Hanýžka a Martínek

divoká jízda nelíbí, ale zato by do ohnì skoèila pro tátu, kterýse nic nebojí a nechá vyleželé konì vyskoèiti si po libosti.Zelništì je až v Dobøí, to se Hanýžka proveze! „Ale teï do toho! Podívejte se na les! Do veèera se spustíprášenice,“ komandoval Král, hned jak pøijeli na pole, shodils vozu koše, na konì dal vlnìné pokrývky, vypøáhl jez postraòkù a sám vzal do ruky ostrou sekérku ruèku. U samézemì sekal zelné košály, tak tak že mu postaèila matka s Hanýžkou odnášet je v košíkách do vozu.To už se zvedal èiperný vìtøík, ostrý jako nùž, a èechralna voze trsí tak, že musila Hanýžka skoèit a sešlapat je dù-kladnì. Všichni se zapotili, jenom konì ježili chlupy, pofrká-vali a hrabali netrpìlivì. Každé chvíle ozvalo se pøísné Králo-vo: „Oou! Vždy se doèkáte!“ a nebýt toho pøísného hlasu, jistìby se byli rozbìhli rovnou do teplé stáje. „Nevím, nevím, nechá-li nás to dodìlat,“ upírala obèas Krá-lová starostlivì oèi k západnímu nebi, které se rychle pota-hovalo hustým, temným mrakem. „Když jsme v tom, tak už nepovolíme,“ zahuèel Král a sekerase mu v ruce jen kmitala. „Vyhráno,“ vykøikl koneènì, hodil ruèku do vozu a postavilse ke koním. Ale to už jako v létì mouchy poletovaly vzdu-chem první vloèky snìhové, Klenèí ještì bylo zøetelnì vidìt,ale lesy nad mìsteèkem zmizely v šedé, husté mlze. „Tak jen èerstva! Èerstva! Už se to žene!“ volal Král, zapøa-haje postraòky a rovnaje koním uzdy i chomouty. „Sednìte sizády k lesu a tu máte jednu houni.“ Ve vzduchu už to huèelo,jako když v kostele šlápne Eisenhut na nejhlubší pedál var-han, holé stromy na nedaleké silnici poèaly vážnì kývat ope-lichanými korunami, rychle se setmìlo a od Klenèí hrèely po-vozy se smuteèními hosty jeden za druhým.

„Mají èas!“ usmál se Král. Sám také zachuchlalse do koòské pokrývky a koníci bystøe rozbìhli se po vozovécestì. Ale do kopce brzy ulevili. I náklad byl t잚í a také užvítr jim šlehal ostré, jako písek zmrzlé krupky snìhové do oèí.Musili se vyhýbat koèárùm, jež po silnici øítily se proti nimk Hoøe, a od Jam vzhùru už bylo tøeba i bièem je pobídnout,aby se neklátili jako pøed pluhem. Hanýžka tulila se k matce,vysedìly si vzadu pohodlný dolík, natáhly si houni pøes hlavua velice si to libovaly. Dobøe se jim jelo a Hanýžka si pøála, aby to hodnì dlouhotrvalo a mohla hodnì dlouho tak sedìt vedle matky, cítit jejíruku ovinutou kolem bokù, cítit její mateøské teplo i dech, tisk-nout se k ní a smát se šastným smíchem. I Královou mìkce naladilo, že se jim podaøilo zachránit trsí,radost dobøe vykonané práce høála jí v duši, maèkala k sobìHanýžku a mluvila uznale: „Vidíš, má dìveèko zlatá, jak jsinám platná. Bez tebe bych dnes nebyla staèila tátovi a jistìby nám to trsí zapadalo, zmrzlo a z jara jsme je mohli všeckozavézt do hnoje. Ale teï je užijeme, sházíme je na mlatìa budeme je krájet kravám, to se podíváš, jak hned pøidajía jaké hrnce mléka nadojíme.“ Ta chvála høeje Hanýžku víc než teplá hounì koòská. „Jávím, mámo, že máme ještì dluh,“ poèíná teï dcerka vážnìmluvit, „že si nemùžete zjednat dìveèku a táta pacholka, žeto musíme všecko odøít sami, ale až ten dluh zaplatíme, pakse budeme mít dobøe, viïte?“ „Pak zas budeme šetøit, abychom mìli pro vás, až vyrostete,vìna,“ povzdychla si Králová, „u nás, milé dítì, neodpoèine sièlovìk, jenom až v hrobì.“

Takový neznámý smutek padá pøitom z tìch slov do dìtskéduše, že se Hanýžka odmlèela a pomyslila si: „To se musímještì víc pøièinit, abych mámì ulevila.“ „Hanýžko, bìž napøed otevøít vrata,“ ozval se vtom Král. „Jéjej! To už jsme doma? Jak to uteklo!“ podivila se dcerka,odhodila cíp tìžké hounì, a ještì víc ji pøekvapilo, že skoèilado snìhu a že všecko kolem zrovna se dusilo sypajícímse snìhem. Ani oèi nemohla hned otevøít, jak ji to oslepilo,ale vypískla radostí, nachýlila hlavu proti vìtru, pøedbìhla konìa pustila se k domovu. Zdálo se, když Král zajel na mlat, že pøivezl domù fùru snì-hu do ètyø prken velikou. Selka chtìla hned trsí sházet k pernìdo rohu, ale sedlák se na ni oboøil: „Mᚠrozum? Tohle ti neu-teèe, když už to máme pod støechou. Hned jdi zatopit a vaønìjakou ostrou polévku, a se všichni zahøejeme, vždy vidíš,že už je veèer na krku.“ Sám také vypøáhl konì a poèal krmit a poklízet dobytek. Ha-nýžka ještì nanesla matce vody a døíví a pak se rozbìhlak Bartošùm pro Marjánku a Pepku. Pøivedla je obì rozesmáté,èervené jako rùžièky a ve dveøích už volala: „Mámo, to už jetam houpanice! Do pasu už jsme se brodili snìhem,“ a oèkají radostí záøila. Ale venku zdvihal se od hodiny k hodinì stále strašnìjší vítr.Zmìnil se už ve vichr, který lomcoval okny i dveømi a rval všec-ko, co na statku nebylo pevnì pøibito, opøeno anebo uzamèe-no. Náhle se zablesklo a praskavì zahømìlo, až se stavenív základech otøáslo. „Pán Bùh s námi, dìti, nìkde uhodilo,“vykøikla selka a pokøižovala se. Dovnitø vešel Král, celý bílýjako snìhulák, který ještì venku na dvoøe pøivaloval kamenyke vratùm kùlny i stodoly, upevòoval závorami dvíøka vepøo-vých chlívkù, zastrèil kurník, zavøel pevnì ovèín, døevìnou

i železnou lopatu vzal do sínì a postavil do kouta na cihlovédláždìní, ještì se zamyslil, nezapomnìl-li na nic, a pak tepr-ve spokojen a klidný vstoupil do svìtnice. Všem se hned uvol-nilo a pocit bezpeènosti naplnil ženu i dìti. „Zapla Pán Bùh,že už jsi tu. To je venku boží dopuštìní,“ vydechla žena. „V lese nìkde udeøilo, zuøí tam hrozná bouøe snìhová,“ klid-nì odpovídal sedlák, svlékaje šerkovou kazajku. Králová hnedmu ji vzala z ruky a pøehodila pøes bidlo nad ohromnými kach-lovými kamny, jež dýchala pøíjemným teplem. Po loòském strašném suchu a po hladové zimì všichni sivážili letošní velké úrody, ale tøásli se bázní, aby nové neštìstínetrhlo na obec. Jednotlivci lze pomoci, ale když všichni trpí,pak je tìžko pomáhat. „Bouøka jde po lesích, venku je slyšet, jak tam praskají stro-my,“ hlásil Král, „ale polom v lesích není žádné neštìstí; vždykácíme døíví na šindel a na oheò v kamnech každoroènì. Jenaby se mraèna nestoèila dolù. Pak by nám ta vichøice mohlaodnést støechu nad hlavou a teï v zimì –,“ bál se dopovìdìt,ba i domyslit. Ale jakmile pevnì zavøel domovní dveøe a teïi dveøe ve svìtnici, všechen strach spadl s Králové i dìtí.Venku sice skuèel a vyl vichr jako smeèka psù puštìnáze øetìzu, metelice snìhová vrhala dál spousty snìhu na okna,ale marnì se dobývala dovnitø. Muškáty, jež stály za okny ještìo posvícení, odnesla Králová do sklepa už pøed týdnem,na jejich místo nasypala hezky vysokou vrstvu pilin, pokryla jijasnì zeleným mechem a zapíchala doò kotváèky jeøábus plody èervenými jako korály. Pøes tuhle hráz nepronikne aninejjemnìjší prášek snìhový, neprodere se dovnitø ani nejos-tøejší vìtøíèek. Z mohutných trámù smrkových sroubená svìt-nice, suchá a teplá, skýtala rodinì zdravý a bezpeèný útulek.

Král zapálil na trojnožce v krbu smolnou louè a hned jasnésvìtlo rozletìlo se po všech koutech. Selka zastøela ještì plá-tìnými záclonami okna a už prostírala na stùl. Dala si dneszáležet, když už obìd mìli ošizený, aby to veèeøe nahradila.Vyklopila z pekáèe pìkný, do hnìda vypeèený toè a na mísuvylila smetanovou omáèku z hub, nakyslou, až se sliny v ústechsbíhaly, jak zavonìla, když ji selka nesla v hrnci od kamenna stùl. A nyní se mohl venku boøit svìt, jako v pevném hradusedìla kolem Krále celá jeho rodina, zdravý hlad koøenil jimchutné selské jídlo, radostná, spokojená nálada zraèilase v tváøi hospodáøe i jeho ženy, dìti první položily lžice, aleèekaly u stolu, až se nají otec s matkou, slovo vedla Marján-ka, která musila povídat, jak se jí vedlo u Bartošù. „A neplakala Pepka?“ optala se Králová, která držela nej-mladší dítì na klínì a sama je krmila. „I kdepak!“ moudøe odpovídala Marjánka, „paní Šmídovánám pùjèila panáèky i panenky, jejich Pepíèek si s námi hrál,umí to už jako pan Šmíd, také jsem si smìla zatoèit klikouna kobylí hlavì a od Bartošovic tety jsme dostali pomazánkua napít podmáslí.“ „Copak dnes vrtìla? Vždy je støeda,“ podivila se selka,která vìdìla, že vrcení je práce sobotní. „Teta øíkala, že mají krávy po telátkách, že jim tak dojí, ažse jí smetana nevejde najednou do korbele, musí proto vrtìtdvakrát za týden.“ „Slyšíš to?“ obrátila se žena vyèítavì na Krále, „u nás krmí-me zrnem a kalením konì, ale u Bartošù krávy.“ „Slyším, sly-ším,“ usmíval se sedlák, který vìdìl, že selka soèí na konìa vyèítá jim oves i zadinu i seno, všecko, co sežerou, „a vím,kam biješ.,Ètyøi krávy bychom ještì vyživili, kdyby tìch mrchnebylo! Takhle se musím spokojit se tøemi. Kdybych jich dojila

sedm, to by bylo smetany! To by bylo másla! Dvakrát, ba snadi tøikrát v týdnu bych mohla vrtìt, tak jako u Bartošù!` Tohle mivšecko chceš zrovna teï øíct, jak vidíš, Marjánko, abych ti uspoøilpráci, sám si to za tebe opakuji. Ale teï zas ty dej pozor.“ „,Zápøežky nám letos vynesly danì i úrok z dluhu, „ dalase teï do smíchu Králová, „,za to, že jsem navezl štìrkna silnici, uplatil jsem dvì stovky, které jsme byli dlužni obci,a ještì mám kolik zlatek zamèených tamhle v almárce; to tybys nikdy za máslo nestržila.` Vidíš, že vím, co ty mi zas chcešvykládat.“ „A mimo to jsem s prací v polích hotov, to všecko dokážoukonì a nikdy by nesvedli voli a tím ménì krávy,“ ukonèil hos-podáø, sáhl po dýmce a míšku, nacpal, šel ke krbeèku prouhlíèek, a když první dýmy vypluly mu z úst, posadilse ke kamnùm a s láskou zahledìl se na svoji ženu, jež je-nom v kanduš obleèená myla nádobí za celý den nastøáda-né. Ale všiml si i své dcery Hanýžky, jak zruènì je matce po-dává do døezu a jak pozornì je utírá. „Z té bude selka,“ zave-lebil v duchu, „a ji postaví na pole nebo do svìtnice, práce jív rukou jen hraje,“ ale neutrousil nahlas ani slùvka chvály. „Letos nám, táto, nebudete èíst nahlas?“ ozvala se Hanýžka,která cítila, že se upírají na ni otcovské zraky, a chtìj nechtìjmusila se na otce také pìknì podívat. „Ještì ne, Hanýžko,“ teple jí odpovìdìl otec, „až zaènouu nás zase hyjty a máma snese kolovrat, potom pøinesu kníž-ky od pana pátera a myslím, že už mì letos zastaneš.“ „Tak pìknì jako vy já èíst neumím; vy, táto, ètete jako panuèitel.“ „Proto se musíš uèit, stydìt se nesmíš a alespoò stránkunebo dvì pøeèíst, abych si mohl nacpat a zapálit.“ „Máte vystarosti!“ kárala je matka, „na ètení myslí

a já nemám ještì ani všechen len vyklapaný, ani vypoèísaný,myslím, že s tím ètením nebude nic, nadìju jí kužel koudelea zaène se uèit pøíst, aby z ní vyrostla poøádná pøadlena. Ko-lovratu se musí chytat, a ne knížky.“ „Vidíš, Hanýžko, jak jsme spolu nemoudøí. Máma má prav-du jako vždycky. Ty jí opravdu letos nesmíš odepøít pomoci,nebo to sama nezmùže, uvedl se jí len až po pás, možná, žei mnì strèí do ruky vøeteno a naøídí mi pøíst.“ „A byla by to snad hanba? Nepøedou muži? Pøedou, a jak!Takovou tenkou a rovnou nit nikdy nestoèí kolovrat, jakose vytáhne na vøetenì. Nepøede starý Taraèka? Pøede a nitìprodává krejèímu, takový pøástevník to je.“ „To se rozumí, že žádná práce nehanobí èlovìka,“ svìdèí hned sedlák, „vždy forman Kofr uplete si sám vlnì-né punèochy až nad kolena dlouhé, ale umìt to èlovìk musí.“ „Tak se tomu také nauè.“ „Na to už je, milá divèe, pozdì,“ usmál se na ženu Král, „jáuž zùstanu v zimì vìren knížce a fajfce.“ „Alespoò bys mohlna lepence na punebí pøebrat hrušky-hnilièky, hodila bych jepo chlebì do pece,“ zlobí selka sedláka. „Mámo, já je pøeberu,“ hned se hlásí malá Marjánka, kterási až dosud hrála s Pepkou v kolébce a uspávala ji. „I ty kozomlsná,“ uhodla matka hned, proè se tak horlivì hlásí. „Nu, proèpak ne?“ ušpuluje se i otec, mùžeš je pøebírat, mù-žeš, ale musíš pøitom ustaviènì zpívat, tøeba tu dlouhou pís-nièku o Mnislavu a Bìle.“ „Já ji celou ještì neumím.“ „Hanýžka tì ji nauèí, ta ji jistì umí, krákorá, kudy chodí, jakoslepice.“

„Když se mi tak tuze líbí,“ omlouvá se dcerka, která ví, žeotce mrzí, když se pøi práci zbyteènì mluví, a že øíká: „U dílamá státi celý èlovìk s duší i tìlem a u muziky taky.“ „Tak nám ji zazpívej,“ vybídl Král svoji dcerku, když utøelaposlední misku a poklopila do sudnu poslední hrnek. „Tak! Ještì ji k tomu mìj,“ vadí se matka, „Hanýžko, chceš-li zpívat, tak smíš zazpívat,Podveèer tvá èeládka jak k slepicikuøátka` nebo,Na lože jdouce zbožnì se modlíme`, ale jinoune, aby nás Pán Bùh nepotrestal, jenom poslouchejte, jak tammeluzina vyvádí.“ Venku opravdu to huèelo a skuèelo, jako by chtìl vichr celéKlenèí obrátit nohama vzhùru a odnést je až nìkam do Hory.Všude se lidé tulili ke kamnùm, i psy zavolali k sobì pod støe-chu, nikdo se neodvážil ani nos vystrèit ze dveøí. Ale v panském hostinci u Johánesù sedìl pan nadlesní Win-kler s panem dùchodním. Mìl cosi projednat s myslivci Pa-velkou a Brodským a pozval si je do hostince, kde stál jehokoèár. Projednávali to jaksi dùkladnì a dlouho. Všichni hos-té už se rozjeli, jenom té zelené krvi se nechtìlo od èervenéhopiva, které dnes zrovna sládlo. Libovali si, že pan Johánesmá zcela jiný mok, než jsou ty deputátní slivky, jež jim posílápan starý, a skoro byli rádi, že se zdvihla ta vánice. „Poèkáme, až se to pøežene,“ rozhodl se pan obrfoøt. „Kdo-pak by se v tom povìtøí vydal až na Èernou Øeku,“ rozvážnìkýval hlavou ramenatý lesní Brodský. Také starý Pavelkase zaradoval, Mìl sice doma pøísnou panièku, ale dnes musímlèet, až øekne: „To víš, sedìl sem tam jako na trní, ale kdyžse pan obrfoøt nehýbal...“

Zvyk je druhá pøirozenost. Zachuchlaní v pláštích a èepicestažené pøes uši pøišli po veèeøi i denní hosté a všichnise náramnì potìšili, když tu spatøili ještì smuteèní hosty. „Domù nemùžete, na to není ani pomyšlení,“ vykládal horli-vì pan postmistr Vorlíèek. „Opravdu ne! Práší se tam, že nelze ani oèi otevøít,“ svìdèiliranhojiè i písaø Bílek s Eisenhutem. „A copak Vondroušek? Ten dnes asi nepøijde? Co?“ shá-nìl se Vorlíèek, mysle na preferanc. „Vynechá asi, ono by to pøíliš køièelo, když ráno šel s Fastremza rakví,“ vykládal pan uèitel, „aby veèer šel do hospody.“ „Všiml jsem si. Náramnì jim to slušelo a hezké to bylo,“ li-boval si Winkler, „jako by otce pochovávali.“ „Proto by mohlpøijít,“ myslil postmistr, „prosím vás, jaký smutek? Strádalovibylo pøes osmdesát, osm let už jenom sedìl v pokoji a nevidìlani na krok pøed sebe, všecka možná jubilea už slavil, všec-ka vyznamenáni a tituly už mìl, tak vlastnì se už slušeloa patøilo, aby udìlal místo mladšímu.“ „Jen øeknou rovnì Fastrovi,“ omoèil si Pavelka. „Mno,“ mlas-kl jazykem Vorlíèek, „v kapse to ještì Faster nemá, patøit muto, patøí, o to není, víme všichni, co se zde za Strádala nadøel,kolik let tu prožil. Ale když je to takový ultraèech. DirektorMelichar mu letošní pou neodpustí a nezapomene.“ „Faru obsazuje pan hrabì,“ ozval se hlubokým basem mys-livec Brodský. „Pan hrabì!“ mávl rukou obrfoøt, „ten má, pánové, teï jinéstarosti.“ „Myslejí to presidentství na Moravì?“ optal se nedoèkavìpostmistr. „Také, ale mimo to, nevím, ale povídá se, že koneènìse zadíval do èerných oèí nìjaké Maïarce.“

„Ale! A to je novina!“ polibovala si hned celá spoleènost,jako by dal všem do úst sladké cukrátko. „Dùvìrnì, pánové,ne abyste to dali snad na buben, jen mezi námi povídám, covyprávìl komorník. Pøijel nedávno do Trhanova pro hrabìcíkožichy a svìøil nám, že pan hrabì je víc ve Znojmì než v Brnìanebo v Olomouci. Na hony že jezdí, ale stále ve spoleènostihrabìnky z Futaku.“ „Maïarky tedy –,“ skoèil zas Vorlíèek nedoèkavì panu ob-rfoøtovi do øeèi. „Ano, Maïarky, ale krasavice k pohledání. Povídal komor-ník, že urèitì bude svatba.“ „I to se podívejme!“ „I my to cítíme. Pan direktor je teï všemohoucím pánem.Pan hrabì nechce být nièím obtìžován. Všecko zùstává le-žet, až pøijde na vánoce, ovšem, pøijde-li.“ „Nu a Melichar Fastra jistì panu hrabìti pro klenckou farunenavrhne. Už dávno místo páter Jakub øíká mu èerný jakobín. Tvrdío nìm, že je to frajkajst, on a faráø Krejèí z Volmavy že jsoustátu nebezpeèná individua, já to slyšel pøi úøedním øízenína své vlastní uši,“ svìdèil mìstský písaø Bílek. „Co si udìlal, má,“ skoro škodolibì zamnul si ruce post-mistr, „možná, že teï zmoudøí a pøestane. Vždy i Šmída po-bláznil. Naše služky i postilioni pøišli domù a oèi mìli navrchhlavy. Mluvili jen o èeském lvu, o èeském právu, o èeskémkráli a o èeské vlasti, jak to na komedii slyšeli. A ten potrhlýmuzikant, ten Jindøich, uèí je zpívat samé,fláštenecké` písniè-ky. To by mu nemìli trpìt,“ obrátil se náhle Vorlíèekna Eisenhuta.

„Ano, uèí je hrát i zpívat, ale to pøece není nic zlého,“ pokusilse starý kantor bránit svého milovaného mládence, „je to pøecelepší, než když se chasa toulá a místo zpìvu øve a hulákána mìsteèku.“ „Tak, oni to také schvalujou? To se podívejme,“ štiplavìse usmál postmistr, který byl všemohoucím pánem v Klenèía nesnášel odporu od nikoho. „Cožpak já mohu,“ skoro bolestnì zvolal Eisenhut, „pan ad-ministrátor si to pøeje, sám koupil a rozdal zpìvníèky, Vìnecse jmenuje ta sbírka písní.“ „Zase pan administrátor! Vyroste nám zde pomalu pøes hla-vu,“ zaškaredil se postmistr, „to by nám tak scházelo, abyse nám zde usadil.“ Všichni mlèeli; Eisenhut v trapných rozpacích lovil v obšírnétabatìrce šòupec, Bílek pokašlával,.mìstský chirurg si po-hrával cínovým víèkem na svém džbánku, také pan obrfoøti oba foøti nevìdìli, jak se mají tváøit. Všem bylo nepøíjemno,a proto s nadšením uvítali pana Johánesa, který se zjevilna prahu kuchynì. „No, dnes mìli horký den? Co?“ zasmál se na nìho panobrfoøt. „Jsme tomu zvyklí,“ pøisedal si ke stolu hostinský, mladý ještìa rùžolící, „ale tak se mi zdá, že se dnes páni domù nedosta-nou. Venku se zrovna èerti žení. Už máme pod parkánem na-váto na pùl sáhu snìhu, jakpak teprve v širém poli! Rybníkyjsou jen lehce zamrzlé, a kdyby konì sjeli s cesty, mohlo byse stát neštìstí.“ „Tak poèkáme do rána, až uvidíme na cestu, vždy se námtu zle nevede,“ rozjaøil se èernoøecký foøt a všichni ochotnìsvìdèili. Sedìlo se jim opravdu dobøe a ještì lépe bylo, kdyžna stole zašustìly karty a Vorlíèek rozdal první kolo preferan-

cu. Spoleènost se rozdìlila. Karbaníci sesedli se do užšíhokroužku, ale oba foøti šli k prostøednímu stolu, sundali s nìhoohromnou javorovou desku, pod ní ve stole ukázalo se plnorùzných pøihrádek, výklenkù, kaplièek, dveøíèek, uprostøed válelse døevìný vlèek a kolem plno kùželek krásnì vysoustruho-vaných z èerveného døeva švestkového. „Tak sázejte, pánové,“ nedoèkavì pobídl ostatní starý Pa-velka, vášnivý milovník této zajímavé hry, a už stavìl kuželkyna místa oznaèená bílými koleèky. Pak navlhèil nohu hlavaté-mu vlkovi, navinul na ni pevnì tenký øemínek; prostrèil jej ma-linkou dírkou v boku stolu a prudce zatáhl. Vlk se roztoèila rozbìhl po tvrdé, jako sklo hladké desce a øádil mezi ku-želkami jako pravý vlk. Všichni dychtivì sledovali, jak pro-chází po stole z jednoho oddìlení do druhého, sotva zavadío pøíèku, už se uhne, znovu hledá, bzuèí jako vosa, kuželkyse pøed ním bojácnì krèí ve svých skrýších, ale vlk, jako bymìl rozum, jako by ho k nim zrovna nìco táhlo, vyhledává jeve výklencích, kácí je bez milosti, až koneènì jedna se svalí,podrazí mu nohu a vlk jak dlouhý tak široký se položí na bok,zlostnì zavrtí, smykne tìlem jednou, dvakrát a ztichne. Hra jestejnì zajímavá, ne-li zajímavìjší než karty. Všichni sledují bìha víøení vlka, vidí, jak umdlévá, volají na nìho, povzbuzují ho,jiní trnou úzkostí, když se blíží ke kuželce, na kterou mají sa-zeno, vykøikují radostí, když ji minul, chválí ho i tupí, støídajíse ve høe, bìhají kolem stolu, sestavují z kuželek nové a novéfigury a také karbaníci nesedí tiše jako v kostele. Také je sipodmaòuje hráèská vášeò, tváøe jim èervenají, oèi planou,ruce zvedají se pøi vynášce až nad hlavu; tuhé karty pleskajío stùl, nikdo si nevšímá vichøice, která venku lomcuje stromy,láme se o høebeny støech, doráží na komíny a štíty domù a nea ne se nabažit.

Pan obrfoøt Winkler i oba foøti vyspali se u Johánesù, užse i nasnídali, ale venku trvá stále boží dopuštìní. Zdá se, žesníh nesype se jenom shùry, ale že se zvedá i se zemì, s levéi pravé strany, práší se a toèí, ale myslivci klidnì vstávají, panobrfoøt komanduje zapøahat, pan Johánes se usmívá, radí,jak a kudy jít i jet. Nezdržuje déle hosty, protože ví, jak asi na nìdoma èekají, také se o nì ve dne nebojí, nebo do Trhanovai na Výhledy je malá pùlhodinka a myslivci nejsou v takovénehodì po prvé.. Teprve v pátek k polednímu došel meluzinì dech i zásobasnìhu. Šedé mraky se zdvihly, protrhly a za nimi ukázalose mdlé, jako vyhaslé slunce. Ale jen co si provrtalo otvor do tébeztvárné spousty oblakù a par, už nepovolilo, prolamovalose a trhalo bez milosti mraèné skály i hradby a v pravém po-ledni usmálo se na chodskou zemi, obleèenou v snìhobíléroucho, posypanou jiskrami a zmìnìnou k nepoznání. U Králù sedali právì k obìdu, když vstrèil do dveøí hlavuobecní strážník a struènì hlásil: „Tak odpoledne konì do pluhu.“ „Dobøe, dobøe, byl bych jel bez øíkání,“ odpovìdìl hospo-dáø a Hanýžka vypískla hned radostí: „To se s Marjánkou sve-zem; smíme?“. V kùlnì pod radnicí hovìl si døevìný pluh, kterým oralose u nás jen v zimì. Když totiž snìhová vánice pøikryla øíš-skou silnici takovou vrstvou kyprého snìhu, že ji ani kolo ne-prokrojilo, ani sánì se na ní neudržely, tu ještì døív, než se sníhslehl, vyjel z radnice pluh, tažený tøeba pìti páry koní, a rozjelse po silnici vzhùru k Výhledùm a ještì dále k Èerné Øece,kam sahal klencký katastr. Ba èasto musil proorat silnici aždo Haselbachu k bavorským hranicím. Èím mìl vìtší váhu,tím lépe oral kyprý sníh a rozhrnoval jej na obì strany, protov jeho útrobách válelo se plno žulových kamenù a mimo to

dovolovalo staré právo všem dìtem, aby si sedly na jehokostru, pokud místo staèilo, a tím slavnostnì zahájily sanici.Snìhových závìjí, tøeba na tøi sáhy vysokých, pluh ovšem ne-zmohl, pøed tìmi se zastavil a poèkal, až mu další cestu as-poò zhruba proklestily lopaty. Který m욝an nedodal potah,musil sám vzít lopatu a jít prohazovat, aby silnice stala se conejdøíve sjízdnou i schùdnou, nebo po dva dny nemohlase hnouti ani pošta, ani formani. Všecko stálo jako zakleté,u Johánesù za formanským stolem už druhý den seli formaniKorejci z Bøezí a Belšán ze Zdanova, pøed hospodou stályjejich vozy, plné tvrdého živce, který vozili do skláren na Èer-nou Øeku i na Starou Hu, a na stání hrabali netrpìlivì tìžkékonì formanské. Až do Klenèí se dostali, ale dál to nešlo.Musili poèkat, až jim pluh proklestí cestu, a zatím pøekládalináklad s vozu na sanì, které jim ochotnì pùjèil hostinský Jo-hánes. Na tohle zvláštní orání se tedy tìšily všecky dìti a ovšemtaké Hanýžka. Ale otec jí všecku radost zkazil. „Ovšem žese svezete, ty i Marjánka, ale až po škole, Teï jen sebermošnièku a jdi pìknì do školy, aby ses nauèila poèítata nebyla bita.“ Chtìla nìco namítat, ale matka jí za otcovými zády zahrozi-la prstem, a tak se jen zamraèila a poslechla, by i tuze nera-da. Cesta do školy ji vedla kolem obecní kùlny, dokoøán už ote-vøené a plné dìtí. Lezly po pluhu jako èmelíci, snažily se jejvytáhnout z pøítmí døevìné kùlny ven na svìtlo boží, zapøahalyse samy do oje i do dlouhého a tìžkého øetìzu, Martínek Kli-kovic stál nahoøe jako generál a volal: „Bíji! Bíji! Bístaha!“,ohromný kolos se ovšem ani nehnul. Ale scházeli se zde po-

malu už i sedláci a pacholci, z každého èísla domovníhopo jednom, a èekali jen na pana cestmistra, anebo alespoòna cestáøe, aby je rozdìlil na party a zavedl do práce. „Zaèneme asi u Mýdlù, tam je závìj tak vysoká jako chalu-pa, jenom komín z ní vykukuje,“ hlásil švec Formánek, kterýzùstával v chalupách. „Zato v ryjdu je silnice, jako když ji zamete, až výš zase protihrnèíøi leží snìhu na sáh vysoko;“ vykládal tkadlec a muzikantna slovo vzatý, Marušák, kterého chytili na vojnu r. 1805 jakomladíka a který se vrátil po dvanácti letech domù pokryt slá-vou, s váleènou medailí a køížem na prsou. Svým hudebnímnadáním dotáhl to tak daleko, že se stal štábním trubaèem,v bitvì národù na bojišti u Lipska r. 1813, jak se rád chlubil,16. i 18. øíjna stál u Lindenavy po boku generála Švarcenber-ka a zatroubil první signál „K útoku“. „Když jsem byl na vojnì, tenkrát, co tu táhli Rusové –,“ užse zase rozbíhal, aby vylíèil strašnou zimu toho roku a jak si jiRusové libovali. Ale vtom kdosi vykøikl: „Pan cestmistr už jde.“A vskutku ze vrat u Perníkáøù vycházel drobný mužíèekv kožichu a vysokých botách a za ním cestáø Kobes, který hoo dvì hlavy pøevyšoval. „Tak rychle, rychle,“ volal cestmistr zdaleka, „než pøiženoukonì, závìj u Mýdlù musí být proházena, aby pluh mohl hneddál,“ a už dìlil zástup na dvì party. „My zaènem zdola a vy musíte závìj obejít a zaèít házet pro-ti nám shora,“ komandoval cestou, pilnì se ohlížeje, ženou-liuž sousedé konì a zapøahají-li do pluhu. První pøihnal Král,ale jak zhlédl zástup dìtí, zastavil konì a ostøe se rozkøikl:„Copak dnes není škola?“ Hanýžka zmizela hned, jak spatøi-la, že jejich konì vystrkují hlavy ze vrat, také ostatní dìti roz-bìhly se, jako když do vrabcù støelí, ale hodný chumáè jich

zùstal sedìt na pluhu. Ty už vyšly ze školy, a proto se jich pøísnýrozkaz Královic strýèka netýkal. Sedlák støihl po nich okema spatøil nahoøe na pluhu sedìt obkroèmo jako na koni Kli-kovic Martínka. „Slyšel jsi; Martine, nebo chceš poèkat, až pøižene konìtáta?“ „Já už jsem vyšel ze školy,“ vzdornì odpovìdìl chlapec. Teïsi teprve Král vzpomnìl, že jeho otec sedìl v kriminále jedenden za kostel a druhý za školu. Neøíkal už nic, shodil s rameneváh s rozporkami, a protože první pøihnal, tak také první za-pøáhl. Za ním pøivedli konì Taraèka, Vávøík, Klikaa Johánesovic pacholek dal své formanské spolehlivé konìna špic. Zvonky i rolnièky na kožených postrojích cinkaly ve-sele a konì na ostro okovaní, vyleželí, hrabali bujnìa nedoèkavì sypký sníh. „Tak se držte, abyste neslítly, až to trhne anebo skoèí,“ ohlé-dl se ještì Král po dìtech a už bral podsedního u hlavyza uzdu. Pluh ohromnou svojí tíží ležel na dvou válcích, abymu dno neprohnilo, a z tìchto válcù musil alespoò pøedkemsjeti pøímo na sníh, mìli-li jej konì zmoci. Všichni Klenèácibyli formani vyhlášení, protože z Klenèí leze silnice jakona støechu, jezdili stále na zápøežky a starým formanùmz povolání mohli odkoukat jejich umìní. Každý z nich vìdìl,jak vzít z místa, jak oviklat vùz, kdy vzkøiknout, kdy bièem po-hrozit, aby konì dali všecku sílu. Jak se náklad jednou dosta-ne do pohybu, už je vyhráno. Bez øíkání proto stavìli se každý k svému spøežení a pozornédívali se na Krále. Jak zaberou jeho konì, hned vzápìtí musízatáhnout Taraèkùv pár a tak po øadì napnout øetìz až na špic,pak všichni zatoèit bièi a vykøiknout „Bíji!“ a vyjet jedním karé

na silnici. Nebezpeèí spoèívalo jedinì v tom, až pluh na válcíchzabruèí, až se sváží a udeøí o zem, aby se žádný pár toho ne-zvyklého rachotu za sebou nelekl, nevzepjal, nestrhl ostatnía aby konì nezaèali „dìlat plátno“. Proto je drží sedláci u hlav,nakrátce, aby cítili jejich pøítomnost a nedìsili se. „Tak spánembohem jedem,“ zavolal Král a jeho pár opøelse o chomouty, až kùže zavrzala, øetìz zachrastil, to Taraèkazabral, v kùlnì to zadunìlo, jako by se valil sud, vzduchemzahvízdly bièe, pluh dostal se do pohybu, svezl se s válcù, za-chrastil zlostnì na upìchované pùdì kùlny a už pøedkem jakoklínem vyrazil ze vrat, zasyèel na snìhu a v celé obludné veli-kosti zastavil se uprostøed silnice pøed Johánesovic hostincem. „Dobøe jste vyjeli,“ pochválil je hostinský Johánes, který bylzároveò mìstským rychtáøem, a proto se díval na tento dùle-žitý výkon, aby radou i skutkem byl nápomocen, kdyby potøe-ba kázala. Když pluh už zvolna se plazil po silnici do výše a vyorávalširokou brázdu v kyprém snìhu, když konì klidnì a spolehlivìjako šrouby táhli tìžké bøemeno, až se z nich kouøilo, zastrèilKrál biè pod paždí, ruce schoval do kapes a pøitoèilse ke Klikovi. „Poslouchej, sousede,“ poèal zvolna a pøátelsky, „tvùj chla-pec sedí na pluhu místo ve škole.“ „Už nechodí do školy, sám jsem mu to zapovìdìl.“ „Snadne kvùli té hlouposti, co jsi mìl s panem mládencem?“ „Ano, – dobøe hádᚓ „ pøisvìdèil divoký Klika a z oèí už mu sršel oheò, „dám Martina za pohùnka do Šitboru, abyse nauèil nìmecky.“ „Nu, dobøe, ale to bude až nìkdy v dubnu nebo v kvìtnu, ažse ukáže pastva, pøece ho nenechᚠdo té doby jen tak po-valovat doma a bìhat po hyjtách.“

„A nechám! Zrovna nechám! Nikdo mì nemùže trestat, Mar-tinovi je dvanáct let pryè a patøí už jenom do nedìlní školy.“ „Koho tím potrestáš?“ optal se vážnì Král, a když Klika ne-odpovídal, dodal sám s povzdechem: „Jenom chlapcea sebe, ale dìlej, jak rozumíš. Hanýžka øíkala, že nechodí anihrát a zpívat, aèkoli pro nìho vzkázali ze školy, potøebují ho.“ „Tak vidíš! Sám øíkáš: potøebují ho! Vzkázali pro nìho, prav-da, zrovna vaše Hanýžka pøibìhla k nám s tím vzkazem, ze-ptej se jí, co jsem já jim vzkázal.“ „Že prýs mu houslièky rozšlapal?“ „Na tisíc kusù rozšlapal,“ pøisvìdèil Klika furiantsky, ale hnedse jaksi Krále zastydìl, zmìkl a rozpovídal se: „Ty housleza mnoho nestály, chtìl jsem mu už dávno koupit nové, klukse na muziku jen jen tøese, je po mnì, forman Kofr mu pøive-ze jiné z Plznì, už slíbil.“ „A co potom? To se bude na nì uèit sám?“ „Já ho budu uèit.“ „Mùžeš se na housle mìøit s Jindøichem?“ „To nemùže ni-kdo po celém okolí.“ „Tak vidíš, a Jindøich ti vzkáže, nehnìvá se, zadarmo by Mar-tina uèil.“ To už kráèeli spolu pøi koních nad Klenèím po silnici, lemo-vané pìknì vzrostlými, mechem obalenými øeøáby, v jejichžvrcholcích èervenaly se celé trsy scvrklých bobulí. Klikase kysele tváøil, jako by šovík kousal. „Èapèapèap,“ ozvalo se náhle vzduchem, sníh s vìtví sypalse na zem, Klika rychle zdvihl oèi a vykøikl vesele, radostnì,že mùže zaèít o jiném: „I zatra, podívejme se! Kvíèaly pøiletìly,no, to budem mít tuhou zimu.“

Všichni se zadívali na hejno šedých ptákù, jež pøed nimise stromu na strom houpavì pøeletovalo, klovalo do vìtví, aždrobné jeøabinky jako kapky krve padaly do bílého snìhu. Vtom na pokraji lesa bouchla rána, zakouøilo se, konìse vzepjali, sedláci hned skoèili k otìžím, od stromu odlepilse foøt Pavelka, sebral asi pìt kvíèal se snìhu a nacpal si jedo kožené torby. „Že vás to nemrzí, pane foøt,“ usmál se Král, když k nìmudojeli, „obírat se s ptáèky. Já bych si na nich nepochutnal.“ „Já také ne,“ smál se staøec, „ale panské chuti jsou rùzné,už o Strádalovì funuse pøipomínal mi a èernoøeckému panobrfoøt, že všecky kvíèaly musejí letos do Znojma paní hra-bìnce z Futaku, tam prý jsou velkou vzácností. Služba je služ-ba.“ Tak dojel pluh zvolna až k Pavlovì hospodì; kde by byli konìzapadli až po krky, tam jim pomohly lidské ruce, když se brodilijen po bøicha, z toho si nic nedìlali, zvolna a jistì vykraèovali,zanechávajíce za sebou plochu snìhovou hladkou jako stùla dva bøehy vysoko nahrnutého snìhu, rovné, jako by je pra-vítkem namìøil. Požitek mladých z celé jízdy až dosud nebylvalný, ale sedìli trpìlivì, vykukovali z pluhu jako z hnízda, kdeto šlo závìjem, nabírali rukama sníh, støásali ho s jeøabin, sy-pali si ho za krk a tìšili se na – zpáteèní jízdu. Slunce zapadloa venku se poèalo šírat. Pøed hospodou už stál pan cestmistrs cestáøem a hlouèkem mužù, pomohli ještì obrátit pluh pøed-kem ke Klenèí a teï, kde kdo byl, i pan cestmistr, i cestáø,vylezli k chlapcùm nahoru, sedláci sedli na konì a jelose vesele s kopce domù. Až do Bøezí pøibìhly jim naproti dìtii s uèením, tak, jak vybìhly ze školy. První letìla Hanýžka,poslední klátil se Smolíkovic Tomášek. „Semhle, Hanýžko,semhle,“ dìlal jí ochotnì místo Klikovic Martin, natáhl ruce

a skoro vysadil k sobì milou spolužaèku. Pluh se na chvílizastavil, dìti ucpaly každou skulinu, která ještì zbývala, je-nom na Tomáška už se místa nedostalo. Obíhal kolem jakopejsek a nabíral do pláèe. „To sis nemohl pospíšit, ty lenochu lenošná,“ vadila se s nímHanýžka s pluhu dolù jako s kazatelny, „tak polez, my se tusmaèknem.“ „Opovaž se,“ zahrozil mu pìstí Martin. „Hanýžka lže, samise tu už nemùžem ani hnout.“ „Kliko klikatá neužilá, tak mu udìlám sama místo,“ rozhnì-valo se dìvèátko, a jako obláèek už lehce seskoèilo pøímodo vysoko vyoraného snìhu a zaprosilo: „Táto, prosím vás,posaïte mì na konì, na valacha,“ a už stála na oji mezi spøe-žením, Král jí jen malièko pomohl, Hanýžka se pøikrèila, chyt-la se ruèièkou koòské høívy nad lopatkou a jako koèka vysko-èila na široký høbet náruèního konì, ani døeváèek se jí pøitomnevyzul, ani mošnièka s uèením z ruky nevypadla. „Kupøedu, kupøedu,“ hartusil cestmistr, „a vy kluci, pokoj!Nebo vás všecky sházím dolù!“ Ta zlá hrozba platila Martino-vi, který se držel za vlasy se Smolíkem. Konì se hnuli, pluh zatížen novou váhou boøil se ještì hlou-bìji a rovnal ještì dùkladnìji cestu už jednou vyjetou. Jakoživý netvor pøedpotopní valil se tentokráte bez zastávkys kopce dolù, stromy i lesy snìhem obalené sklánìly k zemisvé vìtve, vítr se utišil, nebe se vysoko vyklenulo, nová ètvrtmìsíce vylezla nad Hrádek, sem tam jako ohnivá jiskra za-mrkala zlatá hvìzda, obzor se zúžil, úbìlový kraj se srovnal,uhladil, zmizely louky i pole, køoví i kamení, cesty i pìšiny,chodská zemièka, krasavice, uléhala si ke spánkuv snìhobílém úboru...

Zima, zima, bílyj mráz! Už ste tary! Vítám vás! zazpíval divoký Klika na koni, radostnì zamával beranièkoujako na pozdrav milému hostu a všichni, velcí i malí, rázemvpadli: My vás tary máme rádi, vy ste naši kamerádí, po vás se nám styjskalo, dyž se v lítì blyjskalo! Konì vesele frkali, až se jim kouøilo od nozder, støíhali uši-ma, pružnì, podle noty si vykraèovali, pøitáhli pluh pøed Johá-nesovic hospodu, zajeli s ním na válce, aby nepøimrzl,a nechali ho stát pod širým nebem, nebo vìdìli, že si teïèastìji zaoøou, až se zima rozblázní doopravdy. Doma èekalo na všecky velké pøekvapení. Hospodynì stá-ly u kamen, vaøily maso a hned ve dveøích hlásily „Ještì dnespøijedou vojáci.“ „A že tak pozdì? Na samu noc?“ „Zapadli v Týnì a nemohli se hnout; teprve ke tøetí hodinìpøijel kaprál na zpoceném koni a hlásil to.“ Ta novina v Klenèí proto pøekvapila, že už vojáky na zimnípobyt vùbec neèekali. Poèítali, že zùstanou letos v kasárnách,ale pøepoèítali se. Jízda stejnì jako jiná léta rozjelase po vesnicích kvùli píci a obroku. V každém gruntì mìli „vo-jenské stání“ pro konì a svìtnièku pro vojáka, ale nikde je tanávštìva netìšila. Nejhorší a nejdivoèejší bývali husaøi z Uher;nikdo se s nimi nemohl smluvit, drmolili maïarsky, chtìli jístmaso a pít víno. Lépe už se chovali huláni, vìtšinou Poláci,kteøí se spokojili s každou stravou, jen když jí bylo dost. Alenejradìji mìli u nás dragouny a kyrysary, zvláštì Èechy, aèmálokdy se poštìstilo, aby byl na Chodsku ubytován èeský

pluk. Strkali sem vìtšinou dragouny nìmecké z Rakousa Moravy. I když nebyla vojna, procházelo a projíždìlo Klenèím naho-ru i dolù ustaviènì vojsko. Buï se vymìòovaly posádkyv øíšských mìstech spolkových: Mohuèi, Ulmu nebo Raštatu,èasto se za nimi vezla munice, jmenovitì vozy s prachem,nebo jezdily štafety, takže v Klenèí na radnici stále ležela peè-livì vedená kniha o pøípøežích a ubytování vojska. Mìstskýpísaø dobøe a zpamìti vìdìl, jak umístit tøeba celé sto vojákùa koní, na kom je teï øada, aby vzal vojáka, konì nebo oficírana byt, aby vezl marody a vojenskou „bagage“, „montours–a armatourstransporty“, „fourage“, „medikamenty“ anebo„profesionisty“ a „špitálníky“ s jejich obšírnými zavazadly buïdolù do Horšova Týna, anebo nahoru pøes hranice do LesníhoMnichova v Bavoøích dvoj, troj, ba i ètverospøeží, to všeckovìdìla i jeho pravá ruka, obecní strážník Jan Kodrda. Kdyžtedy odevzdal kaprál na radnici lístek, že ještì dnes pøijededo Klenèí na zimní kvartýr sedmdesát dragounù, dva oficíøia dvaadevadesát koní, staèilo Bílkovi, že vykøikl na policajta:„Honzo, èísla od prvního až do osmdesátého dostanou ještìdnes vojáka a konì.“ „Dobøe,“ odpovìdìl Kodrda a už se klátil k Benešùm, kdepoèínalo popisné èíslování mìsteèka. Než to selky mužùm všecko jak se patøí povìdìly, už se ozvalv dáli parádní pochod dragounský, kterému rozumìlo v Klenèíkaždé dítì. Zatrá – zatrá – zatrá – zatrápená vojna dnes! Vèera – vèera – vèera – vèera jsme zkusili jako pes. Èistým vzduchem tøepetaly se ostré zvuky vojenských pol-nic, jak do nich foukali souèasnì oba trubaèi, až se jim tváøe

nadouvaly. Jeli v èele, na bílých koních, hned za dùstojníky,a všichni, mužstvo i konì, cítili už blízkost lidských pøíbytkù. „Jedou, jedou, na zimní kvartýry císaøští dragouni jedou,“oznamovaly trubky a hned dodávaly: „Vedou, vedou, vedou, z pole na stání chlupaté koníky ve-dou.“ Pøed stavení k silnici vybíhaly dìti, ale hospodáøi klátilise k radnici, aby si pøivedli domù pøidìleného vojáka i konì. Teï až okna zadrnèela, jak trubky na samém už námìstízavøeštìly: Do hor, do hor, do hor, jedou až od Vídnì do hor. Pozor! Pozor! Pozor! Dejte si, dìvèátka, pozor! Ani hodinu to netrvalo a mìsteèko ztichlo. Na vojenskýchstáních chrupali koníci selské seno a ve svìtnicích za stolempøi svitu louèe pochutnávali si vojáèkové na teplé veèeøi. Také Král pøivedl si domù jednoho vojáka, ale konì dva,protože mìl ve stavení málo bytù, ale zato stájù habadìj. Celýgrunt se vším všudy byl stavìn ode døeva, jenom komín a èernákuchynì s pecí tvoøily jaksi kamenné jádro, kolem nìhožse vinula z døevìných trámù dùkladnì sroubená slupka.Od kuchynì nalevo vcházelo se do velké svìtnice s komoroua napravo vedly dveøe do výmìnkáøské svìtnièky, teï prázd-né, nebo Král ztratil otce døív, než pøevzal hospodáøství,a matku pochoval pøed rokem. V tom výmìnku líhal vojáka nemusil spát jako jinde s konìm v maøtali na døevìné pa-landì. Proto Král, nepøivedl-li si dùstojníka, poddùstojníka mìljistého. Také dnes rozvaloval se u Králù za stolem letilý užstrážmistr, Nìmec tvrdý jako poleno, který mnoho øeèí nena-dìlal, a jak se najedl a napil, už se hrabal do svìtnièkyna lože, kam ho sám hospodáø napoprvé uvedl.

„Táto, udìlejte mnì sáòky,“ poèala škemrat Hanýžka hned,jak se otec vrátil do velké svìtnice, sáhl na kamnapo smolných, borových louèích, vytáhl ze sudnu ostrý šnycara jal se dìlat špány. „Sáòky?“ usmál se Král na milou dcerku svoji, „a to bychpøipravil mámì pìkné peklo, musila by tì shánìtpo klouzaèkách a ona tì chce posadit ke kolovratu.“ „Tak je udìlejte mnì,“ hlásila se hned Marjánka. „A tose podívejme, možná, že mi o nì øekne i Pepka na kolébce,“usmíval se otec a dìlil dál louèe pìknì po letech, aby se špánynezaštíply, ale odlupovaly se hladce a stejnì jako karty. Marjánka zaèala nabírat, Hanýžka se mraèila, a tuse do toho musila vložit matka. „Takové velké kobyly a ne-stydìly by se vozit na sáòkách,“ poèala se vadit zdánlivì pøís-nì, „vždy se to ani pro dìvèata nehodí. Copak vám nestaèídøeváèky na klouzaèku? Snad byste se nechtìly klouzatpo silnici pøes celé Klenèí, aby vás honil policajt a žalovalina vás ve škole? Vždy víte, že je to zakázáno. Hanýžkase zaène uèit pøíst a tobì, Marjánko, nadiju oka na drátya ukáži ti, jak se plete ouvazek. A teï hned mlète, nìkdo semjde.“ Venku opravdu ozvaly se kroky na záspi. „To bude Klika, poznám ho po kroku,“ hádal Král a uhodl. Klika šel jistì jako domù; ani o døevák venku nezakopl, kli-ku na dveøích potmì našel, a jak otevøel, bystøe se rozhlédlsvìtnicí a hned køièel: „Tak jsem první, první na první hyjtì,“a vesele se zasmál. „Vítáme tì,“ usmála se hospodynì, „všude první, jako vždyc-ky.“ Hostu to zøejmì polichotilo. Nesl pod paží tøi zdravé bukovédesky, dobøe na dva lokty dlouhé a na dva palce silné,

na støevíc vysoké; položil je na zem ke kamnùm a živìse rozhovoøil: „Už jsem je obìhl. Taraèka s Vávøíkem pøijdoujistì. Jen pøines stolici a hoblík. Tohle není žádné svìtlo,“a pohrdavì ukázal ke krbeèku ve zdi, kde na trojnožce plá-polala borová louè, i na Krále, který trpìlivì štípal z maléhopolínka ruènì špánek po špánku. „To se hodí na roztápìníženským do kamen, èíst se pøi tom nemùže a já se letos tì-ším na ètení.“ Hospodáø vstal, položil nùž do sudnu a pøisvìdèil ochotnì:„Také se tìším, pan páter Faster mi slíbil nové knížky.“ „Jenom a si nechá Èechoslava, a strèí-li ti ho, tak z nìhoneèti.“ Král se smál, nebo vìdìl, že Klika nejradìji poslouchá Ja-rohnìva z Hrádku, nejradìji že má krále Jiøíka z Podìbrada Žižku, ale zato rùzné“rady hospodáøùm a zahradníkùm“, jakse mají uchránit stromy od hrozné zkázy, která se dìje „hau-senkami a jinými hmyzemi“, ty že se mu z duše protiví, to žehned køièí: „Vynech to, pøeskoè to, to sami víme,“ aèkoli ostatnírádi by si poslechli, co myslí a radí jiný rozum. Ale Klika ne-dal, nepovolil, dokud Král nenašel nìjakou historickou povíd-ku, tøeba strašidelnou, jen když v ní øinèely zbranì a tekla krev.Tu pracovala jeho živá fantasie, zvedala ho do výše, oèise mu šíøily, dech tajil, nìkdy i pìsti svíral, zuby zatínal, ba pøe-moci se nemohl, aby i hlasitì nevykøikoval, buï zlostnì, ane-bo radostnì, podle toho, jak si hrdina poèínal, vyhrával-li neboprohrával. Nakazil tím i ostatní posluchaèe, a když Král èetlloni Vystìhovance do Brasilie, dovedl pro nì Klika tak upøím-nì a hlasitì zaplakat, že strhl všechny, i ètenáøe, a u Králùna mužské hyjtì toho veèera panovala nálada, jako by leželnebožtík v domì.

„Z Kvìtù budeme èísti, tam si mùžeš vybrat,“ konejšil sou-seda Král a dìlal ve svìtnici místo pro silnou hoblovací stoli-ci, která se povalovala za komínem i s hoblíkem. Klika mu jipomohl snést, pevnì postavit, hezky srovnat, když zatím pøi-hrnuli se ostatní hyjtáci. Každý pøinášel pod paždí dvì tøi bu-kové desky, Král obtáhl ještì brouskem želízko v hoblíku a užse dali do práce. Klika si sedl na stolici obkroèmq jakona konì, bukovou štìpinu na jednom konci pevnì zarazildo vlèího zubu, pak popadl hoblík obìma rukama za klanièky,proti nìmu postavili se Král s Vávøíkem, starý Taraèka deskupøidržel, aby se nezvrátila, všecko prohlédl pozornì a zavolal:„Tak jeïte.“ „Sss – smr,“ zasyèel a zabruèel hoblík, jak se na dvakrátrozbìhl, než se odloupla a odletìla tenká draèka buková. „Stafra, chlapci, nechcete, abych vám pomohl? Jste nìjakslabí!“ usmíval se Taraèka a zadrhoval znova desku za železnýzub. „Co, strýèe, my a slabí?“ rozkøikl se Klika, „jen poèkejte, ažse rozpálíme, nestaèíte pøidržovat,“ a nasadil znova hoblík.„Smrt,“ zabruèela teï stolice, svìtnice se zatøásla a jedinýmtrhnutím vyjela z hoblíku tøíska rovná a silná jako pravítko. A dáluž to šlo, jako když namaže. „Smrt! Smrt! Smrt!“ sténal hob-lík, stolice i deska, draèky vylétaly do výše, Hanýžka je rovna-la a muži nepøestali, dokud první deska nebyla sestrouhána.Pak teprve se narovnali, utøeli pot, zapálili dýmky a Taraèkovicstrýèek je pochválil: „Už jste do toho pøišli, už to jde, jako bys-te strouhali mrkev, a ne buk.“ Všichni vìdìli, že Klika práciztìžuje, že pøíliš si na hoblík lehá a zbyteènì. Hoblík že se sám zakusuje, jenom øídit ho musí a tlaèit ku-pøedu. Ale nikdo se to neodvážil øíci hlasitì, aby nebyl oheò

na støeše, aby Klika nevyskoèil, nepraštil hoblíkem, nesedlvzdorovitì do kouta a nekøièel: „Tak si hoblujte sami, když tomulépe rozumíte. Vy jste jaktìživi nevidìli tolik tøísek, co už jájich nahobloval.“ Tak pøímo se na Kliku nesmí. Musí se oklikou. Taraèka na-sazuje novou desku, sukovitou a porouèí; „Chlapci, pøesed-nìte si. Klika má z vás nejvìtší sílu, s Králem utáhnou za konì,a ty, Vávøíku, usedni na Klikovo místo, a se také nauèíš øídithoblík. Martine, ukaž mu, jak si má poèínat.“ Klika hned vstává a pøedává hoblík mladému sedláku a teïto teprve jde ráz naráz, až Hanýžka ani postaèit nemùžea musí jí pomoci Králová poèítat kopy, vázat je slamoua odnášet na pec. „Kakrahnáti, vy se èiníte,“ ezval se náhle ve dveøích hlas,a když se všichni ohlédli, stál tam soused Smolík, který mìlgrunt hned vedle Krále a platil za zámožného, protože mìljediné dítì – Tomáška. „Až u nás se tøesou okna, jak tu døetedøevìnou kobylu,“ pokraèoval vesele a už bral Královi klaniè-ku z ruky. „S tebou netáhnu,“ zamraèil se Klika, „Vávøíku, pus Tomšea pojï ke mnì.“ „Vždy bych tì nepokousal,“ dobrácky se usmíval Smolíka šel si sednout na Vávøíkovo místo. Divoký Klika nemìl Smolíka rád pro jeho klidnou a trochupohodlnou povahu, a když nìkdy na hyjtì usnul pøi ètení, tuKlika jistì mu hned namaloval uhlem vousy pod nosem, neboho pokropil studenou vodou, nebo ho šimral stéblem slámyv uchu, ve vlasech, za krkem, Smolík se ve spaní ošklíbal,podrbával, bruèel, všichni se dusili smíchem, až vyprskli,Smolík procitl, chvíli se hloupì rozhlížel, než se vzpamatoval,kde sedí, ale nikdy se nerozhnìval, jenom dobrácky zahrozil

Klikovi prstem, vytáhl z kapsy bøezovku, vzal si dùkladný šòu-pec a poslouchal, dokud znovu neusnul. I Král pøinesl s pùdy ještì náruè desek, a než ponocný Vá-lek odtroubil a odzpíval venku „Odbila desátá hodina“, užse na peci vršily kopy bukových špánù až ke stropu. Králováhned oprášila døevìný svícen s kovaným proštipcem, napáli-la na krbu jednu z draèek, zasadila ji do skøipce, svícen vy-táhla, co nejvíc mohla, škopíèek s vodou postavila k nìmua všichni se zahledìli na jasné, klidné svìtlo, jež se šíøilood svícnu celou svìtnicí. „Až do vánoc mᚠpokoj,“ povídal Král hoblovací stolici, vy-nášeje ji ven a vyprovázeje hosty až na zásep. Jak vyšliz vytopené svìtnice, všichni se mimodìk zastavili, zapínali šer-kové kazajky a Klika vykøikl: „Pardýje, do rána udeøí samec!Máme èesky] vítr.“ Jemný, jako nùž ostrý vìtøík severovýchodnítiše, sotva znatelnì vál, ale pronikal až do kostí. „To dyjchá Sibirýje,“ poliboval si Taraèka, „to bude Láká sa-nice!“ Vtom se Smolík rozkýchal tak hluènì, že z teplé boudy vy-razil Cikán a poèal zuøivì štìkat. Sedláci se dali do hluènéhosmíchu. „Ještì vám povím nìco na rozlouèenou,“ ozval se náhle Kli-ka. „Když jsme letos síkli sena v Rozsoše, tak tuhle Tomeškýchl, a co byste øekli? Až z Mezlouèek u Postøekova ozvalose,Pozdrav Pámbù.“ Jako když vystøelí, kýchl Smolík ještì jednou a jakona zavolanou kdosi neznámý vykøikl v dáli: „I pozdrav Pám-bù.“ Všichni se znovu rozesmáli jako dìti. Jediný Smolík klidnìbruèel: „To je mráz jako køen, až se mi to v nose lepí,“ a klátilse ze vrat.

Král ještì si prohlédl nad hlavou èistou oblohu, støíbrný mì-síc na ní, drobounké hvìzdièky jako jiskry a pak se vrátilke svým. „Zapla Pámbù! Doèkali jsme se šastnì zimy,“ øekl vdìè-nì a radostnì ženì, když uléhal na odestlané lože. VI. Pan administrátor Faster pøipravil letošní zimy své osadìveliké pøekvapení a ukazoval jim je kousek po kousku. Kdyžse sešli osadníci na první roráty, tonul celý kostel ve tmì, je-nom vìèná lampa mrkala pøed hlavním oltáøem a pak u velikézpovìdnice pod kruchtou hoøela vosková svíèka, na níž sisousedi i sousedky napalovali sloupky, aby vidìli na modlitby.Písnièky umìli zpamìti. Pøespolní, nesvítil-li mìsíc, nosili silucerny, které nechali hoøet i pøi rorátech, takže v chrámovélodi bývalo svìtlo jako ve dne. Na hlavním oltáøise rozsvìcovalo šest svíèek jako v nedìli a mimo to ještìhoøela svíèka na nízkém svicínku u polštáøe s knihou, aby mohlknìz dobøe, pohodlnì èísti mši svatou. Na vìži už odsezvánìli, pan regenschori Eisenhut už po-kašlával za varhanami a vytahoval nejhluènìjší rejstøíky, abypreludium prvních rorát znìlo co nejslavnìji, když koneènìvyšel Makasuc Martin ze sakristie a poèal rozsvìcovati hlav-ní oltáø. Rozsvítil tøi svíèky na stranì epištolní, tøi na evangelijní,kontury velikého, barokního oltáøe vystoupily ze tmy, svatí pa-tronové èeští v nadživotní velikosti zjevili se mezi toèenýmii hladkými sloupy, ale uprostøed pøed obrazem svatého Mar-tina, copak to tam stojí letos nového? Kostelník už obcházíoltáø a rozsvìcuje ve dvou obloucích napíchané lampièky,naplnìné èistým máslem až po okraj, a teï už zøetelnì všich-ni vidí pod levým obloukem vznášet se archandìla Gabriela

s lilií v ruce a proti nìmu napravo ve vìnci svìtel kleèí PannaMaria, jako živá, jen jen promluvit: „Aj, já dìvka Pánì!“ Než se osadníci vzpamatovali, už cinkal zvonek u sakristie,už hømìjí varhany, celý vodopád líbezných zvukù v novýcha nových obmìnách valí se pøes zábradlí kruchty, letí koste-lem, pøímo k oltáøi, vzhùru ke stropu i dolù do lodi, všecko volá:„Ejhle, Hospodin pøijde a všichni svatí jeho s ním,“ náhle zasetichne, jako by ual, na nejnižším stupni oltáøním kleèí páterFaster a hlasem jako zvon volá: „Andìl Pánì zvìstoval Pan-nì Marii,“ všichni mu se stejným nadšením odpovídají: „a onapoèala z Ducha svatého,“ a všem se zdá, že ten andìlna oltáøi skuteènì letí, Panna Maria že se pohybuje, a sotvažese domodlili pozdravení andìlské, hned zase na kùru zadunìlpedál a souèasnì celý kostel jásavì zazpíval: Hlásej, písni veselá, èest, Maria, tobì! Pán Bùh poslal andìla v mládence podobì. A zase se zdá, že i ten andìl i Panna Maria oživli, žluté pla-ménky na svíèkách i lampièkách kroutí se a poskakují,po oltáøi míhají se svìtla i stíny, malí andìlíèkové rozlétlípo øimsách kazatelny i malých oltáøù tøepají køidélky radostí,že jim pøibyl tak silný andìl, jakým je bez odporu každý arch-andìl, a zdá se, že volají spoleènì s lidmi: Již se vesel, èlovìèe, v srdci poskoè smìle, zazpívej píseò slavnou k chvále Spasitele. Než se kdo nadìje, už je po prvních rorátech, slavnýcha zpívaných. Nesmìle vstává zimní den a sklenìnými tabul-

kami, malými, šestihrannými, zasazenými do olova, díváse do chrámu, kde utichl zpìv, odmlèely se varhany, pohaslasvìtla, ale lidem se ještì nechce domù, zvìdavì se tlaèík oltáøi, aby si tu krásu zblízka prohlédli a mohli o ní povídat.V první øadì stojí Hanýžka, a kdyby kostelník nebyl opatrnìzavøel oltáøní møížku, jistì by ji byli vytlaèili až na samý oltáø,ba nejradìji by vylezla až nahoru k tomu kadeøavému andìlu,aby s ním potom vešla pod oblouk, kde kleèela PanynkaMaria. Kostelníkovic strýèek také by nemusil být tak netrpìli-vý, necinkat kostelními klíèi a neøíkat už po kolikáté: „Vždyse na to ještì nahledíte! Zùstane to zde až do vánoc, bìžteuž domù, nebo vás tu zavru.“ Faster stál v sakristii a usmíval se spokojenì. „A což tepr-ve až spatøí o pùlnoèní mši betlem a za týden nato tøi krále,“tìšil se v duchu, nebo jemu samému nesmírnì se líbilo, jakto všecko malíø Víninger z Domažlic èistì vymalovalna døevìné desky a krásnì umístil na hlavním oltáøi, aby tovšichni vidìli. „Už jsi to vyhrál! Všichni pùjdou za tebou,“ øíkal mu vnitønísobecký hlas, nebo chtìj nechtìj musil teï ustaviènì myslitna nejistou svoji budoucnost. Žádost o klenckou faru už si sicepodal do Budìjovic i do Trhanova, ale pan direktor ho pøijalchladnì a upjatì, jako by ho neznal, jako by s ním nikdy ne-sedával v zámeckém kasinu. Dosud slyšel to jeho studené„dobøe“, když mu pøednesl i ústní prosbu, aby jeho žádostpodporoval, aby vyložil hrabìcí milosti, co se v Klenèíza slepého faráøe nalopotil, celý úøad sám vedl, Vondroušekjak si hledí jen své školy, která mu hodnì vynáší, odtáhnese od práce, kde a jak jen mùže. Melichar ho, pravda, vy-slechl, ale stoje, ani ho nevyzval, aby se posadil, a na všeckydùvody mìl jen to suché a hluché slovíèko „dobøe, dobøe!“

Ani jiskøièku nadìje, ani kapku vlastního uznání a povzbuzenínenechal skanout se sevøených rtù, až se Faster dopálil, aèsi doma umiòoval, že za všech okolností zachová klidnoumysl, ani nedokonèil svoji peèlivì nastudovanou øeè, poklonilse a odešel. A Melichar ho nechal odejít. Ruky mu nepodal,jenom zase tak zabruèel struèné „adýje“, až Fastra zrovnamráz obešel. Trn z nohy mu teï mohou vytrhnout jen osadní-ci. Pùjde-li mìstský rychtáø pan Johánes z Klenèí a ostatnírychtáøi z vesnic pøímo k panu hrabìti, až sem o vánocích pøi-jede, a požádají-li jménem celé osady, aby se pan admi-nistrátor za své zásluhy, které si zde získal, stal také panemfaráøem. Ovšem, pùjdou-li? Ta starost tuze tížila Fastra; aleteï s nìho hned po prvních rorátech spadla. Vidìl na své vlast-ní oèi, jak velcí i malí otáèejí po nìm vdìènì hlavy, usmívajíse naò, jako by se mezi nimi jaktìživo nic nebylo pøihodilo. A v tom se Faster nezklamal. Zima byla k tomu jako stvoøená, aby se probouzel v lidskýchhlavách zájem také o jiné záležitosti a nejen o hospodáøstvía rodinu. Práce mnoho nebylo, dobytek krmil se jen dvakrátdennì, ráno a veèer, formani také sedìli radìji domau kamen, než se plahoèit svìtem v tøeskutých mrazech, jakéteï pøed vánoci uhodily, a když už vyjeli, zapøahali do saní,které po výborné sanici bìžely takøka samy, málokdy pøiklátilse podomek z pošty anebo od Johánesù ke Králùm, aby jelhospodáø na zápøežku, a tak všecko odpoèívalo v klidu a míru.Zato však ožily rùzné schùzky, pøástky a hyjty, Šmíd mívalv nedìli nabito, vyjednávaly se svatby, chodilo se do Hostounìi do Kdýnì na dobytèí trhy jen proto, aby se vìdìlo, „jak toplatí“ a „jak to chodí ve svìtì“, èetly se nejen kroniky, knihya kalendáøe, ale i Èeská vèela, Pražské noviny a Veèerní vy-ražení, ve škole se pilnì zpívalo i muzicírovalo, protože

se kvapem blížily vánoce, Šmíd už hrál Žižkùv dub, Oldøichaa Boženu, strašného Hrabìte Rožmberka, Sobìslava, sel-ského knížete, a vždycky s Kristýnkou pøednášeli vlastenec-ké básnì. Zvláštì teï v adventì, kdy se nesmìlo po divadle tanèit, sly-šeli mnoho krásných a dojemných pøíbìhù, tak pìknì povì-dìných, až se srdce blahem tøáslo a oko slzou kalilo. „Jánza chrta dán. Báseò od Karla Sudimíra Šnajdra,“ oznámilaKristýnka; ticho jako v hrobì rozložilo se sálem a trvalo ještì,když hlas pøednášeèky už dávno zmlkl, a všem se dlouho zdá-lo, když se na vìži rozhoupal velký zvon Martin, že volá ta pøí-šerná slova „Ján – za chrta dán“. Kalinùv Kšaft, Èelakovské-ho baladu Toman a lesní panna, Mlynáøovu dceruod Kamarýta, to všecko slyšeli v tìch adventních veèerecha vìru, byli by se snad báli jít domù, kdyby jim nebyl pan prin-cipál Šmíd na konec pøednesl nìjakou taškaøinu povedenouz Deklamovánek od pana Rubeše, anebo jiného vlastenec-kého básníka. Také uèitelský mládenec pan Jindøich se svýmsborem nikdy nescházel, takže bylo na hyjtách o èem mluvita èemu se divit. Zvláštì jedna jeho píseò zatøásla jimi ještìvíce a zaryla se ještì hloubìji než novonárodní „Nech velebíVlach své ráje...“ Všude je od té chvíle provázela chmurnámelodie i zoufalá slova: Umírá slunéèko, umírá; když padá za hory do Nìmec, umí-rá. Šumava naše zkrvácená; toužebnì za sluncem do Nìmecpozírá. Klekání nad námi doznívá, klade se na vìky do hrobuvlast širá. Jeden verš zoufalejší než druhý, až bolestí, strachem i lítostístydne v žilách krev. Studená ruka sahá na nahé srdce, tisk-ne je, smrtelná úzkost si všecky podmaòuje... A píseò žalosti-vì pokraèuje:

Umírá národ mùj, umírá! Anjelé strážci odletují. Umírá; živo-ta knihu lidu mému Hospodin na vìky, na vìky zavírá. Jako pláè starozákonních prorokù, jako náøek žalmisty Pánì,tak zní ta strašná píseò. Vyèítá, žaluje, naøíká, modlí se, tak-øka prstem ukazuje na vinníky. Hlavy klesají k prsoum, alev žilách probouzí se cosi jako jed, krev buší v tepnách, hoø-kost roste v hrdlech, vztek zatíná pìsti mužùm. „Umírá, umírá, umírá,“ pokraèuje píseò, jako by umíráèkemvyzvánìli, „již padá do Nìmec za hory umírá Šumava našezkrvácená...“ „Neumøe, nesmí,“ dal se do pláèe Taraèkovic dìdeèek, „coby nám naši pøedkové øekli? Jakpak bychom jim smìli pøijítjednou po smrti na oèi?“ „Neumøe! Nesmí! Nenecháme sluníèko zapadnout, vlast našiumøít,“ vstávají muži ráznì a zdá se, že vyrùstají až ke stropu. „My strážníci na západì,“ zanotoval Klika a ohnivì se pøidalyk nìmu všecky hlasy, hospoda se opìt chvìla v základech. „Tak se na nì musí, znamenitì jste tu melodii komponoval,mnì samému se pøitom srdce úzkostí svíralo,“ tiskl Faster ruceJindøichovi. Ale ten skromnì, èervenaje se jako panenka, od-mítal všecku chválu. „Taková slova! Na ta se snadno kompo-nuje, ta dovedou pohnout kame– nem, pan Havlíèek, to jebásník, ten dovede vždycky najít to pravé.“ Hloubaví sedláci tenkráte pochopili, že se poèíná probouzetnárod z hlubokého spánku, a nemá-li umøít, že se musí do-moci svých starých práv ve školách i úøadech, èeský jazyk žese znovu rozhlaholí a že jím nesmìjí mluvit v Klenèí jenom sed-láci a chudáci, ale také páni, když i taková paní komisarkaNìmcová v nìm píše básnì, jenom tu v Klenèí že ještì nìmèíkaždý, kdo nosí lepší kabát a neživí se rukama, a to že musípøestat, kdyby jim mìli jazyky vytrhat.

Ale i tato hráz se prolomila. Pan postmistr Vorlíèek jako jiná léta pozval loutkoherce Šmí-da k Johánesùm, aby tam hrál každý ètvrtek pøed panskouspoleèností. Pøijeli na saních trhanovští úøedníci i skláøize Zálesí, sešli se myslivci i jejich mládenci, pøijel bohatýmajitel papírny pan Firè s paní a dcerami, klencké kasino takése dostavilo, sedìli tu i pan administrátor Faster i kaplanVondroušek, oba dragounští oficíøi, pan ajnémr Hubáleks obrjégrem Kazdou, všichni se hluènì bavili, rozumíse nìmecky, pan postmistr nadšenì vykládal obìma dùstoj-níkùm, jak Šmíd hraje i šlechtì na zámcích o honech a jinýchpøíležitostech, ukazoval jim na zastøené dvéøe do sousednímístnosti, to že je jevištì, za ním že stojí na židli pan principála ovládá svoje døevìné herce. Ještì nebyl ani s celým výkla-dem hotov, zaèly staré døevìné hodiny na zdi odbíjeti osmou,souèasnì zacinkal zvoneèek, kvìtovaný salup paní hostinsképoèal se vlnit, jako by oživl, po novém cinknutí zvolnase vytahoval do výše a za ním už se ukázala divoce roman-tická krajina, plná rozervaných skal a temných lesù, v pozadítyèí se starý hrad a z nìho teï vychází rytíø a povídá rytíøce:„Na okraji èerné propasti chvìje se noha má a jenom tvùjpohled ji mùže pøed zoufalým skokem zastaviti.“ Ale zastavil ji i zuøivý pohled a výkøik Vorlíèkùv: „Ja was istdenn das? Pamatujou se, pane Šmíd! Nehrajou dnesu Bartošù, ale u Johánesù.“ „Pst! Pst!“ napomínala spoleènost rozhnìvaného post-mistra; všem – i oficírùm – bylo celkem jedno, hraje-lise èesky nebo nìmecky, hlavnì o to jim bìželo, aby se hrálo.Na jevištì už hopkoval ze zákulisí Kašpárek a už cestou vo-lal: „Košamstrdýnr! Košamstrdýnr! Kdo se to tak špatnì kou-ká, že si na pana Šmída houká? Tu žádný pan Šmíd není, ale

rytíø Bruncvík se tu žení. My se nechcem chlubit, ale umímevšema lidskýma jazykoma mluvit. Anžto však rytíø Bruncvíkumí jen èesky, tak bude našim mateøským jazykem hovoøithezky. Komu se to nelíbí, a nás – eh – a neposlouchá, alesedí jen a chlastá. Domluvil jsem a basta!“ Strašnì uražený principál, že si ho nìkdo dovolil okøiknoutna otevøeném jevišti, necítil se zlostí a sypal verše, jak mu jeslina na jazyk pøinesla. „Grobheit!“ vyletìl do výše Vorlíèek. „Ano, èesky jsem mluvil i s králi a knížaty, s barony, hrabaty.A to si neudìlám k ostudì, abych nesmìl mluvit èeskyu Johánesù v hospodì. Tisíc bleskù a hromù! Kdo má co protitomu, a se hned sebere a bìží domù, než udìlám konec všemøeèem a rozsekám ho na kusy svým pádným meèem.“ To užnemluvil Kašpárek, ale sám Bruncvík stál v popøedí jevištì,mával nahoru dolù meèem, otvíral a zavíral ústa, trhal sebouzlostnì, jen jen seskoèit dolù a sekat. Myslivci se dali do smíchu. Faster vykøikl „výbornì“. Vorlí-èek sklopil napomádovanou hlavu k cínovému víèku sklenicea na jevišti, jakoby nic, zvedla princezna šáteèek k ústùma cudnì odpovídala Bruncvíkovi: „Nezlob se, krásný rytíøi, alepovìz mi, proè chceš zoufalým skokem do té èerné propastiskoèit?“ Bruncvík hned na všecko jiné zapomíná, obracíse k princeznì jako beránek a hra už nerušenì pokraèuje.Všichni, obzvláštì panièky, po prvním jednání hlasitì si libují,jak všemu rozumìjí, a z Dílù foøt, Jakub Smrž, kterémuse pøezdívalo „Tudleno“ a který žil s nìmèinou na štíru, naklo-nil se k panu administrátoru a šeptal mu do ucha: „Velebníè-ku, tudleno, to je krása!“ a samou radostí vypil svùj džbánekaž do dna.

U stolu mluvilo se teï èesky, ukázalo se, že i oba oficíøi jsouMoravci a dobøe mluví po hanácku, rozehøáli se lidovou hroutak, že po divadle musil Šmíd sednout si ke stolu a vyprávìtze svých bohatých zkušeností a známostí zajímavé a veseléudálosti. Ba i pan postmistr Vorlíèek si teï pochvalovala velebil pana principála: „Oni, pane Šmíd, jsou pøece jenchlapík. Oni se mohou postavit každému umìlci i na velkémdivadle.“ „To mohu,“ hrdì pøisvìdèil loutkoherec a pohladil si dlou-hou štìtku vousù, tak zvanou principálskou bradu, „to mi øekli sám kníže Švarcenberk, když jsem hrál pøed panstvemna Vorlíku.“ „A taky èesky?“ neudržel se foøt Tudleno. „To! Všude jen èesky v èeském kraji. Na Vorlíku i v Protiví-nì, na Vráži i v Nažlovech, v Chudenicích i u Mìchurùna Votínì, tam obzvláštì.“ Vorlíèek poslouchal a kroutil hlavou: „Kdo by tohle øekl! Kdoby si pomyslil!“ bruèel v rozpacích. „To jen tady u hranic se ještì vede všecko po nìmecku, aledále v Èechách všude panuje mateøská naše øeè.“ „Tak, tak!“svìdèil Faster a litoval, že zde nesedí pan direktor Melichar,že to neslyší... „To musím povìdìt panu komisaøi a jeho paní,“ ozval se teïpan ajnémr Hubálek, „tuze je to potìší, jsou oba zapálení vlas-tenci.“ „Ta to dávno všecko ví,“ usmál se pan administrátor. „Á, paníkomisarka! Také už jsem ji vidìl! Paní, krasavice! A mnìmùžete vìøit,“ zahoøel hned záletný Vor líèek a mlsnì se olízl.Snad by byl dál vykládal, kdyby se vtom nebyl strhl venkuna mìsteèku køik, který prorážel i dvojitými okny až ke stolu.

„Patrola! Patrola!“ slyšeli zøetelnì uvnitø a kdosi tøískalna okno radnice, až sklo drnèelo. „Tudleno! Že už ho chytli!“ vyskoèil první foøt Smrž, hnalse bez klobouku ke dveøím a ostatní v patách za ním. „Cose dìje?“ vykøikl do tmy mìstský rychtáø Johánes mohutnýmhlasem. „U Klikù se pere voják,“ hlásil ponocný Válek a svítil lucer-nou dvìma dragounùm, kteøí v plné zbroji vybìhli ze strážnicena radnici. „Divoký Klika zas vyvádí.“ „Já jsem se lekl, že – Pán Bùh nás chraò – hoøí.“ „To Válek je takový poplacha. Pro malièkost vzbouøí hnedcelé Klenèí,“ sdìlovali si své dojmy vyplašení hosté, když teïzasedali znovu v hostinské jizbì ke stolu. Pouze dva èlenovése nevrátili, foøt Tudleno a dragounský nadporuèík. Patrnìbìželi ke Klikùm. Že tam utíkal dùstojník, to chápali, protožebìží o vojáka. Ale co Smrž? Kam ho tam kozel nesl? Na vysvìtlení dlouho neèekali. Myslivec se vrátil, zrovna zá-øil radostí a hned ve dveøích poèal vyprávìt: „Pánové, tudle-no, to se povedlo. Pytláka jsme chytili.“ „Pytláka?“ zdvihli hned hlavu èernoøecký Brodský se starýmPavelkou z Výhledù. „Klika pytlaèí?“ podivil se hostinský, kterého jako mìstské-ho rychtáøe, dosazeného na køeslo rychtáøské milostivou vrch-ností, velice zamrzelo, že jeden z m욝anù se tak zapomíná. „Také jsem myslil, na Kliku jsem, tudleno, hádal, ale prohá-dal jsem, všecko vám povím, ale napít se musím,“ vykládalSmrž, který se stal rázem hrdinou veèera. Postavili pøed nìjnapìnìný džbánek, foøt se do nìho podíval tak hluboko, ažspatøil dno, pak si utøel vousy a pokraèoval: „Tak, tudleno, jdudnes ještì za svìtla z domova, projdu si revír, libuji si, jak ulehlý

sníh pìknì nese, pøedstavuji si, jak krásnì vyjdeme za nìjakýtýden na zajeèí hon, stáèím se pomalu ke Klenèí, projdu Šima-novic mlýnem a zamíøím rovnou pøes trávníky, abych se semdostal zadem. Poèalo se už šírat, tìším se na dobrou veèeøi i zábavu, alevtom si všimnu, že se na snìhu nìco žloutne. Sehnu se a vidímnatroušený oves, jenom tak nìkolik zrnek, o krok dál zas,a zas, až ke Klikovic sadu, tam vidím u samé zemì odtrže-nou samoslièku, v otvoru krásnì nalíèené zajeèí okoz mosazného drátu a za ním hrstièku sena. „Himlhergot, že tam leží dragoun Salcman!“ vybuchl vtomdragounský rytmistr. Myslivec, jako by neslyšel, vypravuje dál:„Tudleno, povídám si, mᚠškodnou v revíru a ani o ní nevíš.Myslíš si, žes vymlátil všecky lišky, kuny a tchoøe, a zatím se tiztrácejí zajíci pøed nosem. Už jsem chtìl oko utrhnout, donéstje na kanceláø a žalovat, ale vtom mi napadlo: Chy do tohooka pytláka! Vrátil jsem se zadem do chalup rovnou k našemuhajnému a povídám mu: „Hadamèe, hned se seber, bìž promého mládence, mám pro vás práci. Poèkám tu na vás.“ Mù-žete si, tudleno, pomyslit, jak mi byla dlouhou ta hodina, nežse oba pøihnali až z Dílù. Pak to šlo rychle. Povídám jim: „Tud-leno, u Klikù v sadì nìjaký lump políkl zajeèí oko. Do pùlnocise do nìho zajíc chytí, toho obìtujte, ale toho, kdo jej zvedne,pøivedete na radnici živého nebo mrtvého. Já jdu do hospodyk Johánesùm.“ Vyšlapoval jsem si pìknì po Klenèí dolù, vo-jáci troubili, krmili i napájeli, schválnì jsem se zastavil pøedKlikovic gruntem, promluvil pár slov s hospodáøem, který šelnìkam na hyjtu, a pak jsem tu sedìl jako na trní.“ „Tak pøece povìz koneènì, kdo pytlaèí? Koho chytili?“ ozvalse netrpìlivý Pavelka.

„Tudleno, to se podivíš, až to dopovím,“ zase tak rozvláènìrozjíždìl se Smrž. „Hajný Hadamec se v Klenèí narodil a znátu každý høebík. Ten odtrhl u Klikovic stodoly prkno a vlezl sido sena. Mládenci pùjèila hajná bílou prostírku, ten si sedlk plotu, pøikryl se a èekali. Matìj pøiskákal hned po desáté,vlezl do oka jako slepý, zachrèel, skoèil kupøedu, dozadu, aleèím víc sebou mlátil, tím víc se oko svíralo, až se natáhl a aninezívl.“ „Ty to povídᚠjako babám,“ prudce vybuchl Brodský, „snadjsme jakživi nevidìli zajíce v oku? Jak mùžeš vìdìt, co zajícdìlal? Nekøièel v poslední chvíli,Knìz, knìz? Nedával ti pøed-ním bìhem sbohem? Neodkázal ti nic? Tu všecku latinu sinech a vylož, kdo ho upytlaèil.“ „Doèkᚠse, jen poslouchej,“ škodolibì se zasmál Smrž.„Hajný s mládencem slyší troubit a vyvolávat desátou, poslou-chají, jak se rozcházejí hyjtáci i pøástky, hospodáø už se vrátildomù, psi pomalu pøestali štìkat, zalezli do bud, svaté tichorozložilo se mìsteèkem, ani myška se nikde nehnula, hodinyna vìži odbíjely jedenáctou, když u Klikù na dvoøe zachrupalsníh a kroky blížily se k sadu. Dvíøka u stodoly ani nevrzla; hajnýse dívá vypadlým sukem, vidí sedláka Kliku vysvleèeného,v punèochách, jak se shýbá k zemi, nìco tam kutí, jistì vyta-huje ušáka, dále neèekal, vyskoèil, zaøval „stát ani hnout“a namíøil na nìho bouchaèkou. Myslil si: Klika se lekne, vy-køikne a zaène prosit. Ale pak vstane mládenec, odhodí pro-stírku a pøihlásí se za svìdka. Tak si to všecko Hadamecmaloval, když ležel v teple na senì, ale, tudleno, dopadlo tozcela jinak.“ Smrž dopil, zaklepal víèkem a ètverácky se podíval po celéspoleènosti. Všichni dychtivì poslouchali, jenom Brodský

s Pavelkou dýmali vztekle, ale teï pøece obrátili hlavyk Smržovi, nebo cítili, že se blíží konec. „Sám mìsíèek vylezl si nad Haltrav alespoò kouskemse na to podívat a hvìzdité nebe skrze holé stromy mrkalona to, co se teï v sadì odehrálo.“ „Ježíš Marjá, to je k zbláznìní,“ zoufale si povzdychl starýPavelka, jehož zvìdavost byla napnuta jako na skøipci, „po-vìz pøece, byl to Klika nebo nebyl?“ „Jenom, tudleno, ještì drobátko poèkej. Kdepak jsem pøe-stal? Tak tedy Hadamec vyskoèí, køikne, namíøí, a už také ležíve snìhu, chlap jako hora kleèí mu na prsou a páèí mu z rukypušku. Znáte mého mládence? To je liška, a ne èlovìk. Ví,støelit nesmí, protože oèkaø nemá støelné zbranì, je sámna dva, tu hanbu si myslivec neudìlá, aby støílel pro strachjenom do vìtru; škoda prachu! Ale Hadamec není myslivec,je jenom hajný, cítí, že sám nevyhraje, mládenec pod prostír-kou snad usnul nebo zmrzl, možná, že i utekl a stojí teï nì-kde u okénka, za kterým spí Krutinovic Hanèe, dìvèe jakokvìt. Strach ho popadl a on se rozeøval, že odpustíte, jakokráva, aèkoli už mládenec strhl pytláka, držel se s ním v køížku,váleli se spolu ve snìhu, Hadamec stál obrácen ke Klenèía jenom øval svoje „pomóc – pomóóóc!“ „Kdo mùže tohle poslouchat?“ vyplivl se zlostnì Brodský podstùl, jako by sedìl ve formance mezi døevaøi, a ne v extrapokojimezi èleny kasina. „Tak to neposlouchej a jdi domù,“ štíøil se Smrž, „já ti to do-povím až zítra u Køížku, kde se naše revíry stýkají.“ „Dál, pane lesní, dál,“ ozývaly se hned netrpìlivé hlasy. „Tak a mì, tudleno, èernoøecký nezdržuje a neskáèedo øeèi. Jak Hadamec ponejprv vykøikl, strhl se poprask. Psise rozštìkali jako diví, ponocný slyší volat o pomoc, ale

k divokému Klikovi sám se neodvažuje, letí na radnici, myjsme také vybìhli, a já vìdìl, kolik uhodilo. Rozbìhl jsem se rovnou ke Klikùm a tam, páni, slyším ažna dvùr køièet sedláka: „Puste ho! Rozvažte ho! Smilujtese a odpuste mu! Považte, co ho èeká!“ Bìžím po hlase a ustodoly už vlekou mládenec s hajným øemeny spoutaného pyt-láka. „Pro zajíce! Tohleto pro zajíce!“ vykøikuje Klika,,já byl vo-jákem, já vím, co ho èeká.“ Ale už bylo pozdì. Už tu stáli obadragouni s karabinami, a tuhle pan nadporuèík má teï slovo.“ Mezi øeèí Smržovou vrátil se i nadporuèík k Johánesùma tiše a struènì oznámil rytmistru celou pøíhodu a klidnì po-slouchal. Místo nìho ozval se sám rytmistr. „Pánové, vyložímvám to. Dragoun Salcman, rodem Tyrolák, sloužil u císaøskýchstøelcù. Pro pytláctví bìžel už ulicí a pøeložili ho k našemu plu-ku, aby nemìl pøíležitost hovìti své vášni. Ale sotva se zdeohøál, sotva spatøil hory a lesy, stará vášeò propukla v nìmpatrnì znovu. Nevím, podaøí-li se nám utlouci ji v nìm. Zítramu vysadí jeho kaprál pøed radnicí pìtadvacet rákoskou. Staèívám to, pane lesní?“ Smrž se zaèervenal jako chlapec. „Tudleno! Tudleno!“ za-èal se v rozpacích tahat za vousy, „pro zajíèka takový trest!Nemìl se bránit! Mohl øíci, že je voják, mohli jsme to zakøido-vat. Já myslil, nìjaký selský synek, nebo sám Klika že dostalchu na peèeni a kùžièku, kdež bych si pomyslil na vojáka!“ „Potrestán být musí kvùli kázni. Ale chcete-li to udat úøa-dùm, musím to i já udat a poslat ho hned ráno do Plznìk vojenskému soudu.“ „Ale ne! Jen to ne!“ volali hned všichni, a když se rozcházeli,smutnì se dívali na radnici, kde venku pod lucernou pøechá-zela vojenská strហa uvnitø na døevìné lavici sedìl spoutanýdragoun Salcman.

Ráno o deváté hodinì mìlo Klenèí smutné divadlo. Všichnivojáci stáli v øadì bez koní a zbranì proti soše sv. Jana, kdena èistì umeteném místì bìlela se dlouhá døevìná lavice,na které jindy policajtka mandlovala v radnici prádlo. Postavil ji sem na rozkaz pana mìstského rychtáøe sám jejímuž, když pøed chvílí vynesl disciplinární soud svùj ortel naddragounem a pytlákem Salcmanem. Soud zasedal v prvnímposchodí døevìné radnice, byl k nìmu pøibrán rychtáø Johá-nes, písaø Bílek a ranhojiè dr. Schmied a trval sotva ètvrt ho-dinky. Voják se ke všemu pøiznal, nièeho nenamítal proti trestu,jediný myslivec Smrž málem by to byl pokazil; poèal náhlepo nìmecku tìžce koktat, že ten zajíèek, tudleno, za to ne-stojí a že by mohli vojáèka pustit, když by slíbil, že už mu ne-pøijde nikdy víc chu na zajeèí peèínku. Ale pan rytmistr pøeal mu tu obhajobu v potu. „To nejde,“rozkøikl se na celé kolo, „mohli jste ho pustit vy, ale nesmímeho pardonovat my, nechceme-li, aby celá škadrona pytlaèi-la.“ Toho si nepøál ani foøt Tudleno, a tak už mlèel a hrnulse s celým soudem k sv. Janu. Pøál si, aby v té chvíli zkame-nìl jako ten svìtec a nemusil hledìt na to, jak budou bít bez-branného èlovìka. Za øadou vojákù už se èernalo plno hlav.Pøes celou šíøi silnice až k Johánesùm tlaèili se zvìdaví Klen-èáci, štìbetali jako husy, vyprávìli si, jakého zloèinuse Klikovic voják dopustil, a všichni byli pøesvìdèeni, že kvùlizajíci pøece nebudou bít èlovìka. Vtom nastalo hrobové ti-cho. Dva dragouni v plné zbroji vyvádìli na smrt bledéhoSalcmana. Mìl na sobì jen košili, kalhoty a boty bez ostruh. Nadporuèík zavelel „Pozor“, písaø Bílek chvìjícím se hlasempøeèetl rozsudek, a jak doèetl, odsouzený poslušnì jako dítìuž si lehal na dlouhou, širokou lavici. Oba vojáci pøivázali ho

k ní øemeny od šavlí pod koleny a pak kolem prsou a rukoupøipažených k tìlu. „Už ho vážou – jako beránka – Ježíši Kriste,“ vykøikovalyženské, zakrývaly si fìrtuchy oèi, ale pøitom natahovaly krkya vystupovaly na špièky, aby lépe vidìly. Ranhojiè Schmied vzal olovìnou kulku, jakou nabíjelido karabin, a strèil ji Salcmanovi do úst, aby zaal do ní zubya bolestí si snad nepøekousl jazyk. Ke støedu lavice postavilse kaprál. V ruce už držel rákosku, tutéž, kterou nosíval zavì-šenou na prsou na knoflíku, když projíždìl svého valacha. Ryt-mistr pokynul rukou, trubaè za øadou vojákù zatroubil, kaprálnatoèil si øemínek kolem zápìstí, zvedl rákosku do výše, pa-lec sevøené ruky natáhl podél hùlky, aby rána byla hodnì pád-ná, ozvalo se komando „Jedna“, krátký hvizd vzduchem a nalavici nataženým tìlem to trhlo, až se lavice zakolísala... Obavojáci hned skoèili a pøimaèkli ji k zemi na obou koncích. „Dvì,“ poèítal kdosi a zase takové hvízdnutí a bolestné syk-nutí. Pøi desáté ránì vystøikla krev, ale diváci – ani v øadì vo-jáci, ani za nimi se tlaèící civilisté – ji nevidìli. Po dvacáté ránìvypadla Salcmanovi z úst kulka pøekousnutá na dvì pùlky a onztratil vìdomí. Ranhojiè Schmied zakázal další bití a kaprálposledních pìt ran švihl nad Salcmanem do vzduchu. Mìstský kriminál na radnici promìnil se ve špitál.Na Salcmana hodili pl᚝ a odnesli ho do radnice, kde už ran-hojiè máèel v ledové vodì obklady, na oknì u postele stálaláhev koøalky, nùžky, kelímek s nìjakou mastí a veliký obvaz.Salcman se brzy vzpamatoval, nadlidskou silou vytrpìli prostøihnutí puchýøù, vypil do poslední kapky koøalku, položilse pak na bøicho a usnul. Ale neusnula tak brzy vzpomínka na tu strašnou exekuci.Na mužské hyjtì u Králù toho veèera zùstaly Kvìty zavøeny,

aè hyjtáci mìli rozeètenu právì na výsost zajímavou povídkuod Josefa Kajetána Tyla, která už svým titulem „Dekret kut-nohorský“ vábila a dráždila. Dnes musili ustoupit mistøi Be-èek, Anselm, student Kuchynka, ba i sám král Václav pøeddragounem Salcmanem a divoký Klika mìl sólo. „Pro zajíce takhle ztøískat èlovìka!“ vykøikoval zlostnì má-vaje obìma rukama nad hlavou, „a èí je ten zajíc? Náš! Komuho upytlaèil ten dragoun? Nám! Zajíci, srnci, koroptve, všec-ka zvìø se pase na našem, ale lovit a pojídat ji smìjí pouzepáni. Je to právo a spravedlnost?“ „Není,“ zakroutili souhlasnì hlavou i Král i Taraèka, Vávøíks Houdlem i Frýïákem. „A mluví tuhle strýèek Taraèka,“ bouøil Klika jako pominutý,„èí bylo všecko kolem, hory i lesy, pole i luka, potoky i rybníky,cesty i pastviny? Naše! Naše!“ bil se do prsou, až to dunìlo. „Bylo to královské,“ prudce vykøikl staøec, „ale král nám todaroval a my jsme to vìrnì støežili. Nekáceli jsme lesù, nevy-sušovali bažiny, neprosekávali cesty do Nìmec, královskýhvozd byl naší hradbou.“ „Ale král nás prodal, jako dobytek prodal,“ zuøil Klika. „Rakouský císaø nás prodal, a žádný èeský král,“ stejnì prud-ce vybuchl Taraèka, „Lomikarovi nás prodal. Ten se stal našívrchností, usadil se v našem hradì v Domažlicích, zavedl ro-botu, desátky, posnopné, dosazoval rychtáøe a posílal na násdráby.“ „A vede se nám líp za Stadionù?“ optal se teï vážnì do-mácí hospodáø, kterému se také rdìly tváøe a zlovìstnì svíti-ly oèi, „pøestalo se chytat na vojnu? Nemusejí si naše dìtipøed svatbou chodit pro povolení na zámek? Smíme si volitmìstskou radu a porouèet v mìsteèku? Pustili páni z rukykarabáè?“

„Svatá pravda,“ kývali všichni, „ale co dìlat? Jak si pomoct?“ „Èekany do ruky, cepy a kosy,“ – vyskoèil do výše Klika –,„novou rebelii –“ „A nové šibenice?“ postavil se pøed nìho Král, „co pomoh-la našim rebelie? Rebelii nesmí dìlat jedenáct vesnic, tu bymusil dìlat celý národ.“ „Tak se zdvihne celý národ! Bít se nedáme,“ køièel horko-krevný sedlák, jako by on byl dostal pìtadvacet ran, a ne vo-ják a Nìmec Salcman. Tak lidsky zdravì cítil nejen Klika, alevšichni sedláci potupu spáchanou na veøejném námìstía žhavì zatoužili po pomstì. Jako jiskry pod popelem dout-naly v nich staré vzpomínky na ztracenou svobodu a teïse zdálo, že se zdvihá vítr, odfukuje popel, z øeøavých jiskerže už vyšlehují plaménky, šíøí se a protahují do výše a starýTaraèka hází na nì celé náruèe dobøe vyschlých, polozapo-menutých událostí. „V našem rodì máme zdravý koøen,“ po-èíná kazatelským tónem ‚vykládat, „mnì je pøes osmdesátlet, pøi jízdách sedávám na kozlíku, ale kdyby to musilo být,udržel bych se v sedle jako každý mladík. Mùj nebožtík táta,dej mu vìènou slávu, v sedmdesáti letech ovdovìl a znovuse oženil, já jsem jeho nejmladší syn. Dožil se plného sta leta celé Klenèí ví, on že byl poslední, který jako sedmiletý chla-pec stál v Plzni pod šibenicí a na své vlastní oèi vidìl vìšetKozinu.“ Smutné ticho rozložilo se svìtnicí. Bukový špán, zaraženýdo železného skøipce, slabì praskal a èadil, øeøavé oharkyna nìm nikdo neulamoval, kroutily se chvíli, až samy odpadlya zasyèely ve škopíku plném vody, který stál pod svícnem.Všichni se odmlèeli. „Stokrát jsme to slyšeli,“ ozval se náhle Král, „ale dnes tochceme slyšeti znovu. Prosím vás, strýèku, vypravujte.“

„Ano, vypravujte,“ pobídli kmeta všichni hyjtáci sborem. „Dìdeèku, prosím vás, vypravujte, „ozval se na peci hlásekjeho pravnuèky, Taraèkovic Madlenky, která tam sedìlas Královic dìtmi, Klikovic Martínkem a Smolíkovic Tomšem. Váleli tam chleby, pouštìli myšku, vaøili kašièku, tøepali ru-èièky, poèítali prsty, kovaly kováøíèka, dávali si hádanky, uèilise vyslovit „Šla Prokopka pro Prokopa“, škádlilise posmìšnými øíkadly a všelijakými poèítadly, a když selkajako dnes odešla na pøástky buï ke Klikùm nebo k Smolíkùm,Král, když neèetl, nepouštìl jich s oèí, sám je uèil rùzným ko-ledám a písnièkám, ba i pohádky a povìsti jim vyprávìl, alepøi ètení musili sedìt tiše jako pìny a poslouchat. Dnes všich-ni na nì zapomnìli. Ale na peci dìti samy cítily, že doleve svìtnici se odehrává cosi slavnostního, zmlkly tentokrát bezøíkání, sedly si jako ptáèkové až na samý okraj pece, bosénožièky spustily pøes zídku dolù a poslouchaly. Když na.peci zazvonil hlásek Madlenèin, ohlédli se hnedvšichni po dìtech. Taraèkovic dìdeèek za stolem se na nìsmutnì usmál a øekl neobyèejnì vážným hlasem: „Tak, dìti,tak. Dobøe, že tu jste. Do nejdelší smrti si pamatujte, co usly-šíte. Václave, nasaï nové svìtlo, abychom nebyli nièím ruše-ni.“ Král hned poslušnì vstal, vybral z otýpky zvláštì povede-ný špán, hladký, bez suku, napálil ho, smaèkl železný skøipecna svícnu, vyhodil zbytek starého a nasadil nový, který veselezapraskal. „Mùj nebožtík otec øíkával,“ zaèal teï staøec bez dalšího pro-sení, „že Lomikar mìl za ušima, že to byl chytrák všemi mast-mi mazaný. On zavolal sem rybnikáøe, založil rybníky a vysušilbahna pod Klenèím od Chodova až k Papírnì. Postavil pecna železnou rudu a hamry na železo, vaøil pivo, mìnil toky vod,mìøil jejich spády a zakládal na nich nové mlýny a pily. Nutil

sedláky vozit železnou rudu až od Lhoty a Pocinovic, smìlipít pouze jeho pivo, kupovat jeho železo a mlít na jeho mlý-nech. Bral jim obecní pastviny, mìnil je v luka i pole, panské.dvory stavìly se na selském majetku a sedláci musili vozitna nì døíví a kámen. Honil je do kostela a dosazoval jim nì-mecké knìze, zøizoval po lesích foøtovny a usazoval v nichnìmecké foøty, kteøí jako dravci støežili les i zvìø. A to dráždi-lo sedláky víc než robota. S tou se již smíøili, když vidìli, žese robotuje po všech panstvích, ta že je neškrtí a neochuzuje,ale to je žralo, že nenasytný Lomikar je zotroèuje víc, než zá-kon káže, že je okrádá o grunt, nakládá na nì nová bøemenaa vyssává je jako pijavice. Proto se bouøili a hrozili, žalovalia prosili.“ „Zabít ho mìli hned, než bulo pozdì,“ neudržel se Klika. „Ticho,“ okøikl ho ráznì Král, „neskákej strýèkovi do øeèi.“ „Ba mìli,“ povzdychl si Taraèka, „ale když on šel na nì zchyt-ra. Našel si v každé vsi nìkolik miláèkù, nadlehèil jim robotu,odpustil jim letní i zimní platy, kuøata, vejce i sýry, a ti mu paknadmetali. Šenkýøi daroval krèemné, mlynáøi potoèné, forma-nùm mýto ze silnice klencké, hirštajnské i brodské, dìlal sipøátele z mamony a obzvláštì v Klenèí spojil se s tehdejšímpostmistrem Sehrem, s výbìrèím mýt a hostinským Hózema Hofmeistrem, nasadil sem jako vši do kožichu øezníka Maltz-ra, truhláøe Taubra i jiné nìmecké rodiny a koneènì si umínilpovýšit Klenèí na mìsteèko. Nikdo se ho o tu èest neprosil;Klenèáci cítili, že je chce odtrhnout od ostatních bratøí, žese mají dopustit zrady, a to se jim smrti rovnalo. Znáte všich-ni formana Etzla, jinak Kofra, a sedláka Brychtu, jejich dìdo-vé to byli, Jakub Brychta s Adamem Etzlem, kteøí jménem kle-neckých chodili k spoleèným poradám na Stráž, do Mrákovaa jinam, ba jeli s ostatními pìti zvolenci chodskými do Prahy

žalovat na Lomikara a do Klenèí se víckrát nevrátili. Napo-sled je vidìl nebožtík táta jako chlapec stát v Plzni pod šibe-nicí. Ruce mìli spoutané øetìzem a na pravé noze vlíkli olo-vìnou kouli dobøe deset liber tìžkou. Na rozkaz vrchnosti museli z Klenèí do Plznì všichniod Etzlù, Brychtù, Králù a pak od nás. Tuhle Václavùv dìdekzapøáhl do vozu, protože toho roku nebylo ještì po snìhu anipamátky. Staøí mìli kožichy a dìti sedìly v poduškách. Sjelise všichni v Koutì. Správec Koš s mušketýry na koních jelpøed nimi, jedenáct selských vozù za ním, a aby se nikdo ne-ztratil, doprovázelo vozy celou cestou vojsko na koních. Èímpøijíždìli blíže k Plzni, tím se tam valilo víc lidí. Šli pìšky, šlina noc, aby ráno o nic nepøišli a jak se patøí všecko vidìli, ažbudou vìšet sedláka Kozinu. Mnoho jich šlo dobrovolnì, alemnoho jich hnali mušketýøi a drábové, nebo ortel nad Kozi-nou prohlášen nejen v Praze, ale i ve všech krajských mìs-tech, ba i vytisknout jej dali s hrubým obrázkem popravy a navšech panstvích po celé zemi rozdávali jej mezi lid.“ Dusno k zalknutí zdálo se všem hyjtákùm; døevìná svìtni-ce Královic jako by se promìnila v ohnivou pec. Všichni dý-chali tìžce, pot se jim perlil na èele, mimovolnì rozpínali ko-vové knoflíky na kazajkách i vestách, ale nikdo – ani dìti, anidospìlí – neodvážili se ani zakašlat, aby Taraèku nerušili. Tenjako by stál v ohni, zvedl se teï za stolem, nevydržel sedìt,zvedla ho bolest i lítost, a kdyby se nebyl stydìl, nejradìji bybyl poklekl a kleèe vypravoval další události. „Naši lidé vìdìli, že jedou na funus. Na újezdském voze se-dìla Kozinova žena Dorotka se svými chlapci, sedmiletýmJiøíkem, desítiletým Hadamem a malým Matýskem, kterémubylo šest let. Pøes dva roky už nevidìli tátu a mùžem si po-

myslit, jak jim bylo. Vezli s sebou pro nìho uzel prádla a šatù,jabka i hrušky a také bochník domácího chleba a homolky,aby ho potìšili a nepøišli k nìmu s prázdnýma rukama. Mùjdìdek byl vyhlášený zpìvák, strèil do slámy ve voze èernýprapor, a jak vyjeli z Kouta, rozvinul prapor, zarazil ho za lišeòna pøedku vozu a zanotoval: „Kdo ochrany Nejvyššího užívá.“Všichni hned vpadli: „Ten v stínu Všemohoucího bezpeènì od-poèívá.“ Purkrabí Koš naøídil prapor strhnouti, ale huby sed-lákùm zacpat nemohl. Modlili se a zpívali celou cestou, v tomjim vojáci nebránili. Advent zaèínal, právì se to roèí. Den byljako píï. Dorazili do Plznì za prvního šírání a jeli rovnouk mìstské šatlavì, kde odsouzenci sedìli. Kola hrèela, pod-kovy klapaly, ale osmašedesát našich sedlákù postavilo se vevozích a spustilo: Pán Bùh jest má síla i doufání, potìšen. Starý Taraèka unesen citem a nevìda ani zahlaholil ten prvníverš staré písnì bratrské. Jako na povel vstali všichni hyjtáci,Král sepjal ruce, divoký Klika je zdvihl do výše, Vávøík, Houdli Frýïák svìsili hlavy a jako v kostele zbožnì pokraèovali Ve všem mám zarmoucení: jᝠv jeho moci, ve dne, také v noci, hledám pomoci. Zpìv je všecky dojal, rozpálil, i dìti kleèely na kolínkáchna peci a poslouchaly nadšenì, jak jejich otcové volají: V nìm jsa živ, smrti se nic nebojím, tím se kojím, že uzdy pøi nìm ostojím: neumru vìènì, tím jsem jist bezpeènì, stojím stateènì. Nepovolili, dokud nepøezpívali celý ten velebný chorál, a pakzas, jakoby nic, Taraèkovic strýèek pokraèoval: