Hanýžka a Martínek

„Pravda je to,“ musili pøiznat sedláci a sklopili zahanbenìhlavu. „Já vám tu pravdu povídám, ježto vás mám rád a ježto bychchtìl mít z vás nejen hrdé m욝any, ale i rozumné sedlákya dobré lidi. Vy hned vzplanete jako smolná louè, èertítese a zlobíte, aè si nìkdy nevidíte ani na špièku nosu, tak jstekrátkozrací. Prozíraví byli Sta-. dionové, když tu setbu Lomi-karovu nenièili, ale moudøe ošetøovali. Prozíravým byl ministrKaunic, když nechtìl, aby se peníze ze zemì vyvážely a zbožídováželo, ale naopak, abychom si všecko vyrobili doma, a cosami nespotøebujeme, to abychom v cizinì prodali. Proto radilvrchnostem, aby zavádìly na panství manufaktury, abyse chovaly ovce, aby se prala, èesala, pøedla i tkala vlna,z bøidly dobýval kamenec, ve chlévech kopal sanytr, abystedøevìný popel odvádìli do flusárny na draslo, aby se pálilov milíøích nejen døevìné uhlí, ale chytala se pøitom i smùlaa dehet, aby se stavìly papírny i palovny. To všecko dìje se i unás. Ale èí je to vina, že všechen ten obchod a prùmysl majív rukou Nìmci? Udeøme se do prsou a øeknìme kajícnì: našenejvìtší vina!“ „To snad pøece ne!“ „Copak my jsme ty Nìmce zvali?“ „Nezvali, ale nedovedli jsme se od nich vèas nièemu nau-èit. Vy umíte jen jezdit, orat, síct a sekat. Jen jednomu synupøedáte grunt; chcete-li dva zaopatøit, dovedete políèka roz-pùlit, ba i rozètvrtit. Už i tak daleko jdete, že zde hospodaøínìkolik sousedù na ubohé osmerce pùvodního lánu, totižna pouhých osmi korcích polí a luk. Mùže být na tom živ, kdy-by nemìl konì a neživil se pøípøeží? Proèpak nedovedeteodkoukat Nìmcùm jejich fortele, postavit se na jejich místo,uèinit je zbyteènými, aby se sem nemohli stìhovat. Tisíce let

leží v hlinovatkách hlíny na pìt sáhù vysoko, ale nikomu z vásnenapádlo postavit tam cihelnu anebo hrnèíøskou dílnu. Nej-krásnìjší døíví, tvrdé i mìkké, jaké kdo chce, roste v našichlesích, ale výrobu a prodej nábytku zavádí zde vrchnost. Proè-pak ne vy?“ „Protože jsme Èeši, máme v žilách selskou, a ne kra-máøskou krev.“ „Dobøe jste to øekl, Kliko,“ pochválil sedláka pan adminis-trátor, „a ta vaše tìžkopádná, selská krev jedinì vás zachrá-nila, že dosud nemluvíte nìmecky. Nechytají se vás novoty,všecko cizí je vám až dosud odporné, umíte cizí øeè, ale ne-mluvíte jí, jen když musíte, posíláte své dìti na handldo nìmeckých vesnic, nauèí se tam drmolit nìmèinu, nikdyvšak nezapomenou mateøský svùj jazyk a doma, v rodináchvšude všecko po staroèesku se vede. Proto jste zùstalia musíte i dál zùstat nejzápadnìjším mìstem nejen èeským,ale i slovanským. Nìmce zde usazené nemùžete už koštì-tem jako smetí vymést ven, sami však také se nesmíte státtakovým smetím cizím.“ „Co máme tedy dìlat? Jak se jich zbavit a opìt se stát pányve svém vlastním domovì?“ tìžce, starostlivì se optal Král,který sledoval vývody Fastrovy nejpozornìji ze všech. „Hleïte na smíšené porosty v lese,“ obrátil se teï Fasterplnou tváøí ke Královi, jako by jenom s ním mluvil, „na mladémyti rostou nejen smrky, ale ujmou se tam i øežáby, bøízya javory. Léta spolu rostou, až smrk všecko kolem podusía nade všemi vyhraje. Takovým smrkem domácím jsme zdemy, Èeši. A nám sem vítr navál cizích semen všelijakých,nesmíme se nechat udusit, ponìmèit, ale musíme je poèeš-tit, oni zde potøebují nás, a nikoli my je. Nás je dosud mno-hem více. Nejen vy, sedláci, ale i starochalupníci, všichni jsou

jadrní Èeši. Vystrnadíte-li nìmèinu z radnice a ze školy, už jsteto vyhráli. Z dìtí tìch Nìmcù vyrostou Èeši, posílí vᚠkmensvou krví kramáøskou a omladí vaši starou krev. Nemáme topøirovnávat, ale je to – krom té drahé duše – jako u zvíøat,u obilí, hrachu anebo u bramborù. Všude v pøírodì vidímemíšení a køížení jedincù, aby potomstvo se nejen udrželo, alei vyvíjelo, zdokonalovalo, ale základ rodu se tím nenièí; nýbržposiluje. Vy musíte zdejší Nìmce strávit, tím sebe sama jaksiokypøit, pomrvit, a ratolesti vašeho kmene pak se znovu za-zelenají.“ „Lehce se øekne: strávit Nìmce,“ malomyslnì si povzdychlKlika, „ale to je hoøké sousto, které v ústech roste a nedáse spolknout. Oni bohatnou, své syny posílají Vondrouškovido školy, ten s nimi jezdí na gymnasium do Klatov i do Plznì,rostou z nich páni, podporuje je vláda, bere je do úøadù,k vojsku i do škol, kdežto e našich dìtí rostou zase jen sedlá-ci.“ „Kdo takhle mluví, zahazuje flintu do žita a utíká zbabìlez bitvy pryè ještì døív, než doopravdy zaèala. Kdybychomvšichni mluvili jako tuhle soused Klika, pak nás tu urèitì Nìmcipohltí, naší krví, zemí i majetkem se posilní a èeský národ budemít s nimi ještì tužší zápas. Ale k tomu nesmí dojít. Když vašiotcové po tisíc let uhájili tenhle cíp naší vlasti èeskému jazykua národu, vy se nesmíte poskvrnit takovou hanbou, jakouse poskvrnili Chodové pøimdští a tachovští, vy se nesmíte ne-chat ponìmèit.“ „Nenecháme!“ „To se nestane!“ „K tomu nesmí dojít.“ „Kdybych mìl Klenèí vypálit, znièit, tak je radìji vypálím, zni-èím, než abych je vidìl nìmecké,“ hrozil obratem ruky zasteï Klika.

„Pomocné ruce už se vám se všech stran nabízejí. Slyšelijste paní komisarovou, co vyprávìla o Praze, jak se Èeši všu-de hýbou, svých práv se dovolávají, knihy tisknou, noviny vy-dávají, i šlechta se k nám hlásí, Palacký, Havlíèek, Riegera celá øada už bojuje v èele národa, jak o tom ètete na hyjtáchu Králù.“ „Velebníèku, vy nás nesmíte opustit!“ „Nesmíte od nás odejít,“ volali sedláci v nadšeném vlaste-neckém zápalu. Nejen øeè, ale i pivo už úèinkovalo na nì, i tadudácká muzika vedle, takže vyskakovali, podupávali si, ru-kama nad hlavou podle taktu cifrovali, zapomnìlina chalupníky, na lesy, na Nìmce, na spory a volali: „Jindøich!A jde mezi nás mládenec Jindøich, zazpíváme si!“ Ruèièka na døevìných hodinách ukazovala pùlnoc a Fasterse tiše, nenápadnì z hospody vytratil jako duch. Vìdìl, že byho zdržovali, ba snad i mocí zdrželi, pl᚝, hùl i èepici mu scho-vali, že by se mohl sám pustit do zpìvu, možná i do tancea špatnì by to pro nìho skon– èilo... Tisíce zlatých oèí dívalose na nìho s temného nebe, kdy mrazivou nocí sám a sámpospíchal k opuštìné faøe. „Nebudeš má! Není možná! Ani ti to, má panynko, Pán Bùhnedá,“ zpívali a tancovali vesele u Bartošù pøi dudách. Faster se zahledìl k faøe a usmál se: „Ta písnièka má prav-du! Fara je Rejžkova a Bùh milý ví, kde se octnu za mìsíc.“ Ale také u Johánesù „bürgerbál“ zvolna se mìnil v sou-sedskou muziku. Páni v kasinì sice tanèili „nábožnì“, ale zatove formance odlupoval se s m욝anù panský nátìr èím dáltím více a zdravá pøirozenost hlásila se k svým právùm. Sámmìstský rychtáø Kladívko už povìsil kabát na høebík, vysvle-èený v kole dupal a výskal, páni radní, tuchmistøi, cechmistøii cajkmajstøi, všichni si povolili uzdu, až to v kasinì vedle bu-

dilo pohoršení. Postmistr Worlitscheck i kantor Eisenhut nì-kolikrát pøibìhli pokrotit jejich bujné veselí a pan inspektorjisté by byl už dávno s ošklivostí a odporem odejel, kdyby muprávì dnes tak nepadaly taroky... XII. Selka Králová šla o hromnicích z kostela, nesla si po-svìcený sloupek voskový v náruèí a tuze pospíchala. „Ty mášstále flandu v kole, poèkej na mne,“ zavolala na ni Klikováa pospíšila si, aby ji dohonila. „Nediv se, divèe zlatá,“ usmála se Marjánka,,,víš, že nemám-dìvku, a tak jsem na všecko sama.“ „Vždy ti roste Hanýžkaa ta je, budiž ke všemu mohu na ní oèi nechat, jak se ke všemušikovnì staví, jen jen jí ruèièky hrajou.“ „Ale když je to pøece jenom dítì,“ pøijímala i odmítala chváluKrálová, „a pomáhá víc muži než mnì. Øíkám, že mìla býtchlapcem,“ povzdychla si selka upøímnì. „Co bys vzdychala! Vždy ještì mùžete mít chlapcù jako ku-želek. Vidíš, já bych zas ráda mìla nìjakou chùvièku, ale tonajdu v lese pod kamenem vždycky jen hlavatého kluka.“ „Když si v tom nemùžeme porouèet, øíká Kristýnka,“ usmá-la se poznovu Králka a vzpomnìla si v duchu na Šmídovuženu, kde asi se toulá a deklamuje-li tam jako v Klenèí. Ažse jí zastesklo v té chvíli a odmlèela se. „Abych nezapomnìla, proè jsem na tebe volala! To víš, žechlapci mají u nás herberk, øíkali vaší Hanýžce, aby s nimachodila za svatou Dorotu, ale ta se tì bojí, že by ses vadila.Tak jsem jí slíbila, že se za ni pøimluvím.“ „Copak tì to napadá,“ utrhla se hned Králová prudce, „zanic na svìtì ji nepustím.“

„Šli by jenom po známých. Nekažme dìtem radost, vždyjsme také chodily, když jsme stály v jejich vìku.“ „Nenene,“tøepala rukou Marjánka, „darmo by se zvìtøila, ona je tak dostdo svìta, najdi si jinou.“ „Když on nᚠMartínek si postavil hlavu, že s jinou nepùjde,protože žádná neumí tak zpívat.“ „To se podívejme na kluka! Teï teprve Hanýžka se nesmíani hnout.“ „Tak si ji dej za sklo,“ rozhnìvala se Kliková, „aby jí neubylo.Nevídáno! Naposled ti bude nᚠMartínek špatný!“ „Nepustím ji s nikým, vím, co dìlám,“ omlouvala se Králová. Ale sousedka se urazila, nadmula se jako pávice a bezeslova zamíøila pøes námìstí rovnou k domovu.;,Má tìch dìv-èat jako žab v rybníce. Bude jednou ráda, kdyby nìkterou nášchlapec vyvedl. Ale pýcha ji posedla. Zdvihá nos jako pravákrálovna,“ bruèela si ještì doma, když svlékala sváteèní šatya ukládala hromnièku do truhly v komoøe. Ale jak se vrátilav pùvìdkových šatech do svìtnice, hned si postìžovala muži: „Tak si jen pomysli, øíkala jsem Králce, aby nechala tu jejichokatou žábu chodit s doroáky, že nᚠMartínek s jinou ne-chce jít, ale mìls ji vidìt, jak se na mì utrhla.“ „Tak?“ vykøikl hned Klika, „dobøe! Kdepak je Martínek?“ Bì-žel hned ke dveøím, otevøel je dokoøán a zavolal: „Martine, hnedsem pojï!“ Chlapec právì krmil králíky a pároval je. Ale jak zaslechlotce, vyletìl z chlíva jako støela a upaloval do svìtnice. „To ti povídám,“ hrozil mu otec pìstí, „kdyby si Královic Ha-nýžka klekla na kolena a prosila, aby smìla s vámi choditza svatou Dorotu, odkopneš ji, protože její máma odkoplatebe.“

„Ale já s jinou nepùjdu,“ zamraèil se Martínek. „Tak tedy ne-pùjdeš, už jsem øekl,“ ukonèil hovor Klika a chlapec vìdìl,kde pálí. Mlèky se obrátil a šel si postìžovat svým nejlepšímpøátelùm, králíkùm a holubùm, které nade všecko miloval. Dopadlo to však dobøe. „Copak musíme mít tu vlasatou sýkoru s sebou?“ ozvalse Pálusovic Kuba, když vidìl, že celá výprava je ohrožena,„vezmeme si Svatošovic Jirku, ten má hlásek tenký jako ko-nipásek, hodí na sebe prostírku, vìnec mu posadíme na hlavua bude to tisíckrát krásnìjší.“ Pøi tom zùstalo. I Klika to schválil a sám kluky uèil; ukazovaljim, jak se mají pøi høe postavit, jak rukama hýbat a zpívat,takže letošní doroáci všude sklízeli jen samou chválu, ba vzka-zovali si pro nì i páni, musili jít zazpívat na poštu, k Johánesùmi k panu ranhojièi Schmiedovi. Jenom Královic statkuse vyhnuli, aèkoli Hanýžka stála pøed domem a kývala na nìprstíèkem. Martínek nastrouhal jí na prsty mrkvièku a šel dál,jako by u Králù jakživ nebyl. Hanýžka nevìdìla v té chvíli hned,jak se pomstít. Kdyby nebyl sníh sypký jako písek, hodila bypo nìm kouli jako hlava velkou, jistì by ho trefila do toho jakokrev èerveného pláštì, možná, že by mu srazila s hlavy i tušerednou èepici, papírovou s ko– houtím perem. Na to všaknení ani pomyšlení, a tak jen køikla za ním: „Martine, koza meèí,pukl ne,“ obrátila se na patì a zmizela ve dvíøkách døív, nežse mohl Martin za ní rozbìhnout, nabouchat jí, ba i jen oplatitstejným výkøikem: „Hanýžka, cpe si kaši do bøíška.“ Ale slávajejich dostoupila vrcholu, když si je as týden po sv. Dorotìzavolal na faru pan administrátor Faster a ještì na schùdkáchjim pøikazoval: „To vám, chlapci, povídám, nechte si na høei na zpìvu záležet. Sedí tam u mne paní komisarová z mìsta,a vás pochválí.“

„Tak my se tu obleèem a pøijdem dovnitø už v parádì,“ navr-hoval Klika a rychle rozbaloval svùj balíèek. Vytáhl z nìho ši-roký døevìný meè ze šindele, papírovou èepici, kohoutí peroa matèinu jako krev èervenou šerku uvázal si okolo krku. Pá-lusovic Kuba mìl tu strùji ještì kratší, vyndal z jedné kapsyžezlo, z druhé složenou korunu z pozlaceného papíru, kvìto-vaný fìrtuch pøehodil si pøes ramena a byl hotovým králem.Nejvìtší práci jim dal Svatošovic Jiøíèek. Toho musili pìknìzabalit do prostìradla od hlavy až k patì, aby nebylo vidìt,že má krátké vlasy nahoøe a dole dlouhé kalhoty, na hlavu mulehce posadili vysoký vìnec z papírových rùži, aby sletìl hned,jak se ho kat meèem dotkne, ale aby držel na hlavì, když svatáDorota zpívá, chodí i kleká. Koneènì byli hotovi, zaklepalia vešli do pøíjemnì vytopeného pokoje, naplnìného vùní mí-šeòských jablek. Za stolem na mìkkém kanapíèku sedìlakrásná paní, vlasy mìla pìknì k spánkùm pøièísnuté, jakohavran èerné, usmála se na chlapce, pøíjemnì se na nì po-dívala a øekla nesmírnì lahodným hlasem: „Ach! Doroáci! To se tìším, ale je jich málo, jenom tøi –“ Martínka štípla ta poznámka a pomyslil si: „Kolik nás mábýt? Však my na to staèíme.“ Mrkl na Kubíka i Jirku a rázemspustili: Ó hýle, hýle, hýle! Poslyšte malé chvíle, jak krásná panna Dorota, bohumilýho života, nechtíla krá-lovnou býti, mušíla smr podstoupiti. Po tomto spoleèném úvodu otoèil se nejdøíve kat k pannìDorotì a zazpíval krásným altem jako v opeøe, schovávajemeè pod rudým pláštìm: Ach Dorotko má rozmilá, tuhle král Fabricius mì k tobì posílá, abys si ho sobì vzela, a to ctnýho za manžela,

on tì míní zlato, støíbro dáti a královnou tebe zváti. Svatou pannu Dorotu ta zpráva náramnì pøekvapí, že za-ène hned lámat rukama a zaøíkat: Ach Pane Ježíši Kriste! Dy voni si dìlají ze mne blázny jistì. Jenom jdi vyøíditkráli, že by se mu lidi smáli, dyby takovou královnu míl. Já semsi zvolila jinyj díl. Ale tu se do toho vloží sám král Fabricius, posadí si poøád-nì korunu na hlavu, natáhne ruku se zlatým žezlem k pannìDorotì a ujišuje ji lahodnì: Dorotko rozmilá, cák si nepochopila, že tì nechci za blázny mít? Já si tì chci vopravdu za ženu vzít. Strašnì to dopálí svìtici, takže se oboøí na krále Tak je mi milá tvá novina, jako stará smradlavina. To se rozumí, že se král takovým hrubiánstvím urazía tvrdohlavé panence zahrozí Pozor na hubu, Doroto, abys nepøišla o toto, a rukou ukáže si na krk. Tím si však špatnì posloužil, patr-nì nezná ženské, že co si jednou uminou, to také prosadí.Svatá Dorota není o nic lepší, otoèí se na patì zády ke krália povídá mu hodnì uštìpaènì Za manžela než bych si tì vzela, raèi smr bych podstou-piti chtìla. Takové slovo, a králi do oèí? No, poèkej, Dorotko! Kate, hned jí hlavu pod meè dej, strašnyj konec hudìlej! Svatá Dorota neleká se nièeho na svìtì a zpívá si vesele Mùj ženich je Kristus Pán ha já k nìmu pospíchám,

div že na Fabricia neudìlá pøitom dlouhý nos. Nyní vytáhlKlikovic Martínek zpod rudého pláštì široký meè, mává jímnad hlavou a volá: Klekni, panno, klekni na zem, zabiju tì jedním rázem. Svìtice poslušnì jako oveèka kleká a spíná nábožnì rucena prsou. Podstupte, lidi, na stranu, haj vám nedám meèem ránu, varuje kat všecky diváky, konaje poslední pøípravy k pøíšernépopravì. Neplivuje si na dlanì, bere meè do obou rukoua vyzývá svìtici dobrácky: Natáhni, Dorotko, krk hezky, já tì ho srazím mistrovsky. Svatošovic Jirka pod prostìradlem vztyèil pokornì sklonì-nou hlavu do výše, meè hvizdl vzduchem, papírový vìnec sle-tìl s hlavy až pod postel, jež tu stála v rohu, a Jirka jak dlouhýtak široký svalil se na zem. Král s katem hned si k nìmu klekli,budili ho a zpívali Staò, Doroto svatá, kerás bula sutá, dyž si nechtíla krále poslechnout, mušíla si smr hoøkoupodstoupnout, mušíla si smr hóóóøkou póóódstoupnout! Všichni rázem vyskoèili, øekli „Pochválen Pán Ježíš Kris-tus“, poklonili se a už se hrnuli ze dveøí. „Poèkejte, poèkejte,“ zdržoval je Faster a pospíchal za nimis obrázky v ruce. Kluci se tam svlékali, trochu se upejpali, alepak pøece každý rád natáhl ruku po svém svatém patronu,kterého jim Faster vybral a ještì pøidal zasloužené chvály:„Dobøe jste se drželi, šlo vám to, jako když namaže!“ Ale paní Božena sedìla pøed èistým papírem, hrála si tuž-kou, oèi mìla pøivøené a tak byla ponoøena do vzpomínek, žeani nepozorovala, kdy se Faster vrátil. Staré bìlidlo, kouzloa teplo domova ovívalo ji opìt jemnou perutí... Vidìla živìpøed oèima zasnìný kraj, malé údolíèko, v nìm dvì chaloup-

ky k sobì pøitisknuté, rodièe, babièku, celou tichou domác-nost... V pøedsíni dupají kroky, otevírají se dveøe a k nim vcházíkrál Dioklecián, Dorota panna, dva dvoøenínové, soudce, kata jeho holomci... „Fata morgana!“ protrhla násilím paní komisarová èarov-nou sí, kterou ji opøádala èilá její fantasie. „Dìkuji vám za tupìknou chvilku,“ natáhla bílou ruku ke knìzi. Faster se sklonila mlèky tu ruku opìt políbil. Pøekvapenì podívala se naò Nìm-cová, ale ruky neodtáhla, ani se nemraèila. Naopak, oèi se jípodkalily a cosi jako veliká soustrast zachvìla jí srdcem. „Ještì jednou vám dìkuji,“ ovládla se rychle, „u nás je tahra dìjem bohatší, ale deklamací prostší. Vy jste zde všichnirození herci a zpìváci. I stará babka, když mi vypravuje, takživotnì to prociuje, že jí ve tváøi hraje každý sval, smìjese i pláèe, ruce zalamuje a rozpíná jako ve skuteènosti. Ni-kdy jsem neslyšela tak pìknì vyprávìt báchorky jako u vás.A vaše øeè bulácká! Píši si slovníèek a pošlu jej i s pøíslovímiÈelakovskému do Vratislavi a doktor Spott mi psal, abychmu sebrala, jak se zde léèí a zaøíkává. Musíte mi pomoci,velebníèku.“ „Ale s radostí,“ souhlasil hned Faster, „jenomže nemajíke knìzi a zvláštì ke mnì dùvìru. Vytloukám jim z hlav povìry, jak mohu, a tak se s tím skrý-vají pøede mnou. Také zdejší chirurg udává báby koøenáøky,kováøe i pohodného, proto nikdo z nich nevìøí pánùm, vìtøíhned èertovinu. Ale vy si dovedete získat jejich dùvìry a takéKrálová vám pomùže.“ „Co dìlají u Králù,“ živì se hned optala Nìmcová, „ètouna hyjtách?“ „Ètli, kroužek posluchaèù utìšenì rostl, už už jsem vìøil, žese podaøí nᚠplán zaøíditi zde jako v Praze a jinde Besedu,

ètenáøskou besedu pro zaèátek, takové ohnisko vlastenec-kého cítìní i smýšlení, založit ji proti kasinu u Johánesù, kdese nejen nìmèí, ale také kují pikle a sbírají klepy o každém,kdo nechce tanèit, jak oni hvízdají.“ „Nu ano, spolek nejen pro zábavu, ale i pro vzdìlánía pouèení, v kterém by byl vítán každý, sedlák i øemeslník,podruh i chalupník, pán nepán.“ „Už k tomu sotva dojde,“ mávl rukou beznadìjnì Faster. „A proè? Co se stalo?“ „Pøi obnovì mìstského práva vyhodila vrchnost všecky sed-láky z radnice a usadila tam samé øemeslníky, vìtšinou Nìm-ce.“ „To právì nový dùvod založiti Besedu,“ vpadla do øeèi prud-ce paní komisarová. „Ovšem, kdyby zùstalo pøi tom. Ale chalupníci zvedli už pøed-tím svùj starý nárok na sousedské lesy, nová správa jde jimna ruku, sedláci se teï bojí, že se jim ztratí z radnice starýguberniální výnos, kterým se jim lesy odevzdávajído soukromého vlastnictví, že se tam budou falšovat zápisyv gruntovních knihách, kout zbranì proti nim, zkrátka vrchnostise podaøilo rozeštvat mìsteèko tak dokonale, že se teï na nicjiného nemyslí a o nièem jiném nemluví než o soudu.“ „Vidíte, k tomu by nedošlo, kdybyste tu mìli takové støedis-ko, kde by se všichni obèané scházeli, domluvili a dohodlipo dobrém, mohla by se jmenovat ta beseda tøeba Svornost,jako nerozborná zeï stáli by pak všichni proti spoleènémunašemu nepøíteli.“ „Milostpaní, vy naše lidi neznáte,“ trpce se usmál knìz, „mlu-víte ideálnì, ale zapomínáte, jací palièáci zde rostou a žijí.“ „Zdejší lid je upøímný a poctivý,“ pøísnì se ozvala Nìmcová,„dá si øíci, ale musí se s ním umìt.“

„Zdejší lid je vznìtlivý, kam vítr, tam pl᚝. Není naò spoleh-nutí, dá se lehce unésti citem, nechá se snadno poštvat, leh-ce pro všecko vzplane, ale jeho zájem brzy pohasne,“ stejnìostøe odpovídal Faster. „Je to lid pilný a pracovitý.“ „Ovšem, tìlesnì pracuje do úpadu, ale tou prací tìlesnoujako by vyèerpal i všecky svoje síly duševní, stáváse nesamostatným, duchovnì líným, jeho mozek nepracuje,nepøemýšlí ani o otázkách náboženských, ani politických, anihospodáøských, ani literárních a vlasteneckých.“ „Snad máte pravdu, ale jinde není lépe, v tom právì spoèí-vá naše práce buditelská, zatøást tìmi duševními ospalci.“ „Nezatøásli jsme jimi? Nelichotili jsme si, že jsme je probu-dili? A jdìte k nim dnes! Jdìte tøeba k nejlepšímu z nich,ke Královi, mluvte s ním o novinách, konstituci, revoluci, spol-cích, knihách, bude vás poslouchat jen jedním uchem, až ko-neènì mávne rukou a øekne nevrle:,Eh, to jsou samé hlou-posti! My teï máme jinou starost, berou nám lùsy.`“ „Tož se k nìmu skloním, vyslechnu ho trpìlivì, poradím mu,využiji i takové nálady k tomu, abych ho získala pro svoji myš-lenku!“ „A postavím se proti chalupníkùm, øemeslníkùm, podruhùma bezzemkùm? Ti nepatøí do národa? Ti musejí prohrát?“ „Já nevím, já tomu sporu nerozumím,“ pøiznávalase v rozpacích paní Božena, „nechci dìlat v lidech žádnéhorozdílu, chci, aby se milovali, a ne aby se soudili. Vy pøece užjako knìz musíte chtít totéž.“ „Ovšem že chci. Všemi cestami je k tomu vedu, nejen ná-boženstvím v kostele, ale i vzdìláním ve škole a doma. Ome-zuji jejich muziky a tance, brojím proti noèním toulkáma karbanu, stihám jejich surové rvaèky, honím dìti z pastvy

do školy, na klíè jsem zavøel zvonici, aby nemohli zvonit protimrakùm, a víte, co udìlali? Roz– sekali dveøe, vybìhli na vìža vyzvánìli všemi. Udal jsem Kliku, byl potrestán, ale mnìvykøikovali v noci pøed farou:,Všechno veme konec, i Fastrovozvonec, ha než zaène pastva, èert vodnese Fastra.` Já vím,že mnozí, pøemnozí osadníci mají radìji Vondrouška než mne,že mì nechtìli za faráøe, že se tìší, až odejdu, protože je jimnepøíjemno moje kantorování.“ „Kdo chce vlasti vdìk si získat, pøíznì doby nehledej.“ „Jáse po ní jistì nepachtím, ale nᚠhovor dostává se do jinýchkolejí. Nebìží o mne, ale o lid, mezi kterým jsem se narodil,vyrostl a skoro deset let už veøejnì pùsobím. Znám jeho his-torii, znám jeho pøítomné pomìry a chvìji se o jeho budouc-nost.“ „To snad pøece ne?“ jako by ji Faster tím slovem bodl, utrhlase prudce Nìmcová. „Ano, chvìji se o jeho budoucnost,“ pomalu a s dùrazemopakoval knìz, „ten lid, sám sobì ponechán, žil by jen tìlu,jen zábavì, polím, lukám a penìzùm. Když jsem zaèal zdepráci buditelskou a osvìtovou, vrtìli všichni hlavami a øíkali:,Tosou novoty! Tuto tu jakživo nebulo.` Štìstí, že mùj faráø jakoslepec musil mi nechat volnou ruku, sám byl jako starý josefi-nista dost svobodo– myslným èlovìkem, a Vondroušekse bojí køížit moje plány veøejnì, protože mám bratra viká-øem. Mnì nestaèí a nechci, by nehøešili jen ze strachu pøedpeklem. Nechci vyèerpat jejich duchovní mohutnost jenv pobožnostech a bratrstvech, jako moji pøedchùdci èinili.K Bohu je vedu, dárci života, svìtla a radosti, po cestì nové,neušlapané je vedu, ne bázlivé baby, ale stateèné lidi z nichchci vychovat ne hrozbami a sliby, ne povìrou

a pobožnùstkáøstvím, ale pravdou zákona božího a silou zá-kona pøirozeného.“ „Z duše mi mluvíte, pøíteli,“ ozvala se paní Božena zøejmìnakažená nadšením, jež sálalo z knìze. „A co jsem až dosud dokázal?“ zchladl náhle Faster, „nic,anebo málo víc než nic,“ sám si odpovìdìl. „Lásku k vlastijste v nich roznítil, èíst, zpívat, ušlechtile se bavit, to jste je na-uèil, jak jsem sama vidìla.“ „Plané vlastenectví, lichá horouc-nost,“ zase tak bez nadìjnì mávl Faster rukou, „vynoøí se sporo kus lesa, a hle – jako by foukl do peøí –, všecko letí na stranu.Tu vidíte, jak byla má práce povrchní, že nezasáhla jádro,nestala se èinorodou, uvízla v pouhých slovech jako v blátì.Dnes vím, že na zdejší lid se musí jinak.“ „A jak? „Jeho historií, jeho minulostí musíme se dostat k jeho srdci,ale jeho kapsou musíme se dostat k jeho rozumu.“ „Vyložtemi to, prosím vás.“ „Milostpaní, jedna rána, kterou zasadil císaø zdejšímu lidupøed dvìma sty lety, je dosud nezajizvená. Nekrvácí už, aleještì mokvá. Všude po Èechách mìli svoje selské rebelie,ale nikde v nich lid tolik neztratil jako zde. Nikde neokradl státsedláky o tolik svobod a výhod jako u nás. Všude je potøelikrvavì, ale nikde tak surovì jako u nás. Vyrostla z toho jindetradièní nedùvìra k vrchnostem, úøadùm a pánùm, ale u násvyrostla nenávist. Tato strašná nenávist vybíjela se až dosud jen na Lomikarovia živila se povìstmi strašidelnými. Lidé podnes pøisahajína pøíklad, že vychází z krypty klenckého kostela noc co noca jako èerný pes s ohnivým jazykem v tlamì bìžído trhanovského zámku a zpìt. Sta lidí ujišuje, že se prohánína bezhlavém koni po lukách v Mejkosovci, že se projíždí

v èerném koèáøe pod lipkami, jako ohnivý muž že se valíve škarpì blátem podél silnice, sta takových povìstí zplodilalidská fantasie, ale všecky mají koøeny ve strašné køivdì, kterázde byla spáchána a není dosud napravena.“ „Èím ji napravit?“ „Pravdou!“ vstal Faster, nevydržel to déle klidnì sedìt, „èis-tou, svatou a bezohlednou pravdou. Musí se øíci tomu lidudo oèí: Tak jako Lomikar by jednal každý z vás ještì dnes.Kdyby vám nìkdo prodával pole, které bratru stojí za tisíc zla-tek, za pouhou desítku, kdo z vás by je nekoupil? NehøešilLomikar tím, že vás koupil. Ale høešil ten, kdo vás prodal, kdovaše svobody zrušil, vaše práva nohama pošlapal.“ „Císaø,“ šeptla Nìmcová. „Ano, vídeòský císaø, je pravým katem. Kdo podpisoval roz-sudek smrti Kozinovy? Kdo hnal sedláky v poutechdo Komárna a Rábu? Kdo jim poruèil, aby tam v koleèkáchnaváželi hlínu na pevnostní hradby? To byli vìtší muèednícinež sám Kozina, nebo jeho smrt trvala okamžik, ale je smrtrdousila léta! To všecko udìlal nìmecký císaø se svými rád-ci, ale toho by nikdy nebyl schopen èeský král. Proto musízdejší lid nenávidìt Vídeò a všecko, co se s ní nìjak pojí, zatovšak musí vidìt v Praze svoji spásu i pomstu.“ „Svatá pravda, ale strašnì velezrádná,“ usmála se vesele,radostnì Nìmcová. „Však pøijdou èasy, že tu pravdu budeme veøejnì hlásat,a potom udeøí hodina i tomuto kraji, urvaná pole i louky i lesyvrátí se opìt jemu, a tu jsem u jeho kapsy,“ usmál se i Faster. „To je hudba budoucnosti, daleké budoucnosti, na tuhle vì-jièku nechytíte ani hejla.“ „Ó, milostpaní,“ posadil se znovu ke stolu Faster a mluvil teïklidnì, støízlivì, až se paní komisarová v duchu divila, „ne, vy

neznáte zdejší lid, ani jeho hlad po pùdì a jmìní. Ano, je dob-rosrdeèný, mùže dát chuïasu i boháèi, ale nesmí to jítdo živého, nesmí to být mnoho, aby neubylo, aby to na celkunebylo ani znát. Dají rádi trochu ovoce, žejdlík mléka, vajíèkonebo skývu chleba, co jim Bùh udìlil, co se jim urodilo domanebo na poli vyrostlo. Peníz však nedarují nikdy. Øíkáse o zdejších sedlácích, že by si pro groš nechali tøeba kole-no vrtat, aè mezi nimi bída o peníze není. Vydìlají hodnìdvacetníkù zápøežkami, ale také hodnì tím zanedbávají svéhospodáøství, takže tìží z polí i luk málo pomìrnì obilí a píce,mohou chovati vedle koní málo hovìzího dobytka, hospodáø-ství jim nic nevynáší, ba k jaru pøikupují ještì v Týnì žitoa pšenici, aby vystaèili do nového chleba. Potká-li je neho-da, potluèe-li anebo padne-li jim kùò èi jiný kus dobytka, ce-loroèní výdìlek je ten tam a døeli se vlastnì marnì.“ „U muziky však nešetøí, tam pijí i hýøí, až èlovìk žasne.“„Ovšem, tam se v nich probouzí furiantství, pøi pivì a muziceztrácejí vládu nad sebou, ale když vystøízliví, pøièiòují se a šetøídvojnásobnì, aby nahradili, co lehkomyslnì vyplýtvali. A takmùžeme øíci, že se sedlák málo kde tak napracuje jako u nása tak málo užitku mu jeho práce pøináší. Proto nemohou zdepochopit rychlý vzrùst blahobytu, který pøináší prùmysla obchod. Dával jsem jim jednou na mužské hyjtì za vzor Zie-glera, který z obyèejného skláøe vyšvihl se na majitele skel-ných hutí a brusíren, papírníka Firèe, bohatého døevaøe Ma-cha, majolikáøe Majera, a co mi odpovìdìli?,Poctivou pracízbohátnout nemohli, dìdit, nedìdili, z lutrýje teky nevyhráli,de to tera vzeli? Mušeli to nakráct ha našidit na lidech ha tomy nihdýž dìlat nebudem, „ opakoval Faster jejich výrok vìr-nì a doslovnì.

„Ta nedùvìra jejich by se mìla zlomit, vyvrátit,“ ozvala se paníkomisarová. „Nu tak vidíte,“ usmál se knìz, „sama pøicházíte k mému pøe-svìdèení a souhlasíte se mnou. Historií sice rozohníte jejichsrdce k plamennému, nadšenému a poctivému vlastenectví,ale kapsou, to jest nadìjí na zlepšení jejich hmotných pomì-rù, na pøídìl nových polí, luk i lesù, pohneme je, aby pøešliod slov k èinùm. My zvýšíme jejich mravní a životní úroveò, pøi-vedeme je k rozumu, aby dávali své dìti do škol, aby opustilistaré a zvykem vyjeté cesty zaostalého hospodaøení, aby šlismìle a odvážnì s duchem èasu pro vlastní blaho a pro bla-ho celého národa. Chudý národ krèí se ustaviènì v koutku.Jenom národ bohatý vystoupí sebevìdomì a je schopen pøi-nésti na oltáø vlasti každou obì. Sem musí pøijít koneènìi èeský prùmysl, brzy musí pøijít, døív, než tu všecko kolem pohltía zardousí nìmecké sklárny a továrny. Vy, milostpaní, mátev Praze styky a známosti, vy vládnete perem mistrnì, a takjsem si umínil poprositi vás, abyste pomohla zdejšímu kraji,upozornila dobré vlastence, že nejzápadnìjší pilíø Slovanstvase viklá, nebude-li vèas podepøen, že se zøítí a prùlomem žese pohrnou k nám Nìmci bez pøekážky.“ „A není už pozdì?“ lekala se paní Božena. „Není. My ten nápor ještì nìjaký èas vydržíme. Èeskými kni-hami a novinami ucpeme skuliny, kterými se k nám dere nì-mectví z Trhanova, od Ronšperka, ze Zálesí i koneènìpo erární silnici poštou od Plznì a Prahy. Ano, naše øíšskásilnice! To je jediná tepna, která nás spojuje se svìtem, a toutotepnou musí k nám proudit zdravá krev, a ne otrávená cizác-tvím. Nesmíme zùstat odøíznuti od matièky Prahy, zapomenu-ti a ponecháni na pospas pánùm Francùm a Michlùm. Spá-dy našich potokù leží nevyužity, pole a louky leží neodvodnì-

ny, hliniska a lomy neotevøeny, horniny a rašeliny nepro-zkoumány, nepøeberné bohatství našich lesù požírají jenomplameny skláøských hutí a milíøù. Kdo se zmocní tìchto po-kladù, zmocní se celého kraje. Kéž by to byla èeská, dobráa mìkká ruka!“ povzdychl si Faster a sklonil hlavu. Vyzpoví-dal se paní Boženì ze svých nejtajnìjších myšlenek, pøánía tužeb, ze své horoucí lásky k rodnému kraji a našel pro svojibolest nejen pozornost a vøelý zájem, ale i vzácné pochope-ní. „Slibuji vám svou pomoc,“ ozvala se prudce Nìmcová, kte-ré náhle bylo tìsno za stoleèkem a mìkké kanapíèko jako bypálilo. Vstala, pøistoupila k oknu a zadívala se venna zasnìženou stráò, která se táhla od fary ke kostelu. „Aleco já mohu?“ sepjala po chvíli beznadìjnì ruce, „proè jsmetak chudí, velebníèku, proè jen?“ „Protože jsme okradeni,“ trpce se usmál Faster. „Mé pero, to jedinì má síla a mé všecko bohatství, a to užstojí ve vašich službách. Okøikují mì, slyšel jste snado koèièinì, kterou mi pod okny uspoøádali, ale ne, nepøesta-nu, nesmím pøestat psát o zdejším kraji, obracet naò pozor-nost, provìtrávat zatuchlý vzduch a proklepávat plesnivé po-mìry zdejší. Ten pilíø nejzápadnìjší, jak jste krásnì øekl, ne-smí se zøítit, i kdybych ho sama mìla držet. Ale nejsem sama,stojíte zde vy, a znáte, prosím vás, pátera Sládeèka?“ „Jak bych ho neznal! Administrátora u svaté Anny, svéhodobrého pøítele! Ale jak vy ho znáte?“ „Sám mì navštívil, pøedstavil se mi jako èlen Langrovy dru-žiny. Psával prý do Èechoslava duchovní písnì.“ Faster pøistoupil ke skøíni a vytáhl švabachem tištìnou ma-lou knížku, chvíli v ní listoval poouchle se pøitom usmívaje.

„Ano, Musám sloužil v mladších letech nᚠVìnceslav vìrnì,ale také Milek ho škádlil.“ „To asi sotva,“ zasmála se vesele Nìmcová, které se v téchvíli vynoøil v mysli lokalista svatoanenský, který už deset letžil na té samotì, kde mimo kostela a fary stála jen školaa prázdný dùm pro poutníky. Celou jeho osadu tvoøilo pou-hých sedm duší. Už jeho zevnìjšek, oblek i zpùsoby, plachá,nesmìlá povaha prozrazovala, že odvykl styku s lidmi, rdìlse jako panenka a v rozpacích poèínal si tak neohrabanì, ažho paní Boženì bylo líto. „Pod kdyòským kostelem je pìkná zahrada,“ poèal náhledeklamovat z knížky Faster, „tam se má Marjánka prochází-vá ráda.“ „Dovolte,“ sáhla po knížeèce se živým zájmem Nìmcová,„je to možné?“ Chvíli èetla potichu, usmívala se vesele, náhlevšak zvážnìla, zavøela knížku a povzdychla. Faster podívalse na ni pøekvapenì. „Jak je mi ho líto!“ smutnì øekla paní Božena, „ano, pravdumá, osud vᚠje krutý. Tak prostì to povídá, upøímnì, a prototak dojímají ty chudièké verše jeho.“ „Které to verše myslíte? Nepamatuji se už.“ Nìmcová sáh-la znovu po knize, listy v ní zašustily a teï se ozval milý, sr-deèný hlas paní Boženy: Co je mnì to platno, Marjánko rozmilá, že tì v srdci nosím,dívko ušlechtilá! Osud mùj je kruty’, milovati brání, z blaho-tvorných chrámù Milka mì vyhání. Mìj se tedy dobøe, Marján-ko rozmilá! Víc tì líbat nechci, dívko ušlechtilá. A tì líbá jinoch, s kterým budeš spávat, který tobì budedítky kolíbávat. Hlas se na chvíli odmlèel. V mrtvém tichu tikaly jen sloup-kové hodiny na prádelníku. Faster hledìl na tvrdý suk, který

vystupoval z vyšlapané podlahy, jako by ho chtìl oèima vyvr-tat, na hladkém èele naskoèila mu kolmá vráska od koøenenosu vzhùru, celá tváø dostala vzdorný, tvrdý výraz. „Tento citlivý èlovìk dnes šòupe a pije, hodnì asi pije,“ ozvalse po chvíli znovu srdeèný hlas. „Odøíznut od svìta, maje dvìstì zlatých roènì, co si mohl poèít? S kým mìl mluvit v tomsuchopáru života? Kdo ho mìl tìšit a povzbuzovat? A takuschl jako ratolest zlomená. Víte, co mi pøinesl? Svazek ká-zání a prosil mì, abych se mu postarala o jejich vydání, že užsám nikoho v Praze nezná, nikoho tam nemá, k nìmuž byse obrátil, a pár zlatek že by potøeboval, tuze potøeboval, abysi mohl na jaøe koupit po letech zase nový kabát, a bude-limožno, i klobouk.“ Faster dál sedìl a díval se zarytì do zemì. Tvrdý sukv podlaze se náhle zmìnil v èerné jiskrné oko, už jsou tamdvì oèi, už se tam usmívá celá tváøièka uèitelovic Lenky. Jdes ní z kostela do školy. Sami dva jdou zadem pøes zahrádku.Jdou po úzkém, v snìhu vyšlapaném chodníèku. „Tatínek povídal,“ zastavuje se náhle Lenka, „že dostal faruRejžek,“ šeptá tiše Lenka, stojí, ale neobrací se, aby jí do tváøenevidìl. „Dostal, Leninko, musíme dále èekat.“ „Tatínek povídal,“ šeptá znovu Lenka „že vám nikdy fary neda-jí, protože jste ultraèech, ani do Nemanic že se nedostanete.“ „Kvùli vám, Leninko, pùjdu z patronátu. Až se uprázdní farav Milavèích, dá mi ji mé rodné mìsto.“ „A kdy to bude?“ „Až Pán Bùh dá!“ „Maminka povídala, že mládenec Jindøich má srdce mìk-ké a dobré jako dítì, tatínek že ho má rád, ale vy že mu kazítebudoucnost.“

„Tatínek s maminkou mají pravdu. Nekazím budoucnost anitak Jindøichovi, jako vám. Spánembohem, Leninko!“ Snad ještì teï stojí opuštìná Leninka na chodníèkuve snìhu, a Faster znova slyší Osud mùj je krutý, milovati brání, z blahotvorných chrámùMilka mì vyhání. „Co jsem já mohla dìlat se sbírkou kázání?“ jako v dáli za zdínìkde ozývá se ohlas paní komisarové, „poslala jsem tona krk Havlíèkovi. Ten se zná s duchovním správcemu slepých, páterem Štulcem, prosila jsem ho tuze, aby se zaSládeèka pøimluvil. Štulc prý hodlá vydávati nìjaký èasopispro knìze.“ „Ano, Blahovìst,“ zdvihl Faster od podlahy oèi a zahledìlse do prázdna. „A co jste se tak zadumal, velebníèku?“ s èistì ženskou zvì-davostí optala se náhle Nìmcová, která už chvíli pozorovalapodivné zamyšlení Fastrovo, „mnì se zdá, že –,“ zahrozilamu prstem. Ale než mohla dopovìdìt a než Faster mohl od-povìdìt, zaklepal kdosi na dveøe. „Dál,“ zavolal hned pan administrátor a oddychl si, jako byho se skøipce sòal. Vešel pan ajnémr Hubálek, ustrašený, udýchaný a rozèilený. „Milostpaní, proboha prosím, pøimluvìjí se u pána za nás,a to neudává, a nás nenièí, mám ženu a dìti,“ spustil hnedve dveøích, chvìje se na celém tìle. „Co se stalo?“ leknutím až vykøikla Nìmcová. Také Fastervyskoèil a pøi pohledu na ubohého finanèníka rázem odletìlymu z hlavy všecky vlastní starosti i bolesti. „Byli jsme udáni. Nikdo jiný to neudal než ten lump Zední-èek, nevzali ho asi do party, ze závisti šel to udat panu komi-sarovi.“

„Kdo je to Zedníèek? Posaïte se a uklidnìte. Vyložte pøe-ce, co se stalo?“ „Ano, sednìte si, pane ajnémr,“ nabízel mu hned židli Fas-ter a takøka násilím ho na ni stlaèil, „Zedníèka znám dobøe,není daleko široko slavnìjšího pašeráka, jenomže teï k stárutrpí záduchou, nemùže už utíkat a málo unese. Ale dávají mupøece poctivì podíl, dobøe ho živí.“ „Nevím, co do toho vlezlo. Patrnì se nepohodli a my, my toteï odnesem,“ naøíkal Hubálek skoro plaètivì. „Kde je mùjmuž?“ netrpìlivì optala se Nìmcová. „U nás, v kasárnách,a diktuje Èernému protokol. Strašný protokol! Vzpomnìl jsem si na vás a utekl jsem, aèvím, že je to trestné. Ale zoufalství, milostpaní, zoufalství mìžene.“ „Nepletu se mu do úøedních vìcí, nesmím ani, nesnesl bytoho. Ale kdybych pøece mìla a mohla pro vás nìco udìlat,pøimluvit se nebo muže uklidnit, musím pøece vìdìt, co jsteprovedli, co ho tak rozhnìvalo? Ale s vámi není rozumné øeèi.“ „Jak tu stojím pøed Bohem,“ vyskoèil znovu pan ajnémr, „øek-nu pravdu, èistou a pouhou pravdu, jako bych se tuhle veleb-nému pánu zpovídal.“ „To také musíte, lež má krátké nohy, s tou byste daleko ne-došel,“ napomenul ho vážnì Faster. „Milostpaní, mám ženua pìt dìtí a pìt set zlatých služby. Kampak s tím! Jíst se chce,poèítají nás mezi úøedníky, musíme chodit i slušnì obleèeni,kde na to brát a nekrást? A tak si pod rukou sem tam vydìlá-me nìjaký groš, abychom mìli na vlastní útratu. Zedníèek jeu nás jako doma, my u nìho také, to není nikomu nápadné,protože stojí pod naším dozorem a máme právo kdykoliva kdekoliv ho zastavit a prohlídnout. Ten to s námi po každésmluví. Je to moudrý èlovìk. Øíká:,Já vím, co je služba. Vím,

co smíte a nesmíte. My vám pustíme jeden paš, ale vy námmusíte pustit dva.` Poctivì jedná, lze se na nìho spolehnout.Napøed øekne, kolik jich pùjde, co ponesou, kdy je mùžemechytit a kdy je nesmíme chytit. Platí z každé hlavy své partyza každý paš dvacetník.“ „Vám jej platí?“ optala se pøekvapenì Nìmcová. „Ano, mi-lostpaní, nám vysází dvacetníky v kasárnách na stùl a myse o nì rukou spoleènou dìlíme. Z paše, když se ve dražbìprodá, se na nás nìkdy tolik nedostane a ještì musíme svoukùži nastrèit, o hlavu bìží èasto èlovìku, a zimy co zkusíme!“ „Ovšem, službu vaši ani pes by v zimì nekonal.“ „Tak to vi-dìjí, našinec se musí najíst a napít, aby tu sekaturu vydržel,rodinì sotva staèí plat a my si musíme pro sebe pøivydìlat,jak se to hodí, nìkdy poctivì, nìkdy nepoctivì. Šidíme stát,pravda, ale a nás stát nešidí, a nám platí, abychom mohlibýt poctivì živi, a my jej pøestaneme šidit.“ „Pravda,“ kývla Nìmcová ochotnì hlavou, „ale stále nevím,proè nám to povídáte?“ „Hned to povím. Musil jsem to øíci, aby milostpaní porozu-mìla, co se dnes stalo. Pøišel tedy k nám vèera Zedníèek užna samý veèer a povídá:,Zítra ponesem sùl, ne naši, ale ba-vorskou sùl, na které vydìláme dvakrát tolik. Musíme ji néstive dne, abychom vidìli v lese na cestu. Pùjdeme z Arnstejnu pøes Èerchov, u Capartic pøe-jdeme silnici, capartickou pìšinou pustíme se ke Køížku a odKøížku lesem rovnou dolù do Chapálkovic stodùlky. Sedm náspùjde a sedm dvacetníkù tu leží,‚ ukázal prstem na stùl.,Kdyvyjdete?‚ optal jsem se.,Z Arnstejna vyjdeme pøed polednema chceme býti ke ètvrté doma.‚ Poslal jsem proto dneske Køížku obrjégra Kazdu, aby se tam schoval za døevo

a pøesvìdèil se, nešidí-li nás Zedníèek, nepùjde-li jich víc nežsedm.“ Pan ajnémr si musil odkašlat, hlas mu jaksi ochraptìl, od-táhl si tìsný límec uniformy od krku a hned zas pokraèoval: „Ale pøedstavte si to leknutí, když tam pøišel a chtìl si stoup-nout za starou jedlinu, co na ní visí køížek, usmál se na nìho –pan komisaø a porouèí mu:,Stát, ani se nehnout!` A co o tommluvím, vskutku na capartické pìšinì ozvou se kroky a jeden,dva, tøi – sedm pašerákù s pytli soli, až se k zemi ohýbají,táhne kolem.“ „A muž je pustil?“ „Co mohl dìlat, milostpaní? Dva na sedm nestaèí a pan ko-misaø mìl jenom šavli. Sebral Kazdu, když pøešli, vrátilse s ním, teï píše protokol a potom pùjdeme do Chapálkovicstodoly zabavit paš, a pak – pak, nevím, co se stane.“ „Hubálku, ten paš se nesmí najít,“ zvážnìla náhle Nìmco-vá. „Milostpaní, ten se nenajde. Chapálek už má aviso, až tampøijdeme, na ruby mu stodùlku obrátíme a ani štipec soli ne-najdeme.“ „Tak bìžte domù, ale hleïte se dostat pryè od hranic, nì-kam k Plzni až, než vám to zde zlomí vaz, ale muž nesmí vì-dìt, že jste se mnou mluvil.“ „Neví, ani neøekl dnes, že tu má panièku, ale já vidìl milost-paní, jak jde od Chodova a míøí na faru. Myslil jsem si, že pan komisaø šel napøed na Pec, pak žepøijde k nám, a zatím se tohle stalo.“ „Bìžte domù,“ dupla si nohou paní Nìmcová, „a vás mužnevidí, že jdete z fary.“

„Nemùže, milostpaní, z kasáren sem není vidìt, øeknu, žejsem musil ven, na èerstvý vzduch, že se mi udìlalo špatnì,“volal Hubálek už ve dveøích a vybìhl z fary. „Je to všecko k smíchu i k pláèi,“ oddychla si paní komisa-rová, když pan výbìrèí zmizel, „køivdil byste mému muži, kdy-byste po tom, co jste právì slyšel, vidìl v nìm bezcitného,komisního èlovìka, pouhý stroj bez srdce, kruáka nosícíhov hrudi místo srdce paragraf. Ach ne, takovým není nᚠtáta!Je to muž vzdìlaný, ryzího charakteru, kterému se pøíèí každýpodvod a lež, který nesnese, aby si mužstvo tropilo z nìhošašky, provozovalo pletichy za jeho zády a vodilo ho za nos.Mezi námi stala se tichá dohoda, že nikdy se mu nebudu mí-chat do jeho úøadu a on do mých literárních stykù a prací. Ni-kdy a za nic na svìtì neporuším dané slovo. Ale poraïteHubálkovi, aby šla zítra jeho paní s jedním dítìtem pøímok mému muži do kanceláøe, všecko mu poctivì øekla, a uvidí,jak tvarohové srdce má ten pøíkrý a drsný napohled komisaøNìmec. Jsem jista, že pøed ní roztrhne celý protokol, hodí hodo kamen za pøísných hrozeb a výèitek, ale milého Hubálkajistì navrhne na nìjakou lepší štaci dále od hranic.“ „Pan ajnémr si toho zasluhuje,“ ozval se teï Faster, „ctímv nìm nejen starostlivého otce, ale i dobrého našince.“ „Muž to ví, a proto mu neublíží,“ znovu se rozhovoøila Nìm-cová, oblékajíc si teplý kožíšek, èepeèek a rukavice, „ale ml-èet ke všemu také nesmí, pøerostlo by mu to pøes hlavua zlomilo koneènì vaz i jemu. A on také touží dostatse do Prahy, už kvùli mnì. Ani nevíte, milý vlastenèe, jak bychv tom støedisku literárním a vlasteneckém ožila, doplnila svévzdìlání,’ mìla pøístup do knihoven, stýkala se s redaktorya nakladateli, to všecko mi zde chybí, nebýt vašeho lidu zde,

musila bych se zalknout v tom otráveném ovzduší, zvadnoutjako nezalitá kvìtina.“ „Pravda, pravda,“ kýval hlavou Faster a pokusil se ještì zdr-žet vzácného a milého hosta, „ale my jsme ještì nedomluvili,nedokonèili jsme svoji rozpravu o tom, jak zachránit zdejší kou-tek naší vlasti pøed hrozícím ponìmèením.“ „Až cestou, doprovodíte-li mì,“ usmála se Nìmcová, uva-zujíc si èerné stuhy teplého èepeèku pøed zrcadlem. „Budemi ctí i potìšením,“ uklonil se pan administrátor a už si navlí-kal límcový pl᚝ s rukávy. Paní Božena se na chvíli zamyslila. „Ano, tak to bude nej-lepší, nepùjdu tam. Prosím vás, pùjète mi pero a kousek pa-píru, napíši muži, že jsem šla napøed a že èekám naòv Dražinovì u Krislù a nikoli zde u Králù.“ „Královou to zabolí,“ osmìlil se pøipomenout Faster, chys-taje rychle psací náèiní a listovní papír s obálkou.,,Chcise projít. Hlava mi pobolívá, ten pan ajnémr mi leží v mysli,než dojdu do Dražinova, snad se mi to z mozku vykouøí a budetam opìt jasno. Ke Králùm teï rovnou opravdu nemohu,“ mlu-vila i psala zároveò, rychle, úseènì, takže se Faster ani ne-odvážil dalšího odporu. Zavolal jen kluka, dal mu psanís rozkazem, aby je odnesl hned do kasáren, a pustilse po boku paní Boženy po Klenèí dolù k Hoøe. Odpolední slunce už teple pøihøívalo, strnadi a vrabci po-skakovali po silnici, a když minuli poslední chalupu, rozhrnulse pøed nimi nádherný pohled na celé zasnìžené údolíèkood Trhanova až k Papírnì, proaté klikatým tokem Èerchov-ky, jež se schovávala v holém, ale i teï hustém køoví olšovém,kterým na obou bøezích byla lemována.

Újezdská i Dražinovská hora koupaly se proti nim v sluneènízáøi a rozkleslé borovice ostøe se rýsovaly na bledìmodrémpozadí. Erární silnice bìžela k nim pøímou èarou a po níke Klenèí od Hory letìla dvojspøežní pošta týnská. Ohromnývùz spoèíval na saních a po rovince od nového køíže k Jamámjej konì za sebou ani necítili. Jenom vyplašené vrány zvedalyse do výše a protivnì krákoraly, jako by chtìly pøekøiknoutpoštovní trubku, na kterou si postilion Bouèek na kozlíku ve-sele vytruboval. Paní Božena bystøe hledìla na ten pìkný obrázek pøed se-bou, až koneènì se usmála, rukou opsala pùlkruh a øekla: „Ah,co! Tohle by mi zase Praha nedala, a dostanu-li se tam, jistìse mi zasteskne a zatoužím zase po horách a lesích.“ „Kéž by se stalo!“ chytal se hned toho povzdechu Fastera navazoval rychle a opatrnì nit pøíchodem Hubálkovým pøe-trženého hovoru, „alespoò byste na nás nezapomnìla, i tambyste pamatovala na Chodsko a zvláštì na jeho jediné mìs-teèko tolik ohrožené.“ „Ano, jistì bych šla do Prùmyslové jednoty v bývalém kláš-teøe svatohavelském a vyložila tam snad panu Havlíèkovi nebodoktoru Štrobachovi, jak se zde prùmysl zažírá cizopasnìdo našeho tìla. To bych jistì udìlala. Ale i když k tomu nedo-jde, cítím v sobì, že tenhle kraj i lid vloudil se mi do srdce jakomùj druhý domov. Už nikdy naò nezapomenu a mnohé mépovídky budou jistì napojeny láskou k nešastnému Chod-sku,“ vøele, nadšenì mluvila Nìmcová. „Srdeèné díky,“ smekl Faster kožišinovou èepici, „to námvzbudí nové pøátele, upozorní na nás a nezùstanem opuštì-ni,“ zaradoval se upøímnì. „Køivdy a bezpráví, které trpí èeský jazyk, musejí pøestat,“pøicházela paní komisarová do ohnì a tváøe jí zaplály

i mrazem i vnitøním žárem, „národy nehynou, dokud jazyk žije!Proto udržet mateøskou øeè živou budiž naší pøední starostí,ostatní všecko musí zatím ustoupit stranou.“ „Což když ani na to zde nestaèíme? Stojím zde vlastnì sám,uèitelský mládenec Jindøich nemùže vystupovat, jak by chtìl,protože by si zkazil svoji budoucnost,“ namítl Fastera uèitelovic Lenka kmitla se mu hlavou... „Staèíte, dobøe staèíte,“ tìšila malomyslného knìze paní Bo-žena, „probudil jste v sedlácích vroucí cit národní, popadl jsteto za pravý konec knihami a novinami, a si ète Worlitschecksvùj Prager Zeitung anebo pan ranhojiè Bohemii, jen vy teïodebírejte a pilnì ètìte a vykládejte Pražské noviny.“ „Snad Vèelu?“ „Vèelu i Pražské noviny!“ „Vládní list?“ upøel oèi pan administrátor na ohnivou øeèni-ci. „Ovšem, vládní list, ale od Nového roku redigovaný panemHavlíèkem. Musíte však umìt i èíst mezi øádky. Myslíte, že Hav-líèkovi tak leží na srdci osud Irù zoufale bojujících s Angliío svoji samostatnost, o svùj snìm, školy a úøady? Jen zkustevšude místo Anglie èíst Rakousko, místo Irsko – Èechy a hnedse vám rozbøeskne v hlavì. Havlíèek øeže anglickou zpupnosta krutost vládní, ale myslí pøitom na Vídeò, líèí osud Irù zbave-ných svého jazyka, velebí jejich vùdce O’Connela, popisujejednotu irskou Repeal, vykládá o ní,.jak se snaží zrušit uniiAnglie a Irska, znièit celý centralism vládní. Ještì nechápe-te? Mùže mluvit ještì otevøenìji? Vždy už podává ètenáøùmtakøka po lopatì, jak mají mluvit, cítit i jednat.“ Faster poslouchal takøka bez dechu.

Tohle až øekne u Králù na mužské hyjtì a pøeète dle tohotonávodu dopis z Tipperary nebo Corku, který vždycky vyne-chával! Jen kdyby nevlezl do toho ten kletý spor o lesy, kterýteï otravuje sedláky... „Já to vyložila v Mrákovì u Konopù rychtáøi a mìl jste vidìt,jak otvíral oèi,“ jako prudkým vírem dávala se unášeti teï Nìm-cová vlasteneckým zápalem, „nevìøte, že jsou Domažlicenebo Klenèí nìmecké, protože se tam ve škole, na radnicii na faøe píše všecko nìmecky. Nejsou ta mìsta nìmecká,ale jsou jen ponìmèilá. Nátìr mají nìmecký, aby se zdálo, žejsou vzdìlaná, podle módy a jak toho vyžaduje veøejné mínì-ní, nebo chcete-li, duch èasu. Ale na štìstí právì ten duchèasu už se mìní a vítr se obrací. Sám stavovský snìm užžádá, aby obnoveno bylo staré zøízení zemské z r. 1627. Bai šlechta už jde s námi, hrabì Lažanský, oba Deymové, Šter-nberk, ba i ministr Kolovrat poškorpil se kvùli námse všemohoucím Metternichem. Øady našich bojovníkù ros-tou. Odprýskne ten povrchní nátìr a ukáže se pod ním zdra-vé èeské jádro. Miliony venkovského i mìstského lidu po-vstanou, vynutí si konstituci, svobodnou volbu do snìmu, zru-ší robotu, uvedou ve staré slávì mateøský nᚠjazyk do školi úøadù, vybojují si obèanskou svobodu a rovnoprávnost.“ Cosiprorockého válo v té chvíli z Boženy Nìmcové a Faster hle-dìl na ni jako na novou Libuši, vìštící národu novou a slavnoubudoucnost. Takøka se bál ji vyrušit, ale když se odmlèela,stejnì se bál, aby v ní ten oheò nepohasl, a proto hned opìtfoukl do tìch plamenù, sotvaže trochu poklesly. „Ale kdo se stane naším O’Connelem? Kde ho vezmem?“ „Už ho máme! Havlíèek roste ne na apoštola, ne na vùdce,ale pøímo na vykupitele svého národa.“ Teï se Faster zarazil. Vzpomnìl si na jeho kousavé

vtipy a písnièky. Hanýžka Králová žene z pastvy krávy a zpívási „Gloria Domine, robota nám pomine“, a Faster hned vykøi-kl: „Nikdy ne! Je nepøítelem knìží, posmívá se náboženství.“ „Kdo? Havlíèek?“ zastavila se uprostøed silnice Nìmcováa upøela na knìze své žhavé zraky, jako by ho chtìla propálit. „Ano, Havlíèek,“ vydržel ten pohled Faster a vzdornìse podíval i on na Nìmcovou. „Protože napsal do Žihadla ve Vèele nìkolik peprných vti-pù o pánech páterech?“ nucenì, skoro jízlivì se usmála paníBožena. „Na to si musíte, vy nedotknutelní, zvykat. Žádná pri-vilegovaná kasta úøednická, profesorská, vojenskáse v demokratickém státì nestrpí a knìžská ovšem také ne.Z vás mluví uražená ješitnost stavovská; ale to právì námpøináší ten nový vánek, který táhne od západu k východu, ževšichni lidé bez rozdílu, šlechtic nešlechtic, knìz neknìz, vo-ják nevoják jsou si pøed Bohem a zákonem rovni.“ „Ovšem, v duchu Kristovì –“ „Nejen v duchu Kristovì, ale i v denním praktickém životì,“skoèila knìzi do øeèi jako sršeò Nìmcová, „vašim stavovskýmprivilegiím se musí odzvonit. Národnost i svobodomyslnostmusí jít u nás ruku v ruce. Nelze pravému vlastenci budit lidnárodnì a nechat ho úpìti v duševní porobì.“ „Náboženství vede k duchovní svobodì, a nikoli k porobì,“vybuchl prudce Faster. „A kdo sahá na náboženství?“ zastavila se uprostøed døe-vìného mostu, kterým silnice pøekraèovala Èerchovku, Nìm-cová. „Kdopak mluví proti Bohu a náboženství? Kdopakse dotýká tìchto dvou nejnìžnìjších kvìtù rostoucíchv hlubinách lidské duše?

Kdopak by chtìl brát lidu náboženství?“ tlumíc násilnì hlaschvìjící se rozèilením ptala se vážnì a pøísnì Nìmcová. „Karbonáøi, Mazzini, Havlíèek –,“ odpovídal prchlivý Fasterdivoce. „Havlíèek?“ usmála se povýšenì paní Božena a za-deklamovala s citem: Chùvo moje milá, náboženství! Chtìjí tomu, abys stárlo; ale „Nezšedivíš!“ praví Pán, pravil, až mi srdce plápolalo! „Víte, kdo to napsal?“ „Nevím.“ „To napsal Havlíèek.“ „Snad. Ale jistì jen od nìho jsou epigramy v Èeské vèelea všecky ostatní, které censura sice nedovolí vytisknout, alejež se šíøí tajnì a v opisech. Kdo jiný napsal: „Sláva slavným!Od všech budiž ctín faráø v Miletínì –“ „Nemá nad nìj milejšího Hospodin ani hospodynì,“ rychledopovìdìla Nìmcová a vesele se zasmála, „ano, napsal topanu faráøi Arnoldovi, zakladateli Besedy, který žije na pensiv Praze.“ „Je to sprosté.“ „Je to vtipné a snad i pravdivé. Øeknu vám ještì jeden ta-kový jeho epigram: V naší církvi, brachu, vìz: rùžence, obrazy, panny, míval-li jev ruce knìz, jmenují se dotejkaný. Faster se zapálil až po uši a sklopil hlavu. Zlost i lítost vøelav nìm jako v kotli. Uèitelovic Leninka – kde se vzala, tuse vzala – kmitla se mu opìt hlavou. Cítil v sobì náhle sílulva, rozsápat by chtìl toho kousavého posmìváèka, kterýdovedl ranit v nejcitlivìjší místo.

„A mùžeme za to? Tak a se nám dovolí ženit a bude rá-zem konec všem hloupým vtipùm i jízlivým veršùm,“ rozkøiklse Faster. „Tož koneènì chápete, proti èemu píše a mluví Havlíèek. Jensi vzpomeòte na Sládeèkùv povzdech:,Osud mùj je krutý!` Ni-koli proti náboženství, ale proti neøestem brojí, jež se skrývajípod tímto zlatým pláštìm. Právì proto má Havlíèek øadu upøím-ných pøátel a horoucích ctitelù ve vašich øadách, a až ho po-znáte, i vy si ho zamilujete. On oceòuje vaši poctivou prácibuditelskou, kterou konáte, dìlá pøesný rozdíl mezi nábožen-ství, vírou a církví, ale nevidí žádného rozdílu mezi knìzema èlovìkem. Bodne-li svým ostrým perem do církvea knìžstva, sleduje stejný úèel, jako když rýpá do Musea,do vlády, do literatury, do university a jinam, ne znièit, ale vy-moci nápravu, ukázati na hloupost, špatnost anebo bezpráví.Tak musíte rozumìt Havlíèkovi. To je doktor, který øeže a pálí,aby uzdravil. Když jsem poznala jeho rázné, svobodymilovnésmýšlení, jeho upøímnost a otevøenost, jeho mužnosta neohroženost v boji za práva naše, jeho horoucí vlastenec-tví a koneènì jeho kousavý vtip, sžíravou ironii a zdravý hu-mor odìný v prosté roucho lidové písnièky, tu mne oválo tep-lo, pocítila jsem radost, vytušila jsem v nìm duševního bratra,uèím se od nìho a hájím ho všude a proti každému.“ „To já ovšem nevìdìl. Chápal jsem to jinak,“ zkrotl pan ad-ministrátor, „odpuste, dal-li jsem se unésti, chci o tom pøe-mýšlet,“ omlouval se zahanbenì. „Žádné omluvy není tøeba. Já v takových vìcných debatáchnejsem z tvarohu a neberu sama každé slùvko na zlaté váž-ky, než je øeknu anebo napíši. Jen o tom hodnì pøemýšlejte.Souhlasíte snad vy s tím, že na snìmu ze ètyø stavù nejvìtší-mi Nìmèoury a nejmocnìjší oporou vlády vídeòské v Praze

jsou vaši páni preláti? Proèpak nejdou s vlasteneckým knìž-stvem a lidem? Velí jim to náboženství? Kdopak vám naøizu-je psát matriky a jiné farní knihy po nìmecku? Snad nábo-ženství? Ale nemusíte chodit ani tak daleko. Je to nábožen-ství, co vyvádìjí na Chodsku èlenové bratrstev? Neodsoudiljste to pøed chvílí sám? Lid jim øíká modlilky, také bratrlicenebo bratrstvaèky. Válí se po poutích a kostelích, líbají køížea obrazy, jak lid zase pìknì øíká,,div že neukousají Pánu Bohunohy‚, ale doma mají plno špíny, roztrušují o øádných knìžíchklepy; lezou za nimi. To není náboženství, ale balamucení. Tobije po hlavì Havlíèek a já jsem s ním zajedno. Radìji nic nežtakový lid! Ano, opakuji znovu, musíme chtít nejen svoboduvnìjší, politickou, ale i vnitøní, náboženskou, budit lid nejennárodnì, ale i nábožensky a mravnì.“ „A hospodáøsky,“ rychle dodal Faster záøe radostí. „Ovšem,i hospodáøsky,“ usmála se Nìmcová, „tak vidíte, jak jsmese shodli.“ „Už vás, tudleno, chvíli poslouchám, o èem se to hádáte, užjsem si myslil, tudleno, to není s dobrým, a hle ono to pøecedobøe skonèilo,“ vystoupil dílský myslivec Smrž z hustého lesa,kterým procházela silnice k Dražinovu jako branou. „To jsem se vás lekla, vy byste mohl pøepadat lidi. Kde jstestál, prosím vás?“ „Tudleno, milostpaní, pár krokù od vás, u téhle borovice,“ukázal holí Smrž. „Že jsme vás nevidìli?“ „To je vinen, tudleno, mùj kabát, jak se pøitisknu ke stromuv lese, ztratím se jako zrnko máku v pytli.“ „Co tu vlastnì dìláte, pane lesní?“ optal se ho teï Faster,„vždy tohle jsou selské lesy.“

„Ale honba v nich je panská, tudleno, víme, døíví sedlákùm,ale zvìø panákùm,` øíká dražinovský Podestát závistivì, a kdemùže, upytlaèí si zajíèka.“ „A toho hlídáte? Což nestaèí na to hajný z Hamru?“ „Nesta-èí, velebníèku,“ vzdychl si Smrž, „soužení a trápení vzešlo námod té chvíle, co tomu dragounovi vy sadili pìtadvacet za zajícepøed štátují svatého Jana v Klenèí. Pøedtím jsme mìli zlatéèasy. Nikdo se zvìøe ani nevšiml. Sem tam usekli nám v lesenìjaký bouèek na topùrko nebo bøízku na rozvoru, ale jinakšpendlík se  z lesa neztratil. Ale teï, tudleno, to není k vydržení.Pytel se s pytláky roztrhl. A zlobí nás, jak jen pytláci dovedou.Vyženeme je z jednoho revíru a nastìhují se do druhého. Daloto práce, než jsme je vystrnadili z Haltravu, a tudleno, – vy-pukne to najednou v Hoøe. Dva srnci se ztratili, až na vnitønosti.Ty našel hajného pes pìknì srovnané na paøezu, na kost užzmrzlé. Mùžeme si myslit, jakou radost má z toho pan nadlesní,a tak nás, tudleno, honí všecky do Hory. Nás, foøty, ve dnea naše mládence v noci.“ „To všecko zaviòuje spor o lesy,“ ozval se opìt Faster, „pánichybují, že trpí chalupníkùm, aby po nich sahali. Sedláci v zlostia strachu, že by mohli vskutku o nì pøijít, poèínají káceta prodávat døíví, chalupníci už si jezdí do obecního lesa jakodo svého. A když je jejich les, proè by nemìla být jejich i zvìøa všecko, co v nìm roste, hýbe se a žije? To skonèí špatnì,uvidíte.“ „Svatá pravda,“ souhlasil ochotnì Smrž, náhle se však od-mlèel, naklonil hlavu a poslouchal chvíli. „A to jde nìkdo silni-cí, od mostu jde, zdálo se mi, že se kroky ozývají z lesa.“ Všichni se mimodìk zahledìli na místo, kde se silnice ohý-bala a svažovala dost prudce od lesa k Èerchovce dolù.

„To je muž,“ radostnì vykøikla Nìmcová, sotvaže se vynoøilahlava pod klenbou borovic, a rozbìhla se mu vstøíc. Také pankomisaø zostøil krok a rovnìž Faster se Smržem k nìmu po-pošli. „Alespoò teï nikdo, tudleno, nepùjde domù sám,“ zasmálse myslivec, „já se pøilepím k velebníèkovi, abychse u Johánesù trochu ohøál!“ Rozlouèili se jako nejlepší pøátelé, ale Fastrovi huèelov hlavì jako v úle. Skoro ho mrzelo, že jde s ním foøt Tudleno,který ho celou cestou krmil pytláckými historkami, kdežto panadministrátor toužil po tichu, klidu a samotì, aby mohl znovua dùkladnì promyslit, co mu dnes paní Božena naselado duše. XIII. Snad nikde po Èechách nemají lidé tak žhavì vyvinutý práv-nický cit jako u nás na Chodsku. Pøíèina toho je køivda, pøedstaletími na tom lidu spáchaná, a následek? Strašné, palièa-té sudièství. V Klenèí se letos nesoudí snad dva sedláci o kusmeze, ani dvì chalupnice o zabitou slepici, v Klenèí se soudíhoøejší s dolejšími o lesy. Požár vybuchl na radnici a zachvátilcelé mìsteèko od nejstarších až k nejmladším. Celá obec jeotrávena blínem strašné nenávisti a nemùže na nic jinéhomysliti než na soud. „A kdybyste mìli prodat poslední šindel na støeše, nesmítetentokrát povolit. Po tøetí se pravda pøizná!“ fouká do tohoohnì pokoutní advokát Forst z Domažlic, který sedí na radnicijako doma, prohlíží staré knihy a zápisy, odstrkuje Bílkai Eisenhuta, roztahuje se všude a sedlákùm div že zlostí žluènepukne.

všecky hyjty jsou tím sporem otráveny. U Králù ležína almárce Fastrovy noviny a nové kalendáøe, ale nikdopo nich nedoèkavì nesahá, v almárce si hoví knížky od paníkomisarové, ale sedláky nezajímá ani Lhotský sedlák Isidor,ani Jarohnìv z Hrádku, netouží znát ani Cestu do Arabie, aniŽivot Jana Augusty, ba nechtìjí slyšet ani Spravedlivou kroni-ku èeskou. Nový rychtáø mìstský pernikáø Kladívko, nový radní– pekaø Hans Hernauf, nový pøísedící – Zippner, Sauer a Majerstraší je víc než všecky povìsti o Lomikarovi, o svìtlíèkácha ohnivých mužích. Trhanovský hrabì Rudolf se ve Vídni žení. Celé panství jevzhùru. Ve všech patronátních chrámech se slavnostnì vyzvá-ní, všichni panští lidé i poddaní jsou komandováni do kostelamodlit se za štìstí hrabìcí, i mìstské právo klencké sedív lavièkách u oltáøe, pan administrátor Faster slouží zpívanoumši, starý Pavelka z Výhledù se svojí Rézinkou i foøt Smržs buclatou foøtkou nešli dnes na kruchtu, ale vylezli si na oratoø,aby ukázali, že zastupují dnes v Klenèí milostivou vrchnost,ale sedláky mnohem víc zajímá zpráva, kterou jim za tepladonesl mìstský tajemník Bílek. Na radnici se usnesli prodatobecní kovárnu i s políèkem a louèkou. „My nepotøebujeme kováøe,“ vykøikoval prý v radì tuchmistrZippner, „nám nemusí kovat konì ani vozy. Kdo ho potøebuje,a si ho platí. Na kováøe teèe, chce, aby mu obec pøikrylašindelem kovárnu. A mu ji pøikryjí sedláci. Prodejme kovár-nu a máme hned penìz jako želez na soudy i komise.“ „To že øekl ten pláteník? – To se opovážil navrhnout ten had-ráø? – Tak se roztahuje ta veš v našem kožiše?“ køièí Klika,Vávøík, Frýïák, jeden pøes druhého, vyskakují do výše, balípìsti a tlukou jimi do stolu, až se toho Bílek leká.

„Pomalu! Potichu!“ prosí a krèí se bázlivì. „Vždy k tomu ne-dojde, hned se ozvali proti tomu pan postmistr Worlitschecks panem Johánesem. Ti mají nejvíc koní, nejvíc kováøe potøe-bují, ti to nepøipustí, pan vrchní to neschválí, hodí to usnesenípod stùl.“ Jediný Král sedí jako socha. Èeká trpìlivì, až se všichniukrotí, až se i Klika vybouøí, ale teï vstává, pøistupuje tìsnìk Bílkovi, dívá se mu do oèí chvíli a pak spouští pøísnì: „Jávím, Bílku, že jsi ramenáø, na dvou stolièkách sedáš, dvì že-lízka v ohni držíš. Vím, žes kupec, prodávᚠNìmcùmi Èechùm, pánùm i sedlákùm. Donášíš nám, doneseš i jim.Ale nezapomínej, že v tvých žilách koluje nejen kupecká, alei selská krev. Tvùj otec byl kramáø, dobrý kramáø, psát siceneumìl, jenom køížky, èárky a koleèka dìlal, pøece však mezinámi zbohatl a tebe poslal do škol. Ty kupèíš doma a na rad-nici, s Eisenhutem knihy vedeš, dùm jsi sobì postavilna obecním gruntì, groše jsi nám zaò nedal, pøáli jsme tia pøejeme jako svému èlovìku. Teï si vzpomeò a povìz, od-kud byla tvá nebožka matka?“ „Ze dvora od Šliglù.“ „Dobøe. A copak pøinesla tvému otci vìnem?“ „Celý grunt.“ „Kdopak na nìm dnes hospodaøí?“ „Roblíèek, otec mu hoprodal.“ „Tak víš, dobøe víš, proè si mohl zaøídit krám, nakoupit látek,železa a jiného zboží a proè v tvých žilách bije selská krev. Tynás potøebuješ, všecko u tebe kupujeme, nechodímedo chalup k druhému kramáøi, protože k tobì máme nejblíž.Ale my tì také potøebujeme a nic zadarmo od tebe nechce-me. Teï povìz pravdu,“ zpøísnìl náhle Králùv hlas, „kdo násžaluje? Kdo se chce s námi soudit?“

Bílek se zakroutil na tvrdé židli, zavrtal oèi do podlahya mlèel. „Mluv!“ zdvihl Král do výše jako kladivo zaatou pìst. Chvílibylo ticho. Sedláci sedìli jako zkamenìlí. Pøestali i kouøit,puky modravého dýmu ztrácely se u stropu, ale novése nevznášely nad jejich hlavami. „Když musím, tak povím,“ tìžce zvedl hlavu Bílek, „ale pro-boha vás prosím, neprozrazujte mne,“ sepjal ruce a pak pøi-tlumeným hlasem dodal: „Obec vás žaluje, obec se budes vámi soudit.“ „Obec?“ vykøikli všichni rázem, „copak my nejsme obec?“ „Obec se usnesla domáhat se selských lùsù zpìt, tak abycelý les byl obecní, jako býval. Spor povedou pro jméno cha-lupníci, ale obec to bude platit, ba už platí. Forst už dostalna dlaò celou stovku najednou, pojede do Klatov i do Prahypodívat se do spisù v registraturách, proto se prodává kovár-na, neprodá-li se, usneseno prodat klády v obecním lese.Bude-li tøeba, dají se peníze i na oumazky, Forst podplatí pí-saøe v Klatovech i v Praze, aby znièili všecky listiny starýchsoudù, aby se nenašly, až je budou hledat.“ „A co øíká Worlitscheck? Co Johánes? Což ti nemají lùsy?Ti se nebojí, že o nì pøijdou?“ „Nebojí. Oni jediní tvoøí výjimku. Oni jsou dìdici Pachmaje-rù a Hofmeistrù, o nich je øeè už v Lomikarových privilegiíchmìstských, mají o tom v ruce zápisy.“ „A my jich snad nemáme? Hahaha,“ suše, nucenì rozesmálse starý Taraèka, až ho kašel popadl a chvíli ho dusil. „Kdepak je máte?“ ledovì optal se Bílek a upøel oèina sousedy. „Sáhnìte do kapsy, vyndejte je, položte je na stùla ukažte mi je.“

„Jsou pøece na radnici,“ zavolal Král a strašné podezøenístøelilo mu hlavou. „Na radnici?“ jízlivì opakoval Bílek. „Ne, na radnici nemátenic.Tam prohledal Forst všecko, i knihy proèetl, pozemkovéknihy, a prohlásil, že všecky ty zápisy jsou neplatné. Polea louky že jsou vaše, ty že jste mohli kupovat, prodávat, dìlit,synùm a dcerám pøedávat, ale lùsy ne, lùsy že si neprávemvlastníte.“ „Lumpové jste, do kamen jste je hodili, na prach spálili, abys-te nás mohli okrást, ale to se vám nepovede, leží o tom zápi-sy i na faøe, øekl nám to Faster a ten nás neopustí, ten stojí pøinás,“ køièel Taraèka, staøecký hnìv jím tøásl, hlas mu sípavìpøeskakoval, dusil se tou lží, až se znovu rozkašlal a musilusednout. „Forst pátral už i na faøe, ale øekl, ten zápis že je bezcenný,do pamìtní knihy že si mùže faráø napsat, co chce, že tamnení ani žádný podpis, ani peèe, jenom takové jalové poví-dání o tom, co sedlák Matouš øíkal na smrtelném loži. Forstse tomu smál.“ „Na radnici leží protokol z r. I750 podepsaný zemìmìøièemOndøejem Zopfem a trhanovskou vrchností. Já jsem ho vidìl.Mohu to odpøísáhnout,“ vystoupí Král a postavil se doprostøedsvìtnice, pod prostøední trám stropní, pod kterým dostalod rodièù požehnání, když se ženil. „Na radnici není vašeho nic. Tak pojï, Králi, pojï se mnouna radnici, tøeba hned, a hledej!“ vyzývavì, až drze usmívalse teï Bílek. „Zlodìji jste tam teï! Ukradli jste zápis, nᚠzápis! Ale továm pøijde draze. Vyhodím tu boudu s vámi do povìtøí,“ hrozilKlika, zlostí bez sebe, a vyplivl kostìnou špièku dýmky, kte-rou v tom vzteku pøekousl.

„To bys nám nemohl dokázat,“ nedbale odpovídal Bílek. „Musí to být pøece i na zámku v Trhanovì,“ chytal se znovuKrál. „Trhanovský zámek pøece r. 1812 shoøel na prach a s nímvšecko, co se až do toho roku zbìhlo. Teprve pak pøenesenvrchnostenský úøad do Kouta, do dnešních zdìnýcha klenutých místností.“ „Tak to prohrajem?“ malomyslnì, skoro zoufale optalse Vávøík a pot perlil se na èele i Frýïákovi, Houdlovi, bai vlažnému Smolíkovi, kteøí tu sedìli v kruhu za stolemna mužské hyjtì. Hluboké, mrtvolné ticho se rozložilo selskousvìtnicí. Jenom bukový špán ve skøipci výstražnì zapraskal,dlouhý oharek èernal se už pøed jasným plamínkem, protoženikdo naò nevzpomnìl, nikdo nevstal, neutøel ho a nehodildo škopíku s vodou. I svìtlo hrozilo zhasnutím... Tìžce, na-máhavì se zvedl Král, napálil nový špán, zmaèkl skøipeca nasadil jej na svícen. Bílek si odkašlal, podíval se po sousedech, vzdychl si,ve vlasech se pohrabal, èelo si pøetøel, jednou, dvakrát už ústanaprázdno otevøel. Všichni vidìli, jak úsilnì pøemýšlí, sáms sebou bojuje, až náhle se rozhodl. „Sousedé,“ poèal slavnostnì, „já jediný vás mohu zachránit.Ano, nezapírám, pocházím ze selské krve a nemám rád tyNìmeèky na radnici. Ale èí chléb jíš, toho píseò zpívej. Jsemplacený písaø obecní a nic víc, musím jít i držet s vrchností.“ „Tak proè k nám lezeš?“ prudce vyøítil se Klikana nešastného Bílka. „Protože mám svìdomí. Nemohu vidìt køivdu a bezpráví.Ale také jsem kupec, zadarmo ani kuøe nehrabe, Forst do-stal stovku, dejte mi ji také, vysaïte ji na stùl a já vám pomo-hu.“

„Tak? Za peníze?“ usmál se jízlivì Král, kterému ta øeè po-èala páchnout židovinou. „Nìco za nìco, nic za nic,“ pokrèil rameny Bílek, už zaselhostejný a vypoèítavý. „My nekrademe a nerozhazujeme obecní peníze.“ „Advokáta si vezmete, musíte vzít, a kdo tomu zaplatí?“ chyt-øe se optal kupec. „My,“ vykøikl Klika, „my, co máme lùsy, všichni rukou spoleè-nou a nerozdílnou povedeme spor a poženem to tøeba aždo Vídnì k císaøi. To by bylo, abychom se nedovolali právaa spravedlnosti.“ „Povídám, že se nedovoláte. Všecky vesnice mají obecnílesy, v Újezdì, Dražinovì, Postøekovì berou si sedláci kme-ny, ale všude dávají z každého døeva vrch na pìt loket a paøezna loket od zem chalupníkùm.“ „My jsme mìsto, nám se lesy pøipsaly ve vlastnictví.“ „Do-kažte to!“ „Dokazujeme to stoletým pokojným užíváním. I kdyby mìlichalupníci nìjaké právo na lùsy, promlèelo se.“ „Takové prá-vo se nepromlèí a tak pokojnì jste lùsy také nekáceli. Jen sivzpomeòte, co bylo hádek kvùli tomu na radnici, co zkusí les-ní hajný, jsou o tom zápisy i v protokolech.“ „Stovku ti nedáme,“ poèal teï vyjednávati Král, „kde bychomji teï vzali, v zimì, kdy nejsou skoro žádné jízdy! Nìco musíšslevit.“ „Bratru to stojí za stovku,“ bránil se Bílek. „Zajíce v pytli pøece kupovat nebudeme. Vylož napøed svézboží. Uvidíme, stojí-li za to.“ „Položte peníze na stùl a já tam položím, co slibuji.“ „Honzí-ku, nezapírej! Viï, že mᚠtu listinu?“ zasmál se náhle Krála položil písaøi ruku na rameno.

„Kde bych ji vzal?“ nedbale, skoro mrzutì zabruèel Bílek.Ale už cítil, jak se mu Královy prsty jako spáry pomalu zatínajído ramene. Ohlédl se po dveøích, pak po sousedech, kteøíbystøe teï a zvìdavì hledìli naò. „Forst by ji byl ukradl a tys mu ji uklidil, viï? Jsi za to hodnýa my ti to nezapomeneme.“ „Ale vždy já ji nemám,“pokusil se znovu zapírat kupec. „I máš, v kapse ji máš, na srdci ti leží, vždy vidím, jak ti tu-hle pod kabátem vykukuje její rùžek. Tak co, strýèku Taraèko,je to ten spis anebo není?“ vytáhl Král náhle po délce pøelo-žený tlustý, režnou nití pìknì v pùli pøevázaný svazeèek papí-ru z Bílkovy spodní kapsy a položil jej pøed kmeta. „Pravda že je! Jakpak by nebyl! Bez brejlí jej poznᖠvám,vidíte, tu na té poslední stránce, jak je to pøeloženo, stojí pod-pisy našich otcù, jen to, Václave, otevøi, najdeš tam i podpisypánù i jejich peèeti.“ Na šedém, hrubém papíru opravdu èernal se dlouhý slou-pec všelijakých znaèek a køížkù, ale také tam bylo krasopis-nì napsáno, co ty klikyháky znamenají. Mìstský rychtáø Mar-tin Thomar jediný podepsal se èitelnì, ale u ostatních všechmusil písaø Perle pøipsat, co znaèí ta znamení ruky i písmenado kopcù bìžící i dolù se propadávající, které sem namalo-valy tuhé, peru nezvyklé prsty selské. Král nedoèkavì pøetrhlrežnou nit, rozložil papír na stole a dlaní ho pøejel, abyse nezvedal v korýtko, ale pìknì ležel. Všichni zvìdavìse tlaèili kolem, jenom Bílek sedìl neteènì a zlostnì pobrou-kával: „Marnì to prohlížíte. Nerozumíte tomu. Spis je nìmec-ký. Vrate mi jej, já vám to pøeètu i vyložím.“ Ale nikdo si ho nevšímal. Král obracel list po listu, papír šustil,až na posledním listu píchl Král náhle prstem do dobøe za-chovalé peèeti a zvolal: „Tu je sigl a tu je hrabìcí podpis.

I nebožtík pan regent Jan Jindøich Dalken èitelnì je tu pode-psán.“ „Tak to máme èerné na bílém,“ zaradoval se hned Klika, „nicnám neudìlají.“ „A se soudí, chtìjí-li.“ „Všecko prohrajou. Musejí prohrát,“ jako dìti smálise a vykøikovali hyjtáci, kterým v té chvíli spadl tìžký kámense srdce. Jediný Král zùstal klidným. Obrátil se k nešastnému Bílko-vi, podal mu ruku a øekl: „Tady ti slibuji, že tu stovku dostaneš,a možná, že víc, ukáže-li se, žes nás nenapálil, že je to vskut-ku zápis na naše lùsy. Nediv se, že ti nevìøíme. Dáme si topøeèíst a vyložit jinému, ne tobì.“ „A komu?“ lekl se Bílek. „Povíte-li, jak se vám dostaldo rukou, jsem ztracen.“ „Nepovíme, buï bez starosti.“ „Faster nám ho pøeète,“ radilKlika. „Nevìøím ani Fastrovi, ani Eisenhutovi, ani mládenci Jindøi-chovi, nikomu zdejšímu do ruky listinu nedám, abyse pøedèasnì nevyneslo, že ji máme v ruce,“ odmítal všeckyrady Král, „do týdne vám øeknu, je-li listina pravá, a vy budetemlèet jako hrob o tom, co jsme zde teï mluvili. To zùstanemezi námi, a kdo by vynesl odtud jen slovíèko, nesmí víckrátpøekroèit práh mého stavení. Rozumìli jste mi dobøe?“ „Rozumìli,“ kývli všichni hlavou. „Tak mi podejte ruku,“ natáhl Král svoji pravici. První mu jismaèkl strýèek Taraèka a po nìm ostatní. „Jsi spokojen?“obrátil se nyní Král na Bílka. „A kdy dostanu peníze?“ optal se kupec místo odpovìdi:

„Až se prodá obecní les v Dolíku. Dostaneš tu stovku každýrok, vím, co mᚠslužby i jakou mᚠpráci. Až ty Nìmcez radnice vyházíme, nezapomeneme na tebe. Ale teï jdi, Bíl-ku, domù, žena se mùže vrátit s dìtmi každé chvíle, je dnesna draèkách u Bartošù, nechtìl bych, aby se tu s tebou se-tkala. Ty nejsi nᚠhyjták, musil bych lhát, až by se optala, costu dìlal, proès k nám pøišel, a to bych nerad.“ Tìžce se zvedal mìstský písaø a knihvedoucí, ale pøecese zvedl. Dal dobrou noc a jenom Královi, který ho vyprovázel,postìžoval si na síni: „Jsem pøece jenom špatný obchodník.“ „Ale hodný èlovìk,“øekl mu Král a zavøel za ním dveøe.Po chvíli opravdu pøišla Králová. Malou Pepku nesla pod sa-lupem v náruèí a Marjánka sedìla na høbetì Hanýžce jakona koníku. „Vy zde sedíte jako pekáèi, nevystrèíte ani nos ze stavenía venku se dìjí takové kravaly,“ spustila selka hnedve dveøích. „Co se dìje?“ vyskoèili muži. „Chasa se tam pere.“ „To není ani ponejprv, ani naposled,“ usmál se Taraèkaa zapaloval si špánem vyhaslou bradku. „Ale proè se perou? Perou se dolejší s hoøejšími kvùli pís-nièce. Jdìte poslechnout.“ Klika hned vyskoèil a všichni za ním. Ukrádli chlupáèi vobci lùsy, ach ouvej, vobci lùsy. Íèko je chlupáèi vracet musí, ach ouvej, vracet musí. Ještì ani nedoznìl poslední verš a už se ozvalo tichou nocíod Bartošovic hospody: Chalupníci dnes kradou selský les. Vysadí jim na radnicipìtadvacet na zadnici, to budou mít les!

„Ticho porouèím, domù, a hned,“ rozkøikl se teï pøed radni-cí pøísnì Kodrda, „pøijdu-li tam s bejkovcem, já vás rozeže-nu.“ „My jsme doma, a sem hoøejší nelezou, my taky nechodímek nim,“ volaly prudké hlasy. Sedlácí – chlupáèi, kolo se vám votáèí! Chalupnický drábi,mají dlouhý drápy. „Já jdu na nì,“ trhl sebou Klika. „Co se budeš míchat mezi chasu,“ zadržel ho Král, „nebyloby ti hanba? Od èeho je mìstský rychtáø?“ Na radnici prásklydveøe a ozvaly se prudké, rychlé kroky. „Už jde Kodrda s ponùckou,“ polibovali si Frýïáks Vávøíkem. „Za chvíli bude pokoj.“ „Pro dnes,“ usmál se Taraèka, „ale zítra, pozítøí, každý dense to semele jinde. To leží v krvi. Inu, a si pustí žilou, je maso-pust, a my jsme jiní nebývali. Pro tohle nás hlava bolet nemu-sí. Zdrávi spali a zdrávi vstali!“ pomalými, staøeckými krùèky,opatrnì, aby neuklouzl, šoural se k domovu a ostatní všichniza ním. „To nás èeká pìkný život teï v Klenèí. Pomalu aby se bálèlovìk vystrèit hlavu pøed vrata,“ natøásala se zlostí Králováa rychle odestlávala postele. „A to tì mrzí, Marjánko? Jsi ty dìtina!“ usmál se Král. „Tebeto nemrzí, když ti vyzpìvují takové písnièky pod okny?“ „Nemrzí, protože mám lùs. Mì by mrzelo, kdybych lùsu ne-mìl a musil si o nìm jenom zpívat.“ Ještì v posteli bruèela pohoršená a uražená Marjánka: „Vysi s tím ohnìm zahráváte, do lùsu jezdí z Kouta zemìmìøièBušek, mìøí a prohlíží je a vy, sedláci, nic nedbáte. Sedíteu kamen jako pekáèi, nikam se nejdete poradit, o nicse nestaráte –“

„Lùsy jsou a zùstanou náše, teï mlè a spi,“ shodil Král hoøí-cí špán do škopíku a klidnì ulehl. To, co vyèítala Králová svému muži, trápilo i jiné selky. Les-mistr a pøísežný zemìmìøiè z Kouta Karel Bušek už asi tý-den – den co den – jezdil na saních do Klenèí, kde už naòdychtivì èekal mìstský rychtáø Kladívko s Zippnerema Sauerem, nesli mu dlouhý øetízek, tyèe i kolíky se sekerkou,brodili se s ním trpìlivì snìhem a od panského zákopu v lesemìøili napøed obecní les dolù a pak jeden selský lùspo druhém. Jediný Klika se tomu opøel. Když jeho Martínek pøibìhldomù a hlásil mu: „Táto, v našem lese bìhá pernikáøs tuchmistrem a natahuje tam øetízek,“ vyletìl hned, vykøikl:„A bez mého dovolení! Na to bych se podíval,“ a už uhánìlk lesu. „Marš ven z mého lesa, a hned,“ volal už zdaleka, sotva za-hlédl rychtáøe, jak na dlouhých, tenkých nohách houpáse snìhem na pokraji jeho lùsu jako èáp v moèálu. „Pomalu, pomalu s tou flintou,“ škodolibì usmíval se  perni-káø, „my jsme ouøad, my si to smíme dovolit.“ Ale Klika skoèil,vytrhl kolík zaražený do zmrzlé zemì, øetízek zachrastil a užletìl zpátky k panskému. „Co to?“ zdvihl koutský nadlesní oèiod map a papírù. „Co to? Nic,“ odpovídal Klika a vyhazovalvesele kolíky, jak ho k nim stopy ve snìhu vedly. „Co si to do-volujete?“ zpøísnìl Buškùv hlas. „Já, co si dovoluju?“ vyskoèil proti nìmu divoce sedlák, ažpan nadlesní uskoèil, „já si to dovoluji právem, protože jsemve svém. Ale co vy si to dovolujete? Je to vᚠles?“ „Není. Ale obec mì pozvala a vrchnost vyslala.“ „Obecní lesstojí tamhle v dolíku a panský je nad zákopem. Až já vás po-zvu, pøijedete do mého.“

„Obec se usnesla zjistiti –“ „Pryè z mého majetku, povídám naposled,“ vykulil oèi Kli-ka. „Kdopak jste? Co tu chcete? Já vás neznám?“ „Ustupujeme násilí. Pánové, pojïme, prát se nebudem,“na výsost uražen vykroèil pan zemìmìøiè, ale vidìl, že Zip-pner i Sauer s Kladívkem už stojí v soused– ním lese a èekají,jak to dopadne. „Vy jste to pøece øádnì ohlásili, vybubnovali, že se budoumìøit všecky lesy, obecní i sousedské?“ optal se jich pro jis-totu Bušek. „Ne, to jsme neudìlali, myslili jsme, že staèí usnesení mìst-ské rady,“ pøiznával se purkmistr. „A to jste na omylu. To jste chybili. To musíme mlèet, tendivoký sedlák je v právu. To už já sem ani nohou nevkroèím,dokud si nezjednáte k tomu svolení. Já jsem se sedláky za-dobøe, nesmíme je zbyteènì dráždit.“ „Ty lùsy pøipadnou obci,“ omoèil si tuchmistr, „tak snad smí-me –“ „O to bude spor, a proto právì nesmíme se dopustit žádnéchyby, ani formální. Tomu vy nerozumíte. Na to jsou zákony,“roztrpèen a rozladìn vykládal nadlesní pospíchaje z lesa. Veselý smích Klikùv kus cesty ho vyprovázel. Týž den roznesla se o tom zpráva po celém Klenèí. „Že Kli-ku zase zavrou do kriminálu!“ „Ani vlasu na hlavì mu nezkøiví, jen jestli nenadávala netloukl,“ øekl ženì Král, hned jak tu novinu slyšel, a zašel sischválnì k Martinovi, aby se dozvìdìl pravdu u pramene.A trefil se k nejlepšímu. Venku tálo, sníh mokval, sluníèko pìknì už høálo, na vìžiprávì odzvonil Makásek tøi hodiny a dìti se vyhrnuly ze školy.Po kamenných, èistì zametených schodech pøed školou kla-

paly jejich døeváèky, šly pìknì v párech, nebo vìdìly, že bdì-lé oèi uèitelského mládence Jindøicha pøísnì za nimi hledí,došly až na cestu k soše sv. Jana, tam teprve øekly sboremspánembohem, a jako když do nich støelí, rozuteklyse na všecky strany. Jako když po dlouhém stání vypustí høíbátka na svobodu,tak vyskakovaly, vykøikovaly a výskaly cestou k domovu. Domaodloží tašky s uèením, vyloudí na matce vdolek nebo rozpí-èek, kus toèe nebo alespoò krajíc chleba, strèí si do kapsyjedno dvì jablíèka a pùjdou „bìhat“. Musejí se vytratitz domova nenápadnì, než napadne matce rozkázat: „Hanýž-ko, pøines vodu! – Hanýžko, nanos døíví! – Hanýžko, zakolí-bej!“ Tak to napadá Královic Hanýžce, když sedí na bobku a jedepìknì od sv. Jana po kopeèku dolù jenom na døe– váèkách.Však on ji Martin Klika sveze na sáòkách, dokud ještì je sa-nice, než uteèe sníh a než se obnaží na podzim èerstvì po-štìrkovaná silnice, po které lze s bídou jezdit s vozem. Už teïvykukují po ní sem tam z ledové kùry tvrdé kameny jako koèi-èí hlavy, div že se o nì sáòky nerozmlátí. Klikovic Martínek už poklidil si králíky, vykydal holubník, na-sekal døíví pod kùlnou a dychtivì èekal, až odzvoní tøi hodiny.Jenom vzal kostelník za øemen, už popadl sáòky za provázeka vyjel s nimi na Klenèí. „Paòáèi, dnes by se to koulovalo,“ napadlo mu, kdyžse zastavil pøed jejich stavením a zahledìl se ke škole,ze které jako pestrý koberec táhla se øada dìtí po schodechdolù. Zkusil to hned, a opravdu! Sníh jako tìsto krásnìse hnìtl. A když už mìl kouli v ruce, rozhlédl se, komu by jiposlal. Hanýžka sedí tamhle na bobeèku a jede s kopce dolù,ta tu kouli jistì dostane! Tak strefnou ruku jako Martínek nemá

po celém Klenèí žádný chlapec. Hle, v jak nádherném oblou-ku letí koule, už se rozstøikla jako granát o záda Hanýžèina,ta vzala pochopa kupøedu, uèení se jí z mošnièky vysypalo,ale ani se ho nevšimla, vyskoèila a jako divoká koèka roz-hlédla se jiskøícíma oèkama kolem. Martínek stál za vraty, dí-val se vypadlým sukem a tiše se smál, až se prohýbal. „Kliko klikatá!“ rozkøikla se hned Hanýžka, „jense neschovávej, myslíš, že tì nevidím? To si nesmíš schovatjenom nahoøe nos, ale také dole døeváky.“ Pohlavek by si nejradìji vyal Martínek za to, že zapomnìlna skulinu v podevratí. Schovávat se není nic platno. Musíse dostat jinak z té omáèky. Vybìhl znovu a už ve vratech køi-èel: „Hanýžko, nedej se! Tomeš tì kouluje, já jsem ho vidìl.“ Za Hanýžkou opravdu, ruce v kapsách, koženou taškus uèením na øemenu, klátí se Smolíkovic Tomášek a smìjese z plna hrdla pochopu, kterého Hanýžka vzala. „Tomši – hromši! – Už je po mši,“ prskla po nìm obvyklýposmìšek, „ty se mi budeš smát? Tu máš! Tu máš!“ a už líta-ly koule a také žádná nechybila. Smolík jenom nastavil záda,sklonil hlavu, rukama si chránil oèi a držel jako beran. „Ty se té žáby vlasaté necháš? Nestydíš se?“ volal Martí-nek, v kterém se jitøilo uražené mužství. Už už se shýbal, abyza Tomše zaplatil Hanýžce, když k nìmu náhle zaletìl výkøikPálusovic Kuby: „Chlapcííí! Pote nám pomoct! Chalupníci kou-lujou dolejší!“ Všechny dìti, co bìžely ze školy dolù; rázem se obrátily.Pane, když už Pálusovic Kuba volá, tam to musí jít do živého.To se jistì ani Kuba, ani Jirka, ani Taraèkovic Madlenkas Benešovic Dodlièkou nemohou dostat domù. Opustit jenelze, aby je neutloukli. Tamhle už letí Klikovic Martínek, roze-