Hanýžka a Martínek

„Saprment, lísky kvetou! To už kvete taky olší! Nic platno,vèely musí ven,“ a èile, jako mladík rozbìhl se zpátkyk špalkùm. „Tak copak? Jsme živy a zdrávy? Už jsmese dávno nevidìli! Aha! Nevoní vám to! Už bruèíte? – Jenven, èerstva ven! Ještì se vyspíte dost. Ještì pøijdou práše-nice, deštì a vìtry, ale dnes je jako v máji,“ èile pobíhal od úluk úlu, do každého bafl dvakrát tøikrát ze své dýmeèky, a hle,na èesnech ukázala se jedna, dvì vèely, chvilku línì, jakobyospale tøely si nožky o rousnatá tílka, pak roztáhly køidélka,zatøepaly jimi, rozbzuèely se a rázem se vznesly k slunci, ob-letìly úl, zakroužily nad vèelínem a rychle se vracely domùohlásit královnì velikou novinu, že už venku svítí teplé sluncea voní lískový pel... Náhle zvedl Taraèka hlavu a zadíval se do výše. „Køøø! Køøø!Chichi! Chacha! Fíút! Fíút!“ ozývalo se vzduchem. „Je to možné? Nebo mì šálí sluch? Kdepak sedíš, neøáde?“rozèilenì bruèel staøec, pøešlapoval s místa na místoa prohlížel koruny stromù, div že si krk nezlomil. Vtom spatøilna vrcholu, až nejvýš na starém klenu sedìti špaèka, èerné-ho jako kominíka, tøepal køídly, natahoval krk, otvíral zobáka nadouval volátko, jako by se strýèkovi posmíval. „A, kamaráde, to ses pøepoèítal,“ hned se s ním pustil strý-èek do øeèi, „máme teprv konec února, jen se seber a le spá-nembohem ještì k svým, nechceš-li tu zmrznout. Budku mášještì zasvinìnou od vrabcù, nemìli jsme èasu, nic se nevaï,pane, soudíme se o lùsy, dnes máme licitací na obecní ko-várnu, tak nemohu všeho nechat a starat se ti o kvartýr. Mysami budeme bílit a vyhazovat zimu až po svatém Josefu.Potom pøile a najdeš to v poøádku.“

„Køøø!! Køøø! Chichichi!“ ozvalo se kousek dál na sousedovìlípì. Špaèek na klenu hned se zvedl a zamíøil na lípu, nesta-raje se víc o strýèka Taraèku. „A ty kunte!“ hrozil za ním bradkou staøec, „tak je to! Ty už tumᚠtaké divèi. Utekli jste asi spolu tátovi a mámì. Nemohlijste se doèkat, až poletí všichni. Nu tak! Nu tak trpte teï, starejte se, živte se, j á musím po svém!Kolipak už to máme hodin?“ Veselé, rozjásané jeho oèi po-hlédly na kostelní vìž, která se zvedala nad mìsteèkem jakoo hùl opøený pastýø nad stádem klidnì se pasoucích oveèek. „Pro pána krále! Hnedle máme deset a já si tu povídámse vèelièkami a ptáèky jako dìtina a zatím na radnici už jemožná oheò na støeše. Jójo! Nìkdy jsme my lidé – krom tédrahé duše – ještì horší než ten boží dobyteèek. Tisíckrátradìji bych si tu sed a díval se na vèely. Podívejme se, užse hrnou ven! Jako kdy kropí, a ze všech úlù! Je to radost!Ale nic platno! Musím na radnici, aby ti chlapci nevyvedli nì-jakou hloupost. Král má rozumu za ètyøi, ale když se dopálí,pak je horší než divoký Klika. Klika jen køièí, hubou mlátí, aleKrál, to je nùž dlouho zavøený, v kapse schovaný, ale jakmileho sevøe dlaò, buï nùž chleba ukrojí, nebo køesne, až jiskryz pazourku lítají, anebo – Pámbù raè chránit – bije a zabije.“To žene Taraèku na radnici a pøichází k nejlepšímu. DirektorMelichar, jeho písaø Sádlo, amtsasesor Hop a celé mìstsképrávo stojí za stolem. Král a asi deset sedlákù stojí pøed sto-lem. Kováø se krèí u kamen a dušièka se mu tøese v tìle sta-rostí, aby nikdo na nìho nehodil, aby pøidal ke ètyøem stùmpìtku a aby mu kovárnu pøiklepli. „Kovárna je naše. Sedláci si ji postavili, když tupo øemeslnících a chalupnících nebylo ještì ani památky. Chy-ba, že jsme si ji vèas nedali-jako lesy vtìlit do knih, že jsme

na ni zapomnìli. Ne svoji, ale naši majetnost prodáváte,z cizího bochníku krájíte,“ vykládá Král vážnì a hrdì. „Dìkujeme za pouèení,“ kousavì, jízlivì odpovídá Melichar,„ale my si je zakazujeme. Až je budeme potøebovat, k vám sipro nì nepùjdeme.“ „Máme právo se hájit. Máme právo v této radnicí mluvit.“ „To právo má mìstský rychtáø a radní páni, ti mluví a jednajívaším jménem. Vy zde stojíte jako úèastníci dražby, smíte sipøihodit a více nic.“ „Radnice je obecní, naše jako vaše,“ uznal za vhodné ozvatse mìstský rychtáø. „Máme,bürgerrecht` jako vy,“ omoèil se Zippner a nùž vyjelz kapsy. „Kdo jste? Odkud jste sem pøilez a kdy? Jakým právem mlu-víte za naši obec vy, který neumí ani èesky?“ otoèil se náhlepo cajkmistrovi Král a krev se mu hnala do hlavy. „Øemeslníci, mistøi vrchností zde øádnì usazení,“ rozjíždìlse právnicky Hop, ale než se mohl ohnati nìjakým paragra-fem, vybuchl Král: „Nìmci jste všichni, citu nemáte pro Klen-èí, z chalupníkù dìláte si na nás berany a oni, zaslepení,do vlastního hnízda kálejí.“ „Zapovídám si všechny urážky, a opovážíte-li se ještì ozvat,užiji práva –,“ sípal zlostí všechen bez sebe Melichar, „zavo-lám vojáky –“ „Vyhrožujte si mnì –“ „Václave, pamatuj se, hlavou zdi neprorazíš, pøišel jsem protebe, mᚠjít domù, klisna se válí na stání, má koliku. Voják užji tam opatruje, aby se neutloukla, šel jsem kolem, slyšel jsemMarjánku køièet a bìžím pro tebe –,“ tlaèí Taraèka Králeke dveøím, ze dveøí dolù po schodech a teprve venku ho

umlouvá: „Nepospíchej, koni už je lepší, ono už mu to pøešlo,už mu nic není.“ „Strýèe,“ dal se Král do smíchu, „máte vy za ušima, takhlemì vytáhnout z toho pelechu radnièního! Ale jsem rád, tuzerád, nepustili jsme tam Kliku, nemìl jsem tam chodit ani já.Neštìstí jste zabránil. Byli by mì jistì odvedli v poutech.“ „Ètyøi sta zlatých po prvé, kdo dá víc?“ „Pìtku,“ ozvalo se na radnici u kamen a kováø popošelke stolu. „Ètyøi sta pìt zlatých po prvé – kdo dá víc?“ ptá se Sádlo,ale žádná ruka se nezvedá, žádná ústa se neotvírají, jenomhluboké ticho straší kolem. „Ètyøi sta pìt zlatých po druhé –,“ volá Sádlo, a hle sedlákPsutka pøešlápl teï s nohy na nohu, vzdychl si a zvolal: „Taky pìtku.“ Všecky hlavy se rázem otoèily k Psutkovi a na umounìnémèele kováøovì zaperlil se pot. „Jak jsem mohl na to zapome-nout! Vždy se Psutkovic Vondra pøed desíti roky vyuèil u mnekováøem,“ vzdychl si potichu a nahlas hned zvolal: „Ještì zlat-ku!“ „Ètyøi sta jedenáct zlatých po prvé –,“ jako stroj vykøikovalSádlo, ale zahledìl se pøitom v tu stranu, kde stál Psutka; vi-dìl sedláka, jak se poškrabuje za uchem. Zkrátil proto pøe-stávku a hned zvolal: „po druhé!“ „Taky zlatku,“ vydralo se rázem ze zaatých rtù Psutkových. Sloupeèek èíslic na dražební stupnici vystupoval pomaludo výše, zato èas zrovna letìl. Staré døevìné hodiny radniènína zdi pomelu a chraptivì odkašlávaly jedenáctou, když pí-saø vyvolával: „Ètyøi sta ètyøicet ètyøi zlaté po prvé!“ S kováøeuž se pot jenom lil a sedlák Psutka, èervený jako vaøený rak,už mìl rty rozkousané do krve.

„Takhle tu budeme do rána,“ naklonil se netrpìlivý, zøejmìrozèilený amtsasesor Hop k panu direktorovi, „navrhuji, abyse smìlo pøihazovat nejménì deset zlatých. Ti dva beranise tak snadno nepustí.“ Melichar hned vstal, pøerušil dražbu a oznámil: „Ježto užse pøihazuje jenom po pùl zlatém, kdybychom mlèeli, mohloby se stát, že by se koneènì házel jen šesták nebo dokoncekrejcar. Usnáší se proto dražební komise, že smí cena vystu-povat nejménì po desíti zlatých, na menší podání Nevezmese zøetel.“ Teï to jinak letìlo! Za pùl hodiny už hlásal Sádlo „Pìt setdevadesát ètyøi zlaté po prvé!“ „Psutkovic Vondra tovaryší v mìstì,“ rozjímá si kováø, „ta-mìjší cech pøijme ho za mistra, – tak ještì desítku,“ rozkøiklse po tom krátkém rozjímání. Psutka cítí, jako by ho tvrdá ruka škrtila. „Vondra máse Sokolouc Markýtkou dítì, vìènì to tak zùstat nemùže,“ slyšív duchu sedlák a jako z mlhy zaznívá únavou nakøaplý hlas „Šest set ètyøi zlaté – po druhé!`` „Tak taky desítku!“ „To vìøím, to by se mu hodilo. Takové teplé místeèko, jakojá mám v Klenèí, v zimì – v létì práce pro dva tovaryše, ko-vat – ostøit, ostøit – kovat v jednom kuse! Pustit to nesmím! –Ještì desítku!“ „Budu-li stavìt, víc mì to stát nebude. Ale Vondra tu nebu-de sám. Budou dva kováøi v mìstì, pùl chleba jenom budemít Vondra. Sedláci, pravda, pùjdou k nìmu. Ale pan Johá-nes s panem postmistrem budou se držet starého a ti dvavydají za všecky sedláky dohromady. Tak spánembohem takydesítku,“ volá stísnìnì Psutka a cítí takovou bolest, jako bymu nìkdo tenkým nebozízkem koleno vrtal.

„Sedm set ètrnáct zlatých po prvé,“ køièí Sádlo a namahánímaž mu žíly na krku nabíhají. Zápas stává se rozèilující. I slavná dražební komise užse v duchu køižuje nad tím nerozumem. Skonèí to nepøíjemnì,komu Sádlo koneènì pøiklepne kovárnu, ten jistì v té chvílivystøízliví, dá se do náøku, buï nebude držet, anebo zaèneškemrat o slevu. Rozhodnì nutno zakroèit. Pan direktorse znovu zvedá a pøerušuje dražební výkon. „Odpoèiòte si a vzpamatujte se!“ napomíná je mírnì, „upo-zoròuji vás, že se dražba dìje zákonitì, že je to dražba dob-rovolná, nikdo nikoho k podání nenutí, a tudíž že také žádnásleva ani srážka nebude nikomu povolena, kdyby pøeplatilkovárnu tøeba o milion.“ Mezitím pøinesl policajt Kodrda písaøi sklenici vody, aby siosvìžil hlasivky. Sádlo ji pøevrátil do sebe jako do žhavé pece,ale když po chvíli volal: „Sedm set padesát ètyøi – po prvé,“už chraptìl znovu a ještì hùø než hodiny, které už pomalu spí-naly ruèièky na dvanáctce. „Co jsem se já na té louce nadøel! Co se má žena na políèkunasbírala kamení a pro nìkoho! Jinému to mám nyní pustitdo chøtánu? – Ještì desítku!“ furiantsky pøihodil kováøa umiòoval si v duchu, že si to na sedlácích pøitáhne. Žádnéextra ceny nebudou u nìho mít hned od zítøejšího dne, nao-pak, o šesták víc než každý forman budou musit vyklopitza každou koòskou nohu, kterou jim oková. „A když mùže kováø, co bych já ustupoval,“ vypjal se náhlesedlák Psutka, ruka na hrdle povolila, dech už mu nepískalv hrdle, duše se netøásla strachem ani úzkostí. „Tak dvacet zlatých, a to jde do vyjšky!“ zasmál se veselena Vávøíka a Houdla, kteøí si v té chvíli stoupli k nìmu. „Sedm set osmdesát ètyøi – po prvé!“

„Kováøi, neházej! Nech mu ten barák na krku! Pamatuj se!“vstává mìstský rychtáø a šeptá kováøi. „Psutka má plnou sencidìtí a hází po dvacítce a ne bojí se? Proè bych já se mìl bát? – Ještì dvacet zlatek!“vykøikl kováø, ale až se svého vlastního hlasu zalek, tak znìlnepøirozenì. „Osm set ètyøi zlaté po prvé,“ mdle, unavenì hlásí písaø, èekáchvíli a hlásí „po druhé“, ale co to? Nikdo se neozývá. Kde je Psutka? „Osm set ètyøi zlatépo druhé. Nikdo víc?“ hlasem povýšenìjším volá Sádlo a díváse do rohu, odkud tak pravidelnì padalo podání Psutkovo.Tam stojí jenom asi pìt sedlákù, poouchle se usmívají– cích.Psutka jako by se do zemì propadl. Sádlo se rychle vzpa-matoval, pochopil, teï že nadešla chvíle jeho vykoupení, nežse nìkdo jiný vzchopí a pøihodí, rychlostí blesku popadl pøedním ležící palièku od bubnu, prudce zavolal: „A osm set ètyøizlaté konvenèní mince po tøetí,“ klepl palièkou o stùl, a jakobyúplnì vyèerpán, klesl na židli. „Tak my jsme svìdkové. Ztratí-li se z tìch penìz jenom je-diný groš, my si ho najdeme! Suïte se, ale za své!“ prohlásilještì Frýïák, a než se páni vzpamatovali, vyšel s ostatnímisedláky z radnièní kanceláøe. Poledne už dávno odzvonilo, když celá dražební komisese zvedla; protokol dražební byl podepsán, kováø se uvolildo týdne složit v hotovosti celý obnos, jenom prosil pány, abymu darovali šindel, který už je v kovárnì složený a hned na jaøemá se jím pobíjet støecha. „Tak draze se ještì šindel nikde neprodal,“ usmál se pandirektor, když rychle usedal s písaøem do vozu, aby alespoòdo jedné hodiny pøijeli k obìdu.

„Zítra tedy na faøe na shledanou!“ obrátil se ještì z koèáruna pana amtsasesora, který se uklánìl a sladce odpovídal:„Tìším se! Velice se tìším!“ Za ním stál cajkmistr Zippner,také se uklánìl a natøásal jako tøasoøit, ale jakmile odrachotilpanský koèár, hned se zmocnil sám pana asesora a odvádìlsi ho vítìzoslavnì domù. Rychtáø Kladívko, radní Saueri Hernauf s Majerem, kteøí tu také stáli v klubíèku pøed radni-cí, dívali se pøekvapenì a závistivì za nimi. „Snad ho nevede k Bouïákovi na obìd?“ hoøce, zklamanìozval se mìstský rychtáø. „Tam by dostal dnes asi podmáslí a brambory. V sobotuBouïaèka vrtívá,“ kysele se usmál majolikáø Majer, také ura-žen, že Hop dává takovou pøednost cajkmistrovi. „Stavìl jsem se ráno cestou na radnici u Zippnerù,“ zaèalkousavì tuchmochr Sauer, „Barka s Lízou bìhaly sice ještìve spodnièkách, ale hlavy mìly samý papírek. Stará užse ohánìla u plotny a smažila šišky. Také maso v hrnci i napekáèi tam vonìlo.,Vždy je teprve sobota a vy už svìtíte ma-sopust?` podivil jsem se. Ale teï tomu rozumím. Èekaly hos-ta, a jakého!“ Ale jinak nikdo po celém Klenèí nevìnoval tomu valné po-zornosti. Staré zajímal prodej obecní kovárny, nemluvilose o nièem jiném než o smìlém vystoupení sedláka Krále,o jeho srážce s direktorem, o prùbìhu dražby a neslýchanécenì, kterou kováø musí zaplatit, mladí pak mìli starost ještìmnohem vìtší. Masopust chýlil se ke konci, nastávaly už zítrajeho ostatky, ve kterých veselí dostupovalo vrchole. Voraèky!Ještì dnes pøi tom slovì zatøese se v tìle radostí i scvrklésrdce starcù, kteøí pamatují dobu jejich slávy a rozkvìtu. Po celýmasopust Chodsko zpívalo a tanèilo, ale na jeho konci pro-

pukla radost živelnou mocí jako sopka, podmanila si kdeko-ho, tøi dny a tøi noci držela v zajetí mladé i staré. Habyste vo tom vedìli, voraèky zaènou v nedìli, v nedìli, v pondìlí, v houterej, pøíde k vám voráè kdekerej! Už týden napøed hlásí to chasníci dívkám a ty jim toužebnìodpovídají: Pøiïte k nám, voráèí, pøiïte vorát, haj na vás nemuším voknem volát! Ne týden, ale ètrnáct dní, ba i tøi nedìle pøedtím už jednajíchlapci muziky. Není na Chodsku o ostatcích hledanìjšíhoa vzácnìjšího èlovìka, než je dobrý muzikant, nutno si ho protovèas zajistit, ani pivem, ani platem, ani jídlem, nièím nešetøiti,má-li znít o voraèkách taková hudba, jakou svedou Marušá-ci. Ti však znají svou cenu; uvažují všecky okolnosti, i tøídennípráci, která jim nastává, mísy šišek a moøe piva, které je oèe-kává, pekelné vedro a mraky dýmu, jež je budou na kruchtiècepod samým stropem dusit, i zimu a mráz, až budou chasupo návsi vodit a vyprovázet; nezapomínají ani na to, žepo Popeleèní støedì nastanou jim suché dny, ani husa že o nìnezakopne. Proto nutno teï tìžit ze všech okolnostía vymaèkat z rozjaøené chasy poslední groše. V Klenèí letos po prvé budou se slavit voraèky na dví,u Bartošù selské, u Bouïáka chalupnické. Také pan Johánesshání „kasinobál“ na nedìli, ale možná, že páni se rozhodnoua budou chtít tanèit i v pondìlí, jako loni. Jsou tudíž Marušácina roztrhání a už se také roztrhli. Utvoøili ze sebe dvì kapely,Marušák povede jednu, Maršík druhou, ale kde vzít tøetí muzi-ku? Tøi chasníci selští stojí u Marušù a vyjednávají už od rána.„Tøi nedìle vodíte nás za nos a teï øeknete, že nemùžete?“

„Všechno jsme vám slíbili, co jste si požádali, nic jsmes vámi nesmlouvali.“ „Vždycky jste nám hráli, vy i my jsme byli vždycky spokoje-ni, až letos najednou nechcete.“ „Kdepak my teï v poslední chvíli máme sehnat mu ziku? To jste nám mìli øíci aspoò pøed ètrnácti dny,“ dotírajíchlapci na muzikanta, potí se strachy, ale pøece jen doufají,že to vyhrajou, že jim jen dìlá drahoty, aby z nich vyždímalještì nìjakou zlatku. Liška je starý Marušák! Kroutí se, mrká oèima, krèí rameny,škrábe se za uchem a povzdychává: „Kudla v krku! Neštìstí,povídám, hotové neštìstí, že netáhnete s hoøejšími za jedenprovaz! Spojte se, a je zas, jako bývalo, a rádi posloužíme.Víc si vydìláme, víc se napijeme, víc zábavy užijete.“ „My se nepoddáme!“ „Nemùžem se poddat.“ „Ta hanba, kdyby nám chalupniètí odøekli!“ „A se sami poddají, a nezavádìjí novot, a pøijdouk Bartošùm, jako vždycky chodívali!“ „To se nestane! Kdepak! Chalupníci jsou dnes na koni a vypod konìm. Mají svou hospodu a voraèky v ní musí být; Bouïákuž vyhodil pøíèku, Hruška už tam pro nás postavil palandu;chlapci, chlapci, vy se musíte poddat! Vy už dnes nesežene-te muzikanta, kdybyste mu samými dukáty platili! Už jstev pasti! Už musíte k Bouïákovi!“ „Tak vy jste nás, strýèku, schválnì za nos vodili, schválnìjste øíkali:,Pùjdem tam, kde dají víc!` A teï když dáváme nej-víc, když už se sami stydíte žádat ještì víc, teï beretedo zajeèích? Vy jste se také spojili s tìmi Nìmeèky proti nám?Vám jsou také tuchmochøi a cajkmochøi milejší než my?“ za-hrnují selští chlapci výèitkami starého muzikanta a tøesouse v duši úzkostí, jak to dopadne.

„Musím, chlapci! Nemohu si pomoci!“ kroutí se Marušák jakolišák v železech, „jen co je pravda! Vy sedláci platíte nám jeno posvícení a v masopustì. Ale øemesla mají své jártochy, pa-rády, funusy, a my? My pøece patøíme také k øemeslu!“ „Takové to tedy je! Proè jste nám to neøekli pøed tøemi ne-dìlemi? Proè jste nám øíkali:,Je ještì dost èasu! Pøijïte ažza týden!` Proè jste nás klamali?“ Hanba hanboucí hrozí selským synkùm. Nebudou smìtz Klenèí hlavu vystrèit, aby se jim o pouti v Trhanovì, u DobréVody anebo na Veselé Hoøe nesmáli chodovští i postøekovští.Po celém Chodsku se to roznese a všem budou za blázny. „Vyházíme je, až k nám pøilezou!“ naparují se chalupniètí tak,aby to dolejší slyšeli. Mraky houstnou, schyluje se k bouøi. Už je skoro jisto, ženezbude dolejším, než si voraèky vybojovat. Vtrhnoutk Bouïákovi hned zítra odpoledne, a nepøijmou-li je v dobrém,ve zlém se rozejít, hospodu na ruby obrátit, nože si naostøit...Jenom tím lze ještì èest si zachránit... „Copak se tak mraèíte?“ potkává tøi chasníky pøed školouuèitelský mládenec Jindøich. „Hatí se nám voraèky.“ „A kdo vám je hatí?“ „Marušáci! Nechtìjí nám hrát. Budou hrát pánùm u Boudùa Johánesù.“ „Pøiveïte si Vyskoèe z Dílù.“ „Hraje na Dílích.“ „Dílští chodí do Postøekova.“ „Letos po prvé slaví voraèky doma.“ „A vám pøinese Pe-canda svého dudáèe.“ „Hraje na Peci.“ „Pecáètí chodí do Chodova.“ „Letos po prvé slaví voraèkydoma.“ „Tak se nikoho neproste a pomozte si sami,“ zamraèil se teïi mládenec Jindøich.

„To také chceme. Voraèky od Boudù vyházíme a k Bartošùmsi je odvedeme.“ „To poteèe krev!“ „Nemùžeme si pomoci. Všichni po celém okolí by se námsmáli.“ „Já bych vám poradil.“ „Dobøe-li poradíte, na nás to neztratíte.“ „V Klenèí je ještìjedna kapela.“ „Kde a která?“ souèasnì optali se všichni tøi voráèi najed-nou. „Hádejte! Dobøe o ní víte!“ „Pane uèiteli, blázny si z nás nedìlejte, nebo –,“ zaal pìsta zaskøípal zuby první voráè už teï v bojovné náladì. „Ne tak zhorka,“ usmívá se uèitelský mládenec, „nebo vásnechám sedìt v bryndì.“ „Snažnì prosíme, poraïte nám,“ prosí hned druzí dva. „Za-pomnìli jste na kostelní kapelu! Kdopak o vánocích pískal kla-rinet? Sedlák Kubíèek. Kdopak hrál na flétu? Sedlák Jehlík.Krutinovic Hadam – to výborný basista a Mikulášovic Hon-zík houslista. Zahraje-li Král na trubku a Porazil na violu, lepšímuziku budete mít, než bude u Boudù i Johánesù.“ „Zlatý pane uèiteli!“ „Sveïte mi je odpoledne k Bartošùm a já sám nìkolik kous-kù s nimi pøehraju, aby si na sebe zvykli. Ale zítra musímk Johánesùm, pan principál porouèí.“ Než Jindøich dokonèil, už stál sám a sám a paty chasníkùmizely v Královic dvoøe... Takové ostatky jako letos osadníci nepamatovali. O ma-sopustní nedìli od božího rána pøijíždìl do Klenèí koèárza koèárem a všecky zastavovaly pøed farou. Slavnì po-chovávali slepého faráøe Strádala, ale ještì mnohem slavnì-

ji usazovali na jeho místo nového faráøe Rejžka. Už samamasopustní nálada valnì pøispìla k zdárnému prùbìhu celéslavnosti a také poèasí jí pøálo. Sedláci v šosatých kabátecha cylindrech vyšli pøed grunty, zastavili se, rozhlédli se po nebii zemi a vážnì jako proroci pøedpovídali: „Když máme šiškyna blátì, to budou jistì mazance na snìhu.“ „Øíkává se: únorová voda – pro pole škoda.“ „Právì právì!Únor bílý, pole sílí.“ „A svatyj Matij ledy láme, nemá-li jich, nadìlá je.“ Proroko-vali špatnou úrodu, mluvili o poèasí, nikdo o vèerejší den aninezavadil, klátili se ke kostelu a tam se postavili jako divácik postøekovským sedlákùm. „Á! Páni m욝ané!“ vítal je špièatì hned Buršík. „Copak to,Králi, že nejsi na radnici, že nejdeš s mìstským právem,“ pí-chal sedlák Václav z Postøekova. Také Hoták si nemohl odpustit otázku: „Snad vám nevyn-dali na radnici boty?“ Ba i Darejsek si omoèil: „A co jsem slyšel? Že prý v Klenèíneuživíte ani obecního kováøe? Prodali prý jste kovárnu?“ Král, Houdl, Frýda, Vávøík, všichni se kousají do pyskù zlostí,ale vìdí, že to trpké sousto musejí spolknout jako med, usmí-vat se pøitom, nedat na sobì znát ani dost málo zlostia hoøkosti, nemá-li být hùø... „No, prodali jsme kovárnu, prodali,“ vážnì svìdèil Král, „pro-tože nám nestaèí. Tuhle Psutka hned po masopustì zaènestavìt novou, patrovou, dílna v ní bude taková, že celý vùz do nízajede, a jeho syn Vondra se v ní usadí.“ „A co si poènete se starým kováøem?“ ptá se nešikovnìchytrý Buršík.

„Slyšíme, že se postìhuje k vám do Postøekova, máte prýtam plno koní, a zvláštních, rohatých,“ bodl teï Vávøíkdo živého. „Cechy jdou!“ vykøikl kdosi a už se ozvala hudba. V plné pa-rádì a také v plném poètu šla teï øemesla od radnice k faøe.V èele kráèeli cechmistøi a mezi nimi se natahoval cechovníinspektor postmistr Worlitscheck, koželuzi, sedláøi, ševci, krej-èíøi, kožešníci, ale první v øadách šli tuchmochøi i cajkmochøise svými tovaryši. Když se ševci ženili, na svarbì sme nebyli, hani žena, hanijá, hani náše švakrová, pøišli jenom tøí kmotøi, ha to bulituchmochøí, ozvala se kdesi posmìšná písnièka. Ale hnedzmlkla, protože bdìlé oèi strážníka Kodrdy otoèily se vyhrùžnìv tu stranu a za ševci už se hrnul pod svojí korouhví velkýa slavný „poøádek od božího daru“. Páni otcové z okolníchmlýnù v šedých pláštích ho vedli, za nimi vyšlapovali sina køivých nohách pekaøi, krupaøi, mukaøi, k nim se pøilepilii perníkáøi a asi tøi øezníci. Pozornost poutal „døevìný cech“,který mìl nejvíce èlenù. Øadili se v nìm tesaøi, truhláøi, koláøi,bednáøi a s nimi pomocná øemesla jejich, kováøi a zámeèníci.Poslední klátil se cech, kterému se øíkalo „ jak stádo bìží“.Do nìho jako do pytle nacpala se øemesla, jež nemìla místajinde. Vedle barvíøù, mydláøù, zedníkù a kameníkù natahovalse tu jediný provazník a poslední šlo – umìní: formštechra formšnicr, kteøí pro barvíøe i z drátkù vypíchávali i do døevavyøezávali rùzné kvítky, hvìzdièky a koleèka. „Poslední zase šlape pámbù,“ usmál se divoký Klika, kdyžspatøil šedivého, vousatého staøeèka, milého a usmìvavého,který jediný dovedl z rákosu øezati tenké paprskyna tkalcovské stavy.

„Proèpak mu tak øíkáte?“ optal se hned Buršík. „Protožez jeho rukou vycházejí paprsky,“ vyložil to Klika a všichnise dali do smíchu. „Dobrá pùle z nich jsou Nìmci,“ ukázal na cechy stojící užpøed farou ve špalíru postøekovský Švejda. „Ba všichni!“ odplivl si Král, „jen s nimi mluvte, znají jen hóbl,bórer, vinkl, heft a šnit.“ Po chvíli pøivedli dìti, zvony se rozhoupaly a z fary vyšel prù-vod. Oba bratøí Fastrové, domažlický vikáø Jan i bývalý admi-nistrátor Jakub, vedli faráøe Rejžka, odìného jen v èerný ta-lár knìžský, pøed nimi jako hejno bìláskù kráèeli knìží v bílýchrochetách a za nimi zvedali brady vrchnostenští úøedníci. Zá-stupce pana hrabìte, direktor Melichar, obzvláštì se nadýmala vítìzoslavnì se rozhlížel, nebo vìdìlo se, že jenom on udì-lal Rejžka klenckým faráøem. Zato pan amtsasesor choulilse zimomøivì, šel jaksi schlíple a zamlkle, pro celou tu pará-du nemìl smyslu, vidìl pøed oèima stále dvì modré, rozkošízamžené oèi, rudé, krví nalité, sladkou bolestí rozchlípené rety,záplavu rusých, zlatì jiskøících vlasù a kolem svého dlouhé-ho, vyschlého krku cítil mìkké a kypré, jako alabastr bílé dívèírámì... „Copak tak vzdychají?“ nezdržel se Worlitscheck, aby ne-poškádlil na oratoøi pana amtsasesora, „mnì se zdá, žese špatnì vyspali.“ „Ó, naopak! Královsky, jakživ jsem se tak nevyspal,“ rychlese vzpamatoval Hop. „Tak? A kdepak prosím jich spali? Já ani nevìdìl, že zùsta-nou tady do rána, byl bych je pozval.“ „Pan radní Zippner mi nabídnul pohostinství.“ „Á! Tose podívejme!“

„Jako v každém panském domì je zaøízen, mohou mi vì-øit,“ oplýval chválou pan asesor a rukou zakrýval si ústa, po-tlaèuje násilnì zívnutí. Postmistr vyklonil se pøes zábradlí oratoøe a bystrýma oè-kama jako myš slídil po kostele. „Tak se mi zdá, že Zippnerovic švadlenky tu dnes scházejí,“ odlepil se koneènì od zábradlí a mlsnì teï po-hledem olizoval skleslého, v trapných rozpacích tonoucíhoHopa. „Jenom Lízinka šla, jenom Lízinka,“ koktal amtsasesor, „Be-tynka si naøíkala pøi snídani na migrénu.“ „A to vìøím, rád vì-øím, na to ženské tuze trpí.“ Hop se zamraèil. Obrátil se a usedl v pozadí oratoøe. Ura-zilo ho slovo „ženské“, jako by Betynka byla jen tak tuctováholka. Vzdìlaná sleèna je to a nic se neupejpá jako jiné fifle-ny, lehce pøístupná a zábavná, nesetkal se ještì s takovýmmilým zjevem, je jí vìèná škoda, že bez radosti vadnev takovém baráku. Ale on ji osvobodí, rozptýlí a pobaví. NadKlenèím visí soud o lesy, plno komisí, protokolù, vyšetøovánía výslechù se nahrne a on – amtsasesor Hop – celý sporpovede, bude v Klenèí víc než doma, na dva, na tøi dny se zdeusadí, soud protáhne. Ach! Jaké chvíle ho oèekávají... „Nu tak vstávají! Èi tu chtìjí zùstat a postit se za pokání?Èeká nás na faøe slavnostní tabule,“ slyší náhle Hop nad se-bou. Protírá si oèi a nemùže se hned ani vzpamatovat, kdeto sedí. Postmistr Worlitscheck stojí pøed ním, otøásáse tutlaným smíchem, modravý dým kadidlový táhne se jakoširoké stuhy sluneèním svìtlem k vysokému oknu naproti,varhany huèí jako vodopád a dole pøed oltáøem už se øadíprùvod zpáteèní a u kašny nad kostelem vypaluje kováø po-slední rány z hmoždýøe.

Je po instalaci. Cechy se rozešly a zbožní osadníci po-spíchají k domovùm. Vítá je tam všude veliká mísa na máslepeèených šišek, mísa máslových listù a mísa kalových, køeh-kých hnìtanek... Masopustní veselí zaèíná. Podle starobylé-ho a úctyhodného zvyku není dnes v kostele ani požehnání,také ve škole dnes, zítra i pozítøí je ticho a prázdno... Na tøistrany rozdìlilo se letos mìsteèko. Páni sedí u tabule na faøe a pak pùjdou k Johánesùmna „kasinobál“, chalupníci pùjdou k Bouïákovi, nový faráø za-platil tam cechùm sud piva a Marušáci jim tam budou vyhrá-vat. Sedláci pùjdou k Bartošùm, ale kdo tìm zahraje? Cha-lupníci pøísahali, že je k Boudùm nepustí, že si muziku odvéstnenechají... Poteèe krev? Už nepoteèe. Postaral se o to mìst-ský rychtáø Kladívko, který se svìøil se svými obavami panudirektorovi, a ten už to zaøídil tak, aby téci nemohla. Pod Bouïákem, od Jírù k Vojtùm tažena je nová hranièníèára a na ni komandoval pan rytmistr patnáct dragounù bezkoní sice, ale v plné zbroji. Tu èáru nesmí pøekroèit nikdo anishora ani zdola, dragouni tvoøí zeï, jako by tu žili lidé moremnakažení. Na vìži odbila jedna hodina. Pøed Bouïákem stojí chalup-niètí a tìší se, jak zastrouhají mrkvièku chlapcùm zdola, až sipøijdou pro muziku, až poprosí, alespoò tøi, ba tøeba jen dvamuzikanty aby jim propustili. Selská chasa mužská schází se u Frantù na dvoøe, selskádìvèata dole u Benešù èekají, až pro nì chlapci pøijdou a kmuzice je odvedou. Nelze pro nì jít bez muziky, nelze bezmuziky zpívat ani tancovat. Hle, už vycházejí z Frantovic vrat. Staví se do širokých øadpøes celou silnici, bez kabátù, v naškrobených rukávech, vesty

rozepjaté, vlající šátky hedvábné na krku, kytky a páví peøíza klobouky. Selská furie z nich zrovna srší. „Poèkejte, furianti, my vám to dnes ukážeme,“ tlaèíse chalupníci za vojenskou zdí a èekají, až se zaène vy-jednávat. Tøi chasníci staví se pøed vojáky a volají pøes nì na druhoustranu: „Sousedský zvyk velí, když jsou voraèky, abychoms muzikou odvedli divèata k muzice – chudé i bohaèky.“ „Tak si je odveïte a nás nezdržujte. My už chceme pro našejít.“ „Co Klenèí Klenèím stojí, strojilo spoleènì voraèky, my ne-chcem mít ani letos žádné tahaèky. Nám patøí muzikantù pùl.“ „Chcete, abychom na vás vzali hùl?“ ozvalo se od Boudù. „To má být vaše odpovìï?“ „Ano! Ano!“ „Tak si to pamatujte všichni dole: až pøijdou shora, chytímetaké hole! Muziky hrajte!“ A teï se stalo nìco neoèekávaného. U Frantù na dvoøe spus-tila muzika. Nìkolik houslistù vyšlo. Tøi mydlí housle, jeden vio-lu. Øada muzikantù jde za nimi. Dva pískají na klarinety, jedenna flétu. Dva foukají do trubek, dva do lesních rohù vyleštìnýchjako zlato, a Krutinuc Hadam, který jindy døe basu na kùru, hekádnes do „pumpardonu“, až se mu líce nadouvají. Kde se vzala ta muzika? Selští chlapci už pøed ní vyskakujou,výskají a táhnou po silnici dolù pøes mìsteèko k Benešùm. I Marušáci jsou zvìdaví, kde tu kapelu sebrali, dobøe hraje,to se musí øíci, snad ji nemají z mìsta? Snad o ni nepsalido Peèova? Natahují krky, aby vidìli pøes vojenskou øadu,sedají na bobek, aby vidìli skulinami mezi vojáky. „To je kostelní kapela?“ vykøikl zlostnì Marušák, „na kostel-ní instrumenty hraje, kdo jim je pùjèil? To je svatokrádež, hrátv hospodì na housle, na které se hraje v kostele.“

Divèata v komoøe. Voráèi na dvoøe. Divèata mezi nás! Vo-ráèi dou pro vás, zní už od radnice dolù stará písnièka, kteréneodolá žádné srdce dívèí. U Benešù ve vratech svítí to jako duha všemi barvami. Sluncehraje na hedvábných šátcích a fìrtuchách, jako mák planouohnivì èervené šerky a punèochy, oslnivou bìlostí nadouvajíse krátké rukávce, teï zavlály chlapcùm vstøíc bílé šáteèkya vysokými hlásky zazpíval zástup dìvèat: Dy my huž spìcháme, na vás tu èekáme, bolí nás hu srdce, veïte nás k muzice! Párky už se øadí, svùj k svému skoèí, jako dìti za rucese vedou, hudba se staví v èelo a spoleènì zpívají: Pojeï, chlapèe, pojeï demù, zanech toho vorání, dy huž mi tu huba bolí vod samýho volání. Bartošovic hospoda otøásá se zpìvem, hudbou i tancem.První tøi kousky musí si každý oráè vzít k tanci taneèniciz nejbližšího pøíbuzenstva; buï sestru, nebo tetu, tøeba i vlastnímatku, aby pozdìji, až se rozkuráží, „ten zlyj“ nemìl k nìmupøístupu, zùstal i po voraèkách poctivým chlapcem a mohl dálnosit kytky na klobouku... Toto všecko byl jen zaèátek.K veèeru se všichni na chvíli rozešli naveèeøet se a pokrmitdobytek, ale když táhlo na sedmou, už se znovu scházeli. Tøioráèi stáli u dveøí. Jeden držel talíø, druhý malý sklenìný kalí-šek, tøetí mu jej naléval sladkou rosolkou. Každé dìvèe si pøi-pilo, sáhlo do kapsy a položilo na talíø dva króny, usmálose a øeklo

Dávám dva tøíbrný koláèe, pro šecky klencký voráèe. Ostatní chlapci stáli v kole a hned volali: My si dnes chceme vybrat voraèky, žádný lakomnice, hale dobraèky. Než usedli muzikanti na kruchtièku, kupa penìz støíbrnýcha papírových vršila se na talíøi. Tøi dny a tøi noci tancuje Klenèí v pokoji a bázni boží. Pánitancují u Johánesù, øemesla a chalupníci u Boudù, ale sedlá-ci u Bartošù. Tancuje tam kdekdo, i starý Taraèka pustilse do kola, Klika vyhazuje až ke stropu svoji ženu, aby se jípovedl len, groše nechtìjí muzikanti, a co se vybralood dìvèat, všecko jde na propití. V úterý dostupuje veselost vrchole. Hned ráno, sotvažese chlapci trochu prospali, už burcují muzikanty a chodípo staveních budit dìvèata. Hodina vodbila, voráèi ustáli, haby jim voraèky snídaní daly! ozývá se už na dvoøe, selka se usmívá ve dveøích, pìknìvítá voráèe, zve je dál, mísa šišek stojí na stole, džbán piva jihlídá, všichni si pøipíjejí, ale tøi oráèi staví se pøed selkua vykládají, že daò vybraná nestaèila, že mají letos drahoua vzácnou muziku, takže musí vybírat pøirážky po obci, abynezùstali muzikantùm dlužni. „Tak kolipak chcete na tu pøirážku?“ ptá se selka vesele. „Pøirážka je velká, zlatku musí platit selka,“ vážnì odpoví-dají chasníci; než obejdou dvory, mají znovu penìz jako železa po obìdì hned zaèíná znovu tanec. Závratná radost, že se voraèky tak vydaøily, objímá všecky,od nejstaršího až k nejmladším.

„Teï zahrajem kousek pro dìti,“ hlásí Král s kruchtièky a dìtivypískly radostí. Pan páter Faster tu není, uèitelský mládenecJindøich tu není, nikdo jim nebrání, nevyhání, domù je neposí-lá... Klikovic Martínek není ani školák, ani chasník, ale tancujeuž tøetí dek, jenom veèer musí sedìt s vojákem doma a hlídat.Královic Hanýžka stojí tu s Marjánkou u matky, ulamujez kapsy šišku a srdíèko jí v tìle skáèe radostí. „Kéž by mì vzal k tanci Martínek,“ pøeje si toužebnì, ale užse hrne pro ni Smolíkovic Tomášek, ten, co tancuje jako so-chor v pytli... „Hanýžko!“ vtom se ozvalo za Smolíkem. Mezi tisíci poznáHanýžka hlas Klikovic Martínka. Odstrèila Tomše a vletìlaMartínkovi do náruèe... Bdìlé oko matky všecko vidí, nic mu neujde. „Smolíkovámá pøece jen pravdu, té naší žábì opravdu se líbí KlikovicMartínek,“ rozjímá si selka Králová, „ale jen co je pravda! Slu-ší jim to! Toèí se lepší než nìkterý ten voráè s voraèkou.“ Hudba pøehrála krátkou písnièku a už ji neopakovala. AleKrálovic strýèek znovu se ozval: „Tak a teï všecky dìti domù!Koho tu zhlídnu, dostane pohlavek a vyhodím ho!“ S Královic strýèkem nejsou žádné žerty, dìti se hrnouze dveøí a Klikovic Martínek s nimi. Ale nejde domù, jdes Hanýžkou, vyprovází ji, mlèí celou cestou, až teprve u samýchvrat se zastavuje, èeká; až Marjánka odbìhla dovnitø, a paknajednou bere Hanýžku za ruku a povídá jí takovým pøiškrce-ným hlasem, jakým jaktìživ nemluví: „Hanýžko, vet, haž bu-deš velká, že si žádnýho jinýho nevemeš než mì?“ Hanýžka zaplála rumìncem jako rùže, vytrhla rukuz Martinovy dlanì a utíkala do svìtnice, jako by ji honili...

Když Makásek poèal zvonit na vìži veèerní klekání, rozbìhlise i staøí; ale jen na okamžik odskoèili z hospody domù vy-konati neodkladné práce hospodáøské a hned zas hrnulise zpátky k muzice. Nejdøíve polevili páni. Nabažili se tancev nedìli a vèera a dnes už je u Johánesù ticho jako v hrobì.Marušáci se nabídli, že by pùl kapely – Maršíky – poslali dnesk Bartošùm. Ale tøi vùdcové voraèek naduli se jako krocania vzkázali po poslu: „Vyøiï Marušákùm i Maršíkùm, jen a sihrajou chalupníkùm; a jim hrajou, šteyriš, a jim hrajou, bay-riš, pozdravuj je od nás hezky, nám že naše muziky hrajouèesky!“ Také u Boudù už proøídly øady taneèníkù. Øemesla ovšemvydržela. Sauer s Zippnerem drželi se okolo krku, jódlovalipøed muzikanty a tanèili „ländlery“, jako by jim bylo dvacet let. Deanal, gei hea zon Zau, lauma dö recht oschau, wos du füa Augerln host: schwoarz oda brau? zazpíval tuchmistr, a jak tu píseò zaslechla jeho žena, sedícína lavici u kamen, zvedla rázem hlavu, doutnající jiskry podpopelem vyšlehly v plamen, její dívèí léta, rodný kraj, zvuky cim-bálu a citer, to všecko se jí vybavilo v hlavì, vyskoèila jakomladice, podepøela si boky, zakolébala se podle taktua odpovídala muži: Augerl mei is nöd schwoarz, Augerl mei is nöd brau, Augerl mei is o krod, di onzuschau! Marušáci dovedou zahrát všecko na svìtì. Nabrali písniè-ku a Zippner se ženou už tancuje „af oan Eartl“ , pouštíse do kola i ostatní a vyskakují pøi té písnièce, jako by ji všichni

znali. I Lízinka tuchmistrovic vesele tu skáèe, ale její sestraBetynka sedí doma u lojové svíèky, hlavu má sklonìnu nadrùžovým papírem, ozdobeným v levém rohu nahoøe nìžnoupomnìnkou, vzdychá toužebnì a pozornì opisujez nìmeckého „tajemníka lásky“ cituplné psaní... Jenom u Bartošù den ode dne, hodina od hodiny roste ra-dost a veselost, jako by suché døíví na oheò pøikládal. Dnesv úterý naveèer pøišli mezi sousedy i kaplan Faster,i mládenec Jindøich, i myslivci. Starý Pavelka z Výhledù, celýšedivý, jako by mechem zarostlý, neodolal, aby si nezazpíval,když vidìl sousedy na kruchtièce a slyšel jejich muziku: Vlízla na pùdu, nadoula hubu: pane polesnyj, já tu nebudu! Zelená krev probouzí se i v Brodském i ve Smržovi. „Tudle-no! Tudleno!“ køièí dílský myslivec cestou a bìží k muzikantùm,„musíme Pavelkovi pomozt, aby mu nepøeskoèilo.“ Dyž tu nebudeš, bude tu jiná, dy si beztoho jen kùže líná! „Myslivci sólo!“ volá Král a zvedá až ke stropu svoji køídlov-ku, jak vytahuje písnièku do výše. Uèitelský mládenec Jindøich stojí s Fastrem ve dveøích, dí-vají se a poslouchají. Za tøi dni už se muzikanti sehráli, všec-ky písnièky hrají zpamìti, ne umìní, ale sám cit nevìdomkyklade jim prsty na klapky a struny, pøelévá se do hudebníchnástrojù, vytryskuje z nich a podmaòuje si kdekoho. „Jde jimto lepší než v kostele,“ šeptá Faster do ucha Jindøichovi. „To si myslím,“ znalecky kývá hlavou na slovo vzatý hudeb-ník. Hosty nutno uctít za to, že se za selské voraèky nestydìli. „Pampáter Faster má sólo,“ volá Král, sotvaže dohráli mys-livcùm.

„Ano! Ano! Pane páter, zazpívejte si, dy je masopust! Dynemusíte zpívat jenom u oltáøe!“ volají všichni radostnì, ve-sele a už tlaèí velebníèka ven z pokojíèku do sálu a pøed mu-zikanty. Ó, jistì si zazpívá! Slyšeli ho kolikrát na svatbácha vždycky zpíval nìjakou ètveráckou písnièku, až se smíchyohýbali. I teï jistì spustí buï „Šla panynka k zpovídání“ nebo„Jakživa jsem nevidìla takovýho kaplana“, ba snad i zanotuje„Kýž je možná pøijít k okýneèku, podívat se na mou Bábrliè-ku“, muzikanti už se strojí, jak mu to vytáhnou, nápìvy tìchpísní už jim znìjí v uších a prsty se nedoèkavì chvìjí... Ale, co to? Pan páter se neusmívá, naopak, tváø náhle jakoby se mu pavuèinou potáhla, zvážnìl, oèi mu zaplály takovýmpodivným ohnìm, èelo se smraèilo, rty se vzdornì ohrnuly,a po chvíli ticha se ozval: „Když musím, tak si zazpívám, na-posled v Klenèí zazpívám.“ Ach, to jistì nebude žádná veselá písnièka kaplanská, kte-rou Faster dnes zazpívá! Hle! Už si pravou ruku opírá o bok,levou zvedá do výše a za hlubokého ticha ozývá se jeho èis-tý, mohutný hlas: Tám na tich kodovskyjch lukach, slyšel sem kùkalku kùkat. Kùkalièka zakùkala, má panynka zaplakala. „Kùkalièka zakùkala, má panynka zaplakala,“ opakují mu-ziky. Jehlík tiskne flétu ke rtùm a píská tak dojemnì, že žádnákukaèka na svìtì tak bolnì zakukat nedovede. Kùkalka kùkala: kù – kù! Podej mi, má milá, ruku, podej ruku, podej pravou, zarostla mi cesta travou!

Faster natahuje ruku do prázdna, pøed sebe ji natahuje,a uèitelovic Leninka nevstává s lavice, neskoèí ode zdi, ma-minka ji drží pod paží a šeptá: „Ditì, pamatuj se! Všichnise na tebe dívají.“ Podej ruku, podej vobì, že se nedostanem sobì: hani za rok, za dvì léta, hani do skonání svìta! Muziky dohrávají, Faster už sedí za stolem, hlavu má sklo-nìnou nad pivem a oèi zavøeny. Dvì veliké slzy, èisté a horké,vydraly se mu násilím zpod víèek. „Osud mùj je krutý, milovatibrání, z blahotvorných chrámù Milka mì vyhání,“ slyší pojed-nou milý, srdeèný hlas paní komisarové, jak u nìho v pokojideklamuje s citem prosté verše lokalisty Sládeèka. Nešastný je páter Faster, smutek ho obtáèí èarovným ko-lem, takže se nikdo neodvažuje to kolo prorazit výkøikem: „Máte sólo nejen v zpìvu, ale i v tanci!“ Srdce všech se chvìjísoucitem, ženské i oèi si utírají a muži cítí dvakrát tak tìžcekøivdu, že se nestal Faster jejich faráøem. Ale masopustní úterý není Velký pátek! Pøece tu nebudousedìt jako o funuse! Nutno rychle zahladit, rozprášit ten smu-tek, vyhnat ho z hospody, a proto muziky samy spouštìjí: „Ma-sopuste! Masopuste! Jen nás, ženský, nevopuste! Masopust!Masopust! Jen mì, divèe, nevopust!“ Ale také nelze nechat zarmouceného èlovìka samotného,aby se užíral smutkem a bolestí! Starý, moudrý Taraèka pøisedá k Fastrovi a jemnì mluví, jakoby do hedvábného šátku slova zabaloval: „Vy jste, velebnýpane, zpìvák k pohledání! Tak jste nás tou písnièkou roze-bral, že na ni do smrti nezapomeneme. A musíte od nás ode-jít?“

„Musím, dìdeèku, musím,“ kývá Faster hlavou, „už zítra promne pøijedou. Už jsem všecko spoèítal a pøedal Rejžkovi, dnesjsme to dokonèili a podepsali. Bratr mi slíbil, že zítra pro mnepošle konì s koèárem, a Krále požádám, aby mi odvezl ná-bytek. Rád bych tu zùstal, ale já bych místo kaplana už neza-stal, mnì už ètyøicet let minulo, už nemohu v postì bìhatpo køesanských cvièeních, do škol a zaopatøovat. Jako ad-ministrátor jsem si mohl vyhovìt, ale jako kaplan bych musiltáhnout za dva. A tak si vezmu dovolenou, zatím zùstanuu bratra na dìkanství, až se nìkde nìjaká malá fara vyskyt-ne, zažádám si o ni.“ Ulevilo se kaplanu, ulehl si bol v jeho srdci a pìknì sis dìdouškem popovídal. „A to hned ráno nás chcete opustit?“ vytahuje z kaplana ne-nápadnì Taraèka. „Nikoli ráno! Vyžádal jsem si, že vám ještì naposled udì-lím popelec, v kostele se s vámi rozlouèím a po obìdì, ažpøijede koèár, opustím vás navždy.“ „Navždy nikoli! Vždy my na vás vždycky a vdìènì budemevzpomínat a Domažlice nejsou se svìta. Èasto se budemevidìt.“ „Ovšem, tak ano, navštìvovat se jistì budeme, ale domovuž tu mít nikdy nebudu.“ „Pan mládenec Jindøich má teï snlo,“ ozval se ze sálu Krá-lùv hlas. Fastrem to trhlo. „Nepùjdeme se podívat?“ zdvihá se hned Taraèka. „Ne, ne-pùjdu,“ kroutí hlavou Faster a Taraèka si také hned usedá. „Teï se musíme naostøit,“ vzdychá Mikulášovic Honzík a ladísi rychle houslièky, „ten nám jistì zazpívá písnièku, jakou jsmejaktìživi neslyšeli, a v takové poloze, v jaké jsme jaktìživi ne-hráli.“

Kolébka Jindøichova stála v Kasejovicích, kde jeho oteckrejèoval. Na svá dìtská léta si vzpomnìl, jak ho kamarádizlobili, jak na nìho pokøikovali; zasmál se a zazpíval hned: Oženil se krejèí, nemìl chleba k zejtøí, skrájel kùrku pod polívku, že bude chutnìjší. Král sice foukl do trubky, Kubíèek do klarinetu, Jehlík na flétu,houslisté pøitlaèili na housle, prsty jim jezdily po strunách, alene a ne padnout na tu notu, ne a ne se sejít. Celá hospodase smìje. „Honzíku, podej mi ty housle,“ smìje se i Jindøich a natahujeruce ke kruchtièce, „takhle se to hraje!“ volá a zpívá si novousloku: Oženil se kantor, když nemìl dost brambor; šel na vojnu do Majlontu, stal se z nìho tambor. Teï se muzikanti chytli písnièky a už se nepustí. Zuby nehtydrží se melodie a uèitelský mládenec ví, jak to zabolí Fastra;ale má-li doma vydržet, nechce-li, aby se paní principálkana nìho mraèila, pro žádnou jinou nesmí jít než pro Leninku.Vrací houslièky, míøí pro taneènici a myslí si: „Vytancuji si do-mácí mír a pokoj, pohnìvám si kaplana na èas, nebo já siLeninku nevezmu, ale stále jíst škubánky a døevìný toè takénechci,“ a už se pouští s dcerkou pana principála do kola, ažza ním šosy poletují. Paní principálová sleduje tanèící párek,mateøské srdce jí plesá a utìšuje se v duchu: „Snad pøece jítoho Fastra vyženu z hlavy. Hned zítra pozvu zase mládenceke stolu a nebudu mu posílat jídlo nahoru do pokojíèku

po dìtech. Leninka bude nosit na stùl a kozel by v tom byl,aby tak mladí lidé na sebe nezvykli...“ Hospoda zrovna kypí blahem a rozkoší; nikdo tu ne myslína hodiny, ale ponocný Válek pilnì je poèítá... „Copak už je pùlnoc?“ „Válku, vy jste se zmýlil!“ „Pøepoèítal jste se o celou hodinu!“ „Podívejte se, vždy je teprv jedenáct,“ ukazují tøi chlapci po-nocnému na døevìné hodiny na zdi. Ale ponocný nenechá se zmýlit. Dobøe ví, že chlapci otoèiliruèièky nazpìt. Valí se dál v kožichu, s píkou v jedné a s ro-hem ve druhé ruce pøímo pøes celý sál ke kruchtièce. „Poèkejte, strýèe, napijte se! Zatancujte si napøed!“ Ponoc-ný nenechá se ani svést, ani podplatit, ani umluvit. Už se hrabev tìžkých botách jako medvìd po stupínkách nahoru, ažse pod ním kruchtièka strachem tøese. Tøi voráèi stavìjí se pøed muzikanty v poslední chvíli a prosí:„Tak èerstva, ještì zahrajte alespoò jednou do kola.“ Ale muzikanti znají starý zvyk a ctí jej jako odvìké právo.Válek teï zahraje... Už nasazuje roh jako o pùlnoèní v kostelea pøes hlavy všech vážnì a slavnì, smutnì jako z hrobu už zníjeho „hùt – hùt –“, a když odtroubil, nasadili muzikanti instru-menty, aby doprovázeli poslední písnièku v letošním maso-pustì Chval každej duch Hospodina i Ježiše, jeho syna: odbila dvanáctá hodina, hlásá Válek s kruchtièky neúprosnì konec masopustu.Houslièky, trubka, klarinet, všecky nástroje bolestnì do-provázejí ten jednotvárný, žalostný zpìv... Muzikanti vstávají,skládají instrumenty, šenkýø Bartoš chystá se zhasínat doho-

øívající lojovky. Od lavic podél stìn odlepují se selky, shánìjíse po mužích a dcerách. „Ouha! Pr!“ ozvou se náhle tøi voráèi, „takhle se nechodíz voraèek! Vy, ponocný, pijte, a vy, muzikanti, zahrajte nám,doNemanic.“ Ano! I to je staré právo! I to se musí ctít! Muzika zaèíná. Už je toho masopustu na mále! Kampak my ty starý panny prodáme? Ještì jednou bujará radost vyšlehla do závratné výše! Ješ-tì jednou nutno si zadupat a zavýskat! Každý chlapec skoèilrychle k své divèi, každá divèe jako jiskra skoèila k svémuchlapci a už se toèí v kole, ale – nalevo! Po desíti taktechzaèíná hudba hned jinou písnièku, která se jinak tanèí, devìt-krát tak rychle po sobì mìní melodii a s ní i tanec, polka, ze-leòák, tøínožka rychle se støídají, až koneènì zaèínají devátoua poslední: „Louèení, louèení, jak je to tìžká vìc!“ Taneènícizmírnili tempo, kdosi otevøel u sálu dveøe dokoøán a párpo páru tancuje nalevo, nalevo ke dveøím, na síni, na dvoøe,hvìzdièky na nebi mrkají, mìsíèek se špoulí, chlapcùmi dívkám stojí v oèích slzy, poslední vytanèili tøi voráèi, vyšelponocný, za ním muzikanti, Bartošovic hospoda stojí tmavá,hluchá a prázdná... „Devítinotovᓠpísnièka, to poslednívzdech masopustu! Na vìži pomalu, vážnì odbíjejí hodiny pùlnoc. „Strýèek Vá-lek nás podvedli! Ošidili nás!“ žalují hlasitì do tmy tøi voráèi,ale nikdo už jim neodpovídá. „Ach, jak krásné to bylo! V nebi to nemùže být krásnìjší,“myslí si všichni, blaženì ulehají do tìžkých podušek a libý spá-nek po tøech dnech snáší se jim koneènì na víèka... Pouze nìjaký nenasyta klátí se ještì po silnici a prozpìvujedo tmy:

Voráèi! Voráèi! Pojeï demù! Eštì sem nezvorál, nepojedu. Eštì mám zavorat tu cestièku, kury sem provázel mou Hanèièku. Na toho však už se žene ponocný Válek a volá zdaleka„Mlèíš hned! Mám ti tu hubu zacpat? Nevíš, že nastal pùst?“ Nebylo by vìtší hanby než zaspat druhého dne popelec.Všichni se musejí ukázat v kostele ne tak pro pobožnost, alena dùkaz, že masopust je nepøemohl, a kdyby to musilo být,že by vydrželi znovu tøi dny tancovat a zpívat... Šaty vysokýchbarev zmizely, fialové šerky a fìrtuchy vytáhly se z truhel. Páter Faster stojí naposled u oltáøe a kostel je namlácenlidmi. Už se s nimi nìkolika prostými vìtami rozlouèil a nyníse sklání k nim, sype jim popel na èela a šeptá každému jakosvé poslední napomenutí: „Pomni, èlovìèe“ že prach jsi a vprach se obrátíš...“ Napøed si jdou pro popelec ženské, aby se dostaly døív domùk hrncùm a k vaøení. Hodinu to bude trvat, než dojde na muže.Zbyteènì by v kostele pøekáželi, a tak stojí sedláci venku pøedkostelem, pokuøují si, vyhøívají se jako rozèepýøení vrabcina sluníèku a starosti i trampoty života vracejí se jim zvolnado ospalých hlav. „No, muži, jak øíkám,“ naèíná øeè Klika, „sluníèko kakraholt-sky pøipaluje, za týden máme voraèky opravdové.“ „Ty mᚠpole proti slunci, tam to nasychá, ale já se do tohomoèálu v Dobøí nedostanu ani za mìsíc,“ svìdèí hned Král,olizuje si pysky, jež mu ještì pálí, jak k nim tiskl trubku. „Tak hned to nebude,“ usmívá se zkušený Taraèka, „zimanás ještì potrápí. Ani na to nemysleme! Teï máme pøed se-bou jinou starost. Faster dnes odjíždí od nás, a tak se mi zdá,že bychom ho mìli vyprovodit.“

„Mìli! Zaslouží si toho od nás! Dobøe nás vedl, knihy námpùjèoval, noviny vykládal, dìti ke škole pøidržoval, na to byltuze pøísný!“ zaslouženou chválou hned oplývají sedláci. Všec-ko trpké a hoøké rázem se zapomíná a jenom na pìkné vlast-nosti se vzpomíná. „I paní komisarovou k nám pøivedl!“ posazuje Král na kupuchvály zlatou korunu. „Nového faráøe jsme nevítali, – když to poøádali bez nás,jen jako chlapcùm nám chtìli porouèet,“ dobøe zakládá ohní-èek dìdoušek Taraèka, „tak bych si myslil –“ „Že vyprovodíme Fastra na koních,“ skáèe mu do øeèi hnedKlika. „To že vyprovodíme, a slavnì!“ v plamen už vyšlehávámoudøe založený oheò. „A kde se sejdeme?“ „Hned po obìdì, v jednu hodinu, u Králù na dvoøe,“ porou-èí už Taraèka. „Vy nás povedete, strýèku Taraèko, prapor do boty si zastr-èíte a pojedete v èele pøede všemi, první, a my všichniza vámi!“ „Tak ták, chlapci, platí! Já se ještì v sedle udržím, jen cona vranku vyskoèím. Ale zavedu si ji k zídce a vyhrabuse na ni.“ Ale neradí se jen sedláci. V druhém kopeèku stojí chasnícia patrnì i je trápí tìžká starost nìjaká. Èeká na nì odpoled-ne ještì nadmíru dùležitá vìc: pochovati masopust, který vèerao pùlnoci u Bartošù umøel. Muzika je nic nestála, penìz jimzbylo, propít se musejí, ale pochybují, že by si dal øíci Králs Jehlíkem, Kubíèek s Mikulášem, aby vedli maškary.

Trn z nohy jim vytrhl Marušák. Každý lišák cítí peèeni. Nutnosi chlapce smíøit, nebo nevíme, jak se v životì karta obrátí.Což kdyby ti chlupáèi opravdu si øekli, že budou hrát sami... „Ještì se na nás zlobíte?“ opatrnì plíží se Marušáka slaïouèký úsmìv mu sedí na našpulených rtech. „Proè by-chom se zlobili?“ staví se chlapci hloupými. Ale Marušák neleze do pasti, neodpovídá na tu otázku, ne-ohøívá kyselou omáèku, ale sám se ptá hned rovnou: „Tak kdypak dnes zaèneme? Co? Kdypak máme pøijít k Bar-tošùm? Myslím tak asi, až odzvoní tøi hodiny, co?“ „Co bystedìlali u Bartošù? Vy pøece musíte k Bouïákovi!“ „Tam nebude nic! Došel jim už dech! Kdepak Nìmcia rovnat se nám! Ani ten zvyk neznají!“ pøidusil Marušák hnedhlas, pøimhouøil oèi a dùvìrnì sdìloval, jak už vèera to u Boudùproøidlo, na prstech mohl spoèítat páry, co vytrvaly aždo konce. „Tak, strýèku, když jste se sám nabídli, abyste vidìli, žese nehnìváme,“ rozkroèil se pøed Marušákem furiantsky prvnívoráè, „smíte nám odpoledne zase zahrát, jako by se nic mezinámi nestalo. Ale pod jednou podmínkou.“ „Pod kterou? Mluv!“ „Že pøijdete všichni Marušáci i Maršíci. Nám hrála muzikazdarma, penìz máme ještì jako tøísek, dostanete po zlatce.Za dvì hodiny dnes vydìláte, co jindy za celou noc.“ „A co pít?“ „Dokud sud poteèe, pijete s námi. Máme jej u Bartoše užzaplacený.“ „Pojïte, už máte èas!“ stojí na prahu kostelních dveøí Maká-sek a kývá na mužské. Dýmky hned zmizely v kapsácha všecko se teï hrne pro popelec a s popelcem na èele rychlek domovu.

Vojáci zatím se vrátili z ranní projížïky, rozjeli se po statcícha odstrojovali konì. Všichni byli dobøe naladìni, nebo masai šišek užili do sytosti, pivem také sedláci nešetøili, i zatanèitsi mohli, a tak všude hned sami slibovali, že konì vyèešou,ocasy jim zarovnaji, høívy vypletou i osedlají. Ba, když kaprálhlásil rytmistrovi, k èemu se strojí sedláci a že nìkterým schá-zejí sedla, že by musili jet jen tak na dekách, ochotnì naøídilpùjèiti vojenská sedla a všecko, co jim bude scházet. Nebozáleželo mu na tom, aby tu zanechali vojáci po sobì pìknouvzpomínku, což kdyby se sem na zimu vrátili? Sedláci dobøevycházeli s jeho dragouny zde, i v Chodovì a Dražinovì, kdeškadrona byla rozložena, nutno jim tudíž také vyjíti vstøíc... A tak když dìkanský koèár po jedné hodinì pomalu, línìvlekl se po Klenèí nahoru k faøe, vyjelo od Králù asi tøicet jezdcùa pøipojili se ke koèáru. V sluneèní záøi lesklo se a vrzalo øe-mení na koních, hrálo jim ve høívách a oèích, odpoèaté, tìžkékonì selské, nezvyklé sedlu a krátké otìži, házeli hlavami,toèili se i vzpínali, lidé vybíhali ven a s hrdostí dívalise na starého Taraèku, který na své vrance sedìl jako chod-ský vévoda. Ohromný širák, plný èerných hedvábných pentli-èek jako koruna sedìl na jeho šedivé hlavì, dlouhé vlasy splý-valy mu na bìlostný šerkový župan, který mu padal vzadu pøessedlo a od sedla až koni na kyèle, v levé ruce tøímal èervenobílýpraporec s èekanou ve znaku, konec žerdi mìl zaraženýve vysoké botì, pravicí øídil svoji milou vranku, která si vážnìa dùstojnì vykraèovala, jako by vìdìla, že nesmí žádnými hlou-pými skoky dnes hnìvat strýèka a rušit tak velebnost celéhozjevu. I dùstojníci vyšli si po obìdì pøed Johánesovic hospodua zálibnì si prohlíželi pestré selské banderium. Seøadili se,jak to vidìli u vojákù, pøed farou a páter Faster vyšel. Podíval

se po sedlácích, zakýval na nì hlavou, snad jim chtìl nìcoøíci, ale náhle to s ním zatøáslo, vytrhl z kapsy prudce bílý šá-tek, zakryl si jím ústa, už se ani neohlédl na Rejžka, který hovyprovázel, a skoèil do koèáru. „Ještì jsme na nìco zapomnìli,“ naklonil se náhle Klikana koni ke Královi a už se rozhlížel kolem. Spatøil svého Martina, který tu stál se zástupem dìtí,a zakýval naò. „Co tì už zas kozel bere?“ okøikl ho Král, protože Klikùvkùò, jako by cítil nepokoj jezdcùv, poèal pøešlapovat a døítse z øady ven. „Zvonit musejí!“ vykøikl Klika, „a zvoní dnes! Faster si tozasloužil! Šetøil zvony – tak a –!“ Vtom, jako by slyšely Kliku, rozhlaholily se na vìži vskutkuvšecky zvony. Taraèka mávl praporem, vranka pod nímse nadnesla a za ní už se toèili nedoèkavì, ohnivì ostatníkonì. O tvrdou, suchou už silnici zazvonily podkovy, ani pìtminut netrvalo, banderium, koèár i Faster zmizeli z Klenèí.Ještì nìjakou chvíli hledìli lidé za nimi, až se propadliv Dražinovské hoøe. Ale pak rychle zas vraceli se všichnido teplých svìtnic, nebo èekalo je dnes ještì jedno divadlo... U Boudù v hospodì sedí v té chvíli Zippner, Sauer, Hernauf,ba i majolikáø Majer pøibìhl se podívat na selské banderium.Ale pøišel pozdì, aèkoli utíkal, jak se to dozvìdìl, z dílny rov-nou pøes pole zadem Harlasovic cestou k faøe. Nespatøil užnic víc než zadky koní a koèáru, jak mizejí v záhybu u špitálu,jako by je ta mohutná budova polykala. Mrzut vracelse po silnici domù a byl skoro rád, když naò od Boudù zakle-pali a oknem zakývali. Všechnìm ještì po vèerejšku pobolí-vala hlava, žaludek se bouøil, nevyspalé oèi špatnì vidìlyna uzlíky, cívky a èlunky, a tak zde tkalci vyhánìli ïábla belze-

bubem. Pojídali slaneèky, kyselé zelí syrové, tak jak jim jeBouïák nosil na talíøi pøímo z kadeèky, a otravovali štíra. Slovo vedl Zippner, jehož vážnost v oèích všech znamenitìstoupla od té chvíle, co sám pan amtsasesor ho tak vyzna-menal; proto ho poslouchali líp a jeho slovo víc vážilo než sa-mého rychtáøe Kladívka, který se pomalu stával pátým kolemu vozu. „Pan amtsasesor øekl, že musíme znièit všecko, co by mlu-vilo pro sedláky. Bílkovi nevìøíme, proto prohledal sám Forstvšecky papíry na radnici a nic tam nenašel, co by dávalo sed-lákùm právo na lùsy. A co našel, to spálil.“ „Ano, v mé pøítomnosti hodil do kamen svazek papírù, dob-ré dvì libry jich mohlo být, železným háèkem je v kamnechnatøásal tak dlouho, až z nich nezbylo nic než popel. Pak teprvevstal, praštil háèkem o zem a vykøikl: „Tak! A teï a se sedlácisoudí, chtìjí-li! Vytøel jsem jim zrak!“ vykládal horlivì Kladív-ko. „To jste dobøe udìlali, ale na jednu vìc jsme zapomnìli.“ „Ana kterou?“ „Na smluvní kámen.“ „Jaký kámen?“ „Vyložil mi to mùj tovaryš, tuchgesel Jirka, který pocházíze zdejší, selské krve. Ten kámen leží pod lùsy na kováøskélouce, do nìho je vysekána kniha, pero a dùlek na kalamáø.Na tom kamenu prý podepsal Lomikar listinu, kterou darovalsedlákùm lùsy. Tomu kamenu se øíká proto smluvní kámen.“ „Kámen je nìmý, ten nemùže mluvit.“ „To tam mohl leckdo vysekat, kámen se nemùže bránit.“ „Takových kamenù se tu válí plno. Øeknìme tøeba koòskýkámen, na nìm také nìkdo vysekal koòskou podkovu, køížeka nìjaká písmena.“

„Pan amtsasesor øekl, že ten kámen musíme znièit.“ „Smluvníkámen znièit,“ zasmál se teï Bouïák, který tu stál, zvìdavìposlouchal, ale teï se neudržel, aby se do hovoru nevmísil,„znáte, pánové, ten kámen? Ten by neunesla, kdyby byla živa,ani Zahoøíkovic prabába, která prý pøinesla ve vlasovém fìr-tuchu až z Haltravu kámen, co ještì dnes nám slouží za lávkupøes Èerchovku, když jdeme do Houvìzda.“ „Všecko na svìtì lze znièit,“ usmál se povýšenì Majer, „hùøje tvoøit než boøit. K svému øemeslu potøebuji živec. Jdìtese podívat do Otova anebo do Meclov, jak tam trhají skály pra-chem.“ „To nemusíme chodit ani tak daleko, vždy to vidíme v lomutrhanovském, rány slyšíme až sem.“ „Tak by to ovšem šlo,“ pøiznával šenkýø, „ale já myslil, že hochcete jenom nìkam odvalit nebo zakopat a schovat.“ „Znièit, øekl pan amtsasesor,,znièit tak, aby po nìm ani sto-py nezùstalo.“ „Ale co øeknou sedláci?“ lekal se znovu Bouïák, v jehož ži-lách kolovala èistá, chodská krev klencká, a zahledìl se skoros odporem na ty Nìmèíky, strojící s lehkým srdcem zkázu takslavné památce. „Pan amtsasesor mi vyložil,“ ohnal se znovu Zippner na slovovzatým znalcem práva, „že sedláci nesmìjí ani špetnout, pro-tože kámen už nepatøí obci, ale kováøi. Sedláci si ho mohlipøi dražbì vymínit, mohli podat odpor, ale když tak neuèinili,mùže s ním dìlat kováø, co chce.“ „Kováø jistì chce, aby mu na louce rostla tráva, a ne kame-ní.“ „Pytlík prachu nám zbyl na radnici ještì od nedìle, jak jsmevítali a do kostela uvádìli nového faráøe.“ „Jak sáhnete

na kámen, bude oheò na støeše! Sedláci pøibìhnou a do krveho budou bránit,“ varuje ještì naposled šenkýø. „Sedláci jeli vyprovodit Fastra do mìsta.“ „Jejich synia pacholci pochovávají masopust.“ „Udìlejme si také nìja-kou švandu. Rozstøílejme jim, než se vrátí, ten kámen!“ „Pošlete pro kováøe!“ Ve tøi hodiny vyšel z hospody od Bartošù maškarní prùvod.V èele kráèela úplná hudba Marušákù a hrála dnes „na ple-chy“ smuteèní pochod. Hned za ní šel v bílé košili a s biskupskou, papírovou èepicína hlavì jeden voráè a ostatní dva dìlali mu ministranty.Na hnojních nosítkách jako marách nesli za nimi ètyøi chlapcimasopust, panáka ze slámy a hrachoviny upleteného, oble-èeného v roztrhané kalhoty plátìné a v plátìnou kazajku. Kli-kovic Martínek dìlal „droužku“. Oblékli ho v dívèí šaty, slamì-né povøíslo otoèili mu místo vìnce okolo hlavy a jako na konìsedl si malý Klika Kofrovic pacholku na ramena, držel se hoza uši a tak se nesl za márami. Za „droužkou“ pak hrnulase všecka mužská chasa. Chasníci hlasitì plakali pro nebož-tíka, naøíkali, jak to vidìli o skuteèných funusech, èertv obráceném kožichu, s èervenou èepièkou a rùžky na hlavìzuøivì pobíhal kolem, tváø mìl zaèernìnou, z úst visel mu dlou-hý, krvavý jazyk, chrastil øetìzem, strašil a odhánìl dìti, kterése tu pletly do cesty. Každou chvíli rozbìhl se k nìkterémustatku, pøed kterým stály ženské, dìvèata, dìvky i selky,s køikem a smíchem všecko pøed ním prchalo, schovávalo se,vrata zavíralo, ale když se pøece vetøel nìkam do stavení,nebylo jiného vykoupení z jeho moci než talíøem šišeka zlatníkem. Žid v chlupatém cylindru, s pytlem na zádechbìhal za ním a sbíral do pytle všecko, co èert na selkách vy-

mámil. I medvìdáø se strašným, velikým, hroznì bruèícímmedvìdem motal se kolem a nahánìl strachu všem divákùmještì víc než sám rohatý èert, nebo èasto se utrhl medvìdáøis øetízku, chytil nìkterou babku, a a chtìla nebo nechtìla,pùst nepùst, musila s ním tancovat tak dlouho, dokud ho med-vìdáø nechytil za kroužek v nose a neuvázal znovu na øetízek... Poslední jela smrt. Suchá, stará, sedøená kobyla, kterou panJohánes trpìl na stání z pouhé vdìènosti za výborné službya èetná høíbata, jež mu odchovala, smutnì, s hlavou k zeminachýlenou nesla na prohnutých, holých zádech bez sedla pøí-šerného jezdce. Pod velikým, bílým prostìradlem šklebila se hrùzná umrlèíhlava, øady žlutých, velikých zubù cenily se v bezmasých èe-listech a místo oèí i nosu èernaly se hluboké dùlky v ní. Pøesrameno nesla jako støíbro lesklou travní kosu a obèas jen váž-nì zakývala hlavou, až se prostìradlo za ní vlnilo. Husí kùženaskakovala ženským pøi tom pohledu, mráz jim šumìlpo zádech a zakrývaly si fìrtuchem oèi, aby tu strašnou maš-karu nevidìly. Kam zakopají masopust? Nikam jinam než pøed ten dùm,ve kterém zùstává divèe, jež s chasou buï voraèky nedržela,nebo z lakoty nic na nì nedala. Ale taková divèe letos neník nalezení, kdyby ji po statcích svíèkou hledal. Už celé námìstí obešli, všude hledali, nikde vhodného mís-ta nenalezli, až teï zarazili pøed kovárnou. Nosítkase zastavila; chasníci utvoøili veliký kruh, èekali, že vybìhnez kovárny kováø, poène køièet a hrozit, ale kovárna je zavøe-na, nikdo se v oknì neukazuje, tak a pøedjede smrt a konásvé smrtící dílo... Chlapci se jí ještì staví v cestu, zdržují ji, alemarnì. Vážnì vjíždí do kruhu, kosa ve slunci se zablýskla a už

strhla nebožtíka s nosítek na zem. Muzika dojemnì spustila„louèivou“, chlapci plaètivì s ní zpívali: Humøíl nám masopust, humøíl nám náhle, esli vám hublížil, pro pána krále, esli vám hudìlál to ha nebo to, prosím vás, lidièky, vodpuste mu to. „Pampáter“ pokropil ještì nebožtíka mázem piva, který mupodali „milistranti“ a už ho „pøátelé“ v hrobì zahazovali. Roz-bité sklenice v masopustì, staré hrnce a pekáèe, rezavé kro-páèe a prohnilá vìdra, nakøaplé džbány a dìravé plecháèea jiné nádoby, které chasníci nesli a v prùvodu dìlali, jako byz nich pili, to všecko padala „na mrtvého masopusta“, takžepøed kovárnou ve chvilce vršila se veliká kupa nejrùznìjšíhobraku, se kterým selky nevìdìly co si poèít a schovávaly hoaž na dnešní den. Poslední hrnek se rozkøapl, poslední sklenice rozstøíkla se nadtím veselým hrobem, smrt nenápadnì zmizela hned, jak vyko-nala své katanské dílo, Marušáci spustili takový pochod, žese nohy samy zvedaly od zemì a samy míøily k Bartošùm. Ještì tam ani nedošli a náhle zadunìla vzduchem rána,ohromná tak, že Marušáci leknutím vypadli z noty, chasníciposkoèili, ale hned se zastavili. „Co by to bylo? Co se kde stalo?“ ptaly se oèi všecha ustrašenì hledìly kolem. Ale než se vzpamatovali, už za-dunìla druhá a hned vzápìtí tøetí. „To asi Nìmci v chalupách pochovávají masopust podle své-ho zvyku.“

„Støílejí i o Božím hodì.“ „Navrtají paøez, nabijou prachem a to dává takové rány.“ „A si dìlají, co umìjí! Co je nám do nich!“ „Nezdržujme se!“ „Muziky, hrajte!“ Hudba znovu spustila a prùvod zmizel ve vratech hospody. Od Dražinova ke Klenèí vrací se banderium. Skøivánci zpí-vají mu nad hlavou, mrazem spálené ozimy poèínají se zelenatpo vlhkých polích, sedláci je bystøe, znalecky pozorují, klátíse pohodlnì na koních a hluènì, spokojenì si sdìlují zažitédojmy. „Vidìli jste paní komisarovou?“ volá Král. „Vidìli, jakpak bychom ji nevidìli, vždy jsi nás upozornil.“ „Stála u okna, usmívala se a šáteèkem nám mávala.“ „A,strýèku Taraèko, to jsem si nemyslil, jaký vy jste ještì chlapík,“velebí nade všecky Klika, „kùò pod vámi v klusu a vy levièkouvytrhnete praporec, zatøepáte jím jako hraèkou a skloníte hosmìrem k oknu paní komi sarky. Myslím, že se jí to líbilo.“ „Komu èest, tomu èest, pastýøi hùl,“ hrdì, sebevìdomì od-povídá staøec, „pøed jiným bych prapor nesklonil. Ale paní Bo-ženì – všecka èest!“ „A dobøe, že se k nám pøidali Dražinováci, deset jich s námijelo, to se dívali Honïáci na sedláky. V celém mìstì by ne-sehnali ètyøicet koní.“ „Ale Fastra to tìšilo, že tak veøejnì pøed celým mìstem –,“vedl teï slovo Král, ale nedokonèil je. Z blízkého lesa houkla rána, až se konì leknutím vzepjali. „Co to?“ „To snad myslivec Tudleno, aby nám poplašil kobyly, støeliltu nìkde.“ „Ani se mi nezdá, že by to bylo z pušky.“

Konì se sami rozbìhli, jako by vìtøili nebezpeèí. Lesse rozhrnul pøed nimi, sjíždìli po kopeèku dolù k mostu, kdyžteï pøed nimi zahømìla nová rána. Všichni zvedli hlavy a napjatì pozorovali s koní kraj. Celáklencká stráò od úpatí øíèky až k høebenu haltravskému zve-dala se pøed nimi jako støecha. „Aby ti chlapci nìco nevyvedli. Pochovávají dnes masopust–,“ leká se Král a jeho oèi zrovna slídí po polích, lukách, støe-chách, když náhle pod lùsy postøehl obláèek dýmu, a už zaburácela krajem tøetí rána, lesy ji ozvì-nou opakovaly, a jako by do Krále støelil, zvedl se náhlev tøemenech, vykøikl: „Kámen, smluvní kámen trhají,“ a už sví-ral patama klisnu, která rázem vyrazila z houfu kupøedu. Král letìl jako pták. Daleko za sebou nechal Kliku, ještì dálFrýdu, Houdla, strýce Taraèku i ostatní. Nevìda ani o tom, uká-zal teï, v té chvíli, všem své veliké umìní jezdecké, Most za-dunìl pod kopyty konì, zdanovská cesta, farské pole, Jámy,trhanovská cesta, Dílce, to všecko letìlo kolem nìho doza-du, koni padala pìna od udidel, pot se mu bìlal za sedlem,ale Král nepovolil. Vøítil se do Klenèí, zahlédl kupu hrncùa pekáèù pøed kovárnou, „dobøe,“ vydralo se mu ze zaatýchrtù a vyjel na námìstí. Èekal, že tu všecko bude vzhùru, že tubudou stát ženy i dìti, všecka chasa, a zatím nic, mrtvoa pusto, jenom od Bartošù zní hudba „pro poslechnutí“, nek tanci, chasníci tam patrnì poèítají, platí voraèky a propíjejízbytek. Což by se byl mýlil? Pøesvìdèí se! Trhl znovu uzdou a kùò jen mírným klusem rozbìhl se znovudo kopce. Král už ho nehnal. Nebyl si jist sám sebou. NadFrantovic gruntem zatoèil konì vpravo na dílskou cestu, pro-jel úzkou ulièkou, holé trávníky a Šimanovic mlýn, stulenýv olších, vynoøil se pøed ním, rychle podíval se k lesu a znova

ztrnul, Srdce se mu sevøelo v tìle jako v kleštích, rázem po-chopil, jaký ïábelský èin se tu dnes stal, když spatøilna kováøské louce pouhý pahýl smluvního kamene a kolemkupu lidí, kteøí odnášejí celé kusy a zahazují je do lesa. „Na nì,“ bylo to jediné, co mu napadlo. Trhl klisnou vztekle,až sedla na zadek, ale hned jí povolil otìže a kùò skoèil ku-pøedu. „Rychle, rychle, ještì rychleji, než se rozejdou,“ volájakýsi temný hlas na Krále, i pøed oèima se mu tmí, to už jedepo Johánesovic cestì pøes Moèek na Br – teï pøeskoèilmlýnský potok a vjel na kováøskou louku. „Co se to opovažujete?“ rozkøikuje se s vysoka, s konì dolù. „Slavíme svoje voraèky. Kamení oøeme, když nemáme pole.“ „Kdo vám to dovolil?“ „Kováø. Kámen je jeho. Snad nejedete na nás?“ Hrozná jis-tota, pøíšerná skuteènost zmrazila rázem rozzuøeného sedlá-ka. V okamžiku pochopil, že kámen je navždy ztracen. „Ovšem! Ovšem!“ usmál se divoce, „na svém si, pravda,mùže dìlat každý, co chce.“ „To si také myslíme!“ vítìznì, posmìšnì odpovídali muod kamene. Kdyby ho pìstmi bili; nebolelo, neranilo by to takKrále jako ten vítìzný, hrdý jásot. Cítí, jak krev mu stoupádo hlavy a levice sama zatíná se v pìst. Nevìda ani o tom,vztyèil se ve tømenech, zahrozil divoce tou pìstí a vykøikl jakolev: „Jakože se Král jmenuju, tuto vám neodpustím.“ Otoèilkonì a jel rovnou pøes všecko zadem k svému gruntu. Pustý smích ho vyprovázel. Ale jezdec neslyšel. Jel s hlavou svìšenou, jako se jezdíze ztracené, hloupì prohrané bitvy... Slunce v té chvíli schovalo se za Haltrav a èerný stín pro-støel se dlouze pøes celé Klenèí.