Kompletní, nově doplněná kronika i s obálkou PDF

201

První svaté přijímání 202

Pohled na vnitřek našeho kostela po první světové válce. Vyřezávané rámy a lavice od pana Paděry. 203

Kamarádi Tomáš Hynšt, Leopold Mynařík, Bohumil Strachoň a jeho kamarád z Vavřinče. 204

205

Vysočany z věže kostela, foto Mgr. Sekanina 206

Historie Houskovského mlýna Po založení Molenburku v roce 1724, došlo také postupně k obnově obce Housko. Housko se rozrůstalo, a po postavení hostince mlynář Andreas Zukal mlynář, se svým tatínkem Františkem Zukalem z Holštejna se rozhodl postavit v roce 1785 také v Housku mlýn. Housko se rozrůstalo a také Molenburk a tak Zukalové, kteří vlastnili mlýn v Holštýně, do kterého jezdili se mletím i sedláci z Molenburku a Houska, se rozhodli po postavení hostince v Housku, tam postavit také mlýn. Mlýn byl postaven s kamení cihel a vepřovic, také s přilehlými budovami a patřilo k němu také hodně polností. Mlynáři si najímali na pomoc v polích i ve mlýně podruhy a podružky. Tyto ubytovali ve mlýně. Ve dvou případech, které jsou zapsány v matričních knihách, vedených v té době církvemi, podružce se narodilo dítě, a to v té době byl velký přečin. Tak podruh před panem farářem a svědky odpřisáhl, že dítě je jeho, pan farář je pokřtil a zároveň je hned sezdal. Tito podruzi, stále bydleli na mlýně, a dokonce se jim tam narodily další děti. Po změně majitelů, si nový mlynáři najímali podruhy a podružky nové, ale případ byl stejný. Zukalové drželi mlýn do roku 1792 a do mlýna se přiženil Jan Veselý, který zemřel roku 1842. Jeho syn držel mlýn až o roku 1864. Potom se na mlýně usadili Zouharové. Také kolem tohoto roku začali Zouharové, mlynáři s výrobou cihel na kostel. Vzhledem k velkému množství cihel, bylo jich potřeba asi 170 tisíc, začali zanedbávat mletí na mlýně a věnovali se více výrobě cihel. Cihly na kostel musely být laciné, protože obce měly na kostel málo peněz. Zouharové se postupně začali zadlužovat. Roku 1878 byl na mlýně krátkou dobu mlynář Grmela, rodák z Rozstání s manželkou Františkou dcerou Karla Tomáška z Houska. Roku 1892 syn Jana Zouhara z Houska s manželkou Annou Královou, dcerou Františky Grmelové z Rozstání se vzali v Rozstání v roce 1892. Na mlýně v Housku č. 18. se jim narodilo 9 dětí. Anna, Marie, František, Jan, Filoména, Emanuel, Františka, Cyril a Josef. Na mlýně s nimi bydlel v dolní části mlýna v roce 1905 podruh Josef Kala z Houska s manželkou Matyldou podruhyní z Houska a v témže roce se jim tam narodila dcera Filumína V roce 1985 zase podruh Josef Vymazal s manželkou Cecílií roz. Koupou ze Šošůvky. Tam se jim v roce 1985 narodil syn Josef. Zouharové stále vyráběli cihly, ale také provozovali mletí. Roku 1893 byl obrovský požár v Molenburku, který zničil velké množství domů. Zouharové měli dostatek práce na výrobu cihel. Mletí zase zanedbávali a zadlužovali se. Přispělo k tomu snad i pití pantáty Jana Zouhara. Přišel rok 1912 a Zouharové museli mlýn prodat a k tomu i polovinu polností. Na mlýně ale bydleli i s novým majitelem. Mlýn vyplatil, (nebo koupil) bratr manželky mlynáře Jana Zouhara Emanuel Král, stolař z Rozstání, ženatý s jedním synem Adolfem Králem a na mlýn se s rodinou nastěhoval, V roce 1913 se jim narodil syn Emanuel, který začal mlýn zase zvelebovat. Přišel ale rok 1914 a již mlynář Emanuel Král musel narukovat. Vrátil se až v roce 1918. Na mlýně po návratu z vojny začal hospodařit Emanuel Král, nový majitel. Mlýn byl zanedbaný. Ale funkční, a tak se zase ve mlýně mlelo. Mlýn byl vodní, napájen z rybníku, ale pouze horní výpust, s vodním kolem a mlýnskými kameny, které drtily obilí, ale mouka nebyla kvalitní. Také nedostatkem vody se často nemlelo. Rodina se rozrůstala a mlynář připravoval přestavbu mlýna. To se mu podařilo při zavedení elektřiny do Houska v roce 1929. Přestavěl celou mlýnici a dal do provozu na tu dobu moderní elektrovodní, válcový mlýn, také s vodním kolem ale spodním přívodem vody, takže mohl využívat vodu z rybníka, dá se říci během celého roku. Když bylo vody málo, tak mlýn byl poháněn elektřinou. Budovu a stavení již bohužel přestavět nestačil. Zase začala druhá světová válka, a tak opravu stavení začal až po válce asi v roce 1946. Zouharové si na části pozemku část nedaleko mlýna, kde stála velká stodola, která jim nyní patřila, dříve patřící mlýnu, používána k uskladnění sena slámy obilí a různých věcí. Byla to pro ně těžká doba. Byla to velká rodina, měli devět dětí. Protože ještě vyráběli cihly, tak na místě stodoly začali stavět ze svých cihel na tu 207

dobu pro rodinu velký dům. Ten dokončili v roce 1917, dům dostal číslo 47. a tam se s celou rodinou přestěhovali. Nejstarší fotografie mlýna asi před první světovou válkou Přilehlá stavení k mlýnu 208

Nové údaje do mé knihy. Mnoho potomků našich rodáků žijících mimo Vysočany, někteří žijící i mimo ČR, se zajímají o svůj původ a o historii vesnice, ve které se narodili, nebo se tam narodili jejich předkové. Jedním z nich je také paní Marie Grosová, rozená Němcová. Její tatínek Václav Němec se narodil v Molenburku v Chaloupkách. Jeho rodiče měli jeden z prvních obchodů v Molenburku. Velmi dlouho také pátrala v historických dokumentech a matrikách a pomohla mi najít většinu občanů, kteří postupně po založení Molenburku a Houska do obcí přicházeli. Po založení Molenburku v roce 1724 byla postupně stavěna obydlí, ale ještě se na ně nepřidělovala domovní čísla. Ta byla zavedena až v roce 1771 až 1772. Od roku 1730 do roku 1746 uvádím některé občany Molenburku, které se mi podařilo zjistit z různých tiskovin, a nejsou uvedeni v matrikách. Rok 1730: Jan Škvařil a Barbora z Lipovce, Jan Hudec a Magdaléna z Ostrova. Rok 1731: Jiří veselý a Apolena z Kuniček, Urban Adámek a Justina z Kuniček. Rok 1732: uzavřeli sňatek Jiří Procházka z Kulířova a Margareta dcera Martina krejčího. Rok 1734: Bartoloměj Kubíček a Anna z Kuniček, Stanislav Švec za Šošůvky a Kateřina dcera Martina Krejčího. Rok 1735: Havel Procházka a Ludmila (Molenburk), Stanislav Švec (později uváděn jako Ševčík) a Kateřina z Kuniček, Havel Procházka a Ludmila, z Kuniček, uzavřeli sňatek Tomáš Hudec, syn Štěpána a Mariana dcera Jakuba Musila Rok 1736: Antonín Škvařil z Lipovce Rok 1737: Štěpán Ševčík a Kateřina z Kuniček Rok 1738: Laurentin Ševčík a Mariana z Lipovce, Laurenting Ševčík a Juliana z Ostrova, Rok 1740: Jan Kouřil a Barbora Z Kuniček, Tomáš Hudec a Marianna z Ostrova, uzavřeli sňatek Blažej Hudec, syn Štěpána a Mariana dcera Vity Musila, z Kulířova Rok 1742: Ignáct Konopnocký a Mariana (Molenburk), (7. 10. 1742, měl sňatek Laurenting Schvetze a Kateřina, dcera Štěpána Hudce. Svědci: Josef hudec Ostrov a František Bejček Lipovec, Blažej Hudec a Mariana z Ostrova, sňatek Antonína Hudce, syna Štěpána Rozina dcera Jana Škvařila z Lipovce Rok 1743: Witt Kašpárek a Mariana, z Kuniček Rok 1744: Jakub Pauer a Policena, (Molenburk), Urban Pasekl a Mariana, (Molenburk), Jan Grosmajer a Anna, (MolenburkRok 1745: Jan Strýček a Mariana, (Molenburk), Pavel Ševčík a Kateřina z Ostrova, Sňatek uzavřeli Mateas Musil, syn Vity Musila a Kateřina, dcera Pavla Ševčíka. Rok 1746: Jan Stula a Mariana, (Molenbuurk), sňatek Antonín, syn Jiřího Schvetze a Kateřiny dcery Václava Celého z Kulířova. 209

Usedlí obyvatelé Molenburku (založen 1724) v jednotlivých domech podle domovních čísel v roce 1771 až 1772, kdy byla zavedena domovní čísla. Červeně uveden rok nejstaršího zápisu v matrikách. Modře uvedeni usedlí občané, dá se říci od založení Molenburku, podle domovních čísel od roku 1771. Poslední uvedený bydlel na čísle v roce 1924. Poslední číslo značí rok zápisu. Zeleně uveden stávající stav v roce 2015 1.) Přišli z Lipovce. Podruh František Kopka a Terezie. V roce 1786 zemřel Jan Kopka – podsedník. V roce 1744. Mateus Kupka a Mariana z Lipovce. (V roce 1743 je zaznamenán sňatek Mateuse, syna Adama Kupky a Mariany, dcery Bartoloměje Kubíčka. Svědci: Václav Celý z Molenburku a Antonín Havel ze Šošůvky. Záznam sňatku Adama Kopky z Molenburku č. 1. Byl 18. 2. 1715: Adam Kubka, syn Blažeje Kubky z Kulířova a Rozálie, dcera po Martinu Barvířů ze Senetářova Usedlí: Kopka – Vintr – Hudec – 1825 Stávající stav: Luděk Škaroupka a Marie, rozená Hudcová 2.) Přišli z Lipovce. Bartoloměj Minařík a Barbora. Bartoloměj Minařík narozen 18.8.1738 a zemřel 10.2. 1814. (73). Syn Karla Minaříka a Kateřiny, jeho manželka Barbora Musilová, dcera Jana Musila, zemřela 16.11.1786. (45). Druhá manželka Apolena Ševčíková, nar. 15. 2. 1756, zemřela 6.7.1822. (53). Byla dcerou Simona Ševčíka a Terezie z Vavřinče. Usedlí: Mynařík – Ševčík – Konečný – 1828 Stávající stav: Jaroslav a Miroslav Konečný 3.) Přišli z Lipovce. Pavel Pernica a Anna, rolník, Josef Škvařil a Anna podruh, Josef Přibyl a Rozina podruh. V roce 1730 Jan Škvařil a Barbora, v roce 1736 Antonín Škvařil a v roce 1738 Laurenting Ševčík a Juliána. Usedlí: Pernica – Škvařil – 1827 Stávající stav: do roku 2013 Josef Škvařil, nyní trvale neobydleno 4.) Přišli z Ostrova. Josef Ševčík a Kateřina, rolník, František Ševčík a Mariana, podruh. František Ševčík nar.: 11. 10. 1743, zemřel 4.8.1826. (71), syn Laurentinga Ševčíka a Kateřiny. Manželka Mariana Pernicová narozená 8.8.1742, zemřela 12.11. 1811., byla dcera Martina Pernici a Juliany. Sňatek 28.7. 1765. V roce 1738 Laurenting Ševčík a Juliana,), (7. 10. 1742, měl sňatek Laurenting Schvetze a Kateřina, dcera Štěpána Hudce. Svědci: Josef hudec Ostrov a František Bejček Lipovec, Blažej Hudec a Mariana z Ostrova, sňatek Antonína Hudce, syna Štěpána Rozina dcera Jana Škvařila z Lipovce. 1745 Pavel Ševčík a Kateřina. Usedlí: Ševčík – Hudec - 1825 Stávající stav: Hebelka, prodáno, nový majitel, podnikatel. 5.) Přišli z Kuniček. Jakub Kašpárek a Anna, rolník. V roce 1773 zemřela Marina manželka Witty Kašpárka. V roce 1743 Witt Kašpárek a Marina. V Roce 1737 Štěpán Ševčík a Kateřina Usedlí: Jakub Kašpárek – Kašpárek – 1825 Stávající stav: asi do roku 1968 František Kašpárek, nyní neobydleno 6.) Přišli z Kuniček. Bartoloměj Ševčík a Mariny, podruh. Tomáš Kubíček, u sňatku uvedeno z Pardubic, zemřel 1772, manželka Dorota Kouřilová, narozená 9.2.1701, zemřela 10. 3. 1765 z Kulířova vdova po Martinu Šmídovi, dcera Filipa Kouřila a Kunhuty. Sňatek 23. 8. 1739. 1734 - Bartoloměj Kubíček a Anna z Kuniček, 1735 - Stanislav Švec za Šošůvky a Kateřina dcera Martina Krejčího. Stanislav Ševc, později uváděn jako Ševčík. Usedlí: Ševčík – Nedoma -182--- Stávající stav: nyní neobydleno, poslední obyvatel Nedoma 7.) Přišli z Kuniček. Matiáš Tatárek (zemřel 1785) a Lucie, (zemřela 1785) podruh, Bartoloměj Ševčík a Mariana (zemřela 1821), podruh. Usedlí: Tatárek – Ševčík – Vašíček – 1825 Stávající stav: Přibyl Jaroslav 8.) Přišli z Kuniček. Jan Kopka a Mariana, podruh, Matěj Kopka (1794), Marina žena Matěje Kopky (1776) Usedlí: Kopka – Hrstka – 1826 Stávající stav: Hrstková Josefa 210

9.) Přišli z Kuniček. Jan Musil a Barbora, rolník, Jan Procházka a Barbora, podruh, Josef Přibyl a Rozina. 1735 Procházka Havel a Ludmila, 1745 sňatek Musil Mateas, syn Vity Musila a Kateřina dcera Pavla Ševčíka. Svědci z Molenburka. Usedlí: Procházka – Konečný – Kala – 1825 Stávající stav: Kala František 10.) Přišli z Kuniček. Kala Blažej a Marina, rolník, Kala Jakub a Marina, podruh. Usedlí: Kala – Přibyl – 1825 Stávající stav: do roku 2013 Josef Zouhar, nyní nájemníci 11.) Přišli z Kuniček. Jan Kala a Kateřina, rolník, Jan Kouřil a Marina podruh, Josef Flek a Kateřina, podruh. 1772, zemřela Terezie Škvařilová. 1740 Jan Kouřil a Barbora. Usedlí: Kala – Mynařík – 1825 Stávající stav: Košák Jiří 12.) Přišli z Kuniček. Antonín Král a Marina, podruh. Zápis až v roce 1780. 1785 zemřele Kateřina Krejčí a její manžel František v roce 1792. Sňatek: 1732 Jiří Procházka z Kulířova a Margareta, dcera Martina Krejčího. Sňatek: 1734 Stanislav Švec ze Šošůvky a Kateřina dcera Martina krejčího. Usedlí: Král – Král – 1825 Stávající stav: Král Jan 13.) Přišli z Kuniček. Jakub Kašpárek a Anna, podruh. František Slouka a Magdaléna, podruh. 1772 zemřel Andreas Škvařil (32 let) a 1779 Kateřina jeho manželka. Usedlí: Kašpárek – Škvařil – 1825 Stávající stav: Škvařil Alois 14.) Přišli z Kuniček. Jiří Vaselý a Apolena. 1792 zemřel František Veselý (59). Usedlí: Veselý – Hejč – 1832 Stávající stav: Crhonek Leoš 15.) Přišli z Kuniček. Jakub Krmela a Terezie, podruh. Jakub Kala a Veronika podruh. Jakub Hlaváček a Kateřina. Usedlí: Krmela – Kala – Mynařík – 1825 Stávající stav: Mynařík František 16.) Přišli z Kuniček. 1731 Urban Adámek a Justina. Zemřeli: 1783 Mates Adámek, 1806 Kateřina manželka Antonína Hudce. Usedlí: Adámek – Přibyl – Hudec – Procházka – 1826 Stávající stav: trvale neobydleno 17.) Přišli z Kulířova: František Kala a Kateřina, rolník, Jan Kala a Kateřina, podruh. 1734 Josef Kala nar. 11. 2. 1706, syn Ondřeje Kaly a Markéty ze Šošůvky. Rozina Ševcová, dcera Norberta Ševce a Mariny ze Šošůvky. Sňatek 25. Í. 1733 matrika Doubravice. Usedlí: Kala – Kala – 1825 Stávající stav: Píša a manželky Bedřiška, rozená Bedáňová do roku 2000, nyní nový majitel 18.) Přišli z Ostrova: Jakub Hudec a Barbora, rolník, Jakub Grmela a Terezie, podruh, (1820, zemřel Jakub Hudec.) 1740 Tomáš Hudec a Mariana, 1742 Tomáš Hudec, syn Štěpána a Mariana dcera Jakuba Musila. 1740 Blažej Hudec, syn Štěpána a Mariana dcera Vity Musila z Kulířova. Sňatek 1740. Usedlí: Hudec – Hudec – 1825 Stávající stav: Hudcová Věra do roku 2000, nyní Kopecký, manželka Vlast, rozená Hudcová 19.) Přišli z Kulířova: Andreas Celý a Mariana, rolník, 1730 Václav Celý, syn Lukáše a Kristýny. 1. Manželka Anna Hrabalíková, sňatek 13.2 1724, 2. Manželka Anna Kubíková dcera Tomáše Kubíčka a Doroty, sňatek 23. 8. 1761. 10.6. 1778 se provdala za Josefa Škvařila. 1746 sňatek Antonína syna Jakuba Schvetze a Kateřiny, dcery Vítka Celého. Usedlí: Celý – Celý – 1825 Stávající stav: prodáno, nový majitel. Celý do asi do roku 1980 20.) Přišli z Ostrova.: 1741 - František Slouka a Magdaléna, podruh, Jakub Grmela a Terezie, podruh, Josef Pernica a Polixena, rolník. Usedlí: Slouka – Ševčík – 1825 Stávající stav: Ševčík Pavel a Vojtěška 21.) Přišli z Holštýna. Jakub Kala a Terezie. Jakub Kala zemřel 1775. 211

Usedlí: Kala – Kala – 1825 Stávající stav: Škvařil Karel a Anděla 22.) Přišli z Lipovce. Martin Hudec a barbora, rolník, Antonín Hudec a Kateřina, podruh. 1782, zemřela Rozina dcera Antonína Hudce.1811, zemřel Antonín Hudec. 1742 - sňatek Antonín Hudec, syn Štěpána a Rozina, dcera Jana Škvařila. Usedlí: Hudec – Hudec – Kovář – 1825 Stávající stav: Anna Kovářová 23.) Přišli z Kulířova. Martin Hejč a Anna, podruh. Matea Hejč nar. 25.2.1728, zemř. 20.10. 1808, syn Blažeje Hejče a Zuzany, manž. Helena Zukalová z Holštejna, dcera Františka Zukala z Kulířovského mlýna, zemřela 13. 9. 1811. Usedlí: Hejč – Hejč – Ševčík – 1825 Stávající stav: Dvořák 24.) Přišli z Kulířova. 1775 – Jan Strejček a Rozina, hostinský. 1819 zemřel Jakub Kala. Usedlí: Strejček – Kala – 1825 Králová Božena rozená Kalová 25.) Přišli z Kulířova. Tomáš Zouhar a Terezie. (ar. 1730, zemř. 1797) z Krasové, syn Jiřího Zouhara a Mariny. Terezie, dcera Josefa Kaly a Roziny. Sňatek 6. 8. 1758. Usedlí: Zouhar – Zouhar – Kopka -1829 Stávající stav: Kratochvíl Josef a Ludmila rozená Reiholtová 26.) Přišli z Kulířova. Tomáš Kubíček rolník, (zemř. 1799), Jakub Kubíček (zemř. 1805) a Magdalena, podruh. Usedlí: Kubíček – Kala – Hudec- 182. Stávající stav: Hudcová Marie, manželka Metoděje Hudce 27.) Přišli z Kulířova. Jakub Kala a Kateřina, rolník, (zemř. 1815), Blažej Kala (zemř. 1776). Usedlí: Kala – Kala- Ševčík – Hejč – 1825 Stávající stav: Mynařík Leopold, vnuk Hejče 28.) Přišli z Kulířova. František Kopka a Terezie. Usedlí: Kopka – Zouhar – Svoboda – 1825 Stávající stav: Novotná Marie do roku 2012, nyní zbouráno 29.) Přišli z Kulířova. Josef Ševčík, (zemř.)1816 Usedlí: Ševčík – Hejč – Kala – Ovad – 1825 Stávající stav: Ovadová Hedvika, manželka Václava Ovada 30.) Přišli z Kulířova. Anna Jakuba Kašpárka (zemř. 1801), Jakub Kašpárek (zemř. 1806). Usedlí: Kašpárek – Kopka – Zouhar – Ševčík – Crhounek – 182… Stávající stav: Crhonek Leoš 31.) Přišli z Boskovic. Veronika Martina Pernici (1816). Usedlí: Pernica – Hudec – Přibyl – 1825 Stávající stav: Jirušek Jiří a Marie rozená Přibylová 32.) Přišli z Boskovic. Hejč Martin, podruh. Anna manž. Martina Hudce) zemř. 1822). Usedlí: Hejč – Hejč – Němec – 1825 Stávající stav: Vaňous Václav do roku 2015, syn Vaňousové rozené Němcové. Nyní neobydleno 33.) Přišli z Boskovic. Jan Petrželka. Usedlí: Petrželka – Kopka – Kala – 182. Stávající stav: nyní není stálý obyvatel 34.) Přišli z Boskovic. František Hudec (zemřel 1809 40. Let) Usedlí: Hudec – Hudec – Šmehlík – 1826 Stávající stav: Josef Slouka, mají obchod 35.) Přišli z Boskovic. Ovad Andreas a Viktorie (Hudcová) Usedlí: Ovad – Ovad – 1830 Stávající stav: Boháč Alois a Ludmila rozená Ovadová 36.) Přišli z Boskovic. František Kala a Marina (Pernicová) Usedlí: Kala – Kala – Škvařil – 1831 Stávající stav: Škvařil 212

37.) Přišli z Boskovic. Kupka Martin a Rozina (Procházková). Usedlí: Kupka – Kopka – Nedoma – 182… Stávající stav: neobydleno 38.) Přišli z Boskovic. Josef Minařík (zemř. 1814. 52let). Usedlí: Minařík – Mynařík – 1825 Stávající stav: nový majitel, dřívější Nečas 39.) Přišli z Boskovic. František Flek, narodil se v Petrovicích, syn Vitta Fleka a Roziny z Ostrova, manželka Jana Celá, dcera Václava Celého. Sňatek 19. 8. 1787. Usedlí: Flek - Flek – Kudlička – Kala – 1825 Stávající stav: Přibyl, dříve Javorský 40.) Přišli z Boskovic. František Zouhar, syn Tomáše Zouhara a Terezie, manželka Terezie Minaříková, dcera Bartoloměje Minaříka. Sňatek 30. 10. 1792. Terezie, Františka Zouhara (zemř. 1806). Usedlí: Zouhar – Zouhar – Kala – 1825 Stávající stav: neobydleno. Památný kříž 213

Úvaha o historii Molenburku, dopis do Rakouska. Podle naší naší nejstarší kroniky naše obec byla založena roku 1724 synem hraběte Kristiána Roggendorfa, svobodného pána z Mollenburgu a pojmenována podle zámku Mollenburgu a vesnice Mollendorfu v Dolních Rakousích. Zajímalo mě, zda to tak opravdu bylo, a tak jsem se rozhodl, že do Rakouska napíšu a poprosím o informace, jak to s pány Roggendorfy vlastně bylo a zdali naši vesnici opravdu založili. Podařilo se mi najít uvedenou vesnici, která je součástí městečka MARKTGEMEINDE PÖGGSTALL, NÖ. Tak jsem tam tedy napsal, informoval jsem o naší vesnici, napsal jsem, co říká naše kronika o založení obce a poprosil o jejich dostupné informace. Po delší době jsem prosbu opakoval a odpovědi jsem se dočkal, a proto chci doplnit uvedený článek o další skutečnosti. V odpovědi mi pan Bürgermeistr /u nás starosta/ píše: Roggendorfové vlastnili Pöggstall /=Rogendorf/ od roku 1478 do roku 1601, Mollenburg od roku 1486 do roku 1546. Ačkoliv oni Mollenburg již roku 1546 opustili a Pöggestall 1601 prodali, názvy potom a dodnes Roggendorf a Mollenburg stále zůstaly. Ti Rogendorfové, které v dopise uvádíte, již Pöggstall nevlastnili a nemají tedy s Pöggestallem již nic společného. Poslední Roggendorf v Pöggstallu byl Wilhelm III. von Rogendorf, který Pöggstall prodal v roce 1601 a snad o něco dříve zemřelý v roce 1598 jeho bratr Caspar II. von Roggendorf. Vámi jmenovaný Christian von Roggendorf, byl vnuk Caspara II. von Rogendorf. Zakladatel vaší obce, Karl Ludwig von Roggendorf, byl pravnukem Caspara II. von Rogendorf. Můžeme tedy konstatovat, že naše kronika je v podstatě pravdivá a první název obcí byl Mollenburg a Roggendorf, byl odvozen od hrabat z Roggendorfu a Mollenburgu a také od jejich hradu a vesnic Mollendorfu a Roggendorfu. Ruiny zámku Mollenburg v dolních Rakousích. 214

Také musím napsat něco o sobě. Narodil jsem se v Molenburku 21. 8. 1934. Tam jsem také chodil do školy a ve válečné době jsem přešel do měšťanky do Sloupu, kde jsme chodili mnoho let pěšky tam i zpět. Po pěti létech měšťanky jsem nastoupil do učení v nově se rozvíjejícím závodě Metra Blansko. Po vyučení, ještě do vojny, jsem absolvoval nižší průmyslovou školu elektro. Po vojně jsem si dodělal vyšší průmyslovku a nastoupil jsem do výzkumného ústavu Metry. V té době nastal velký rozvoj polovodičů, a s tím i měřicí techniky. Musel jsem se stále učit a absolvoval jsem roční nadstavbu průmyslovky a přešel jsem do podnikového institutu, zaměřeného na měřící a řídící techniku, který trval tři a půl roku. Po absolvování jsem přešel do projekce měřicích systémů, kde se projektovaly měřicí systémy pro elektrárny a velké výrobní závody, v celé republice. V té době jsem také externě učil na učilišti Metry Blansko, v nadstavbovém maturitním studiu novou polovodičovou techniku. Potřeboval jsem znalost němčiny, a tak jsem jezdil dva roky do Prahy, do intenzivního kurzu, který jsem zakončil státní zkouškou. Začal jsem projektovat systémy pro různé závody. Jako první pro elektrárnu Štěchovice a elektrárnu Hodonín. Pak následovaly další projekty, některé složité, jako Cementárna Mokrá, nebo projekt v NDR v Jeně pro vojenské účely, některé velmi příjemné a zajímavé, jako pro observatoř na Skalnatém Plese. Také jsem se dostal do Egypta, kde jsem zpracoval projekt elektrárny v okolí Caira. Musel jsem se stále učit, protože technika šla stále dopředu. Když jsme začali projektovat systémy pro elektrárnu Temelín, musel jsem několikrát do SSSR, na konzultace. Po několika létech jsem se stal vedoucím projekce a následně obchodním náměstkem a potom podnikovým ředitelem Metry Blansko. Musel jsem hodně cestovat a hodně po Evropě. V době, kdy jsem byl vedoucím všech projekcí v Metře, jsem vzal funkci předsedy MNV ve Vysočanech. V té době bylo ve vesnici potřebí toho hodně udělat, pro zlepšení naší vesnice. Protože jsem Metře věnoval celou svou energii a hodně času a od mládí jsem byl „Patriotem Molenburku,“, později Vysočan, využil jsem svých možností v Metře a začal jsem zadávat do projekcí Metry, pro naši obec projekty kanalizací, projekty ústředního topení pro Kulturní dům, Mateřkou školku, a také školu. Měl jsem hodně známostí z projekční činnosti systémů v celé republice, a tak jsem zajistil do všech objektů pro topení litinové kotle, co bylo na tu dobu nevídané. V radě a zastupitelstvu jsme se dohodli, že provedeme přístavbu školy a s tím spojenou celkovou opravu. Stejně tak jsem zadal zase potřebné projekty do Metry Blansko. Ke konci mého působení předsedy jsem zadal projekt na úpravu celkového vzhledu části obce před kovárnou, s tím, že se stávající rybníček (žabárňa), se přemění na malou vodní nádrž, krytou a celý prostor se upraví jako parčík, s autobusovou zastávkou. Tak se z toho stal nový střed obce, naše malé náměstíčko a je pěkné dodnes. To vše a mnoho jiného se udělalo a mohlo udělat, jen díky velké obětavosti většiny obyvatel naší obce. Všechny tyto akce se dělali v akci „Z“, tak, že si občané vše budovali sami. Hodně mi s finančním zajištěním pomáhal náš rodák, předseda ONV Josef Přibyl. Vzhledem k mému velkému vytížen v Metře Blansko, kde jsem se stal obchodním náměstkem, jsem v dalším období nemohl obci moc pomáhat. Metra byla podnikem s velkým rozvojem, měla ještě dva závody v Šumperku a Linharticích a v té době měla kolem 4.000 zaměstnanců. Více jak po roce jsem se stal podnikovým ředitelem Metry Blansko. Asi rok před odchodem do důchodu, jsem byl zvolen starostou obce Vysočany a v tomto období se mi podařilo zajistit připojení naší vesnice na telefonní síť, vodovod a plyn. V realizaci pokračovali moji následovníci. Vysočany listopad-prosinec. Antonín Jirušek 215

Naše Vysočany se v poslední době hodně rozvíjí. Staví se nové moderní domky, starší se opravují. Také se k nám do některých domků stěhují noví obyvatelé, kteří si opuštěné domky koupili. Do jednoho z nich postavených Zdeňkem Hrstkou, potom obydleným Ing. Kotkem se nastěhoval z Rozstání pan Aleš Petržela se svou rodinou. Pan Petržela je vlastníkem tiskárny v Pustiměři a díky jeho ochotě jsem mohl tuto knihu vydat. Zajistil její výtisk v pěkné kvalitě a za jeho ochotu velice mu musím poděkovat. Vybral si dobře, je to ulice za kostelem a dole jeho krásná vilka. Přeji jim, aby se jim u nás ve Vysočanech moc líbilo. Antonín. 216

217