Hanýžka a Martínek

Martin Klika, který byl dopaden, jak tìmi døevìnými páry ne-uctivì míchá, jak pøenáší vždy jeden døevák chlapèí k dívèímua dìlá tak páry nerovné, byl dokonce veøejnì na radnici bit,stejnì, jako by byl oheò u stodol zakládal anebo vlašovièkyspíchl. Hanýžka se pamatovala, jaký zmatek a kraval vždyc-ky po vyuèování otøásal školou, když døeváky byly pomíchánya nestály na svých místech... Opatrnì sezula proto døeváèky,pozornì postavila je na konec dívèí øady a ve vlnìných pun-èoškách cupala ke dveøím. Zatajila dech a naslouchala chví-li. Myslila, že se ve tøídì modlí, ale teï rozeznala, že už jsoutam po modlitbì a že øíkají sborem násobilku, ba že už jsouskoro hotovi. „Osmkrát deset je osmdesát, devìtkrát jedna jedevìt, devìtkrát dvì je osmnáct, devìtkrát tøi je...,“ tu zmaèklarychle kliku a vklouzla dovnitø, aby tam byla døív, než doøíkají. Ovanula ji hned na prahu opìt nezvyklá vùnì školní svìtni-ce a pøivítal ji už od loòska známý její obraz. Na èerné tabulibìlal se krasopisnì napsaný pøedpis, nad tabulí visel èernýkøíž a vedle nìho za sklem ve zlatém rámci na modré pùdìzlatý relief císaøe pána Ferdinanda Dobrotivého. Na zdi spat-øila také za sklem nejlepší pøedpis, potom zlatou i èernou kni-hu, vpøedu v lavicích ježaté hlavy klukù a za nimi zapletenéa jakoby ulízané hlavièky dìvèátek. Pouze pan uèitel Èejkatu scházel a místo nìho stál na stupínku nový uèitelský mlá-denec. Hned jak otevøela, zaletìl jeho zrak ke dveøím a pøísnìji zmìøil. „Škola není pastva a tøída není holubník,“ spustil pøísnì, jakdoøíkali násobilku, „kdo pøijde pozdì, bude první hodinu ce-lou stát na místì hanby.“ Hanýžka se zamraèila, ale poslušnì šla asi se tøemi ještìhøíšníky ke zdi pod obrázek osla, který tam visel. Nevìdìlaostatnì opravdu, kam by se posadila, a nevìdìl to ani pan

uèitel. Musila èekat, až nìkterý kluk nebo dívka nebudou umìtanebo budou zlobit a vystøídají ji a ona si pùjde sednout pakna jejich místo. „Kdopak vèera øezali døíví?“ optal se teï pan uèitel. Klikas Pálusem vyskoèili se svých míst jako šídla. „Tak, dnes pù-jdou další dva. – A kdopak vèera nosili døíví?“ Zase vstaly dvì žákynì a pan uèitel po øadì poslal dvì jiné,aby dole paní uèitelovì pomohly v kuchyni, a až kluci naøežoua nasekají z ohromných bukových polen pìkné štìpiny, abyje nanesly ke kamnùm do tøíd. Jako všichni v Klenèí, mívali pan uèitel konì, starého, rozumného a velice trpìlivého šim-la, kterého chlapci krmili, èesali, se kterým jezdili nejradìjiformanùm na zápøežky, a mezi nejcitlivìjší tresty patøil zákaz„nejezdit se šimlem“. To, co škola a pan uèitel potøebovali, toobstaraly ochotnì a s nadšením dìti. Stokrát víc se jim líbilo zvonit, ministrovat, umýt panu uèite-lovi jeho pokojíèek, vyleštit mu kanony než sedìt tiše jakopøibitý v lavici a dávat pozor na poèetní pøíklady, které jim novýpan uèitel dával z hlavy rozluštit. Komu se nepodaøilo takovýoøíšek rozlousknout, ten musil jít k tabuli a pomocí køídy poku-sit se o to písemnì, a to konèívalo pravidelnì špatnì. Dokudsedìl žák v lavici, to ještì stále cítil pevnou pùdu pod noha-ma a kynula mu nadìje na možnou záchranu. Bylo lze munapovìdìt, mohl si odpovìï z poèetnice potajmu pøeèíst,i metle mohl se uhnout nalevo, napravo, kupøedu, dozadu, bai dolù pod lavici, podle toho, jak nebezpeèí toho žádalo. Aleach, u tabule! Tam je každý vydán metle na milost i nemilost.Tam už opravdu nezbývalo než vzít rozum do hrsti, sebratse a buï vyhrát nad køídou, tabulí a úkolem, anebo prohrátv tom boji a trpìlivì nést váleènou pokutu. Proto každý sahalna bílou køídu, jako by to byl øežavý uhlík, ruèièka se chvìla

a pøed nosíkem èernala se mu nejen tabule na rozkroèenémstojanu, ale vùbec se mu v oèích zatmìlo a jen ohnivá kolaa mžitky se pøed ním jako jiskry míhaly. Hanýžka Králová se slamìnou mošnou a uèením na rucestála pod obrázkem osla tiše jako oukropec, ale ouškamastøíhala i oèka jí v hlavì jen hrála, jak napjatì poslouchala.Panáèku, to byly zcela jiné poèty letos než ještì vloni za panauèitele Èejky. To už nebylo jenom poèítat, kolik je jednaa jedna, adicí, subtrakcí, multiplikací i protivné divisí zmizelokamsi, a nový pan uèitel vypravuje tu samé pøíbìhy, jedenzajímavìjší než druhý. „Chlapec šel do lesa na houby,“ poèíná nevinnì pan uèitel,„každou minutu našel jednoho klouzka a každé dvì minutyhøiba.“ „Safra, ten mìl štìstí!“ myslí si hoši. „Kdepak asi hledal, kdepak tak rostou, šla bych tam taky,“myslí si dívky, ale nemyslí si pan uèitel a pokraèuje: „celouhodinu chodil lesem a pak se vrátil.“ „To ho asi doma pochválili,“ myslí si Králová a èeká, jak panuèitel poví, jakou mìla máma radost z hub, jak je hned kráje-la, na prkýnko rovnala, sušila i omáèku z nich vaøila. „Kolik mìl ten hoch v košíku klouzkù a kolik høíbkù?“ padlanajednou z úst pana uèitele pøísná otázka a všecko to poka-zila. Pìkný obrázek se rozplynul a zbyl z nìho škaredý po-èetní úkol. „To je vyložený podvod,“ uvažuje Hanýžka, „vždy z toho èou-há jako šídlo z pytle i to adicí i multiplikací Èejkovo,“ a hoøkostzklamání zaplavuje její dìtské srdéèko. „Tak vy, pasáci a pasaèky,“ obrací se pan uèitel náhlek ostrùvku, na kterém stojí Hanýžka, „zdalipak se vám s tìmiohníèky nevykouøilo také všecko vìdìní a umìní z hlavy? Dejte

bedlivý pozor! Jeden pohùnek pase dobytek tøem hospodá-øùm.“ „Ach je! Ten zkusí!“ litují ho hned dìti. „Ale zato na Martina se má dobøe,“ odhadují v duchu, „odkaždého nìco dostane.“ Ale není èasu rozvinout vlastní myšlenky a nápady. Pan uèi-tel už pokraèuje: „Jednoho dne první hospodáø pustil mudo stáda dvanáct kusù, druhý jen pùl tolik a tøetí koneènì jentøetí díl toho, co první. Kolik kusù toho dne pásl?°` Na ostrùvku nastalo utišení veliké. Dìti sklopily hlavièky, jakoby tìžká starost na nì dolehla, a mimovolnì pøitlaèily se úžejik sobì. „Hlaste se, kdo to víte!“ povzbuzuje je pan uèitel a všechnycítí v týlu, jak se na nì upírají jeho ostré oèi, ale ani jedna ru-èièka neodvažuje se vztyèiti nad hlavu a radostnì zamlíti prs-tíky na znamení, že to ví, že poví, kolik tìch kusù bylo... „Tak tøeba ty,“ ukl náhle pan uèitel prstem Hanýžkudo hlavièky. Vybral si právì tu dívenku, které zde ve škole do-sud nespatøil a která mu byla nápadnou už zevnìjškem. Mì-la na sobì dnes všecko polosváteèní, i šerku èervenou jakooheò, i soukenný kabátek modravé barvy, i èerný, v cípechkvìtovaný šátek na hlavì vkusnì na babku uvázaný. Ale podtím pìkným šátkem v hlavì se jí to všecko pletlo a skákalopáté pøes deváté. Roztìkané myšlenky za tu hodinku, co tubyla, nemohly si zvyknouti na tuhou kázeò školní a soustøeditise na daném úkolu poèetním. Zardìla se v rozpacích, tváøièku jako mák zdvihla k panu uèi-teli a pøekvapenì upøela na nìho svoje jiskrná oèka. „Tak opakuj pøíklad,“ poruèil jí klidnì, ale na tøídu, která vì-dìla, že má teï pokoj na chvíli, a rozbzuèela se jako úl, prud-

ce se rozkøikl jediným slovíèkem „ticho“, sáhl pøitom po metlea pohrozil jí do lavic, až zahvízdala vzduchem. „Byl jednou jeden pohùnek, a ten pásl tøem sedlákùm do-bytek. Jeden mu vyhánìl dvanáct kusù, druhý –,“ tu se Královázarazila a pøemýšlela. „Druhý polovic toho,“ trpìlivì jí pomáhal uèitel nehledì na ni,ale na øady dìtí v lavicích, kde už to zase šustilo a šumìlojako vìtøík v korunách stromù. „Ticho,“ rozkøikl se Jindøich po druhé, udeøil metlouo stoleèek a už ji z ruky nepustil. Únava a rozladìní zøejmìse ho zmocòovalo. „A ten tøetí?“ optal se už nevrle. „A ten tøetí sedlák vyhánìl –,“ rozjela se Hanýžka, ale zasse odmlèela. „Tøetinu!“ rychle a prudce dodal uèitel a poruèil: „Tak povìz,kolik tìch kusù mìl?“ Ve tøídì vzadu cosi plesklo a kdosi bolestnì vykøikl. Martin Klika tam vyal øízný pohlavek svému sousedu Tom-ši Smolíkovic za to, že se snažil Hanýžce napovìdìt, že mìlobì dlanì do trubky svinuté u samých úst a šeptal do nichze všech sil, až se mu uši hýbaly: „Osmnáct! Osmnáct!“ „Osle, pásl jich dváadvacet,“ øekl mu pøitom Martínekse zlostným opovržením, chtìl ještì nìco dodat, ale jako arch-andìl s plamenným meèem stál tu už pan uèitel s napøaženoumetlou. Klika chtìl se rychle potopit pod lavici k zaprášenépodlaze, vtom už cítil, jak pevná ruka drží mu límec šerkovéhokabátu a táhne ho a ještì dva kluky pøed ním z lavice ven. „Zaplacená kùže,“ volal pan uèitel své oblíbené slovíèkov každém rozèilení a pohnutí mysli, „však já to skotáctví z tebevyženu,“ a ohýbal si Martínka pøeskoleno.

Hanýžka dívala se na to, ale nedivila se. To patøilo i za Èej-ky ke všedním zjevùm. „Je to baba,“ myslila si, hledícna Smolíka, „breèí tam v lavici kvùli pohlavku. To je Klika jinýhrdina. Hle, co mu jich sází pan uèitel, a ani necekne.“ Chy-buje Hanýžka, že myslí na ty dva soupeøe a nemyslí na svùjúkol... „Tak co? Jak dlouho to bude trvat?“ obrací se k ní náhle uèi-tel a oèi mu zle svítí. „Tak si vezmi køídu a piš!“ poruèí náhle.Ta tam je všecka jeho trpìlivost, všechen jeho rozvážný klid. „Nestùj jako døevo a napiš dvanáct,“ rozkøikl se. „Bože! Jak-pak se píše dvanáct? A kam to mám napsat na té velké ta-buli, aby to bylo dobøe? Nahoru? Nebo doprostøed?“ „Bude to?“ zabouøilo jí u samého ucha, až natažená už rukaleknutím jí klesla. „Ona nedovede napsat dvanáct! A to si pøijde sednoutdo druhé tøídy!“ Také Hanýžce zaplála teï oèka. Však sem nechtìla! Vì-dìla, co ji èeká! Ale musila poslechnout! Èelíèko se jí svraš-tilo a tváø se vzdorné zamraèila. Jindøich se toho všiml. Ztlu-mil hlas a poruèil tvrdì „Napiš jednotku.“ Žákynì rukou ani nepohnula. „Tak, ty ke všemu chceš ještì vzdorovat?“ a už dopadlametla jednou, po druhé – ale na tøetí ránu už Hanýžka neèe-kala. Praštila køídou o stupínek, mrštnì jako ještìrka skoèilapo tašce, a než se pan uèitel z pøekvapení vzpamatoval, užmihla se ve dveøích její èervená šerèièka. Utekla! „Jak se jmenuje ta žákynì?“ optal se pan uèitel hlasem ješ-tì nižším a sahal po nìjaké knize na stoleèku.

„Králová! Hanýžka Králová!“ jako jednìmi ústy hned odpo-vídala tøída a s ustrnutím dívala se na èernou knihu, ve kterébílé prsty pana uèitele pøevracely tuhé listy. Nejstrašnìjší treststihne Hanýžku! Pøijde do èerné knihy a o zkoušce její jménobude èteno veøejnì, jako nejdarebnìjší žákynì... Hanýžka utíká pøímo domù, jako by jí paty hoøely. V jednéruce drží døeváèky, ve druhé tašku, ve které rachotí pouzdroa bøidlová tabulka ve døevìném rámci. Už sebìhla se schodù,už sahá po tìžkých dveøích v pøízemí, když ty náhle se pøed nísamy otevøely a Králová vletìla pøímo do náruèí – páteruFastrovi. Leknutím až slabì vykøikla, chtìla se uhnout, pro-táhnout se dveømi ven – už spatøila sochu sv. Jana Nepomuc-kého pøed školou, bílou silnici, radnici, Johánesovic hospo-du, jenom skok ještì a octne se na svobodì. Ranní slunéèkomdle tam hoøí, pozlacuje celý ten obrázek, který Hanýžkaze dveøí vidí, ale marnì se trhá a vzpírá, jako lapené ptáèežínìné oko, tak pevnì drží ji Fastrova ruka. „Kampak tak letíš jako splašená?“ optal se jí pøísnì knìz. „Musím domù!“ „A to se musíš hnát, div mì neporazíš? Copak se stalodoma?“ „Já nevím.“ „Tak utíkej, ale rozumnì, nebo se ještì nìkde zabiješ.“ Hanýžka rychle políbila ruku, která ji až dosud svírala,a vyklouzla ze dveøí. Faster se ještì za ní ohlédl a myslil si:„Copak se u Králù asi pøihodilo, že si pro Hanýžku vzkáza-li...“ Za chvíli ve tøídì se všecko vysvìtlilo. Kaplan zadržel rukurozhnìvanému uèiteli, vyložil, èí Hanýžka je, a slíbil mu závaz-nì, že ho odprosí a jistì i její otec nebo matka že pøijdou dítìomluvit.

Hanýžka s kopeèku kolem sv. Jana sebìhla ještì plnýmtryskem, ale když potom se silnice spatøila domovo, pìknébílé stavení se štítem, klenutá vrata a otevøená dvíøka v nich,nevìdouc ani, povolila v bìhu. „Táta! Copak mi øekne táta?“napadlo jí a do nožièek hned jako by olova nalil, už se taklehce nezdvihaly, ani se tak rychle nemihaly. „Táta se jistìbude vadit,“ odpovídá jí svìdomí. „Možná, že není doma, snadjel zapøahat, snad je v kovárnì konì kovat, snad oøe ještìpod Zásouèinou, ba jistì není doma.“ Ulevilo se jí, ale èímblíže má domù, tím jde pomaleji a po záspi už se dokoncekrade po špièkách jako zlodìj a poslouchá, neuslyší-li otceve svìtnici mluvit. Ticho je tam, to jistì matka je sama doma.Marjánku poslala nìkam s Pepkou na hyjtu a teï na obìdchystá, brambory asi škrábe, možná také, že mouku zadìlá-vá, Hanýžka jí pomùže, práce hned se chopí, do ohnì za matkuskoèí, jenom když nebude musit zpátky do školy. Smìle zmaèkla kliku, dokoøán otevøela dveøe a zùstalana prahu stát leknutím jako zkamenìlá. Za stolem hle – sedíotec, cep má mezi koleny, šídlo a øemínek v ruce, spravujeošití... Jak vrzla klika, pozdvihl hlavu a upøel oèi na dveøe. Hanýž-ce chce se obrátit ve dveøích, ale nemùže. Otcovy oèi ji držíještì pevnìji než pøed chvílí Fastrova ruka. Stojí proto jakospoutána a nehýbá se. „To už je po škole?“ optal se otec a pøestal píchat šídlemdo tvrdé kùže. „Není,“ odpovìdìla Hanýžka bojácnì. „Tak copak to, že užjsi pøišla?“ „Utekla jsem.“ „Proèpak?“ a Král za stolem vstal; zvedl se vážnì, tváø muzpøísnìla, jako by ztuhla, oboèí se naježilo a hlas znìl ledovì,

jenom oèi Hanýžku jako by provrtávaly, jistì jí do duše vidí,obelhat je nelze. „Pan uèitel mì bil.“ „Nadarmo jistì ne.“ „Neumìla jsem napsat dvanáct.“ „Proto té nebil. Mluv pravdu!“ otcùv hlas o tón se zvýšil a opoznání zesílil. „Trucovala jsem,“ kajícnì vyznává høíšnice. „Aha!“ raduje se z vyznání pøísný soudce a hned se stavína stranu školy: „Tos, milá dceruško, zasloužila, to se jenomve dveøích hned obra, zpátky utíkej, pana uèitele odpros a jásám se ho optám, odprosila-lis.“ Pod Hanýžkou zatøásla se kolínka. Ta hanba! Ten smích, ažse vrátí do školy...! Martínek Klika mihl se jí pøed oèima, jakse jí bude posmívat, oplatí jí, co ona mu tenkrát pùjèila, kdyžjeho otec loni pøivedl ho na provázku násilím do školy... „Táto, prosím vás, nenute mì do školy,“ dala se najednoudo pláèe, klesla pøed otcem na zem a sepjala ruèièky, „jáumím chovat dìti, pást i poklízet dobytek, mlátit, hrabat, ale neumím poèítat. Všecko poruète, rádaudìlám, jen do školy mì nenute.“ Král náhle odvrátil hlavu od dítìte, zahledìl se kamsido okna a hlasem docela zmìnìným, tichým a mírným poví-dal: „Vstaò, dceruško, hned vstaò s té zemì, a nic se neboj,nic se ti nestane, vím, že za to nemùžeš, pùjdeme spoludo školy,“ a už se ohlíží po sváteèním kabátì a už volá naho-ru na pùdu, kde Králová poèísá len, aby dala pozor, že jdepryè. Vede Hanýžku za ruku a nemluví, nemùže. Svìdomí munedá. „Høešil jsi na tom dítìti. Je tvá nejstarší a zapøahᚠjido díla od útlého mládí! Jaké ona má dìtství! Napøed dìlalachùvu, teï dìlá ti pohùnka a práci pohùnèí. Pochlapèila se.

Pase, vodí u pluhu a popohání konì, dovede je zapøáhnout,umí býka pustit, ale neumí napsat dvanáct! Není to høích? Neníti hanba?“ Vìru, že ta cesta byla t잚í otci než Hanýžce. Ta se ho dr-žela køeèovitì za ruku, a když zase stoupala po schodechvzhùru ke druhé tøídì, tlouklo jí srdíèko a øíkala si: „Tátu teïmusím poslechnout, ale budu-li ve škole zase bita, uteku zas.“ Už však nikdy neutekla. Naopak, nebylo horlivìjšía nadšenìjší školaèky nad Hanýžku Královou. Nauèila se brzydokonale poèítat, aè to právì její koníèek nebyl, ale ve školenemìli stále poèty, také mìli ètení a pøi nìm se pan uèitel roz-povídal tak, že i ti nejnezbednìjší kluci sedìli jako pøimraže-ni, ticho v tøídì jako v kostele, všem, uèiteli i žákùm, hoøelytváøe a záøily oèi, a školou kráèely záøné postavy našich dì-jin, poèínaje praotcem Èechem; jindy pohádkový svìt otevøelse pøed nimi se všemi divy a zázraky, princové a princeznyzakleté, rytíøi, draci, èarodìjové naplnili školu úžasem, stra-chem i radostí; houslièky ozvaly se jako živé v rukou panauèitele, nìkdy se zasmály vesele, nìkdy smutnì zaplakalya podmaòovaly si dìtská srdce šmahem, ale nejvíce srdéè-ko Hanýžèino.. „Ještì! Ještì!“ chtìlo se jí zvolat po každé, když ztichl spo-leèný zpìv a pan uèitel nìkolikrát nakonec pøejel struny smyè-cem. A ty housle také ji sblížily s panem uèitelem, který si poèalz hochù i dívek vybírat nadané zpìváèky. Chodil za zpìvupo tøídì sem a tam a bystøe naslouchal; pojednou naklonilke Králové svoji vlasatou hlavu a nepøestávaje hrát poèalse radostnì usmívat. Hanýžka vidìla, že pan uèitel naslou-chá, vypjala se do výše, hlavièku pozdvihla, houslièky jí znìlyu samého ucha tak sladce, až jí srdéèko radostí pøetéká, ra-dost stoupá výš až do hrdélka a Hanýžka zpívá. Jaktìživo se jí

tak pìknì nezpívalo ani doma, ani na pastvì. Dìti zpívají pí-seò o Adamovi a Evì: „Šel jest Pán Bùh, šel do ráje, Adam za ním poklekaje,“zpívají jednohlasnì, mohutným sborem, ale pan uèitel slyšíz toho jediný hlásek, který zní èistì jako støíbro, splýváse strunou na houslích tak, že není k rozeznání, co zpívají hous-le a co Hanýžka... Tenkrát ji pan uèitel po prvé pohladil, pochválil, mezi svévyvolené pøijal a pro ten její hlásek mnoho jí prominul. Pouzejednoho žáka mìl ještì tak rád, a to byl Martin Klika. Hlasjeho sice nestál za nic, pøeskakoval mu nìjak, takže nemohlzpívat ani soprán, ani alt, ale zato v dìtské kapele, kterou siJindøich zøídil, vyvádìl pravé divy. Noty snad ani neznal, alestaèilo pøehrát mu nìco, poslechnout si písnièku nebo po-chod, a zahrál to na své skøipky, ba, nemìl-li jich po ruce,našpulil ústa a zahvízdal to bezvadnì. – Dìti pomalu zvykly si na školu i na tuhou kázeò školní, ne-bo pøíroda venku èím dál tím ménì je lákala. Stromy v sadech už stály oèesány do hola, sem tam našelse ještì leda oøech ve spadalém, plesnivém listí, s polí sve-zeny brambory, øepa-vodnice, ba i zelné košály s tuøínem,celý kraj lidé takøka do naha obrali, svlékli, èerná zemì všu-de drala se na povrch, luka šedala se jako popel, studený vítrs deštìm zahnal kdekoho pod støechu a všichni si pøáli, užaby se pøistìhovala zima, sníh aby napadl alespoò na loketvysoko, smutnou, tmavou barvu polí. i lesù aby pøevlékldo èisté bìle, cesty aby ztvrdly, a když ptáèkové nezpívají, abyse rozezvuèely zvoneèky a rolnièky na koních pøed sanìmi.Mìsíc listopad kráèel chodskou zemí. Cosi tìžkého, ospalé-ho leželo ve vzduchu, unavenì, jakoby choré krèily se stromy

podél cest, po rybníèku na námìstí za kostelem v chumáèijako ostrùvek plavalo žluté listí, sfoukané sem s topolù a lip,lidé krèili se a balili do teplých šatù, dobytek zježil srst, od ústjako kouø táhly se bìlavé páry dechu, pøíroda celá jako byhnila, chøadla a vadla pøed lezavou zimou. To je to smutnéumírání kraje, pomalé, vleklé, a proto tak strašné. Každý denje kratší, každá noc zato delší, studenìjší, svìtla a tepla v tédobì ubývá a tmy i zimy valem pøibývá. Ptáci jako by hrùzouonìmìli a jen èerné vrány pøíšernì krákorají ze šedých, vlh-kých mlh. Smrt pøírody – zima neúprosnì se blíží. Všichni vìdí,že pøijít musí, touží už po ní, ba tìší se na ni. Jako nad nemoc-ným øíkají: „Už aby se Pán Bùh nad ním smiloval a trápení muukrátil, už aby si ho Pán Bùh vzal,“ tak i teï v tom blátivém,sychravém podzimu volají: „Už aby ta zima pøišla! Už aby sníhnapadl a umrzlo!“ Tak minula památka Dušièek, klencká pou i posvícenía svátek sv. Martina se blíží. Ten svìtec boží pøi– jíždívá k námpravidelnì na šimlu, a proto oèi všech toužebnì k nìmu hle-dí. Vìøí, že svatý patron ani letos nezklame svoji vìrnou osa-du, nebo právì nastává nová ètvrt mìsíce. Poroste mìsíc,poroste i zima. A skuteènì, tøi dny pøed poutí mlha se zvedlanad lesy, šedivé mraky po nebi trhaly se na kusy, vítr poèalfoukat od Sibiøe, do rána uhodil první mráz, a to tak ostrý, ženadobro zakoval celý mìlký rybníèek nad kostelem. Všechno teï po ránu jako by se zaradovalo a prohlédlo.Podškubané husy zvykem vedeny vyšly si ze živností ven,husopas už je nehonil do stáda, doma jen zbyteènì hos-podynì obtìžovaly, do domu lezly a všecko zneèistily, vadilyse na nì, a tak se pravidelnì hned, jak je z chlívù pustilya pokrmily, vystìhovaly sem na námìstí. Šly dnes skrèené,

jakoby zježené nejen tím mrazem, ale i strachem a hrùzou,jak nože v tìchto dnech øádily v jejich øadách. Pospíchaly protood vrat a dvíøek a známou cestou capaly v øadách k rybníèku.Všecky mìly k snídaní lnìné palièky s otrubami, a to jeve volátkách dusí, rychle se to musí zapít. Ale jaké pøekvapení na nì èeká! Vidí vodu a pøece do ní nemohou. Ztvrdla ta voda tak, ženohy jim po ní kloužou a tvrdé zobáky bubnují na jejím povr-chu. „Tatatata! – Co je to? Co je to?“ køièí letošní husièky, kterési pospíšily a první dostaly se k rybníèku. „Copak? – Copak?“ptá se starostlivì starý houser kolébající se za nimi. „Achachacha! – Achachacha!“ smìjí se už husí matky zve-dajíce zvìdavé krky do výše. „Voda ztvrdla! – Voda zmrzla!“ zní to už od stáda ke stádu. „Co dìlat? – Co dìlat?“ ptají se sípavì husky, které trýznížízeò. „Poèkat! – Poèkat!“ rozkazuje houser a sám hned zá-dumèivì staví se na jednu nohu, hlavu skrývá pod køíd– lem,dávaje tak ostatním dobrý pøíklad. Se sekerou na rameni od kostela už sem spìchá Martínkùvotec sedlák Klika, který tu má schovanou rybí násadu, asi dvì kopy hladkých kapøíkù, koupených užna jaøe; èeká, až pøed vánoci vyloví svùj rybník na Ždírech, žesi je tam vpustí. O ty kapøíky mu bìží, a aby se mu neudusili,proto seká v ledu velikou okenici. Stojí na hrázi a prosekáváled u samého kraje. „Taktaktak! – Taktaktaktak!“ chválí Kliku hlasitì husy. „Kuš-te, vy neøádný dobytku,“ okøikuje je hospodáø, „vám k vùli bychani rány nedal, ale o ryby mi jde.“

Ale husy, sotvaže Klika odešel, už se cpou do okenice, pijí,jako by se opít chtìly, koupají se, køídly tøepou, køièí a radujíse... Neradují se ovšem samy. Za husami ze všech živností vycházejí teï k osmé hodinìdìti. I je matky vyhánìjí, aby nepøekážely, když mají pøed posví-cením plné ruce práce. Svìtnice nutno vybílit, postele pøevlíct,mouku do tepla snést, aby se prohøála a potom v tìstì kynu-la, koøení, mazání i sypání na koláèe pøipravit, „jdìte, jdìte uždo té školy,“ nutí hned po snídaní zvláštì kluky, kteøí se okounìjía rádi by zùstali doma, kde už to poèíná posvícensky vonìt! Ale i ven je to dnes táhne. Hle, jak mìsteèko do rána zkrás-nìlo! Na oknech svítí se ledové kvìty a všecko venku, stromyi støechy, jako by slabì a jemnì pocukroval. Sotva nosík venvystrèili, rozkýchali se, jako by ke køenu èichli... „Chlapci, rybník zamrz,“ letí po Klenèí novina a místo ke školemíøí sem hoši se všech stran. Na hrázi už jich stojí, pøešlapuje a podupává v døeváèkáchslušné klubíèko, které stále roste. „Unese nebo neunese?“ tak zní otázka a dychtivé zraky hledína èistý, prùhledný led, hledí i na vysekanou okenici a rozumují:„Je na dva prsty silný, ten už udrží.“ ,,Neudrží, prolomí se a zkoupáme se.“ „Hoïme tam kámen.“ Kámen jen se mihne, udeøí a odrazí se od tvrdého ledu, ažto zazvoní, a letí pøes celý rybník k protìjšímu konci. Led zkouš-ku sice vydržel, ale hoši pøešlapují dál na hrázi, nevìøí ledua bojují v duši tìžký boj; mají se toho odvážit, rozject se, vy-koupat se a dostat pak doma prutem nasekáno, nebo

se pøemoct, obrátit se od toho pokušení a jít dál svou cestoudo školy? Co dìlat? „Puste! Na stranu!“ ozval se vtom velitelský chlapecký hlá-sek. Všichni ho znají, „aha,“ radují se, „to Klika, Martin Klikase neudrží a odváží se na rybník.“ Rozstupují se hned na dvìstrany a ulièkou dívají se na Martínka, jak shodil s ramene ko-ženou tašku s uèením, jak si naplivl do ruèek, jako velcí dìlajípøed každou tìžkou prací, kabátek si zapjal, beranièku pev-nìji pøitiskl na vlasatou hlavu a už se rozbìhl... Døeváèky kla-pou o tvrdou zemi, tøi ètyøi prudké skoky, na rybníèku to za-praskalo, voda v okenici vyšplíchla a rozvlnila se, ledse prohýbá, ale Martínek, ruce roztažené, vzpøímený jedepo rybníce jako šipka k protìjšímu bøehu. Na èistém a jakosklo hladkém ledu zùstávají bìlavé pruhy od okovaných døe-vákù a popraskaným ledem všemi smìry dere se vodana povrch. Martin pøejel, ale žádný neodvažuje se ani teïpustiti se za ním. A Klika sám nazpìt k nim nejede pøes ryb-ník, ale bìží po hrázi a volá: „Jednoho udrží, ale pode všemiby se prolomil, nekažme si klouzaèku a poèkejme do zítøka.“ „Kluci, máte jít hned do školy!“ ozval se náhle za nimi hlá-sek jako zvonek. Všichni se ohlíží a vidí Hanýžku Královic státu kostela, ruèièky drží pod fìrtouškem a volá z plna hrdla: „Máte jít, a hned!“ „Kdo porouèí?“ smìle za všecky optal se Klika. „Sám panuèitel,“ zní odpovìï. Všemi to trhlo a oèi všech upøely se na vìž, kde oprýskanáruèièka hodin ukazuje pomalu už na pùl devátou. „Je to možné, aby to tak uteklo?“ diví se všichnia horempádem ženou se ke škole. Tam prochází se tøídou pan uèitel Jindøich jako mrak, vraští èeloa pøemýšlí o trestech. „To abych se se školou stìhoval za žáky,

napøed na pastvu, teï na klouzaèky, z jara do lesa a v létì snadna louky a pole,“ zlobil se v duchu nad tím nepoøádkem. „Každý, kdo pøijde pozdì do školy, pùjde i pozdì ze školy,“prohlásil slavnostnì jako zákon, proti nìmuž není odvolání,a už psal do rohu tabule jména a suše k nim poznamenal: „Tizùstanou zde po škole.“ Zase taková neslýchaná novota! Èejka každému, kdo pøi-šel po modlitbì, vysadil metlou jednu na ruku a vìc byla zkrát-ka odbyta, a ten nový uèitel opovažuje se starý poøádek rušita zavádìt takové neslýchané tresty. Martin Klika sedìlna svém místì celý nesvùj. Jeho jméno bìlalo se na èernétabuli na prvém místì. Snad pan uèitel zapomene, snad je-nom straší, snad jim to odpustí. Ale to jsou samé snady, cožkdyž neodpustí a nezapomene? A tak v té nejistotì línì utíká èas a blíží se poledne. „Složtesvé vìci,“ porouèí koneènì pan uèitel a Klika první házído kožené tašky tabulku, pouzdro, èítanku, a už ji chce za-pnout na pøezku, už se raduje: „zapomnìl! zapomnìl!“, kdyžnáhle celý zkoprnìl leknutím. „Ti, co jsou na tabuli napsáni,zùstanou zde po škole a opíší si nìco,“ povídá klidnì panuèitel a poèíná se modlit. „Utecme,“ radí Martin svému okolí, ale i to lze tìžko pro-vést. Pan uèitel pouští dìti po lavicích a neproklouzne mu aninoha, takový železný poøádek si zavedl ve všem. A nejvíce ze všeho zlobí Kliku ta žába Královic, která ještìve dveøích se ohlíží a se škodolibým úsmìvem strouhá Mar-tínkovi na prstíèku mrkvièku. Kdyby vzal pan uèitel do ruky alespoò housle a øekl: „Odbu-deme si hodinu, pøehrajeme, co jsem vám uložil, a dnes užna hodinu nemusíte pøijít,“ Klika byl by spokojen, nik by neøí-kal, ale to pana uèitele jistì ani nenapadne.

Jako vzdalující se bouøe utichají na døevìných schodech kro-ky posledních žáèkù a školou rozkládá se dusné, nevlídné ti-cho. „Každý mi krasopisnì napíše desetkrát na tabulku,“ po-rouèí náhle pan uèitel, bere køídu do ruky a už píše na tabulisvým krásným písmem Komenského moudrost: Chceš-li mítisynka vola, hleï, a jemu smrdí škola, „a doma to dáte i stabulkou pøeèíst a podepsat otci,“ dodává ještì pan uèitel a užsám také usedá si k nìjakému psaní za stoleèek. Do kyselého jablíèka nutno kousnout. Poškoláci vytahujíz rancù na svìtlo boží znovu bøidlicové tabulky, otvírají pouzd-ra a už kaménky vrzají, jak si linují øádky, aby to rovnì napsali.Nebo to vìdìli, nebude-li se to panu uèiteli líbit, klidnì to sma-že mokrým hadrem, kterým utírají velkou døevìnou tabuli,a suše øekne: „Napiš to znovu a lépe!“ Pan uèitel za stoleèkem také linuje, perem a inkoustem, ažto skøípe, vytahuje na tvrdém papíru husté linky a píše do nichèerné hlavièky not s nožièkami. Celý se ponoøuje do té prá-ce, mraèí se pøitom a zapomíná na všecko, na chlapce,na trest, na jídlo, ba už i poledne na vìži odzvonili, žákùm kruèíhlady v bøiše, a on se nezvedne a neøekne: „Už jste hotovi?Tak bìžte domù a pamatujte si to!“ Ale stále sedí jen a sedí.Pero jako splašené skáèe mu po papíru, oèi mu svítí, nohousi do taktu podupává, jistì opisuje anebo dokonce sám sklá-dá nìjaký štajryš nebo polku na posvícení pro muzikanty. Vtom ozvaly se na schodech kroky, tìžké a kvapné. Nìkdosem jde, blíží se po chodbì ke tøídì, už bere za kliku, dveøese rozletìly a je slyšet prudké, pánovité: „Martine, hnedse seber a pojil se mnou domù!“ To starý Klika pøišel si pro syna. Pana uèitele jako by nevi-dìl, ani nepozdravil, èepici s hlavy nesmekl, dýmku z úst ne-

vyndal, na dveøe nezaklepal a jen tak divoce se rozkøikl. Jakokdyž ho píchne, vyskoèil uèitel a optal se „Kdopak jste?“ „Já jsem Klika, divoký Klika mi øíkají, abyste vìdìl.“ „Aha,to jste vy, nemohl jsem vás hned poznat,“ mírnìji mluví Jin-døich a jde nenadálému hostu vstøíc; „vᚠhoch se toulá, pøi-chází pozdì do školy, i pøi vyuèování je velice tìkavýa nepozorný, musil jsem ho potrestat, má veliké nadání, zvláš-tì k hudbì, mohl by z nìho být výborný žák, ale –“ „Martine, seber se a pojil domù,“ vpadl uèiteli do øeèi otec. „Oho, až já dovolím,“ vzpøímil se teï i uèitel. „Chlapec je mùj.“ „Doma je váš, ale ve škole je mùj.“ „Mì musí poslechnout.“ „Doma, ve škole však mne.“ „Na to se podíváme. Martine, porouèím, seber se a pojïdomù. Smáli by se nám, Fástr že dal zavøít tátu a uèitel žezavírá syna.“ Martin byl jako mezi dvìma ohni. Bude zle, pùjde-li, a hùø,zùstane-li sedìt. Uteèe-li, rozhnìvá pana uèitele, kterého pøe-ce jen má rád a který ho uèí hrát na housle, nepùjde-li – ach,otec jistì po nìm skoèí, ne, radìji. pùjde – a už se sbíráa ostatní kluci jako na povel s ním. Uèitel Jindøich stojí a strašná zlost i lítost zalévá jeho citlivésrdce. „Varuji vás! Pøijde vám to draze!“ vykøikl ještì a zvedl rukus brkovým perem do výše jako na výstrahu, „já si vážnostve škole nikým nenechám podkopávat.“ „Také vy mi budete vyhrožovat? Takový mladíèek?“ vzplálKlika jako smolná louè. „Tak abyste vìdìl, mùj Martin víckráttenhle práh nepøekroèí. Znám zákony. Chlapci je dvanáct let.Nechám si ho doma, hned, ještì dnes, a housle mu rozšlapu.Sáhnout na nì nesmí,“ prudce, bezohlednì chrlil své hrozbyrozhnìvaný sedlák, nic nedbaje, že už stojí za ním kantor Ei-

senhut, jenž slyšel jeho tání až do pøízemí a pøibìhl sem, abynedošlo k neštìstí. „Kliko, pamatuj se,“ popadl ho za rameno a zatøásl jím, „køi-kem se nic nevyøídí, odpros pana uèitele a já to všeckov dobrém urovnám.“ Pan uèitel Eisenhut tykal celému Klenèí, protože celé Klen-èí žijící chodilo k nìmu do školy, a když vyšlo ze školy, chodi-lo k nìmu na radu. On vedl pøi obci pozemkové knihy, psaltestamenty i kupní smlouvy, rozepisoval danì a pøirážky, kaž-dý ho na slovo poslechl, pouze divoký Klika jako rozzuøenýbýk nabodl i Eisenhuta: „Odprosit?“ vzepjal se do výše, „jáa odprosit? Já, Klika, nìkoho o nìco prosit? Kdybystese mne øemeny døeli, poddat se, nepoddám, ani vám, aniFastrovi.“ „Co sis nadrobil, to také sníš,“ pøísnì se ozval Eisenhut, „apojïte, pane mládenèe, urovná se to jinde,“ vzal za ruku Jin-døicha a odvádìl si ho k obìdu. „Já vím, žalovat budete, v Koutì žalovat, ale žalujte si, kdechcete, svou si provedu, Martina už tu nespatøíte a na kruchtìtaké ne,“ lál ještì vášnivý sedlák dole na síni, ale když munikdo neodmlouval, práskl dveømi a vyšel na Klenèí. „Krále už znáte, dnes jste poznal Kliku, v tìch dvou sedlá-cích máte obrázek celého Klenèí, ba celého kraje, takoví jsou:pracovití, šetrní, dobøí, ale vznìtliví a hrdí, ve zlosti bezohled-ní, praví psohlavci,“ vykládal pøi obìdì Eisenhut svému mla-dému pomocníkovi, kterému už také zlost pøecházela, usmíval se a vykládal, jak se mu zalíbilapísnièka „Na rozlouèení, mý potìšení“ a jak k ní skládal hlasy,tak se do toho potopil, že zapomnìl na kluky, a kdyby ho ne-byl ten prudký sedlák vyrušil, snad by tam dosud sedìl a slyšel,

jak tu zatrolenou písnièku hrajou housle, jak jim pøiznává violaa basa. „Zatrápená muzika,“ usmál se pan principál, „vidíte, já jsemtaké sedìl u klavíru, øekl jsem ženì, až pøijdete k obìdu, abymì zavolala, byl jsem rád, že tak dlouho nejdete, až slyšímøádit Kliku. Ale to mu pøijde draze!“ „A, netahejme se s ním,“ mávl rukou dobrácky Jindøich. „Tentokráte ho nesmíme pustit s prázdnem. Nebìží o nás,ale o školu. Dívali by se na nás pomalu i chalupníci pøes ra-meno a Klika by se chlubil, jak nám tady zahrál. Namlsali byse a pak aby èlovìk odtud utekl. Ještì dnes to oznámímFastrovi, uvidíte, že mu to nedaruje.“ Mezitím Klikovic Martínek sedìl doma v koutì a zarytìse díval na hromádku tøísek. Ještì pøed hodinou to byly jehohouslièky a ty to všecko odnesly, Otec pøibìhl domù, a jak jespatøil, strhl je se zdi a skoèil na nì obìma nohama. Musil sina nìèem vylít svùj šílený vztek a jeho žena byla ráda, že totentokrát odnesly jen housle. Také Klikovi se ulehèilo, zadívalse na chlapce, a jak ho tak vidìl sedìt zamraèeného, usmálse a øekl: „Mlè, Martine, koupím ti nové a lepší.“ IV. Martinská pou a posvícení pøehnaly se pøes tiché mìsteèkojako prudká bouøka jarní a, nyní se žilo ze vzpomínek na tyslavné dny. Volmavský faráø Krejèí kázal v kostele, ale o svatém Marti-nu povìdìl jen, že byl voják, a už rovnou a obìma nohamaskoèil do vysoké politiky. Vykládal udiveným posluchaèùm,jaký vítr se zvedá na západì a táhne Evropou, že je nutno,abychom i my v Èechách se pøipravili, vojensky pøipravili,založili národní obranu, která by hájila práva i svobodu vlasti,

jak to øíkají pánové Havlíèek, Palacký i Rieger, dobøí vlastenci;jako sv. Martin, každý Èech aby se stal vojínem, neváhal vstou-piti pod prapor, až ho vlast a národ zavolají. Osadníci domácíi pøespolní støíhali ušima, poslouchali pozornì a vojenská krevstarých strážcù hranic se v nich pomalu rozpalovala. „Když už se o tom v kostele káže, tak na tom musí nìco být,“znìl jednomyslný úsudek celé obce, ve které se až dosud jenpovrchnì ujímalo semeno, rozsévané hlavnì knihamia novinami. Mladí lidé zpívali nové písnièky, deklamovali vlas-tenecké básnièky, staøí poslouchali, zasmáli se nìjak útrpnì,skoro bolestnì a život se vlékl dál. Ale letošní pou øízlado živého. Vyneslo se z fary, že se tam u stolu pohádali knìžís panem direktorem i dùchodním trhanovským kvùli robotì,jak Faster zaatou pìstí hrozil a køièel: „Robotì se umíráèkemodzvoní, mraky už lezou na obzor a my nebudeme zvonit pro-ti nim.“ Pan direktor nechal zapøáhnout, darmo ho držel slepý faráøStrádal, darmo krotili Fastra i Krejèího. „Já, já sám se postarám, abyste se na našem patronátìnikdy a nikde nestal faráøem,“ ukal se do prsou Melicharvstávaje od stolu ještì døív, než pøinesli èernou kávu. „Mnì dá faru moje rodné mìsto, královské Domažlice,“ vy-pjal se Faster do výše, „já se vás neprosím o nìjaký Maxberganebo Tannaberg. Já jsem tu z lásky k panu faráøi, a kdybychchtìl, mohu jít okamžitì kaplanovat k svému bratrudo Domažlic, dìkanství nás oba uživí.“ „Kubíèku ne, jen to ne,“ lámal rukama Strádal, sedící v køeslecelý zhroucený. Ostatní knìží také mlèeli, báli se ozvat, proto-že sedìli na patronátních farách, brali deputátní døíví a pivo,nikam jinam už se hýbat nemohli, a tak jenom Krejèí z Volmavy

stál vìrnì po boku Fastrovì, nebo jeho fara stála pod patro-nátem náboženské matice a direktor na nìho nemohl. O tom všem rozumovali staøí. Faster si to všecko dobøe pro-myslil a správnì odhadl dobu, kdy má do pøipravené, rozora-né a uvláèené pùdy zasít vlastenecké semínko, aby ihned vzklí-èilo. „Na jaøe má nᚠsedlák v hlavì pole, v létì seno a slámu,na podzim brambory a hnùj, ale v zimì zaène filosofovat,“ øí-kával o své osadì Strádal, který ji nejlépe znal, protože ji nej-déle ze všech faráøù – pøes ètyøicet rokù – vìrnì a svìdomitìpásl. Svatý Martin nezklamal vskutku svoje svìøence a pøijel mezinì na bílém koni. Lehký poprašek snìhový ležel na horáchi lesích, jako by je pocukroval, ostrý mrazík vysušil blátivé cesty,takže se sjelo plno kramáøù a sešlo nebývalé množství lidí.Pøišli sedláci koòaøi z dolejších vesnic a každý nesl sv. Marti-nu voskovou svíci jako ruku tlustou, pøišli nìmeètí sedlácia selky až z Prenetu a pøinesli kroužky žlutého másla, abyshoøelo ve vìèné lampì pøed oltáøem sv. Martina, z dalekaširoka pøišli žebráci, usedli na vyprošený vích slámy do dvouøad pøed chrámovým vchodem, rozvázali své rány zimouzmodralé a poèali se modlit rùženec ke cti sv. Martina. Ko-lem sochy sv. Jana rozložili po zemi své køehké zboží hrnèíøii majolikáøi, proti nim na tenkých bidélkách houpaly se botyi støevíce domažlických ševcù, nad nimi k faøe v plátìnýchboudách pestøily se hedvábné šátky a fìrtuchy, stávkové pun-èochy jako krev èervené, široké pentle i úzké tkanièky, ještìvýš ke,kostelu obléhaly dìti pernikáøské krámy plné sladkýchsrdcí, pernikových koní a jiných lahùdek, pomìrnì malé mís-to zabíral stoleèek prostøený èistým, bílým ubrusem a na nìmse vršil pokrm duchovní: Peèírkùv Národní kalendáø

a Vlastenecký poutník, a hned proti nìmu jen tak na holýchdvíøkách, jak je vysadil ze skob, prodával starý cvokaø høebí-ky a hlavnì podkùvky a cvoèky do døevákù i bot. Stály tu i jinékrámy a krámky a u všech kupovalo se i prodávalo vesele.Zima sedìla už v týle všechnìm a pøipomínala dùtklivì, že jeto už letos poslední pou v kraji a že tudíž naprosto nutno do-plniti zásoby a pamatovat na všecko, i na perník do ryb, i nadìtské hraèky, aby se to pak nemusilo pøed vánoci shánìt. Ale ještì na jednu dùležitou událost poutní nesmíme zapo-menout. „Copak to, že letos tak dlouho nejede?“ „Kdepak asi uvíz?“ podivovali se kleneètí m욝ané, když blí-žila se pou a šenkýø Bartoš na všecky otázky jen kroutil hla-vou a odpovídal: „Ne, ještì nepøijel.“ „Aby se mu nebylo nìco pøitrefilo,“ lekali se už, „být by tomohlo, vyvádí na tom provaze divy, až bìží èlovìku mrázpo tìle.“ Lekali se však zbyteènì. V sobotu pøed posvícením zjevilse u Králù na prahu principál Šmíd. „Už jsou tady,“ vypískla radostí Hanýžka, která se právì vrá-tila z Chodova, jak tam nesla kmotøe koláèe a vyøízení, abyjistojistì zítra pøišli na posvícení. „Už, dìvenko, už,“ usmál se Šmíd, podávaje Králové jednuruku a druhou soukaje si spokojenì svoji dlouhou, principál-skou kozí bradu. „I vítám vás k nám! Kdepak jste se letos tak dlouho toulali,už jsme se tu o vás báli, nestùnìte-li nìkdo,“ šla mu hned vstøícselka vesele a radostnì. „Chvála Bohu, panímaminko, všichni zdrávi jako øepa. Vrá-na nám pøinesla kluka a ten nám o týden popletl poøádek.“

„Tak chlapeèka má Kristýnka? My zase dívèièku, už tøetí,podívejte se,“ ukázala na kolébku se špatnì tajenou závistí.Ona i muž èekali dìdice tentokráte jistì, ale pøišla k nim zasedìdièka. „Pánbùh požehnej, celá maminka,“ pokøižoval hned Šmíddítì, vyzdvihl je i s peøinkou z kolébky, pochoval je, pohoupali poceloval. „To vám bude Kristýnka závidìt. Objednala siu vrány holèièku, hloupá vrána se pøeslechla a pøinesla jí zasekluèíèka, už pátého!“ „Když si èlovìk nemùže porouèet!“ povzdychla si Králová,rozkrajujíc na stole koláè tlustì tvarohem a švestkami poma-zaný a perníkem bohatì posypaný. „Tak si berte, jako doma,a jakpak? Už jste tady s vozem? Nemám èasu ani oknemse podívat,“ zavádìla øeè hned jinam, hledíc na Hanýžkui Marjánku, jež tu stály a poslouchaly, aby jim nic neušlo. „I kdepak! Vìzíme v Hoøe. Koník to nemùže do toho kopcezmoct, tak jsem pøišel prosit –“ „Ale to s radostí, ani nemluvte, muž není doma, vzkázali pronìho, aby šel hned na radnici, to víte, plné mìsteèko je kra-máøù, pere se to o místa, ustaviènì aby je nìkdo rovnal. Alekonì stojí na stání. Hoïte si cho– mout tøeba na klisnu, ta tovytáhne sama.“ „Jako z cukru máte koláèe, povedly se vám, jense rozsýpají,“ nezapomnìl Šmíd pochválit selku a užse obracel, „tak pojï, Hanýžko, pomùže mi, aby se mne ko-ník nelek. Kašpárek tì pozdravuje, už se na vás tìší, má novýkabátek.“ „A my také, Marjánka i já máme nové šaty.“ „Bìž a nechlub se,“ okøikla ji hned matka, slepila dvì ètvrt-ky koláèe k sobì mazáním a podala je Šmídovi. „Pozdravujte Kristýnku, a pøijde hej tu, až se usadíte.“

„Zdrávi vzkazovali. To víte, že se pøijde pochlubit; vzkázalataké vám krásný pozdrav, ale já starý osel si jej nechalod cesty.“ „Nic nedìlá, jako by se stalo. Tak jen už jdìte, a tam nìkdeve voze zbyteènì nemrznou. Hanýžka už jistì klisnu odváza-la, pomozte jí alespoò chomout pozdvihnout,“ strkala ze dveøíhovorného hosta. Principál Šmíd jezdil do Klenèí dvakrát v roce. Teï v zimìzdržel se tu po každé od pouti až do vánoc a hrával každounedìli a svátek v nové hospodì u Bartošù loutkové divadlo,ba èasto i všedního dne, když si toho pøálo panstvo. To se sjelipak všichni vrchnostenští úøedníci z Trhanova i se svými pa-nièkami, ze svých mysliven v èerných lesích pøišli foøti, Zieg-lerové i Wolnerové, bohatí skláøi z Èerné Øeky, házeli Kaš-párkovi støíbrné dvacetníky, když se mu povedl zvláštní nìja-ký peprný vtip, ale Šmída to netìšilo, protože musil hráti nì-mecky. Odepøít to však nemohl a nesmìl, nejen kvùli své kap-se, ale hlavnì proto, aby si nerozhnìval všemohoucího panadirektora, který mu mohl zakázat hry po celém panství trha-novském i koutském... Jeho umìní však záøilo v nedìli, kdyse pøed jevištìm ježilo plno dìtských hlavièek a za nimi jakozeï stáli jejich matky a otcové. V takové chvíli srùstal se svými døevìnými herci a dovedlhru ne procítit, ale pøímo prožít. S Kašpárkem smálse zdravým, radostným smíchem, modlil se nábožnìs poustevníkem, proklínal s èertem, až naskakovala poslucha-èùm husí kùže, nadával s panem vrchním, krèil se se sedlá-kem, všecko tak upøímnì a životnì, že si podmaòoval celéhledištì. Když se zasmál Šmíd, rozesmála se celá hospoda,ale když zaplakal, tu naøíkal tak poctivì a živelnì, že to za-tøáslo i nejtvrdším srdcem a rozeštkalo se hlasitì celé poslu-

chaèstvo. Všichni se Šmídem zapomínali, že je to pouhá hra,ale prožívali dìj jako skuteènost, skøípali zuby, zatínali pìstianebo zas kývali spokojenì hlavami, blaženì oddychovalia oèi jim záøily štìstím jako hvìzdy. Pro toto duševní rozèileníchodili velcí i malí do divadla, aè si toho nebyli vìdomi. Táhloje to tam pudovì, neodolatelnì, pokud místo staèilo, usedalijako v kostele na hrubá sedadla, poøízená z prázdných soud-kù pivních a pìøicích prken nehoblovaných, èasto jim tøískaprojela šatem, zadøela se do živého masa, ale v nadšenémzápalu ani se toho nevšimli. Šmíd jako kouzelník vládl jimia unášel je do cizích svìtù a neznámých prostøedí, rozpalo-val jejich fantasii, hrál si s jejich ryzím citem, mìnil zkrátka hruve skuteèný život. Po druhé v roce zjevil se Šmíd v Klenèí po jaøe, tak asi ko-lem sv. Vojtìcha, v dobì nejpilnìjších prací polních, kdy vrza-la koleèka plužní a rachotily vozy po tvrdé silnici. Pøiletìl jakotažný pták, zùstal i s rodinou ve voze; zdržel se sotva den nebodva a zase odletìl. To hrál komedii venku, pod širým nebem,nevezl loutky, ale konopné lano, buben, kobylí hlavua magnetickou tyè. Napjal provaz, kde a jak se dalo, kamnejvýše mohl, od stromu ke stromu, s jedné støechy na druhou,a když obleèen pøiléhavým trikotem bílým a èerveným, plnýmlesklých penízkù a perel, zjevil se nad hlavami divákù, dechse jim zatajil v hrudi. Kristýnka zahrála na kobylí hlavu pochoda Šmíd s tyèí v ruce lehkým, klouzavým krokem, jako by tan-èil, pøešel lano kupøedu i pozpátku. Náhle jako byse zapotácel, zakopl, zoufalý výkøik ze všech hrdel letìl k nìmuvzhùru a pøítomní muži hnali se pod provaz, aby ho chytili, pro-tože pod ním neprostírala se žádná ochranná sí, nýbrž tvrdá,kamenná cesta.

Ale provazolezec se jen usmál, kývl rukou na podìkování,chytil hned zas rovnováhu, sedl si na provaz jako na konì a kúžasu všech nyní vstával. „Já se na to nemohu dívat,“ zakrývaly si oèi ženské, ale sed-láci zaali zuby, sevøené pìsti, nohy ke skoku pøipravené,v strašném rozèilení èekali, jak to dopadne, postavíse na nohy, nebo se smekne a sletí dolù... Když všechny triky svého umìní vyèerpal, slezl Šmíd na zem,všichni si oddychli a tak pøíjemnì jim bylo, jako by byli samivyvázli z ohromného nebezpeèí smrti. Kristýnka obešlas talíøem v ruce diváky a Šmíd pøivedl nyní na prostøený ko-berec v chlapèí šateèky obleèeného psíka Azora. Nechal hochodit po zadních nohách, pak po pøedních, nastavil mu hùl-èièku. Azor ji pøeskakoval, tanèil, kouøil, všichni ho obdivova-li, smáli se mu a mezitím už se oblékala ve voze Kristýnkado krátkých, tylových sukének a komediantský koník, uváza-ný za kolo, poèal støihat ušima. Sotva Azor popadl do zubùplechovou kasièku a poèal sbírat krejcárky za svoji produkci,pøipjal si Šmíd na lesklý øemen malý, ploský bubínek, vyhodilpalièky do výše, chytil je v letu a zavíøil jimi, až to kostmi pro-niklo. A v té chvíli zjevila se za vozem Kristýnka na koni, alejaká zmìna! To nebyla sedøená herka komediantská, na nínesedìla komediantova žena, bílá princezna z pohádky pøi-jela na ohnivém, krásnì sedlaném koníku, ten pøeskoèil jakov letu nastavené prkno, zastavil se uprostøed kola, kleklna pøední kolena a Kristýnka s nìho seskoèila lehce jakoobláèek. Stoupla si s jízdeckým bièíkem v ruce pøed vìrnézvíøe, potøepala je po krku, pohladila po hlavì a optalase nejsladším hlasem: „Poslouchej, valášku, ti páni a paní tadyby rádi vidìli, co všecko umíš. Ukážeš jim to?“ Valášek hnedradostnì zaøehtal a horlivì kýval hlavou. „A nebudeš se jich

stydìt?“ Koník zatøepal hlavou, až mu uzda zazvonila, a nynípøední nohou poèítal, povìdìl, jak je stár, kolik má noh, jak jedaleko do Prahy a jak do Domažlic, každé otázce rozumìl,diváci se blaženì usmívali, poèí– nali vìøit, že je v nìm nìja-ký zakletý princ, protože zvíøe ani tak chytré býti nemùže, kdyžvtom Šmíd nepozorovanì natáhl do výše pistoli, støelná ránazahoukla, diváci leknutím se pøikrèili, valášek se svalil na zem,natáhl všecky ètyøi nohy, princezna se dala do pláèe, zaèalaho volat, prosit, slibovat, všichni už trnuli strachem, že je s nímna vìky konec, tu Kristýnka zvolala Valášku, hopsa! Vezousem fùru ovsa! Koník vyskoèil na všecky ètyøi najednou. Kristýnka chytilase sedla, všecko se dalo do šastného smíchu a bylopo komedii. Šmíd ještì obešel sedláky, vybral si dodateènìvstupné v ovsu anebo otýpkách sena, napìchoval je za vùza odjel na další štaci jako hrdina. Všichni v Klenèí cítili, že to není jejich èlovìk, ale mìli horádi jako svého. Lišil se od nich už svým zevnìjškem. U náschodili muži oholeni, vlasy si støíhali pìknì „podle rendlíku“alespoò ètyøikrát do roka, oblékali se ve svùj národní kroj,kdežto Šmíd mìl hlavu vlasatou jako lev, pod tenkým, krásnìzahnutým a mohutným nosem vlály mu vodorovné kòoury, dlou-hé, že si jich hroty mohl dáti za uši, a jeho brada byla „kozí“,pokraèovala totiž v dlouhém, peèlivì pìstìném vousu, kterýsi Šmíd v dobré náladì nìžnì „dojil“, ale ve hnìvu si ho trhal,jako by mu bolest pùsobila zvláštní rozkoš. Pod vysokým èe-lem hoøely mu dvì krásné oèi, èerné jako uhle, na hlavì nosí-val špièatý širák a jinak ho nikdo nevidìl obleèeného nežv otøelém sametovém kabátì a ve vysokých jízdeckých bo-tách. Hubený, takøka jen kost a kùže, ale pøitom pružný jako

vrba a štíhlý jako topol, skrýval v sobì srdce úžasnì citlivéi vznìtlivé. Popudila ho každá malièkost. Popudila-li ho k soucitu, ach,komediant Šmíd byl uèinìný tvaroh, dobrý a mìkký jako dítì,obìtavý do krajnosti, ale bìda, popudil-li se k hnìvu. Na obratruky stal se z nìho uèinìný ïábel, pøed kterým musila se ukrýt,staèil-li jí èas, i milá jeho žena Kristýnka s dìtmi. A v té výbušnosti, která neznala míry ve zlu ani dobru, Šmídjako by mìl v Klenèí rodného bratra – divokého Kliku. Tentaké byl nejvøelejším ctitelem Šmídova umìní, v nestøeženémokamžiku pokoušel se èasto doma napodobit nìkterý silác-ký výkon komediantský, ale dopadlo to vždycky náramnì ubo-ze. Ba odvážil se se Šmídem i køížkovat, ale než se nadál,ležel jak dlouhý tak široký na lopatkách, prohrál i v háèkovánía dlouho necítil na pravici prostøední prst, jak mu ho sevøelŠmíd svým prstem do háku zahnutým a táhl ho za sebou, achtìl anebo nechtìl. Klika vìøil, že to není s dobrým že ko-mediant zná kouzla a èáry, proto se ho i bál i toužil po nìmsouèasnì. A tak hlavnì on byl znepokojen, když letos Šmídtak dlouho nepøijíždìl. Malá Hanýžka vìdìla, jak se zavdìèitKlikovic strýèkovi. Sotvaže zavøela za klisnou vrata, pustilase rovnou ke Klikùm. Vidìla na mìsteèku zástup klukù, jižpilnì dozírali na kramáøe, stavìjící si už teï kostry svých krá-mù, aby zítra ráno mohli hned vykládat, zahlídla tam i beranièkuKlikovic Martínka, ale letìla se svou novinou pøímo tam, kde,vìdìla, že ji nejlíp udá. Ale strýèka nenašla doma. Našla jenuplakanou tetu, a když se jí zaraženì optala: „Teta, kdepakmáte strýèka?“, podívala se na ni Kliková, dala se znovudo pláèe a vyhrkla: „V Koutì sedí, dítì, v kriminále pøes po-svícení ho zavøeli. Pán Bùh nám buï všechnìm milostiv, ažse vrátí!“

„A proèpak nejde domù a sedí tam?“ optalo se nevinnì dítì. „Pro kostel a školu. Faster s Jindøichem ho tam posadili.Budeme mít smutnou pou a posvícení, až se to rozkøikne.“ A do veèera se to rozkøiklo, jako když to hodí na buben, sámKrál to pøinesl domù z radnice, ještì døív, než se vrátila Ha-nýžka od Klikù, a zkalilo mu to radost, jakou by byl mìl z toho,že Šmíd koneènì pøece pøijel živ a zdráv. Na to na všecko si nyní v Klenèí vzpomínali, znovu pøetøása-li jako obilí na sítì všecky poutní podrobnosti a události a tìšilise, až oznámí Šmíd první svoji hru v Bartošovic hospodì. „Copak to, že letos tak dlouho nezaèíná?“ podivovalase i Králová, kterou soužily dìti, Hanýžka s Marjánkou, usta-viènými otázkami, co dìlá Kašpárek, co Mordulína, proè ne-hrajou. Nìco jí napovìdìla Kristýnka, která si sem zaskoèilas klouèkem v náruèí vpodveèer. „Karel chodí k panu páteruFastrovi,“ svìøovala selce pod sedmerou peèetí mlèelivosti,„sestavují nové hry, samé vlastenecké a národní, nosí si kníž-ky domù, celé noci ète a píše a já šiju, všecky figury pøevlí-kám, všecko musí být èervenobílé, jenom èert bude èernožlu-tý, bengálské svìtlo a zbrusu nová figura lva na nitkách,se zlatou korunou a žezlem, no, však to uvidíte,“ udýchanìvyprávìla principálka a hned zase letìla, jen aby doma dìtinerozhnìvaly otce, který v takových tvùrèích chvílích býval ob-zvláštì nedùtklivý a popudlivý. „Do nedìle není tak daleko, vždy se doèkáte,“ odbývalaKrálová dìti, a když se jich nemohla zbýt, dala Hanýžcedo ruky dojení mléka a poslala ji i s Marjánkou k Šmídùm, abyse samy optaly pana principála, kdy už zaène divadlo. Dìvèátka šla ráda a Kristýnka je pøivítala ještì radostnìji.Sedìla ve svìtnici Bartošovic u kamen a pomáhala Bartoš-

ce jako zruèná švadlena šíti košile. Hanýžka, jako rozenáchùvièka, hned šla k proutìnému košíèku, kde se provalovalŠmídovic Karlíèek, vzala ho na loket a dìlala na nìho „kukùè“.Ale Marjánka tahala zcela neslušné paní principálku za suknia škemrala: „Teta, prosím vás, ukažte mi Kašpárka.“ „Tak pojïte,“ svolila koneènì Kristýnka, hned však také vztý-èila hubený prst a zahrozila: „Smíte se jen dívat a ani špet-nout, aby nás pan principál neslyšel,“ a už otevøela dveøedo sálu, jak se øíkalo velké místnosti o tøech oknech. Plátìnáplachta, jak ji stáhl Šmíd s vozu, zahrazovala tam jeden kouts oknem a tvoøila jevištì. Pøed ní na zemi stála otevøená bed-na, vysoká a hluboká, a po jejím okraji kolem dokolana ohnutých drátech visely nahé i obleèené už loutky. Dìtipoznaly okamžitì Kašpárka i chlupatého èerta, princeznus bílým šáteèkem v ruce, sedláka i pana France ze zámkua srdce jejich už pouhým tím pohledem velice se zaradovalo.Hanýžka se všimla i obou o zeï opøených Turkù, kteøí jevištìhlídali, pøeèetla i nápis „Dnes za peníze, zítra zadarmo“, alevtom se lekla a uskoèila rovnou do náruèí paní principálce.Za plachtou odkašlal Šmíd a nejstrašnìjším hlasem zaøval,až se stavení otøáslo v základech, a pak hned velebnì, jakopan páter v kostele, rozkázal: Zdvihni se, zdvihni, starý èeský lve! Andìl zatrúbil k vojnìdo krve. Vždy už ležíš dvì stì let. Probuï se, probuï se hned! Hlas principálùv zpøísnìl, odmlèel se a zas tak hrozní øevzaburácel sálem, div že se sklo z oken nesypalo na zem. „Pojïte, dìti, pojïte,“ táhla Kristýnka obì dìvèátkake dveøím, „pán má zkoušku se lvem, nesmíme ho rušit.“ Pomsty brána se odmyká, táhnou svatí od Blaníka. Hrrr na Nìmce! Hrrr na vraha!,Na Vídeò Praha!

Jako by hrom rachotil, ozývaly se Havlíèkovy veršeza plachtou a principálka vysvìtlovala:,,Ta hra je zbrusu nová,rytíøská, bude se jmenovat Blaniètí rytíøi èili Èeský lev, i kulisybudou zbrusu nové, i šaty a všecko, jen pøijïte v nedìli.“ Šmíd opravdu za pøispìní pátera Fastra èasovì pøedìlá-val a doplòoval všecky hry, jež nosil ve své vlasaté hlavì a jichžotcem povìtšinì byl zakladatel naší tvorby dramatické Vác-lav Kliment Klicpera. Prokládal je vlasteneckými písnìmi, pe-prnými vtipy a hlavnì nechával své døevìné herce promlou-vat „v øeèi vázané“, nebo tak si mnohem snáze pamatovalvšecky úlohy. Nabyl bìhem let v rýmování takového cviku, žemu to neèinilo nejmenších obtíží a slova hravì, takøka samaøadila se do veršù. Jakmile vstoupil na jevištì a dotkl se nitek,jimiž jako svalstvem ovládal ruce i nohy loutek, i øeè jeho i hlas,všecko znìlo zcela jinak, než když mluvil jako obyèejný smr-telník. Právì za týden po pouti a posvícení, když se lidé hrnuliz velké, zaznìl pøed kostelem komediantský bubíneka principál Šmíd povýšeným hlasem oznámil, že „u Bartošùna sále velkým i malým pro radost usadila se celá spoleè-nost pánù i koránù, králù i žebrákù, èertù i sedlákù; nìkolikzakletých princezen tam èeká, až bude nalezen princ, který jevysvobodí a nìkterou z nich jako manželku na krk si hodí. Svatía vousatí poustevníci i bezbožní loupežníci a obzvláštì uro-zení rytíøi, každý v ocelovém krunýøi, èiní uctivé pozvání, abykaždou nedìli a svátek po požehnání a naveèer, až se krávypodojí, sešlo se publikum u Bartošù v pokoji. Tak pøijïte všichni vlastenci a Èeši, Kašpárek se na vás užtuze tìší!“ Bubínek znovu zavíøil, Šmíd smekl klobouk, poklo-nil se na všecky strany a lehkým, taneèním krokem odcházelrovnou k Bartošùm. Taková až posvátná úcta ho obklopovala,

že nikdo si nedovolil ho pøímo oslovit, ale jen mezi sebou po-sluchaèi si hlasitì libovali: „Krásnì to umí. Má dar vejøeènostiod Pána Boha. – Tak promluvit jako Šmíd nedovede ani panfaráø.“ Na své vlastní uši to slyšel Faster, ale nic ho to nemrzelo,naopak, usmíval se spokojenì a cestou do fary horlivì nutilFrýïáka, Houdla, Vávøíka i Hausnera, mydláøe, a kdekoho,jen aby pilnì chodili na divadlo, letos že se jim to bude ob-zvláštì líbit, samé nové hry, kterých ještì nevidìli a neslyšeli,že jim Šmíd zahraje. „To pùjdem, to pùjdem,“ svìdèili sousedi. „A žehy také vezmìte s sebou,“ napomínal i povzbuzovalpan administrátor. „Ty tam pobìží ještì pøed námi,“ smál se Král, „vždy se jimmarnì neøíká zvìdavé pokolení ženské.“ A tak o mladém posvícení, totiž tu nedìli po pouti, odpo-ledne hnaly se dìti z kostela rovnou k Bartošùm do hospody.Každé maèkalo v ruce krejcar, až byl teplý, jako by ho z troubyvytáhl, nìkteré však nesly i vajíèko, pytlíèek mouky, pár mí-šenských jablíèek nebo hrušek, citronek, hrnek mlékaa Hanýžka pøedplatila sebe i sestru Marjánku na všecky hrynajednou pìknì utøepanou liberkou žlutého máslaa džbánkem podmáslí. Do tøí hodin mìla paní principálová plné ruce práce, nežvybrala vstupné a pøivítala všecky matky, které sem pøišlyna odpolední pøedstavení s dìátky. Vedly je buï za ruèky,anebo nesly v náruèí, protože naveèer nemohou jít, to musízùstat doma s takovým capartem malým, ospalým, a takéveèer tu bude plno kouøe, vzduch, až by ho krájet mohl. Veèer pøijdou muži a chasa, každý s dýmkou v hubìa pytlíkem tmavého tabáku v kapse, po divadle si sedne Kris-

týnka ke kobylí hlavì, Šmíd k bubínku nebo kytaøe, chasa složíprkna a soudky ke stìnám, a až do pùlnoci budou pøi lojovésvíèce tanèit, dokud nenastane advent. Rázem tøetí hodiny ozval se za plachtou zvoneèek. V sáleto huèelo, šumìlo jako v úle za parného dne anebo jakona Dlouhé louce, když podzimní sluníèko mdle svítilo a høálo,hladový dobytek laènì se pásl, pohùnci chystali se k nìkteréze svých oblíbených her a hádali se s dìvèaty, mají-li si hrátspoleènì anebo každá strana zvl᚝. Jako ve škole a na pas-tvì, tak i zde na komedii sešli se všichni „pastýøi i pastýøkyotcovských stád“, jak je nìkdy pan uèitel Jindøich oslovovalv biblické hodinì. Ten zvoneèek zacinkal v nejvyšší èas.Za Královic Hanýžkou sedìl totiž vedle Smolíkovic Tomšemalý Klika, který opatrnì tkalcovským uzlem spojil cípyna babku zavázaných šátkù Hanýžce a její sousedce Bene-šovic Dodlièce. Obì dìvèátka mìla hlavièky k sobì sklonì-né a netušila, co se vzadu dìje. Klika už vytahoval páví peøí,které nosil v létì za kloboukem a teï v zimì za èepicí, tìšilse, jak Hanýžku polehtá na nahém krèku, právì v dolíèku nadkrajkovým výkladkem, už ji vidìl, jak se nejdøív bude ošívat,prstíèkem se poškrabávat, až pozná, že ji tam peøíèkem nì-kdo šimrá. Vyskoèí, obrátí se, oèka jí zlostnì zajiskøí jako koè-ce, ale než bude moci zavolat: „Nedáš-li pokoj, Kliko klikatá,tak si pùjdu sednout jinam,“ už jí i Dodlièce sletí obì babkys hlavy a budou tu stát prostovlasé, v èampulích jenom, obìhanbou èervené, a všecko kolem se bude kuckat smíchy. To všecko vidìl neposedný klouèek, už i peøíèko naslinil,aby více na teplém krèku studìlo, když se ozvalo tìsnì vedlenìho: „Hanýžko, Hanýžko, nehýbej se, Martin tì pøivázalk Dodlièce.“ To zrádce Smolík zkazil Klikovi radost, ale nežse nadál, už mu Martin zaplatil za tu jidášskou službu, vyal

mu beze slova tak mastný pohlavek, až hlavu ohnul k zemia dal se do hlasitého breku „Poèkej, já to øeknu doma, náštáta ti dá,“ poèal naøíkat Tomášek, „nᚠtáta nesedìlv kriminále jako váš, heè,“ tu se rozpøáhl Martínek po druhéa Smolík dostal ránu pøímo do tváøe a poèal vøískat na celékolo. „Copak jste na pastvì? Ticho tam, nebo vás vyvedu,“tenkým, ale ostrým hlasem ozvala se u dveøí, paní principálo-vá, vtom i zvonek zacinkal a hned spustila kobylí hlava brnka-vou pøedehru. Už podle praních taktù uhodla Kristýnka, žeŠmíd spustí Mnislava a Bìlu. Odkašlala si, otøela ústa, a jakznìlo za jevištìm „Nablízku za mìstem tam spatøíš hrob“,hned se pøipojila vysokým sopránem a po ní chytalyse i mladší sousedky i dìvèátka a chlapci, kteøí pøibìhli semv poslední chvíli z opakovací hodiny, jež trvala dnes jen pùlhodiny, jenom co si napsali obsah dnešního evangelia a už jeFaster pustil, aby také mohli na divadlo: K do koho miluješ, slzou ho skrop, Mnislav a Bìla v nìmspìjí. Štìstí jim nechtìlo na svìtì pøát, smrt však jim popøálapospolu spát. Jak divné vìci se dìjí! Pøezpívali ještì asi dvì sloky, dìti na lavièkách se ztišily,jenom Smolík popotahával slzièky, jež se mu draly do nosíèku,povzdychával, aèkoli už sedìl na sáh daleko od bojovnéhoKliky, šilhal po nìm závistivì, protože ten sedìl za Hanýžkou,ruèièky v kapsách a zamraèen jako malý býèek. „Odejde na vìènost lehce,“ opakovaly hlasy mohutným sbo-rem, ale kobylí hlava už se do nového verše nepustila. Brnkala,brnkala, až se utišila, zvoneèek v hlubokém tichu zazpíval støí-brným hláskem po druhé, opona se rozhrnula, oba Turcipo stranách jevištì namalovaní jako by se rozstoupili a užz kulisy vyskoèil Kašpárek, smekl èepièku a vesele zavolal: „Ipozdrav Pámbù! Hahahá! Tak abyste o tom vìdìli, povídám,

že už jsme pøijeli. Už jsem tu – tutu. A safra! Kdopak to troubína tu trumpetu? To òáký rytíø sem na hrad jede, a jense podívejte, konì si za ocas vede,“ dívá se Kašpárekdo protìjší kulisy, poskakuje, ruèkama šermuje, brzy napra-vo, brzy nalevo se toèí, k publiku mluví, až na scénu i s ko-nìm vøítí se rytíø Èechoslav, div že Kašpárka neporazí, hrase rozvinuje a jako ptáky do sítì chytá velké i malé poslucha-èe. Tomášek zapomíná posrkávat, Klika se pøestává mraèit,Hanýžka má hubièku pootevøenou, aby jí žádné slovíèko neu-šlo, Bartošovic sál tajemným kouzlem se mìní v rytíøský hrad,kam se sjíždìjí hrabata a knížata, kde jedí a pijí a radí se, jakosvobodit královskou dceru Vlastu, zakletou do starého lva,který leží v hoøe Blaníku pøes dvì stì let. Když náhle rytíø Èe-choslav zamává nad hlavou meèem a vykøikne „Tak vzhùru,vzhùru, mùj bujný vraníku! Všichni za mnou do hory Blaníku!Konec jídlu! Konec chlastu! Vzhùru osvobodit Vlastu! Konecvšechnìm øeèem! Vzhùru za mnou! Osvobodíme lva èeskýmmeèem!“, tu všichni mimovolnì i v hledišti vstávají, a kdybyse vèas neshrnula opona, nezacinkal zvonek, jistì by se hrnulike dveøím a teprve venku na studeném vzduchu snad byse dali do smíchu a øekli: „Ale ne! Jsme to blázni! Vždy je tojenom hra, a my bìžíme, jako by to šlo doopravdy!“ Pan principál si musí odpoèinout, napít se, pøipravit si figu-ry na další jednání, Kristýnka už si uklidila talíø s penìzi i košíks dárky, rychle vklouzla za plachtu, natøela kobylí hlavì koleè-ko kalafunou, spustila: „Musím pryè odejít na krátký èas,“ a užvšichni s ní pokraèovali: „rozmilá Bìlinko, však pøijdu zas.“Pøestávky nemohou být pøíliš dlouhé. Venku už se šeøí,po odpoledním pøedstavení nutno ještì konì nakrmit, veèeøiuvaøit, dìti uložit a na deklamaci se pøipravit a po šesté ho-

dinì už se zaènou trousit hosté na veèerní divadlo, které budedelší, úplnìjší, a po nìm chce pan páter, aby Šmíd deklamo-val vlastenecké básnì místo tancování. A tak sotva pøezpívalidalší tøi sloky nekoneèné balady Hnìvkovského, už zase cin-ká zvonek, a když se opona’ rozhrne, až dech se všem zatají.Na kraji sedí starý, šedivý poustevník, ale za ním se kleneohromná jeskynì, strop i stìny se tøpytí samým zlatem,na balvanu uprostøed leží veliký lev s korunou na hlavìa žezlem v pøední tlapì a kolem nìho na kamenech v kruhusedí a spí plno korunovaných králù v støíbrných krunýøích, opí-rají se o štíty a meèe, ale než si to mohou diváci všecko jakse patøí prohlédnout, nìkdo už klepá a hroznì naøíká. Pous-tevník vstává a ptá se „Kdopak to klepá? Co je to za náøek?“ „Jenom otevøi rychle, to jsem já, Kašpárek,“ je slyšeti zven-èí hlas, a jako by všechny hedvábným šátkem pohladil, usmí-vají se diváci, i poustevník hned se také usmívá, otevírá tìž-ké dveøe kamenné a volá: „Tak jen nedìlej tolik rámusu a hluku, a neprobudíš ty spá-èe, a rychle povìz, kde se tu bereš, kluku. Vždy jsi mi ještìnepolíbil ruku!“ Kašpárek rychle políbí ruku poustevníkovi a celý udýchanýspustí: „Pá – pá – páni –“ „Jaképak papání?“ oboøí se netrpìlivý poustevník, „žádné papání ani bumbání tu není, to jsi mìl pøijít do Klenèína posvícení.“ „Neskákej mi do øeèi, ty poustevníku èlovìèí. Abys vìdìl:páni sem jedou osvobodit òákou princeznu bledou,“ èertíse Kašpárek, vyskakuje jako køeèek, ale vtom jeden ze spáèùpozdvihne hlavu a hlubokým hrobovým hlasem se ozve: „Jaký

to tatrmánek trhá nám stoletý· spánek? Kdo má dnes stráž?Ty, poustevníku náš? Nuže, je èas?“ „Jakpak by nebyl èas! Už je nejvyšší èas! Už slyším venkujejich hlas. Hned je sem pøivedu,“ drmolí Kašpárek, vyskoèíze dveøí a rytíø Èechoslav už se sem hrne. i s konìm. Teïse ukáže, že tu spí sám svatý Václav a s ním Bøetislav, Ota-kar, Karel IV., otec vlasti, lev se probudí, zaøve, pøetrhá poutaa všecko se valí z Blaníku ven. Blíží se poslední jednání. Jak to dopadne? Nebýt Kašpárka,nikdo by to nepochopil. Ale ten zase hned na poèátku všec-ko náramnì pìknì vyloží a vysvìtlí. Ten lev, to že je èeský lev,a ta Vlasta, to že je matka naše, èeská vlast, a pak už každédítì rozumí a ani nedýchá, když ji vedou na trùn, korunují ji,volají „sláva“ a zpívají, a ona dává milému národu svobodu,zrušuje robotu a mluví èesky tak pìkným hláskem, jako mápaní principálka. Jenom nakonec ještì se zachvìjí všeckasrdce strašným leknutím. Když už všichni králové i rytíøis Vlastou odejdou a Kašpárek sám a sám se tu ještì ome-tá, vrazí sem strašlivý drak, má dvì hlavy, z pøíšerné tlamy muvisí provaz a køièí, až uši zaléhají: „Kde je princezna Vlasta?Já ji musím dostat zpátky a basta!“ „A safraporte,“ rozkroèí se Kašpárek pøed drakem, založí.si ruce, smekne èepièku a øekne: „Pìknì vítám! To jsou hostik nám.“ „Pøistup blíž! Kde je princezna, ty to víš!“ oboøí se na nìhodrak. „Vím, ale nepovím,“ kývne Kašpárek. „Tak když mi to nepovíš, tož vezmi tento konopìný provaza vyøiï princeznì, aby si ho na krk vložila a obìsila napøedsebe a potom tebe. Teï ten rozkaz opakuj mi zhruba, aby hodobøe vyøídila tvá nevymytá huba.“

„Mᚠnapøed obìsit sebe a potom tebe,“ vykøikne Kašpá-rek, rychle udìlá smyèku z provazu, hodí ji pøes obì hlavy drakuna krk, pøitáhne si stolièku ke stìnì a za ohromného jásotuvšech divákù povìsí ho na høebík, pokloní se, opona se shrnea je po komedii. Dìti vyskakují, tleskají i mávají rukama a vešastném smíchu volají „Kašpárek! Kašpárek!“ tak dlouho,až se opona znovu rozhrne, Kašpárek pøiskáèe až na krajjevištì, zasmìje se a oznámí „Od dneška za týden mùžete vidìti, jak èeská Meluzinado Klenèí pøiletí. Bude to hra krásná móc a moc! Teï bìžtevšichni domù – dobrou noc!“ Venku už se šíralo, když od Bartošù ze vrat vyhrnuly se dìti.Oèi jim záøily, tváøe se rdìly, „dlouho-li, èeský lve, ještì chcešspát? Copak nechceš anebo nemùžeš vstát?“ opakovaly siverše Kašpárkovy, pokøikovaly na sebe, smály se šastnýmsmíchem, letìly domù povìdìt, co vidìly a slyšely, i Klika za-pomnìl na hroznou urážku a teprve teï, když pøibìhl domùa spatøil otce sedìti za stolem, jako by znovu slyšel vykøik-nout Smolíkovic Tomáška: „Heè, vᚠtáta sedìl v Koutìv kriminále a nᚠne.“ „Táto,“ postavil se Martínek pøed otce, „chlapci se mi smá-li, že jste sedìl v kriminále.“ „Cože? Kdo se ti smál?“ vyskoèil hned Klika. „ Tomeš Smo-líkovic.“ „Mìls mu dát pohlavek.“ „Dal jsem mu ho.“ „Tak jsi hodný. Koupím ti nové houslièky.“ U kamen poslouchala matka, zbledla, sepjala ruce a poèalanaøíkat: „Ta hamba! Ta hamba! Prstem budou na nás ukazo-vat. I dìti nám to budou vyèítat. To aby se èlovìk bál hlavuze dveøí vystrèit.“

„A zrovna ji vystrèíme, a hned. Oblíkej se, pùjdemek Bartošùm na divadlo.“ „Prosím tì, muži, buï doma, až se na to zapomene.“ „Poví-dám, oblíkej se!“ Kliková trnula hrùzou; vìdìla, že odpor by rozdráždil mužeuž doma a že bude pøece jen lepší, když s ním pùjde jakojeho andìl strážce, aby ho krotila i chránila, až by vzplála poèal vyvádìt. Èekala, že se jistì najde posmìváèek, kte-rý se Kliky optá, jak se mìl o posvícení, jaké pekou v Koutìkoláèe, jaký tam mají chléb a vodu, vìdìla, že muž vylítne hneddo výše, a nezadrží-li mu ruku, udeøí, tøeba cínovým džbán-kem udeøí a neštìstí bude hotovo. Ale tentokrát se pøepoèítala.Sousedi se chovali ke Klikovi jako k muèedníku. „Nic si z toho nedìlej, Martine,“ pøistoupil k nim Král, hnedjak vstoupili Klikovic do sálu, „všichni víme, že jsi se obìtovalza jiné.“ „Ono to mrzí i Fastra i Jindøicha. Nemyslili, že to tak dopad-ne,“ pøidávali se hned ostatní a strašný vzdor v srdci Klikovìtál jako snìhová koule na sluníèku. „Nu, což,“ pohodil hlavou, „já už se také na nì nehnìvám,chybil jsem také. Mohl jsem jít na nì po dobrém, ale užse stalo. Pøipijme si na dobrou vùli.“ Bartoš právì postavil pøed Kliku pìknou holbu s víèkem,sedláci si pøiukli a každý v celé hospodì vìdìl, kdybyse opovážil nìkdo dobrati si kriminálem Kliku, že by ho nevy-hodil z hospody Klika, ale sousedé sami. Když po chvíli pøi-šel k sousedskému stolu pan administrátor Faster s pányuèiteli, sám Klika mìkce naladìn pøistoupil k nim, první natá-hl ruku a øekl: „Tak co jsme si – odpusme si.“ Faster mu jiradostnì zmáèkl, srdeènì potøásl a pohnutì øekl: „Já vím,

sousede, že máte dobré srdce, ale jsme oba prudcí, horko-krevní, vy i já.“ „Tak, velebný pane, tak,“ svìdèil sedlák vesele a Faster hnedtoèil øeè jinam: „Tak co øíkaly dìti divadlu? Jak byly spokoje-ny?“ „Náramnì!“ zavelebil Král, „naše Hanýžka s Marjánkoudoma opièí se po Kašpárkovi, mluví jako princezny a vykraèujípo rytíøsku.“ „Naše taky, naše taky,“ hned svìdèil Vávøík, Hausner, my-dláø, a ostatní. „Je to hra nová, vlastenecká i politická, však uslyšíte,“a vskutku slyšeli i vidìli, a nabažit se nemohli. Až se jim oèizarosily, když na jevišti pøed osvobozenou princeznou Vlastípoklekli rytíøi a králové, páni i kmánové, sedláci vojácia zazpívali: V pokoji pak kvésti budeš, májový ti vzejde èas. Ty, jež èeskou zemí sluješ, synù stých už nepozbudeš, na-vráti se k tobì zas. A což teprve po divadle, když se Šmíd vyšvihl na stùl, abyho všichni nejen slyšeli, ale i vidìli. Hlavou se skoro dotýkalzaèouzeného stropu, levici si opøel v bok, pravici natáhlk hustì obsazeným stolùm i lavicím a chvìjícím se hlasemoptal se všech: Znᚠkrásnou zemi, zpìvu, hudby vlast, kde vèela z lipy mednou ssaje slast, kde v horách plodných drahý kov se skví a rolník hospodaøísnaživý? Znáš-li pak ji? A tu vzadu ozval se mohutný hlas uèitele Jindøicha a nìkolikazasvìcencù, všichni nadšenì na ty otázky odpovídali: Ó znám – ó znám! Dobøe ji, pøíteli, znám! Tu krásnou zemi za vlast milou mám.

Šmíd však nepøestává. Zvìdavì se ptá dál: „Znᚠstarý dùm,ba slavných knížat byt? Znᚠskalnou horu, na ní pevný hrad?Znᚠchrabré muže bojovníky? Knìžnu, jež za chotì oráèe sizve? Bílého lva, jenž na praporu vlá?“ A na všecky ty otázkyuž neodpovídá s mládencem Jindøichem pouze nìkolik hla-sù, ale celá hospoda a nejvíce Klika, divoký Klika, který ne-vydržel sedìt, ale vyskoèil, v prsa se bije a hned zase rucedo výše zvedá a plným hrdlem volá: „Ó znám! Ó znám! Dob-øe to, vlastenèe, znám.“ Šmíd skoèil se stolu, radostí udìlalve vzduchu pøemet, ale než se posluchaèi vzpamatovali, užzaznìla u dveøí píseò, novonárodní, které zde neznali „Nech velebí Vlach své ráje“ dubové nech Nìmec háje:my chválíme láskou pravou rodnou vlast svou nad Vltavou,drahá jesti všem slavná èeská zem! Jindøichùv sbor zní velebnì, jako by na vìži zvonil nejvìtšízvon – Martin –, tak pevnì, kovovì, jako z ocele a støíbra slityzní verše Aj, kde píï je èeské zemì, oslaveno èeské plémì, vede-no jen právem k boji vydobýti vlasti svojí, vydobýti národu prá-vo, èest a svobodu! „Vydobýti národu právo, èest a svobodu,“ opakuje posledníverš už zase celá hospoda. Nikdo ani nedýchá, všichni po-slouchají v horeèném napìtí, aby jim ani slùvko neušlo. Jin-døich mávl rukou a sálem hømí: My strážnici na západu, vìrni vlasti, vìrni právu, srdcek srdci vìrnì máme, na zlost nepøátel nedbáme, vrátíse k nám zas blahý vlasti èas! Píseò zapaluje, podmaòuje si, nadšení jako ohnivé jiskrypøeskakuje od zpìvákù do øad posluchaèstva, nachází živnoupùdu, pod staletým popelem doutná dosud vìdomí ztrace-ných privilegií chodských, bolest prohraného zápasu vhání

krvavý rùmìnec do tváøí, nepomstìná køivda a bezpráví, ne-vinnì prolitá krev na Hrádku, Kozina na plzeòské šibenici, tovšecko køísí a volá do života novonárodní píseò, požár živel-nou mocí vybuchuje, až se toho Faster leká. „Ještì jednou, tu poslední sloku ještì jednou,“ køièí Klika,ale nekøièí sám, volá po ní i klidný jindy Král, ba i starý Taraè-ka i forman Kofr, všichni se tlaèí kolem Jindøicha, který užse toèí po svých zpìvácích a ještì s vìtším ohnìm to bouøí My strážnici na západì Jenom m욝anky sedí dosud na židlích, oèi jim sice takézáøí, ústa se usmívají, ale dívají se pøitom na muže, mají z nichradost, jak se rozpálili, jak je ta písnièka chytila, jich jako byse to netýkalo, ony jako matky a ženy mají patrnì jiné staros-ti. Moudrost káže i je si podmanit, aby doma nesrážely mužù,nehasily v nich ten svatý oheò, kterým dnes zapláli, ale nao-pak, aby i ony do nìho dmychaly, pøi mužích vìrnì stály,a kdyby tøeba bylo, samy je rozohnily. Hle, Kristýnka odhrnula plachtu a vešla do sálu ve svých nej-pìknìjších šatech, ne komediantských, ale hedvábných, jakje nosila o Božích hodech do kostela. Malého Karlíèka pìk-nì v peøince zavinutého drží v náruèí, pan Šmíd jí podal ruku,postavil ke stolu židli a velice uctivì jako královnu na trùn vedlKristýnku na øeèništì. A Kristýnka nenechala se svým mužempøemýtit ani zastínit. Jestliže z deklamace Šmídovy sršelo nad-šení a síla, tu z její slov vanula taková podmanivá bolest, pros-ba i smutek, že tomu neodolalo žádné srdce ženské. Už ná-zev deklamovánky „Èeským ženám“ chytil sousedky. Èekalynìco veselého, vtipného, jak ještì loni a pøedtím slýchalyod Kristýnky, ale pøepoèítaly se. „Ženy èeské, matky èeské!Slib si dejme a v nìm stùjme: pro blaho své drahé vlasti všecky

síly obìtujme,“ zaèíná Kristýnka vøele, ale èím dál, tím vícecitu vkládá do svých slov. „Muž, ach, ten má meè svùj ostrý, rámì, sílu – muž má všec-ko; ale outlá, slabá žena jen své srdce a své dìcko.“ Zde Kristýnka pozdvihla na loktech své dítì, zahledìla se mudo tváøièky, blaženì se usmála a takovým andìlsky èistýma šastným hlasem øekla prostì: „Dítì! Toto jméno sladké,ženì nebem daný dar! Matky! Nejdražší, co máme, dejmevlasti v její zdar!“ Pane, takhle se dostat nìkomu pøímo do srdce, to každýnedovede. Králová, Kliková, Vavøíèková a všecky, jak tu se-dìly v pùvìdkových šatech, zdvihaly fìrtuchy k oèím, takovéneznámé štìstí rozlilo se jim nitrem, radost i zadostuèinìní,že pøece nìkdo ocení jejich mateøství, stoupalo výš až k hrdlu,pálilo je v oèích, až vyhrklo slzami. Vždy ani muži nejsou kamenní. „Èertova ženská,“ myslí siKlika, „ta dovede èlovìka rozebrat,“ a rychle se dívá pod stùl,aby nevidìli sousedé, jak mu oèi plovou v slzách, ale ti nevidíani Kliku, ani Fastra, ba už ani Kristýnku ne, protože se jimdìlá mlha v oèích, zatínají zuby a bojí se pohnout hlavou, abyse jim nevyhrnuly slzy z dùlkù na líce. A báseò pokraèuje, nemilosrdnì útoèí na mateøský cit,a když už všichni jsou jako z vosku, pøitulí Kristýnka svéhosynka k srdci levicí, zdvihne pravici, hlas podbarví se jí slav-nostnì, ztvrdne a zní to jako rozkaz, jemuž nikdo nesmíse vzepøít „Pøisahejme, ženy èeské, matky èeské: jediná že našeslast, vychovati naše dìti pro tu slavnou, èeskou vlast!“ „Pøi-saháme,“ vyskoèila první Králová chvìjící se rozèilením jakoosikový list, „ano, pøisaháme, pøisaháme,“ vyskakovaly ostatníženy, „pøisaháme,“ vstávali i otcové a muži a cosi velebného,

slavnostního tiše, neslyšnì vznášelo se v té chvíli nad Barto-šovic hospodou v Klenèí... „A víte, kdo tu báseò napsal?“ ozval se za hlubokého tichaFaster, jemuž se také dojmutím chvìl hlas jako struna,a neèekaje ani na odpovìï, vyhrkl prudce: „Ta, kterou jstevidìli dnes na ranní v kostele, ta, co sedìla v lavièceu sakristie vedle paní rešpicientky a paní ajnémrové.“ „Paní komisarka z Domažlic?“ vykøikla opìt první Králová,která se s ní dobøe znala a která právì dnes jí prodala kopuvajíèek a nesla jí je do koèárku, když se s mužem vracelaz inspekce. Komisaø Nìmec navštívil sice kasárna finanènístráže v Klenèí, zrevidoval pøedepsané patroly, ale pak sedla jel sám až na celnici do Haselbachu, kdežto jeho mladá,slièná panièka zùstala v Klenèí, navštívila faru, prohlédla sikostel, Faster ji pøivedl ke Králùm a tam už zùstala. Bavilase s Hanýžkou i Marjánkou, musily jí vyprávìt pohádky a slíbit,že k ní do mìsta pøijdou. Uteklo to ovšem jako chvilka a neradise louèili, když pro panièku pøišel pan administrátorse vzkazem, že už se pan komisaø vrátil a èeká na ni v pan-ském hostinci u Johánesù. „Ano, Bohem nadaná vlastenka a spisovatelka èeská, paníBožena Nìmcová,“ pokraèoval Faster slavnostním hlasem,„ta tu báseò napsala a nechala vytisknout v Kvìtech ještì døív,než k nám pøijela a než jsme ji tu osobnì poznali.“ Všichni poslouchali a všem se to líbilo. Kobylí hlava odpo-èívala a nikdo si na tanec ani nevzpomnìl. Èas utíkal a venkuuž ponocný Válek odtroubil i odzpíval desátou, sousedkypomalu poèaly se ohlížet po zdi, kde visely celé døevìné ho-diny, a nutit muže, aby pamatovali na domov. Ale ti nechtìli ani slyšet. Platili Šmídovi pivo, do ohnì bybyli,pro nìho skoèili, když z Vocelovy sbírky Meè a kalich:

pøednesl hrdinské básnì, ba i ženy ještì ukovala na chvíliKristýnka, když jako nešastná Eliška Pøemyslovna v cizinìuspává své dítì a zpívá mu o andìlu strážci. „A ty èeská zemì, dobrou noc! Jde ti andìl strážcena pomoc!“ zpívá Kristýnka dojemnì, až srdce puká, až tobolí k nevydržení... „Ne, už dost, už dost,“ vstává Králová, „Kristýnko, tys kou-zelnice, do rána by èlovìk sedìl a poslouchal. Ale musíme mít rozum, zítra je zase den, komu se bude chtítráno vstávat, když tak ponocujeme.“ „Vždy je zima, mùžete si pøispat,“ pokouší se ještì Klikazadržet vstávající sedláky, protože se cítí blaženým jako v nebia ví, jak vykroèí ven, že se to všecko rozplyne jako krásný sen. „Nejde to, Martine,“ smìje se Král, „než udeøí tuhé mrazy,musíme vymlátit. Ještì nás èeká práce ve stodole na mlatì.“ I Faster se zdvihá, ohlíží se po mládenci Jindøichovi, ale tensedí za stolem v kroužku zpìvákù. Skoro závistivì se díváknìz a bruèí si: „Hodiny nejsou jeho pánem, ale mým ano.“Také ho to táhne, aby pøisedl, dívèí smích se tam ozývá svùd-nì jako volání hrdlièek, ale ne, nesmí to být, a tak putuje sáma sám tichou nocí k uzamèené faøe. V hostinci u Johánesùještì svítili. Faster vìdìl, že tam sedí postmistr Vorlíèek, kap-lan Vondroušek, ranhojiè Schmied, skláøi Ziegler s Wolnerem,mìstský písaø Bílek, celá místní honorace, hrají karty anebopøihlížejí k preferancu jako kibicovì a mluví nìmecky.U panského stolu vždycky jen nìmecky, ba když pøijeli forma-ni Zieglerovi, i formankou hlaholila nìmèina. „To musí pøestat,“ zahrozil Faster holí k osvìtleným oknùm,„tady je paøeništì té národní lhostejnosti. Tady slyší m욝anévzdìlance mluvit, a proto posílají své synky Vondrouškovina nìmecké hodiny. I na radnici vede se všecko po nìmecku,

Bílek i kontrakty i testamenty zanáší do knih jen nìmecky,“ roz-jímal si administrátor a zle se mraèil. Ale vtom si vzpomnìlna komedii, deklamaci a na Bartošovic hospodu a celý za-záøil. „Šmídovi se nic nestane, titul hry je censurou schválen,a co jsme do ní vložili, nikdo nedovede opakovat. Hm, jak tobylo krásné! Jak se probudilo v nich hned národní vìdomí,i tam, kde dosud tvrdì spalo! I ženy se probouzejí! Šmíd musík Johánesùm,“ rozhodl se koneènì. U Bartošù mohl už vzduch krájet. Musili otevøít okno a Fasterteï zaslechl noèním tichem až k faøe „Tak zní naše právo, Èesko a je zdrávo –,“ znova se zastavila blaženì se usmál: „To mládenec Jindøich zpívá národní pís-nì. Snad si pøi kobylí hlavì i zatancujou. Ale a tanèí tøeba aždo rána. Už vìøím, že to i v Klenèí vyhrajeme.“ Otevøel farua šasten zamíøil k svému pokojíèku. Šel opatrnì,po špièkách, aby neprobudil pana faráøe, spí-li náhodou. Alemálokdy se mu podaøilo proklouznout bez zastávky. SlepýStrádal se vydøímal ve dne, a proto mìl v noci tenký spánekjako pavuèinu. Pøetrhlo mu jej každé šustnutí ve faøe, jemnýjeho sluch, už po tom, jak se strkal klíè do zámku, poznal, kte-rý z kaplanù se vrací. Volával je k sobì køestními jmény, jakodìti, a aby mu èas ušel, vyptával se, kdo sedìli v hospodìa co povídali nového. I dnes èekal Faster, že se ozve v pokoji: „Kubíèku, jdou semna chvilku a povìdí mi nìco.“ Ba èekal dnes na to pozvání,rád by se dnes rozpovídal o tom, jak už prosakuje vlastenec-ký duch až sem, do Klenèí, jak i ženy se dovedou nadchnoutzápalem lásky k vlasti. Komediant Šmíd, jaký je to Bohemnadaný umìlec, jenom lepší vzdìlání kdyby mìl, mohl by vy-stupovat na jevišti tøeba v Praze, a což teprve jeho žena Kris-

týnka, jak ta dovede èlovìku sáhnout do srdce a rozehrátv nìm všecky struny ještì lépe než v kobylí hlavì. To všeckochtìl Faster ještì dnes povìdìt starému josefinistovia bývalému knìzi øádu sv. Augustina na Pivoòce, kterýpo zrušení kláštera stal se zde faráøem a faráøuje tu užpo ètyøicet let. Chtìl mu i slíbit, že ho od dneška za týden vez-me s sebou k Bartošùm, to se bude dávat nová vlasteneckáhra Oldøich a Božena, také censurou schválená, ale zase jiupraví tak, aby zapalovala... Postál proto chvilku za dveømi,ale když se tam ani myš nehnula, poliboval si, jak pan faráødnes dobøe spí, a ani ve snu mu nenapadlo, že faráø Strádaluž pøed hodinkou, ranìn mrtvicí, usnul na vìky. V. Zima sice mìla letos u nás hezky už ustláno, ale pøece se jíjaksi nechtìlo k nám. Poprašek snìhový nestál ani za øeè,èerné hroudy oranic všude vykukovaly na povrch, a kdybynebyly spálily mrazy druhou otavu, mohlo se ještì teïpo Martinì na trávnících pást. Faráøe Strádala pøijel ve støedudo Klenèí pochovat domažlický pan dìkan a vikáø, bratr ad-ministrátora Fastra, sjelo se plno patronátních i okolních knìží,pøijeli i nìmeètí faráøi z Metlou, Ronšperka, Šitboru a Pivoòky,ba až z bavorského Lesního Mnichova pøivezla pošta tamní-ho dìkana, který mezi všemi vynikal nejen tlouštkou, alei ohromnou postavou a brunátnou, pivní tváøí. Hrabìte Rudol-fa, který byl až dosud pouhým radou dvorské kanceláøeve Vídni, jmenoval starý pøítel Stadionù, všemohoucí Met–ternich, místodržitelem na Moravì, a proto se pan patron ne-mohl zúèastniti pohøbu osobnì. Zato jeho úøedníci dostavilise do jednoho. V èele jich kráèel pan direktor Melichar a vkostele vyplnili celé oratorium po levé stranì hlavního oltáøe.

Ale hned po pohøbu nasedali do koèárù a odjeli rovnoudo Trhanova, na faøe se ani nezastavili, tím ménì aby zased-li s knìžími k spoleènému obìdu. Pouze pan obrfoøt Winklernejel, ale zastavil se nikoli na faøe, nýbrž v hostinci u Johánesù. „Ještì nestrávili posvícenský obìd,“ naklonil se volmavskýfaráø k maxberskému a bradou ukázal na Meli– chara, lezou-cího hned u høbitovních vrat do ohromného buøtu, „osolili jsme mu ho s Fastrem, ale Bùh buï teï Jaku-bovi milostiv, až si podá žádost o faru.“ Takových starostí nemìli osadníci, kteøí se v hlouècích roz-cházeli do svých vesnic. „Slyšíte huèet lesy? Bude jináè!“ upo-zoròovali se navzájem a oèi všech upíraly se na táhlý høbethaltravský, jenž jako odvìký val leží tu mezi námi a Nìmci. „Teï jistì pøiletí zima,“ hlásil i Král doma, „vidìlas Hanzlíè-kùv kout? A nad lesy už sedí bouda, do rána nejdýl poènese sypat sníh.“ „A my máme venku ještì trsí, zapadá-li nám,“ vzpomnìla siKrálová, skládajíc opatrnì hedvábný fìrtuch i šátek. Musiladnes obléci ne selské, ale m욝anské šaty, protože také jejímuž šel v modrém, šosatém kabátì, s chlupatým cylindremna hlavì jako ostatní, kteøí svého duchovního správce neslike hrobu. Vyžadovala to èest mìsteèka, když se zde sešlotolik panstva a pøespolního lidu. „Pojedem hned po obìdì,“ rozhodl Král a rychlese pøevlékal do všedních šatù šerkových. Králová vìdìla, že se vrátí z funusu až po poledni, proto siuvaøila hrnec kaše hned pøi snídaní, teï jenom ji vytáhla z tepléještì trouby, omastila, poperníkovala a už prostírala na stùl.Na štìstí v nejvyšší èas pøibìhla Hanýžka s Marjánkou, obìhladové jako vlèátka a zimou promodralé. Každá si nesladvoukrejcar, které rozdával po pohøbu mládenec Jindøich

všem školákùm, aby mìli na calatku, jak to pan faráøv poslední vùli napsal. Hanýžka letìla sice rovnou od školy k pekaøovic tetì, ale tadnes neprodala žádnému klenckému dítìti ani sousta. „Pøijïsi zítra, dnes by se nedostalo na vesnické a ty mají dál domùnež ty.“ A tak pøivedl Hanýžku domù hlad a nemohla venkuokukovat, jak se knìží hrnuli na faru, uèitelé do školy a ostatnípanstvo všecko rovnou k Johánesùm, kde stálo koèárùa bryèek, že na dvoøe ani místa nemìly a musely se rovnatkolem radnice. „Mlè, hned jak se najíme, pobìžíme se zase podívat,“ tìšilaHanýžka Marjánku, které se domù nechtìlo. Ale pøepoèítalyse obì. „Tak jen se svlíkejte a hezky èerstva,“ pøivítala je matkave dveøích, „pojedeme na zelništì sekat trsí. Táta prorokuje,že pøijdou snìhy, a my nemáme ještì ani košálku doma. Èlo-vìk neví, kde mu starostí hlava stojí.“ Hanýžka se zamraèila, ale ani necekla. Vìdìla, jak zaènematka takhle naøíkat, že musí mlèet a na slovo poslechnout.Ani obìd jí valnì nechutnal a skoro závidìla Marjánce, že musík Bartošùm, kde už od rána Kristýnka opatruje malou PepkuKrálovic. Všichni totiž chtìli na funus a dítì v peøince nemohliani s sebou vzít, ani samotné doma nechat. Ale pøece za-chuchlaná do teplého šátku radostnì sedla si po obìdìs matkou do prkeòáku, protože se tuze ráda svezla a ještìradìji se dívala na otce, jak stojí rozkroèen na voze, oprativ jedné, biè v druhé ruce a jede, až kola vyskakujou do výše.„Pomalu! Mìj rozum!“ køièela na muže matka a drželase úzkostlivì klanice, ale Hanýžka si myslila: „Jen víc! Ještìvíc! Klisna dobøe bìží, ale valacha by mìl táta bièem pøetáh-nout po zadku, aby se nepozdil,“ mìla zlost na mámu, že se jí