Hanýžka a Martínek

a pøed každým èesky, každému vykám a neonikám, jájsem,fláštenec‚, jak se mi smìjí i s Vondrouškem u Johánesù,já jsem,frajgajst‚ a, jakobín‚, já bych jim to mohl v Klenèí všec-ko obrátit vzhùru nohama, a proto musím pryè, pryè z Klenèí,pryè z patronátu, a kdyby mohli, pryè se svìta by mì odklidi-li.“ Prudce, až se zadýchal, chrlil ze sebe Faster své obža-loby, hrozby i bolesti. Uražené právo i zlost kladly mu jena jazyk a Král by ho byl poslouchal až do rána. Znal Fastradobøe, ale tak bezohledného, tak rozèileného nespatøila neslyšel ho dosud nikdy. „My vás odtud nepustíme,“ vykøikl sedlák, také už nakaženýtou prudkostí. „Mlète, Králi, proboha vás prosím, mlète a nechte se mì vy-mluvit,“ vpadl mu znovu do øeèi Faster, „nebo se zalknu. Pøedvámi mohu otevøít své srdce i svá ústa dokoøán. Vím, že mìmáte upøímnì rád. Jinde by se mi škodolibì vysmáli a v sobìtu køivdu strávit nemohu. Vy nesmíte pro mì ani prstem hnout,nesnesl bych myšlenku, že jste si kvùli mnì pohnìvali koho-koli a že se vám a vašim rodinám kvùli mnì mstí. Já, já sám“– bušil se Faster do prsou – „se s nimi vyrovnám. Nad tímhlekrajem visí už dvì stì let èerný mrak. Nepomstìná smrt Kozi-nova, pošlapaná svoboda, zhanobené právo a spravedlnost,ukradené lesy, luka i pole – to všecko volá o pomstu.Na západì zvedá se už vichr a táhne Evropou. Konstituce,pokrok, svoboda ozývá se nad hlavami národù a mou sta-rostí je, aby tohle nové uèení doletìlo až sem, až k námdo našich hor. Vy sami nic nezmùžete, jako jste nezmohliv selské rebelii pøed dvìma sty lety. Ale národ se zdvihne –rozumíte – celý národ a my tady s ním a potom uvidíme,“ šer-moval Faster rukama a celý se rozhoøel. „Velebný pane, kéž by to Pán Bùh dal!“ sepjal sedlák ruce.

„Dá, Králi, dá, jakože se Faster jmenuji. Dìjiny nás uèí, ženikdy køivda nezùstala nepomstìna, høích nepotrestán, bez-práví neodèinìno. Na Chodsku spáchaný høích volá ještì dnesdo nebe o pomstu. Já sám hodím sem planoucí pochodeòvzpoury, a ne vy, anebo Klika, anebo Taraèka, ale všichni –rozumíte – všichni jako jeden muž vstanete, setøesete staletéokovy a pozdvihnete hlavu. V celém národì probudí se skrytésíly, které v nìm až dosud døímají, zakøiknutá, podupanáa ubíjená poli– tická svoboda našeho lidu procitne, zpøerážípouta a smete všecky tyrany i tyránky. Zdvihne se, zdvihnestarý èeský lev!“ Jako prorok stál tu mladý knìz, ruce zvedalk pùvalovému stropu, plnému pavuèin a prachu, z oèí mu sr-šel oheò svatého nadšení a tváø planula horoucím zápalem. „A kdy už to zaène?“ chvìl se nedoèkavostí sedlák a krevv jeho žilách poèínala se vaøit, „a budeme mít zas svého králev Praze na Hradèanech? Vrátí se nám naše øeè do úøadù,do škol, do farních matrik, na radnici, na poštu a všude tam,kde na ni dnes plivají, odkud ji vyhazují?“ „Vrátí! Slavnì se vrátí, ba už se vracet zaèíná. Vy na podzimpole zoráte, osejete, zrno vzklíèí i pod snìhem, roste na jaøe,v létì je požnete, vymlátíte, do mlýna odnesete, celý rok totrvá, než z nìho jíte chléb. Svoboda národa, jeho jazyk a práva,jeho slavná minulost, jeho utrpení a pokoøení – to všeckose stává zrnem, které pilné ruce rozsévaly a rozsévajípo èeských vlastech. V tomhle zapadlém koutì stojím jakorozsévaè já, Bùh nám sem loni už poslal paní Boženu Nìm-covou, uèitelský mládenec Jindøich, komediant Šmíds Kristýnkou, knihy, èasopisy a noviny, to všecko nám pomá-há, takže na hyjtách u vás, v hospodì u Bartošù o zábavách,o svatbách a køtech klíèí to svaté símì, roste, zelená se,a nepøijde-li náhlá pohroma, vymetá se a uzraje brzy. Ale nut-

no stále pùdu kypøit, plevel nièit, úrodu opatrovat, a nedej Bože– kdyby metající už obilí kroupy rozbily anebo sveženédo stodol požár znièil, ani pak nezoufat, ale znova trpìlivìpracovat. Doèkáme se žní, když ne vy, tedy vaše dìti. Našezrní v téhle zemi už neztrouchniví, neshnije, naše setba ne-pøestane, padne-li jeden rozsévaè, dva stoupnou si na jehomísto, zmizí-li jeden oráè s pole, dva vyjedou s pluhy na rodnoudìdinu.“ „Ale vy nás nesmíte opustit,“ vybuchl Král prosebnì. „Neo-pustím, pøíteli,“ dojat i potìšen sliboval Faster, „dobrý pùl rokutu s vámi ještì pobudu a pak se odstìhuji do Domažlick bratru. Kdyby mì i jinam nutili, vzepru se a neposlechnu.Neznají ještì fastrovskou krev!“ znovu tak zaatou pìstí za-hrozil. V øezárnì už se šíralo, dvakrát už sem pøišla selka podívatse, co tu tak dlouho dnes Král dìlá, neslyšela vzdychat stoliciklekaèku, neslyšela øezací nùž chrupat slámu a otavu, nesly-šela šustit, jako když prší, drobnou øezanku, ale slyšela Fast-ra kázat, køièet jako na kazatelnì a dvakrát se odplížilado teplé svìtnice ke kolovratu. Ale když se teï zjevilve dveøích policajt Kodrda s rozkazem, že má Král všehonechat a jít hned na radnici, mìstský rychtáø že pro nìho vzka-zuje, už chtìla øíci: „Jdi, Honzo, do øezárny a vyøiï mu to sám,“ale napadlo ji, což kdyby strážník se zastavil u kùlny, po-slouchal, zaslechl Fastra kázat a nìco nìkde vyzvonil? Hnedsama vstala, sama vzkázala, že muž pøijde, jen co se obleèe,a šla do øezárny po tøetí. Sedlák už vyprovázel pana adminis-trátora, slyšeli také vrznout dvíøka, a jak spatøili selku, optalse jí pøísnì Král: „Marjánko, kdopak to od nás odcházel?“

„Policajt Kodrda pøišel se vzkazem, že mᚠjít hnedna radnici. Sám rychtáø pro tebe posílá.“ „A co mi chce?“ mrzutì se optal sedlák. „Jsi pøece pøísedícím v radì,“ šetrnì mu pøipomenula sel-ka, „a mnì se nesluší, abych se ptala a míchala do vašich zá-ležitostí. Smáli by se mi, jako se smìjou postøekovské rych-táøce, že když se u nich v nedìli sejde obecní rada, ona žeu kamen rukama vaøí knedlíky, ale jazykem u stolu øídí celouradu.“ „A dobøe ji øídí,“ usmál se Faster už zase napohled ve svémíøe, „protože je moudøejší než celý rychtáø. Tuhle se tam po-hádali zadní Mikulᚠs pøedním. Pøihnali se pøed rychtáøe, abyje rozsoudil. „Tak mluv,“ povídá pøednosta a ukázalna pøedního. Ten vyložil celý spor, rychtáø poslouchá, a kdyžskonèil, zakýval hlavou a øekl: „Mᚠpravdu, teï mluv ty,“ po-ruèil zadnímu a zase poslouchá, a když skonèil zadní, zaký-val zase moudøe hlavou a øekl: „Mᚠpravdu.“ Tu se ozvala od kamen rychtáøka: „Ale muži, jakpak to sou-díš? Copak mohou mít oba pravdu?“ Rychtáø se zamyslil, za-kýval po tøetí hlavou a pronesl: „Víš, ženo, ty mᚠtaky prav-du.“ Všichni se zasmáli a Faster už se louèil. Mìl ten zpùsob,že vždycky na rozlouèenou nìco veselého propovìdìl, byl-liv dobré náladì a byl-li s návštìvou spokojen. „Poèkejte, velebný pane,“ zaprosil Král, „jenom co shodímzástìru a natáhnu si boty, pùjdu s vámi, abych vás ještì dro-bet užil,“ a zmizel v síni. „Tak tak,“ volá za ním Faster, „aby se nesmáli klenckým mìš-anùm, že chodí v døevácích na radnici a rychtáø že se poznápodle bot.“

„No, zkusíme pro tu m욝anskou èest,“ povzdychla si Mar-jánka, která ze slušnosti zùstala u knìze, než se muž vrátí, „aèjsme se – jak slyším od starých – o ni nedrali. Ba vnutili námji a draze prodali.“ „To závist, sousedko, to všecko závist,“ usmíval se Faster,ve kterém hrála veselím každá žilka a který, jak se stává,z jedné krajnosti upadl do druhé, „závidí vám, že smíte nositšosaté kabáty s p횝alovými rukávy. Lomikar by mìl z vás dnesradost, celá mìstská rada už rukuje dnes v kabátecha cylindrech o Božím tìle, císaøských narozeninách, hrabì-cích mších a jiných parádách.“ „I to se zmìní,“ ozval se na prahu sedlák, který zaslechl po-slední kousavou poznámku Fastrovu. „To se už nezmìní,“ odporoval mu cestou k radnici klidnìpan administrátor, „vás nìkolik sousedù to nepøedìlá, vy bu-dete nosit dál šerku, dokud budete síti len a chovat ovce. Alemyslíte, že cajchmachøi, majolikáøi, cechmistøi, tuchmistøi, mi-støi a tovaryši rozsekají své soukenné pantalony a koupí sipraštìnky? Jejich ženy že rozpáøou a rozstøihají krinolinya jupky a koupí si místo èepcù pleny na hlavu, kožichya kožíšky s polštáøíèkem? To byste musil vyhodit do povìtøíkdyòskou fabriku, která ty líbivé hadøíèky vyrábí. Móda, totaké takový upír, který dáví Chodsko.“ Stiskl Královi ruku a shlavou vztyèenou odcházel k faøe. Král se za ním chvíli díval.„Pøece jen by nás nemìl opouštìt,“ pomyslil si živì a steskmu zalil nitro. Povzdychl si a zahnul se silnice k radnici. Tamøádil nadlesní Winkler, až se okna tøásla, klel a nadával, divradnice od tìch hromù a bleskù nechytla. Už za dveømi hoslyšel Král volat: „A kùži, celou srnèí kùži i parùžky povìsína foøtamt na kliku zrovna –, aby se nám ti hnojaøi vedle moh-li smát. Za nos nás vodí od té chvíle, co jsme tu nasolili tomu

dragounovi pìtadvacet za zajíèka. Naše pytláky známe. Šla-pali jsme jim na paty tak dlouho, až jim zašla chu na zvìøinu.Pekelník podnes nosí ránu brokù pod kùží. Tohle tropí jiný tchoø.Ale dostaneme-li ho...,“ nedoøekl nadlesní, jenom vousy naje-žil a krásnì øezanou dubovkou k oknu zahrozil. „A kdo by se odvážil –,“ chtìl se optat rychtáø a hostinskýJohánes. „Kdo?“ skoèil mu do øeèi Winkler, „vojáci. Nikdo jiný než vo-jáci, ba snad i ženská nebo divèe nìkterá jim pomáhá. Našlijsme koneènì stopu, obalují si v lese nohy hadrem, ale mùjpes šel po stopì, moje fena našla místo, kde srnce vyvrhli,tam ztratili anebo si odvázali hadry, ušlapanou cestou šli dáluž v botách a tam ztratila Diana vítr. Do Klenèí šli s masem,do Trhanova s kùží. Bojí se ji prodat, aby se neprozradili.“ „Co by dìlali s tolika masem?“ „Co? Snìdli je! U Bendùv koøalnì, abyste vìdìli, už se mito doneslo, tam si je v peci pekou i vaøí. Proto jsem pøišelpìšky a pùjdete se mnou hned, než nìco zvìtøí, tu boudu tampøevrátíme nohama vzhùru, a najdu-li tam jenom zajeèí chlup,podívá se rytmistr, jak mu zahraju.“ „Pùjdeme, proè bychom nešli,“ svoloval hned pan Johánes.Král mlèel, mrzelo ho, že právì pro nìho si poslali.Za Harlasovic stodolou krèil se v tu chvíli foøt Smrž z Dílù a zahruškou v Koláøovic sadì stál starý Pavelka. Oba necítili zimy.Tak je rozpalovala zlost, že hledìli jako ostøíži, aby se od Bendùzadem nedostala ani blecha do polí. Z ulièky u kostela vyšlidva mysliveètí mládenci a pøidali se k panu nadlesnímu, kte-rý s mìstským právem míøil k Bendùm. Pekaø a koøaleèníkHernauf v Klenèí dlouho ještì nežil. Teprve nedávno koupilpekárnu od Bendy, otevøel si i koøalnu, odebíral koøalkuz trhanovské palovny, pekl vojenský chléb a rozvážel ho až

do Klatov. Ten pøijal hosty neobyèejnì vlídnì, rozsvítil hnedlucernu a doprovázel vzácnou návštìvu celým domem.Do pece jim posvítil, popel z kamen vyšáral, všecko pøednimi otevøel, do sklepa je zavedl, na pùdu s nimi vylezl, spoustuèerných švábù vyplašili, myši pøed nimi uskakovaly do dìr,pekaø se dušoval, že vidí zajíce a srnce, jenom když jededo lesa pro døíví, vojáci že u nìho jedí jen slané rohlíky, ban-dury, housky a pijí kmínku nebo samožitnou, to že má a dost,aby se páni podívali, a zavedl je do krámu. Tam na pultuv proutìných koších žloutlo se peèivo, po oknech èervenalse chléb, na oknì v ètverhranných i okrouhlých lahvích, velkýchi malých, ohnivì svítily rosolky a koøalky, bílé jako vodai barevné, èervené jako krev i zelené jako tráva. Sklenìné od-lívky i plechové pùlžejdlíky, špinavé, otluèené stály na prkénkupøed oknem a u zdi na nízkém kantnýøi leželo asi pìt soudkù.Z každého trèela døevìná pípa a nad ní mìl soudek jakona èele napsáno køidou nìjaké klikyháky neèitelné. Protivnásmìs vùnì èerstvého peèiva i zápachu lihovin, plísnì a špínynaplòovala krámek. Nadlesní Winkler nabral si té smìsi dva-krát tøikrát plný nos, rozhlédl se krámkem, zaklel a už míøilke dveøím, nad nimiž klátil se dùkladný zvonec, abys nepoøízenou odešel i s celou komisí. Když došel až k tìm soudkùm, náhle se zastavil, zase takpopotáhl nosem, odplivl si, ukázal nohou v dùkladné juchtovi-ci na sudy a optal se: „Co máte v tìch sudech?“ „Koøalku, co bych tam jiného mìl? Z nich ji stáèím do lahvía z lahví nalévám do sklenièek.“ „Hm,“ zabruèel Winkler, zaklepal holí na krajní sud, až za-zvonil. „Zdá se, že je prázdný.“ „Hnedle ho vytoèím. Ale pár žejdlíkù rumu v nìm ještì bude.“ „Natoète mi štamprli.“

Koøaleèník sáhl kamsi pod pult, vytáhl èistou, pìknì brou-šenou sklenièku a sahal po láhvi. „Natoète mi pøímo ze soudku.“ „To bych pøelil,“ usmál se pekaø, „pípa je velkého vrtání, ta-kový náprstek na ni nestaèí.“ „A co máte v tom posledním?“ ukázal hùlkou nadlesní na sudu samé zdi. „V tom? V tom není nic. Ten je prázdný. Zítra ho naloží for-man Beneš a odveze do Prahy. Byla v nìm pražská koøalkaod Halánkù,“ vykládal koøaleèník ledabylo, obrátil se k oknua stavìl láhev i s kalíškem na prkénko. „Ó, ten není prázdný,“ vykøikl Winkler, a jakse Hernaufprudce obrátil, vidìl, že jej drží nadlesní obìmarukama a pozdvihuje ho. „Ano, ano, pøehlíd jsem se. Koøalka je v nìm, žitná koøalkaz Trhanova. Právì dnes jsem ho narazil.“ Než se mohl koøaleèník vzpamatovat, už sáhl Winklerna pípu, otoèil kohoutek v ní, a hle, ze sudu ani neukáplo. Jakoslídícího psa, když udeøí na stopu, nic neudrží, aby po ní ne-šel, tak nadlesní bez dalšího slova popadl za pípu, vší silou jivytrhl, ale s ní vyletìlo i dno a za ním vypadla srnèí plec, pìk-nì jalovcem a chvojí proložená. Král se lekl, také rychtáø Jo-hánes zbledl, policajt Kodrda vykøikl: „A sakra!“, ale Winklerse zasmál radostnì jako malé dítì, když najde ztracenou hraè-ku, a zvolal: „Ten soudek už Beneš neodveze, ale tebe, ty lumpe, odve-deme do Kouta ještì dnes.“ „Jak se to tam dostalo?“ sepjal ruce pekaø a koktal: „Já,pánové, o nièem nevím, já myslil, že je tam koøalka, jak jsemøekl, žitná koøalka, ano, samožitná.“

„Vždy ty si vzpomeneš, v zámku ti pomohou. Svažte ho,“obrátil se k mládencùm, „a ty sežeò nìkde nìjaký tratar,“ po-ruèil Kodrdovi. „Ten stojí pod kùlnou,“ hlásil hned strážník. Pekaø prosil jenom, aby se smìl obout a obléci si nìjakýteplý kabát. Obojí mu musila pøinést uplakaná žena a pak sidal svázat ruce øemenem dozadu jako beránek. Soudek vy-nesli, naložili, nadlesní vytáhl z kapsy malou trubièku, dvakrátna ni zatroubil; pøibìhli Pavelka se Smržem a nyní celý prù-vod hrnul se okolo kostela po kopeèku dolù k radnici. Venku už vládla tmoucí tma. Na vìži pomalu odbíjely hodinyšestou, sem tam ještì vrzla páka pumpy, jak vojáci ještì na-pájeli nakrmené i poklizené už konì, chalupy zaboøené do závìjù dívaly se osvìtlenými okny pøe-kvapenì a ustrašenì do èerné tmy, jinak nikde ani myšse nehnula. Lidé veèeøeli a pomalu se chystali na veèernípøástky a hyjty. Tichým mìstem ozvaly se náhle tøepetavé zvuky vojensképolnice. Trubaè stál pøed radnicí a otáèeje se tøikrát po sobìtroubil na tøi strany signál „K raportu“. V malé chvíli už dupalykroky, cvrnkaly ostruhy a šik dragounù stál pøed radnicí na-pjatì oèekávaje, co jim bude asi pan rytmistr v tak pozdníchvíli chtít. Zahnali je všechny do pøízemní svìtnice v radnicinapravo, kde se scházela ke schùzím mìstská rada, a odtudje odvádìl kaprál po pìti do prvního patra, kde úøadoval jin-dy mìstský listovní a tajemník Bílek, ale kde dnes sedìliza stolem rytmistr, nadlesní, rychtáø a pøísedící radní. PøedWinklerem ležela míra, vojáci musili se zout hned u dveøí,každý vzít do ruky svùj pár dùkladných jízdeckých bot, obrátitje podrážkami vzhùru a podržet pìknì u svìtla, aby si pannadlesní mohl podešvy pohodlnì prohlédnout. Šlo to dost rych-

le, døevìné schody radnice ustaviènì dunìly pod tìžkými krokydragounù, oba foøti, Pavelka i Smrž, bdìli, aby se vojáci ces-tou nepotkávali, poddùstojníci se železnou pøísností øadili zno-vu do šiku prohlédnuté už vojáky, venku si jich nikdo nevší-mal, nebo nebylo to žádnou vzácností; vojáci stáli pøed rad-nicí každou chvíli, vyplácel se jim tam žold, vydával komisárek,udìlovaly se rozkazy, støídala se stráž, a tak se ani pes u nichnezastavil, když se rojili na úzkém prostoru mezi Bílkovýma radním domem. „Dragoun Salcman,“ hlásil kaprál, když pøistoupil ke stoluzavalitý voják a Winkler zabodl doò hned oèi jako dvì dýky.Ale dragoun ten pohled vydržel, ani brvou nehnul, jenom nìmìnastrkoval pár èistì vyleštìných bot, z jich holinek vyèuhova-la kožená ouška a šíøil se nepøíjemný zápach. Ale pan nadlesní v té chvíli na niè nedbal, nic necítil, nièehose neštítil. Popadl pravou botu, podržel ji tìsnì u svìtla a mìøili prohlížel ji tak dùkladnì, jako by ji chtìl koupit, i nùžse støenkami z jeleních parohù vytáhl z kapsy, pozornì seškrá-bal s podešvu stopy hnoje a písku, zase botu v rukách obra-cel, k lampì ji pøistrkoval i odtahoval, až koneènì zakroutilhlavou, zlostnì ji hodil na zem a optal se rytmistra, nemìl-litento voják dnes nebo vèera u ševce boty. „Zavolej sem našeho ševce,“ rozkázal hned rytmistr kaprá-lovi. Pøibìhl malý, drobný vojáèek, který nemìl konì, vozilse na voze s bednami, jež vojáky doprovázely, ale zato celéškadronì, rozložené na zimním kvartýru v Klenèí, Postøeko-vì, Dražinovì a Chodovì, pøibíjel a pøišíval pøíštipky, aby jíneteklo do bot. Salutoval pøed rytmistrem, natáhl se jako stru-na a èekal. „Tys vèera opravoval tuhle dragounovi Salcmanovi boty,“pøísnì spustil rytmistr.

„Nespravoval; on má nové boty, dostal je ze skladištì, nežjsme sem jeli.“ „Taks mu je spravoval dnes.“ „Také ne.“ „On to øekl.“ „Tak lhal.“ „Vezmi tuhle botu a prohlédni ji.“ Vojenský švec otáèel ji v rukou hezkou chvíli, pak ji klidnìpostavil na zem a èekal. „Cos na té botì vidìl?“ „Nic.“ „Na té botì byl pøibit pìti høebíky pøíštipek a zase utržen.“ „Já ho nepøibíjel ani netrhal.“ „Ptám se tì, byl-li tam pøibit, èili nic?“ „To nelze øíct, protože celý podešev je oškrábaný. Mìl jsem dostat botu do ruky døív, než ji nìkdo oškrábal.“ Nadles-ní Winkler potichu zaklel. Rytmistr komandoval odstoupit, šveczasalutoval a rychle vyšel. Celá prohlídka skonèila bezvýslednì, ale Salcmana si pánipøece podrželi. Stál u dveøí klidnì, lhostejnì, i když oba mys-liveètí mládenci s puškami na rameni pøedvedli nakonec ko-øaleèníka Hernaufa. „Znᚠho?“ zavolal si rytmistr vojáka ke stolu. „Poslušnì hlá-sím, znám,“ srazil paty hned Salcman. „Tak je dobøe. Povìzpravdu, tím si polehèíš. Copak ti dal za toho srnce?“ „Žádného srnce jsem mu neprodal.“ „Nezapírej! Hernauf øekl, žes mu ho vèera v noci pøinesl, myjsme ho tam našli.“ „Tak Hernauf lže.“ Rytmistr vyletìl do výšky, div hlavou strop neprorazil, a zaøval:„Ty lžeš. Všecko víme. Scházíte se v koøalnì, peèete si tamzajíce a zvìøinu. Nezapírej!“

„Já tam nechodím. Já koøalku nepiju,“ stál dragoun jakoz kamene vytesán a nehnul ani brvou. „Mluvte, Hernaufe,“ ozval se teï Winkler po dobrém, „myvíme, že tenhle srnec není první, ale jistì je poslední. Kde jsteho koupil?“ „Jak je Bùh nade mnou,“ ozval se pekaø a pot se mu zales-kl na èele, „mluvím svatou pravdu, já jsem toho èlovìka ne-znal.“ „I ty lumpe!“ neovládl se nadlesní, „tohle øíci mnì a do oèí?“ „Prosím, pane óbrfoøt, ten èlovìk pøišel v noci a mnoho mìprosil, abych to maso koupil. Ptal jsem se ho, odkud je a jakse jmenuje? On jenom nìco zabruèel a tuze pospíchal. Já mìlv peci chléb, taky jsem mìl málo èasu, dal jsem mu zlatkušajnù a on, jak pøišel, tak zase jako duch se ztratil.“ „Ty ho znáš! Mluv, kdo to byl?“ dotíral naò nadlesní, „ušetøíšsi bití, nezdržuj nás.“ „Já nejsem voják. Mì nikdo nesmí bít. Mì mùžete zavøít,pokutovat, ale tlouct mì nesmíte.“ „My se tì budeme ptát!“ ušklíbl se potichu starý Pavelka,který i se Smržem pøišli se ohøát do soudní sínì a stáli spoluu kamen. „Bit budeš a jako žito, když nepovíš,“ zahrozil Winkler, „jenaž tì v zámku vezmou do parády mušketýøi, ti tì nauèí zpívat,nejen mluvit.“ „Nechtìjte, abych mluvil,“ usmál se náhle Hernauf ïábelsky,„budu-li musit mluvit, zapotí se mnoho vašich lidí. Co jsemv Klenèí, kupuji zvìøinu a posílám ji do Prahy, i do Plznì. Ku-puji i døíví do pece, i obilí, žito na chléb, pšenici na rohlíky. Ne-ptejte se, od koho a zaè kupuji.“ Winkler zbledl a oba foøti u kamen nepokojnì pøešláplis nohy na nohu. „Tudleno, øeknìme, klove se ven špinavé prá-

dlo,“ šeptal Smrž do ucha Pavelkovi, „s tím by se nemìlo hý-bat.“ Sedlák Král, sedící na konci stolu, poèal støíhat ušima. Šuš-kalo se leccos o tom, jak bídné platy mají trhanovští úøedníci,jak šetøí hrabì Rudolf, ale jak ho zato šatí a pomáhají si, jakmohou, a nejvíc direktor, ten že má spletky i se židy, dobytekže jim prodává i od nich kupuje, ale nikdo se neodvážil po tompátrat, strkat prsty do toho ohnì, aby se nespálil. Také po Královi ohlédl se Winkler nejdøíve a rázem zchladl. „Dobøe; dìlejte, jak rozumíte,“ poèal hned zase Hernaufovivykat, „nám do toho dál nic není. Vykonali jsme jen svou po-vinnost a to ostatní je vìcí justiciára v Koutì, ke kterému váshned teï odvedou.“ „Já mám konì. Naøiïte, aby mì odvezli, nebo naøiïte, abymi rozvázali ruce a dali do ruky hùl. Cesta je kluzká.“ „Tak vás tam odvezou,“ vstal Winkler a s ním celá vyšetøo-vací komise. Všichni pocítili, že je bolí hlava a v kanceláøi žeje vzduch horší než v chlívì. „Když se tu zouvá a obouvá pùl škadrony vojákù,“ hubovalpolicajt, sotvaže mu páni pøed odchodem naøídili, aby otevøelokna a dùkladnì provìtral, „tak to tu nemùže vonìt jakov apatyce.“ Všichni zamíøili k Johánesùm, kde stál zabavený soudek zvì-øiny a kde se už pekl v troubì celý srnèí høbet. Nadlesní ji vyce-nil na pìt zlatých a za ten peníz ji koupil rychtáø hned na radnici,nebo od oka odhadl, že si v soudku hoví alespoò tøi srnci. Jediný Král nemíchal se dál mezi pány a pospíchalk domovu. Mìl plnou hlavu nìmèiny a všeho, co slyšel a vidìl. „Kdepak tak dlouho chodíš?“ pøivítali ho hyjtáci hnedve dveøích, „copak se to dìlo na radnici, že jste k tomu potøe-bovali vojáky?“

„Už ho vezou,“ zastavil se Král na prahu a zvedl ruku do výše,aby mlèeli a poslouchali. Pravidelný dupot koòského párua cinkot rolnièek zapadl temnì až do svìtnice. „Koho a kam?“ „Benduc koøaleèníka do kriminálu v Koutì a Winkler hrozí,že to pøijde až do Klatov ke krajskému soudu,“ rozpovídalse Král. „Tak se napøed naveèeø, svìtím to na kamnech už od šestihodin,“ bruèela selka, vylévajíc na mísu kyselou polévkua sypajíc na slamìné kolo brambory. „Mohl jsem jíst zvìøinu,“ zasmál se Král, „kdybych se byl dr-žel pánù. No, tyhle koroptve, motykou støílené, mi chutnají lépe,protože jsou moje a nejsou kradené.“ Celá mužská hyjta u Králù jednomyslnì usoudila, že se tomuNìmci Hernaufovi nezkøiví ani vlásku na hlavì, že se z tohovytáhne jako liška ze želez, protože má pány v hrsti. Musil bysi k nìmu do chládku sednout pan správèí s panem obroè-ním, pan dùchodní s písaøem, všichni hajní, ba možná i foøti. „Jenom pan Winkler ne,“ ozval se vážnì Král. „Ten jediný ne,“ svìdèili hned všichni, „ten má èisté ruce.Nadìlá se lidem dost dobrodiní, ale od nikoho nic, ani co byza nehet vlezlo, nevezme. Takových kdyby bylo!“ „Ale také nic nemá,“ rozkøikl se Klika zlostnì, „podívejtese na pana direktora, na pana správce a na všecky ty pányi paòáky, jak si jezdí, vyšlapují, z kopýtek vyhazují, a chudákWinkler jen se tluèe po tìch lesích v kožíšku, o holi, lituje konìvíc než sebe.“ „Hrabì ho má rád,“ vážnì se ozval Taraèka, „vidìl jsem tona své vlastní oèi, jak mu pochvalnì klepal na rameno.“ „To mu v kapse nepøibude,“ vedl si svou Klika, „hlupák jeWinkler, že se døe a spoøí, lesy drancuje, zvìø støeží a prodává,

aby mohl hrabì rozhazovat. A to dìlá jako Melichar, napøeda pokropí sebe, a zbude-li nìco, pokropíme i hrabìte.“ Sedláci hádali dobøe. Asi po týdnu vrátil se Hernauf z Kouta,kde zaplatil asi dvacet šajnù pokuty, a vojáci dostali rozkaz,aby se z Klenèí stìhovali. Odjeli ráno do Køenové u Staòkova odtamtud pøijeli po poledni do Klenèí noví dragouni, kteøíse tam u muziky porvali a za trest musili si také vymìnit mís-to. Dragouna Salcmana od té chvíle nikdo v Klenèí ani okemnespatøil, nikomu se po nìm nestýskalo, nikdo na nìho ne-vzpomínal. A pøece nìkdo! Klikovic Martínkovi zapadl tak hlu-boko do srdéèka, že naò dlouho zapomenouti nemohl. Zane-chal mu po sobì milou památku prkenný budník v døevìnémštítu nad vojenskou maštalí a v nìm dva páry pìkných vlaš-ovèích holubù, jaké choval v Klenèí jenom pan Johánes. Podžlabem pak udìlal Salcman Martínkovi králièí kotec, pøivlékldo nìho bøezí samici, šedivou jako zajíc, která asi po týdnuvrhla osm malých králíèat holých a slepých, malých jako myši,ukázal mu je, ale pak mu vyložil nìmecko-èeskou, zbrusunovou øeèí, že se nesmí na nì podívat, až po osmi dnech, ažsami už polezou z mìkkého, teplého pelíšku. Výklady svéprovázel kletbami a hrozbami, šermoval Martínkovi rukoukolem hlavy, až pochopil, jak je to pøísný zákaz, a poslouchaldragouna líp než vlastního otce. Do ohnì by byl pro nìho sko-èil, a kdyby ho byli kolem lámali, nebyl by povìdìl, kde májejich voják schovaný drát na zajeèí i srnèí oka, ani že umímeèet jako rdoušený zajíc, plakat jako zabìhlý kolouch, žedovede i lišku obelstít, kunu i tchoøe do želez chytit. Milovaldragouna Salcmana, uèil se od nìho, nápodobil ho, ba umi-òoval si, že se dá jednou na vojnu k dragounùm, aby se mìltak dobøe jako tichý a mírný Nìmec, dragoun Salcman. Tì-

lem i duší byl mu Martínek oddán a bìžel ochotnì a nadšenìtam, kam se ani voják neodvážil. Za bílého dne letìl k lesu,øezal tam kudlièkou bøezové proutí na košata, otýpku jich projméno nesl pod paží, ale proslídil všechen podrost na okrajilesù, kde rostlo oøeší, olší, jíví, øežábí a jiné køoví, jehož kùrui vìtvièky hlodali v zimì nejen zajíci, ale i srnci, a vìrnì povì-dìl Salcmanovi, co vidìl, našel i slyšel... Nic není tak vnímavého ani plodného jako mladá duše lid-ská. Semínko, které do ní zapadne a ujme se, samo potomroste, zapouští koøeny a nìkdy se už ani vytrhnout nedá,i kdyby je èlovìk rval sebevíc. Jakpak by tedy mohl Martínekzapomenout, že petrželový koøen cítí zajíc ze všech vùní nej-radìji, a ukrojí-li se ho jen kousek, že pøivábí zajíce do okajistìji než náruè sena a pytel ovsa. Hrstka pšenice že staèína celé hejno koroptví i bažantí. Který holub zapadl jednoudo Martínkova budníku, už mu zùstal vìren až do smrti, proto-že celý budník byl vymazán hlinou, smíchanou s fenyklem, a tévùni fenyklové že žádný holub neodolá. Když letos o vánocíchnemohli sedláci lovit, protože na rybnících ležel led jako po-vor silný, a starý Klika už se chystal jít pro rybu do Trhanova,kde se jich prohánìlo v sádkách a haltýøích na kopy, nabídlse voják, že se pokusí v jejich rybníce chytit nìjakého kapra.Sedlák poslal s ním synka, aby mu ukázal rybník na Ždíøe.Prosekali do ledu okenici, chvilku poèkali, pobíhali po rybníkusem tam, pak vytáhl Salcman z kapsy malou døevìnou ška-tulku, plnou nìjaké nažloutlé masti, potøel chlapci ruce a poruèilmu, aby je strèil do vody. Netrvalo to ani pìt minut a kapøi užukali Martínkovi do prstù, div že mu je neukousli. Dva se mupodaøilo popadnout za žábra a vyhodit na led, a co mu jichuklouzlo! Když to doma vyprávìl, kroutil otec hlavou a koupilod vojáka tu kouzelnou mast.

„Ale po druhé ji nekupujte,“ smál se Salcman, strkaje dva-cetník do váèku, „ale až na jaøe sem pøiletí rackové, chyte sijednoho nebo dva. Každý racek má pod-krkem sádlo a to jev té krabièce.“ To i starý Klika otvíral oèi a nastavoval uši,nebo jaktìživ nìco podobného neslyšel. Jakpak teprve Mar-tínek nemìl poslouchat a pamatovat si takové dùležité poky-ny pro život. Ale na všecko na svìtì se zapomene, zvláštì když svìtemvládne tak veselý patron, jako je pan masopust. I Martínkovivykouøil se z ježaté hlavy stesk po dragounu Salcmanovi, ne-vzpomnìl si na nìho, ani když krmil králíky, ani když házelholubùm viku, s novým vojákem už se tak nespøátelil, naopak,vyèíhal ho, jak krade jejich koním oves i seno a svoje odnášíBendùm. Tím rázem upadl do jeho nemilosti, nebo sedlákKlika popadl vojenský pytel ovsa, vysypal si ho do své truhly,na maøtal povìsil zámek jako baèkoru velký a vojákse neodvážil ani pípnout, nebo vìdìl, že se hospodáø ne-lekne ani èerta, natož dragouna. Ba rychle se zapomnìlo i na tak velkou novinu, jakáse rozletìla mìsteèkem, že se stal faráøem v Klenèí ne-manický Rejžek a pan administrátor Faster že si musí utøítsuchou hubu, aè si na faru dìlal zuby a myslil, že mu ji nemù-že nikdo pøebrat. Tato novinka šíøila se od Johánesù, vyprá-vìl ji všude kaplan Vondroušek, který nového faráøe po Klenèívodil, na poštì s ním byl, na radnici, ve škole i potomk domovu ho vyprovázel, až na Výhledy ho dovedl a tam ješ-tì za ním rukou kýval a nìkolikrát „Tak na shledanou!Na brzkou shledanou!“ zavolal. Vidìl i slyšel to myslivec Pa-velka, který stál pøitisknut ke smrku na pokraji lesa a rozumìlkaždému slovu. Litoval Fastra, nebo žhavì znovu pocítil, jakto sám tìžce nesl, když mu pøed mnoha lety takøka od huby

utrhli myslivnu, která mu patøila; jak musil dál mládencovata co mu vyvádìla tenkrát jeho Rézinka, za kterou už asi pìtlet chodil do èernoøecké myslivny. Ono to kaplanování takéomrzí a lepší by bylo, kdyby si už mohl Faster vzít za hospodyniuèitelovic Lénu a usadit se ve faráøských pokojích. Pøál by jimto obìma ze srdce, protože si to zasluhují pro svoji dobrotu... Tak Fastra všichni politovali, i na Leninku dívalise soustrastnì, ale pak se jim i to vykouøilo z hlavy a na farusi nikdo nevzpomnìl. Ještì dnes se øíká na Chodsku: „Pøí-sloví praví: muzika – pùl zdraví! Muzika a zpìv celý zdraví –a to je to pravý!“ Kdož by tedy myslil na starost a žalost, kdyžmasopust rozdává veselí a radost! Èas nestojí, ale utíká. Než se nadìjeme, máme Popelecna krku a pùst. Jaro se otevøe, práce polní zaènou,po Provodní nedìli až tak asi k Božímu tìlu možno si ještìzatancovat, ale jakmile odkvete obilí, zaènou veèer pobožnostiza úrodu zemskou a sbohem muziky až do posvícení. Svoje žnì teï mají muzikanti a ve žních nutno se pøièinit.V nedìli se hraje v hospodì, ale všedního dne odpolednese chodí hrát po dvorech. Chodí v Klenèí Marušácis houslièkami, violou a klarinetem, chodí po Postøekovì du-dák Matìjdl s houdkem Kubernácem. Pøijdou brzy po obìdì,posadí se za stùl a spustí. Kolovraty hned se stìhují ke zdi,první si zatancuje sedlák se selkou, vyskakují do výšky, abyse povedlo obilí a len, a než pøetanèí, už se trousí chasa. Tan-cují bosi, nebo hovìzí kùže je drahá, ale lidská nic nestojí.Sem tam si, pravda, nìjaký nešika zadøe tøísku, ale tu muselka u okna vyrýpne jehlou a nohy se toèí vesele dál. Nìkdyse chlapci praští pøes kapsu, pošlou pro koøalku, dají píti muzikantùm a rozpoutá se bezuzdné veselí. Trvalo by tøeba

do rána, kdyby nemìl hospodáø rozum, neøekl v šírání: „Dostpro dnes, zítra je zase den.“ Vezme chlební trošinku a jdenabrat muzikantùm vrchovatou žita. Vysype jim je do pytle, tipodìkují, strkají se k domovu a zítra stìhují se k sousedu.Vynechají jen toho, kde mají smutek, odkud vynesli mrtvéhoa kde od té smutné chvíle neuplynul dosud plný rok. Èíslopo èíslu tak obejdou, až si vyhrajou na celý rok chleba. Pakse pustí do Zálesí mezi skláøe i sedláky. Znají už svá místa,vybírají tam len a koudel, celý týden zùstanou v jedné vsi a takdovedou rozdovádìt Nìmce i Nìmkynì, že i staøí dìdkovéskáèou, jodlujou a vyvádìjí jako chasníci. Tanèí-li velcí, jakpak by netanèily dìti? Ne pro školu, ale proživot se uèíme. Proto kantor Eisenhut jako jiná léta i letos ur-èil, že pøíští nedìli bude u Bartošù dìtská muzika, každý chla-pec aby pøinesl šesták a každá žákynì tøi groše pro muzi-kanty a na útratu. Uèitelský mládenec Jindøich kroutil sice hlavou, ale Fasterjen pokrèil rameny a øekl nìjak trpce: „Mnì už je to lhostejno.Myslíval jsem si, že to musím zlomit, ale vìøte si nebo nevìø-te, pravdu má paní komisarka, když øíká, že pro tanecna Chodsku obìtují všecko, èasto i zdraví, ba i život. Vidíte,jak už dìti se jen jen tøesou, slyší-li o tanci. Bez tance nelze situ myslit žádnou zábavu, žádné veselí, žádnou svatbu, ba ani– funus. Umøe-li svobodný chlapec nebo divèe, vede muzikadružby a droužky rovnou od hrobu do hospody. Jako pohanétanèí nad mohylou, ale pomozte si! Ještì kdybych zde zùstal,pokusili bychom se spolu o leccos, ale já odejdu, za nic zdenezùstanu.“ Jindøich chvíli pøešlapoval ve zøejmých rozpacích, ale náhlese zamraèil, zajel si rukou do vlasù a skoro zlostnì vybuchl.„A co tím dokážete? Nic, než že zde zùstane Vondroušek

s celou svojí školou, že bude dál dávat nìmecké hodiny mìš-anským synkùm, nejen tìm, co pùjdou na klatovské gymnasi-um, ale i tìm, kteøí zde zùstanou a obec jednou povedou.Okrádá mì o sobotáles.“ „Vím, že jsem starší, ba nejstarší kaplan na patronátì, Von-droušek to také ví, a nehnu-li se, že poletí on jako mladší kap-lan napøed za administrátora do Nemanic a pak na místo toho,kdo dostane nemanickou faru. Poèítá, že ji dostanu já a onže se sem vrátí. Ale pøepoèítá se. Já do Nìmec nepùjdu,o faru v Nemanicích si nezažádám, ale zde, pøíteli, zde takénezùstanu.“ „Tak se Vondroušek nepøepoèítá,“ zasmál se Jindøich.„Ovšem, to mi nenapadlo,“ zamyslil se Faster, „vrátí se, urèi-tì se vrátí na mé místo. Ale a! Ne, ani za tu cenu zde nezù-stanu. Cítím, že jsem otráven, odstrèen a pokoøen. Nechcia nemohu se stýkat dál ani s Worlitschkem, ani s panem Jo-hánesem, ani s ranhojièem Schmiedem, kteøí už dnes se dívajína mì posmìšnì, pøes rameno a sliv že mi nestrouhají mrk-vièku.“ „To pøejde, to se za krátký èas zmìní. Ètete pøece noviny.Slovanstvo vstává, Praha se hýbe. Pan Havlíèek v Èeskévèele a v Žihadle už øeže do tìch odrodilcù, až z nich chlupylítají. Slyšel jste paní komisarovou, jak nadšenì nám tisklaruce a volala:, Již se ta naše lípa zelená, již stojí v plném kvì-tu! „Rozmyslím si to, mám na to èasu nejménì dva mìsíce,“øekl koneènì Faster a už se staral zas jako døív o dìti a jejichzábavu. „Pøece nesmíme pøipustit, aby to bylo zas samé trd-lování. Dìti musejí nìco zazpívat, sborem i sólovì, také pøed-nesou básnièky, které jste je nauèil. I jen se nestyïtea pochlubte se. Tanec omezíme na nejmenší míru, a jak za-

zvoní klekání, musí být konec. Nièím se nedáme pohnout, anipøemluvit; ne aby se to protáhlo jako loni až pøes devìt nave-èer.“ „To se nestane, øeknu muzikantùm a ti sami vstanoua odejdou.“ „Tak, to bude nejkratší,“ poliboval si Faster a odcházelze školy spokojen. V nedìli po obìdì všecky dìti z obou tøíd sváteènì ustro-jené scházely se ve škole. Celá kapela Marušákù už tu stála,oba uèitelé øadili dìti na chodbách nahoøe i dole, v jednu ho-dinu nezvánìli už na vìži, muzika spustila a vedla dìti pìknìv prùvodu do kostela na požehnání. Nestála sice ta pobož-nost ani za šòupec tabáku, protože dìti místo na litaniea modlení myslily na tanec a muziku, ale starý zvyk musil býtzachován. Kaplan Vondroušek také dnes požehnání nepro-tahoval, ani deset minut to netrvalo a už zase pøed kostelemstáli muzikanti a èekali, až mládenec Jindøich zexecíruje svétìkavé svìøence. Koneènì objevil se s prvním párem ve dveøích, Marušákhned trhl hlavou, øízný pochod se ozval a táhlo se k Bartošùm.Po celém námìstí stály venku pøed domem šastné matkyi zvìdavé sousedky, ukazovaly si v øadách své dìti a trousilyse v patách za nimi do hospody. Každá nesla v košíèku kusbuchty, pár jablíèek nebo hrušek a v srdci celou záplavu ma-teøské lásky, radosti i pýchy. Všecko se dálo tak jako u pravémuziky. Marušáci sedìli na kruchtièce, Bartoš v bílé zástìøenaléval ve výèepu do sklenièek cukrovou vodu, matky sedìlyna lavici pøibité ke zdi kolem celého sálu, dìvèátka se pøednimi natøásala, chlapci se opièili po velkých, brali je k tancia nosili jim pøipíjet.

Jediný Tomášek Smolíkovic držel se matèiných suknía nesmìle se rozhlížel sálem. „Jdi, Tomášku, jdi a vezmi si k tanci tuhle Královic Hanýž-ku,“ nutila ho matka a strèila mu takøka dìvèátko do rukou. „Nevím, co z toho našeho chlapce bude,“ postìžovala siSmolíková Králové, „roste jako z vody, chasník se už po maluz nìho dìlá, poøád ho do té školy posíláme, aè už tam dávnonepatøí, máme jen jeho, chtìli bychom pøece, aby se mìlk svìtu, a ono nám z nìho roste èím dál tím vìtší nemehlo.“ „Jen se nestarejte, sousedko,“ tìšila ji hned Králová, „jenaž to na nìho sedne, rozváže potom, až vás to tøeba budemrzet.“ Obì matky zahledìly se šastné na své dìti a musilyse smát, jak Hanýžka držela Tomáška, jako by sama bylachasník; a toèila s ním, až hekal a funìl. „Nesmíte se poøádtoèit, také musíte chvilku rýdovat,“ pouèovala Králová svojidcerku, když se párek k ní pøitoèil, a ta hned poslušnì poèa-la podupávat brzy vpravo, brzy vlevo, až si Tomášek oddychl.Marušáci to nabrali od podlahy. Hanýžka se déle neudržela,dupla si nožkou a už se zas toèila jako vøeteno a Smolík pøi nítìžce, jako by mìl nohy svázané, pot se z nìho jen lila otevøenými ústy lapal dech jako kapr na blátì. „Já už ne-mohu,“ vzdychal v kole. Hanýžka hned polevila, pevnì ho dr-žela v rukou, aby se nesvalil, rýdovala s ním pomalouèkua šeptala mu „Pøece mì nepostavíš v kole a neuteèeš odemne, hanbáøi! Že se nestydíš, nevydržet pøetancovat kousekaž do konce! To jsi mužský? Já bych mohla tancovat celý den.“ Na štìstí Marušák zaklepal smyècem na spodní deskuhouslí, asi po tøech taktech hudba pøestala hrát a dìti tanèit.Polomrtvý potácel se Smolík k matce, která mu hned strkalado dlanì groš a naøizovala: „Jdi, kup tam sklenici té cukrové

vody a pøines Hanýžce napít.“ Jako oveèka šel Tomášek po-slušnì a všecko to vykonal, jak mu matka naøídila. „Potøebujenìkoho, kdo by ho strkal,“ stýskala si znovu Smolíková, „ne-dej Pán Bùh, aby mìl upadnout jednou do špatných rukou.“ „Vždy ho máte na oèích,“ usmála se Králová; „a nedáte muublížit. Dobrák je a už asi dobrým zùstane. Až vyroste, všakon si už prošlape cestièku k svému životnímu štìstí. TamhleKlikovic Martínek by mu mohl dát pùl svého ohnì a mìli byoba dost,“ ukázala bradou, aby to nebylo nápadné, na chlapce,který stál pøed muzikanty s èepicí furiantsky k uchu nasaze-nou, ruce v kapsách, a smìle se rozhlížel sálem, jako by muta hospoda i s muzikou patøila. Kolem nìho už se stavìlichlapci z druhé tøídy i z nedìlní školy, pøišel uèitelský mláde-nec Jindøich, stoupl si pøed nì jako komandant pøed vojáky,všichni rázem ztichli, všichni, i Klikovic Martínek, musili sun-dat èepice, pak zvedl pan uèitel ruku ke stropu, a jak s ní po-hnul, ozvalo se rázem: Kde domov mùj – kde domov mùj? Prostá píseò Tylova zaznìla tehdy po prvé v Klenèí, a kdyžji chlapci dozpívali, utíraly si selky oèi a nevìdìly vlastnì proè.Tak jim ta písnièka zapadla do srdcí, že už na ni nemohly za-pomenout, znìla jim v uších a nepovolily doma, dokud se jíod dìtí nenauèily... Jak se chlapci rozbìhli, hned zase. se ozvala muzika, a tusi Martínek pospíšil. Jako ètyøi se hrnul rovnou k Hanýžce, kývlna ni zdaleka jako dospìlý chasník a Hanýžka už k nìmu le-tìla celá žhavá, jako by to byl magnet. „Teï se podívejte, jak Hanýžka tancuje,“ rýpla Smolíková lok-tem Královou, která se stále ještì dívala za panem Jindøichema myslila si na tu písnièku, která dovedla tak zatøást èlovì-kem. Otoèila tedy hlavu a oèi její v kole hledaly Hanýžku. Na-

šly ji v Martínkovì náruèí. Toèila se s oèkama blaženì pøivøe-nýma, po špièkách se vznášela sotva se podlahy dotýkajíc. „Tìm to sluší, co?“ kysele se optala Smolíková. Královázrovna zazáøila. „Je celá po otci. Staví se k tanci právì takjako on,“ pomyslila si v duchu, ale nahlas øekla lhostejnì: „No,sluší jim to, pravda, ale slušelo jí to s Tomáškem lépe, proto-že je vìtší než Martínek.“ „Taky je nᚠTomášek hodnìjší chlapec, ten Klikùv se potatil,roste z nìho rváè, našeho nemùže cítit, ubližuje mu všude,nᚠse mu vyhýbá a bojí se ho. Já mít divèi, nesmìla by s nímkamarádit.“ „Jsou to ještì dìti,“ usmála se Králová. „Ono se øekne dìti, ale roste to s nimi. Takový ohníèek se máudupat hned v zárodku, než vyšlehne v plameny. Øeknu to rov-nou, byla bych šastná, kdyby ty naše dìti se jednou za sebedostaly. Žijeme v sousedství, Hanýžka je divèe jako jiskra, jepro Tomáška jako stvoøená.“ „Ale, sousedko,“ zvážnìla Marjánka, „kdo by na to už teïmyslil? Bùh ví, co na nì èeká!“ „Vím, vím,“ kývala hlavou Smolíková a povzdychla si, „cokomu souzeno, nebude odlouzeno! Ale èasto a ráda na tomyslím.“ Obì matky se odmlèely a zahledìly se v zamyšlení na sv隝astné, vesele a bezstarostnì tanèící dìti... XI. Johánesovic hospodì v Klenèí nastávali slavní dnovéa dùstojnì se na nì chystala. Šenkýø a dosavadní rychtáømìstský také øeznièil. Výsek masa ovšem nemìl; co porazil,všecko se musilo sníst v jeho hospodì. Obyèejnì zabíjel jenvepøe, skopce a telátka, hovìzí maso pak kupoval u øezníka

Kohouta. Toliko masopust èinil výjimku z tohoto pravidla, ne-bo v této radostné dobì odvážil se Johánes porazit i volanebo krávu a nic se nebál, že se mu maso nerozejde. Ne-snìdli je pouze formani, ale stavìly se zde i svatby, jak šlyz kostela, a do tøí i do ètyø hodin jedly, hrály a zpívaly, nežse vydaly na svatební obìd k ženichovi a nevìstì. Také mìst-ské cechy scházely se zde. I když nemìly právì svùj „jórtoch“,svùj bál musily mít u Johánesù. Letos však chystal se pan Johánes po èase zas jednouke vzácné slavnosti. Rozhodl se, že se podìkuje z mìstskéhorychtáøství. Pøekážel mu ten úøad v jeho živnosti, pøinášel muvíc škody než užitku, nadìlal mu darmo mnoho nepøátel, sed-láci táhli se víc k Bartošùm než k nìmu, a nebýt koòských zá-pøežek, jistì by o jeho hospodu ani nezavadili. Faster semtaké nevkroèí, když zrovna nemusí. On právì rozrýpal celouobec. M욝ané køièí, aby se všecko vedlo po èesku, páni zasepo nìmecku, a naè je mu toho tøeba? On jako moudrý ob-chodník musí býti na všecky strany hezký, posloužit Èechùmjako Nìmcùm, nesmí být proti pánùm ani kmánùm... Takovéúvahy ho tedy pohnuly, že rychtáøství složil a v Klenèí se protochystala veliká slavnost: obnova mìstského úøadu. Dopoled-ne se to odbude na radnici a v kostele, ale v polednese pøihrne celé mìstské právo nové i staré – k Johánesùmna obìd, a tu se musí jeho hospoda nechat vidìt. Podomek Matouš už od rána odklízel sníh pøed domem, za-metal zbytky sena i ovsa, jak je natrousili formani, když nevy-pøáhli, ale jenom se zastavili pøed hospodou „vosrovat“, na-sypat totiž koním do døevìných, pøenosných žlábkùna zkøížených nohách ovsa, sena, pak napojit a se zápøež-kou v èele hned jeti dál k Pavlovi, rovnal v podevratí zásobníkola, prkna, klanice, oplíny, rozvory a nápravy, chystal v konírnì

èisté stání pro panské konì z Kouta i Trhanova, co pøivezouzítra vrchnostenské úøedníky. Chromý Matouš by to všeckosám ani nesvedl, kdyby mu nepomáhali oba pacholci, kteøídnes nejeli na zápøežku, ale poøádali pod velikou projíždìcíkùlnou sanì i vozy, aby sem mohly zajet koèáry, honili slepicea husy, aby hned zase všecko nezaneøádily, plašili holubya zavírali je do budníkù, z pivního sklepa, který stál proti hos-podì a táhl se až pod radnici, vyvalovali prázdné sudya rovnali je u zdi hezky na oèi, aby si páni všimli, co panské-ho piva se zde vypije. Uvnitø pak od božího rána kleèely dìveèky na kolenou a drhlypodlahy. Napøed v panském pokoji, kde se scházelo kasino,potom ve formance a naposled musily dùkladnì vydrbati pøedsíò a schodištì, aèkoli obojí bylo kamenné a voda mrz-la na schodech døív ještì, než ji myèky mohly utøít a vyždímat.Pan Johánes nepovolil, èistotou musil dnes záøit „Gasthauszum schwarzen Adler“, jak mìla hospoda napsáno zlatemna èerné tabuli visící nade vraty. Sám s vyhrnutými rukávy a vbílé zástìøe vládl v øeznické dílnì za kuchyní, kde mu pomá-hala stateèná jeho paní nabíjet jitrnice i jelítka, kterými proslulpan Johánes daleko široko, zejména v sousední zemi bavor-ské, míchat sekanou peèeni, také takovou lahùdku, které zaseÈeši dávali pøednost, pøipravovat ovar se køenem, øízky, ko-telety, maso na kuláše a bifteky, aby všecko zítra.bylo po rucea mohlo se panstvu posloužit vším, naè si jen vzpomenou. V nedìli èasnì ráno u kašny za kostelem zrovna proti Mot-lùm vypálil obecní kováø pìt ran z hmoždýøù a hned vzápìtíozvala se u radnice hudba a ještì za tmy prošla mìsteèkem.Ale tohoto ranního budíèku nebylo ani tøeba, nebo Klenèáciuž dávno byli vzhùru. Klikovic Martínek, Pálusuc Kuba, Sva-

tošuc Jirka vyskakovali pøed muzikou, jako by jim vyhrávala,a kdyby Hanýžka nemusila dnes pomáhat tátovi v maøtali nositvodu, kartáèovat telátka, míchat øezanku, aby se mohl vèasnasnídat, obléci a jít na radnici, jistì by také stála pøed vraty,natøásala se podle taktu, ba dost možná, že by se za tou øíz-nou muzikou i rozbìhla... Musí však mít rozum a pomocii mámì, která vaøí snídani, oblíká Marjánku a krmí Pepku.Kdopak by pustil slepice, nakrmil husy, vysypal vepøùmdo koryt brambory s kalením, kdyby to neudìlala Hanýžka?Jenom v letu chytá jednotlivé tóny hudby, které k ní vítr zanáší,a pøeje si, aby už radìji pøestali vytrubovat a nedìlali jí marnìtìžké srdce... Když se k osmé hodinì úplnì rozednilo, pohasly hvìzdya jasnì modrá obloha, èistá, jako by ji vymaloval, klenulase nad Klenèím. Za Trhanovem vstávalo ospalé slunce, alev jeho záøi už se koupalo temeno Haltravu. V jasném, èistémvzduchu ostøe se rýsovaly proti nebi zasnìžené vrcholky smr-kù i jedlí, takže se mohly poèítat. Pak si popøála tu ranní lázeòkostelní vìž, jejíž cibulovitá, èervenì natøená báò už dávnov té zimì stála holá, bez snìhového èepce jako nahá, a prototeï celá rudì zaplála jako oheò. Pod ní se krèily støechy cha-lup a stodol, všecky pìknì pod snìhovou peøinou a lemoványkolem dokola ledovými rampouchy jako støíbrným tøepením.Až oèi pøecházely, jak se rozjiskøil úbìlový sníh kolem ležící,jak chrupal a vrzal pod nohama èetných chodcù, spìchajícíchna ranní, radostnì vzrušených i slavnostnì naladìných. Alemálokterý vešel do kostela, všichni se tlaèili v ohromném chu-máèi jako vèely pøi rojeni pøed pekaøem a èekali, až muzikapøivede starou mìstskou radu. Pan Johánes ve velké parádì kroutil se v té chvíli ještì domapøed zrcadlem. Jeho paní utøela si peèlivì ruce do veliké zá-

stìry, pak vzala èernou, hedvábnou pùlku, uvázala ji svémumilému muži kolem krku, pøehrnula pøes ni snìhobílý límec,do kapsy šosatého kabátu zastrèila mu kvìtovaný, rovnìž hed-vábný kapesník, jehož cípek povytáhla, aby zvìdavì vykuko-val právì na tom místì, kde se šosy rozdìlují, jemným kartá-èem ohladila chlupatý, kastorový cylindr, z obšírné almary vy-táhla španìlku se støíbrným knoflíkem, vtiskla, ji mužovido ruky, prohlédla si ho od hlavy až k patì, obešla ho dokolajako svìtce na oltáøi, a záøíc spokojeností, prohlásila sebevì-domì: „Takového purkmistra už Klenèí nebude mít ani za tisíclet. Kdybys se vidìl zezadu, Johánes, jak ti to sluší! To ti tenpernikáø Kladívko, kterého dnes budou instalovati, ani vodypodat nemùže. Vždy je suchý a dlouhý jako chmelná tyèka,jako by – Bože mi høíchy odpus – louskal šváby.“ „To se tak vysuší u té perníkáøské pece, když peèe marci-pány a pouová srdce z perníku,“ usmál se vesele pan Johá-nes, upøel znovu malinká oèka do zrcadla a spokojenìse zahledìl na svou rùmìnou, èistì oholenou tváø, pod kte-rou visel mohutný podbradek, i na své jako soudek oblé bøíš-ko. Ale hned vzpomnìl, co ho dnes všecko èeká. Rychle zváž-nìl, nasadil si cylindr na peèlivì ulízanou hlavu a naposledse rozhlédl kolem. Vyšel z pokoje do kasina, kde uprostøedstál stùl s kuželkovou hrou peèlivì zakrytý nejen deskou, alei snìhobílým ubrusem, kolem dokola byl posázen kvìtovaný-mi talíøi z Majerovic továrny, pøi nichž hovìly si nože a vidlièky,pøed nimi stály broušené sklenièky na víno, jehož nìkolik lah-ví tlaèilo se k sobì uprostøed stolu. Johánes spokojenìse usmál, prošel kasinem a vkroèil do formanky. I zde u ka-men stál stùl, prostøený kvìtovaným ubrusem pro „lepší“, ni-koli však „nejlepší“ lidi. Smìli sedat u nìho koèové

a komorníci, cajchmachøi, majolikáøi a jiní mistøi, kteøí semnìkdy zapadli anebo i dennì se scházeli. Ostatní stoly èis-tì vydrhnuté táhly se podél stìn ode dveøí až zase ke dveøím,kterými se vycházelo na chodbu. Za nimi tlaèila se ke zdidlouhá, ke zdi pevnì pøibitá lavice, ale pøed nimi rozkroèo-valy se v øadách tìžké židle bukové s pìknì øezanými leno-chy, uprostøed se srdíèkem a dole s kulatými, roztaženýminohami, zavrtanými a pevnì zaklínovanými pøímodo sedadla. Na protìjší stranu ke kuchyni zahledìl se teïpan Johánes a tam spatøil svoji pýchu – zasklený kredencplný holeb s cínovými, jako støíbro lesklými víèky, oèíslova-ných, holých i pestøe pomalovaných, ze skla i kameniny.Na desce kredence vršily se kulaté tácky døevìné i ètyørohéplstìné, na kterých se pivo hostùm servírovalo. Po jednéstranì kredence stál na vysokých nohách dubový døezs vodou, kde se každá sklenice vypláchla, a po druhé èer-nala se úèetní kniha pana Johánesa, èerná tabule totiž opat-øená èísly a bílou køidou, visící na provázku. Mimo to na bokutemnì natøeného kredence bìlala se øádka jmén i èárek tìchformanù i domácích, kteøí jedli a pili na køídu tak dlouho, ažmohli zaplatit anebo až pøešla šenkýøe trpìlivost. Na zdiv rohu visel èerný køíž, za sklem nade dveømi císaøský pa-tent o právech i povinnostech šenkýøù, po stranách kaèera kachna s malovaným zobákem a nohama, kdežto ostatnícelé tìlo jejich bylo slepeno z peèlivì sestavených peøíèek,takže ten kaèí párek vypadal jako živý. Všecko to objal hostinský jediným pohledem a obrátilse spokojenì k své paní, která ho starostlivì vyprovázela.„Máme to všecko v poøádku, Tónynko,“ pochválil si svoji hos-podu ještì na prahu, kde se zastavil jako generál, „musíš užsi tu dnes sama poradit. Podávej každému teplé jitrnice

s køenem, to dá nejménì práce, jenom kdo si bude pøát nìcoextra, tomu nabídni pak ovar nebo telecí paprikáè. Já mu-sím z kostela rovnou na radnici,. ale jakmile to tam odbude-me, pøibìhnu hned domù, abys mohla do kuchynì,“ a vyšelna chodbu peèlivì pískem posypanou. „Jen buï bez starosti a už jdi, a nepøijdeš pozdì, hezkypravou nohou napøed, tak,“ usmívala se Tónynka a ještì se i koknu postavila a hledìla za mužem, dokud nezmizel za rohemradnice. Pøišel tam v nejvyšší èas, právì když na vìži poèalisezvánìt. Jenom se postavil v èelo shromáždìných radníchpánù, spustila hudba a už se šlo do kostela podìkovat PánuBohu za to, že to ve zdraví vydrželi celých pìt let. Po jednéstranì pana Johánesa vykraèoval si Král také v cylindrua šosáku, po druhé pøísedící Kryštof Tauer, za nimi pak ostatní,kteøí nevìdìli, potvrdí-li je dnes pan vrchní, anebo bude-li jme-novat na jejich místo m욝any jiné. Všichni si vyšlapovali sicestatnì a tváøili se vesele, ale zástupy lidí pøed kostelem díva-ly se na nì soustrastnì, tu a tam i škodolibì. „Všecka sláva, polní tráva,“ kýval hlavou rozvážnì postøe-kovský sedlák Václav a pláteník Buršík ochotnì mu pøisvìd-èoval: „Ba, ba! Tady to vidíme, že nic netrvá na svìtì vìènì.I pan Johánes se pøestane nafukovat a roztahovat na radnici.“ „Ten z toho nemìl nic a neuškodí mu to.“ „I vždy ani kuøe darmo nehrabe. On také dovedl sbírat dva-cetníky za vtìlování kontraktù a testamentù. do knih. Øíká, žeo tu èest nestojí, že se toho primátorství. sám vzdává, ale tojen písek hází lidem do oèí, kdyby se sám nepodìkoval, takby ho sesadili,“ rozkládal rozšafnì Buršík pøed kostelem, aèuž uvnitø huèely varhany a lidé zpívali. „Co to povídáš? Proè by se musil vzdát?“ zastal se panaJohánesa jeho vìrný host, sedlák Václav, slavný piják a znalec

dobytka, který chodíval na trhy nejen do Kdynì a do Hostou-nì, ale až do Plznì a do Rokycan. „Pravdu povídám,“ klidnì se usmál pláteník, „rychtáøi mu-sejí dohlížet na šenkýøe, vyšlo o tom ostré naøízení od vlády,proto žádný rychtáø nemùže být šenkýøem a. pan Johánes simohl vybrat, buï toèit pivo, anebo m욝any.“ „Ty taky všecko vyèucháš.“ „Všichni lidé všechno vìdí. Pøijdu do svìta jako ty,“’ usmívalse poouchle Buršík, „ale pro tebe tam rostou jen konì a voli.“ „Pojïme dovnitø,“ vykroèil ze široka ramenatý Václav, kterýnerad poslouchal pichlavé øeèi, a zamíøil ke kostelu. Tamv lavièkách u hlavního oltáøe sedìl „mìstský úøad“ v plné pa-rádì a valná jeho èást sedìla tam také dnes naposled. Užna velkou pøivede muzika nové právo a tihle m욝ané zmizejízas v chrámové lodi anebo na kùru mezi ostatními obyèejný-mi smrtelníky. Hned teï po ranní sejdou se k volbì na radnicim욝ané a cechmistøi, kdo pøijde – pøijde, na nikoho se èekatnebude, pan amtsasesor vytáhne z kapsy papír, pøeète jmé-na nové mìstské rady, všichni kývnou a pùjde se na velkou. Noví mìstští páni sednou si na teplá ještì místa a život po-bìží dál... Takové myšlenky táhly hlavou všem, když po ranní vedla jeopìt hudba na radnici, kde už to huèelo jako v úle. Dìtí se turojilo jako èmelíkù, listovní Bílek, mìstský písaø a kantor Ei-senhut, obecní strážník Kodrda, ponocný Válek, obecní ko-váø, lesní hajný, pastýø, ba i husopas, všichni ve velké parádìrozèilenì pøebíhali, nosili knihy, rovnali židle, pøikládalido kamen, stavìli m욝any do špalíru pøed radnicí, a sotvajakž takž byli s pøípravami hotovi, vykøikl Kodrda, který stálna rohu radnice a nespustil oèí s Johánesovic hospody: „Užjdou!“ A vskutku úderem deváté hodiny vyhrnulo se panstvo

z hostince. V èele kráèel jako páv sám vrchnostenský inspek-tor Hýbr z Kouta, hned za ním šli direktor Melichar s chytrýmprávníkem Hopem, písaø Sádlo nesl pod paždí koženou taš-ku s papíry a za tímto úøadem hrnuly se pozvané honorace.Drobnými krùèky cupal tu postmistr Worlitscheck, vymydlenýa ulízaný, jako by ho ze škatulky vytáhl, klátil se tu na køivýchnohách dlouhý rytmistr dragounský, vyšlapovali si v parádníchuniformách pan ajnémr Hubálek s vrchním respicientem Èer-ným. Za hlubokého ticha vešli do radnièní kanceláøe v pøízemínapravo, usadili se za kulatým stolem, hubený Sádlo vytáhlz kabely dlouhý papír, nahrbil høbet a velice uctivì podal ho panuinspektorovi. Ten si odkašlal a spustil nìmecky, že si mìstozvolilo nového rychtáøe Karla Kladívko, m욝ana a pernikáøe,tato volba že byla potvrzena vrchností i vysokým guberniemv Praze a že se zde všichni dnes sešli, aby pøijali jeho pøísahu,v nový úøad ho uvedli a pomocníky mu ustanovili. Všichni poslouchali, ale nikdo se neodvážil ani hnout, na-tož vykøiknout, že je to všecko lež, žádná volba že se nekonala,že je to panská zvùle, která tlaèí sedláky ke zdi a sází na konìøemeslo, cajkmajstry a tuchmajstry, hrnèíøe a majolikáøe, pe-kaøe a mlynáøe, øezníky a šenkýøe, tìm že drží palec, ti že teïvládnou obcí, cechmistøi že porouèejí už teï, roztahujíse a vyhrožují sedlákùm, jak s nimi zatoèí, lesy že jim vezmou,pastviny a draha rozmìøí a prodají, aby se promìnily v polea louky, obecního pastýøe že z pastoušky vyženou, a si hoplatí, kdo ho potøebuje... Vøe to v sedlácích, ale vìdí, že hla-vou zeï neprorazí, že jest jich všeho všudy sotva ètyøicet a protinim že stojí nejménì sto øemeslníkù a chalupníkù... Mlèí pro-to, poslouchají a dívají se, jak písaø Sádlo už vytahuje peroa píše protokol, jak vstává amtsasesor Hop, ète novému rych-táøi pouèení o jeho právech a povinnostech, už se rozsvìcují

dvì svíèky pøed krucifixem, všichni vstávají, pernikáø bledýjako smrt zdvihá pravou ruku do výše, natahuje ke stropu dvaprsty a palec. Hop ho ještì pouèuje, aby po nìm zøetelnìopakoval každé slovo, a poèíná pøedèítati pøísežní formuli. „Ichschwöre –,“ zní jeho suchý hlas, ale než mohl øíci další slovo,ozvalo se u dveøí vážnì, ale rozhodnì a jasnì: „Všichni rych-táøi pøisahali v Klenèí èesky.“ Kdyby byl nìkdo ode dveøí støelil k panskému stolu, nemohloto vzbudit vìtší leknutí. Hopovi klesly ruce i s papírem, inspek-tor Hýbr prudce vyskoèil, postmistr Worlitscheck rozbìhlse ke dveøím, direktor Melichar vytáhl hlavu do výše a zlostnìvykulil oèi, pouze rytmistr zùstal klidnì sedìt a lhostejnì dívalse k oknu, kde sluníèko mìnilo na skle ledové kvìty v nejèistšístøíbro. „Ano, èesky! Èesky!“ køièel teï divoký Klika, volali taki sedlák Vávøík s Houdlem a Frýïákem. „Ticho,“ vzpamatoval se koneènì Hýbr, dupl nohou a rozkøiklse, až mu hlas v hrdle pøeskoèil. „Skandál! Hanba pro celé naše mìsto!“ lámal rukama post-mistr a krotil sedláky. „Rušení úøedního výkonu,“ šeptal hned asesor Hop panu in-spektorovi, který tu stál rudý hnìvem a oèi jako dýky zabodá-val do chumlu lidských hlav, které se pøed ním zdvihaly jakomakovice na poli. „Kdo první vykøikl?“ optal se teï zdánlivì klidným, ale pøís-ným hlasem Hýbr. „Já,“ protlaèil se kupøedu sedlák Král, „a já – já,“ tlaèili se zaním ostatní sedláci. Hýbr se po nich rozhlédl, prudce zamrkala optal se vlídnìji: „A co si vlastnì pøejete?“ „Aby nový rychtáø pøisahal po èesku, jak mu starý zvyka právo ukládá. Chceme a musíme rozumìt pøísaze. Mluvit

si mùže, jak chce, ale pøisahat musí rychtáø pøed námi èes-ky,“ opakoval jadrnì, ale klidnì Král, pevnì rozhodnut neu-stoupit, i kdyby mìlo k pranici dojít. Vanula z nìho takovápodivná síla, že sám Hýbr v rozpa– cích sklopil oèi ke stolu,mávl rukou a sám øekl nedbale po èesku: „Všecko jedno! Takto ètou èesky!“ A Hop klidnì spustil: „Pøisahám Pánu Bohu všemohoucímu, našemu nejmi-lostivìjšímu císaøi a raší milostivé vrchnosti, že jim vždy vìr-ným a poslušným poddaným budu.“ Pak sliboval, že bude rych-táøský úøad spravedlivì vykonávati, obec pøed škodou bráni-ti, její prospìch míti na zøeteli, její jmìní opatrovati, platy vybí-rati, knihy v poøádku vésti, rozkazy pøedstavených úøadù plni-ti, úøední tajemství až do hrobu zachovávati – trvalo to hroznìdlouho a hroznou èeštinou dála se ta hrozná pøísaha, proto-že Hop pøekládal pøísežní formuláø z nìmèiny do èeštiny, alekoneènì pøece s.°. ozvalo: „K tomu mi dopomáhej Bùh otec...;“a všichni si spokojenì oddychli. Pan inspektor hned odevzdalnovému primasovi, jak mu dùslednì øíkal, mìstskou peèe,knihy, kožené právo rychtáøské a teï mìl k nìmu øeè, nìmec-kou a pøísnou. Husí kùže bìžela po tìle Bílkovi a zvláštì Ko-drdovi, když Hýbr udeøil do stolu a ukládal rychtáøi, že se tumusí postarat o poøádek, že se tu v Klenèí vzmáhá revoluèníduch, samé nepoøádky že se tu zahnizïují, noèní toulkya všelijaké schùzky, že se tu mnoho ète a špatnì platí danìa dávky. Starý rychtáø že musí do ètyø nedìl složit úèty a pakaby vzal správu mìsteèka ostøe do ruky a každého zbojníkaudal do Kouta, tam že už mu napraví hlavu. K ruce že mu jme-nuje jako pomocníky ve správì mìsteèka Hanse Hernaufa,Andreáse Zippnera, Michla Sauera, Ludvíka Majera – a dálsedláci neslyšeli; jako by si øekli, že jsou zde zbyteèní, obrátilise ve dveøích a vyšli z radnice. Nikdo jich nezdržoval, nikdo

jich zpátky nevolal, jenom jízlivé, posmìšné zraky vrchnos-tenských úøedníkù je vyprovázely. Policajt Kodrda mávl z okna svou èepicí a za kostelem za-hømìly hmoždíøe. Prùvod seøadil se pøed radnicí, kde už stályi cechy pod korouhvemi, pan uèitel Eisenhut hnal i dìtido párkù, a tak odvedla tentokrát hudba mnohem slavnìjšíprùvod na velkou, než bylo to ranní procesí se starou mìst-skou radou. Novì zvolený rychtáø s radními pány natlaèilise opìt do lavièek u oltáøe, lemovaných cechovními lucerna-mi, ve kterých záøily dnes lojovky z krámu mydláøe Hausnera,ale honorace zamíøily pøímo na panskou oratoø a dívalyse odtud jako s patra dolù i na pátera Fastra u oltáøe, i narychtáøe sedícího pøímo pod nimi, i na ostatní osadníky, zvláš-tì na dìvèata, jež v malebných krojích vyplòovala chrám jakokvìtinový záhon od mariánského oltáøe až dozadu ke dveøím. Na kùru dával dnes kantor Eisenhut novou mši od Führera.Hudebníci odložili plechové nástroje, chopili se houslí, mlá-denec Jindøich s taktovkou v ruce rozdal partesy a MrázovicRetka vysokým sopránem poèala zpívat „Kyrie elejson“. Dolev lavicích hned se sklonily všecky hlavy k modlicím knížkáma rùžencùm. Èekaly i dnes, že se na kùru ozve „Hej, mistøe!Vstaò bystøe! „, a zatím i oltáø už stojí holý, zmizel celý betlems pastýøi, králi i stády, zhasla hvìzda, odletìl buclatý andìlí-èek nesoucí nápis „Sláva na výsostech Bohu“, pouze sv. Mar-tin sedí tam dál na svém grošovatém høebci a poslouchá tr-pìlivì latinskou mši. Ale také panstvo na oratoøi pozornì poslouchá jakona koncertu a pochvaluje si zpìv i hudbu. Všichni se opírajío zábradlíèko a místo na oltáø dívají se na kùr. Postmistr Wor-litscheck poskakuje od jednoho ke druhému a ochotnì od-povídá na všecky zvìdavé otázky. „Ta altistka,“ šeptá do ucha

panu justiciáru Hopovi, „víme, to je dcerka kantora Eisenhutaa tuhle s Fastrem zpívají dueto.“ „Ah! Slyšel jsem už: Tak to je ona!“ mlsnì se olízl amtsase-sor, nasadil si hned lépe zlaté okuláry a znovu se zahledìlna kùr. „Nemá špatné gusto pan administrátor,“ usmál se po chvíliHop spokojenì, „mnì se také líbí brunety. Blondýnky bývajífádní, tuèné a líné.“ „Pøijde na to,“ s odbornou znalostí odporoval Worlitscheck,„ohnivá blondýna, jak se øíká, pøizrzlá, které se jiskøí vlasy, ó,vìøejí, nad takovou není. Ta mívá tìlo jako z alabastru. Podí-vají se tuhle pøed lavice, vidìjí ty dvì dívky v modrých šátcích?To jsou takové krasavice.“ „Odkud jsou?“ svezl se na nì hned pohled justiciárùv. „Tonení zdejší krev. Kdepak!“ mávl rukou postmistr, „zdejší dcer-ky i z vesnic mají tváøe kostnaté, hrubé, jako by je sekerouvysekal. Tohle jsou švadlenky tuchmistra Zippnera, uvidìjí jelepší dnes veèer na bále.“ „Nezdržíme se asi. Nᚠstarý pospíchá domù, mají tam takéženicha.“ „Ah! To je novinka!“ zbystøil pozornost hned Worlitscheck,„a koho, smím-li se ptát?“ „Èerti vìdí: inspektor mlèí jako hrob, jenom jeho paní trousíøeèi, že pøijel za Leokadií ženich až z Prahy, guberniální úøed-ník že je to, ale kdož ví!“ „Panu inspektoru seženeme dnes pìknou partii tarokù. Kan-tor Eisenhut hraje virtuosnì na klavír, ale ještì virtuosnìji kar-ty. Také Vondroušek se nedá zahanbit a direktor Melichark tomu, no, to bude kvarteto, které se tak snadno netrhne.“

Tak zbožnì modlilo se panstvo na oratoøi, že mu èas pøí-jemnì utekl, a než se nadálo, už se Faster modlil Andìl Pánìa na vìži zvonili poledne. Nastávala nejpøíjemnìjší èást celé slavnosti: hostinau Johánesù, kterou dávalo mìsteèko na poèest vzácnýchhostù podle starého zvyku. Slunce už stálo vysoko, na støechách proti nìmu položenýchtál zvolna sníh, s hlukem øítily se k zemi dlouhé rampouchy a zanimi padaly jako slzy veliké, øídké kapky, jež na zemi v stínuhned zas mìnily se v náledí. Naposled zahømìly hmoždíøe, prùvod vyšel z kostelaa hudba odvedla novou mìstskou radu i úøady a hosty rov-nou do hostince U èerného orla, kde se usadila ve formancea hrála panstvu sedícímu pøi obìdì ve vedlejším pokoji. Pan Johánes se náramnì vyznamenal, sám inspektor Hýbrho pochválil, když na stùl pøišly i koblihy a nakonec i èernákáva. „Jako v každém nóbl domì,“ usmíval se lahodnì, pohladilsi bøíško spokojenì a zahledìl se na konec stolu, kde se krèiluctivì vedle písaøe Sádla nový mìstský rychtáø Kladívko.Ostatní všichni èlenové mìstské rady obìdvali doma a mìlinaøízeno teprve asi po tøetí hodinì znovu se sejít a ve formanceèekat, až se pan inspektor zvedne, aby ho mohli spoleènìdoprovodit ke koèáru a podìkovat mu za èest, kterou jim pro-kázal. Ještì chvíli šáral se Hýbr brkem se šmelcovým držátkemv zubech, pak svraštil èelo a spustil pøísnì a èesky. „Já vím, rychtáøi, že umìjí nìmecky mluvit, ale neumìjí nì-mecky psát. Proto mají k ruce tuhle listovního Bílka a uèiteleEisenhuta. Jejich povinností není psát, ale jen podpisovata dohlížet, hlavnì dohlížet. Nesmìjí trpìt, aby se úøadovalo

èesky, úøední øeè je nìmecká a v té se musí jednat. Tuhle panJohánes se tuze bál, aby si nepohnìval sedláky, a trpìl protona radnici všelijaké neplechy. To musí pøestat. My víme, jakse tu v Klenèí zaèíná vlastenèit. Ètou se tu èeské knížkyi noviny, které pùjèuje sedlákùm pan páter Faster. Sedlákuvidle a knìzi bible, rozumíte? Vzdìlání je pro nás a robotapro sedláky. Sedláci si pøeètou, co napíše nìjaký zkaženýstudent, ultraèech, kterého vyhnali ze škol a on se chytil no-vin, a hned si myslí, když je to tištìno, tak že to musí být prav-da. Hned zvedají furiantsky hlavy, zaèínají se roztahovat a chtìliby porouèet. Proto jsme je dnes klepli pøes prsty a správumìsteèka svìøili øemeslníkùm, uvidíme, jak se osvìdèíte.Uslyším-li dost málo, že se pøidáváte k té selské stranì, kte-rá i,dnes se odvážila protestovat, sesadím vás a budu jme-novat rychtáøem kovaného Nìmce, tøeba Zippnera.“ Rychtáø Kladívko poslouchal zbožnì jako evangeliuma vrýval si do pamìti každé slovíèko. Ano, dozírat bude pøís-nì nejen na radnici, ale i ve škole, kde ten mládenec vedevšecko po èesku, takže dìti neumìjí nìmecky ani „ajmolajns“.Pan inspektor bude s ním jistì spokojen. Ale nemohl rozpøá-dat nadlouze svoje myšlenky, protože nahoøe ujal se slova panpostmistr Worlitscheck a široce vykládá, že je opravdu nutnoudusit zde ten ohníèek v zaèátku, než se vzmùže a vyšlehneplamenem. Že sem už jezdí s komisaøem Nìmcem i jehopaní, vozí s sebou a rozdává knížky, èeské knížky. „Komisaø Nìmec jako úøedník – všecka èest pøed ním.Na pašeráky jako kat, ve službì ostrý jako bøitva, to mùže øícituhle pan ajnémr,“ ukázal rukou postmistr na Hubálka, kterýtu sedìl jako na trní, „ale to své paní trpìt nemát abyse zahazovala se sedláky, chodila je navštìvovat, jako úøed-

nice pøece ví, co se sluší a patøí, udìlat visitu úøednicím a držets nimi.“ „Píše do novin,“ omoèil si amtsasesor, aby se nezdálo, žesnad je jiného mínìní, „do Kvìtù i do Èeské vèely, a samétakové sprosté vìci, jak je nasbírá po sedlácích. O m욝anyjenom si otírá pero, kritisuje a pomlouvá. Už však jí, jak jsemslyšel, právì vèera udìlali poøádnou koèièinu pod okny, tak-že jí asi zajde chu posílat nové obrázky do novin.“ „Ženská si má hledìt kuchynì,“ rozhodl vážnì direktor Me-lichar, „a nechytat se politiky a literatury. Kam by to vedlo, abyse nám ještì ženské pletly do úøadu.“ „Pozor na ni musíme dát,“ usoudil pan inspektor, když vy-slechl všecka mínìní, „na našem panství chodí obzvláštì rádado Mrákova, kde už pobláznila starého i mladého Konopu,takže fantasírují o tom, jaké svobody zde mívali sedláci a jakjich pozbyli. Už jsem je nechal k sobì volat i s jejich strýcemrychtáøem. Jak jsem øek, nesmí nám to vlastenectví pøerostpøes hlavu. Pane Johánes, tak teï na mé konto pøinesou semvíno, abychom si pøipili,“ rozjaøenì poruèil Hýbr, abyse neøeklo, že se nedal vidìt, anebo že se zde zadarmo na-jedl a napil. Ohnivé víno zaperlilo se v broušených sklenièkách a pan in-spektor namáhavì vstal. Pozdvihl svoji èíšku do výše a zvolal:„A žije nový primas a nová mìstská rada,“ všichni si s nímpøiukli a vypili do dna. Po tomhle pøípitku jako by se s nimipytel roztrhl. Mìstský rychtáø pøipil milostivé vrchnosti, uèitelEisenhut direktoru Melicharovi, Bílek svému pøedstavenémuamtsasesoru Hopovi, postmist Worlitscheck shodì mezimìstem a vrchnostenským úøadem, nálada stoupala každýmtím pøipitím, hudba vedle po každé zahrála veselý tuš, na stole

se octly taroky a pan vrchní, ani nevìda, jak se stalo, už se-dìl za malým stolkem u zdi, už míchal a rozdával karty... Nedìlní slunce se pomalu schovalo za Haltrav a modravéstíny protáhlý se od lesa k lesu pøes celý kraj. Pan Johánespostavil na hráèský stùl vysoké døevìné svícny se svíèkami,na každém svícnu kolem dokola bìlalo se plno papírovýchfidibusù, aby si mohlo panstvo zapálit dýmku, všecky ostatnístoly zmizely a jenom vìnec židlí táhl se kolem celého poko-je. Venku mrzlo, jen to skøipalo, a uvnitø dýchala hospoda vìt-ší a vìtší útulností. Muzika tam vesele vyhrávala a hosté na báluž se pomalu sjíždìli i scházeli. První pøijel bohatý majitel pa-pírny Firè se tøemi dcerami, za ním pøijely sanì pana nadles-ního Winklera, statkáøù z Rejkovic a Baldova, Zieglerùze Zálesí a z každých vyskoèila svìže jako srna mladá pa-nièka nebo dceruška. Také do formanky už se trousili m욝ané se svými ženamia dcerami. Za prostøeným stolem u kamen sedìla novope-èená mìstská rada i s rychtáøem, páni cechmistøi, tuchmajs-tøi a cajkmajstøi, ale nesmìlo se dosud tanèit, dokudve vedlejším pokoji nezahájí „bürgerbál“ pan inspektor Hýbr.O tu èest ho musí ovšem mìstský rychtáø požádat. Kupeca listovní Bílek už to šeptá do ucha Kladívkovi, kantor Eisen-hut už šeptá nìco Marušákovi, Marušák už se pøehrabujev notách, vytahuje nový „walzer“, ladí houslièky a èeká. Karta dnes padá panu inspektorovi, v každé høe hlásí nìja-kou figuru, ale musí se sebrat, aby ji také udìlal, protože hra-je s tarokáøi, kteøí mu v nièem nezadají. Obzvláštì kaplan Von-droušek dovede tak šikovnì mazat i vynášet, jako by Hýbro-vi vidìl do karet anebo umìl èíst jeho myšlenky. „To je radost, velebníèku, s nima hrát,“ libuje si pan inspek-tor a ani si nevšímá, že už chvíli za ním rychtáø Kladívko pøe-

šlapuje v rozpacích, pokašlává, až je ho líto direktoru Meli-charovi, a míchaje karty k novému kolu, naklání se k panu in-spektorovi a také mu nìco našeptává. „Á so!“ otáèí se Hýbrna židli, „pan mìstský rychtáø! Pøáli si nìco?“ „Prosím jménem mìstské rady, aby pan inspektor zahájilnáš,bürgerbál` tancem,“ vykoktal Kladívko po nìmecku. „No, vìdí, dìkuji za tu èest, ale já už jsem na tanec starý.Ale nᚠpan amtsasesor mì zastane, vìdí, že ano?“ usmálse Hýbr na hubeného právníka, který, jako by na to èekal,hned ochotnì vyskoèil a už se rozhlížel, kde sedí Firèovic kra-sotinky. Inspektor postøehl ten jeho pohled a v poslední chvíli ho ješ-tì zadržel. „Poèkají, musíme si to rozmyslit,“ usmíval se, nabí-raje si ze zlaté tabatìrky malý šòupeèek „když budou tanèitmísto mne, tak já jim vyberu sám taneènici. Vìdí, že se teïvšecko vede demokratyš, když tuhle pan mìstský rychtáø mìltu èest pro mne, tak mu to musíme oplatit. Jdou a provedouvedle paní rychtáøku a pan rychtáø zase vezme si k tanci ta-dyhle paní postmistrovou, že ano, pane Worlitscheck? Dovo-lejí to?“ optal se Hýbr, a ani neèekaje na odpovìï, pokraèo-val: „Ona sama naše nejmilostivìjší vrchnost chce, abychomdobøe vycházeli s obyèejným lidem a o obžinkách si nᚠex-celencpan hrabì také zatancoval se šafáøkou a šafáøs excelencpaní v Koutì.“ „Ovšem, ovšem,“ souhlasili hned všichni. „Tak a teï dávají èerstva,“ vyøídiv tuto úøední záležitost, po-rouèel Melicharovi pan inspektor a karty hned poslušnì za-šelestily. Ale také hudba se ozvala a Kladívko chtìj nechtìjzamíøil k paní postmistrové. Ve formance už se toèils rychtáøkou v náruèí asesor Hop, šosy za ním vlály, pohupo-val se na dlouhých, tenkých nohách, ale oèima slídil podél zdi

tak dlouho, až našel dvì vymydlené blondýnky s nádhernýmivlasy se zlatým nádechem, a hned si pomyslil, to že jsou tyZippnerovic švadlenky, jak mu je Worlitscheck ráno s oratoøeukazoval. Pøedstavil si’ živì, že objímá jednu z nich, a nikolikostnatou a už také obstarožnou, fenyklem páchnoucí perni-káøku, a hned se mu tanèilo ještì radostnìji. Mnohem hùøe vedlo se v panském pokoji rychtáøi. Kladívkorád si zatancoval a èasto se zdržel i na poutích v okolí, kdeprodával pod plátìnou boudou svoje zboží. Když po požehnánísložil krám a zaskoèil si do hospody, tu se nedal dvakrát po-bízet a už vyskakoval v kole. Ale dnes se mu dìlala kola pøedoèima a ještì se ani neotoèil. Má tanèit sólo, tanèit je s panípostmistrovou a pøed takovým panstvem! „Musím se naostøit,“pomyslil si, když ho oblila fialková vùnì, kterou byla paní post-mistrová hojnì napuštìna. Nejhorší bylo, že se nemohl hnedsejít v taktu s muzikanty. Jak to jen dnes ti Marušáci hrají?Hrají sousedskou nebo nehrají? Ale z tìch rozpakù ho vysvo-bodila sama paní postmistrová, která mu na tváøi vidìla jehoúzkostlivý strach. Položila mu ruku na rameno, usmálase a zašeptala: „To hrajou walzer, tancuje se zrovna jako sou-sedská, jenom trochu rychleji.“ S pernikáøe hned spadl vše-chen strach i ostych, chtìlo se mu zavýsknout, tak tak žese vzpamatoval, èím je od dnešního rána, opanoval se, jennohou si podupl a už to nabral dokola a pøidržel si taneènici,div že nevypískla... V tu dobu scházeli se sedláci v hospodì u Bartošù. Ani jediný nezabloudil k Johánesùm, aè ho tam muzika dostlákala a svádìla. Odolal tomu pokušení každý, jakmile si vzpo-mnìl, co tam oslavují. A o nièem jiném také se dnes nemluvi-lo. Sedìl tu sice i pan administrátor Faster i uèitelský mláde-nec Jindøich, ale ti dnes jen poslouchali, protože vedl slovo

starý Taraèka, a ten když se jednou za èas rozpovídal, stáloto vìru za poslechnutí. V sousedním sále chasa tancovala pøi dudách, ale žádnýze sedlákù nevstal a nešel se na tanec ani podívat, neøku-liaby sám si zatancoval, aè tu mìli dnes vzácného dudáèe,chromého a malého Pecáka, kterého sem pøinesla vpodve-èer jeho statná a silná žena Pecanda na zádech jako dítì.Maèkal dudy znamenitì, jenomže ho musili posaditv kruchtièce na stùl, aby ho bylo vidìt. Jediný mládenec Jin-døich poslouchal Taraèku pouze jedním uchem, kdežto druhénatahoval k otevøeným dveøím tak dlouho, až ho neviditelnáruka vzala za ucho, dovedla ho k Pecákovi až na kruchtièku,ba sehnala mu nìkde i housle a Pecák ochotnì ukázal panuuèiteli, kde se musí struny pøevázat, až kam se musí prsty klásta jak houdek musí bjíèkem mrskat do houslí, aby kejdaèi sta-èil. Vyložil mu v pøestávkách rozdíl mezi dudami a puklem,takže Jindøich v malé hodince už zahrál tanec „dudaèku“ takdokonale jako Pecák sám, a houslièky v jeho ruce pøi dudáchzpívaly ještì lépe, než když je držel vìhlasný houdek Kuber-nác z Postøekova. I Fastrovi ušlo, jak pilnì studuje Jindøich Pecákovu školua jaké v ní èiní pokroky, nebo Král pøinesl ke stolu velkounovinu, která všecky pobouøila. „Chtìjí nám vzít lesy a páni jsou pøi nich,“ vykøikl zlostnì, trp-ce, sotvaže za stùl usedl. „Kdo to øekl? Kdo nám je chce vzít? Kdes to slyšel?“ „Všec-ko je to smluveno. Nová mìstská rada už se tím ani netají.Vezl jsem dnes odpoledne ranhojièe Schmieda na Starou Huke skláøi, který se popálil, a Schmied mi to øekl, otevøenì mito øekl. Proto nikdo z nás nesedí na radnici a nesmína,bürgerbál` k Johánesùm.“

„Když to øekl starý chirurg Schmied, sousedé, pak j e topravda,“ vážnì hned se ozval Faster. „Vzít nám je nemohou, jsou naše, máme lùsy v knihách,“volali hned sedláci vzrušenì, „mluvte, strýèku Taraèko, vy topamatujete, jak to bylo tenkrát s lùsy? „Pamatuji to, jako dítì se pamatuji, jak sem pøije zemìmì-øiè Ondøej Zopf z Kouta a jak jsme dostali na panském záko-pu pardus. Deset cílù kamenných zasadil, pøes každý položilse jeden kluk a trhanovský dráb pøetáhl ho tøikrát holí, já bylbit na pátém kamenu. Pod každý cíl vložili tøi kousky skla, tøikousky cihly a tøi kousky železné škváry z Pece. Zbyl jsem tusám jako pamìtník tìch èasù, ale odpøisáhnout mohu, jakpotom mìstský les na dvì pùlky rozdìlil, jednu pùli obci po-nechal, druhou na tøicet rovných dílkù namìøil, èísly opatøil,všichni sedláci sešli se u kamene na dnešní kováøovì louce.Zopf si stoupl nejvýš na kámen, sundal s hlavy klobouk, vložildo nìho èísla a jeden sedlák po druhém vystupoval k nìmua vytáhl si svùj, lùs, a proto našim selským lesùm ještì dnesøíkáme lùsy. Na faráøe pøitom zapomnìli, zdejší fara nemálùsu, ale bere zato deputátní døíví z panského. Potom vystou-pil k zemìmìøièi mìstský písaø a kantor Jan Šepl, pøeèetlo tom listinu a všichni ji na kamenu podpisovali.,Smluvní ká-men øíká se tomu kamenu ještì dnes, je do nìho vysekánakniha, brkové pero i dùlek na inkoust. Kluk jako palec jsem bil, sotva šest let jsem èítal, ale dobøese na to pamatuji, jako by se to dnes stalo.“ „A pøece se na všecko nepamatujete,“ ozval se teï Faster,který až dosud mlèel, ale s ostatními pozornì poslouchal. „Tak to povìzte sám, když to lepší víte,“ zakohoutilse popudlivý staøec.

„Sousede Taraèko, proto se nemusíte zlobit, pamì lidskáje dìravá jako hrachovec, snadno z ní vypadne, co se pøedrokem zbìhlo. Kdož by si mohl pamatovat události sto let sta-ré? Jak bychom mohli vìdìt, kdy se kdo narodil, oženil neboumøel, kdybychom nepsali peèlivì matriky? A tak leží na faøepamìtní kniha, do které zapsal pan faráø Šváb –“ „Toho dobøe pamatuji,“ skoèil Fastrovi do øeèi Taraèka, „zanìho se tu stavìla fara a táhli pøes Klenèí ponejprv Rusové.“ „Dobøe si to pamatujete,“ usmál se Faster, „ale všecko pøe-ce nevíte. V pamìtní knize zdejší fary zapsána jest pøísežnívýpovìï sedláka Jana Matyáše o tom, jak Lomikar už obec-ní les rozdìlil a jak se roku 1756 dìlily znovu.“ „A pak nám je chtìjí upírat,“ vykøikl divoký Klika, „užod Lomikara je máme, naše jsou a zùstanou!“ „Upírat vám je nemohou a také neupírají. Ale dìlit se znovuchtìjí. Pobláznil je domažlický Forst, takový písaø pokoutní,který žije ze soudù a sporù.“ „S námi se dìlit!“ „To vìøím, to by se jim líbilo!“ „Jak by to mohli chtít?“ køièeli sedláci, vyskakovalia rozèilovali se, jako by jim tou øeèí Faster oleje do ohnì nalil. „Kdo jsou chalupníci? Èí je to krev? Kdo vystavìl chalupy?Nebydlí tam vaši strýcové a tety? Vydìdìní bratøí vašich pøed-kù? Vám pøedali otcové grunty, ale jim postavili jen chalupunad Klenèím, pøidali k ní kousek políèka, louèky, ale na leszapomnìli,“ pøipomínal jim klidnì pan administrátor. „Jezdí si do panského,“ vykøikl zlostnì Klika. „Ale chtìjí do svého, do obecního,“ nedal se Faster rušit,„myslí si, když my nemáme lùsy, nemusejí je mít ani sedláci.Cítí, že jim bylo ukøivdìno. Chtìjí alespoò to, co je nad døe-vem a pod døevem, z každého kmene vrch a paøez.“

„Právo je na naší stranì.“ „Máme lùsy vtìlené v knihách.“ „Ano, právo mluví pro vás, ale jest ještì jiný zákon, vrytýdo svìdomí každého, láska a spravedlnost, a ty. mluví pro cha-lupníky. Tvrdí, že jste si pøibrali i z obecního, obec že má mítsama sto jiter a vy všichni dohromady také sto. Ale obec mádnes lesa sotva šedesát jiter. Kdo má to ostatní?“ „Kdo je má?“ obrátil se rozvážnì Král k panu admi– nistrá-torovi, „a to se ptají chalupníci? Když se stavìla erární silni-ce, nestavìli ji ve vzduchu, ale po zemi, a tu zem musila obecnahradit podle zákona majitelùm pozemkù opìt zemí, nahra-dila ji lesní pùdou.“ „Svatoš má od obce najatu louku u Svaté vody, která ještìpøed desíti roky patøila k lesu, rostlo tam olšové houští, kteréSvatoš vykácel, les v louku promìnil a za to zdarma ji ještìpìt rokù bude kosit,“ pøipomínal Frýïák. „Kdepak se vzala políèka v Bøezí? Kdopak je užívá? Cha-lupníci! A co z nich platí, to bychom snadno propili. My jimtoho nezávidíme, nadøeli se dost, než vykopali paøezy, sebralikamení, vytrhali koøení, vypálili køoviny, aby tam místo lesamohli sázet brambory a rozsívat žito. Ale jak se teï mohou ptát, kam se podìl obecní les? Jena žalují, my jim to povíme, na radnici leží o tom protokolya zápisy, ani my, ani naši otcové nekradli,“ køièeli rozèilenísedláci èím dále tím více, pìstmi hrozili Fastrovi, jako by onto zavinil, byl také chalupníkem, až se musil bránit a ohrazovat „Snad si nemyslíte, že to všecko nevím? Vím to líp než vy,ale bìží mi o to, abyste se mohli bránit, aby to v dobrém skon-èilo, proto vám vèas povídám, jaký nový mrak vstává nad Klen-èím a proè vás vyklidili z radnice. To chtìjí, abyste se jim pøité høe nedívali do karet,“ otáèel rychle Faster. „Aby mohli listy z knih vytrhat.“ „Protokoly hodit do kamen.“

„Staré zápisy spálit a øíci:,Nic zde není psáno, a co nenípsáno, není také dáno.`“ „A jsou opravdu všichni chalupníci z naší krve?“ pøerušil ná-hle starý Taraèka zmatené výkøiky novou otázkou. Jako byjim støikl jedu do žil, vyskoèili hned všichni, i váhavý Smolíkpøišel do ohnì a volal s ostatními: „Cizáci to jsou! Pøivandro-valci! Pøilezlíci! Vždy to pamatujeme, jak sem vrchnost usa-zovala tkalce a pøadláky, kteøí uèili naše lidi i dìti pøíst vlnupodle saského zpùsobu, z jedné libry musili napøíst a smotatsto štránkù jemných jako pavuèina, každý štránek mìl dva-náct kop a každá kopa šedesát nití.“ „I my, sedláci, musili jsme si koupit tkalcovské stavy, aby-chom prý nezaháleli, a celou zimu házet èlunkem a dýchatprach a pazdeøí ze lnu i vlny.“ „V Trhanovì ještì dnes stojí manufaktura, kam odvádìlituchmistøi a cajkmistøi hotové dílo. Až to páni prodalido Kdýnì, kde teï pøedou vlnu na strojích.“ „Kdopak nám sem nasadil hrnèíøe a majolikáøe?“ „Kdopaksem volal pernikáøe, høebenáøe, barvíøe, zámeèníka, pekaøe,plechaøe a truhláøe? Nám staèil jako všude ve vsích kováøs koláøem a švec s krejèíøem.“ „Klenèí je mìsto,“ trochu kou-savì pøekøikl hlasy Faster, ale jenom tím polínko pøiložilna oheò. „Mìsto! Mìsto! A co máme z toho, že jsme mìsto? Kdo-pak se prosil Lomikara o tu èest? On nám ji vnutil proti našívùli. On chtìl mít z Klenèí mìsto, ale naši pøedkové ne. A teïse nám tu budou ti cizáci roztahovat na radnici? Porouèetnám?“ To stál Král za stolem èervený jako krocan, vzpøímenýjako svíèka, oèi mu øeøavìly jako dva uhlíky a vášnivì vrhal tyotázky Fastrovi pøímo do tváøe.

„A co! Vymlame je, odkud pøišli, a bude pokoj,“ udeøildo stolu náhle Klika, až sklenice i džbánky poskoèily. „Oho!“ zvedl Faster do výše bílou ruku, „vy jste jim udìlilim욝anské právo, nechali vystavìt chalupy, odvádìjí øádnìvšecky platy, mají dnes s vámi stejná práva.“ „Musili jsme je pøijmout do obce. Vrchnost nám to poruèi-la.“ „A vrchnosti naøizoval stát, aby podporovala prùmysl,“ klid-nì se rozhovoøil pan administrátor, který se tím dostalna svého zamilovaného koníèka – do chodských dìjin, a tímzkrotil rázem rozkohoutìné sedláky. Všichni ho teï poslou-chali pozornìji i ochotnìji, než když se s nimi vadil v kostele,když jim vytýkal jejich povìry, špatnou výchovu dítek, aneboopilství, rváèství a sudièství. „Ano, svatou pravdu máte, Lomikar okradl vás o svobody,ale kdyby to nebyl uèinil Lomikar, jistì by vás byl koupil jinýšlechtic. Píchni jako øízni. Císaø rakouský vás prodal, na nìhomusíte naøíkat. Èeský král by si rozmyslil zbavit zemskou brá-nu její stráže. My musíme chtít svého krále,“ dostával se knìznevìdomky do politiky, „svoji samostatnost, aby ten užitekz pùdy i øemesel zùstal nám a neutíkal do Vídnì.“ „Tak je to,“ souhlasili sedláci, „do Vídnì a do nìmeckýchkapes.“ „Lomikar mìl za ušima. Postavil vysokou pec na železo, ažz Pocinovic a Lhoty musili jste do ní, místo roboty, svážet rudu.Od Trhanova až k Papírnì vysušil bahna, povolal sem rybni-káøe, založil nové rybníky, vystokoval louky a odvodnil pole.Musili jste kupovat jeho železo, pít jeho pivo, mlít v jeho mlý-nech, pøeložil staré toky vod, postavil tøi železné hamry, a kdybyho nebyla zadávila smrt, Bùh sám ví, co by byl z vás udìlal.“

„Své otroky, ze svobodných sedlákù byli by se stali panštípacholci, hutníci a havíøi,“ zakýval hlavou Král. „Snad mátepravdu, snad i proto zbavil vás toho upíra Kozina, svou krví a smrtí vykoupil on a ostatní muèednícivaši svùj rodný kraj, nebo koupili vás Stadionové z Bavor,šestkrát sto tisíc vysadili za vás na døevo dcerám Lomikaro-vým, jejichž dìd zaplatil císaøi za celé Chodsko jenom nìcopøes padesát tisíc.“ „Šestapadesát tisíc, jak øíkávali nᚠdìdek,“ ozvalse Taraèka. „Ano – po šedesáti letech vydìlali na vás desetkrát tolik!Já Stadionù nebráním, ale pravda nade všecko! Koupili vása zaplatili poctivì. Také lepší srdce i mìkèí ruku mìli než Lo-mikar. Spokojili se s robotou zákonitou na polích i lukách, ne-honili vás pro rudu bùhvíkam, zboøili pec, zrušili hamry, za-vedli sem skláøství, usadili tu nìmecké skláøe i brusièe a vámdali pokoj.“ „Pìkný pokoj! Jako vši do kožichu nasadili nám do Klenèíplno Nìmcù, takže už dávno vede se tu všecko nìmecky a mymusíme mlèet.“ „To roste setba Lomikarova. Ten bystøe postihl, že Klenèí,které leží na staré a slavné cestì vedoucí z Prahy do Øezna,kde stojí stará pošta thurntaxiská a královská celnice, kudytáhne vojsko, jezdí kurýøi, extrapošty, diligence a obchodnívozy, mùže se stát zdrojem nových jeho pøíjmù, povýšil je pro-to na mìsteèko, vymohl mu týdenní i výroèní trhy, jeho robotupromìnil v plat a poèítal, zde že se prodá nejvíc jeho železa,vypije nejvíc jeho piva a sní nejvíc ryb z jeho rybníkù i zvìøez jeho lesa.“ „Nepøepoèítal se,“ usmál se Král, který s Fastra oka nespus-til, „všecko se to splnilo.“

„Dobrý poètáø nechybí. Dal vám proto do vašeho mìstské-ho statutu, že musíte pøijmout do mìsteèka každého, kohovám vrchnost pošle, a jemu výživy pøát. Tak je to, Kliko,“ obrá-til se administrátor na horkokrevného sedláka, „vy nesmíte ni-koho vyhnat a nikoho pøijímat, protože nejste žádné mìstokrálovské, svobodné, jako jsou Domažlice, vy jste šosní mìs-to, ochranné, prim tu hraje vrchnost, a nikoli vy.“ „V tom leží ten podvod,“ zaplál hned Klika, „proto jsmena tom vlastnì hùø než každá ves. Tam sedláci porouèí, všichnijsou tam jedné krve, jednoho srdce, kdežto u nás trvá stálávojna mezi starousedlíky a pøistìhovalci.“ „Zato nerobotujete ani pìšky ani potahem.“ „Ale platíme tøi sta zlatých do vrchnostenské kasy, za to dnescelá robota nestojí, vždy víme, jak se koná.“ „Ale je to robo-ta,“ ztvrdl Fastrùv hlas, „panský birda stojí s holí na poli, pan-ský poklasný chodí s hùlkou po poli, panský písaø pøijdese španìlkou v ruce, pan správèí nebo obroèní pøijedouna koni nebo v koèáøe a rákosku drží v ruce. Po tomhle touží-te?“ „To ne! To nikdy ne!“ „Tož vidíte, jak si nerozumíte. Na øemesla a obchody si ne-stìžujte. Z jejich zlatého dna kape pøíjem do vašich kapes.Co by z vás bylo, kdybyste nemohli jezdit na zápøežky, vozitextrapošty a formanit? Ten kopec nad Klenèím a silnice pøesnìj vedoucí, to zdejší zlatodol. Kdyby toho nebylo, pøestalibyste furiantit, cinkat dvacetníky v kapsách, ale zato byste sivíce hledìli polí a luk, prodali byste konì, jež vám mrvu roz-nášejí po silnici, každý z vás by choval o pìt šest kusù hovì-zích víc a nerostla by vám pak na polích chøestaèka a stoklasa,ale žito a pšenice.“