Hanýžka a Martínek

„Naši lidé se tìšili, že budou smìt navštívit všecky, celé po-selstvo, z Újezda Zíku, Etzla a Brychtu z Klenèí, chodovskéhoPeèe i Nìmce z Mrákova, ale chyba lávky. Jediná Kozinkas dìtmi smìla se jít rozlouèit s mužem a ostatní chtìli hnátvšecky zpátky k vozùm. „Poèkáme na ni,“ øekli sedlácia nehnuli se. Cítili, že ji nelze opustit v té chvíli a nechat ji mezicizími lidmi. Tu noc Plzeò nespala. Nìkolik setnin vojska pøi-táhlo sem z Rokycan a odjinud kvùli poøádku a pokoji a velikávlna lidstva valila se už teï ulicemi i námìstím. Z daleka širo-ka pøivedla je sem ne pouhá zvìdavost, ale i soustrast køes-anská s nevinným èlovìkem, se kterým se jednalo hùø nežs lupièem a vrahem. Déle než hodinu nesmìla se Kozinováa dìti louèit s mužem a otcem. Vyvedli ji ze žaláøe na smrtbledou, ale neplakala. Jenom chlapci utírali si slzièky. Roz-plakala a rozželela se teprve, až se vrátila v kruhu svýchk vozùm, jež stály seøadìny u mìstských hradeb. Vypøaženékonì chrupali seno, sedláci odtlaèili vozy od zdi, natáhli plach-ty, z prken a fasuòkù sestavili boudu, která je chránila pøednoèním mrazem. Dìti usnuly, ale dospìlí oka nezamhouøili,tìšili Kozinku, modlili se a zpívali až do bílého rána. Všichnise postili, nikdo z nich nesnídal a všichni si také odpárali èer-vené pentlièky, šnùrky i vyšívané kvìty ze širákù i županùa kožichù. Vojsko je hlídalo celou noc a ráno je odvedlo pøedžaláø. Lidí všude jako much, ale pøitom poøádek a pøísná ká-zeò. Naši se ještì ani nevzpamatovali, už se na vìži rozklin-kal zvoneèek, z vysokých vrat vyšel soud a za ním hned – Ko-zina.“ Taraèka si musil odpoèinout, utøít si pot a usednout, proto-že se pod ním roztøásla kolena. Také hlas mu selhával a snaddým z dohoøívajícího špánu štípal ho do oèí, až oslzel. Král

vstal opravit svìtlo, ale staøec ho popadl za ruku: „Ne, Václa-ve, ne! Dopovím to radìji potmì,“ sám smáèkl skøipec, zbytek špánu sletìl do škopíku, za-syèel jako had ve studené vodì a tma rázem zalehla celousvìtnici. „Nebožtík táta øíkával, že vidí pøed sebou Kozinu jako živé-ho,“ zaznìl znovu chraptivý hlas ze tmy. „Vidìl ho tak, jak hovyvádìli z kriminálu, a ne jak visel na šibenici. Šel s hlavounepokrytou, dlouhé vlasy mìl pentlièkou svázané, konopnoukošili na krku rozhalenou, koženky a vysoké boty. Šel spou-taný, ve dveøích se zastavil, rozhlídl se, a když spatøil zástupsvých bratøí ze všech vesnic, usmál se na nì radostnìa rozložitá ramena sebou trhla, jako by chtìl ruce rozhodita všecky je obejmout. Po jedné stranì jeho šel františkánskýknìz a po druhé kat, který mìl na nìho právo. Hned za nímmusila jít žena s dìtmi a pak teprve my. Vedli nás námìstíma ulicí ke bránì, z brány ven na doubravskou cestu a po ník mìstské spravedlnosti, k šibenici, která stála za mìstemv tìch místech, kde se dnes øíká Na Vídni. Po nebi honilyse šedé mraky, po zemi válely se šedé mlhy, holé kostry to-polù provázely ten pohøební prùvod s živým mrtvým. Zvone-èek klinkal, páter františkán pøedøíkával rùženec, ale krky všechjako by už teï škrtila oprátka. Tu náhle pohodil Kozina hlavoua jako ocel jasným hlasem zazpíval: „Svatý Václave, vévodoèeské zemì.“ Všem se rázem ulevilo. Kozina sám a sám pøe-zpíval úvod písnì, ale pak všichni naši lidé i cizí vpadli: „Ty jsidìdic èeské zemì, rozpomeò se na své plémì, nedej za-hynouti nám ni budoucím, svatý Václave! Kriste elejson,“ zpí-vali ji tak, jako ji zpívávali, když ještì chodívali na hlídky a dobitev. Než tu píseò dozpívali, už stáli u šibenice a žebøíku. Ženas dìtmi povìsily se mu na krk, ale vojáci je odtrhli. A tu tepr-

ve naši lidé spatøili, že pod šibenicí stojí celé jejich poselstvo,Brychta, Etzl, Forst, Hans Sellner, všichni i s advokátem Tun-klem; schází tu jen dražinovský rychtáø Kryštof Hrubý, kterýzemøel v Praze v žaláøi a tak si trest první vytrpìl. Všichni stojí v železech zakutí a olovìnou kouli vlekouna øetízku za sebou pøi každém hnutí. Taky sluníèko si provr-talo do mrakù skulinu a dívalo se na nì. Než se divácivzpamatovali, hle, Kozina už stojí na žebøíku. Ale kam to upí-rá žhavé svoje oèi? Co vidí? Všichni chtìj nechtìj musejíse tím smìrem ohlédnout a tam jen nìkolik krokù od nich stojíhøebec žemlové barvy a na nìm s posupným úsmìvemna rtech sedí Lomikar. Vtom ozval se strašný hlas, až do kostíøezal; všecky ohromil, pøekvapil. To Kozina se žebøíku jakos kazatelny vykøikl: „Lomikare! Nevìsíš otroka, hale proroka:vod tutý chvíli budeš schnout: do dne ha do roka – zvu tìna boží soud!“ Hrùza obešla všecky, i soudce, i knìze, i kata,který se první vzpamatoval, podtrhl žebøík, a Kozina visel.Páter františkán se zaèal modlit, ale naši lidé se nemodlili.Nemohli. Odnášeli Dorotku, která pod šibenicí omdlela, od-vádìli její tøi synky a všichni jim ustupovali z cesty. A jak ji taknesli, kdekdo ji litoval, i pláè se ozval a už i støíbrné groše pr-šely do fìrtuchu, Složili ji u cesty na volnìjším místì, tøeli jíspánky a omývaly ji studenou vodou. Procitla jako z tìžkéhospánku, rozhlédla se kolem, vidìla, jak její muž se klátína šibenici, odtrhla zraky od toho strašného divadla, sklopilaje do klína, spatøila tam plno støíbrných i mìdìných penìz, jakohadem uštknuta vyskoèila, popadla fìrtuch za oba cípy, roze-hnala se, rozhodila peníze pùlkruhem a zvolala zoufale: „Nech-te si svý peníze! Hale prosím vás pro Boha – pro Krista Pána– vrate mi muže – vrate mi mýho Jána.“

„Nevrátí, Dorotko, nepros,“ to køikl Zíka z Újezda, kterého tuvedli s ostatními od popravy zpìt do žaláøe a pak dáldo Komárna a do Rábu v Uhrách, aby tam v poutech navá-želi pevnostní hradby, a odkud, jak víme, nikdo z nichse nevrátil. Ano, tak a nejinak skonèila rebelie, kterouse odvážilo dìlat nìkolik vesnic,“ skonèil Taraèka zlomenýmhlasem. Chvíli vládlo svìtnicí ponuré ticho. Dìti na peci se bály i tmyi toho náhlého ticha a daly se do hlasitého pláèe. Plakali srdnatý Martínek Klikovic, plakala i Hanýžka, aè nevìdìlivlastnì proè, Slyšeli po prvé v životì’ cele, úplnì a pravdivìvypravovat krvavou událost, ze které až dosud znali jen úryv-ky a jež na nì pùsobila víc strašidelnì než citovì. Ale teï v tésouvislosti, jak to Taraèkovic dìdoušek vyprávìl, pocítiliv dìtském srdéèku strašnou køivdu, která se stala nejen Ko-zinovi, ale i Brychtovic a Etzlovic strýèkùm, co musili s koulína noze až do Uher, hrozná lítost zaplavila jim celé nitro a dalise do usedavého pláèe. „Rozsvì, Václave,“ ozval se Taraèka, „rozsvì, a na sebevidíme.“ Král beze slova vstal, vytáhl dlouhý špejl na jednom konciomoèený v síøe, zakutil s ním na krbeèku v horkém popelu, ažmodøe vzplanul, napálil èerstvý špán a zaskøipl jej do svícnu. Bledý jako smrt, s pìstmi i zuby zaatými sedìl u zdi Klika,sedìli tak i ostatní sedláci a slzy jako hrachy padaly jimpo hladkých lících na šerkové kazajky. Jediný Král se ovládal. Usedl na své místo a chvìjícímse hlasem zaprosil: „Dopovìzte, strýèku.“ „Co mám ještì povìdìt? Konec znáte všichni.“ „Známe, alechce se nám ho znovu slyšet kvùli dìtem.“ „V hodince smrtikaždý èlovìk vidí jasnì pøed sebe.

Kozina dobøe prorokoval, ale Lomikar byl nevìøící pes. Pyš-ný a hrdý zdvihal hlavu do výše a šlapal dál po nás. Všeckose mu daøilo. Jeho mlýny mlely, jeho pec tavila rudu, jeho ha-mry kuly železo, jeho pivovar vaøil pivo, jeho drábové vodiliv poutech bezbranné sedláky a bili je holemi, jako dnes tohovojáka pøed svatým Janem. Nikdo se neodvážil ani hlesnout, Klenèí pøece povýšenona mìsteèko, ale za trest, že se zúèastnilo rebelie, musiloznovu odpøisáhnout poslušnost a poddanství Lomikarovii všem jeho nástupcùm, slíbit, že všichni budou øímsko-katolického náboženství a žádné jiné víry stoupenci, že strpí,aby se zde smìli usazovat služebníci pánovi, že dovezou roè-nì padesát sáhù polenového døíví do trhanovského zámku,dodají potøebné povozy rybní pøi lovu klenckého rybníka, po-mohou tìlem i potahem pøi stavbì nového zámku a místoostatní roboty roènì tøi sta a padesát zlatých rýnských spo-leènì do panského dùchodu zaplatí. Od této dávky osvobo-dil Lomikar jenom Nìmce v Klenèí osazené: Pachmajera,Hofmeistra, Maltzra, Behra a Taubra, ba za Pachmajerya Hofmeistry, za jejich dìdice a domy musíme platiti – jakdobøe víte i všecky císaøské dávky a kontribucí. Tak draze námpøišla m욝anská èest, ba i štolu na faøe máme dražší nežostatní osadníci. Nikoho tak netrestal Lomikar jako nás. Všec-ky už nechal s pokojem, jenom nám zakázal i kroj i øeè. Školunám dal, ale nìmeckou, mìstskou peèe nám dal místo sta-ré chodské, ale nìmeckou, do nìmeckých kabátù nás oblé-kl. Dvacet let se tomu Klenèí bránilo, dvacet let odmítalo mìš-anskou èest, ale teï jako beránci poslechli, ba musili se jítza to i Lomikaru do Trhanova na zámek podìkovat. Zdálo se,že Lomikar vyhrává i nad Kozinou, ba i nad samým PánemBohem. Sám se modlit nemusil, nebo koneènì naøídil, že

se m욝ané musejí i modlit za nìho po všecky budoucí èasyzbožnì a neúnavnì, a všichni víme, že v kostele pøi veøejnémmodlení ještì dnes každou nedìli a svátek knìz na prvémmístì jmenuje – milostivou vrchnost.“ „Já se za ni nemodlím,“ vybuchl Klika. „Tak høešíš,“ usmál se trpce staøec, „ale sekerou jsi rozse-kal dveøe, když nechtìl Faster dovolit zvonit proti mraènùm.Ty nevíš patrnì, proè se zvoní. To naøídil Lomikar. Jakmilese vyvalily sivé mraky na obzor, hned se musily rozklinkatvšecky zvoneèky po vesnicích, musili se sejít poddaní a modlitse za milostivou vrchnost, aby do ní hrom neudeøil a kroupynepotloukly její obilí. Naše, selské, mohl èert vzít. Mùj nebož-tík táta ještì pamatoval, jak je shánìl do kostela mìstský bi-øic a jak se pøedmodlíval v klenckém kostele mìstský rych-táø. Tuhle potupnou památku chce Faster odstranit a ty se zani pereš.“ Tisíc sáhù pod zem chtìl by se Klika propadnout, jakse stydí. Jako žáèek sedí zahanbenì, ale Taraèka, jako byho nevidìl, vypravuje dál: „Tak šidil Lomikar Pána Boha, baopovážil se trestat Kozinu i po smrti. Po celém panství,po všech chodských vesnicích dal vyhlásit, že Kozinu nesmínikdo pochovat, za to své proroctví že zùstane viset v Plznina šibenici, až sám spadne, a pak teprve že ho shodí i kata zahrabe pod šibenicí. Panští mušketýøi a drábové, písaøii správcové posmívali se nám na robotách, dráždili nás, vy-právìli, jak havrani lítají z Dražinovské a Újezdské hory aždo Plznì pochutnat si na Kozinovi, jak ten sedlák drží pohro-madì, tváø i ruce že má už na kost oklované, ale že visía nespadl dosud... Také naši se o tom na vlastní oèi pøesvìd-èili. Øekli, že jdou do Klatov na pou, ale zamìøili k Plzni a tamvskutku vidìli Kozinu houpat se po vìtru. Konopìná košile,

koženky i vlnìné punèochy nepovolily a držely tìlo pohroma-dì, které na vzduchu vyschlo a zèernalo. Vrátili se domù plnizoufalství. Ten strašný pohled provázel je všude a umínili si,že jeho tìlo pochovají dìj se co dìj. Rozhodli se, že se smluvíse sedláky z Doubravky u Plznì, za jejich pomoci že v nocitajnì odøíznou Kozinu a pochovají na høbitovì u svatého Jiøí.Vypravili se tam o svátku Všech svatých, aby o Dušièkách ráno nebylKozina opuštìn, aby také pod ním nìkdo kleèel a modlil se,aby vìdìl, že Chodsko vzpomíná. Chtìla s nimi i jeho žena Dorotka, ale nepustili ji. Šel mùjdìdek z Klenèí, dražinovský Podestát a újezdský Krutina,sami tøi; žádná ženská nesmìla s nimi, ba ani vlastní synyKozinovy nevzali s sebou, aby nespatøili to pøíšerné divadlo,zbyteènì nenaøíkali a nepøekáželi. Zmizeli tiše, ani všichnisedláci nevìdìli, kam a proè odešli. V Klenèí tenkrát ještìjsme mìli høbitov okolo kostela, dnes na tom místì se zelenajízahrady pana ranhojièe Schmieda a školní. O Dušièkách ránopøišla sem na høbitov vdova Kozinka s chlapci pomodlitse na hrobeèkách svých mrtvých dìtí, oplakat i muže i jehorodièe, kteøí tu také leží pochováni. Šedivé mlhy zahalovalycelý kraj jako režný rubáš. V kostele napøed kázal knìz, paksloužil èernou mši, pak odøíkával dušièkové modlení a už táh-lo pomalu na desátou, než vyšel z kostela na høbitov kropithroby.“ „Faráøoval tu tehdy Lenk, že ano, strýèku?“ optal se pro jis-totu Král. „Dobøe, chlapèe, Lenk. Celý ten rod Lenkù usadil zde Lo-mikar. Dnešní písaø trhanovský, kterému pøezdíváme Sádlo,pochází ještì z toho rodu. Ten knìz tedy obchází kostel, listo-padová mlha proøídla, lidé kleèí na svých hrobech, hlasitì pláèí,

mluví se svými nebožtíky, vypravují jim o svých bolestech, stì-žují si a naøíkají. Kleèí tam i Kozinka se svými chlapci. Náhlecítí, že ji nejmladší chlapec Matìjèek tahá za šerku, ohlédnese po nìm a už ho i slyší volat: „Mámo, podívejte se, tamhlejde nᚠtáta.“ Od Trhanova po chodovské cestì opravdu krá-èí sem Kozina. Vidí ho vystupovat z mlhy i Jiøík s Hadámkem,poznávají ho i ostatní újezdští sedláci a selky, protírají si oèi,ukazují si rukama, ale bojí se promluvit, vykøiknout, aby vidìnínezmizelo... Kozina už vešel na høbitov, plátìnou košili mározhalenu, kolem krku krvavý pruh od oprátky, na tìle kožen-ky, nohy ve vysokých botách, usmívá se spokojenì, na svékonopìné oprátce vede si èerného psa, druhou ruku svobod-nì zvedá do výše, pentlièka kolem vlasù na jeho hlavì záøíjako zlatý obrouèek a všichni zøetelnì slyší, jak zavolal: „Božísoud!“ Od Haltravu pøivalilo se náhle mlhové mraèno, hustéa vlhké, pohltilo høbitov, kostel, knìze, Kozinu se psem, všeckoživé i mrtvé, na dva kroky pøed sebe nebylo vidìt, s døevìnýchkøížù i s holých vìtví starých stromù klenových, jež lemovalyhøbitov, poèaly padat dešové kapky jako slzy, høbitovem ozvalse náhle pláè a hlasitý náøek, „nᚠmuèedník! nᚠsvatý mu-èedník se nám zjevil,“ køièely neviditelné hlasy, lidé pobíhalizmatenì po høbitovì, vráželi do sebe, hledali Kozinu. „Tuhlestál, u zadních vrat stál, já jsem ho vidìl“, „vedl èerného psana provaze“, „usmíval se“, „záø mìl okolo hlavy jako svatína oltáøi“, „to nìco znamená,“ prorážely mlhou výkøiky se všechstran. Zemì zadunìla náhle pod kopyty konì. Po chodovskécestì letìl sem jezdec v plném cvalu. „Zvoòte hodinku! Lomi-kar umøel! Šlak ho pøetrhl,“ – to volal s konì tehdejší právníposlíèek trhanovský TomᚠRajter, nᚠèlovìk, ale v panskýchslužbách a na panském chlebì. Poznali ho po hlase, protožejezdíval po vesnicích ohlašovat roboty i vybírat platy. Vítr za-

vál, rozptýlil v té chvíli mlhu, vyjasnilo se. Na smrt bledý poselslézal s konì a faráø Lenk v èerném pluviálu spìchal k nìmu.„Pan purkrabí Behr mì posílá, pan purkrabí naøizuje zvonit,“vykládá posel a vypravuje, jak Lomikar po snídaní náhle jakobleskem zasažen padl a víc nevstal. Posvátná hrùza padlana všecky. I knìz sepjal ruce a zašeptal: „Boží soud.“ Tøetího dne pochovávali v Klenèí Lomikara, ne na høbitovì,ale do krypty v kostele. Sjelo se knìží a panstva z daleka ši-roka. Pøed rakví šli augustiniáni z kláštera na Pivoòce i františkániz Domažlic, knìží vùkolní i cizí, až z Týna, Ronšperka, Bìléa Újezda u sv. Køíže. Vypravuje se o tom podnes, jak ho ne-mohli dostat do kostela, jak nemohli otevøít dveøe, povídáse mnoho o tom, jak Lomikar po smrti strašil.“ „– a ještì straší,“ vykøikl Klika. „– já nevím. O tom nebožtík otec nepovídal. Já vám dnespovìdìl – snad už naposled – jenom svatou pravdu, jak jsemji slýchal od oèitých svìdkù. I to øíkal táta, jak se vrátili našisedláci týž den o Dušièkách z Plznì domù a ještì pozdì ve-èer rozneslo se po vesnicích, že Kozina došel pokoje. Jehotìlo spadlo samo se šibenice právì v té chvíli, kdy ráno podní poklekli mùj dìdek s Podestátem a Krutinou. Mùj dìdeksvlékl župan, zabalili do nìho Kozinovo tìlo a odnesli je k sv.Jiøí na høbitov, kde podnes odpoèívá. Více nevím a lhátna stará kolena nebudu,“ zvedal se Taraèka k odchodu. „Zapla vám to Pán Bùh, strýèe,“ vstal Král, vstali ostatníhyjtáci, seskoèily i dìti s pece, všichni spokojeni, usmíøeni,že Bùh sám pomstil Kozinu. Hyjta se rozcházela.

„Ona žádná zpupnost neroste až do nebe. Pravda vždyckyvítìzí,“ kázal Taraèka ještì ve dveøích, „to trýznìní vojákù taképøestane, já už ne, ale vy se toho jistì doèkáte.“ Ve vratech potkali selku Královou, vracející se z pøástek.Pøed radnicí vytruboval Válek desátou a hodiny na kostelnívìži ji zvolna odbíjely. „To jsme se dnes zdržely,“ omlouvala se Marjánka svémumuži, který hyjtáky vyprovázel až na zásep, „ale sedìla s námiKristýnka a Houdlovic bába jí musila vyprávìt o Kozinovi.Všechny jsme poslouchaly a naplakaly jsme se jakoo funuse.“ „Vidíš, také my jsme dnes neèetli, i práce odpoèívala. Ne-vázali jsme ani košata, ani jsme nepletli punèochy, ani ne-pøedli na vøetenech. Mám ti udìlat novou lopatu na chléb, sta-rá už je napùl spálená, bylo by tøeba vyøíznout òákou mìchaè-ku, vystrouhnout asi tisíc šindele, ale na nic jsem ani nesáhl.Nám zase vyprávìl strýèek Taraèka a také o Kozinovi.“ „To jako bychom si øekli. Taková náhoda,“ podivilase Králová. „To není náhoda, milá Marjánko,“ vážnì vykládal Král, „tuv ten èas se to roèí, co Kozinu nevinnì popravili; to v nás do-sud neshnilo, ale hlásí se ustaviènì k životu.“ „A dìti ještì nespí?“ optala se Marjánka, když zaslechlaze svìtnice Hanýžèin støíbrný hlásek zpívat: Pán Ježíš stojí nám v hlavách, Panna Maria v nohách, andìlíèkové boží okolo našich loží na všech všudy stranách.

VII. Taková podivná nálada zmocòovala se letošní zimy našichsedlákù, jako by to ani sedláci nebyli. Žádná zimní práce jimnevonìla. Mìli plést provazy, kroutit houžve na líšnì, dìlatdo zásoby na léto násady a topùrka, opravit žebøiny, aledo nièeho se jim nechtìlo. I ve dne chodili po hyjtách, èetli ane-bo poslouchali, pøeli se a hádali, rozumovali, staré vzpomín-ky køísili, toulali se po trzích i sousedních vesnicích pod všeli-jakou planou záminkou, vrozený cit pro právo a spravedlnostse v nich rozpaloval, poèali pøemýšlet o tom, co jim kázal Fas-ter v kostele, komediant Šmíd u Bartošù v hospodì, co èetlKrál z novin a knížek na mužských hyjtách. Opouštìla je tupá lhostejnost, budil se zájem o veøejné zá-ležitosti a události, nevìdomky probouzelo se v nich selskésebevìdomí, køísila se k životu ubitá národní hrdost, poèínalizkrátka politicky myslit a žít, aè si to dosud neuvìdomili. Nadvyprahlým, podupaným krajem, kde v suchopáru vadly a hynulyvšecky kvìty života, kde pomalu zmíral už i jazyk mateøský,kde se jen roztahoval cizopasný plevel, poèal se srážetia vystupovati nad obzor temný mrak. Tlaèili ho do výše nejenFaster svými øeèmi, ale i uèitelský mládenec svým zpìvema tím hlavnì. Muzice na Chodsku otvírali všude dveøe i srdcedokoøán a po té ušlapané cestièce dostal se k nim každý.Když starý uèitel Eisenhut sestavoval si pøed lety v Klenèíkapelu, aby se mìsteèko pøece lišilo i hudbou od vesnic, kdepanovaly jenom dudy s houslemi, když nauèil hrál Krutinuna violu, Jehlíka na flétnu, Kubíkovic Kubu na klarinet, Maru-šáka na basu a Maršíky na plechový roh, když s nimi nacvièilštajryše, polky a mazurky, když se pak dával u Johánesù prv-ní „bürgerbál“, tak šla ta muzika do noh, že se nikomu

z hospody nechtìlo, a trvala tøi dny, ba kdyby to muzikanti vy-drželi, snad by byla trvala celý týden. Nesmìlo se pøi ní, prav-da, zpívat ani výskat jako o vesnické muzice, ale ten zákazplatil jen první den. Druhého dne už opadal mìstský nátìra zdravá pøirozenost i starý zvyk se hlásil k svému právu. Alebìhem let pøece jen se Klenèí vychovávalo na mìsto, dívalose na pány a opièilo se po nich. M욝ané chodili dokonce i vcylindrech a šosatých kabátech, vázali si na krky èerné hed-vábné šátky, ženským šila panská švadlena v Trhanovì dlou-hé hedvábné suknì a jupky místo èervených šerek a pestrýchživùtkù, poèali se po mìstsku nejen nosit, ale i chovat. Žádnýz nich už se test neodvážil v tanci zavýskat, postavit se pøedmuzikanty a zazpívat, zatancovat „do koleèka“ anebo „odzemì“, a aby nebyli uvedeni v pokušení, také hudba jim ni-kdy nezahrála ani „houváreèek“, ani „vavøineèka“, ale hrálaz not samé cizí a neznámé kousky. Až sem teï pøišel nový uèitelský mládenec Jindøichse svými oèarovanými houslièkami, principál Eisenhut pøe-nechal mu rád kapelu, protože sám už mìl práce i starostíplnou hlavu, nevìdìl, kde døív by mìl být, ve škole, v kostele,na radnici nebo na poli, a Jindøich to hned chytil za pravý ko-nec. Netrápil se se starými muzikanty, kteøí už neradi chodilina prùby a dívali se spatra na vlasatého mládeneèka, nechalje vyhrávat jejich polky a mazurky, ale sám pomalu sestavil sidìtskou kapelu i pìvecký sbor, sám pro nì psal noty a vybíraljim písnièky, smyècem je klepal pøes prsty za každý falešnýhmat a kotníkem prostøedního prstu rozdával jim klofceza každý falešnì vzatý tón. Jednou, dvakrát, ba tøeba deset-krát to musil zpìváèek opakovat sám a sám, bez prùvodu,až to vzal jistì, i kdyby ho byli ze spaní probudili. Hanýžka pøibìhla ze školy celá divoká.

„Mámo, mámo,“ køièela ve dveøích ještì døív, než dala køes-anské pozdravení, „já budu zpívat sólo.“ „Zbláznila ses, Ha-nýžko?“ okøikla ji hned matka, „copak nevidíš, že Pepka spí? Køièíš jako na horách, kdo-pak tì celou pobláznil? Mluv pøece moudøe, vždy už nejsipøece žádný blázínek.“ „Mámo, nehnìvejte se. Ale když mám takovou radost! Bylu nás pan páter Faster, øekl nám, že letos o vánocích bude-me my hrát a zpívat, pan uèitel že nás to nauèí. A potom hnedjsme mìli zkoušku. Jako Mrázovic Retka a uèitelovic Lénai já už jsem kostelní zpìvaèkou. Také Klikovic Martin má novéhousle a pøišel na zkoušku, pan uèitel mì pro nìho poslala pøivedla jsem ho.“ Hubièka jela Hanýžce jako po èerstvémmásle, oèka jí hrála a byla by vykládala až do veèera, kdyby jibyla matka poslouchala. „Táta seká pod kùlnou døíví,“ pøetrhla jí øeè v nejlepším, „pìk-nì je pøines a srovnej pod kamny, potom mi skoèíš pro vodua ke kupci, zakolíbᚠPepku, nakrmíš ji, uspíš a potom si sed-neš ke kolovratu, nemᚠještì ani podvazek napøedený, myslíšjenom na písnièky a na muziku. Kampak by to vedlo?“ Žádná øeè není s matkou. Hanýžka popadla do ruky vdo-lek, zakousla se do nìho a letìla rovnou k otci, který pod kùl-nou kálal paøezy. Ten ji vyslechl už mnohem trpìlivìji a s mno-hem vìtším zájmem, protože sám hrával na kùru i na koni,když jezdíval jako postilion s diligencí. Jeho trubka nehrála,ale zrovna zpívala lidskou øeèí, a Hanýžka byla zpìvaèkoupo otci. Po nìm zdìdila hudební sluch i krásný hlas i celoupodobu. „A èesky že budete zpívat v kostele? To snad ne, Hanýžko?“zapochyboval otec, „v kostele se vede všecko latinsky.“

„Ale my budeme zpívat èesky, celou mši èesky, pan uèitelJindøich to øekl.“ „Když to øekl, tak to bude pravda,“ pøisvìdèil hned otec, „jen jestli to svedete! Zpívat v kostele! Jen si to pøedstav! Toliklidí bude poslouchat! A ta hanba, kdybys to vzala falešnì! Tose musíš, Hanýžko, hodnì pøièinit, dávat na pana uèitele tuzepozor. Ale teï si naber náruè døíví a odnes je, aby se matkanehnìvala.“ Hanýžce se ulevilo. Vysypala svoji novinu a nyní bìhalaa toèila se jako èamrda. „Tak, dìveèko,“ pochválila ji matka, když už smolnì vonìlosvìtnicí èerstvì naštípané døíví a kamnovec byl plný vody, divnepøetékal, „vezmi si v sudnu z hrneèku dva krejcary, skoè miještì ke kupeèkovi pro koøení a tátovi pro tabák k tabáèníkovi.“ Sukénka za ní jen zavlála a nohy vklouzly takøka samydo døeváèkù, jak ochotnì Hanýžka bìžel. Hnala ji nadìje, žese bude moci sklouznout alespoò po kopeèku od Kramáøùdolù. Sama sáòky nemá, ale nìkdo ji pøece sveze. Vidìlaoknem Smolíkovic Tomše, jak táhne za provázek nové sáò-ky, pìkné, bukové, pro dva je na nich místa až nazbyt! Vybìh-la na Klenèí, a než se jak se patøí rozhlédla, zahvízdlo to za nía jako šipka proletìl tìsnì kolem ní, div že ji neporazil, Kliko-vic Martínek na saních. Závist jí zaplavila srdíèko. „Mᚠvy-køiknout: stranou! Copak kdybys mì podrazil?“ zavolala za nímzlostnì. Chlapec už zarážel vší silou rozjeté sáòky. Okované pod-patky døevákù tlaèil do zemì, až se mu podaøilo sject s jízdnídráhy, hladké a tvrdé jako cín, stranou do snìhu. Vyskoèil hned,obrátil se a zasmál se vesele „Hanýžko, nechceš, já tì sve-zu?“

Jakpak by Hanýžka nechtìla! Jako jezdí Martínek Klikovic,tak neletí ani pták! „Chtìla bych, ale jenom od Kramáøù dolù k nám.“ „To ne-stojí za to! To není žádná klouzaèka. Já jezdím až od Tomšùv chalupách. Pojil, Hanýžko, a pospìš si.“ „Musím pøinést mámì koøení a tátovi tabák,“ pøipomíná siještì Hanýžka a maèká ve dlani dvoukrejcarák. „To je toho,“mávl rukou pohrdavì Martínek; „mne také poslali našido mlýna zeptat se, kdy si mùžem pøijít nasypat naše obilí;vždy se sklouznem jenom jednou.“ Nabídka zní tak svùdnì,že by jí ani andìl neodolal. „Tak ale èerstva,“ svolila Hanýžkaa už se rozbìhla do kopce vzhùru. Martínek se sáòkamiv patách za ní. Oba udýcháni a rozpáleni bìhem zastavili se ažnahoøe pøed Tomšovic chalupou. Tomšák – važka pøes rameno klátil se s døevìnými vìdryke kašnì pro vodu. Jak spatøil celou tu trojici, totiž sáòky, Mar-tínka a Hanýžku, zaèal láteøit: „Haranti zatracení, dìlají si klou-zaèku na veøejné cestì, èlovìk se mùže zabít, ale poèkejte,já vás –“ „Sedej, Hanýžko,“ vykøikl Klika a už cítil její dech v týle. „Na-kloò se dozadu,“ zavelel a sáòky se hnuly v nejvyšší èas. Ujelirozkacenému chalupníkovi zrovna pøed nosem, takže mohlza nimi vyslat jen zbožné pøání: „Hlavu si srazte, divoši!“ Alesám také nemohl odolat, musil se zastavit a dívat se na tu smì-lou jízdu Martínkovu. Sáòky se rozletìly po pøíkrém svahua letìly jako se støechy. Odrážely se od zemì, vyskakovalydo výše, nahýbaly se vpravo, vlevo, už už se zdálo, že vrazírovnou Høebenáøùm do vrat, ale na krok pøed nimi se uhnulyvpravo a objely krásnou køivkou. „Ale teï se musí rozbíto kamenný patník u Boudù,“ hádá Tomšák a až na bobekusedá i s važky a vìdry, aby lépe vidìl, ale Martínek se nahnul

vlevo, o patník ani nezavadil, pøeletìl na silnici a okolo Bouè-kù, Svatošù øítily se sáòky teï bezpeènì dolù ke Králùm.Hanýžce až dech se zatajil pøi tom letu. Pøivøela jenom oèka,když se jí zdálo, že vrazí do zdi, chytila se Martínka za ramena,ale hned si oddychla, když pøekážka šastnì se mihla kolem,než se nadála, už letìly kolem ní dozadu dlouhé parapety sil-nièní a sáòky se zastavily tìsnì u špitálu. Prožila v té chvílinìco tak opojnì krásného, že sama vyskoèila a vykøikla: „Mar-tine, ještì jednou.“ Venku klouzalo se plno dìtí, protožev Klenèí je plno kopeèkù, svahù a strání, pøíkrých i mírných,ale kopec tu stojí jenom jeden a chlapec tu žije také jenomjeden, který se odváží s nìho sjeti, pøejeti tak celé Klenèí od-hora až dolù, a tím hrdinou je Martin Klika. „Ještì jednou!“ vypískl radostí Martínek a vyskoèil jako høíbátko obìma nohama do výše. Venku se šeøí, mrázjako køen ostrý štípe do oèí, zalézá za nehty, spaluje uši, obìdìti však èervené jako v èervenci pospíchají vesele do chalupna kopec. „Tomšákuc a Škampákuc strýèkové nás nesmìjí vidìt, roz-bili by nám sáòky,“ upozornil vèas Martínek na nepøítele, „bìžse napøed podívat, nestojí-li venku.“ Ne, nikdo tam nestojí, Ha-nýžka nikoho nevidí, mohl by, pravda, být schován za vrátkyanebo ve døíví, ale než vybìhne, to už mu ujedou. Nikdo takéna nì neèíhá za zídkou, ale zato klouzaèka je sekerou rozse-kána a pískem poházena. „Tak pojedeme od Náhlíkù okolo Ševèíkù dolù,“ rozhodujehned Klika, „to je ještì krásnìjší. Jenom se, Hanýžko, nicneboj, drž se mne a nepouštìj, a se dìje co dìje. Bude tos námi házet napravo nalevo, vyskakovat nahoru dolù, proto-že tam leží kameny jako hlavy a cesta køivá, ale já umím ry-jdovat.“

„Ty hloupý Martine,“ hnìvá se Hanýžka, „snad nemyslíš, žese bojím, i kdybych si modøiny natloukla, pojedu s tebou,“ a užsedá a zahrnuje sukýnku na kolena. Martin jako forman chytilprovázek do obou ruèek, naklonil se dozadu, sáòky se šastnìodlepily a hlubokou cestou jako korytem øítily se dolù okoloNyklù, Linzrù rovnou k Prokopíèkùm. Tam hrozilo nejvìtší ne-bezpeèí. Tam v tom koutì ohýbala se cesta v pravém úhluna erární silnici a Martínek musil rukama, nohama, celým tì-lem pomáhat, aby šastnì objel roh a nenarazil na protìjšízeï. Štìstí, že vezl Hanýžku, která jako by srostla s Martinem,naklánìla se pøesnì s ním nalevo, napravo, jenom nožièkounemohla mu pomáhat, protože mìla døeváèky bez opatkua bála se, aby je neztratila. Martin radostí zavýskl na sáòkách, když vyrazili na silnici,sáòky se srovnaly a letìly teï silnicí rovnou jako stùl. „Fas-ter!“ slyšel najednou Martínek bolestný vzdech za hlavou,ustrašený jako pípnutí lapeného ptáèka. Podíval se pøed sebe, a opravdu! Od fary po silnici vzhùruve vysokých botách vykraèoval si pan administrátor, opatrnìopíral se o hùl, ale bystøe otáèel hlavu na všecky strany.I Klikovi v té chvíli støelil hlavou pøísný zákaz klouzatise po erární silnici, nad nímž bdìl nejen policajt Kodrda, ne-jen uèitelé, ale i oba knìží, Faster s Vondrouškem. Což jenVondroušek kdyby šel po silnici, Hanýžce by do pláèe neby-lo. Ten se stará o své studenty, chodí do postøekovské školy,klencké chlapce i dìvèata zná jen od vidìní, nikoli podle jmen,ale Faster! U toho má vroubek ještì od loòska! „Horia, Do-mine, robota nám pomine!“ zní jí v uchu. To všecko jí letí hla-vièkou, a než se rozhodla skoèit se saní, už slyší pøísný výkøik„Stát!“, ale už se také kmitl Faster jako èerná èárka kolem ní,

zmizel kamsi dozadu, jako by ho odfoukl, sáòky letìly dál, aleza nimi letìla i jejich jména: „Klika a Králová!“ Ano, Faster jepoznal. Martínek sice hned nad parapety zarejdoval kolemradnice za kamenný dùm mìstského tajemníka a kupce Bíl-ka, kde se smìly dìti klouzat, zamíchali se mezi nì, sjeli aždolù k poštì a tam teprve se ustrašenì na sebe podívali. „Hanýžko, budeš ve škole bita,“ usmál se škodolibì Martí-nek. „Asi, ve škole to není hanba. Ale ty budeš bit na radnici!“odsekla mu hned Hanýžka, otoèila se na patì a letìlake kupci i k tabáèníkovi. Na to Martin Klika nevzpomnìl.Do školy, pravda, už nechodí, jenom hrát ho posílá táta k panuJindøichovi, ale klouzat se na silnici, to nesmìjí ani chasníci;dají-li se chytit, zavrou je za to na radnici do kriminálu, poku-tu musí platit, veøejnou robotu nìjakou dìlat, v chodovskéskále klepat štìrk, sekat døíví nebo vydrhnout schodya podlahu na radnici. Klika patøí do nedìlní školy, nedìlní žák smí dostat pardus,jenomže mu ho nevysadí pan uèitel, ale policajt pøed mìst-ským rychtáøem a rodièi. Svatošovic Jirka dostal loni rákos-kou na ruce za to, že slídí po ptácích v lese i na poli a vybírájim hnízda. Když si to všecko Martin rozvážil, vzal sáòkyza provázek, kajícnì je táhl za sebou a šel se optatdo dolejšího mlýna, kdy mùže pøijít táta na samomletí. Tato událost vážnì ohrozila Rybovu Èeskou mši, kte– roupilnì cvièil pan uèitel Jindøich a jež mìla být s novým betle-mem velkým a radostným pøekvapením celé osadì. Zhorka nakvašený Faster pøihnal se druhého dne do školya hned si zavolal pøed lavice Královou. „Povìz, kdo tì vèera k veèeru vozil na sáòkách?“ spustil pøís-nì pan administrátor. Hanýžka si oddychla. Kámen jí spadl

se srdce. Klikovic Martin už nebude na radnici bit a ona užmu nic nezùstane dlužna. „Nebyl to Martin Klika?“ dotíral Faster naléhavì. „Nebyl,“pozdvihla Hanýžka hlavu a smìle se podívala knìzi do oèí. „Mnì se zdálo, že jsem ho poznal. Tak kdo to byl?“ „To byl –to byl – já to neøeknu, kdo to byl, já žalovat nebudu,“ vyhrklonáhle z Hanýžky, sklopila oèi a zarytì mlèela. Domlouval jíFaster, domlouval jí Jindøich, vytáhli na pomoc èernou knihu,vytáhli bøezovou metlu, ale všecko marné. „Když to nepovíš, tak nesmíš v kostele zpívat,“ prohlásil ko-neènì páter Faster a poslal Hanýžku sednout si na její místo. Sedla si poslušnì, zvedla fìrtoušek k oèím, položila si hla-vièku na lavici a dala se do usedavého pláèe. Plakalapo celou tu hodinu, co trvalo náboženství, plakala, kdyžpo hodinì vešel do tøídy pan uèitel, plakala cestou k domovu,plakala i doma. „Tak to povìz,“ smála se jí matka, když jí povìdìla celý svùjzármutek. „Ale když já to nesmím povìdìt,“ naøíkala si Hanýžka. „Proèpak bys nesmìla?“ „Protože on taky na mì nepovìdìl, když jsem zpívala tu no-vou písnièku.“ „Jakou písnièku?“ Ach, teï teprve sedí Hanýžka v pìkné kaši! Tak se do tìchlží zapletla, že neví teï kudy kam. Už má pravdu pan uèitel, želež má krátké nohy a daleko nedojde. Co zbývá Hanýžce ji-ného než vzít pìknì matku okolo krku a vyzpovídat se jíze všeho, jak vzal Klika na sebe tu nešastnou písnièku a jaknyní ona nemùže na nìho povìdìt a svìdèit, že se klouzalna silnici.

„Tak vidíš, jaký biè sis na sebe upletla,“ hladí matka Hanýž-ku po hlavièce, „lhát èlovìk nikdy nesmí. Musíš teï jít k panupáteru Fastrovi a tuze ho prosit.“ „Mámo, nešla byste se mnou? Já se sama ha faru bojím,“vyjednává Hanýžka. „Ty máš, Hanýžko, tvrdou hlavu,“ hrozí jí matka, „ty nechcešprosit, já ti vidím až do duše, ale jiné pomoci není.“ „Kdyžmusím, tak pùjdu,“ povzdychla si Hanýžka, „jen abych se už zbavila tìch strachù, ten palièatý Martindávno za to nestojí,“ a pocítila takovou zlost na Kliku za to, žeji vèera svedl na tu klouzaèku, že zapomnìla na všecku zaži-tou krásu i opojnost té chvíle, a kdyby ho tu mìla, jistì byse s ním poprala. I kdyby nad ním nevyhrála, poškrábala byho jako koèka... „Podívej se, pan páter jde k nám,“ vyrušila ji náhle matka,a vskutku! Okolo oken už se èerná na bílém snìhu ramenatápostava Fastrova, už je slyšet, jak si venku odupává sníh, kle-pá na dveøe, už stojí ve dveøích a smìje se: „Jdu k vám na obìd. Copak dnes vaøíte dobrého?“ „A to byvám, velebný pane, nechutnalo, vy budete mít doma nìco lep-šího,“ usmívá se i Králová, vítá knìze, utírá fìrtuchem èistoužidlièku, zve ho, aby se posadil, a porouèí „Skoè, Hanýžko, pro tátu a povìz mu, jak máme vzácnéhohosta.“ Jako šipka vyletìlo ze dveøí hned dìvèátko, zardìlé ažpo vlásky a celé šastné, že alespoò neuslyší, až pan páterbude na nì žalovat! Ale Faster nežaloval, mìl už zas plnou hlavu jiných starostí. „Já nejsem u vás žádným vzácným hostem, vždy jsem tujako doma, ale pøivedu vám hosta vpravdì vzácného. Paníkomisarka Nìmcová z Domažlic mi vzkázala po panu aj-

némrovi, že pøijede zase v nedìli, že by ráda vidìla lucky,pøástky, barborky a jiné zvyky, abychom jí pozvali i zpìvaèkya báby pohádkáøky, že se tìší na tu besedu. Kampak ji mámjinam vést než k vám.“ „Jenom dovedem-li s takovou uèenou paní mluvit, abychomji neurazili, vedem to všecko tuze po staru, až se nám ostatnísmìjí,“ omlouvala se Králová. „To právì ona hledá,“ hned horlivì pokraèoval Faster, usmí-vaje se na hospodáøe, který právì vstupoval do dveøí, „zapi-suje staré zvyky, sbírá staré pohádky, prohlíží si naše starékroje, píše o tom do novin i do knih, tak ji v Klenèí nemohujinam vést než k vám.“ „To mluvíte jistì o paní komisarce,“ ozval se Král, „to je Bo-hem nadaná paní, kterou musíme na rukou nosit už za tu bá-seò, co napsala ,Èeským ženám´. Všecko pro ni udìláme,jen a porouèí. Už to je krásné, že nechodí po pánecha panièkách, jmenuje se Nìmcová, ale nìmecky jako by ne-umìla, i s pány a paními jen èesky mluví, nás – sedláky – vy-hledává a navštìvuje, neposmívá se nám, neuráží nás, alemluví a cítí s námi. Všecka èest jí.“ Faster se zdvihal k odchodu. „Marjánko, zavolej Hanýžku,“ vzpomnìla si náhle Králová,„ten nᚠdivoch zase nìco vyvedl,“ obrátila se k muži, „Ha-nýžka rozhnìvala tuhle velebného pána.“ „Tak? Copak zase vyvedla?“ vytáhl oboèí do výše pøekva-pením otec. „Vidíte, vidíte! Jako na smrt bych byl zapomnìl,“ uklse do èela Faster, „když já mám tìch starostí, div mi hlavanepraskne. Ano, Hanýžce roste náramnì vzdorovitá a tvrdáhlava. Klouzala se vèera po silnici s nìjakým klukem, všeckose mi zdá, že s Klikovic Martínkem, a ne a ne se pøiznat.“

„Zavolej sem Hanýžku,“ pøísnì se ozval Král, až se matkalekla. Když muž se ozve takhle suše, ach, to bývá zle. Nutnomráèek zažehnat. „Už jsem pro ni vzkázala, už se mi takéze všeho vyzpovídala, ano, byl to Klika, byl. Ale když on vzaljindy jiný høích na sebe, myslila si, že ho teï nesmí prozradit.Takové dìtské rozumy,“ mìkce, sladce, jako když hladí, mlu-vila Králová, tím mìkèeji, èím víc se blížily ke dveøím šoulavékroky dìtské. Marjánka pøivádìla høíšnici Hanýžku, kterése na soud nechtìlo. Ale dopadl tentokrát náramnì dobøe. „Hned odprosíš velebného pána,“ prudce rozkøikl se otec. Dva plamínky kmitly se v èerných oèkách Hanýžèiných. „Tak odpros, dìveèko moje, odpros,“ hasila je hned matka.Dìvèátko sehnulo hlavièku a pokornì jako oveèka šlo k panupáteru. Ale ten jí vyšel sám vstøíc. „Já vím, že tì svedl ten uliè-ník,“ pohladil ji po vláskách, vzal ji i za bradièku, pozdvihl jíhlavu, zahrozil bílým prstem a øekl jí vážnì: „Hanýžko, nemìjnic s tím Martinem, to je zlý chlapec! A o vánocích budešv kostele zpívat. Jako rùžièka zaèervenala se znovu Hanýž-ka, bez øíkání políbila teï velebnému pánu ruku a bylapøesvìdèena v té chvíli, že je nejhodnìjším èlovìkem na svìtì,ale Martin Klika že je nejvìtším darebákem, se kterým uždo smrti nejdelší nebude mluvit... Král vyprovázel Fastra, venku se s ním ještì zastavil a optalse, ví-li, kdy pøijede pan hrabì na vánoce. „Nemohu se nicurèitého dozvìdìt. Dívají se na mne všichni skrze prsty, pro-tože vìdí, jak se na mne mraèí pan direktor.“ „U nás na hyjtì už jsme se smluvili,“ øekl vážnì a vroucnìKrál, „co bude našeho možného, všecko udìláme, abystez Klenèí nešel, ale zùstal tu s námi.“ „Dejž to Pán Bùh, Králi! Ale nevím!“ krèil rameny knìz, „jakslyším, bude mnoho žadatelù, žádá i nemanický faráø Rejžek,

ten pøedtím faráøoval v Trhanovì, s panem hrabìtem znáse ještì mnohem líp než já, o politiku se nestará a vlastenèitv Nemanicích také nemùže. Vidíte, jak mnoho trumfù máv ruce, tak se mi zdá, že to prohrajem.“ „To snad ne,“ lekl se Král. „Ach co! Všude chleba o dvou kùrkách,“ zasmál se Fasterpotøásaje hospodáøi rukou, „a pro jedno kvítí slunce nesvítí.Buïte zdráv!“ Venku zvonili poledne. Král se sice pokøižoval,modlil se po pamìti, ale na modlitbu nemyslil. Na Fastra mys-lil a na to, co mu øekl o Rejžkovi. Povìdìl o tìch obaváchFastrových i ostatním hyjtákùm, když se veèer sešli, a jakoby oleje do ohnì nalil. „Všecko nám vzali. O všecka práva nás pøipravili. My smí-me jen v kostele poslouchat, všecko vìøit, co se nám k vìøenípøedkládá, za všecko na faøe platit, dávat desátky a sypatospy faráøi i kantoru, ale když dojde jednou za èas k jeho vol-bì, nesmíme ani pípnout, ale trpìlivì èekat a spokojit se s tím,koho nám sem milostivý pan patron pošle. To už aby do toho hrom uhodil,“ a Klika uhodil zlostído javorového stolu, div mu roh neurazil. Všichni sedláci mudávali za pravdu. „To nebývalo. Knìze jsme si vždycky na Chodsku volívali.My jsme bývali patroni.“ „Ještì dnes máte na plášti zvonù do bronzu vylito, kdo se tustarali o kostel.“ „V Domažlicích na našem kostele u Svatých až pod støe-chou nahoøe je do kamene vytesáno, kdo se o ten kostel sta-rali.“ „My chceme Fastra, a dost,“ bouchl znovu do stolu Klika,„na to bychom se podívali. Napøed to øeknem hrabìtipo dobrém, a nepovolí-li, tak sem jiného nepustíme.“

„Toho si Faster, jak ho znám, ani sám nebude pøát,“ ozvalse vážnì Král, „mluvil jsem s ním dnes. Vyprávìl, že nás tunavštíví paní komisarka Nìmcová. Chodí prý po vesnicícha sbírá staré naše zvyky. Hlavnì v Chrastavicích, Újezdì,v Dražinovì a Mrákovì je prý už jako doma.“ „Tuhle Taraèka by jí mìl vyprávìt o Lomikarovi, to by bylonìco pro ni. Mohla by celou knihu o tom napsat,“ s chutí pøi-pomínal Vávøík. Ale kmet zakroutil hlavou. „Už ne, chlapci, už to letos nebu-du vypravovat, a cizím uším už teprve ne.“ „Ta paní je jako naše,“ pokusil se Král zlomiti odpor ØehoøeTaraèky, ale marnì. „Každý cítí nejlíp svou bolest,“ odpovídal vážnì staøec, „vrebeliích postøíleli a povìsili sedlákù jako vrabcù, nikdo cizínemùže pochopit, proè my tak na Kozinu vzpomínáme. Musilby znát, jak se tu žilo pøed Kozinou, èíst naše privileje králov-ské a srovnat, jak tu na hranicích žijeme dnes. Vidìt, jak se turoztahuje nìmèina, jak tu všude Nìmci porouèí, nìmeètí vo-jáci, úøady, školy, všecko všudy, a to právì tam,,kde pro vlasta krále – na stráži stále` stáli naši otcové, kde ze svých kostía prsou tvoøili po vìky vìkùv živou hradbu proti cizinì. – Achto bolí,“ zesmutnìl staøec. „Všecko to vymlátit,“ vybuchl Klika znovu jako sopka. „Krát-ký rozum!“ mávl rukou Taraèka, „lehce se øekne: vymlátit! Vy-mlátili jsme kolikrát Nìmce, když lezli na nás pøes Èerchova Haltrav. Ale vymla je dnes, když se derou k nám od Prahya Vídnì. Kam je vymlátíme? Vždy jsou to naši lidé, také našekrev, ovšem zpronevìøilá a zotroèilá.“ „Všichni Nìmci nejsou zlí,“ mírnì poèal Král, „naši Nìmcisnášejí se s námi dobøe ve škole i v kostele.“

„Ba právì, dobøe s nimi vycházíme,“ hned se zas pøidávalke Královi Klika, který už našel v Šitboøi místo svému Martín-kovi u nejvìtšího sedláka Vogeltanze. „Ti nás nechtìjí ponìmèit,“ pokraèoval Král, „jsou sami vìt-ší chudáci než my. Dnes tu chodili Capartiètí, èlovìku je jichaž líto.“ „U nás také hráli a zpívali.“ „U nás také,“ volali všichni hyjtáci. „K nám ještì nepøišli,“ pøipomenul Houdl, „jakpak to majíletos obsazeno?“ „Jako loni. Starý Hones zase hraje Pána Boha, jeho synzpívá Hadama, jeho dcera Evu, a kdo dìlal ïábla, ani jsemnemohl poznat.“ „To by mìl Faster ukázat paní komisarce. To jistì jaktìživanevidìla ani neslyšela. Ale lucky, barborky, koledníci, doro-áci, øehoøi a fanfrnoši, ti chodí snad všude po celém svìtì,“usmíval se Taraèka už zcela usmíøen pouhou vzpomínkou na tuadventní hru, prostou, ale plnou pùvabu a ryzího citu nábo-ženského, kterým dojímala i ty, kdož zpìvu nerozumìli. „Pravda, pravda, to musím pøipomenout Fastrovi, aby jena nedìli urèitì pozval,“ hned se rozhodl Král, kterému tuzena tom záleželo, aby se paní Boženì u nich líbilo a aby bylaspokojena. Finanèní strážnice byly tehdy mnohem hustìji rozloženy neždnes. V Klenèí odedávna stála ohromná døevìná kùlnas váhou, kam se mohlo zajeti i s celým vozem, sem se takévodívali pašeráci a nosívaly pøi útìku odhozené paše, nebobyl zde c. k. dùchodní kontrolní úøad pohranièní stráže, alemimo to finanèní strហmìla kasárny i na Peci, ba i v Paøezo-vì, takže se zde cesty i pìšinky finanèníky zrovna hýbaly.Všichni jim øíkali zkrátka auséøi, protože jejich jména ustaviè-

nì mìnili, jednou se jmenovali grencvache, pak zase pgefe-lenvache, potom financvache, až se z toho slova „vach“, kte-ré se všude opakovalo, utvoøilo valach, jenž v pašerácké han-týrce znamenal finanèního strážníka. V Klenèí zùstávali z vyso-kých šarží jenom pan vrchní respicient, kterého také nìkdytitulovali slovem komisaø, ba snad býval nìkterý z nichi titulárním komisaøem, ten jezdíval na koni, a pak pan ajné-mr, kterého služba poutala na domov a na kanceláø. Mìl tedypan komisaø Nìmec z Domažlic pod vrchním dozorem plnostanic i mužstva, a chtìl-li, aby služba alespoò ponìkud peè-livì se vedla, aby se patroly dodržovaly a pašeráci nebìhalipøes hranice za bílého dne po erární silnici, musil sedìt vícve svém koèárku než doma. Službu mu ztìžovaly i anonymnílisty, plné rùzných udání a sdìlení o tom, kde a jakse financvalaši sèuchli s pašeráky, kolik vybírají z jedné hlavya cesty, jak s nimi hrají v karty a projednávají, kdy a koho smìjíchytit pro jméno, aby se neøeklo, že špatnì hlídají... KomisaøNìmec to všecko sám vìdìl, omlouval to bídnými platy muž-stva, které bralo úplatky, aby mìlo pár grošù na útratuv hostinci, pøivíral obì oèi, jenom se staral, aby to pøíliš nekøi-èelo. Rád na ty kontroly ne– jezdil, protože doma nechávalmladou svoji ženu s dìtmi, èasto i v noci samotné, nebo služ-ba ho volala i v noci, ba hlavnì v noci pøesvìdèit se, chodí-limužstvo po pøedepsaných patrolách, nesedí-li v hospodìnebo s mleèi nìkde ve mlýnì. Jak jen trochu mohl, brávaldo koèárku i svoji paní a ta ráda jela. Nejradìji do hor a lesù,na úpatí Èerchova a Haltravu, na své zamilované místona Výhledech. Tam se rozlouèila s mužem. Ten jel po každésám, dál na hranici až do celnice na Haselbachu, ale jeho panídlouho stála a hledìla k východu. Pøes celé Èechy letìly jejíoèi a pøed duševním zrakem vystupoval jí jiný kraj. Nevidìla

Domažlice a Klenèí, ale Náchod, Branku a Skalici, nevidìlaChodov a Trhanou, ale Staré bìlidlo, Dobenín, Vrchmezía Ratiboøice... Oèi se jí zarosily, když pomalu sama a samaanebo se svými synky Hynkem a Karlem kráèela nádhernousilnicí od Výhledù dolù ke Klenèí. Tam teprve zapomnìla, roz-povídala se s paní ajnémrovou Hubálkovou, upøímnou Èeš-kou, s páterem Fastrem anebo s uèitelským mládencemJindøichem, vytáhla tužtièku a zápisník, vyptávala se a psala,pobledlé tváøe jí zrùmìnily, oèi zaplály, celá zkrásnìla, takžese na ni dívali selky i sedláci zbožnì jako na svatý obrázek.Utekl jí èas jako voda, až se jí èasto ani domù nechtìlo, kdyžpøišel ausér se vzkazem, že se pan komisaø už vrátil, že sedía èeká u Johánesù... I dnes pilnì zapisuje paní komisarka všecko, co vidí a slyšíu Králù, vyptává se na mnoho vìcí a podrobností, prohlíží siselèiny talíøe a misky, obrázky na skle malované, vyšívané ple-ny, èepce a vejkladky, jak je chová v truhle ještì po babièce,jde s Královou do kostela na požehnání, zpívá, modlí se, aleoèi má na všem a nic její pozornosti neujde. Všimla si v kostele hlouèku lidí, kleèících hned u dveøí ko-lem smrèku zaraženého do døevìného špalíku a ovìšenéhoze døeva vyøezanými a žlutì i èervenì pomalovanými jablkya hruškami. Králová se na nì usmála, zakývala jimna pozdrav hlavou, pokropila se svìcenou vodou z kamennékropenky a vedla vzácného hosta do ženských lavic. Požeh-nání mìl páter Vondroušek, kdežto Faster uèil v nedìlní ško-le. Ve tøi hodiny skonèila škola i kostel a všecko se hrnulodomù. „Kdopak to jsou a proèpak nosí ten stromeèek?“ optalase paní komisarová hned pøed kostelem.

„Jenom poèkejte, vzácná paní,“ usmála se Králová, „a po-spìšme si, abychom nepøišly pozdì, èekají asi na pana pá-tera Fastra a potom pøijdou k nám.“ „Tak pojïme, pojïme! To jistì uvidím i uslyším zase nìconového,“ zatìšila se hned panièka, rozbìhla se okolo Peka-øù po pøíkrém kopeèku dolù od kostela a kousek cestyse i sklouzla. „Vidìt, že paní umí chodit po ledì,“ pochválila ji selka, kte-rá jí sotva staèila. Jenom doma odložily teplé kabáty, už cu-paly po kamenné záspi tìžké kroky, otevøely se dveøe a s hla-sitým „Pochválen Pán Ježíš Kristus“ vešel dovnitø starý Ho-nes z Capartic, nesl v ruce smrèek tak vysoký, jako byl sám,postavil ho doprostøed svìtnice, syn s dcerou stoupli sik nìmu. „To jsou Nìmci?“ trochu zklamanì optala se paní komisa-rová. „Ano, z Capartic. Chodí teï v adventì krajem a hrají námo Adamovi a Evì,“ vykládá vzácnému hostu sám hospodáø.“ „A rozumíte jim?“ „Jakpak bychom jim nerozumìli! Rozumí jim každý, i kdyžneumí nìmecky, protože hrajou a zpívají.“ Hones mezitím ode-pjal si z hadrù ušitého hada, kterého mìl pod kabátem ovinu-tého kolem tìla, povìsil ho na smrèek, jeho syn svlékl kabát,rozepjal øemen a už tu stál Adam s obnaženou hlavou, holýmkrkem, obleèený v dlouhou košili, natøenou žlutou hlinkou; jehosestra shodila s hlavy salup a vyloupla se z ní Eva, odìná jakojeptiška. A nyní prostièkým zpùsobem se odehrávala onastrašná scéna, která se nazývá „pád prvních lidí“ a Písmo sv.klade ji do kolébky lidstva. Všichni ve velké svìtnici u Králùztichli, ženské sepjaly ruce, muži pøestali kouøit a vstali, dìtivylezly na pec. Hones zaèíná zpívat tøaslavým hlasem, a hle

svìtnice už není svìtnicí, ale je rájem, ze smrèku stáváse zapovìzený strom, Adam s Evou se okolo nìho prochá-zejí, na nìm nevisí døevìné hruštièky a jablátka, ale jakésirajské ovoce nevídané krásy i chuti, takže Eva se na nì dívá,olizuje se, ale Adam jí hrozí, ukazuje na Pána Boha, kterýse hroznì mraèí ukryt za smrèkem tak, že ho Eva vidìti ne-mùže. Vtom venku na síni zaøinèí øetìz, dveøe se rozletí a dosvìtnice vrazí ïábel. Pøes hlavu i tváø má nataženu bavor-skou èepièku s rùžky, èervené oèi, z èervených rtù vyplazujejazyk, na krku mu visí kus pøetrženého øetìzu a volá èeskypøíšerným hlasem; až mráz bìží po kùži Brrrr! Už jsem se dostal do rajského sadu. Teï se udìlámpodobným hadu, pøiplazím se po mém bøichu, svedu Evuk zlému høíchu, a už se vrhá na zem, kroutí se jako èerv, válíse a plazí, skrèí se pod stromeèek, nad ním visí z hadrù ušitýhad, tlustý jako ruka, a všichni slyší, jak had syèí a mluví Kssss! Snìz ty, Evo, snìz to jabko, což jest po nìm velmisladko. Ïábelská ruka podává Evì skuteèné jablko, ta se hneddo nìho zakusuje, pomlaskává rty, jak jí chutná, libuje si, bla-ženì se usmívá a podává ohryzek Adamovi, který už nedo-èkavì se naò dívá a chtivì ho spolkne, až se zakucká,a ukazuje, že mu zùstal vìzet v krku. Vtom vyskoèí do výšehad, ovine Adama i Evu øetìzem, táhne je ke dveøím, diváciuž trnou strachem, že je opravdu odvede, když v poslední chvíliozve se Bùh pøísnì a velitelsky: „Halt! Pack dich weg, Satan,du Höllenhund!“ Ïábel vyrazí ze dveøí, všichni si oddychnoua také všichni, Èeši i Nìmci, jako na povel spustí: „Šel jestPán Bùh, šel do ráje, Adam za ním poklekaje,“ a nepovolí,dokud nepøezpívají tuto starou èeskobratrskou legendu ná-boženskou. Pak teprve zvedá se Král; bere slamìnou košin-

ku a pøináší ji vrchovatou žita. Už ne Bùh otec, ale starý Ho-nes z Capartic nastavuje pytel, ostatní herci se oblíkají, dìku-jí, seberou smrèek a putují o èíslo dále, ale ve svìtnici panujedosud až posvátná nálada, kterou tu zanechala prostá lidováhra, vytrysklá pøímo z ryzího citu náboženského. „Jak jste spokojena?“ poklonil se pøed paní Boženou páterFaster, který po celou hru stál mezi muži. „Je to tak zvláštní, podivné! Jejich pohyby, výraz tváøí, vzru-šené oèi, zanícený hlas, to všecko mluví víc než slova,“ za-snìnì, pro sebe, jako by se probouzela z libého snu, odpoví-dá paní komisarová a všichni se na ni usmívají šastni, že se jíto líbilo, že se mohli nìèím pochlubit, co dosud nikde nevidì-la, a teï jeden pøes druhého horlivì vykládají, jak se už jedi-nì v rodinì Honesù v Caparticích, udržuje tato adventní hra,ale èerta že si musí vydlužit, toho že dìlá šenkýøe Pavla syn,který umí èesky jako nìmecky, a dobøe že ho dìlá, chlapík žeje, mrštný a pružný jako bøezový prut. „Tohle, co jsme vidìli, tvoøí jenom èást veliké hry vánoèní,“ujal se slova Faster. „Nebožtík pan faráø Strádal mi èasto vypravoval o té høe,jakou ji ještì pamatoval, když pøed padesáti lety faráøovalv Trhanovì. Znával otce Honesova, kterému øíkali Khones. Tenneumìl èíst ani psát, ale v jeho pamìti celá dlouhá hra bylavryta jako v ocelové desce. Vystupovalo asi deset osob, všich-ni herci musili vést pøísný a bohabojný život, nesmìli se veèertoulat za dìvèaty, tancovat, opíjet se, ba nesmìli ani zpívatsvìtské písnièky, ale musili dennì chodit ke Khonesovina zkoušky a dennì se modlit rùženec. Kdo se prohøešil z nichproti tomu zákonu, toho potrestal Khones vlastnoruènì, a mìlprý pádnou ruku jako pùlcentový perlík.“ „A vy je znáte osobnì?“ obrátila se Nìmcová na hyjtáky.

„Jakpak bychom neznali Caparty!“ zasmáli se sedláci,„vždy chodili s námi do školy, patøí k nám do obce.“ „Jak jeto tedy možné, že jsou Nìmci?“ Jediný èlovìk v Klenèí dovedl tehdy na tuto otázku odpovì-dìt a ten tu na štìstí sedìl. Páter Jakub Faster dobøe znalhistorii tohohle podivného kraje, i když o tom nemluvil a tímse nechlubil. Mlèel jako hrob, aèkoli dobøe vìdìl o hnutí ná-boženském, které jako požár zachvátilo celé Chodsko, vì-dìl, že Miliè z Kromìøíže vzdal se kanovnictví a kaplanovalv Horšovì Týnì, tehdy ovšem èeském a arcibiskupském.Faster, když kráèel lesy, cítil zápach krve nìmeckých køižákù,která v nich byla prolita, slyšel vøavu bitev, živì vidìl celý od-boj svobodné, selské duše proti Lomikarovi, znal jeho úsilízloiniti tvrdou šíji tohoto lidu, stopoval v matrikách, jak on a ponìm Stadionové volali sem hutníky, horníky i skláøe nìmec-ké, usazovali je zde, jak se tìšili, že se smísí s domácí krví,ale všecko to staleté úsilí že nepomohlo. „V koutském archivu jsem našel zprávu,“ ochotnìse rozpovídal Faster, že r. 1706 zavolal hrabì Jindøich Stadi-on ètrnáct nìmeckých rodin z Horní Falce. V lese Nepomukuna klenckém katastru postavil jim ètrnáct chalup ze døevaa naøídil jim kácet lesy pro sklárny, jež zde vyrùstaly jako hou-by po dešti. Každému pøidìlil jen malý kousek, pouhý capartpolíèka a louèky, a proto naši sedláci, jejichž lán mìøil sedm-desát korcù, poèali jim øíkat Caparti a jejich vsi Capartice.Takových jmen zde máme víc. Nad Postøekovem leží Nuza-rov. Za lesy sedí Nemanice, a všude tam už žijí Nìmci. Dvasvìty se u nás srážejí, dvì vlny se tu o sebe tøíští, dvì rasylidské – ani sám nevím, poèínají-li zde anebo konèí. Pokudlidská pamì – psaná i zkazkami udržovaná – sahá,na nejzazším západì našeho království žijí zde po celé vìky

v nejtìsnìjším sousedství dva svìty: slovanský a germánský.Ten døevìný sloup nad foøtovnou na Výhledech tvoøí mezníkmezi tìmito svìty. Lidé se tu dnes rodí, žijí, umírají a po celýživot jim ani na mysl nepøijde, aby se navzájem poèeštili ane-bo ponìmèili. Pokládají za samozøejmou povinnost umøítv tom, v èem se narodili. Nosí si své kroje, zpívají si své pís-nì, my se smìjem „hloupým Nìmcùm“ a Nìmci „hloupýmÈechùm“, chodíme do spoleèné školy, kde se vyuèuje èeskyi nìmecky, chodíme do spoleèného kostela, kde se ète evan-gelium èesky i nìmecky, a klademe své nebožtíkyna spoleèný høbitov. My putujem do Nìmec k Ježíškovina Brodì a k Boží Krvi v Nových Kostelích. Nìmci z Prenetua Maxbergu chodí na pouti do Klenèí k sv. Martinu a k DobréVodì u Dražinova. Naši sedláci kupují a prodávají dobytekv nìmecké Hostouni a Bavoráci chodí na dobytèí trhydo Kdynì. O muzikách dojde èasto k øeži mezi námi a Nìmci, ale to jsou pouhé samèí zápasy, které se odehrá-vají i v ryze èeských anebo nìmeckých vsích. Pøivede-li si nášèlovìk ženu z Nìmec, hned druhý den zaène mluvit èesky,vychovává dìti po èesku a obléká se jako Èeška. A zasenaopak, pøižení-li se nìkdo do nìmecké vsi, ví, že èelem zeïneprorazí, a kdo chce s vlky být, že musí s nimi výt.“ „To je strašné,“ zalomila rukama náhle Božena Nìmcová,až se všichni lekli, „kam se podìlo národní uvìdomìní? Cožtu necítíte hrozné nebezpeèí, jež se na vás valí?“ „Jak bychom necítili,“ volal Faster a oèi i tváøe mu zaplályi v šeru, jež se vkrádalo do selské svìtnice. „Dokud se úøadynemíchaly mezi nás, nebylo zde žádného nebezpeèí. Zdìdì-ný charakter národní chránil nás všecky jako krunýø. Aleod císaøe Josefa cítíme my Èeši zde politický útisk nejenod své vrchnosti v Trhanovì a Koutì, ale i od své vlády. Naši

lidé vidí, že se pøeje Nìmcùm ne nìkde v Bavoøích, ale i vPraze. Nìmèina se vyvyšuje nad èeštinu a hrozí nám nebez-peèí, že slaboši podlehnou, a to tím více, když i vzdìlanciodhazují mateøský jazyk a prostý lid rád se opièí po pánech.“ U krbeèku sedìla Králová a pøikládala pilnì vyschlou, smol-nou louè na oheò, která praskala, svítila, vonìla i hrála svìtnicí.Ale teï pøinesl hospodáø døevìný svícen ke stolu, napálilna krbu bukový špán, a jak ho nesl na svícen, slyšel ta posled-ní slova Fastrova, zastavil se, zamával tím špánem nad hlavoujako pochodní a zavolal: „Už ne, už jsme prohlédli a procitli.I když umíme nìmecky, a když je tøeba, i mluvíme, svou mateø-skou øeè nedáme si hanobit a tím ménì už vyrvat ze srdce.“ „Výbornì, hospodáøi,“ vstala i paní komisarová, podávajícsedlákovi ruku. Král potøásl jí hebkou; jako sametovou ruèiè-kou, prudce zarazil špán do železného skøipce a pokraèoval: „Pan páter Faster, jeho knížky a noviny, uèitelský mládenecJindøich i principál Šmíd otevøeli nám oèi. Žádný postmistrVorlíèek a žádný direktor Melichar už nás nepøedìlá. Horkákrev našich otcù koluje v našich žilách. My vymeteme to nì-mectví z mìsteèka, za to ruèíme.“ „Co? Vymeteme? Vymlátíme je!“ vykøikl Klika prudce. Božena Nìmcová se mírnì usmála. „Jakpak je vymlátíme,“obrátila se ke Klikovi pøímo, „když právì vy, sousede, chcetedát svého chlapce sloužit, aby se nauèil nìmecky.“ „To vám pošeptal pan páter,“ rozhnìval se Klika. „Ano, po-šeptal, aby ukázal, jak je to vaše nadšení plané.“ „Ale co si máme poèít? I když zùstaneme dobrými Èechy,nìmecky musíme umìt, alespoò chlapci, už kvùli formanùm.“ „Také kvùli vojnì. Bez nìmèiny nikam se nedostaneme.“„Nìmcùm prodáváme, od Nìmcù kupujeme,“ vykládali váž-nì sedláci.

„Ale dìtí svých neotravujte jedem nìmeckým,“ vzplanula jakopochodeò vznìtlivá paní komisarová, „což nechápete, jakýhrozný høích pášete na dítìti, když je posíláte,na handl` ane-bo pøímo do služby k nìmeckým sedlákùm? Necítíte, že todítì má rùsti na domácí pùdì, chodit do domácí školy, živitse krásou vašich povìstí a pohádek, hasit duševní žízeò èis-tým zdrojem vašich písní národních, zvykù a obyèejù. Teprveaž doroste a vyspìje, a se podívá do svìta. Pak neublížívašim synùm, pùjdou-li se podívat, jak hospodaøí jinde, anivašim dcerám, pøijmou-li službu v mìstì. Pak už se vám ne-zmrzaèí na tìle ani na duchu, ale vrátí se domù obohacenizkušeností. Ale tak, jak vy to dìláte zde i v jiných obcích; ubí-jíte sami národní cítìní a vrozenou lásku k vlasti. Vaše dìtislyší nejen cizí øeè, ale zpívají cizí písnì, modlí se cizím jazy-kem, milují cizí hry, slyší cizí pohádky, jejich duše je mìkkájako vosk, všecko se do ní vrývá lehce a hluboko. Na službujde Honzíèek, ale vrátí se Hanzl, místo Hanèièky vrátíse Nanynka, místo Jirky Kirgl, z Kaèenky stane se Katl,z Baruèky Bábièka a z Mikuláše Nikl. Mezi vámi a Nìmci tyèíse vìkovitá hradba, jmenuje se Haltrav. Ale jako vlhko zdi-vem, tak prosakuje sem tou hradbou nìmecké cítìnía smýšlení. Všichni mluvíte èesky, ale v té vaší øeèi už je plnonìmeckých slov a jmen. Velké ryby polykají malé. Podléhátenìmeckému vlivu nevìdomky, stáváte se zkrátka èesky mlu-vícími Nìmci. Když to pozoruji, krvavé slzy bych lítostí nìkdyplakala, žluè by mi nìkdy zlostí pukla.“ Všichni mlèeli jako pìny a dívali se na Boženu Nìmcovou,jež nesedìla, ale stála za stolem, celá zkrásnìlá vnitøním oh-nìm; svatým nadšením a horoucí láskou. Hlas její zvroucnìl,znìl plnì a zvuènì, chvìl se hlubokou pravdou a poctivým pøe-svìdèením. Jeho èaromoci podlehli všichni a nejvíce – Fas-

ter. Jak krásnì a jasnì povìdìla ta Bohem nadaná paní, coon jen cítil, ale do slov vtìliti nedovedl! On jednal víc pudovì,vnitøní nutkání hnalo ho do práce buditelské, nutilo ho stavìtise proti povìrám, šíøiti tisk, podporovati školu, pìstovati zpìva hudbu, plno pøekážek kupilo se mu pøitom v cestu, plnonepøíjemností zažil, s Klikou se soudil, do kriminálu ho posa-dil, direktora Melichara na sebe poštval, darmo hledal cestuk srdci svých osadníkù: Jednotlivci, jako Král anebo uèitel Jin-døich, mìli ho upøímnì rádi, ale ostatní více se ho báli, nežaby ho milovali... „Dìkuji vám srdeènì,“ rozhovoøil se pak Faster, když tma-vým veèerem vyprovázel paní Boženu k Johánesùm, „velmivám dìkuji, že jste se na hyjtì tak krásnì rozhovoøila. Lituji, že vás neslyšeli všichni moji osadníci a že jim to takkrásnì nedovedu povìdìti sám. Cítím stále, že mi osadnícinevìøí, aè si nedovedu vysvìtliti proè. Co proti mnì mají?“ „Tak vám to, velebníèku, vyložím. Mezi vámi a osadou jakomrak visí vaše knìžství. Víc se vás bojí, než vás milují. Líbajívám ruce, ale nezapomínají, že ty ruce mohly by je rdousit,nemohou uvìøit, že byste to s nimi myslil upøímnì. Nedùvìøujívám, aè sami dobøe nevìdí proè. Mají se pøed knìžímina pozoru, jako když hladí koèku, aby je, i když spokojenìpøede, náhle neškrábla,“ hoøce se usmála paní komisarová. „Stíny minulosti! Nešastná historie tohohle kraje!“ povzdy-chl si pøed sebe do tmy mladý knìz a Nìmcová mu mlèkystiskla ruku. Teprve po chvíli se ozvala: „Domažlický pan dì-kan je vᚠbratr?“ „Ano, krevní bratr, ale v mnohém si nerozumíme. Kazí homìsto a spoleènost. Není spokojen a utápí se v pivìa karbanu.“

„Slyšela jsem, že pøed týdnem na Kubici vsadil konìi s koèárem do karet, prohrál je a musil domù pìšky.“ „Pro-hrál,“ pøisvìdèil Faster, „to je naše krev. Nemùžeme za sebe.Neznáte snad našeho bratrance Petra Fastra v Praze?“ Nìmcová se zastavila. „Kavárníka z Královských lázní?“optala se pøekvapenì, „jak bych ho neznala! Má jedinou èes-kou kavárnu v Praze, stýská se mi po ní a po Praze! V té ka-várnì scházejí se skoro všichni èeští vlastenci, literátii studenti. Ach, velebníèku, ani netušíte zde, jak se tam dý-chá!“ zavelebila mladá paní a pozdvihla oèi k hvìzdám, ježplály a tøpytily se jí nad hlavou. „Jaro nového života jsem tamcítila v každé kapce své krve, rozkvétala jsem nadìjemia plány jako strom v máji, ale zde se mi zdá nìkdy, že jsemjako ratolest uatá, oddìlená od stromu plného mízy a šávy.Ohlížím se zoufale kolem a biji se s pomìry, pokud mé sílystaèí, ale jsem sama!“ „Nejste sama“.osmìlil se zašeptat uctivì kaplan, „vidìla jsteu Králù, jak hoøely duše všech pro vás.“ „Vy mi nerozumíte,“ smutnì potøásla Nìmcová hlavou, „asnad mi ani nemùžete rozumìt. Já nechci jen rozdávat, alecítím také já duševní hlad a žízeò, a èím ji zde ukojit? I já cítím,že bych mìla být vedena, a o kterou ruku se zde opøít? Kdese ohøát, cítíte-li zimu v duši i srdci? Kde se posílit, chvìjete-li se nìkdy strachem a bázní? Ó, Praha, Praha! Kdo mi jinahradí?“ A Fastrovi se zdálo, že vidí v oèích roztesknìné,vzpomínkami bolnì dojaté paní horké slzy. „Bùh vás sem poslal v hodinì dvanácté,“ zase tak uctivìse ozval, „stáváte se našemu lidu knìžkou, vìštkyní lepšíchèasù.“ „Ach, ano! Našla jsem cestu k nìmu a on mì pøijímás otevøenou náruèí. V tìch vašich vískách zapadlých, veleb-

níèku, tam jedinì zapomínám na Prahu. Jadrná øeè vašichstarcù, jejich písnì a pohádky, vaše tance a pøástky, køty, svat-by i pohøby, všecko mì zajímá, ale strašnì bolí, vidím-li vašichudobu hmotnou i duševní, a kdybych mohla, vìøte mi, svoukrví bych vykoupila a pøinesla tomu lidu pøedevším vzdìlánía pak svobodu.“ Faster smekl kastorový klobouk, sehnul se a beze slovapolíbil Boženì Nìmcovì ruku. Promluviti nemohl, tak mìl hr-dlo sevøené a zuby zaaté. Od Johánesù vyšel podomek Matouš, chromý od tìch dob,co mu pøerazil Zieglerùv høebec nohu: „Už se vrátil pan komisaø?“ optala se ho Nìmcová. „Ano,vrátil,“ pøisvìdèil hovorný Matouš, „ale u nás stojí jenom kùòa sáòky, pán sedí v kasárnách a inšpicíruje dosud finanèní-ky.“ „Tak pojïte, projdeme se vpodveèer,“ ozvala se Nìmcová,jejíž duše toužila po sdílnosti, podléhala kouzlu tichého, krás-ného veèera zimního a nechtìlo se jí do hostinské jizby, kdeby se jistì setkala s nìmèícími formany. „Kavárník Faster je tedy vᚠbratranec,“ navazovala hnedzase se živým zájmem pøetrhnutou nit hovoru, „vypravujte mio nìm, prosím vás.“ Kráèeli spolu silnicí vzhùru kolem fary a kaplan vyprávìlo malém Petøíkovi, jak studoval v Klatovech, jak ho vylouèiliz gymnasia, protože roztrhal a pošlapal signum s oslí hlavou,jež mu zavìsili na krk za to, že promluvil ve tøídì na spolužákaèesky, jak se pak vyuèil mlynáøskému øemeslu, pustilse do svìta s husou na rameni jako krajánek, a víc o nìmnevìdìl. Zato Nìmcová se teï rozhovoøila, jaký je to žhavývlastenec a výborný èlovìk, nadšený, zapálený pro vlast, jakteï u nìho v kavárnì zrodila se M욝anská beseda, jak sta-

novy pro ni vypracovali mladí právníci Rieger s Trojanem podlehesla „rovnost a svornost“ a jak se v ní scházejí všichni bezrozdílu, vlasteneètí knìží v èele s páterem Arnoldem, øemesl-níci, obchodníci, advokáti, šlechtici, úøedníci, všichni – pánnepán – chodí do Uršulinské ulice, kde se upravují nádhernémístnosti, jak jistì èetl kaplan v novinách. Taková Beseda žeby se mìla založit i v Domažlicích, aby i tam mìli vlastencinìjaké støedisko a pøestal ten planý život po hospodách, kdebují jen v tabákovém dýmu klepy, pivo a karban. Náhle v pùli øeèi zastavila se Nìmcová, zahledìlase vpravo, kde nad Mikulášovic dvorem pøestaly domkya ozvalo se hluboké šumìní, jako by v dáli mohutný proudvodní padal pøes jez. „Co je to?“ naslouchala chvíli paní komisarová, „zní to jakou nás Úpa na splavu.“ „Nikoli,“ usmál se Faster, „to šumí královský hvozd náš, protose mu øíká Šumava.“ Jako zkamenìlá stála Nìmcová a naslouchala té smutnéhudbì, která chvílemi slábla a znovu zas rostla, jako oddy-chování spícího obra. Ssála do sebe ty tajemné zvuky jakonejkrásnìjší melodii a teprve po chvíli se znovu optala „A šeptají si stále tak ty vaše èerné lesy?“ „Nikoli,“ usmál se Faster, „pouze èasem, a to hlásí vždyckyzmìnu poèasí.“ „Že jsem si toho dosud nevšimla!“ „Za dne to èlovìk snadno pøeslechne, to je kraj plný jinýchzvukù a pozornost je rozptýlena. Ale naveèer a v noci, kdy tmapohltí celý kraj, kdy mizejí hory a doly, vesnice i jednoty, tu jakodech rodné zemì slyšíme šumìt lesy a cítíme, že nejsme sami.Teï je to sladce krásné, ale nepøál bych vám to slyšet, kdyžpøed bouøí rozletí se pøes Haltrav k Èerchovu vichøice, zaène

k zemi ohýbat koruny bukù, jedlí a smrkù, oblouèit štíhlé bøízya jilmy, Pak je to hrùzostrašné.“ „Ale jistì i pak velebné. A tam pod lesy sedí asi nìjaká ves-nièka?“ natáhla Nìmcová ruku a ukázala vzhùru do tmy, kdese kmitala svìtélka jako bludièky. „Tam leží Díly, asi padesát chalup rozházených po okraji lesapod Haltravem.“ „Tam tedy jsou Díly. Já už se ptala po nich, ale nikdo o nichve mìstì nevìdìl, ani muž je nemohl nalézti na mapì.“ „Ovšem, protože se té obci tak jenom pøezdívá. Správnìse jmenuje Nový Postøekov, nìmecky Gibacht a z toho pakje èeské Kýbocht.“ „Tam se musím podívat jednou,“ náhle, všecka radostnì vzru-šená, ozvala se Nìmcová, „znáte tam rodinu Øezníèkù?“ „Znám, øíká se tam U Zedníkù.“ „Velmi dobøe. Ano, U Zedníkù. A což Buršíky také znáte?“ „Ovšem. Ale divím se –“ „A teprve se podivíte, ale teï se vrame, aby muž neèekal.Povím vám to cestou,“ zasmála se ètverácky Nìmcová. Fas-ter poslušnì se obrátil a dychtivì naslouchal, když se hnedrozpovídala: „Já jsem o zdejším kraji slýchala už dávno, kdyžjsem se ani ve snu nenadála, že mì sem vítr zavane.“ „Jak je to možné?“ „To je zajímavá a dlouhá historie a patøí k mým nejkrásnìjšímvzpomínkám. Povím vám ji zatím nìkolika vìtami. Kdepakmám jen zaèít? Nejlíp bude, zaènu-li hned od Adama. Kdyžse stavìla pevnost Ples, dnešní Josefov, to víte, že každá vrch-nost ze svých panství musila tam poslat zedníky?“ „Ovšem, také od nás tam šli. Právì z Dílù šel tam zedníkDaniel Øezníèek se synem Vondrou, nedávno jsem o tomnašel pøípis v archivu,“ pøisvìdèil knìz a zbystøil pozornost.

„Zcela správnì,“ usmála se Nìmcová, „ale další osudy tìchlidí patrnì neznáte. Toho Vondru u nás odvedli jako zedníkak sapérùm a dotáhl to v napoleonských válkách ažna šikovatele. Jeho pluk ležel v Olomouci a on se už smíøils myšlenkou, že se s vojnou nerozlouèí, když se naò u násusmálo štìstí. Naše uèená, ale pøitom hodnì výstøední Vile-mína vévodkynì Zaháòská potøebovala pro naše náchodsképanství spolehlivého stavitele, který by jen pøísnì provádìlplány, jež objednávala si od slavných architektù ve Vídnii Paøíži, a hlavnì peèoval o staré budovy zámecké, patronát-ní kostely, fary a školy, o panské dvory a domy. Požádalao radu velitele sapérského pluku a ten jí doporuèil šikovateleOndøeje Øezníèka. Zámecký stavitel Øezníèek hnedse v Olomouci oženil, pøistìhoval se k nám a usadilse v Èeské Skalici. Práce mìl plné ruce, a když domácí sílynestaèily, vzpomnìl si na rodný kraj, psal sem své sestøea nezklamal se. Asi šest zedníkù vydalo se na cestuk Náchodu a s nimi putoval i synek Øezníkovy sestry, malýJirka Buršík, aby se u strýce vyuèil zednièinì. Jirkovi se u nászalíbilo, zùstal v Èeské Skalici, i když jeho krajané vracelise na zimu domù, strýèek si ho oblíbil, nechal si ho po vyuèení,zamìstnával ho víc jako dozorce než zedníka, až se milý Jir-ka asi pøed desíti roky oženil a vzal si Manèinku Rufrovicz Èeské Skalice, která u nás, už když jí bylo asi deset let,sloužívali jako chùvièka a vodívala mì za ruèièku. Mìla jsemji ráda, a když jsem pozdìji chodívala do Skalice do školy,bývala jsem u Rufrù jako doma a šla jsem také Manèincena svatbu jako družièka. O té svatbì vidìla jsem po prvé váškroj a slyšela jsem vaše zpìvavé náøeèí. Zamilovala jsemse do ženichovy matky, která pøišla na svatbu pìšky odtud

až k nám, celé Èechy pøešla. Chci ji navštívit. Doprovodítemì k ní? Jsem zvìdava, pozná-li mì.“ „Nepozná,“ vážnì odpovìdìl Faster, „ale doprovodím vásk ní, není odtud daleko, letos po jaøe jsem ji pochovávalna høbitovì.“ „Nu ovšem! Vždy už je tomu nejmíò deset let! Bože, jak taléta utíkají!“ povzdychla si paní komisarová. Vtom potkali dvafinanèníky. Sám vrchní respicient Èerný ještì s jedním mužem šli po silnici vzhùru na patroluke Køížku. „Pan komisaø vzkazuje, že už èeká,“ salutovala hlídka. „Dì-kuji,“ usmála se paní Božena, „pospìšme si, aby mi muž ne-zmrzl,“ a už se rozbìhla vesele, radostnì k Johánesovic hos-podì, kde pøed ozáøeným prùjezdem projíždìly se sáòky, ta-žené jedním koníkem... VIII. Jako v Øímì musí stát velechrám a ten musí být zasvìcenjen svatému Petrovi, tak v jediném mìsteèku chodském –v Klenèí – musí stát starobylý chodský kostel a ten nesmía nemùže být zasvìcen žádnému jinému než sv. Martinu.Dùvodù k tomu máme plné nᖠruèí. Jako první a hlavní dù-vod uvádíme, že sv. Martin má po boku meè, na tìle krunýøi pøílbu na hlavì. Je to tedy silný svatý, který u Pána Boha nìcozmùže, a žádný takový chudáèek, co jedl na poušti koøínkya mrskal se nìkde v jeskyni dùtkami. Chodové jaktìživi ko-nali tìžkou a pøísnou službu vojenskou. Chodili na hlídkyovšem pìšky, nebo koòmo by se na haltravskou strážnici ne–dostali, ale jejich páni, èeští králové, jezdili na koních a bezkonì nelze si krále vùbec pøedstavit. Proto i jejich svatý pat-ron v nebi musí sedìt na koni. V Klenèí kdekdo chová konì,

slušno tudíž, aby i v kostele stál kùò, nejhezèí a nejbujnìjší,zrovna takový, jak ho malíø na oltáøi vymaloval. Mìli-li se naši sedláci cítit v kostele jako doma, musili tamvidìt i ostatní svoje èistá a milá zvíøátka boží. Pán Ježíš nadkazatelnou nese na svých ramenech pìkného kudrnatéhoberánka; svatému Vítu na knize stojí kohout jako živý, jen jenotevøít zobák a zakokrhat. Nad hlavním oltáøem jako z budníkuvylétá holubièka, celá støíbrná, køídla rozpíná, hlavièku nata-huje, rýdovací péra v ocasu rozkládá do krásného vìjíøe, tak-že malý Jiøík Svatošovic, po tátovi ptáèník a holubáø, musí na tuholubici v kostele ustaviènì se dívat a pøemýšlet, je-li to bub-lák neb stavák. I rohatého ïábla, podobného páchnoucímukozlu, drží tam sv. Prokop na železném øetìzu, jednou rukouho drží, ale v druhé ruce tøímá ještì pro jistotu poøádnou hùlopatskou, kdyby se mu ten zmetek chtìl vytrhnout, aby ho hned mohl pøetáhnout a zkrotit. Pro-to se nemohl pan páter Faster nièím tak zavdìèit osadì, nežkdyž o vánocích pustil na hlavní oltáø pastýøe a hned celá stá-da ovcí, berany, psa, dva èervené volky, všecko hezky vykr-mené, èisté, zkrátka jako živé. Panynka Maria, sv. Josefi Ježíšek ovšem také se dívali z toho betlemského chléva dolùna dìti i dospìlé, ale sedláci si pøedevším prohlédli ten krásnýdobytek vzorného chovu, který se tam pásl i poskakoval. jakona louce. Už když šli dnes na pùlnoèní, tušili, že je èekáv kostele nìjaké velké pøekvapení, že ten andìl s PannouMarií, co stáli na oltáøi po celý advent, nemohou tam zùstati pøes vánoce. Oblouky že nenechá jistì Faster prázdnéa malíø Víninger z Domažlic že také asi nežije nadarmov Klenèí víc než doma. Ale to, co spatøili v kostele, pøevýšilovšecko jejich oèekávání. Jak kostelník v jedenáct hodin v nocikostel otevøel, už se tam nahrnuli starší osadníci, aby jim ni-

kdo nezasedl místo v lavicích a nemusili pøes celý jitøin stát.Jako když plátno vleèe, netrhla se od té chvíle cestado kostela. Lehký poprašek snìhový spadl hned ráno na širýkraj, aby také on mìl o svátcích èistou kmentovou košili,k veèeru vybìhlo na nebe plno hvìzdièek, takže selky už ces-tou na jitøin si libovaly, jak je hvìzdito, to že letos ponesouslepice. A sedláci radostnì svìdèili, že se dá èekat vskutkuúrodný rok podle staré pranostiky: svìtlé vánoce, tmavé sto-doly. Jako paprsky velikého kruhu èernaly se cesty z vesnicke kostelu. Nejvíc chodcù mìla cesta postøekovská, protožepo ní šli i mlýneètí. Od Zdanova a Dražinova táhla se silnicejenom tak potroušená lidmi. Zato Chodovští nemohli zapo-menout, že u nás leží jejich nebožtíci, nemohli zvyknout nové-mu kostelu v Trhanovì a staøí šmahem táhli k sv. Martinudo Klenèí, kam je vábila i pìkná chrámová hudba se zpìvem. Pouze Dílští a Capartiètí nesli s sebou lucerny i smolné po-chodnì, ježto šli lesem a báli se, aby se dnes neukopli o koøena nemusili do roka umøít. Kostelník Makásek ještì nesezvá-nìl’ a kostel už byl namlácený lidmi až k prasknutí.V m욝anských lavièkách na kùru smáèknuti jako sledi v sudìtísnili se v první lavièce mlynáøi, za nimi rodiny. pernikáøea mydláøe, dál dozadu barvíøovic a pekaøovic. Na protìjší stra-nì dìlili se o místa šenkýøi, øezníci a koláø s kováøem. Jenomuprostøed laové zábradlí s obou stran chránilo místo pro zpì-váky a hudebníky. Za hracím stolem varhan na vyvýšenémmístì sedìl jako král na trùnu pan principál Eisenhut, kdežtomládenec Jindøich rovnal a usazoval zpìváèky, rozdával par-tesy, ladil housle a jiné nástroje hudební. Dole v kostele šloskoro o život. V lavièkách u hlavního oltáøe sedìl mìstský rych-táø pan Johánes s celou mìstskou radou, nad nimi z panskéoratoøe se vyklánìl, div že nepøepadl, pan postmistr Vorlíèek

v èele místní honorace, v chrámové lodi od hlavních dveøík oltáøi hlava na hlavì a každé chvíle odzadu ještì zvedlase vlna a bìžela kupøedu. To pozdní pøíchozí cpali se násilímdovnitø a nutili všechny, co stáli pøed nimi, aby se hnuli ales-poò o krok. Faster už otevøel i oltáøní møížku a pustil dìti k oltáøii za oltáø a všecko to nestaèilo. Vzadu už i hádka se strhla,takže, musil vstát sám pan rychtáø, pøísnì zasyèet i rukoupohrozit, aby nedošlo na posvátném místì k pranici. Venkusice stál u dveøí policajt Kodrda, prosil i hrozil, ale z toho ni-kdo si nic nedìlal. Až zase pøibìhl Faster a odvedl všechny,co se tlaèili venku, do sakristie, pak teprve nastalo ticho. Podle starého zvyku pøed pùlnoèní mší zpívali knìží u oltáøea uèitelé na kùru z latinského brevíøe hodinky, tak zvané noktur-ny, kterým nikdo nerozumìl a kvùli nimž by také nikdo do kostelanebyl šel v noci a tøeba hodinu cesty daleko. Jednotvárné žalmystøídavì zpívané unavovaly kdekoho, sem tam si pøi nich v lavicíchchùzí unavení i vykøehlí dìdouškové a babièky i zdøímli, ale jak-mile pøi tøetím nokturnu zaèal Masakovic Martin rozsvìcovat ol-táøe, pøešla rázem všecky ospalost. Hned jak zaplála první lampièka, už pod ní prokoukl širákselský, právì takový, jako nosili chodští sedláci. A jak se tylampièky jedna po druhé rozzaøovaly, nové a nové zázrakynoøily se ze tmy. To jako by všichni pastýøi z celého Chodskadali si dnes o pùlnoèní na oltáøi dostaveníèko. Ovšem nic nenína svìtì bez chyby a chyba se tu také stala. Ti pastýøi pøecejen z Chodska nebudou, protože ženou stáda pøed seboua troubí na pastýøské trouby, kdežto naši pastýøi smìjí jen prás-kat bièi od té chvíle, co jeden z nich zatroubil spícímu sv. Voj-tìchu v Milavèi do ucha. Ohluchl hned na tom místì, a ohluchlby ještì dnes každý pastýø, který by se odvážil vzít lýèenoutroubu do ruky a zatroubit si pastýøskou melodii.

Tak tak že je Makásek hotov s rozsvìcováním... V kosteleuž je vìtší jasno než ve dne. Kde jaká svíèka, lucerna nebosvícen, všude sedí žlutý plamének, kroutí se a svítí.Po opocených oknech tekou potùèky sražené páry, lesknouse jako roztavené støíbro, varhany už doprovázejí poslední„amen“, Faster vstává ve svém pluviálu s rudého køesla, krá-èí pøed oltáø doprostøed, kaplan Vondroušek v snìhobílé ro-chetce ho doprovází, chvíli tam stojí oba knìží, varhany sla-bounce a slaïounce preludují, náhle zmlknou docela a zøetelnìje slyšet, jak venku na vysoké vìži tlukou hodiny ètvrti, teïzaèaly tlouci na velký zvon celé, každý v duchu poèítá ty rány,poèítá je venku i ponocný Válek s. ohromným rohem v ruce,a sotva udeøila dvanáctá, nasadil v otevøených dveøích chrá-mových roh k ústùm a pøes hlavy vìøících letìlo pøímo k oltáøi„hùt! – hùt!“ Teï nejpozornìji ze všech poèítá pan administrátor Faster,a jakmile doznìlo dvanácté „hùt“, rozpøáhl ruce a hlasem krás-nìjším než zvon, mohutnìjším než roh ponùcky zazpíval: „Na-rodil se Kristus Pán – radujme se, veselme se!“ Jak stoupalv té písni hlasem, tak zvedal i ruce, a pøece to neuráželo, na-opak, patøilo to k vìci právì tak, jako když chasník pøed mu-zikou zazpívá si písnièku a zašermuje rukama nad hlavou.Nièím nemohl Faster dodat svým slovùm krásnìjšího výrazunež tím velebným, blaženým, až posvátným rozpøažením ná-ruèí, jako by chtìl všecky obejmout pøi tom pozvání k radostia veselí. Ani dokonèit nemohl, netrpìlivì, nedoèkavì už muvpadly do noty varhany a s nimi kdekdo. „Z rùže kvítek vykvetnám,“ jásal kostel a díval se na ozáøený obraz nad svatostán-kem, kde v jeslièkách na senì usmíval se Ježíšek a za nímrýsovaly se rohaté hlavy dvou èervených volkù, právì tako-vých, jací v každém gruntì odpoèívali v té chvíli v teplých stá-

jích... Píseò hømìla dál krásným kostelem barokovým, nikdoani nepozoroval, že knìží odešli od oltáøe, že se Faster oblé-ká v sakristii do nádherného mešního roucha, ušitéhoz vdávacích šatù brokátových hrabìnky Marie Anny, chotinapoleonského státníka Filipa Jana ze Stadionu, kterou tepr-ve pøed ètyømi roky pochovali do krypty pod hlavním oltáøem.Nadšenì, tìlem duší zpíval celý kostel, a sotva dozpíval, cinklu sakristie zvoneèek a Faster ve velké parádì vyšel k oltáøisloužit mši svatou. Eisenhut zastrèil na hracím stole varhanprincipál s mixturou, vytáhl zato ty nejjem– nìjší rejstøíky, bíléprsty rozbìhly se mu po obou klávesnicích nahoøe, nohy roz-tancovaly se mu po døevìných pedálech a všem se zdálo,jako by se sešli dudáci z celého kraje, zavátými cestami blí-žili se ke kostelu a hráli své nejsladší a nejveselejší písnièky.Na ta preludia dudácká, jež tak mistrnì hrál kantor Eisenhutv dobì vánoèní pøi každé mši, tìšili se nejen osadníci zdejší,ale jezdili sem na velké mše o Božím hodì, o koledì,o Novém roce a o Tøech králích až z Horšova Týnaa bavorského Lesního Mnichova páni i panièky, ctitelé chrá-mové hudby, a nikdy toho nelitovali. I dnes jako by nehrályvarhany pianissimo, ale dudáci z dálky jdou... Už stojí na ko-peèku pøed farou, už stojí pøed kostelem venku, už vcházejído chrámové pøedsínì a teï vešli do kostela. Eisenhut vyta-hoval nové.a nové rejstøíky, síla i krása tónù rostla, melodienabývala jasnosti a urèitosti, „Pleno,“ poruèil Eisenhuta mládenec Jindøich jako jeho poboèník sáhl do rejstøíkù takprudce, až zachrastily, a kostelem zaperlil se vodotrysk jása-vých tónù, až srdce blahem usedalo, scvrklé babièky nadná-šely se v lavicích, mužští pøešlapovali s nohy na nohu, nikdonevydržel klidnì sedìt ani stát, všichni se vrtìli, blaženì po-vzdychávali, a když se zdálo, že už už i døevìní andìlíèkové

a svìtci na oltáøích se poèínají kroutit a natøásat, švihl mláde-nec Jindøich na kùru èernou taktovkou jako kouzelným prout-kem, varhany zkrotly, dudáci zmlkli, smyèce kmitly se nad hla-vami hudebníkù a mladý Hadam Krutina zavolal èistým teno-rem: „Hej, mistøe! Vstaò bystøe! Vzhlédni na jasnost, nebesšvarnost! Krásu uhlídᚠv tento noèní èas. Hvìzdy jsou dneskrásnìjší, obloha jest jasnìjší, mìsíc krásnì plápolá, svítí nímsad, stodola. Denice již vychází, z hájù zùve zvìø, štìbetánímpøelíbezným ptáèkù zvuèí keø.“ Èesky, èesky zpívá Hadam Kru-tina! Každému slovu posluchaèi rozumìjí, žádná latina, alesladká øeè mateøská velebnì se ozývá nad hlavami osadní-kù a s kùru letí pøímo k oltáøi božímu... Hadam dozpívala houslièky s violou i basou, fléta s klarinetem, lesní rohs fagotem se rozehrály a varhany si blaženì pobruèovaly, žeto zní krásnìji než „štìbetání pøelíbezné ptáèkù“. Do bíléhorána by poslouchali tu rajskou muziku. Ale kouzelník opìt švihl svojí hùlkou a všechno se narázmìní. Ptáèkové tichnou, jako by se báli, lístky na keøi pøestá-vají šelestit, bublavý potùèek zmlkl, mìsíèek zašel, hvìzdypobledly, jenom basa bruèí a s ní se ptá pøísnì MikulášovicHonzík: „Nununu! Proè mi nedᚠv spaní pokoje? Proè mìlekáš? Øekni, copak je? Po celý den jsem v práci byl, aždo potu se lopotil, takže se nemohu ani hnout. A tu, když simám odpoèinout, ty mnì nedᚠspáti. Øekni, øekni, copakmedle to má znamenati?“ Ještì chvilku bruèí basa, bruèí pe-dály varhan, ustrašenì poslouchají teï velcí i malí, co se z tohovyklube... Ale mládenec Jindøich teï bere sám do ruky svédrahé houslièky, za krèek je bere, ke krku pod bradu si je tisk-ne, smyècem je pohlází, prsty je na strunách polechtáváa houslièky se rozesmály takovým dìtským, blaženým smí-chem, šastným a nakažlivým, že mu podléhá kdekdo. Kruti-

na se nemùže opanovat a hned volá: „Slyším za horou tamzvuk jak zefíru jemný hluk!“ Také Mikulᚠzapomíná rychlena všecku únavu a ptá se zvìdavì: „Co jest to za libé hraní,nebeský zpìv a plesání?“ Již se zdá, že jim na tu otázku ni-kdo neodpoví. Jedna, dvì vteøiny hlubokého ticha minou,na kùru jako by všechno onìmìlo, dole jako by všichni zka-menìli. Jediný mládenec Jindøich mává smyècem, tiše poèí-tá pausu: „Jedna – dvì,“ a jak šeptl „tøi“, tak tak že mu staèilèas nasadit housle, a už se ozval sladký zpìv sopránù a altù:„Vstaòte rychle, pastýøovì! Zanechte bud, sprosáèkové, vy-veïte svá stáda ven a žeòte je na Betlem.“ A v tu chvíli stalse zázrak. I Faster u oltáøe i osadníci v lodi chrámové pøivøelioèi, nadpozemská blaženost je všecky objala, pochopili, žeto nezpívá ani Mikulášovic Honzík s Krutinovic Hadamem, aniKrálovic Hanýžka s Klikovic Martínkem a jinými školáèky, aleže tam na kùru probouzejí andìlovì boží betlemské pastýøe.Pan administrátor u oltáøe zazpíval jásavé „Gloria in excelsisDeo“ a náboženská hra nerušenì pokraèovala v druhém jed-nání. Nejstarší pastýø ujímá se velení a hned pøísným basemrozkazuje: „Jakub svolá všecku chasu a jí vyøídí, aby vzali hous-le, basu, to jí naøídí. Martine, ty bìž hned za háj vzbudit celýzálesní kraj. A ty, Janku, bìž na horu, kde kácejí døeva v boru,pozvi všecky døevorubce, láterníky, dobré hudce, zpìvákya hodné trubce. Pùjdeme tak k Betlemu s hluènou muzikou,k tomu místu šastnému s chutí velikou.“ Druhý pastýø køišá-lovým hlasem se rozjásá: „Všecky všude svoláme, na cestuse vydáme, k Betlemu teï pùjdeme, Boha slavit budeme.“Andìlíèkové je sborem povzbuzují: „Trouby zvuète hluènì dnes,vdìèný zpìv se k Bohu nes.“ A pøed duševním zrakem poslu-chaèù už se øadí prùvod pastýøù, dudákù, kejdaèù, ovèích stáda všecko se to valí k betlemskému chlévu na oltáøi a už se to

tam øadí po obou stranách, z leva i prava svatostánku, už ne-hrajou a nezpívají na kùru, ale pøed nimi na oltáøi živnou timalovaní a ze døeva vyøezaní pastýøi, ten šedivý, nejstarší zcelazøetelnì rozkazuje: „Nalaïte si hudby jasné, a vám to zní všec-ko krásnì. A teï øádnì do toho, hrajte, co je slušného, nech-me se všichni vidìt, a se nemusíme stydìt.“ Tak se zdá, že od tohoto okamžiku také Jindøich pøestal býtiuèitelským mládencem, Eisenhut principálem, Kubíkuc Kubaklarinetistou, Jehlík flautistou, Marušák trubaèem, Maršík ba-sistou, neznámé, tajemné nadšení jako øídká mlha všecky jemìkce zahalilo a unášelo kamsi do nadpozemských svìtù.Èerná noc tlaèí se na okna a poslouchá, zlaté hvìzdy pøesta-ly na obloze mrkat a poslouchají, mìsíc se zastavil nad kos-telní vìží, lesy se ztišily a všecko poslouchá úžasnì krásnýAgnus vánoèní mše, kterou složil Jan Jakub Ryba, rožmitál-ský kantor, a kterou hrají dnes po prvé v klenckém kostele. Ani nejslavnìjší opera svìta nebyla nikdy hrána s vìtšímnadšením a poslouchána s vìtší láskou a. obdivem než tatoprostièká hra náboženská. Zpìváci i hudebníci i posluchaèitvoøili jediný celek. Svatý zápal je všecky rozehøál, roztavil,takže splynuli vjedno a dali se unésti citem do nadpozemskýchsvìtù pøedtím nikdy netušené krásy a blaženosti... Všecko má svùj konec, i jitøin v klenckém kostele. Køepel-ka už dozpívala svých „pìt penìz“, hrdlièka pøestala Ježíško-vi cukrovat, kukaèka kukat, laštovièka šveholit, pan páterFaster se od oltáøe obrátil k lidu a jasnými, urèitými slovy po-vìdìl dùvod toho nadšení a radosti. Pøeèetl totiž sváteèníevangelium ze sv. Lukáše o tom, jak „vyšlo vyrèení od císaøeAugusta, aby byl popsán všecek svìt“, jak vyšel proto i Josefz Galileje do mìsta Davidova, kteréž slove Betlem, aby

se tam dal zapsat s Marií, zasnoubenou sobì manželkou tì-hotnou. „I stalo se, že tam Panna Maria porodila syna svéhoprvorozeného, plénkami ho obvinula a položila v jesle. Bylipak v té krajinì pastýøi ponocujíce a strហdržíce nad stádemsvým. A aj, andìl Pánì stál vedle nich a øekl:,Zvìstuji vámradost velikou! Narodil se vám dnes Spasitel, jenž jest Kris-tus Pán v mìstì Davidovì.` „ Nikdo ani nedýchá, dokud panpáter nedoèetl a nepolíbil tu svatou knížku, kde je to všeckotak prostì a krátce povìdìno. Ale nyní obrací Faster listy a ètetotéž i nìmecky pro osadníky z Mlýnce, Zdanova a Capartic.Kouzlo rázem pominulo. Všichni si oddychli, jako by je z poutosvobodil; babièky v lavicích se rozkašlalý, dìti u møížky po-èaly šeptat, chasníci ohlížet se po dìvèatech a na kùru vylovilz dlouhého šosatého kabátu pan uèitel Eisenhut støíbrnou ta-batìrku, ohlazenou a lesklou, tváø se mu blahem usmívala,oèi záøily, kývl prstem na Klikovic Martínka, dal mu pikslièkudo ruky a ukázal prstem na zpìváky a hudebníky. Martínekse usmál a obnášel šòupec po celém kùru. Nejdøíve nechal šòupnout uèitelského mládence Jindøicha,pak Krutinovic Hadama a Miku– lášovic Honzíka, potom obe-šel muzikanty, podržel pikslu pod nosíèkem i Hanýžce Králo-vic, Mrázovic Retce i uèi– telovic Lence, donesl ji Tomši Smo-líkovic, aby neusnul, i Svatošovic Jirkovi, a než ji vrátil polo-prázdnou panu principálovi, sám si na ni poklepal kotníkem,jak to vidìl u starých šòupákù, vzal si šòupeèek a pak teprveji podal Eisenhutovi. Ten se na Martínka usmál, pohladil hopo štìtinaté hlavì a teï on si nabral šòupec vpravdì královskýa labužnicky ho vtáhl do obšírného nosu. Všechny na kùruhøálo vìdomí, že je s nimi jejich generál jak náleží spokojen,protože je tak vyznamenal i odmìnil...