods. Heterogeneity, innovativeness, bold creative poetics. Despite all the problems the traditional film festival model is currently facing, the Venice, Berlin and Cannes festivals still embody that which the more demanding and more educated audience seek to see on the screen. And Be2Can is a space allocated for e­ ncounters. Vít Schmarc 9

Be2Can FocusBe2Can FocusDebutyvelké trojkyPokud byl letos v soutěžní sekci festivalu v Cannes jeden sní- lův syn skrze částečnou apatii hlavní postavy, pro niž jsou dra-mek, který na sebe od první chvíle strhával pozornost a budil konické výjevy z továrny na smrt už jen ambientem všedníhovášnivé debaty, byl to bezesporu debut László Nemese Saulův dne, narušuje v divákovi vypěstované obranné mechanismy.syn (Saul fia). Nešlo jen o civilní způsob, kterým se na červe- Velikost Nemesova filmu nespočívá jen ve faktu, jaké téma siném koberci a v ostře sledovaných rozhovorech prezentovali zvolil a  jak suverénně film působí. Spočívá v  odvaze nesou-mladý maďarský režisér a  představitel hlavní role, nonkon- hlas s  tradicí nejen adresně pojmenovat, ale též nabídnoutformní básník Géza Röhrig. Být přítomen na první novinářské „náhradní“ kód zobrazení historie. Saulův syn tak představo-projekci Saulova syna v  sále Bazin znamenalo zažívat inten- val ojedinělý jev, kdy se první film dostane do hlavní soutěžezivní pocit, že se vám přímo před očima v reálném čase píší Cannes (v  posledních pěti letech se to krom Nemese podaři-filmové dějiny. lo už jen třem dalším filmařům), přinese inovativní přístupNemes převrátil zažité konvence – zatímco pro starší generace a zároveň si odnese jednu z hlavních cen. Zisk „stříbra“, Velkéfilmařů bylo vyprávění o holocaustu především prostředkem ceny poroty, byl průlomem i pro v hlavní soutěži dosud neo-zdůraznění nezlomné lidské vůle a oslavou schopnosti přežít, ceněnou maďarskou kinematografii, jejímž důstojným pokra-mladý maďarský tvůrce zrealizoval to, co před ním formulo- čovatelem Nemes je. Bývalý asistent Bély Tarra si v sobě ucho-val třeba filozof Slavoj Žižek. Měnit šoa v dojemné melodrama vává nekompromisní odvahu skrze trmácení jedince nazřítje devalvací tématu, jeho „falšováním“. Zmrtvěním a obráce- kosmickou tíži údělu člověka, zároveň zastupuje mistrovstvíním na prázdný monument. „Nemyslím si, že A­ uschwitz a vy- maďarských filmařů v originálním a přesně uváženém využitíhlazení evropských Židů bylo doménou přežití. Bylo doménou expresivní filmové formy, která ale v jeho podání působí velmismrti. A  způsobu, jakým Evropa zabila sama sebe. Spáchala moderně a kineticky.sebevraždu,“ prohlásil nekompromisně Nemes v jednom roz- Nemesova cesta do hlavní soutěže Cannes je důkazem indi-hovoru. viduální houževnatosti tvůrce, který se experimentovánímKonflikt filmařských pohledů na traumatickou minulost pro s  krátkými filmy propracoval k  svébytnému rukopisu, aleněj není jen záležitostí rozdílných uměleckých východisek, též ukázkou, jak podstatný je pro zralý debut čas a podpora.ale i střetem generačním: „Tato generace a generace nadchá- Dlouhé měsíce příprav scénáře pomáhal režisérovi a  jehozející potřebují vizuálně zakusit koncentrační tábor tady a teď, spolupracovnici Claře Royer financovat canneský programpohledem, který se váže k jediné postavě.“ Saulův syn tak vy- C­ inéfondation (založený v  roce 1998), jehož cílem je podpo-stupuje v příkré opozici vůči svrchovanému vypravěči, jaké- rovat filmaře, kteří pracují na prvním či druhém snímku.ho známe např. ze Schindlerova seznamu Stevena ­Spielberga. Tzv. rezidentura však nebyla pro Nemese garancí snadnéhoD­ ivák je namísto panoramatického a  kontextuálního pohle- dokončení projektu. Financování Saulova syna odmítl jakdu na minulost uvězněn v  klaustrofobicky zúženém prosto- francouzský, tak izraelský producent ze strachu před nejistýmru plátna a  omezené hloubce záběrů, které neustále limitují výsledkem. Veškeré klíčové finance tak nakonec poskytl ažmožnost zakusit prostor Auschwitzu jako kauzálně propojený Maďarský filmový fond.s vyšším morálním principem a racionálně uchopitelný. Sau-10

Be2Can FocusSaulův syn 2015Své znamenité, i když zdaleka ne tak přelomové a protežova- Nejdiskutovanější prvotinou berlínského festivalu však letosné debuty mají i další festivaly, které náleží do profilu Be2Can.V loňských Benátkách zaujal otevřený, a přitom velmi vkusný byl domácí snímek Victoria, který získal cenu za uměleckýfilm o probuzené (a pochopitelně velmi křehké) sexualitě do-spívajícího chlapce Short Skin Duccia Chiariniho (viz Be2Can přínos a o několik měsíců později si zcela podmanil německéLabel). Ještě větší pozornost vyvolala energická prvotina Tur-ka Kaana Müjdeciho Sivas, suverénní, byť poněkud vypravěč- filmové ceny Lola. Pozoruhodnost snímku spočívá předevšímsky nevyrovnaný obraz vztahu malého chlapce a  bojovéhopsa v tvrdém rurálním prostředí tradičního Turecka. Müjde- v užité jednozáběrové metodě. Ta se sice pomalu mění z okra-ci zvolil v kontrastu s generací uznávaných tureckých lyrikůfyzický, živelný a kontaktní styl, který prozrazuje jeho doku- jového experimentu na jeden z  ozvláštňujících prostředkůmentaristickou minulost i  pozorovatelské zaujetí brutálnímitradicemi vzdálené domoviny. Podobně jako další mladí tureč- mainstreamu, ale jen zřídka je uplatněna tak důsledně.tí filmaři žije Kaan Müjdeci na západě a na kulturu své vlastihledí s patrným odstupem a ambivalencí. Na rozdíl od některých filmů, které ve skutečnosti používajíStřet tradičního venkovského světa se záludným a proměňu-jícím se světem modernity stojí v  popředí dramatu Ixcanul trikové švy (to se týká Birdmana, ale třeba i ambiciózního čes-Jayra Bustamanteho, jež si z letošního B­ erlinále odneslo cenuza film, který otevírá nové perspektivy (cena ­Alfreda ­Bauera). kého debutu Hany), je Victoria autenticky pořízena na jedenGuatemalský filmař empaticky spojuje přírodní symboliku,intimní portrét zrající dívky/ženy z  kmene kaqchikelských zátah, bez jakéhokoli neviditelného střihu. Režisér SebastianMayů a  společenskou kritiku své domoviny, která zneužívásociálních i edukativních rozdílů k vykořisťování často velmi Schipper tak může svůj 140 minut dlouhý příběh proměnynaivních indiánů. Zároveň flexibilně pracuje s  formou, kdyžv  první („venkovské“) části filmu volí především statické zá- španělské barmanky v komplice amatérské zločinecké bandyběry a výrazné rámování hlavní postavy, ve druhé („městské“)pak frenetický pohyb kamery, která sleduje chaotické počíná- pojmout jako hypnotickou jízdu probouzejícím se ­Berlínem.ní aktérů ve světě, kterému nerozumějí. Hlavní oporou filmu je bezesporu vycházející norská hvězda Sturla Brandth Grøvlen, hadí muž s  kamerou, který dokáže empaticky pracovat s  detaily, využívat podmanivých světel nočního/ranního Berlína a ještě vytvářet klaustrofobní atmo- sféru smyčky, jež se postupně stahuje kolem hlavních hrdinů. I  když Victoria rozkolísaností a  předvídatelností prozrazuje některé neduhy prvotin, opět se jedná o film s přesně zváže- ným a provedeným konceptem, výrazným rukopisem a odva- hou inovovat známé tropy filmové řeči. Pokud mají debuty, které uspěly na „velké trojce“, něco spo- lečného, je to symbolicky krédem, že štěstí přeje odvážným. A pečlivě připraveným. Konec konců, přesvědčit se o tom mů- žete v Hlavní premiérové selekci Be2Can 2015, která obsahuje Saulova syna i Victorii. Vít Schmarc 11

Be2Can FocusBe2Can FocusBig Three debutsIf we were to name a film within the main section of the Festi- he chose and in how masterfully his work comes across. It restsval de Cannes that aroused excitement from the very beginning in the sheer audacity with which he displays his disapprovaland provoked passionate debate, it would have to be László of the tradition, as well as the courage to offer a “substitute”Nemes’s debut, Son of Saul (Saul fia). And it did not only concern code of depicting history. Son of Saul thus represented a rarethe casual manner in which the young Hungarian director and phenomenon: a debut advances to the main competition atthe actor appearing in the lead role, the non-conformist poet Cannes (over the past five years, besides Nemes, this has onlyGéza Röhrig, behaved on the red carpet and in closely observed been the case of three other filmmakers), presents an innova-interviews. Being present at the first screening for journalists of tive approach and at the same time wins one of the main prizes.Son of Saul at the La salle Bazin meant experiencing the intense Receiving the Grand Prix was also a breakthrough for Hungar-feeling that film history was being written right there before ian cinematography, which had never previously won an awardyour eyes, in real time. within the main competition section, with Nemes being a digni-Nemes overturned deep-rooted conventions – whereas older fied follower of its tradition. A former assistant to Béla Tarr, hegenerations of filmmakers deemed telling about the Holocaust retains the uncompromising courage to provide a glance at themainly a means for emphasising the unbreakable human will cosmic weight of human fate through the toil of an individual,and celebrating the ability to survive, the Hungarian creator concurrently representing the mastery of Hungarian filmmak-succeeded in putting into effect that which had previously been ers as regards singular and precisely deliberate use of the ex-formulated by the philosopher Slavoj Žižek. Transforming the pressive cinematic form, which in his rendition comes across asShoah into a moving melodrama devaluates the subject, dead- extremely modern and kinetic.ens it, falsifies it, and turns it into an empty monument. “I don’t Nemes’s journey to the main competition at Cannes serves asthink Auschwitz and the extermination of the European Jews proof of the tenacity of the creator, who from experimentingwas about survival. It was about death. And how Europe killed with short film worked through to attain a singular penman-itself, committed suicide.” Nemes stated uncompromisingly in ship, yet it also shows the significance of time and supportone of the interviews. for making a mature debut. Over the months of preparationsIn his opinion, filmmakers’ conflicting views of the traumatic of the screenplay, the director and his assistant, Clara Royer,past are not just a matter of different artistic approaches, they were provided with financial help from the Cinéfondation pro-also reflect a clash between generations: “This generation, the gramme (established in 1998), whose aim it is to support film-next generations need to be presented with the visual experi- makers working on their first or second movies. The “residen-ence that brings them back to the here and now of the concen- cy”, however, did not guarantee for Nemes easy completion oftration camp and have the point of view in the story applied the project. After a French and Israeli producer had refused toto one human being,” Accordingly, Son of Saul sharply opposes finance Son of Saul in fear of an uncertain outcome, the neces-the omniscient narrator, as we know him from, for instance, sary money was granted by the Hungarian Film Fund.S­ teven  Spielberg’s Schindler’s List. Instead of being presented Other festivals falling within the Be2Can profile too experiencedwith a panoramic and contextual view of the past, the viewer extraordinary debuts, albeit not as breakthrough and support-is imprisoned in the claustrophobically narrowed space of the ed as that of Nemes. Last year in Venice, attention was drawnscreen and the limited depth of shots, which keep reducing to the explicit, yet subtle debut Short Skin by Duccio Chiarini, athe ability to experience Auschwitz as a space connected with film about awaking and the fragile sexuality of an Italian teen-the  higher moral principle, one rationally graspable. Through ager (see the section Be2Can Titles). Even greater acclaim wasthe partial apathy of the protagonist, for whom the harrowing earned by the Turkish director Kaan Müjdeci’s energetic firstscenes in the factory of death are no longer anything more than feature, Sivas, an engrossing, though rather unbalanced in nar-the ambients of everyday life, Son of Saul unhinges the audi- rative terms, account of a relationship between a little boy and aence’s cultivated defence mechanisms. fighter dog set in the harsh milieu of rural Turkey. In contrast toThe greatness of Nemes’s film does not only rest in the subject the generation of acclaimed Turkish lyricists, Müjdeci opted for12

Be2Can FocusVictoria 2015a physical, elemental and contact style, revealing his previous Victoria was authentically shot in a single take, without anyexperience with documentaries, as well as his being concerned invisible cutting. Consequently, the director Sebastian Schipperby the brutal traditions of his distant homeland. Similarly to could conceive his 140-minute story, depicting the transforma-other young Turkish filmmakers, Kaan Müjdeci lives in the West tion of a Spanish waitress into an accomplice to an amateurand views the culture of his native country with a cautious dis- crime gang, as a hypnotic ride through the awakening Berlin.tance and ambivalence. The film’s main buttress is undoubtedly the rising NorwegianThe clash between the traditional up-country world and the star Sturla Brandth Grøvlen, a photography sorcerer, whotricky and speedily transforming world of modernity is at the worked empathically with detail, made use of the captivatingcentre of Jayro Bustamante’s drama Ixcanul, which at this lights of night-time/morning Berlin and, what is more, createdyear’s Berlinale received the Alfred Bauer Prize for a film open- the claustrophobic atmosphere of a noose gradually closinging new perspectives. The Guatemalan creator emphatically around the protagonists. Although the wobbliness and predict-combines natural symbolism, an intimate portrait of a growing- ability exposes some of the typical shortcomings of debuts, Vic-up Kaqchikel Maya girl and critique of his homeland, abusing as toria is a film with a precisely considered and implemented con-it does social and educational differences to exploit the oft-naive cept, bold penmanship, revealing the courage to innovate theindigenous people. At the same time, Bustamante works with familiar traits of the film language.the form, giving major preference in the film’s first, “rural”, part If the debuts that have succeeded at the “Big Three” festivalsto distinct framing of the lead character, whereas in the second, have anything in common, it is the symbolic credo that Fortune“urban”, part he employs a frenetically moving camera, observ- Favours the Brave. And the Thoroughly Prepared too. After all,ing the chaotic behaviour of the protagonists in a world they do you yourselves can judge in the Main Selection of Be2Can 2015,not comprehend. which includes both Son of Saul and Victoria.Yet the most discussed debut screened at the Berlinale 2015 wasthe German drama Victoria, which won the Silver Bear for Out- Vít Schmarcstanding Artistic Contribution and a few months later receivedsix Lola Awards. The film is above all remarkable owing to itsbeing shot in a single long take. Even though this method hasbeen changing from a marginal experiment to one of the main-stream techniques, it has rarely been applied so consistently.Unlike some other films, actually using tricky seams (as in thecase of Birdman, as well as the ambitious Czech debut Hany), 13

Be2Can Focus Ozvěny Asie14 Hirokazu Kore-eda Odvaha, soucit a trpělivost – tři ctnosti, jež jsou východiskem pro hlavní hrdinku Kore-edova vizuálně uhrančivého debutu Maboroši no hikari (1995) a které v různých proměnách pro- cházejí coby leitmotivy většinou jeho snímků. Jakožto novo- dobý japonský klasik navazující na tradici humanistické kine- matografie bývá často považován za nástupce legendárního Jasudžira Ozua a  vzhledem k  mnohým formálním i  tematic- kým podobnostem je toto srovnání zcela na místě. Není ale těž- ké pochopit, proč se sám Kore-eda cítí být spíše spřízněncem doyena britské kinematografie Kena Loache a Ozuova součas- níka Mikio Naruseho (tvůrce specializujícího se na tzv. šomin- -geki, dramata z  prostředí pracující třídy). V  epicentru jeho zájmu sice takřka vždy stojí jedno z  dominantních témat ja- ponské kinematografie, tedy problematika rodinných vztahů, Kore-edovy filmy akcentující sociální kontext jsou ale zároveň plné nenásilných přesahů. Prozrazují leccos o  japonské spo- lečnosti a přitom zůstávají v mnohém univerzální. Hirokazu Kore-eda začínal jako režisér autorských dokumen- tů (což se na jeho filmech projevilo pozitivně), ovšem hned ve zmiňované hrané prvotině  – v  Benátkách oceněné elegii o ztrátě a smutku Maboroši no hikari – zvolil radikální styliza- ci s využitím mimořádně dlouhých statických záběrů, kterou už v následujících filmech pouze účelně zjemňoval. Bezmála kultovní status si vydobyla jeho paradokumentárně pojatá úvaha o  vztahu smrtelnosti a  paměti After Life (1998), v  níž mají zemřelí týden na to, aby vybrali svou nejúžasnější vzpo- mínku, která je pak (nahraná na videokazetě) bude provázet po zbytek věčnosti. Mezi jeho další klíčové tituly pak patří vedle svérázné komiksové adaptace Nafukovací panna (2009) především snímek Distance (2001) vyprávějící o čtveřici truch- lících, jejichž příbuzní se nechali svést náboženským kultem k  dobrovolné smrti, a  drama Nikdo to neví (2004), v  němž ­Kore-eda mimo jiné prokázal, že je jedním z  nejzručnějších tvůrců koncepčně pracujících s dětskými herci.

Be2Can FocusNaše malá sestra 2015Kore-edovo vrcholné období (předznamenané autobiogra- po bok v úvodu jmenovaných mistrů. R­ odinné (melo)drama,fickým filmem Still walking z roku 2008 a o tři roky mladším které na čechovovském půdorysu domu, zahrady a čtyř (sic)snímkem I Wish) však přišlo až s dvěma jeho aktuálními titu- sester staví skromný chrám všednosti, je neokázalou oslavouly, které spojují diváckou přístupnost s jedinečnou autorskou drobných rituálů života a nalézání smyslu v maličkostech. Ko-vizí a oslňují vytříbenou směsí humoru a sentimentu. Mimo- re-edovými největšími trumfy i  nadále zůstávají precizní re-řádně komplexní snímek Jaký otec, takový syn, za nějž v roce žie a orchestrace herců, poutavě nejednoznačné postavy a dar2013 získal Cenu poroty v  Cannes, je příběhem dvou rodin, vykřesat silné emoce z magického zachycení každodennosti.jež se musí náhle vyrovnat s faktem, že jejich děti byly před Jedna z pouček na zdi pana Naošiga tvrdí: „Záležitosti velké-šesti lety v  porodnici zaměněny. Kore-eda obě domácnosti ho významu je nutno brát s nadhledem.“ Mistr Ittei na to od-zachycuje v průběhu jednoho roku, během něhož v plné šíři pověděl: „Záležitosti malého významu je nutno brát vážně.“vyniknou kontrastní charaktery a odlišné světonázory všech Hirokazu Kore-eda svým subtilním, ale nadčasovým dílemzúčastněných: buržoazní životní styl a typicky japonský důraz k této staré samurajské moudrosti tiše dodává, že nejsilnější-na ambicióznost a  výkon u  první rodiny je nenásilně stavěn mi zbraněmi člověka i uměleckého díla jsou někdy laskavostdo kontrastu k láskyplně anarchistické existenci rodiny druhé. a mírnost.Režisér a scenárista v jedné osobě tu pronikavě nahlíží odcize-nost přepracovaných otců, kteří mají problém navázat hlubší Aleš Stuchlývztah se svými dětmi, fenomén soutěživosti coby klíčové vlast-nosti předurčující k  „úspěchu“ i  tradiční japonské pohrdánínižšími společenskými vrstvami.Kore-edův snímek je v nejlepším smyslu slova dojemný a vře-lý, ale nikdy vyděračský či přehnaně patetický. I  díky tomunení Jaký otec, takový syn pouhou úvahou nad vztahem výcho-vy a genetické příslušnosti, ale také intimním a přitom vrstev-natým společenským portrétem. Film o tom, že nejen otcovémají schopnost udělat ze svých synů muže, ale i naopak.Autorův nejnovější, v  letošní canneské soutěži uvedený sní-mek Naše malá sestra – stejně jako Nafukovací panna natočenýpodle úspěšné manga předlohy – pak definitivně řadí K­ ore-edu 15

Be2Can Focus Echoes of Asia16 Hirokazu Koreeda Courage, compassion and patience – these three virtues are the resources for the hero of Koreeda’s visually bewitching de- but Maboroshi no Hikari (1995) and in various transmutations are present as leitmotifs of the majority of his films. A modern- time Japanese classic, linking up to the tradition of humanistic cine, Koreeda is deemed by many the successor to the legendary Yasujirô Ozu, with this comparison being completely justified with regard to the numerous formal and thematic similarities of their creations. Yet it is not difficult to understand why K­ oreeda himself rather feels akin to the doyen of British film Ken Loach and Ozu’s contemporary Mikio Naruse (specialising in shomin- geki, working-class drama). Even though he almost always fo- cuses on family relationships, one of Japanese cinema’s predom- inant topics, Koreeda’s works accentuating the social context are also replete with unobtrusive overreaches, revealing much about Japanese society and, at the same time, remaining univer- sal in many respects. Hirokazu Koreeda started out as a director of documen- taries (as is evident in many of his films), but right off in his ­aforementioned debut feature Maboroshi no Hikari (awarded at the 1995 Venice festival), an elegy about loss and sorrow, he opted for radical stylisation, employing extremely long static shots, which he would only expediently refine in his next films. A  near-cult status was achieved by Koreeda’s para-documen- tary contemplation about the relation between mortality and memory After Life (1998), in which the recently deceased are af- forded a week to choose their most amazing memory, which will then (recorded on a tape) stay with them for eternity. ­Besides the manga comic-book adaptation Air Doll (2009), the other major creations of his above all include Distance (2001), about four mourners whose relatives join a cult and commit mass sui- cide, and the drama Nobody Knows (2004), by which Koreeda proved to be highly competent at working conceptually with child a­ ctors.

Be2Can FocusOur Little Sister 2015Yet Koreeda’s mature period (ushered in by the 2008 autobio- Koreeda’s latest feature, Our Little Sister, screened within thisgraphical movie Still Walking and the 2011 drama I Wish) has year’s competition at Cannes (similarly to Air Doll, based on areached its apex in his two most recent films, which combine popular manga series), has definitely ranked him alongside thelucidity and a singular vision, fascinating with its refined mix- aforementioned masters. The family (melo) drama, which onture of humour and sentiment. The extremely complex feature the Chekhovian platform of a house, garden and four (!) sistersLike Father, Like Son, which in 2013 received the Jury Prize has built a humble temple to the everyday, is an unpretentiousat Cannes, tells the story of two couples who all of a sudden celebration of the minor rituals of life and finding sense in lit-have to cope with the fact that their six-year-old children were tle things. Koreeda’s greatest triumphs have remained preciseswitched at birth in the hospital. Koreeda captures the families direction and orchestration of actors, intriguingly ambiguousover the period of a year, during which time the protagonists’ characters, and the virtue of striking out bold emotions fromcontrastive characters and different world-views are unveiled: a magical portrayal of the quotidian.the bourgeois lifestyle and the typical Japanese emphasis on am- Among the maxims on Lord Naoshige’s wall, there was this one:bition and performance of one family is juxtaposed with the af- “Matters of great concern should be treated lightly.” Master I­ tteifectionately anarchistic existence of the other. Both as a director commented, “Matters of small concern should be treated seri-and screenwriter, Koreeda poignantly shows the ­estrangement ously.” With his subtle yet timeless work, Hirokazu  Koreedaof the overworked fathers, unable to establish close relation- quietly adds to this old Samurai wisdom that the most power-ships with their children, the phenomenon of competitiveness ful weapons of the human and work of art can be kindness andas the key personal attribute predetermining “success”, as well gentleness.as the traditional contemptuous attitude in Japan to the lowersocial echelons. Aleš StuchlýIn the very best sense of the word, Koreeda’s film is moving, yetby no means over the top or overblown. Owing to these, and oth-er, qualities, Like Father, Like Son is not merely a contemplationabout the relation between upbringing and genetics, but also anintimate, multilayered social portrait. A film demonstratingthat not only fathers make their sons become men, since sonsare able to impact their fathers in this respect too. 17

Be2Can FocusOzvěny AsieChouSiao-sienJeden z nejvýznamnějších představitelů tzv. Tchajwanské nové Ve svém třetím (a podle mého skromného názoru nejpozoru-vlny – režisér Chou Siao-sien, který spolu se svým kolegou Tsai hodnějším) období se Chou Siao-sien zcela přirozeně vymaňu-Ming-liangem v posledních třech dekádách znovuobjevil a re- je z pozice tvůrce, jehož jméno symbolizuje zájem o rurálnídefinoval význam dlouhého záběru – je filmařem distance. Ve a historický Tchaj-wan a pouští se do rozličných experimentůvšech jeho filmech hraje klíčovou roli vzdálenost kamery od (gangsterské drama Sbohem, jihu, sbohem z roku 1996 či o dvapředmětů i postav, díky níž může Chou pokaždé znovu (a zá- roky mladší Květy Šanghaje evokující magickou atmosféru ne-roveň pokaždé trochu jinak) rozehrát svou f­ antastickou partii věstince devatenáctého století). Střídavě se věnuje tématůms mizanscénou. Odstup od akce a příklon ke kontemplaci; ele- aktuálním i historickým a k dokonalosti piluje své oblíbenégantní, dokonale promyšlené obrazové kompozice, v nichž se formální postupy: dlouhé záběry a velké celky prozrazujícívysoká estetika potkává s niterností; vyprávění, jež se odvíjejí zálibu ve výrazné barevné stylizaci, až malířsky pojaté rámyod detailů, a jimž je cizí jakýkoli vnějškový efekt – takové jsou s několika plány obrazu, opojné kamerové jízdy doprovázenékonstanty Chouovy tvorby. Pokud bychom přijali jeho předsta- hudbou. Vždy ale zůstává věrný svému umanutému pozoro-vu filmu jako řeky, dospěli bychom k jasnému závěru: více než vatelství a akcentu na každodenní realitu, díky čemuž je pravi-zdroj toku nebo jeho vyústění Choua vždy zajímá jeho rych- delně srovnáván s japonským mistrem v neotřelém zachycenílost, jednotlivé zákruty, meandry a víry. všednosti Jasudžirem Ozuem. Čistě v duchu jeho díla ostatněMistr minimalistických dramat získal světové renomé čtveři- Chou natočil jak snímek Café Lumière (2003), tak i znamenitýcí svých raných snímků spadajících do takzvaného prvního Let červeného balónku (2007) inspirovaný legendárním středo-období: Hoši z Fengkuei (1983), Léto u dědečka (1984), Čas žít metrážním opusem Alberta Lamorisse a iniciovaný pařížskýma čas zemřít (1985) a Prach ve větru (1987) jsou příběhy z tchaj­ Musée d’Orsay.wanského venkova se silně autobiografickými prvky. I ve Mezi stěžejní díla této etapy Chouovy tvorby nicméně patřídruhém období pokračoval Chou v koncipování svých děl do dva tituly, v nichž hraje nezvykle důležitou roli minucióznívolných tetralogií: jeho filmy Dcera Nilu (1987), Město smut- práce se zvukem (či jeho absencí): motivem lásky a pamětiku (1989), Mistr loutkář (1993) a Dobří muži, dobré ženy (1995) propojený triptych Tři časy (2005), zkoumající proměny dějin-spustily vlnu zájmu o tchajwanský filmový zázrak, odnesly si ných epoch i možností filmového média, a především v Cannesčetná festivalová ocenění a především znamenají pro Choua oceněné Millennium Mambo (2001), jehož prostřednictvím za-krok od prostých příběhů obyčejných lidí směrem k náročně mířila k hvězdnému statutu režisérova herecká múza Shu Qi.komponovaným historickým freskám. V tomto pulzujícím, hypnotickém filmu o vyprázdněném živo- tě městských „rebelů neonového boha“ Chou využívá distance k takřka fyzickému navození pocitů prchavosti času a mládí, ale i zvláštní harmonie a smíření. Je to film nadpozemsky vy- lehčený i hrubě tělesný, něžný i bezcitný, tvrdě realistický i po- hádkově fantaskní.18

Be2Can FocusK dalšímu z nesporných tvůrčích vrcholů dospěl tchajwanský blížencem poezie: každý jeho záběr se „čte“ jako verš básně,vizionář a odpůrce kompromisů letos historickým snímkem jejíž významy jsou (stejně jako režisérovy obrazy) ­zakrytyAssassin, na němž pracoval se svým dvorním scenáristou Chu jemným mračnem nenápadně vlajících závojů.Tien-wenem s přestávkami sedm let a za který si z letošních Snímek Assassin je v Chouově filmografii výjimečný ještě zeCannes právem odnesl prestižní Cenu za režii. Černobílý obraz dvou důvodů: nejen, že jde o jeho vůbec první autorský výpada sytou barevnost kombinující epos je vizuálně ohromujícím na pole filmů využívajících bojová umění, ale také tu na adre-vyprávěním s prvky žánru wuxia (čínského ekvivalentu stře- su hrdinky vyčítavě zazní slova, která nám mohou paradoxnědověkého rytířského eposu s prvky fantasy), jehož pravidla tu sloužit jako nejlepší možné zdůvodnění toho, proč vlastně jsouChou ve vší skromnosti nenápadně podvrací. Čínský potulný Chouova díla tak mimořádná. „Jeho dovednost je bezkonku-šermíř-zabiják tu má podobu nádherné ženy/profesionální renční. Avšak jeho mysl zůstává rukojmím lidských citů.“vražedkyně (znovu nedostižná Shu Qi), jejíž tvář ale nikdy ne-uvidíme v detailu. Momenty akce a nezbytná ­využití bojových Aleš Stuchlýumění wu-šu tu navíc nikdy neskýtají klasické ­divácké potě-šení: fungují spíš jako strohý rytmický prvek, v jehož rámcihrdinka Nie Yinniang zabíjí stejným stylem, jakým Chou natá-čí – ladně a úsporně, překvapivě a koncentrovaně, často kdesiv dálce, bez jediného zbytečného pohybu.Omračující krásu scén v plenéru evokující dobové čínské mal-by a precizní práci s prostorem v interiérech pak ještě umoc-ňují důmyslné proměny samotného formátu. Černobílý pro-log je snímán v akademickém ořezu 1,33 : 1, následně se alekoncepčně rozšiřuje na klasický širokoúhlý formát (1,85 : 1) –v kombinaci s pedantsky přesnou rekonstrukcí dobových kos-týmů i reálií na sklonku vlády dynastie Tang a dokonale plas-tickým zvukem i soundtrackem Lima Gionga jde o vpravděnadsmyslový zážitek. Chouův film je skutečně ze všeho n­ ejvícAssassin 2015 19

Be2Can FocusEchoes of AsiaHouHsiao-hsienOne of the most distinguished representatives of Taiwan’s New numerous festival awards. Yet they above all revealed that HouWave cinema, the director Hou Hsiao-hsien, who together with had abandoned simple stories of common people in favour ofhis colleague Tsai Ming-liang has over the past three decades sophisticatedly composed historical frescos.rediscovered and redefined the significance of the long shot, is In his third (and, in my humble opinion, most remarkable) pe-an adherent of distance. In all his films, the key role is played by riod, Hou Hsiao-hsien naturally extricated himself from thethe distance of the camera from the subjects and figures, which position of a creator symbolising affection for the rural andmakes it possible for Hou to start again (and each time some- historical Taiwan, plunging into all sorts of experiments (thewhat differently) his fantastic game with the mise en scène. Re- 1996 gangster drama Goodbye South, Goodbye, or the 1998linquishing action and embracing contemplation; elegant and movie Flowers of Shanghai, evoking the magical atmosphere ofproficiently elaborate visual compositions, in which high aes- an elegant 19th-century brothel). He has alternately dealt withthetics combines with inwardness; narrations unwinding from current and historical subjects, trimming his favourite formaldetails, devoid of the slightest hint of superficial effect – these techniques to perfection: long shots and large wholes, confirm-are the constants of Hou’s creation. If we were to accept his con- ing his penchant for bold colourful stylisations; frames withception of film as a river, we would arrive at a clear conclusion: several picture plans; intoxicating camera rides accompaniedHou is always less interested in the source of the current or its by music. Yet he has always remained an obstinate observer,estuary, giving preference instead to the stream’s speed, bends, accentuating everyday reality, owing to which he has been fre-meanders and whirlpools. quently compared to the Japanese master of novel capturing ofA master of minimalist drama, Hou attained global renown triviality Yasujirô Ozu. After all, clearly in the spirit of his workwith his four early films, falling into his first creative period: are Hou’s feature Café Lumière (2003), as well as the splendidThe Boys from Fengkuei (1983), A Summer at Grandpa‘s (1984), Flight of the Red Balloon (2008), inspired by Albert Lamorisse’sA Time to Live, A Time to Die (1985), and Dust in the Wind (1987) legendary 1956 fantasy featurette The Red Balloon and initiatedare stories set in Taiwan’s countryside and possessing boldly by the Musée d’Orsay in Paris.autobiographic elements. During his second period, Hou con- The major opuses of this period of Hou’s oeuvre include twotinued to conceive his works as loose tetralogies: the features films in which an extremely significant role is played by minuteDaughter of the Nile (1987), A City of Sadness (1989), The Pup- work with the sound (or its absence): the triptych Three Timespetmaster (1993), and Good Men, Good Women (1995) gave rise (2005), interconnected by the motif of love and memory, and ex-to a tide of interest in the Taiwanese film miracle and received ploring the transformations of historical epochs and the possi- bilities of the cinematic medium; and, most notably, Millennium Mambo (2001), awarded at Cannes, which elevated Hou’s muse Shu Qi to stardom. In this pulsating, hypnotic film depicting the emptied life of urban “rebels of the neon God”, distance is made use of to evoke almost physical feelings of the transience of time20

Be2Can Focusand youth, but also a peculiar harmony and conciliation. It is a the academic 1.33:1, which is subsequently conceptually extend-film both ethereally lightened and toughly physical, tender and ed to the standard widescreen format (1.85:1) – combined withruthless, harshly realistic and fairy-tailishly spellbinding. the pedantically accurate reconstruction of historical costumesAnother indisputable creative apex of the Taiwanese visionary and milieu at the end of the Tang Dynasty period and perfectlyand adversary of compromise is the 2015 historical feature The plastic sound and Lim Giong’s music, it is a truly transcendentalAssassin, on which he worked on and off for seven years with experience. Hou’s film is akin to poetry indeed: each of its shotshis court writer Chu Tien-wen, and for which he deservedly re- reads like a stanza, whose meanings are (just like the director’sceived the Best Director award at this year’s Cannes festival. images) disguised by a light cloud of inconspicuously flutteringCombining black-and-white and intoxicating colour, it is a visu- veils.ally bewildering wuxia tale (a genre of fiction concerning the In Hou’s extensive filmography, The Assassin is exceptional foradventures of martial artists in ancient China), whose rules, two reasons: not only is it his very first foray into martial-artswith all due humility, Hou inconspicuously subverts. The Chi- territory, it also contains words reproaching the heroine thatnese vagrant fencer-killer is assigned the image of a beautiful can paradoxically serve as the best possible substantiation ofwoman/professional assassin (portrayed by the peerless Shu why Hou’s works are actually so extraordinary. “Your skill isQi), whose face, however, is never seen in detail. What is more, matchless, but your mind is hostage to human sentiments.“the moments of action and the necessary employment of wushumartial arts do not afford the classical pleasure to the viewer, Aleš Stuchlýrather functioning as a terse rhythmical element, within whichthe heroine Nie Yinniang slays in the style identical to that ofHou’s shooting – elegantly and elliptically, surprisingly, and in aconcentrated manner, often somewhere in the distance, withoutany unnecessary movement.The breathtaking beauty of the scenes in the open air, evokingperiod Chinese paintings, and precise work with the space in theinteriors are even augmented by means of sophisticated chang-es in the format itself. The black-and-white prologue is shot inThe Assassin 2015 21

HLAVNÍPREMIÉROVÁ SELEKCEPREMIERE SELECTION IASSASSIN / DHEEPAN / CHRONIC / MACBETHMIA MADRE / MŮJ KRÁL / NAŠE MALÁ SESTRASAULŮV SYN / TAXI TEHERÁN / VICTORIATHE ASSASSIN / DHEEPAN / CHRONIC / MACBETHMY MOTHER / MY KING / OUR LITTLE SISTERSON OF SAUL / TAXI / VICTORIARežisér / Director  Scénář / Screenplay  Kamera / Cinematography Hrají / Cast  Země původu / Country of Origin  Originální znění / Language Stopáž / Runtime  International Sales  CZ/SK Distribution

DHEEPAN / DHEEPANREŽIE / DIRECTOR: JACQUES AUDIARD

Be2Can Hlavní premiérová selekce ASSASSIN THE ASSASSIN NIE YIN NIANG Hsiao-hsien Hou T’ien-wen Chu, Hsiao-hsien Hou, Hai-Meng Hsieh, Zhong Acheng  Mark Ping Bin Lee  Qi Shu, Chen Chang, Yun Zhou, Satoshi Tsumabuki  TWN, CHN, HKG, FRA (2015) Čínská verze, české titulky / Chinese, Czech subtitles  105 min.  historické drama / historical drama CANNES 2015 HLAVNÍ SOUTĚŽ / MAIN COMPETITION CENA ZA REŽII AWARD FOR BEST DIRECTOR24

Be2Can Hlavní premiérová selekceFilmová báseň jednoho z největších filmařů současnosti zasazená do Číny 9. století je vizuálně Další festivalové uvedeníomračujícím vyprávěním s prvky žánru wuxia (čínského ekvivalentu středověkého rytířského Other festival releaseseposu s prvky fantasy). Jeho hrdinkou je profesionální vražedkyně Nie Yinniang, která poté, Film Asiaco selže ve svém úkolu, dostává od své paní rozkaz vrátit se do rodného kraje a zabít muže,jemuž byla kdysi přislíbena – svého bratrance, který dnes velí největší vojenské oblasti v se- Premiéraverní Číně. Release dateJeden z nejvýznamnějších představitelů tzv. Tchajwanské nové vlny – geniální režisér Chou 7. 1. 2016 CZESiao-sien – spolu se svým kolegou Tsai Ming-liangem v posledních třech dekádách znovuob- 10. 12. 2015 SVKjevil a redefinoval význam dlouhého záběru. Mistr minimalistických dramat získal světové re-nomé především díky filmům Čas žít a čas zemřít (1985), Město smutku (1989) a Mistr loutkář,který v roce 1993 obdržel Cenu poroty na festivalu v Cannes.Ve svém tzv. třetím období se Chou Siao-sien střídavě věnuje tématům aktuálním i histo-rickým; k dokonalosti piluje své oblíbené formální postupy (pečlivě komponované dlouhézáběry s promyšlenou mizanscénou, dlouhé kamerové jízdy doprovázené hudbou, výraznábarevná stylizace) a zároveň se pouští do experimentů. Mezi stěžejní díla této etapy Chouovytvorby patří v Cannes rovněž oceněné Millennium Mambo (2001) a „ozuovský“ Let červené-ho balónku (2007). K jednomu z absolutních tvůrčích vrcholů dospěl tchajwanský vizionářa odpůrce kompromisů letos historickým snímkem Assassin, na němž pracoval s přestávkamisedm let. Černobílý obraz a omamně sytou barevnost kombinující film, ve kterém hlavní roliztvárnila režisérova múza Shu Qi, si právem odnesl z letošních Cannes prestižní Cenu za režii.The film-poem by one of the world’s greatest contemporary directors, set in 9th-century China, isa visually breathtaking wuxia tale (a genre of fiction concerning the adventures of martial art-ists in ancient China). After failing to complete her task, the professional assassin Nie Yinniangis ordered by her mistress to return to her homeland and kill a military governor in northernChina, her cousin and first love, and so has to choose between her family, her heart and her as-sassin’s oath.A leading figure of Taiwan’s New Wave cinema movement, the inspired director Hou Hsiao-Hsien and his colleague Tsai Ming-liang have over the three past decades rediscovered andredefined the meaning of the long shot. A master of minimalist drama, he gained global renownabove all by the films A Time to Live, A Time to Die (1985), A City of Sadness (1989) and The Pup-petmaster (1993), which received the Jury Prize at Cannes.In his third creative phase, Hou Hsiao-Hsien, has alternately dealt with current and historicalsubjects, trimming to perfection his favourite formal techniques (thoroughly composed linger-ing shots with elaborated mise en scène, long, music-accompanied travelling shots, bold colourstylisation) and at the same time experimenting. Major works of this period include MillenniumMambo (Technical Grand Prize at Cannes in 2001) and Flight of the Red Balloon (2007). One ofthe apices of the uncompromising Taiwanese visionary’s creations is the 2015 historical filmThe Assassin, on which he worked on and off for seven years. Combining black-and-white andintoxicating colour, the movie, starring the director’s muse Shu Qi, won the Best Director awardat the 2015 Cannes festival.Česká a slovenská festivalová premiéraCzech and Slovak festival premiere Wild Bunch, www.wildbunch.biz Film Europe Media Company, www.filmeurope.cz 25

Be2Can Hlavní premiérová selekce DHEEPAN DHEEPAN DHEEPAN Jacques Audiard Jacques Audiard, Thomas Bidegain, Noé Debre  Éponine Momenceau  Vincent Rottiers, Marc Zinga, Antonythasan Jesuthasan  FRA (2015) Francouzská verze, české titulky / French, Czech subtitles  109 min.  drama / drama CANNES 2015 HLAVNÍ SOUTĚŽ / MAIN COMPETITION ZLATÁ PALMA PALME D’OR26

Be2Can Hlavní premiérová selekceDheepan je bojovník za nezávislost, Tamilský tygr. Když se občanská válka na Srí Lance blíží Další festivalové uvedeníke konci a porážka se zdá být neodvratná, uprchne do Paříže, kde začíná psát novou kapitolu Other festival releasesživota jako správce domu na předměstí. Iluzi, že dokáže uniknout konfliktům a vybudovat Festival francouzského filmurodinu, ale záhy rozbije násilí, které je ve velkoměstě na denním pořádku. Tamilský tygr tak French Film Festivalznovu musí použít své válečnické instinkty, aby ochránil to, na čem mu záleží. Listopad / November 2015 CZEJacques Audiard patří mezi nejvýznamnější a nejoceňovanější současné francouzské filmaře. Crème de la crèmeAč pochází z vážené filmařské rodiny (otec Michel byl známý scenárista a režisér), původně Březen / March 2016 SVKse natáčení věnovat nechtěl. Postupně se ale přes psaní scénářů dostal až k režii. Jeho filmycharakterizuje zájem o sociální témata, různé formy zločinu i násilí a neobvyklé vztahy mezi Premiéramužem a ženou (Tlukot mého srdce se zastavil, Čti mi ze rtů, Na dřeň). Release dateMezi jeho nejvýraznější úspěchy se dosud řadilo syrové vězeňské drama Prorok (2009), které 22. 10. 2015 CZEovládlo francouzské filmové ceny César, z Cannes si odvezlo Velkou cenu a dostalo se do užší 15. 10. 2015 SVKnominace na Oscara. Nový film Dheepan, který spojuje žánrovou kinematografii a výraznýsociální i geopolitický přesah, v silné konkurenci letošní canneskou hlavní soutěž překvapivěovládl a odnesl si z ní nejvyšší cenu – Zlatou palmu.Dheepan is a Tamil Tiger fighting during the last days of the bloody Sri Lankan civil war. Afterhis side is vanquished, he is interned in a refugee camp, acquires a passport of a dead man, Si-vadhasan, and decides to move to France to start a new life. Upon arrival in Paris, he lands a jobas a resident caretaker in a suburb, which turns out to be another conflict zone. The Tamil Tigerhas to fight again, so as to protect that which he cares about.Jacques Audiard is one of the most acclaimed contemporary French directors and screenwriters,the son of the renowned filmmaker Michel Audiard. In his works, he mainly focuses on socialthemes, crime and violence, as well as unusual relationships between men and women, in, for in-stance, De battre mon cœur s’est arrêté (The Beat That My Heart Skipped), Sur mes lèvres (ReadMy Lips), De rouille et d’os (Rust and Bone).In addition to other accolades, his harsh prison drama Un prophète (2009) won nine Césars, theGrand Prix at the Cannes festival, and was shortlisted for the Oscars. Audiard’s new feature,Dheepan, combining powerful cinematography and a social and geopolitical message, surpris-ingly prevailed at this year’s main competition at Cannes and earned the Palme d’Or.Česká a slovenská festivalová premiéraCzech and Slovak festival premiereWild Bunch, www.wildbunch.biz Film Europe Media Company, www.filmeurope.cz 27

Be2Can Hlavní premiérová selekceCHRONIC CHRONIC CHRONIC Michel Franco Michel Franco  Yves Cape  Tim Roth, Bitsie Tulloch, David Dastmalchian  MEX, FRA (2015)  Anglická verze, české titulky / English, Czech subtitles  92 min.  drama / drama CANNES 2015HLAVNÍ SOUTĚŽ / MAIN COMPETITION CENA ZA SCÉNÁŘ / AWARD FOR BEST SCREENPLAY 28

Be2Can Hlavní premiérová selekcePremiéra Pro Davida není smrt ničím děsivým a tabuizovaným. Pracuje jako paliativní ošetřovatel těch,Release date kteří na ni čekají – často jako na vysvobození z nesmírného utrpení. Klidný, uzavřený, ale8. 9. 2016 CZE velmi soucitný muž usnadňuje umírajícím poslední dny života s něhou a pozorností, která8. 9. 2016 SVK z pohledu nezaujatého pozorovatele vyvolává otázky. Co Davida tolik přitahuje na blízkosti smrti? Jaké trauma z minulosti ho sužuje? A není jeho vztah s klienty těsný až příliš? Michel Franco, rodák z Mexico City, patří k silné mladé generaci mexické kinematografie, která se v současném artovém filmu profiluje velmi snadno rozpoznatelným a propracova- ným pozorovatelským stylem, inklinací k dlouhým (často bezeslovným) záběrům, nevšední spiritualitou a v některých případech analyticky nazíranými tématy, která z různých důvodů patří spíše na periferii zájmu současné společnosti. První dva Francovy filmy jsou úzce spjaté se současným Mexikem a násilnickým podtextem tamního běžného života (v tomto ohledu má blízko ke krajanovi a vrstevníkovi Amatu Escalantemu). Debut Daniel & Ana (2009) zkoumal dopad únosu na život sourozenecké dvojice, druhý sní- mek Lucía, a co pak (2012) pracuje s motivem rodiny zasažené smrtí matky a odtažitě nahléd- nuté školní šikany. Franco patří k rezidentům (odchovancům) festivalu v Cannes. Debut měl premiéru v rámci Directors’ Fortnight, druhý film zvítězil v sekci Un Certain Regard a svůj vzestup završil Mexičan s nepříjemně otevřeným snímkem o umírání Chronic, který si po zásluze odnesl cenu za nejlepší scénář z hlavní soutěže. Death is not a dreadful taboo for David. He works as a palliative nurse, caring for those waiting for the end – often as a deliverance from immense pain and stress. A quiet, withdrawn yet very compassionate man, he provides seriously ill patients with relief with such tenderness and at- tention that gives rise to the questions: Why is David so attracted by death? What trauma did he suffer in the past? Is he not too closely related to the terminally ill? Michel Franco is a member of the bold young generation of Mexican art filmmakers, possessing an easily recognisable style, inclined to lingering (often wordless) shots, characterised by high spirituality and occasionally analytically approaching subjects that are rather peripheral to current society. The first two of Franco’s movies focus on present-day Mexico, particularly the violence of its everyday life (in this respect, his works are similar to those of his compatriot and contemporary Amat Escalante). Franco’s debut, Daniel & Ana (2009), explores the impact of an abduction on the lives of two sib- lings; his second feature, Después de Lucía (After Lucia, 2012), centres on a family struck by the death of the mother and deals with the phenomenon of bullying at schools. Franco is a resident (nursling) of the Cannes festival. His debut was premiered within the Directors’ Fortnight, the second film won the Un Certain Regard section, while his third, Chronic, a disturbingly open ac- count of dying, earned him the prize for Best Screenplay in the main competition. Česká a slovenská festivalová premiéra Czech and Slovak festival premiere Wild Bunch, www.wildbunch.biz F ilm Europe Media Company, www.filmeurope.cz 29

Be2Can Hlavní premiérová selekce MACBETH MACBETH MACBETH Justin Kurzel Jacob Koskoff, Todd Louiso, Michael Lesslie  Adam Arkapaw  Michael Fassbender, Marion Cotillard, David Thewlis  GBR, FRA (2015)  Anglická verze, české titulky / English, Czech subtitles  113 min.  historické drama / historical drama CANNES 2015 HLAVNÍ SOUTĚŽ / MAIN COMPETITION30

Be2Can Hlavní premiérová selekcePremiéra Klasické Shakespearovo drama se vrací na plátna v nové verzi, která navazuje na vlnu brit-Release date ských adaptací děl génia alžbětinského divadla, v nichž září současná herecká elita. Macbeth5. 11. 2015 CZE je obávaný skotský válečník, který se neleká zuřivých bitev. Když na vřesovišti vyslechne5. 11. 2015 SVK věštbu, že bude příštím králem, uvěří. Netuší, jak velkou cenu bude muset zaplatit. Cestu ke koruně dláždí smrt a úklady, které nakonec pohltí Macbetha i jeho ctižádostivou ženu.Exkluzivní předpremiéra Justin Kurzel patří k nejpozoruhodnějším talentům „drsné“ generace australského filmu, ježExclusive pre-premiere po svém navazuje na tamní novou vlnu (Peter Weir, Jane Campion), která rudý kontinent po22. 10. 2015 svém nástupu v průběhu 70. let zapsala na filmovou mapu. Kurzel se ve svém pozoruhod-Mahenovo divadlo Brno ném debutu Snowtown (2011) zaměřil na děsivé morální vakuum, které kolem sebe vytvořil24. 10. 2015 nejslavnější australský sériový vrah John Bunting. Důrazem na lyrické detaily a náročné vý-Štátne divadlo Košice pustkové vyprávění na sebe Australan ihned upoutal pozornost. Syrová, virtuózní a intenziv- ní interpretace Macbetha je jeho prvním krokem do světa „velkého filmu“. Tím dalším bude adaptace videoherní ikony, historické sci-fi Assassin’s Creed, v níž znovu spojí síly s Michae- lem Fassbenderem a Marion Cotillard. Shakespeare’s classic drama has returned to the screen in a new version that links up to the wave of British adaptations of the Bard’s plays and stars Michael Fassbender in the title role and Marion Cotillard as his wife. Macbeth, a fearless and feared Scottish warrior, believes in the prophecy foretelling that he will become King. Yet he has no inkling as to what price he would have to pay. His path to the throne is paved by death and machinations, which ultimately swal- low up Macbeth and his ambitious consort. Justin Kurzel is one of the most exciting talents of the “harsh” generation of Australian filmmak- ers, taking up in a singular manner the New Wave (Peter Weir, Jane Campion), which following its accession in the 1970s put the continent on the cinema map. In his remarkable debut, Snow- town (2011), Kurzel lays bare the moral vacuum created by the most famous Australian serial killer, John Bunting, drawing attention by lyrical detail and a sophisticated elliptical narrative. The harsh, virtuoso and intensive interpretation of Macbeth is his first step into the world of “grand film”. Kurzel’s next project, due to be released in 2016, is the adaptation of the histori- cal fiction video game series Assassin’s Creed, which will again star Michael Fassbender and Marion Cotillard. Česká a slovenská festivalová premiéra Czech and Slovak festival premiere StudioCanal, www.studiocanal.com F ilm Europe Media Company, www.filmeurope.cz 31

Be2Can Hlavní premiérová selekce MIA MADRE MY MOTHER MIA MADRE Nanni Moretti Nanni Moretti, Francesco Piccolo, Valia Santella  Arnaldo Catinari  Margherita Buy, John Turturro, Giulia Lazzarini  ITA, FRA (2015)  Italská a anglická verze, české titulky / Italian, English, Czech subtitles 106 min.  drama / drama CANNES 2015 HLAVNÍ SOUTĚŽ / MAIN COMPETITION CENA EKUMENICKÉ POROTY PRIZE OF THE ECUMENICAL JURY32

Premiéra Be2Can Hlavní premiérová selekceRelease date14. 1. 2016 CZE Margherita je režisérka, která se právě nachází uprostřed natáčení poněkud neoriginálního7. 1. 2016 SVK sociálního dramatu o vzpouře v továrně. Vedle trablů s herci, především nesnesitelně se- bestřednou hvězdou Barrym Hugginsem, prožívá Margherita i těžkou osobní krizi – její matka umírá a filmařka svádí vnitřní boj nejen s režií filmu, ale především s „režií“ vlastního života. Nakonec pochybuje o všem, o všech a především sama o sobě. Dohánějí ji následky vlastních sobeckých rozhodnutí? Nanni Moretti 1953 patří k současné silné trojici italských režisérů (Moretti–Sorrentino–Gar­ rone), která osobitým způsobem vrací vyhlášenou kinematografii zpět do popředí pozornosti diváků i festivalových porot. Od svých počátků se Moretti profiloval jako levicově angažovaný, přitom však navýsost individualistický tvůrce. Do svých filmů promítá adresnou reflexi poli- tických a společenských poměrů (např. anti-berlusconiovské podobenství Kajman, vatikánská psychoterapeutická satira Máme papeže!), zároveň je v nich ale adresně přítomný i režisérův intimní život, fobie a traumata. Jedním z nejvýraznějších úspěchů byl pro Morettiho navýsost osobní snímek Synův pokoj (Zla- tá palma z Cannes, 2001), v němž se prostřednictvím fiktivní postavy zavedeného psychiatra vyrovnává se ztrátou vlastního syna. Mizející distance mezi fikcí a realitou je tu podpořená Morettiho charakteristickým obsazením sebe sama do hlavní role. Tragika, ironie, sebestřed- nost i lehký nadhled jsou pro tvorbu populárního italského herce, režiséra a producenta typické – najdeme je koneckonců i v jeho aktuálním filmu Mia madre, který odráží Morettiho skličující zážitky z období, kdy v průběhu natáčení filmu Máme papeže! umírala jeho matka. Margherita is in the middle of shooting a rather derivative social drama about a revolt in a factory. While facing troubles with the actors, primarily the unbearably egocentric star Barry Huggins (John Turturro), she also experiences a serious personal crisis – her mother is dying and Margherita is trying to overcome difficulties both with directing the film and in her own life. Ultimately, she has doubts about everything, everyone and, above all, herself. Has she been hunted down by the consequences of her selfish decisions? Nanni Moretti (b. 1953) is one of the three influential contemporary directors (alongside Sorren- tino and Garrone) who in a singular manner are reviving interest in Italian cinematic art among audiences and festival juries. A left-leaning, engaged yet totally individualistic creator, Moret- ti’s films reveal the political and social problems in Italy, cases in point being the anti-Berlusconi parable Il Caimano and the psychotherapist satire of the Vatican Habemus Papam (We Have a Pope), at the same time reflecting his intimate life, phobias and traumas. One of Moretti’s most acclaimed films is the highly personal 2001 feature La stanza del figliot (The Son’s Room), the winner of the Palme d’Or at Cannes, in which through a fictitious psychia- trist he faces up to the death of his child. The vanishing difference between fiction and reality is underlined by Moretti’s portraying the lead role. Tragedy, irony, egocentrism and a slightly distant view, typical of the works of the popular Italian film director, screenwriter, producer and actor, are also present in his 2015 feature Mia Madre, a drama depicting Moretti’s distress at his mother’s death during the shooting of his movie Habemus Papam. Česká a slovenská festivalová premiéra Czech and Slovak festival premiere Films Distribution, www.filmsdistribution.com F ilm Europe Media Company, www.filmeurope.cz 33

Be2Can Hlavní premiérová selekceMŮJ KRÁL MY KING MON ROI Maïwenn Étienne Comar, Maïwenn  Claire Mathon Emmanuelle Bercot, Vincent Cassel, Louis Garrel  FRA (2015)  Francouzská verze, české titulky / French, Czech subtitles  130 min. drama, komedie / drama, comedy CANNES 2015HLAVNÍ SOUTĚŽ / MAIN COMPETITION CENA ZA NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON / BEST ACTRESS AWARD (EMMANUELE BERCOT) 34

Be2Can Hlavní premiérová selekceTony je po vážné lyžařské nehodě přijata do rehabilitačního centra. Závislá na péči zdravot- Další festivalové uvedenínického personálu a lécích proti bolesti využívá nečekaně nabytého času k zpětnému pohledu Other festival releasesna turbulentní románek s narcistním šarmérem jménem Georgio. Kdo vlastně je ten muž, kte- Festival francouzského filmurého tak hluboce milovala? Jak mohla dovolit sama sobě propadnout takhle dusivé a destruk- French Film Festivaltivní vášni? Před Tony stojí obtížný a dlouhý proces vnitřního i vnějšího hojení… Listopad / November 2015 CZEUž ve svém krátkometrážním debutu I’m an actrice (2004) francouzská herečka, scenáristka Crème de la crèmea režisérka Maïwenn – která se kvůli problematickým vztahům s rodiči zřekla svého příjme- Březen / March 2016 SVKní –, účtovala s mnoha traumaty přinesenými z rodinného i profesního života. Své rané koke-térie s dokumentárními postupy ve velmi osobních filmech Odpusť (2006) a Herečky na scénu! Premiéra(2009) dotáhla Maïwenn k prozatímnímu zenitu ve snímku Polisse, který je neotřelou poctou Release datecinéma vérité a v roce 2011 získal na festivalu v Cannes Cenu poroty. Na svůj realistický 4. 2. 2016 CZEpolicejní procedurál zasazený do prostředí jednotky čelící kriminalitě páchané na nezletilých 17. 3. 2016 SVKdětech, nyní navazuje vtipným (a opět zčásti autobiografickým) melodramatem Můj král,s nímž se zároveň úspěšně vrátila do hlavní canneské soutěže.Following a serious injury on a ski slope, Tony has to go to a rehabilitation centre. Dependenton the care of the health workers and painkillers, she makes use of the unexpected idle time tolook back at her turbulent romance with the narcissist charmer Georgio. Who is the man sheso deeply loved? How could she have let herself surrender to such a stifling and destructive pas-sion? Tony has ahead of her a difficult and lengthy process of inner and outer healing…In her debut 2004 featurette, I’m an Actrice, the French actress, screenwriter and directorMaïwenn (who has forsaken her surname owing to problematic relationships with her parents)squared up to the traumas of her personal and professional life. Her early coquetries with docu-mentary techniques in her highly personal film Pardonnez-moi (2006) and the 2009 mocku-mentary Le Bal des actrices (All About Actresses) have so far culminated in her drama Polisse,a novel tribute to cinéma vérité that won the Jury Prize at the 2011 Cannes festival. This grittyportrait of officers in France’s juvenile police division has been linked up to by Maïwenn’s witty(and again partly autobiographical) melodrama Mon Roi, which was selected to compete for thePalme d’Or.Česká a slovenská festivalová premiéraCzech and Slovak festival premiere StudioCanal, www.studiocanal.com F ilm Europe Media Company, www.filmeurope.cz 35

Be2Can Hlavní premiérová selekceNAŠE MALÁ SESTRA OUR LITTLE SISTER UMIMACHI DIARY Hirokazu Koreeda Hirokazu Koreeda  Mikiya Takimoto Haruka Ayase, Masami Nagasawa, Kaho  JAP (2015) Japonská verze, české titulky / Japanese, Czech subtitles  128 min. drama / drama CANNES 2015HLAVNÍ SOUTĚŽ / MAIN COMPETITION 36

Be2Can Hlavní premiérová selekceTři sestry žijí společně ve velkém domě ve městě Kamakura. Když jejich otec, který od rodiny Další festivalové uvedeníodešel před patnácti lety, zemře, cestují na venkov na pohřeb, kde poznají svou plachou Other festival releasesnevlastní sestru. Jejich návrh, aby odjela žít společně s nimi, dospívající Suzu s nadšením Film Asiapřijímá. Začíná tak období sladkých i nahořklých dobrodružství… Kore-eda svým formálněprecizním a empatickým snímkem definitivně potvrzuje, že je důstojným nástupcem japon- Premiéraských mistrů Kona Ičikawy a Jasudžira Ozua. Release dateNovodobý japonský klasik Hirokazu Kore-eda začínal jako tvůrce autorských dokumentů – 5. 5. 2016 CZEjeho prvním úspěchem na poli hraného filmu byla vizuálně úchvatná, v Benátkách uvedená 5. 5. 2016 SVKelegie Maboroši no hikari (1995). Mezi jeho další klíčové tituly patří vedle svérázné komiksovéadaptace Nafukovací panna (2009) především snímek Distance (2001) vyprávějící o čtveři-ci truchlících, jejichž příbuzní se nechali svést náboženským kultem k dobrovolné smrti,a drama Nikdo to neví (2004), v němž Kore-eda prokázal, že je jedním z nejzručnějších tvůrcůkoncepčně pracujících s dětskými herci.Three sisters in their 20s live together in a large house in Kamakura. After the death of theirfather, who left the family 15 years previously, they travel to the countryside to attend hisfuneral, where they meet their half-sister. The bashful 14-year-old Suzu enthusiastically acceptstheir invitation to join them. A time of sweet and bitter adventures begins… The formally preciseand emphatic picture confirms that Hirokazu Koreeda is a dignified successor to the Japanesemasters Kon Ichikawa and Yasujirô Ozu.The feted Japanese director Hirokazu Koreeda began his career with documentaries. His firstsuccessful feature was the visually engrossing elegy Maboroshi no Hikari, which won the GoldenOsella for Best Director at the 1995 Venice festival. Other major titles of his include the distinc-tive adaptation of a comic-book series Air Doll (2009), Distance (2001), telling the story of fourmourners whose relatives became members of a cult who committed mass suicide, and NobodyKnows (2004), in which Koreeda proved to be one of the most skilful film creators when it comesto working conceptually with child actors.Česká a slovenská festivalová premiéraCzech and Slovak festival premiereWild Bunch, www.wildbunch.biz F ilm Europe Media Company, www.filmeurope.cz 37

Be2Can Hlavní premiérová selekce SAULŮV SYN SON OF SAUL SAUL FIA László Nemes László Nemes, Clara Royer  Mátyás Erdély Géza Röhrig, Levente Molnár, Urs Rechn  HUN (2015) Maďarská, polská, německá, jidiš verze, české titulky / Hungarian, Polish, German, Yiddish, Czech subtitles 107 min.  drama / drama CANNES 2015 HLAVNÍ SOUTĚŽ / MAIN COMPETITION VELKÁ CENA POROTY GRAND PRIZE38

Premiéra Be2Can Hlavní premiérová selekceRelease date18. 2. 2016 CZE Osvětim, 1944. Maďarský žid Saul Ausländer je členem Sonderkommanda, které je v mašinérii18. 2. 2016 SVK vyhlazovacího tábora přiděleno k práci u plynových komor a hromad, na nichž se pálí lidské ostatky. Když apatický Saul uprostřed změti mrtvol objeví tělo svého syna, probudí se v něm naléhavá potřeba obstarat mu řádný židovský pohřeb. Bez ohledu na nebezpečí, všeobecné utrpení a chystanou vzpouru se Saul vydává na delirickou cestu koncentračním táborem s jediným cílem – najít rabína. László Nemes je sice rodákem z Budapešti, ale začátky jeho vášně pro film spadají do období, kdy se svým otcem, režisérem Andrásem Jelesem, vyrůstal v Paříži. Právě ve sklepě pařížské- ho bytu experimentoval s žánrem hororu. Poté, co vystudoval historii, mezinárodní vztahy a scenáristiku, začal pracovat jako asistent režiséra. Na dva roky se v této pozici ocitl po boku legendy maďarské kinematografie, básníka lidského trmácení Bély Tarra. Zároveň cizeloval svůj specifický režijní styl pozoruhodnými krátkými filmy (Türelem, The Counterpart). Po studiu režie v New Yorku získal podporu programu Cinéfondation a během několika měsíců napsal s Clarou Royer scénář ke svému debutu. Saulův syn byl diktovaný naléhavou potřebou mladší filmařské generace vyhranit se proti vyprázdněnému melodramatickému zobrazování holocaustu a najít pro toto téma dynamický, aktuální a objevný filmový jazyk, který by více zohledňoval perspektivu i traumata přímých pamětníků. Snímek byl s trium- fálním úspěchem uveden v hlavní soutěži festivalu v Cannes a jako vůbec první maďarský snímek v historii zde vyhrál jednu z hlavních cen – Velkou cenu poroty. V současnosti se Ne- mes chystá natočit podle vlastního scénáře film Sunset, který se bude odehrávat v jeho rodné Budapešti na počátku 20. století. Auschwitz, 1944. The Hungarian Jew Saul Ausländer is a member of the Sonderkommando, who are assigned to work at the concentration camp’s gas chambers and the pyres burning human remains. When the apathetic man discovers the body of his son amid the corpses, he feels an ur- gent need to afford him a proper Jewish burial. Regardless of the danger, general suffering and an imminent rebellion, Saul sets out on a delirious journey through the death camp with a single aim: to find a rabbi. Born in Budapest and son of the director András Nemes, László Nemes developed his passion for film when he was growing up in Paris, where he began experimenting with the horror genre in the basement. After completing his studies of history, international relations and screenwriting, he worked for two years as an assistant to the legendary Hungarian director and poet of hu- man toil Béla Tarr, concurrently honing his specific style by shooting short films (Türelem, The Counterpart). Following his film directing studies in New York, László Nemes obtained a Cinéfondation grant and within a few months he and Clara Royer wrote the screenplay for his debut. Saul fia (Son of Saul) reflects the young filmmaker’s urgent need to oppose the emptied, melodramatic portrayal of the Holocaust and depict the subject in a dynamic, current and novel cinematic language, which would take into greater consideration the survivors’ perspective and trauma. The film tri- umphed in the main competition at Cannes in 2015 and was the first-ever Hungarian work to re- ceive the Grand Prix. Nemes’s next film, Sunset, based on his own script, is set in 1910 Budapest. Česká a slovenská festivalová premiéra Czech and Slovak festival premiere Films Distribution, www.filmsdistribution.com Film Europe Media Company, www.filmeurope.cz 39

Be2Can Hlavní premiérová selekceTAXI TEHERÁNTAXITAXI Jafar Panahi Jafar Panahi  Jafar Panahi  Jafar Panahi  IRN (2015)  Perská verze, české titulky / Persian, Czechsubtitles  82 min.  drama, komedie / drama, comedyBERLINÁLE 2015 / BERLINALE 2015 HLAVNÍ SOUTĚŽ / MAIN COMPETITION ZLATÝ MEDVĚD GOLDEN BEAR40

Be2Can Hlavní premiérová selekceRenomovaný íránský tvůrce se ve svém druhém snímku natočeném v rámci nuceného domá- Další festivalové uvedenícího vězení proměnil v taxikáře, který prostřednictvím rozhovorů s rozličnými klienty nabízí Other festival releasesvytříbeně kritický pohled na íránskou společnost. Panahí tu bez jakékoli sebelítosti a s od- Iran Film Festivalzbrojujícím humorem nastoluje otázku, jak se má chovat umělec v zemi, která mu neumož- Leden / January 2016 CZEňuje svobodu projevu. S kamerou připevněnou za předním sklem svého vozu natočil Panahífilm výmluvnější než mnohé sociopolitické studie. PremiéraDžafar Panahí původně začínal jako dokumentarista a asistent velikána íránské kinematogra- Release datefie Abbáse Kiarostamího, podle jehož scénáře ostatně natočil jeden ze svých nejúspěšnějších 28. 1. 2016 CZEsnímků Bílý balónek (Zlatá kamera na MFF v Cannes, 1995). Jeho filmy se na půdorysu prosté 12. 11. 2015 SVKzápletky vyjadřují k nejpalčivějším otázkám íránské společnosti a zároveň dovedou být přiro-zeně modelové a univerzální.Téma potlačování ženských práv v rodné zemi zpracoval v dalších vysoce ceněných titulechKruh (2000) a Offside (2006), v brilantní realistické sondě Šarlatové zlato (2003) se pro změnuzaměřuje na osudy válečného invalidy, který je konfrontován se světem bohatých a privile-govaných. Od roku 2010, kdy mu bylo íránskou vládou na dvacet let (!) zakázáno vykonávatrežisérskou profesi, natáčí filmy v omezených podmínkách domácího vězení.A day with a taxi driver in Teheran. When the renowned Iranian director and screenwriter JafarPanahi was banned from making films, he became a taxi driver and shot a documentary-likemovie, which by means of conversations with the passengers provides a refined critical view ofIranian society. Devoid of any self-pity and with disarming humour, Panahi raises the questionof how an artist should behave in a country disallowing free speech. With a camera fixed on thedashboard, he created a film more eloquent than many a socio-political study.Jafar Panahi started out as a documentary maker and assistant to the giant of Iranian cinemaAbbas Kiarostami, on whose screenplay he based his feature debut, The White Balloon, whichearned him international recognition (the Camera d’Or at Cannes in 1995). On the ground-planof simple plots, his films deal with the major aspects of life in Iran, concurrently being naturaland universal.The treatment of women under the Islamist regime is the topic of his highly acclaimed picturesThe Circle (2000) and Offside (2006), while the brilliantly realistic Crimson Gold (2003) portraysthe life of a disabled war veteran confronted with the world of the rich and privileged. Since2010, when the Iranian government banned Panahi from making films for 20 years, he hasworked in the limited conditions of house imprisonment.Česká a slovenská festivalová premiéraCzech and Slovak festival premiere Celluloid Dreams, www.celluloid-dreams.com F ilm Europe Media Company, www.filmeurope.cz 41

Be2Can Hlavní premiérová selekce VICTORIA VICTORIA VICTORIA Sebastian Schipper Olivia Neergaard-Holm, Sebastian Schipper, Eike Frederik Schulz  Sturla Brandth Grøvlen  Laia Costa, Frederick Lau, Franz Rogowski GER (2015)  Německá verze, české titulky / German, Czech subtitles  140 min.  drama, thriller / drama, thriller BERLINÁLE 2015 / BERLINALE 2015 HLAVNÍ SOUTĚŽ / MAIN COMPETITION STŘÍBRNÝ MEDVĚD ZA UMĚLECKÝ PŘÍNOS SILVER BEAR FOR OUTSTANDING ARTISTIC CONTRIBUTION42

Be2Can Hlavní premiérová selekceDalší festivalové uvedení Victoria je mladá číšnice z Madridu, která do Berlína přijíždí pracovat a užívat si noční život.Other festival releases Na konci jedné party potká mile vypadajícího Sonneho a jeho trojlístek kamarádů z mokréDas Filmfest čtvrti. Namísto mátožného opileckého rána ale mladou Španělku čeká adrenalinová jízda me-Říjen / October 2015 CZE tropolí, namísto kocoviny boj o holý život. Sonne a jeho parta jsou totiž okolnostmi donuceni provést narychlo bankovní loupež. A Victoria se ocitne za volantem auta, kterým prchají.Premiéra Victoria je režijním debutem Sebastiana Schippera, který ve své bohaté herecké kariéřeRelease date spolupracoval mimo jiné s významným představitelem „nového“ německého filmu Tomem29. 10. 2015 CZE Tykwerem. Právě k jeho kultovnímu snímku Lola běží o život (1998) má Schipperova Victoria29. 10. 2015 SVK v jistém ohledu blízko – dynamický, pulzující a formálně suverénní průlet zlomovou událostí v životě mladé hrdinky na sebe výrazně strhl pozornost jak na letošním Berlinále, odkud si odvezl cenu za umělecký přínos, tak při udílení německých filmových cen s příznačným ná- zvem Lola, odkud si snímek odnesl celkem šest cen, včetně ceny pro nejlepší film a režii. Victoria, a Spanish girl who has moved from Madrid to Berlin, works in a café and spends her nights clubbing. One early morning she meets Sonne and his three friends, who invite her to join them as they hit the town. The wild night of partying turns into a bank robbery and Victoria is asked to drive the car in which they flee from the police. Victoria is directed by Sebastian Schipper, a sought-after German actor, who during his illustri- ous career has worked with leading filmmakers, including the representative of the “new” Ger- man cinema Tom Tykwer, creator of the cult Run Lola Run (1998). The two movies are similar in a way and Schipper’s Victoria, a dynamic, pulsating and formally masterful flight through a groundbreaking episode in the young heroine’s life received the Silver Bear for outstanding artistic contribution at this year’s Berlinale and won in six categories at the Lola German Film Awards 2015, including Best Film and Best Direction. Česká a slovenská festivalová premiéra Czech and Slovak festival premiere The Match Factory, www.the-match-factory.com Film Europe Media Company, www.filmeurope.cz 43

VEDLEJŠÍPREMIÉROVÁ SELEKCEPREMIERE SELECTION IIČERNÉ DUŠE / HLAVU VZHŮRU /OD CALIGARIHO K HITLEROVI / PASOLINI / TURNÉBLACK SOULS / STANDING TALLFROM CALIGARI TO HITLER – GERMAN CINEMAIN THE AGE OF THE MASSES / PASOLINI / ON TOURRežisér / Director  Scénář / Screenplay  Kamera / Cinematography Hrají / Cast  Země původu / Country of Origin  Originální znění / Language Stopáž / Runtime  International Sales  CZ/SK Distribution

HLAVU VZHŮRU / STANDING TALLREŽIE / DIRECTOR: EMMANUELLE BERCOT

Be2Can Vedlejší premiérová selekce ČERNÉ DUŠE BLACK SOULS ANIME NERE Francesco Munzi Francesco Munzi, Fabrizio Ruggirello, Maurizio Braucci  Vladan Radovic  Marco Leonardi, Peppino Mazzotta, Fabrizio Ferracane  ITA, FRA (2014) Italská verze, české titulky / Italian, Czech subtitles 103 min.  krimi, drama / crime, drama BENÁTKY 2014 / VENICE 2014 OFICIÁLNÍ SELEKCE / OFFICIAL SELECTION46

Be2Can Vedlejší premiérová selekcePříběh tří bratrů z kalábrijské zločinecké rodiny je tlumenou moralitou inspirovanou sku- Další festivalové uvedenítečnými událostmi. Překupník drog Luigi, podnikatel Rocco a excentrický pasák koz Luciano Other festival releasesse dostanou do problémů poté, co se Lucianův syn a příslušník ztracené generace Leo kvůli Artfilmfest, Európske zákutiabanálnímu sporu dopustí aktu zastrašování v baru spravovaném klanem rivalů. Z drobné Artfilmfest, European Cornerneshody vyklíčí konflikt, který má ve výsledku rozměry antické tragédie. Červen / June 2015 SVKItalský scenárista a režisér Francesco Munzi debutoval v roce 2004 sociálním dramatem Sai- Mittel Cinema Fest Prahamir o albánském imigrantovi, který se na Apeninském poloostrově zaplete do víru kriminál- Prosinec / December 2014 CZEních praktik. Téma imigrace prostupuje i jeho druhým filmem Il resto della notte (2008), kterýpojednává o střetu přistěhovalců s fobiemi dobře situovaných obyvatel severovýchodní Itálie. PremiéraSociální látky se Munzi drží i ve svém dosud posledním filmu Černé duše. Release date 24. 3. 2016 CZEThe story of three brothers from a Calabrian family of criminals is a morality play of sorts in- 14. 1. 2016 SVKspired by real events. The drug dealer Luigi, the entrepreneur Rocco and the eccentric goatherdLuciano get in a fix after Luciano’s son Leo, a member of the “lost generation”, owing to a banaldispute commits an act of intimidation in a bar run by a rival clan. A minor tangle gives rise toa conflict that acquires the dimensions of an ancient tragedy.The Italian screenwriter and director Francesco Munzi debuted in 2004 with the social dramaSaimir, about an Albanian immigrant to the Apennine peninsula who gets entangled in a mael-strom of criminal activity. Immigration is also the subject of his second film, Il resto della notte(2008), about a conflict between newcomers and the bigoted, affluent inhabitants of north-eastItaly. Munzi also addresses social topics in his latest film, Black Souls.Česká a slovenská distribuční premiéraCzech and Slovak Distribution premiere Rai Com, www.rai-com.com Film Europe Media Company, www.filmeurope.cz 47

Be2Can Vedlejší premiérová selekceHLAVU VZHŮRUSTANDING TALLLA TÊTE HAUTE Emmanuelle Bercot Emmanuelle Bercot, Marcia Romano Guillaume Schiffman  Catherine Deneuve,Rod Paradot, Benoît Magimel  FRA (2015) Francouzská verze, české titulky / French, Czech subtitles  120 min.  drama / drama CANNES 2015MIMO SOUTĚŽ / OUT OF COMPETITION48

Be2Can Vedlejší premiérová selekceMalony se pohybuje na hraně od svých šesti let. Výbušný, vzdorovitý kluk z problémové Další festivalové uvedenírodiny se pravidelně dostává do křížku se zákonem a přivádí k zoufalství soudkyni Florence Other festival releasesi sociálního pracovníka Yanna, kteří usilovně hledají cestu, jak mladého delikventa uchránit Festival francouzského filmupřed jeho temperamentem i vězením. Navzdory všem pokusům se ale Malony zdá být ztrace- French Film Festivalný případ, pro kterého nemá sociální systém jinou alternativu než trest. Listopad / NovemberEmmanuelle Bercot je francouzská herečka, scenáristka a režisérka, která se prosadila už 2015 CZEsvým debutem Clément (2001), neobvyklou love story starší ženy a dospívajícího chlapce, Crème de la crèmev níž ztvárnila i hlavní roli. Film byl uveden v sekci Un Certain Regard na festivalu v Can­ Březen / March 2016 SVKnes. Komplikované milostné vztahy hrají klíčovou roli i v jejích dalších filmech, dramatuo světě celebrit Backstage (2006) a road movie On My Way (2013). V tomto filmu spojila síly Premiéras legendou francouzského herectví Catherine Deneuve, kterou obsadila i do svého sociálního Release datedramatu Hlavu vzhůru. 26. 5. 2016 CZEBercot je spjatá i s další výraznou osobností „ženské“ francouzské kinematografie, Maïwenn, 26. 5. 2016 SVKpro niž napsala scénář k atypické kriminálce Polisse a jako herečka účinkuje i v jejím novémfilmu Můj král. Můj král i Hlavu vzhůru se staly důležitou součástí letošního ročníku festivaluv Cannes. První se účastnil hlavní soutěžní sekce, druhý byl po dlouhých dvaceti osmi letechprvním ženou režírovaným zahajovacím filmem festivalu.Malony has been living on the edge since he was six. An explosive, rebellious boy from a prob-lem family, he has regularly been in conflict with the law, driving to despair the judge Florenceand the special educator Yann, who do their best to save the young tearaway from the spiralof violence and prison. Yet Malony seems to be a lost cause, for whom the social system has noalternative but punishment.Emmanuelle Bercot is a French actress, screenwriter and director who gained acclaim with herdebut Clément (2001), a remarkable story of love between an adult woman and a teenager, inwhich she portrayed the lead role. The film was screened within the Un Certain Regard sectionof the Cannes festival. Complicated amorous relationships are the subject of other of her filmstoo: the drama about the world of celebrities Backstage (2006) and the road movie On My Way(2013). In her 2015 social drama La tête haute (Standing Tall), Bercot joined forces with thelegendary French actress Catherine Deneuve.Bercot has closely collaborated with another great figure of French “female” cinematography,Maïwenn, for whose untypical criminal drama, Polisse, she wrote the screenplay, and sheappears in her new movie, Mon roi, which alongside La tête haute was presented at Cannesin 2015, the former within the main competition, the latter as the very first film directed bya woman to open the festival for 28 years.Česká a slovenská festivalová premiéraCzech and Slovak festival premiere Elle Driver, www.elledriver.fr F ilm Europe Media Company, www.filmeurope.cz 49

Be2Can Vedlejší premiérová selekceOD CALIGARIHOK HITLEROVIFROM CALIGARI TO HITLER –GERMAN CINEMA IN THE AGE OF THE MASSESVON CALIGARI ZU HITLER –DAS DEUTSCHE KINO IM ZEITALTERDER MASSEN Rüdiger Suchsland Rüdiger Suchsland  Harald Schmuck, Frank Reimann  n/a  GER (2014)  Německá verze, české titulky / German, Czech subtitles  114 min. dokument / documentary BENÁTKY 2014 / VENICE 2014BENÁTSKÉ KLASIKY / VENICE CLASSICS 50