Hanýžka a Martínek

Páter Faster doèetl i nìmecké evangelium, nasadil si kva-drátek na hlavu, poklonil se pøed oltáøem betlemu a odcházeldo sakristie, ale nikomu se domù z kostela nechtìlo. Lidése zadýchali, milé teplouèko cítili na tìle i duši, kožichy páchlyovèí vlnou i plesnivinou, jako doma za kamny, tak útulno bylodnes v ozáøeném kostele: Ale nic platno, do rána tu sedìtnemohou, nutno je tudíž z kostela vyprovodit. A teï si usedáuèitelský mládenec Jindøich na vysokou lavièku k hracímu stoluvarhan, zaboøil prsty do klávesù a kostel až v základechse zachvìl. Jindøich slyší v duši slavnou, velebnou vìtu evan-gelia: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dob-ré vùle.“ Sklonil hlavu k varhanám a v mohutném postludiuzahømìlo chrámem velebné „sláva Bohu“. To pastýøi a dudácia hudebníci a zpìváci tak, jak pøišli, seøazují se opìta odcházejí. Na dudy, p횝aly i flétny hrají „sláva! sláva!“ Vzda-lují se, už stojí ve dveøích, už vyšli ven do jasné mrazivé noci,všichni odcházejí za nimi, kostelník Makásek už leze po oltáøia zha síná lampièku po lampièce, šero vystupujez chrámových koutù a varhany už jen sladce lkají, šeptají „slá-va“, až zmlknou docela a kostel je prázdný. Poslední vychází Klika, divoký Klika. Nezkrocená radost bou-øí mu nitrem, nemùže ji opanovat, pøemoci. Na kostelním pra-hu se zastavuje, širákem zamávne, zavolá na Krále: „Václave! Je to radost, co! Juch! Juch! Juchuch-úúú!“ Tak zavýskal prudce, nespoutanì, živelnì, že tím rázem nakazil svobodnou chasu, která už bìželapo silnici nahoru i dolù ke svým domovùm, šastný, radostnýjásot naplnil kraj, který slavil vpravdì veselé vánoèní hody.U nás má všecko svùj èas, práce, radost i žalost. Když dìlat,tak døít, až se tváøí k zemi padá, a když se radovat, tak to musí

být taková èistá a silná radost, až èlovìka od zemì pozdvi-huje a k nebi povznáší. Nic polovièatého se netrpí. Advent patøíPánu Bohu stejnì jako pùst. Ženské oblékají modré šerky,bílé fìrtuchy a bílé pleny, šaty vysokých barev se uklidído truhel, chodí se na roráty, zpívají se pobožné písnièky, dudynesmìjí ani kviknout a nohám ani nenapadne, aby si posko-èily. Ale nic netrvá vìènì, ani adventní a postní oèistec ne.Než se nadìjí, rozkvetou dìvèatùm tøešòové vìtvièky ve vodì,které se tam máèejí už od svaté panny Barbory, koudel i puckyi paèesy jsou spøedeny, jako støíbro èistý, hladký len navinese na kužele, svatá Lucie upije noci, mlhy zmizejí, zima utvrd-ne a vánoèní výzva „radujme se, veselme se!“ bouøí krajem.Blíží se masopust. Rybova slavná mše opakuje se ještì o velké na Boží hod,o Novém roce a o Tøech králích. O nièem jiném se nemluví,než o tìch zpìvech a koledách, o hudbì, jež je doprovází, a obetlemu, jenž stojí na hlavním oltáøi. Radost a veselí pomalušíøí se z kostela po celé osadì. Nejdøíve chytá dìti. Užo koledì rozbìhly se Královic Hanýžka s Marjánkou aždo Chodova k Berouškovic kmotøe zazpívat koledu, kterouzpívala Hanýžka sama v koštele u jeslièek. Vrátilyse s rancem oøechù, o které mìli v Klenèí bídu a teprve jesázeli do zemì, kdežto v Chodovì u Berouškù stál u stodolyoøech velký jako lomikarovské lípy pøed Trhanovem. Po koledìvùbec bìhají jen dìvèátka, kluci dívají se na nì spatra a na-nejvýš u známých zakoledovali na pøímé vyzvání buï „Kole-da, koleda, Štìpánku, co to neseš ve džbánku?“, anebo „Ko-ledníci, o pùlnoci pøistupte ke dvoru!“ Jejich chvíle ještì ne-pøišla, ale pøipravovali se na ni už dávno. Všecka zvíøata na zimu línají a oblékají si novou srst a konìtaké. Pouštìjí i dlouhé žínì z ocasù a právì na ty žínì

se chlapci jen tøesou. Dìlají z nich nejen oka na vrabcea strnady, nenosí je pouze Marušovic strýèkovi, který jimi po-tahuje smyèce na housle, violy i basy, ale potøebují jich hlav-nì na fanfrnoch, se kterým o Novém roce rozbìhnouse po Klenèí. Klikovic Martínek už jich má hodnou pøehoušel, ale pøece,kde mùže, pøitoèí se pøed Johánesovic hospodouk formanským koním a vytrhne jim alespoò dvì tøi vlásiny.Doma smìl sbírat jenom ty, co jejich konì ztratí, protože tátaje tuze pyšný na ocasy svých koní, které se jim plouhají skoroaž po zemi. Ale Martínek doma vlásiny nesbírá, nebo domamají šimly, a on chce žínì èerné jako smùla. Lehké to není,protože kùò pravidelnì zadkem vyhodí, jakmile ho to v ocasuštípne, ale Martínek se umí k tomu tak šikovnì postavit, žekoòská noha jako støela kmitne se mimo a udeøí do rozporkyanebo do váhu. Toho se Martínek nebojí. Ale bojí se podomka,chromého Matouše, který se tu ustaviènì mezi sanìmi motá,Martínka dobøe zná a jistì by na nìho žaloval. K tomu nesmídojít; doma by se rozhnìvali, matka by mu nepùjèila ten nej-vìtší džbán, ve kterém nosívá na pole žencùm kyselé mléko,a otec by mu zakázal vùbec s fanfrnochem chodit. Kulièku vosku už má dávno schovanou, jak vybral v mezina poli samotáøky, a kus kùže ze starého chomoutu ležína punebí ještì od loòska. Smolíkovic Tomeš a SvatošovicJiøíèek chodili s ním loni a pùjdou letos zase, už si písnièkupøezpívali a jde jim to dobøe. A tak o Novém roce hned po rannímši svaté vyrazí od Klikù tøi kluci. Martin vleèe ohromný džbán,jehož kulatý otvor je peèlivì pøevázán koží, ze které právì upro-støed vlaje dlouhý drdol z koòských žíní, èerných jako uhel.Tomášek nese hrnek vlažné vody a Svatošovic Jiøík házíprázdnou školní mošnou a maèká v ruce kulièku vosku, aby

zmìkla. U Klikù už odzpívali a teï letí rovnou ke Králùm, pakještì pùjdou k Smolíkùm a Svatošùm, staèí-li jim èas, zastavíse ještì u Frýdù a na faøe. Za hodinu to musejí všecko olítat,a jak se odsezvání na velkou, stát už zase na kruchtì u varhan,aby nerozhnìvali pana mládence Jindøicha. „Tak pojïte jen do svìtnice, koledníèkové,“ otvírá dveøe selkau Králù, jak na síni zadupaly jejich kroky. Kluci zèervenali, ne-chtìlo se jim dovnitø všem na oèi. Zde za dveømi bylo by se jimzpívalo mnohem lépe. Chvíli pøešlapovali v rozpacích, až jepozval hospodáø pøísnì: „Tak polezte, kluci, polezte! Nabìh-ne nám sem zima. Nenechte se zvát jako trhanovská vrch-nost.“ „Martine, neboj se a pojil,“ pozvala je i Hanýžka a fanfrnošiv èele s Klikou hned se hrnuli dovnitø. Martin a bát se! Doká-že té žábì vlasaté, že se nebojí. „Tomši, dobøe drž,“ už rozkazuje jako doma, namáèí si ruè-ky v teplé vodì, žíhon už doma navoskoval, že stojí jako roh,rozkroèil se, Smolík sevøel džbán obìma koleny, držel hoobìma rukama, Martínek obìma rukama støídavì, jako kdyždojí, poèal tahati svazek žíní, ty mu v rukou klouzaly, vrzaly,kùže na džbánu napjatá se rozechvìla, hrnèený džbánse rozhuèel, až to Smolík v kolenou cítil, jako by mu tam lezlimravenci. Klika náhle kývl hlavou tak, jak to vidìl u mládenceJindøicha, a všichni rázem spustili pøedehru: „Fanfr– fanfr–fanfrnoch! Nastává nám novyj rok, novyj rok nám nastává,koledy se nandává – hou, hou, haleluja!“ Po tomto úvodu dva-krát tøikrát zabruèel fanfrnoch naprázdno a pak teprve pøišlavlastní koleda „vo poštouc krávì“. S citem a nadšením spus-tili jednohlasnì: Vandrovali tøí øeznící, døíli krávu pøi mìsíci, hou, hou, ha-leluja.

Jeren praví: „Kráva živá,“ druhyj praví: „Vocas zvíhá,“ tøetípraví: „Døete pøece, haj nám kráva nehuteèe.“ Kráva zaèla harcovati, na øezníky žalovati: „To jsou rasí, neøeznící, nepuste je do vesníci, nabijte jim byjèí žilou, že vodøílikrávu živou.“ Zkažte vy tám Nyklouc Dùøe, že huž krávì nepo-mùže, zkažte vy tám Nyklouc Káèi, že huž kráva na pekáèi,zkažte vy tám poštouc paní, že huž kráva zas na stání. Po každém verši zpìváci opakovali „hou – hou – haleluja“,a když dozpívali, pochválil je hospodáø: „Stafra, chlapci, vyjste òácí zpìváci! A fanfrnoch máte jako zvon, huèí, až sklov oknech drnèí. Zasloužíte si pìknou koledu,“ a hospodynìuž tu stojí a vybírá z klínu jablka, hrušky a pøidala každémui po tøech oøíškách chodovských. Svatoš nastavuje mošnu,ale Martin už si znovu namáèí ruce. Za tu chválu musí pøidatještì alespoò jednu koledu. Ale kterou? Buï o mlynáøi, kterýmele mouku v bílém klobouku, nebo o mlynáøce, která melekrupici „v hušatý èepici“, nebo o slepici, která hrabalav pšenici, – všecky mu letí hlavou – až padl na tu pravou. Hned se chopil žíní, fanfrnoch zabruèel a Martínek jako ka-pelník rozkazuje: „Zazpíváme ještì,Pantátu`.“ A hned zaèíná: Pantáta šafáø je panckyj taškáø, dvì Teta huž, co je vdovec,hukrád pánom tøi sta vovec. Dyž je pání chtíli zpátky, tak to svádìl na sedláky. Dyž je pání hledali, sedlácí se nedali, rozbìhli se na šafáøe,po poli ho honili ha potom ho bez rychtáøe do rymíka hodili. „Dobøe se mu stalo,“ libuje si Král za stolem starou koledu,kterou sám jako chlapec zpíval, „a krásnì zpíváte, ale nesmí-te se zdržovat; musíte ještì jiné sousedy potìšit, tak bìžte,abyste nic nezmeškali.“

Kluci záøí radostí a upalují rovnou k Smolíkùm, potkávají ces-tou jiné trojice, fanfrnoch ozývá se na všech stranách, až hopøehluší zvon Martin. To už zvoní na velkou po prvé a lidé po-malu se poèínají trousit do kostela. Hospodynì litují, že mu-sejí zùstat doma vaøit obìd, a vyhánìjí chasu i dìti, aby èers-tva šly a nepøišly pozdì. Pøed kostelem roste zástup sedlákùz Klenèí i Postøekova, ba dnes pøišli Dražinovští a Chodovští,nebo už se rozkøiklo krajem, jak krásnou mši v Klenèí zpívají,každému slovíèku že je rozumìt, protože zpívají èesky, a naoltáøi že stojí betlem jako živý, plný pastýøù a oveèek. „Teprve dnes tam oèi necháte,“ vykládá starý Taraèka, kte-rý už byl na ranní a vypravil se znovu na velkou, aby té podí-vané hodnì užil: „Ježíšek už neleží v plenkách, ale PannaMaria ho chová na klínì a také prý zavítají k nám na Chodskopo dlouhém èase zase jednou králové.“ „Co to povídáš?“ diví se postøekovský Tábor. „Kolik jich mápøijet?“ „A odkud?“ „Kam pojedou?“ otázky jen prší a v hlavách živnou starévzpomínky, jak tudy jezdívali vskutku èeští králové a poslednìasi pøed ètyøiceti roky sám ruský car zastavil se v Klenèí, kdyžtáhl na Napoleona. Zábavu jim pøerušil pan páter Faster, který už šel na velkoua zastavil se tu pøed kostelem. Všichni hned smekali, usmí-vali se na nìho a chválili si, jak pìkné vánoce jim letos pøi-pravil, jak jde po celé osadì jedna øeè o betlemì a o té èes-ké mši. Pan administrátor se usmíval, kýval hlavou, lahodilo mu touznání, jako by ho hedvábným šátkem pohlázel. „Ale vy jsteboháè, pane páter,“ usmíval se na Fastra Klika, už docelas ním smíøen. „Jak to myslíte?“ zvážnìl Faster.

„Taková stáda ovcí a dobytka mít, to není malièkost.“ „Ovšem,ovšem, to mám,“ smìje se knìz. „A jaké kusy pìkné! Všecko tlusté, vykrmené.“ „Èisté jakosklo, vykartáèované a vyhøebelcované.“ „Ani jeden takový kusnestojí u nás na stání.“ „Vzorný dobytek! Poklízet se nemusí.“ „Krmit a napájet také ne.“ Tak si ho ode mne kupte, hned po Tøech králích ho prodáma pøidám slona a velblouda k nìmu,“ nabízí vážnì Faster. „Kdepak bychom vzali tolik penìz. Teï to na trzích tuze pla-tí. Poèkáme, až s dobytka spadne.“ „To si poèkáte! Moje stáda na cenì nikdy neztratí;: a abysteneøekli, že jsem lakomec, nechám vám je zde na památku,i když bych musil od vás odejít.“ „Ó, ne! To se nestane!“ „To se nesmí stát!“ „To my nepøipustíme,“ jako když vstøikne do ohnì, všichnise hned zvedali, a pana administrátora dojala ta jejich láskatak, že se rychle musil odvrátit a beze slova pospíchalk sakristii. „Snad pøece! Snad pøece!“ šeptal mu svùdný hlas v duši,nebo jeho nadìje byla valnì otøesena, když hrabì Rudolfnepøijel dosud do Trhanova a trávil svátky ve Znojmì. Pannadlesní Winkler mu sice svìøil, že urèitì pøijede, protože chcemít v masopustì svatbu, celý zámek že se bude uvnitø i zvenèíopravovat, že pøijedou malíøi až z Vídnì a pan hrabì osobnìjim naøídí, co a jak si pøeje. „Pak ho musíte chytnout, nebo jakmile odjede, nevrátí se,až nìkdy v létì. Po svatbì odjede do Italie, možná, že ještìdál, až do Svaté zemì snad pojedou novomanželé. Musejítam, víme, ona ta nevìsta je vlastnì rozvedená paní, èert tomurozumí, jak to co je. Ani biskup prý nechtìl tu svatbu povolit,

musilo to až do Øíma, papež prý to koneènì povolil, ale uložiljim hrozné pokání nìjaké.“ To všecko nosil v hlavì Faster a na hrabìte sázel jakona poslední kartu. Žádosti ještì leží v Budìjovicích, ale kon-kurs už uplynul, každé chvíle mùže konsistoø sestavit ternoa pøedložit je patronátnímu úøadu, aby si jednoho ze žadatelùvybral. Melichar se to neodváží bez hrabìte udìlat. Hrabì musíosobnì podepsat dekret, kterým jmenuje nového faráøev Klenèí, jenom o to bìží, aby osadníci s hrabìtem mluvili døívnež Melichar a aby ho našli v dobré náladì, aby jim to slíbil;øekne-li jednou ano, pak ani tisíc Melicharù nic nezmùže... To ovšem Faster netušil, že v tu chvíli, co lezl na kazatelnu,zastavily v Trhanovì pøed bytem pana direktora knížecí sanìz Horšova Týna, z nich vystoupil štíhlý elegantní pán, lokaj mupomohl z teplého cestovního kožichu, on sám pak velice ucti-vì pomáhal dámì vymotati se ze spousty kožešin, podal jíruku a vedl ji rovnou do vrchnostenské kanceláøe, kde byloshromáždìno veškeré úøednictvo.lesní i hospodáøské, všichnihajní, šafáøi i poklasní ze všech dvorù, aby zde pøednesli ucti-vé novoroèní pøání a pak šli rovnou do kostela pomodlit se zasvoji milostivou vrchnost. Direktor Melichar stál právì u psacího stolu a prstem uka-zoval, kam se má kdo podepsat na krasopisnì provedenougratulaci, když se otevøely dveøe, lokaj zavolal: „Jeho exce-lence nejmilostivìjší pan hrabì,“ uskoèil, do dveøí vešla vyso-ká dáma, hrdì se rozhlédla kolem a za ní s úsmìvem na rtechpospíchal hrabì Rudolf. Melicharovi vypadlo z ruky pero a ažzakopl, jak se rozbìhl ke dveøím vstøíc jasnému chlebodárci.Hrabì Rudolf svoji spoleènici nikomu nepøedstavil, ale všich-ni si øekli v duchu: „To je ona!“ A nemýlili se. Hrabìnka pøijalapozvání týnské knìžny, své budoucí sousedky, a hrabì jako

stín ji doprovázel. Dnes povolila jeho prosbám a jsoucv nejlepším rozmaru rozhodla se prohlédnouti si své pøíští sídlo– trhanovský zámek, ovšem „v nejpøísnìjším inkognitu“. „Nic tam nebude pøipraveno, pokoje nevytopeny,“ lekalse hrabì. „Tak zùstanem doma a zítra se vrátíme do Prahy,“ otoèilase rozmarná nevìsta na patì. „Ach nikoli, prosím, vøele prosím,“ lezl hrabì Rudolf hneddo prosa, „pojedem, jak si raète pøát, jen abyste zhlédla svépøíští salony alespoò a vyslovila pøání, jak mají být upraveny.“ A na nic jiného èasu ani nezbývalo. Hrabì, sotva pøijal osob-nì novoroèní pøání, už spìchal s øeditelem a pøíští velitelkoudo zámku. Prohlédli jej dùkladnì od pøízemí až k pùdì, chvílizdrželi se v zámecké oratoøi, aby slyšeli alespoò kousek zpí-vané mše sv., zastavili se ještì na faøe a zase zmizeli tišea nenápadnì jako zjevení. Faster se to dozvìdìl ještì téhož dne veèer. Vyprávìl muto dílský foøt Tudleno, který se vracel z Trhanova a ustavilse u Bartošù v hospodì. Nešel schválnì k Johánesùm, abyse vyhnul kasinu, ale sem zapadl poslechnout si Šmída ještìjednou, než se s Klenèím rozlouèí. Principál Šmíd mìl totižjemný èich a uhodl vždycky pravou chvíli, kdy pøijíti a kdyse ztratit. Vìdìl, že svátkem svatých Tøí králù poèíná maso-pust a do toho dne že nutno vykliditi sál u Bartošù.Na Chodsko pøistìhují se hudba, zpìv a tanec, opanují kaž-dou vesnici a podmaní si každou duši lidskou. Všecko pøednimi musí ustoupit. Zapomene se na nemoc, bídu, trampotya svízele života, mladí, staøí, všichni bez rozdílu myslí jenna muziku, na svatby a taneèní veselí. Jako oheò èervenéšerky, šátky a fìrtuchy promìòavých barev, hedvábné stuhy,snìhobílé výkladky a vyšívané rukávce už po celé vánoce

hoøely nedoèkavou touhou na všech dìvèatech i vdaných že-nách, ženské lavice v kostele o ranní i velké podobalyse záhonùm, posázeným samým pestrým kvítím, a chlapci i zatøeskutých mrazù vykraèovali si v nízkých støevících; vlnìnýchpunèochách, v koženkách až po kolena, vesty zapjaté jenna dva nejspodnìjší knoflíky, aby bylo vidìt vyšívané náprsenkya límeèky košil, krátké kazajky plné kovových knoflíkù líákù,lesklých, jakoby z ryzího zlata ulitých, a na hlavì furiantskyk uchu nasazené vydrovky, anebo klobouèky s pávím peøíma kytkou zhotovenou ze sklenìných perlièek, drckù a na drob-no nastøíhaných a nakroucených brkù. Všechnìm svítily oèivnitøním žárem a mladickou bujností, odpoèali si po letními podzimním døení na polích, lukách i v lese, mládí hlásilose k svému právu a chtìlo vyplýtvat pøebytek svých kypícíchsil. I ta chrámová hudba, laškovné koledy, radostné zpìvy, já-savé houslièky, štìbetavý klarinet, to všecko jitøilo v nicha bouøilo touhu, aby už si mohli po svém zabouøit, zavýskat siv hospodì, zazpívat, zadupat a s divèí v náruèí pustitse do kola... Masopust se blíží a principál Šmíd cítí, že mu musí ustoupit,a proto dává dnes – o Novém roce – pøedstavenína rozlouèenou. Kobylí hlava brnká nìjak mrzutì, klikou toèínejstarší synek Šmídùv, Pepík, který po celý advent chodilv Klenèí do školy, hrál i zpíval s ostatními kluky i na kùru, a kalímu náladu pomyšlení, že zítra nebo pozítøí pojedoudo Ronšperka, budou se tlouci po nìmeckých vesnicích aždo jara a on i s bratrem budou chodit do nìmeckých škol...Kristýnka pomáhá za oponou panu principálovi, protožese hraje dnes „Hrabì Rožmberk, vlastenecký pøíbìh, kterýse stal ke konci švejdské války“, a to je hra pro dva, ženskérole musí odøíkávat Kristýnka, nebo Šmíd by nevydržel tak

dlouho mluvit fistulovým hlasem. S dìtmi se už rozlouèili od-poledne, zahráli jim pohádku o Rýbrcoulovi a Kašpárek jimslíbil, budou-li hodné, že jim pošle komáøí sádlo, ptaèí mlékoa z kobylí hlavy maso, aby se mìly po celý rok dobøe. Ale teïnastávalo louèení s dospìlými, na kterém velice záleželo,nebo konec korunuje dílo. Šmíd i Kristýnka vytahují protonejkrásnìjší figury, nejnádhernìjší roucha, mluví s takovýmcitem a nadšením, že brzy nastává hrobové ticho a trvá aždo konce hry, kdy na jevištì pøijel Kašpárek na koni „jako ry-tíø vyšprunclovaný“, pøál všechnìm šastný a veselý nový rok,aby ho ve zdraví strávili a nového se doèkali. Podìkovalza hojnou návštìvu jménem všech „princezen, princù i hra-bìte Rožmberka, kteøí se teï odstìhujou z Klenèído Ronšperka“. Ba podìkoval i za koníèka, že „pro jeho hla-dovou a mlsnou tlamu darovali ovísek, seno i slámu“, døevì-ný koník pøitom pod Kašpárkem se uklánìl, ba i na pøedníkolena klekl, až ho bylo sedlákùm líto, vidìli pøed sebou živé-ho a umiòovali si, že mu ještì na cestu dají obroku, abyna Klenèí nezapomnìl. Tìšilo je, že se tu koníèek zvelebil,žebra že mu zarostla, a když s ním pan principál vyjels ostatními vozit døíví, že si bujnì vyskakoval a radostnì poøeh-tával. „Aby se vám po nás nestýskalo u Bartošù v sále,“ kon-èil Kašpárek, „tak sem pošleme tøi slavné a svaté krále: méhopatrona Kašpara, a jeho bratøím Melicharu a Baltazaru roz-kážeme, když j ste byli tak hodní, aby vám za to pøivezlina trataru zlato.“ „To bychom potøebovali,“ smáli se posluchaèi. Kristýnka užsedìla sama u kobylí hlavy, otoèila klièkou a Kašpárek spus-til smutným hláskem: „Louèení, louèení, jak je to tìžká vìc...“Všichni hned vpadli: „Ó, jak srdce bolest cítí, když se musírozlouèiti s panenkou mládenec.“ Než dozpívali a znovu po-

zdvihli hlavy a protøeli si zarosené oèi, hle, Kašpárek zmizel,opona spadla, svìtla na jevišti zhasla a pan Šmíd se širákema pérem na hlavì ve velké principálské parádì už sedìlza stolem mezi sousedy, ptal se na cestu, mùže-li se pustitpøes Postøekov a Mlýnec rovnou na Kramolín a Vlkanov. „Kampak byste se tam drápal,“ smál se starý Taraèka, „tamjsou úzké cesty i v létì a máte vùz jako cha– lupu.“ „Tak jak se tam dostaneme?“ staral se Šmíd, aèkoli dobøevìdìl, jak to dopadne. „Dobøe se tam dostanete,“ vložil se do toho Král, „spøáh-nem dvoje sanì, vùz na nì uklínujeme, pojedeme pøes Èer-vený Mlýn k Paøezovu a Podhamøí, to je naše starost. Zítra tonaložíme a pozítøí vás odvezu, konì už beztoho mohou roz-tøískat stání.“ „Pán Bùh vám to zapla, pantatínku, a se vám do dne a doroka narodí syn,“ posmekl Šmíd svùj širák na èupøinaté hla-vì. „To kdyby Pán Bùh dal,“ vesele odpovìdìl Král. „No, chùvièky už mᚠtøi,“ štíøil se Klika, „tak teï už by mìlpøijít pacholíèek.“ Po celou tu dobu sedìl Faster jako zaøezaný. Nemìl žád-ného požitku ze slavnostního pøedstavení Šmídova, aniz deklamací Kristýnèiných, ani z Jindøichových zpìvù. Sedìlbez jiskry a ohnì, kterým jindy sálala celá jeho bytost, usmí-val se sice, pøikyvoval, ale všichni vidìli, že se myšlenkamitoulá jinde, nìjaká tìžká starost že mu sedí v týle a dusí ho. Dílský foøt Smrž sedí vedle nìho a dùvìrnì si spolu šeptají.A si šeptají, to nemùže ostatním kalit radost a zábavu. „A vy jste jim pøi odjezdu udìlali špalír?“ optal se náhle Fas-ter s vìtším zájmem pana lesního.

„Tudleno, udìlali. Z parkánu až do lipek dvìma øadami jsmese postavili a to se té hrabìnce náramnì líbilo. Usmálase na nás myslivce a takhle nám ze saní ruèkou kynula. Dob-øe jsem si jí všiml. Nedivím se excelencpánu, že se do ní za-koukal. Víme, tudleno, naše nádlesòová má také figurua tváøièky jako malované. Ale ta jí nesmí ani ruky podat, tak jeta Uherka vykynulá. A oèima støílí na všecky strany, všeckovidí a všeho si všimne. Myslím, že se jí u nás zalíbilo. Jak šlize zámku na faru, zastavila hrabìte a rukou mu ukázalana Haltrav. Excelencpán ji ještì kousek popovedl, aby vidìlai Èerchov, a pak jí dlouze nìco vykládal. To víme, tudleno, žese chlubil, revíry jí ukazoval, odkud až kam je všecko stadion-ské.“ „A Melichar, povídáte, s nimi všude chodil?“ „Všude ne,hned na faru s nimi nesmìl. Jenom ke dveøím je doprovodil,ale, tudleno, víme, nehnul se od nich. Jako psík stál u farskýchdveøí a èekal, až vyjdou. Oèima slídil, uši nastavoval a písaøeprohánìl, co a jak mají zaøídit. Hledìl se zachovat všemožnì,i pohostinství nabídl, obìdem nebo kávou alespoò že by po-sloužil. Ale ta Uherka nechtìla, zakroutila hlavou a sama za-mìøila do konírny, kde se vlastnì nejdéle zdrželi.“ „To jste zkusili hladu.“ „A žíznì, velebníèku! Ani se neptají. Do dvou hodin nepít,nejíst, bìhat sem tam v tomhle mrazu, tudleno, to je co øíct.Ale pak nám to direktor bohatì vynahradil, všecka èest.Do kasina nás zavedl, k nám si pøisedl, nùši jitrnic a jelítek,dvì šunky, zvìøinu nechal z domova pøinést a pan starý musilnarazit bøezòák, pivo jako malvazí. Melichar, tudleno, víme,mezi námi øeèeno, chodí nadutý jako páv, ale v té první rado-sti zmìkl jako vosk, pil a vyprávìl, dùvìrnì se svìøoval, bra-du ovšem zdvíhal, když si klepal na prsa a opakoval nìkoli-

krát:,Mùj milý Melichare,` tak mi øekl excelencpán,,mùj milýMelichare, mᚠplnou moc moji. Tys teï hrabìtem. Nic minepiš, nièím mì neobtìžuj, jenom na peníze nezapomeò, tya jsou brzy a èím víc, tím líp.` „ Faster kýval hlavou a jaksi nerad se optal: „Což na Klenèí,na uprázdnìnou faru, nestoèila se øeè v kasinì?“ „Také jim tosvìøím, velebníèku, protože jich mám rád, tudleno, aby vìdì-li, jak to s nima stojí. Když po požehnání pøišel mezi nás trha-novský pan faráø a povìdìl, že pan hrabì mluvil s ním na faøeuž o ohláškách a o dispensi od nich, potøepal mu pan direk-tor na rameno a øekl mu rozjaøenì:,Voni mají rozum, veleb-níèku, škoda, že nejsou o pár let déle na patronátì. Jim bychpøál klenckou faru, protože nejsou žádný frajgajst ani ultra-èech jako ten ztøeštìný Faster.`“ „To že øekl?“ vytáhl do výše oboèí kaplan. „Jak tu pøed Bohem stojím. Slovíèko nelžu.,Ztøeštìný Fas-ter` øekl, knihy a noviny jim vyèítal, o všem vìdìl, Šmída žepobláznili i Jindøicha, èeskou mši že zpívají na kùru v Klenèí,ale to že udá, u konsistoøe udá a oni že ostrouhají, žese do návrhu na faru ani nedostanou. Tudleno, to nesmìjí taknechat, musejí se bránit. Lidi jich tu mají rádi, kdo hubu má,každý jich chválí.“ „Každý, pane lesní?“ podíval se Faster smutnì na foøta. „Nu,skoro každý,“ slevoval Smrž, „tudleno, takový Nìmèour Vorlí-èek, pravda; ne.“ „Nu tak vidíte! Ostatnì – lidská pøízeò! To je aprilové poèa-sí, hned hosana, hned ukøižuj. Fara mi patøí po právu. Mámes Rejžkem stejnì patronátních let, ale já zde pùsobím osmrokù, kdežto Rejžek zde nepøeložil stébla.“ „Tak to musejí vy-hrát, tudleno, to by v tom musili vìzet všichni rohatí, a dejmesi ještì jednu, ale na inštalací mì musejí pozvat.“

„Jistì pozvu,“ pøikývl Faster a pøipil si se Smržem. „Tak, tak!Jenom nikdy nezahazovat flintu do žita. Tudleno, víme, hrabìje hrabì. Direktor si mùže mluvit, co chce, ale hrabì mùžedìlat, co chce,“ tìšil Smrž pana administrátora ještìve dveøích, když už se rozlouèil s Kristýnkou a principálaŠmída pozval ještì k sobì na faru. Faster odcházel døíve nežjindy, do pùlnoci scházela ještì celá hodina, ale toužilpo samotì, po tichém pokoji, aby si všecko v hlavì promyslila urovnal. Šel i kolem ozáøených oken Johánesovic hospodys hlavou sklopenou, nevšiml si ani ponùcky – starého Válka–, který ho poznal a pozdravil. Nebál se o sebe, ale o jiné mubìželo a v první øadì o uèitelského mládence Jindøicha. Tohomá direktor Melichar v hrsti a mùže ho pøeložit z Klenèí nì-kam na nìmeckou školu, potrestat ho, ale bez vikáøe tak uèi-nit nemùže. Kdo je vikáøem? Jeho bratr pøece, domažlickýdìkan. S tím musí promluvit hned zítra, vy ložit mu, co øekldirektor, èím hrozí, zajde si i k paní komisarce Nìmcovì po-stìžovat si i potìšit se. Jako stébla chytil se té myšlenkya hned se mu ulevilo. Jakmile odešel Faster z hospody, dílského foøta už tam nicnetìšilo. Nikd0o ze sedlákù nebyl zvìdav na jeho novinky a on takébyl pln zažitých dojmù v Trhanovì, takže nevnímal dnes žád-nou jinou zábavu. Zaplatil proto a bez louèení vytratilse od Bartošù k domovu. Když šel okolo Klikù, vzpomnìl sina vojáka Salcmana i na to, jak ho pan nadlesní Winkler po-chválil, že tak vìrnì hlídá hrabìcí zajíce. Smrže tuze ta chvála netìšila a byl rád, že už dragoun zaseje zdráv a jezdí na kobyle, jako by jakživ nebyl dostal pardus.Schválnì se na nìho dnes poptal sedláka Kliky a ten vojáè-ka chválil, jaký je to tichý, domácký èlovìk, že sedá s dìtmi

veèer ve svìtnici, vyøezává jim ze døeva roztodivné hraèkya hlavnì kluk Martin že je do vojáka zamilován, krmí s nímkonì, cídí šavli i karabinu a jen jen se tøese na sedlo. To žebude koòaø, až vyroste. „A že si rozumìjí spolu?“ podivil se foøt, „Nasmál bystese jim,“ vykládal soused, „ukazují si rukama i oèima, melouto èesky i nìmecky a mají se rádi, jako by se odjakživa zna-li.“ Ale brzy zapomnìl na vojáka i na sedláka a zase se mu zje-vila pøed oèima nová paní hrabìnka. Kráèel lesem, opíralse o silnou dubovku, tmoucí tma ho obklopovala, hùls okovaným –koncem zazvonila chvílemi o kámen, zasnìže-né koruny smrkù bolestnì vzdychaly, ale rozjaøený Smrž stálevidìl bujnou krasavici v pøilehlém kožíšku s èapkou na hlavì,ohnivé oèi jí svítí, jak se usmála, zaleskly se jí v rudých rtechperleové zoubky, vlasy èerné jako, smùla vlní se jí kolem jas-ného èela, v uších jí hoøí démantové náušnice a na snìhobí-lém, hladkém; jakoby mramorovém krku blýská se jí šnùrakrvavých granátù, ba snad i vzácnìjších ještì drahokamù. Pandirektor øekl, to že je dar excelencpána, do dùchodu že po-slal klenotník úèet a že naò praskla celá buková mý letošní. „Tudleno! To je co øíct! Za pár kamínkù vyhodit takovou ránupenìz,“ zlobí se Smrž a Uherka pøestává se mu líbit. Co onse tìch bouèkù naopatruje, aby se mu žádný neztratil, a prokoho vlastnì? Štìstí, že už les øídne, pìknì obílená Zvoníko-vic chalupa bìlá se i ve tmì, za ní jako slepice na høadu sedíostatní chalupy, hezky k zemi pøikrèené, døívím obložené, abyse do nich nedostal jedovatý vìtøík, jemný jako bøitva, kterýpofukuje už asi ètrnáct dní od východu. Ani pes se nikde neo-zval a pøece už foøt kráèí k myslivnì. Zalezli také do boudy,zahrabali se do slámy a jsou líní vyskoèit z teplého pelechu.

Až z Klenèí je sem slyšet odbíjet pùlnoc a teï i ponùcka ji vy-trubuje. Smrž už bere za kliku, opírá se o dveøe, ale co to?Kdo to sem povìsil? „To je zajíc,“ zaklel foøt a prudce otevøel dveøe. Ženase probudila, ptala se, co se stalo, ale Smrž hrabal špánemv doutnajícím popelu tak dlouho, až mu vzplanul, pak bezeslova vyšel ven posvítit si na dveøe. Tam visel na klice zajícjako jehnì veliký, drátìné oko svíralo mu krk a konec drátubyl pevnì natoèený na kliku. „To ten voják! Nikdo jiný než ten voják,“ rozkøikl se foøt vztekle,„ale kdy to udìlal?“ „Asi pøed hodinou štìkali psi a doráželi na vrata.“ „Je uždoma mládenec?“ „Nevím – neslyšela jsem ho.“ „Je-li doma, tudleno,“ a už tloukl na jeho dveøe, ale marnì,nikdo se neozýval. Smrž si vztekle odplivl, zabruèel: „A se taképotìší,“ povìsil zajíce znovu na kliku a šel svlíct parádní uni-formu. Kousek moudré øeèi s,ním nebylo. Zvìdavá foøtka marnìèekala, že muž utrousí nìjaké slovíèko o tom, kde celý denbyl a co slyšel, ale marnì. Jenom klel a bruèe, tak se obrátilatváøí ke zdi a znovu usnula. IX. O svátku sv. Tøí králù chodili po Klenèí hned èasnì ráno „tøíkrálové“. Tøi chudí chlapci v bílých mužských košilích nosiliv ruce „motovítko“ se zlatou hvìzdou a zpívali spoleènì My tøi králové deme k vám, štìstí, zdraví vinèovat vám;štìstí, zdraví, dlouhý leta, my jsme k vám pøišli z daleka. Tu se èerný král obrátil k druhým dvìma a optal se jich:

O vy dva slavný králové, z kerýpa zemi jedete? A ti mu hned odpovìdìli Od východu je pøíchod náš, jak øek prorok Jeremiáš. Aleco ty, èerný, co ty vzadu vystrkuješ na nás bradu? Tu se nadmul èerný král a zazpíval Já se k tomu znám, že sem mouøenínskyj král, že sem z mouøenínský zemì,nemusíte mít strach ze mì. Oba jeho kamarádi ptají se dál: Proè si ty, králi, tak èerný, jako sou lesy veèerní? Slunce je toho pøíèina, že je má tváø vopálená, vykládá hrdì mouøenínský král. Ale bílí králové mu vytýkají Kdybys na slunce nechodil, nebyl bysi se vopálil. Moudrý mouøenín však jim pøipomíná: Slunce je drahý koøení, vod Pána Boha stvoøený, slunceje drahý kamení, z nìho nám život pramení, slunce je naše znamení vod Božího narození. Když se tøi králové domluvili, navzájem se pøedstavilia všecko si vysvìtlili, postavili se okolo motovítka s hvìzdou,jeden z králù poèal toèit klièkou, hvìzda vyskakovala do výše,tøásla se, houpala a všichni se dali do zpìvu Nám tøem se hvìzda zjevila, kerá jakživa nebyla. Jak sme tu hvìzdu vidìli, hned sme si konì sedlali a doBetlema se brali. Herodes král z vokna kouká, vidí tøi krález daleka. „Daleká-li cesta vaše?“ Do Betlema mysl naše. „Co jev Betlemì nového, že pospícháte do nìho: „ Narodil se támspasitel, všeho svìta vykupitel. „To já tam muším taky jít to malý dítì pozdravit.“

Zbudil se Josef ze spaní, uzel to dídátko s Marií. Vorešels nima do Ejipta, tám pøebýval po tøi líta, haž humøíl král He-rodes, tak je zase zpátky vodvez. Hospodynì už u nich stála s talíøem obilí, èerný král nastavilpytel, bílý napsal svìcenou køídou na dveøe, jak vysoko dosá-hl, tøi køížky, tøetí držel motovítko a na rozlouèenou ještì zazpí-vali: Íèko huž puste tøi krále, haby mohli jít vo dùm dále. Z tohodaru vám dìkujem, novýho líta vinèujem, bychom pøes rokzas k vám pøišli, vás ve zdraví tu vynašli! Tohle všecko zní ještì v uších osadníkùm, když se ubírají váž-nì do kostela, a hle, sotva pøekroèili jeho práh, vidí, že i tampøijeli tøi mudrci od východu. Pastýøi se svými stády jim ochotnì ustoupili a na jejich mís-tech usadili se Kašpar a Melichar s Baltazarem. Toto králov-ské poselstvo pøijelo na slonech, velbloudech a koních a jedenkrál, èerný jako uhel, opravdu vystrkuje vzadu èernou svojibradu. Plno sluhù jde v jejich prùvodu a místo andìlíèka hou-pá se na drátku nad betlemem hvìzda velká jako kometa.Velcí i malí osadníci pilnì si ty vzácné hosty prohlížejí, obdivu-jí se jejich èepicím, pl᚝ùm i botám, všímají se darù, kterénesou, usmívají se na nì vesele, ale celkem zùstávají chlad-ní. Ba zmocòují se jich pøi tom podívání i høíšné myšlenky. Kli-kovic Martínek si umiòuje, že letos v masopustì už pùjdev prùvodu s maškarami, že si naèerní tváø a posadí si na hlavutaké takový kornout, jako má ten zadní král, a Hanýžce napa-dá, že jsou to snad vousaté ženské, protože nemají kalhoty,ale jsou obleèeni v sukních. Mládenec Jindøich musil je klep-nout smyècem, aby mlèeli, pøestali si šeptat a smát se, døívnež si toho všimne Faster, který na kazatelnì horlivì vykládaluž asi pùl hodiny o zlatì, kadidlu a myrze a tak šikovnì to

zatoèil nakonec, že všichni posluchaèi, i když už øekl „amen“,stáli dál jako pøimrazení a teprve po chvíli zvolali: „Dejž to ne-beský Pán Bùh!“ To se jim v tvrdých palicích teprve rozleželata slova, že i my èekáme na svého spasitele, který by i nása naši vlast pozemskou vysvobodil z otroctví høíchùa nepravosti, ten vykupitel že už se blíží, že jistì pøijde a žemu musíme už teï chystat dary: zlato své lásky, kadidlo svýchmodliteb a vonnou mast dobrých skutkù na všecky ránya bolesti, pøivítat ho, vìrnì pøi nìm stát a všude ho následo-vat, kam nás povede... Páter Faster ani netušil, že za ním v lavièce sedí paní komi-sarová, která pøišla sakristií už pøed chvílí, pilnì posloucháa teï horlivì kývá hlavou, div že nevykøikne „výbornì“. Paní komisarová však neví, že nad ní v oratoøi sedí i stojíklencká honorace. Postmistr Vorlíèek že se tam vyklání ven,tak tak že nepøepadne pøes zábradlíèko pokryté krásnýmištukovými ozdobami jako krajkou, poslouchá také, aby muani slovíèko neušlo, oba oficíøi dragounští že si tam nakrucujíjako jehly ostré fròousy pod nosem a baví se s panièkami,starý foøt Pavelka z Výhledù že si tam šeptá se Smržem z Dílùo tom, jak se vzmáhá pytláctví a že i jemu nìjaký lump pøibilna myslivnu srnèí rùžky i s kostí osmeráka s nádhernými per-lami. Jenom pan ajnémr Hubálek hned, jak spatøil paní komi-sarku, sebral èáku a rychle zmizel z oratoøe. Jeho panièkavšak setrvala až do konce, èekala na paní komisarovou, kte-rá všecka nadšená èeskou mší nemohla se pøed kostelemani rozejít s Fastrem a uèitelským mládencem Jindøichem.Smlouvali cestu do Postøekova k Švejdùm, aby paní Boženavidìla rodištì Buršíkovic Jirky, co si u nich ve Skalici vzalRufrovic Manèièku, její chùvièku, ale že si musejí pospíšit, pro-

tože už nikdo neudrží Klenèáky a hned po požehnání že za-ène u Bartošù v sále první masopustní veselí. Že pøijdou jistìi sousedé a sousedky; v krojích že pøijdou, aby ukázali, žeo „bürgerbál“ nestojí, nikdo že jim nemá co porouèet, jak majítancovat, smìjí-li si pøed muzikanty zavýskat a zadupat... Páter Faster sice zval vzácného hosta na faru na obìd, aletu èest si nedala vzít paní ajnémrová, a tak šel s panem ad-ministrátorem jenom mládenec Jindøich, který se také vzpí-ral, Faster ho však popadl za ruku, a a chtìl nebo nechtìl,musil s ním. Hned po obìdì vyšli, nebo dnes o svátku nedìlní školanebyla a pøi požehnání hrála i jindy na varhany uèitelovic Léna,po otci muzikantka každou kapkou krve. Zimní den rozhoøelse po poledni, až oèi pøecházely. Od lesù k lesùm táhlyse ohromné plánì snìhové, jiskøící, jako by je poházel drahokamy, ušlapané cesty a pìšiny jeprotínaly, vedly všechny k vesnicím a samotám k zemi pøitisk-nutým, jakoby schouleným pøed zimou a mrazem. Èistì a mileusmívala se jasná obloha nad hlavou, škoda jen, že anis postøekovských vrchù neotevírala se vyhlídka do kraje. Ko-lem dokola halil se obzor v šedé mlhy a s bídou mohli ukázatiNìmcovì Sedmihoøí a Ronšperk. Zato Postøekov uvítal je velice slavnì. Houdek s dudáèemtam stáli na pavlaèi pøed hospodou u Kaškýtkù a zrovna vy-hrávali masopustu první tøi kousky. Venku natøásalase svobodná chasa a zástup dìtí, na které se Faster zaška-redil. „Bez vás by se to neobešlo,“ zabruèel nevrle, když hosborem pozdravily. Ale Božena Nìmcová se zastavila a milese zahledìla na ten pestrý obrázek. Všecka dìvèátka mìlapùvìdkový obleè, stála tu totiž pouze v rukávcícha pantoflíèkách, bez kabátkù a støevícù, také chlapci pøišli

k muzice vysvleèeni, jako by pálilo na nebi èervencové slun-ce. „A není jim zima?“ starala se paní komisarová. „Mladá krevna ledì se zahøeje,“ smál se mládenec Jindøich a poslouchal,jak houdek hraje v tak vysokých polohách, že prsty sahá té-mìø až ke kobylce. „Musíme si pospíšit, aby nám Švejdouc neodešli,“ upo-zoròoval pan administrátor a první vykroèil. Pøed vraty gruntùi chalup stáli hospodáøi, sem tam i selka nìkterá chovajícína ruce anebo v peøince dítì v èervené èepièce. „Kampak? Kampak?“ volali dùvìrnì na knìze. „K Švejdùm na hyjtu,“ odpovídal Faster a jmenoval Nìmco-vì jednotlivé dvory, jak se po staru jmenovaly: „U Sokolù!U Táborù! U Zemanù! U Václavù! U Honzátù! U Psùtkù!“ „Samá krásná jména staroèeská,“ chválila paní komisarováa rozhlížela se dlouhou návsí po kamenných, vysokých skle-pech s úzkými, dlouhými okénky jako støílnami, pøi nichž kle-nou se dùkladná vrata s menší brankou po boku a kaplièkamizasklenými, ve kterých stojí døevìná soška sv. Floriána,ochránce pøed ohnìm. Od každých vrat k sousednímu statku pak táhnou se plankasroubená z mohutných trámù a pøikrytá dvoustrannou støíškou,aby nemokla a nezahnívala. Holé koruny stromù vykukují nadšindelové støechy a zvìdavì se rozhlížejí zasnìženou kraji-nou. „A kde mají, prosím vás, ostávací stavení?“ optalase Nìmcová. „Hned za sklepem; v jedné øadì podél široké a dláždìnézáspi táhnou se dozadu budovy, jež musí pojmouti všecko živé,lidi, koòský i hovìzí dobytek, kurníky i holubníky, ovèín, kùlnai øezárna stojí tam a tvoøí na první pohled jedno stavení.“

„Vždy nevidí ani na náves.“ „Ovšem že ne, ale také není vidìt k nim z návsi.“ „Opravdu,jako pevnost stojí ty grunty øadou.“ „Nedivtese a nezapomínejte, že jste v kraji hranièáøù, kteøí tvoøili,vlastihráz`.“ Božena Nìmcová uprostøed mezi obìma pány došla už ažk potoku, který tak prudce tekl, že ani nezamrzl a jenom ledo-vá tø횝 tvoøila se podél nìho jako støíbrné paprsky. Kousekcesty za ním, co by kamenem dohodil, táhla se nová øádkanízkých domkù. Na ty ukázal Faster prstem, usmál se a øekl:„Tamhle zùstavají už Nìmci.“ „Jak to, což je to jiná ves?“ „Ovšem, jiná ves i panství. Jmenuje se Mlýnec, patøí sicedo Klenèí osadou, ale poddaní jsou k Ronšperku.“ „A kamchodí do školy?“ „Sem, do Postøekova,“ ozval se Jindøich skromnì. „Takse uèí èesky.“ „Nikoli, nìmecky.“ „Jak je to možné?“ „Jako my v Klenèí, tak i zde v Postøekovì uèíme Èechy èeskya Nìmce nìmecky.“ „Souèasnì?“ „Ovšem. Pouze já beru si na ètení nìmeckédìti z Capartic zvl᚝, protože je jich málo, ale psát a poèítatmusejí spoleènì.“ Vtom, právì proti nim okolo Švejdouc chalupy vyrazili „tøikrálové“ bez motovítka, ale v košilích a každý s pytlíkem v ruce.Pøeskoèili potok, cestu a zmizeli na dvorku protìjšího stave-ní. „Nìkdo je honí, to jistì zas nìco vyvedli,“ hnìval se Faster,a opravdu, za chalupou už se ozval dupot a dva grencjégøiv plné zbroji rozhlíželi se návsí. Byli z Paøezova a na štìstínepoznali paní komisarovou.

„Kam se schovali?“ prudce se optal kaprál divokou honboucelý zpocený, ale zastavil se, protože vìdìl, když je nechytilna trávníkách, ve vesnici že se mu schovají jako blecha v košilia nikdo že jich neprozradí. „Proè je honíte? Vždy jsou to koledníci!“ pøísnì se na nìoboøila Nìmcová. „Žádní koledníci – pašeráci to jsou,“ odsekl kaprál. „Dìti!Co by pašovaly?“ „Sùl! Honíme je až z Dílù – èert aby vzal takovou službu,“hodil pušku pøes rameno a mrzutì odcházel zpátky k Mlýnci.Druhý strážník, patrnì nováèek, mlèky ho doprovázel. Nìm-cová hledìla za nimi bolestnì. „Je to køíž,“ povzdychla sipo chvíli, „stát by mìl zrušit solnou daò, vždy sùl pøece patøík nutným potøebám života, a tohle všecko by pøestalo. Od-kud to, prosím vás, ty dìti nesly?“ obrátila se na své prùvod-ce. „Z Dílù, ten finanèník mìl pravdu; ta sùl není pašovaná, je tonaše sùl, kterou stát prodává v pohranièním pásmu za stejnoucenu a v stejné jakosti jako v Bavorsku, jen aby zamezil pa-šování.“ „Tak proè je honili?“ „Protože se ta sùl smí prodávat na Dílích, ale v Klenèía Postøekovì už musejí solit solí homolovou, halièskou, mno-hem dražší a tak tvrdou, že se strouhá strouháèem, kdežtohranièná sùl je krystalová, sypká, o hodnì lehèí i slanìjšía dopravuje se v soudkách. Proto se u nás sùl dnes opravdunepašuje z Bavor, ale z našeho pohranièního pásma.“ „Tedy od nás k nám?“ zasmála se Nìmcová. „Ano, pouze v Nemanicích, kde má kupec sklad naší soli,nosí mu ji bavorští pašeráci a od nìho ji pak pøebírají kramáøina Èerné Øece, ve Staré Huti a na Dílích. Kontrola, jak jste

vidìla, je pøísná, tresty veliké, ale pro groš tu èasto lidé nasa-dí i život.“ „Muž øíká, že se tu nepašuje pro zisk, pašerák že by si vícevydìlal jako láterník v lese, ale že ty lidi žene k tomu øemesluprávì to nebezpeèí, se kterým je spojeno, že je dráždía rozèiluje jenom myšlenka, jak obelstít úøady, jak se uhnoutinastražené pasti, ba èasto i smrti.“ „Ovšem,“ souhlasil Faster, „nikdo také v pašování nevidí zdenic høíšného, stejnì jako v pytláctví, o lesní krádeži ani nemlu-vím. Pašerák a pytlák platí za hrdiny, které každý všemožnìkryje a podporuje.“ „Chápu to,“ usmála se paní komisarová, „dobrodružný ži-vot hor a lesù má v sobì mnoho pùvabu. Každé zapovìzenéovoce dráždí, a zaè by stál muž, který by se neodvážil je utrh-nout.“ Venku stálo plno lidí a také pøetøásali živì honbu na malépašeráky. „Vytøeli jim zrak. Zmizeli jako myši. Já jim otevøel stodùlku,aby mohli zadem ven,“ vykládal Kapíc a smál se radostnì. „Ale na Dílích u Zvoníkù bude teï zle. Ti dva kocouøi se tamjistì vrátí. Zvoník se bude musit zpovídat, komu a mnoho-li prodal, potom zaènou vážit soudky, souhlasí-lito, a po staveních chodit, kdo sùl koupil; celé Díly vzbouøí.“ „No a bude to souhlasit. Jistì bude. Na Zvoníka si nepøijdou.To není letošní zajíc, ale liška vyskákaná. Ten ji klukùm jistìze soudkù v krámu nenabíral,“ mávl bezstarostnì rukou mla-dý muž, èernovlasý, s jiskrným okem a vznosné postavy. Nìmcová se na nìho zahledìla, sama pøistoupila k nìmua optala se s úsmìvem: „Pøíteli, nemáte bratra v Èeské Ska-lici?“

„To mám, a strýèka také,“ zasmál se Martin Buršík, který hos-podaøil na Švejdouc chalupì, „vy je znáte? A jak jste mì po-znala?“ „Protože znám Jirku a vy jste mu podoben, jako byste muz oka vypadl.“ „Nebožka máma to taky øíkávaly, ale pojïte dál, pojïtek nám, já jsem už bratra dávno nevidìl,“ uvádìl hned Martinhosty do svìtnice a dychtivì naslouchal novým zprávám, ježmu paní komisarová ochotnì vy– kládala. Pøed ní na stoleležel nùž, calta a košíèek míšeòských jablek. Martinova ženastála u kamen, pøemýšlela, èím by vzácné hosty ještì mohlauctít. Vytratila se a pøinesla ještì hrudku másla s medemna pìknì malovaném talíøi. Toho se hned Nìmcová všimla. „Kdepak kupujete takové talíøe s rùžemi jako živými? To jemajolika?“ „V Klenèí u Majrù dìlají talíøí. Tam je majoliková fabrika,“ochotnì vykládala øeèná chalupnice, „a hrnèíø tam sedína hrnèíøi, všecko nádobí tam kupujeme.“ Nìmcová vstala a pøistoupila k sudu u zdi, plnému hrncùi hrnkù, džbánù, misek a talíøù, èistých, pìknì srovnaných. „A ty sklenice jsou také z Klenèí?“ ukázala na suden naho-ru, kde svítilo sklo jako oheò èervené. „I toto! Kdepak z Klenèí! Odnìkud z hutí jsou a sám Pán Bùhví, jak staré.“ Nìmcová natáhla ruku po øádce sklenic, sundala jednua prohlížela ji proti svìtlu. „To je podjímané sklo køišálové,krásnì broušené,“ zavelebila náhle, „mám podobnou po svébabièce, která ji pøinesla z Nového Svìta.“ „Tak vidíte, jak mnoho známých tu nacházíte,“ usmálse Faster, „naše skláøství, hutì i brusírny musíte si pro-hlédnout.“

„Kdyby se vám, paní, ta sklenièka líbila –,“ ozval se Buršík. „Ach, nikoli,“ nenechala ho Nìmcová ani domluvit a hnedstavìla sklenièku na sudem jako by ji v ruce pálila. „Na památku jen,“ vysvìtloval chalupník starostlivì, aby za-hladil nepøíjemný dojem, „zde bída o nì není. Brusièi je nabí-zejí za mouku, když tam kupujeme popel, a Zieglerové to ne-poznají. Neublíží jim to.“ „Ale je to krádež, stejnì jako pytláctví a pašeráctví,“ zpøís-nìla paní komisarová. „Pøijde na to,“ vyskoèil za stolem Faster, „nemyslete si, žebych jako knìz schvaloval anebo chránil krádež. Ale já známplaty tìch lidí, znám zmrzaèelé láterníky, rtutí otrávené skláøe,lidi okrádané o zdraví, o práci, a kdo se jich zastane?“ „Vy máte tu povinnost a pan uèitel tuhle,“ klidnì øekla paníkomisarová. „Ovšem, ale –,“ zchladl Faster, nedopovìdìl, jen mávl ru-kou a po chvíli dodal: „ne, ti lidé nehøeší,“ a klidnì si usedl. „A Jirka vyprávìl, že také bílíte plátna, proto asi chodítedo skláren pro popel,“ pøisedla si ke stolu Nìmcováa naèínala rychle z jiného soudku. „Ovšem, ovšem,“ svìdèil hned Buršík, „bílíme a také pro-dáváme, jezdíme s bratrancem, Kašpárek mu pøezdívají.,na trhy, ale víc jen svážíme hrubá plátna a rozvážíme vybíle-ná.“ Nìmcová se odmlèela a zamyslila. Po chvíli vstala a zøejmìdojatá se louèila. „Je to zvláštní! Èím zde mezi vámi déle žiji,tím více se mi zdá, jako bych byla doma. Ó, hory! Hory! Jenkdybych ve mìstì v Domažlicích nemusela se rozèilovat.“Zùstala už vážnou, až smutnou, i když vyšli ven, na náves.Buršík je vyprovázel až k hospodì, ve které už se toèily páry

taneèníkù a otevøenými dveømi valil se ven nejen tabákovýkouø, ale i výskot a zpìv. „Mohli bychom se na chvíli zastavit,“ ozval se nesmìle mlá-denec Jindøich, který støihal ušima a chytal vysoké tóny hous-lièek. Ten houdek ho tam táhl, hrající všecko zpamìti, bez not,a pøece tak èistì a krásnì. „Už se valem šírá,“ procitla ze svého zadumání paní komi-sarová, „což kdyby muž byl døíve hotov a vrátilse z Haselbachu pøed šestou?“ „Zde byste vskutku vidìla pravou chodskou muziku,“ poku-sil se ji zdržet i Faster. Ale Nìmcovì scházela v tom okamži-ku chu i nálada. „Až v Klenèí,“ odmítla úseènì nové pozvání a vykroèila prvník Hojdouc cestì. Sluníèko už opravdu zapadlo za Sádeka modravé šero kladlo se jako závoj po zasnìženém kraji.První hvìzdy rozsvìcovaly se po temné obloze a haltravskélesy rozšumìly se veèerní modlitbou. Všichni mlèeli, podlé-hajíce tichu velebného veèera, který se tajemnì blížil, jako byvycházel z èerných hvozdù na bílé plánì snìhové... Na zadních vrchách se paní komisarová zastavila.V prùhledném stínu rýsoval se proti nebi na obzoru homolovitýHrádek, Dmout, zelenovské lesy i klikatý høbet Èerchova a vkotlinì dole bìlal se trhanovský zámek s øadou Lomikarovýchlip. „Miluji svìtlo a nenávidím tmu,“ zøejmì se zachvìla Nìm-cová, „dusí mì stesk a smutek, pospìšme si nìkam k svìtlua teplu.“ Fastra mrzelo, že se vycházka do Postøekova tak zakalila.I mládenec Jindøich nakazil se tím smutkem a tak pospíchalike Klenèí, jako by šli z funusu. Tam vedle Zámeèníkù pod mlý-

nem v ulici k Postøekovu klouzala se sama a sama HanýžkaKrálovic. Vybìhla vždycky nahoru k døevìnému mùstku pøespotok, sedla si na bobek a sjela dolù až za Zámeèníkovicchalupu. Tam si schovala ruce pod fìrtoušek a zadívala se vendo zavátých polí a luk. Už ji to pomalu omrzelo, když koneènìspatøila tøi temné postavy kráèet ke Klenèí. „Už jdou,“ zaplesalo jí srdéèko a rozbìhla se jim vstøíc. „Paní, hledala vás u nás z pošty Dodla, co nosí psanído Domažlic, máte jít k nám.“ „A ty zde na nás èekáš?“ vzala ji za ruèièku Nìmcová a hnedtakovou èistou radost pocítila, jako by ke kvítku pøivonìla. „Táta øekl, abych vás nepropásla, tak jsme se klouzalina kopeèku u Zámeèníkù, všichni už odešli, ale já jsem na váspoèkala.“ „To jsi hodná,“ zmaèkla jí ruèièku paní komisarová, „a není tizima?“ „Já jsem se klouzala. Na klouzaèce nikdy nezebe,“ vyklá-dala rozšafnì Hanýžka, až paní Boženu rozesmála. Král už krmil konì a poklízel dobytku. Zavíral právì maøtala zaslechl veselý smích i hovor. Po øeèi poznal paní komisa-rovou a vyšel jí až pøed grunt vstøíc. „Poslice je naše pøíbuzná,“ doplòoval hned vzkaz své dcer-ky, „nechce se jí nést tìžký balík a myslí, že by si ho paní moh-la vzít na koèárek. Je už stará, nelze se jí divit,“ omlouval sta-rou Dodlu, vdovu po postilionu, která místo pense zastávalaslužbu listonoše. V mládí chodívala až do Starého Sedlištì,osm hodin cesty daleko, s psaními, teï se kolébala s nùšína zádech dennì do domažlické sbìrny poštovní u kupce Ib-šera, který dodání dopisù i novin už sám v mìstì obstaral. „Naopak, hospodáøi, jsem tomu velice ráda, budou to asiknihy, èekám na nì netrpìlivì. Nechala poslice balík u vás?“

„U nás, u nás, jen pojïte dál a prohlídnìte si tu zásilku.“ Faster s uèitelským mládencem netrpìlivì pøešlapovali.Tìšili se, že alespoò k veèeøi zavedou paní komisarovouna faru, a zatím jistì teï zùstane u Králù. „A copak pan uèitel s velebným pánem se k nám ne-podívá?“ obrátil se po nich hospodáø. Také selka vyšla na práh. Hanýžka už jí povìdìla, jací hostéstojí venku. „Tak nestùjte tady a pojïte se ohøát do svìtnice,“ zvalaupøímnì. „Až jindy, dnes už je pozdì,“ odmítl Faster a dost nevrle,„tìšili jsme se, že se sejdeme dnes u Bartošù.“ „Kdyby chtì-la jít paní s námi, velkou èest i radost by všem prokázala.Sousedé ji vidìli ráno v kostele a Klika sem pøibìhl na zvìdy,bude-li odpoledne hyjta, že by panièku pozvali, aby šla s náminaveèer k muzice,“ nesmìle a uctivì vykládala Králová. „Kdopak hraje?“ optal se Jindøich. „Ó, Bartoš se vyznamenal, vzal napoprvé Marušáky. NašeHanýžka musí být všude. Pøibìhla od Bartošù a vyprávìla, žechasa tancuje už od požehnání a muzikantù že je plná kruch-tièka. Tak se všichni tìšíme na dnešní veèer.“ „Podívám se tam s vámi ráda,“ vesele svolovala Nìmcová,„zvláštì bude-li tam i zpìv.“ „Muzika bez písnièek – to je chléb bez soli,“ usmál se Král. „Sláva!“ hned ožil Faster, „– tak všichni na shledanouu Bartošù,“ a radostnì odcházel s uèitelským mládencemk faøe. „Poslouchejte, Jindøíšku,“ poèal teï cestou i potom pøi ve-èeøi, „nesmíme si dnes v Klenèí uøíznout kus ostudy. Takovápaní bude se dívat a poslouchat! Vy musíte vzít Marušákynaveèer sám do ruky a držet je na uzdì, aby jim nenapadlo

hrát jejich štajryše a šotyše. Chasa se už vyskákala, veèertam budou sousedi, tak vytáhnìte své písnièky, jak jste si jeupravil, a uvidíte, jak se rozpálí i starý Taraèka. A paní komi-sarová nìco uvidí a uslyší, naè tak hned nezapomene.“ „Bez starosti, sám se na to tìším,“ mnul si Jindøich nedo-èkavì ruce, „teï je u Bartošù pøestávka, ale hned po veèeøitam pùjdu a sám si mezi nì sednu.“ „Ovšem s houslièkami?“ pro jistotu optal se Faster. „Ano,kvùli paní Boženì své vlastní housle si pøinesu.“ „Tak mámpo starosti,“ oddychl si knìz. Paní Božena našla v balíèku u Králù druhý díl svých Národ-ních báchorek a povìstí, první to knihu, kterou samostatnìvydala. Radost i hrdost naplnila jí nìžné srdce, høálo ji vìdo-mí, že vykonala kus poctivé práce, rozjasnila se celáa zkrásnìla. „Sepsala a vydala jsem knížku, Hanýžko,“ obrátilase k dìvèátku, „zde mᚠjeden výtisk ode mne na památku.“ Hanýžka dychtivì natáhla obì ruèky po podávané knize. „Jakpak se øíká,“ ozvala se hned pøísnì Králová. „ZaplaPán Bùh,“ hlesla Hanýžka, a její matka pokraèovala: „Ale, paní, takovou škodu si s námi dìláte, vždy si to neza-sloužíme. To jsou jistì Národní báchorky a povìsti, pozná-vám tu milou knížku podle obálky. Pan páter nám ji pùjèili a nášsedlák ji èetl na hyjtì. Muži, ženské, velcí, malí, nikdo ani ne-dýchal, takové pohádky jsme jaktìživi neslyšeli.“ „To jsem ráda, že se vám líbily,“ øekla upøímnì Nìmcová;pálila ji nepøíznivá kritika, kterou o knize pøinesly Kvìty, a taprostá chvála ze selèiných úst pùsobila proto jako balzám,„už zapisuji i vaše pohádky, i ty, co jsem zde u vás slyšela,o chytré Mance a o Popelce, všecky je vytisknu.“

„Jejej! Jistì?“ zaradovala se selka. „Tak si, Hanýžko, tu knížku pìknì schovej, abys mìla pa-mátku, až vyrosteš a pochopíš, kdo ti tu knížku daroval,“ váž-nì promluvil Král. Hanýžku teï teprve trklo, že asi dost pìknì nepodì kovala,když táta mluví tak pøísnì. Skoèila k paní Boženì, a než se tatonadála, políbila jí pravou ruku. „Hanýžko! Co to dìláš?“ pøekvapením zvolala Nìmcová,sehnula se, objala dívenku, pøitulila si ji k srdci a políbilana èelo. „Jenom ji nechte, paní,“ stejnì vážnì pokraèoval Král, „vybyste si zasloužily, abychom vám všichni zlíbali ruku, kterápíše pro nás tak pìkné ètení.“ Paní Božena zøejmì dojata popošla k oknu a zahledìlase do tmy. Král vidìl, jak si utírá bílým šáteèkem oèi, tak abyto zamluvil, spustil hned vesele „A copak nám, matko, nedᚠnic k veèeøi? S hladovým ža-ludkem by se nám špatnì skákalo. Paní nepohrdnea poveèeøí s námi.“ „Ano, ráda,“ pøijala pozvání paní komisarová, „ale kdybychsmìla prosit, jen trochu svaøeného mléka s chlebem.“ „Dnes je svátek,“ ozvala se od krbu hospodynì, „ohøívámknedlíky a zelí s vepøovým, jak nám zbylo od obìda.“ „Ach, kdybych byla zdráva!“ povzdychla si Nìmcová, „bý-valo to i mým zamilovaným jídlem, ale teï se živím jen mlé-kem a vajíèky. Lékaøi mi naøizují, že musím do lázní.“ Všichni se soustrastnì zahledìli na pobledlé tváøe krásnépaní, jež tu sedìla v plné záøi bukového špánu a jejíž oèi svíti-ly jako dvì tmavé hvìzdy. Svìtnicí jako by pøešel temný stín,smutek si podmanil na chvíli všecky.

„Nemoc – hoøký host a nìkdy ke hrobu urostl“ ozval se Král,„ale to platí v stáøí, že jsem tak smìlý, kolipak èítáte let?“ „Hádejte,“ usmála se Nìmcová. „Tak asi tøicet.“ „Prohrál jste. Jsem o celých pìt let mladší.“ Krále to zamrzelo, a proto se omlouval upøímnì: „To ta ne-moc, tu musíte vyhnat. U nás je zdrávo. Jen co pøijde jaro,rozkvetete jako rùžièka.“ Králová pøevaøovala dojení mléka a jako by se té øeèi u stolunevšímala, ale ani slùvko jí neušlo. „Chudinka paní,“ litovala jiv duchu, „v pìtadvaceti letech mít ètyøi dìti! Já je mám ve tøicetia co zkusím!“ a jaksi ještì vroucnìji si ji zamilovala. Po veèeøi chystali se všichni k muzice. Králová v krojipo nebožce bábì, statná a rùžová ve tváøi jen jen záøila ra-dostí i touhou po muzice a tanci. Krotila se a mírnila, ale Nìmcové pøece neušlo, jak v ní každá žilka hraje. „Tan-èíte ráda?“ optala se jí už cestou k Bartošùm. „V lítì mi to aninenapadne,“ pøiznávala se selka,„práce na polích, lukách i vlese udøe èlovìka, že lehne veèer a spí jako døevo. Ale v zimìsi odpoèineme. Celý advent sedíme jen a pøedeme. Uvaøita poklidit doma, to je hraèka, a tak se nedivte, že to s námihraje a nemùžeme se masopustu ani doèkat.“ Šly samy dvì,Král ještì se doma okounìl, èekal na vojáka, aby mu øekl, ženebudou doma, tak aby hlídal, slíbil donést k Johánesùm ba-líèek knih, pøidal k nim košíèek panenských jablíèek, naøídilpodomku Matoušovi, aby to dal panu komisarovi do koèárku,pìknì pod seno, aby jablíèka nezmrzla, aby mu vyøídil, žepanièka sedí u Bartošù a že by sousedy tìšilo, kdyby se zanì nestydìl a také mezi nì pøišel, a pak teprve zamíøilk hospodì. Pøišel tak o vzácnou podívanou. Jakmile Králováotevøela dveøe v Bartošovic sále a pustila tam pøed sebou

paní komisarovou, pøestala hrát hned muzika, jako kdy utne,páry taneèníkù rozstoupily se na dvì strany, na kruchtièce vzty-èil se.mládenec Jindøich, k paní Boženì pøitoèil se pan ad-ministrátor, ujal ji uctivì za ruku a vedl ji od prahuke kruchtièce, kde všichni muzikanti stoje zahráli „nahoru“.Hráli totiž slavnostní tuš, který hrávali jen v kostele a o vzác-ných pøíležitostech a jen nejvzácnìjším hostùm. Vytáhli jása-vou melodii tøikrát po sobì, vždy výš a výš, a když po tøetí tøe-petaly se drobné tóny ve výšce jako trylky skøivánèí, zabouøi-lo celou hospodou Dej jen Pámbù zdraví v tom kodovským kraji, dej jen Pám-bù zdraví vám! My vás rádi máme, pìknì vás vítáme, pìknì vás vítámek nám. Mladý sedlák Vávøík podal hostu napìnìný džbánek, paníBožena, rozpaky èervená jako rùžièka, usmála se, kývla hla-vièkou, ulízla trochu pìny a vrátila džbánek. Sáhl po nìm pá-ter Faster a Vávøík, záøe radostí, ohlásil nadšenì: „Paní, íèkoje váše muzika, máte sólo, jak dlouho budete chtít.“ „Dìkuji vám,“ chtìla øíct Nìmcová a vzdát se té pocty. Pøedoèima však kmitl se jí smyèec, muzikanti spustili polku, tako-vou houpavou, neodolatelnou, chasa zazpívala Štyry konì ve dvoøe, žádnyj s nima nenoøe, kroky, bøinky, podkovinky, žádnyj s nima nenoøe, paní komisarová ani nevìdìla jak, a už se toèila s Vávøí-kem po sále. Oèi pøivøené jako ve snu, poslouchá štìbetanouhudbu, jež hraje mezihru, než si ujasnila, co to ti muzikantihrají, rozlétá se už druhá strofa: Voøe s nima Jeníèek, øehtá vraný koníèek, ach bože, achbože, øehtá vraný koníèek.

K srdci sahá ta písnièka! Do noh vjíždí ta muzika! Není tosousedská, není to polka, ale je to kouzelný tanec nìjaký, kterýdovede si podmanit a oèarovat. Když houvratì dovoral, dovoral, na svou milou zavolal, achbože, ach bože, na svou milou zavolal. „Dost,“ zastavila se najednou taneènice po tøetí sloce. Ná-silím musila protrhnout to kouzelné kolo, vymanit se z té èa-romoci hudby a zpìvu, vzpamatovat se... „Dìluji vám všem,“ usmála se, „jen tancujte sami, a tím mìnejvíc potìšíte,“ rozhlédla se kolem, zahlédla Fastra, který jíšel vstøíc, a dala se odvésti ke stolu. V patách za nimi užse roztáèely páry mladých i starých taneèníkù. U stolu sedìlis panem administrátorem dílský foøt Smrž i starý Pavelkaz Výhledù, kupec Mráz, mydláø Hausner a všichni hned ucti-vì vstali a vítali paní komisarku. Chválili, jak lehce tanèí,po špièkách jen jako pírko se vznáší, ale že toho málo užila,celý kousek že mìla pøetanèit, ale kdyby si pøála, že staèí jenslovíèko a Marušáci hned zas vyvolají sólo, aby se nemusilav kole tlaèit. Všecka ta øeè táhne kolem uší Boženy Nìmcovì naplano,sedí sice a usmívá se, ale v duši slyší hrát houslièky a zpívatpísnièku. „Ach bože, ach bože, na svou milou zavolal –,“ jakoozvìna táhne jí nitrem smutný hlas, a srdce se jí tøese v tìlesladkou bolestí. Když po chvíli vešel Král do sálu a usedl si mezi sousedy,ke Klikovi, Houdlovi, Taraèkovi a Frýïákovi, zamraèilase na nìho jeho žena i pìstí zahrozila: „Že už pøec nìkdy nìcojdeš, ty kunibale. Kdepak se tak dlouho loudáš? Pøišel jsio mnoho. Paní komisarka mìla sólo.“ Král otoèil hlavu k panskému stolu, v jehož èele paní Bože-na sedìla, a sotva ji poznával, jaká promìna se s ní stala.

Bledé tváøe podbarvily se jí krví, oèi planuly vnitøním žárem,na rtech jí sedìl takový zvláštní úsmìv, že Král nevìdìl, usmí-vá se radostí èi bolestí? Vysoké, bílé èelo její lemované zá-plavou temných vlasù lesklo se jako z mramoru. „Jako svatá na oltáøi,“ kmitla se hlavou Královou høíšná myš-lenka, èerstva odtrhl oèi od toho obrázku a upøel je na svojiženu. „Nebruè, Marjánko, nebruè,“ usmál se na ni laskavì, „vytan-cuješ se dnes, až se ti hlava zatoèí.“ „Jenom moc nepij, aby se ti nepletly nohy,“ zahrozila mužiMarjánka, když vidìla, jak dychtivì sáhl po džbánku, dal jí pøi-pít, ale pak sám se do nìho podíval tak hluboko, až vidìl dno. Vtom se na kruchtièce ozvala hudba. Král nazdvihl hlavu,vteøinu – dvì bystøe poslouchal, aby z pøedehry už poznal pís-nièku, náhle, jako by ho cosi bodlo, vyskoèil, zatleskal ruka-ma, rozpøáhl je, vykøikl: „To je baborák, pojï, Marjánko.“ Krá-lová vletìla mu do náruèe, chvíli se spolu drželi za ruce, kolé-bali se na jednom místì do taktu, pøešlapovali netrpìlivì,hudba schválnì, jako by je chtìla rozdráždit, hrála z partesùnìco, co se písnièce navlas podobalo a pøece písnièkou tonebylo, už už chtìjí se páry zatoèit, ale hudba je drží, lehtáa šimrá, celým tìlem jim projíždí, jako husí kùže by jim naska-kovala, až když už se zdá, že to nelze déle vydržet, všechnyinstrumenty se srovnají, zaberou jasnì melodii, z hrdel vytrysk-ne písnièka ztratila má milá sýkorku, nechtìla mi ji dátza stotku a už se tanèí baborák, až se okna tøesou. Jakmile se ozvala hudba, rázem pominulo podivné zasnì-ní paní Boženy. S místa, na kterém sedìla, mohla dobøe pøe-hlédnouti celý sál. Oèi její padly na Krále a jeho ženu, jak se držíspolu kolem pasu, pohupují se a jak jim planou tváøe a záøíoèi nedoèkavou touhou i radostí. Páter Faster vidìl, kam

se dívá Nìmcová, zahledìl se také tím smìrem, a když spat-øil Krále, usmál se šibalsky a øekl: „Mnì se zdá, že to dnesna Krále sedá.“ „Na Královou také,“ pøisvìdèil hned foøt Smrž, „jen se, tud-leno, podívejte, jak jí to v tìle hraje, jako by jí bylo sedmnáctlet.“ Božena Nìmcová nemohla tu zmìnu ani pochopit. Pøedchvílí doma peèlivý hospodáø, vážný a usedlý, starostlivá hos-podynì a matka, a hle, jak se spolu toèí, výskají a zpívají;na celý svìt zapomínají, na dìti doma i na hospodáøství,na všecky starosti i trampoty života... „Kéž bych i já to mohla!“ vzdychla si v duchu, ale oèí s nichnemohla spustit. „Krásnì tanèí ‚Král,“ pochválila ho nahlas. „Teprve zaèíná,“ zálibnì se usmíval foøt Pavelka a pod še-divým oboèím malá oèka jen jen mu hrála, „široko daleko nenítak slavného taneèníka ani taneènice, jako je Král s jeho že-nou, pøijdou-li do ohnì. Já je pamatuji z èasù jejich svobody,kdy Král chodil za Marjánkou do Kodova k Berouškùm. Ten-krát se postavila na Výhledech hospoda, k první muzice pøi-šla chasa z Klenèí i Kodova, ale pøišli i Nìmci z Capartic a zÈerné Øeky skláøi. „Èeská bude muzika,“ stoupl si Král pøed muzikanty, „myvám zaplatíme.“ „Nìmecky budete hrát,“ porouèel èernoøecký Šustrfranc. Nu,naè to dlouho vykládat? Poprali se, Èeši vyhráli, obsadili hos-podu a Král vyvádìl divy. To je nezmar èlovìk. Dobrý jakodítì, šumný jako víno, v radosti vznìtlivý jako prach, alev bolesti tvrdý jako suk.“ „Nechme mu zahrát sólo,“ navrhla Nìmcová, kterou zøejmìtìšil pohled na tanèícího sedláka.

„Ještì ne,“ bránil jí Faster, „necháme ho vypít ještì džbánekpiva a pak øekneme Jindøichovi, aby zahráli,Dvanácte truba-èù`, a to se Král neudrží.“ Mezitím pøišel k Bartošùm pan komisaø Nìmec. Tvrdá služ-ba, vyžadující èasto bezohlednou pøísnost, jevila se v celémjeho zevnìjšku. Vìdìl, že v tomhle kraji všichni jsou na stranìpašerákù a kryjí je všemožnì. Už to vìdomí odcizovalo hotrochu sedlákùm i chalupníkùm a stavìlo se pøed nìho jakzeï. Èechem byl upøímným, ale také svìdomitým a horlivýmúøedníkem, který nezapomínal na svoji služební pøísahu. Tozas bránilo lidem, aby se k nìmu chovali jinak než uctivìa nedùvìøivì, jako ke všem úøedníkùm. Jako hoøká slupkaobalovalo to dobré a zdravé jádro Nìmcovo a velice trápilojeho nìžnou a citlivou paní. I teï usedl si unavenì ke stolu a bez zájmu i pochopení hle-dìl na venkovskou muziku, jež stávala se každým okamžikemohnivìjší a bouølivìjší. Divoký Klika si zatancoval první sólose svojí ženou, už je odtanèil i Vávøík, pan komisaø se vrtìlnepokojnì na židli, jeho oèi øíkaly: „Jakpak se tohle mùže nì-komu líbit,“ až se koneènì obrátil na paní Boženu s otázkou:„Nepojedeme ještì?“ „Hned, pane komisaøi,“ vstal teï pan administrátor, „dovol-te jen malou chvíli,“ kývl na Jindøicha a nìco mu šeptal. Panuèitel se usmál a už se hrnul na kruchtièku. Taneèníci rychlese shánìli po pivì a šenkýø Bartoš právì podával Králi jehodžbánek èerstvì natoèený, když Jindøich zaklepal smyècemna spodní desku houslièek a první tóny ozvaly se s kruchtièky. Král se zastavil v pùli cesty. Vztyèil hlavu, jako by vìtøil, v tomokamžiku jako blesk kmitla se mu hlavou jeho písnièka, za-slechl už první takty, „sólo!“ vykøikl s místa, na kterém stál, le-

vièkou vytáhl z kapsy u vesty støíbrný dvacetník, položil hona cínový talíø na kruchtièce a už stál s džbánkem v ruce pøedmuzikanty. „Vidíte,“ usmál se Faster, usmívala se i Nìmcová, i starý Pa-velka se Smržem, jenom pan komisaø dál vážnì rozmlouvals kupcem Mrázem a mydláøem Hausnerem. „My to víme, žepašují pro vás hedvábí, sùl, tabák, ale nemùžeme se jim do-stat na kobylku.“ „Raète se mýlit, rozhodnì se mýlíte,“ ježil se kupec Mráz,èlovìk malé, drobounké postavy, ale velice bystrý, opatrnýa hladký jako úhoø. Dvanáct mi trubaèù troubilo dvanáct mì divèátek loudilo,zazpíval náhle kovový hlas pøed muzikanty sám a sám já semsi vybral jedino ha to mou Marjánku rozmilou. Hudba teï jásavì vpadla, Král vypil džbánek jedním tahem,založil ruku za hlavu, zavýskal a zadupal radostí, dlaní o dlaòtøikrát udeøil, jako by z pistole vystøelil, jako by si je chtìl oprá-šit a utøít, rozepjal náruè a jeho žena jako srna letìla k nìmu.Objali se a jako by splynuli v jedinou bytost. Slovíèka spolunepromluvili, ale jediný pocit, jediná vùle, jediná závratná ra-dost je spojovala. Král, o celou hlavu vyšší než jeho žena, pøi-víral blažeností oèi, nohy v pøiléhavých, žlutých koženkách hrálypod ním podle taktu, podupával chvíli netrpìlivì na jednommístì, jako by pùda, pod ním pálila, ramena nazdvihoval,v bocích se prolamoval, dokud muzikanti nepøehráli jeho pís-nièku. Koneènì jsou hotovi a teï zabrali k tanci. Otìže povo-lily a lze se rozletìt. Ohromnou silou sevøel v pasu Marjánku,vyhodil ji do výše jako pírko, chytil ji v letu a zatoèil se s ní, ažse šerka kolem ní zatoèila jako vìjíø a plaménky na lojovýchsvíèkách na kruchtièce radostí se zatøásly.

V té chvíli vstoupilo Marjánce do srdce èisté veselí, jakéhonepocítila od svých dívèích let. Jásavá radost celou si ji pod-manila. Oèi se jí blahem rozzáøily, rty nabìhly jí krví, bílé zoub-ky se zaleskly ve šastném úsmìvu, tìlo její se vzpøímiloa prohnulo jako prut, cípy šátku a stuhy fìrtuchu vlály kolemní, až se staré výmìnkáøky, sedící u dveøí na soudné stolici,pošuchovaly lokty, bradou ukazovaly na tanèící pár a šeptalyzávistivì: „Jen se podívejte na tu Králku, zahanbí každou mla-dici.“ Ale všecko bylo Marjánce v té chvíli lhostejno, nikoho ne-vidìla, jen svého muže Václava, nikoho neslyšela, než muzi-ku na kruchtièce. Kubíkuc Kuba tam píská klarinet, Maršík tamdøe basu, Marušáci hrají na violu, flautu, na všecky nástrojesnad, ale Jindøichovy houslièky tam zpívají jako v kostele. Ano,to je nebeská ptaèí hudba a nadpozemské blaho zmocòujese proto Marjánky. To nehraje klarinet, ale sedmihlásek tamprozpìvuje, to nepíská fléta, ale kos hvízdá své májové, nej-krásnìjší trylky, to nebruèí basa, ale divoký holub doupnáksedí v korunì staré jedle a vrká tam své holubici, slavíka držív ruce mládenec Jindøich a nechá ho zpívat, až srdce blahemusedá... „Vod zemí“ dovede v Klenèí každý tancovat, ale nikdo takbujaøe jako Král se svojí ženou. Za panským stolem vstávajípáni, paní Božena první se pozdvihla, aby lépe vidìlana tanèící nohy, vstal páter Faster, vstal pan Mráz s mydláøemHausnerem, vstal koneènì i pan komisaø Nìmec.Od ostatních stolù vstávají sedláci, ode zdí odlupují se starébabièky i svobodná dìvèátka, s otevøenou hubou stojí tu chas-níci u dveøí a dívají se, jak ohnivì tanèí sedlák Král „vod zemí“a nasytit se nemùže, nasytit se nemohou diváci, nasytitse nemùže ani hudba. Pøehrála už celý kousek, vyhrála všec-

ky sloky písnièky, „da capo,“ vykøikl uèitelský mládenec Jin-døich a muziky hrají starou písnièku znova, ale rychlejším tem-pem. Také Král hned pøidal ohnì, zadupal, s opatkù na špièkyse postavil, taneènici nadnesl, až se mihla èervená šerkakolem ní jako živý plamen, hle, i muzikanti podléhají kouzlutoho spanilého tance. Už nehrají z partesù, ale zpamìti, užnesedí, ale stojí, pøes kruchtièku se vyklánìjí, oèima tanèícípár a sluchem písnièku sledují. I jich se zmocòuje divoká ra-dost, pot perlí se jim na èele, tváøe se nadouvají, rucese kmitají. „Da capo,“ vykøikl zase Jindøich, pøitlaèil smyècemna houslièky, špièkou nohy zataktoval, hlavou na muzikantykývl, až se mu vlasy na èelo svezly. Svého primariusa násle-dují všecky instrumenty, i kdyby se strhat mìly. Jaktìživy ne-hrály tak divoce, ale jaktìživy nevidìly tak tancovat sólo. Toby bylo, aby nepøemohly Krále s Královou! To by bylo, abyKrál nestaèil muzikám! Pustil taneènici, po tøetí si zavýskal,zadupal, rukama jako dítì zatleskal a po tøetí mu vletìla Mar-jánka do náruèí. Vítr se od nich zdvihal, až svíèky na svícnechplápolaly, jako vøeteno se roztoèili, až nebylo možno rozeznattaneèníka od taneènice, barvu od barvy, hlavu od hlavy, nohuod nohy, tak spolu v tom závratném kole splynuli. „Da capo,“ znovu poruèil Jindøich opojen krásou hudbyi tance, ale co to? Nikdo ho neposlouchá. Maršíkùm už došeldech. Marušákùm ztuhly únavou prsty jako roubíky, teï utich-la basa, teï umlkla fléta s klarinetem, ale houslièky mláden-ce Jindøicha zpívají dál, nasytit se nemohou, také sólo teïmají a všecku krásu i radost života chtìjí vyzpívat. Jindøich jedrží pod bradou, tiskne je k hrudi, aby mu nevyskoèily, hladí jesmyècem, lehtá je na krèku a houslièky samy a samy se smìjí,výskají a zpívají, blahem se rozplývají, radostí plesají, až to

vydržet nemohou. Ostrá rána se náhle ozvala, Jindøich zkøivilbolestí tváø a houslièky onìmìly. „Praskla mu struna,“ nezdržel se a vykøikl Kubíkuc! Kuba, klarinetista, který nespustil oèí s pana primariusa.„Toje škoda, že ta struna praskla,“ zastavil se Král pøed kruchtiè-kou, kolébal se ještì v taktu s nohy na nohu a liboval si:;,pìknìjste nám zahráli, pìknì jsme si zatancovali. Bartoši, nalej mu-zikantùm pivo.“ Hospoda se rozšumìla chválou i obdivem. „Lidièky, vidìli jste to jaktìživi? Slyšeli jste tak hrát jaktìži-vi?“ køièel starý Taraèka rozjaøenì, jako by on byl to sólo tan-coval. Všichni hrdì hledìli na Krále, který skromnì vzal svùjprázdný džbánek, jak si ho byl postavil na okno, a šel si dátnatoèit nový a zaplatit muzikantùm nìkolik mázù. Božena Nìmcová plála nadšením jako pochodeò. „Už se nicnedivím, že byste duši pustili kvùli tanci,“ usmála se šastnì,„vaše písnièky podmaní si každého, vaší muzice nikdo neo-dolá.“ „Musíme pomýšlet na domov,“ ozval se kysele pan komi-saø a vstával a jeho paní hned jako by studenou sprchou po-lil. „Ještì chvíli, pane komisaøi,“ prosil Faster, „aspoò až za-tancují ještì koleèko, furianta a votavièku.“ „Ráda bych ty tance poznala,“ pøiznala se panièka. „Pomyslina Dorinku,“ podíval se na ni pøísnì muž a jeho paní jako pru-tem šlehnutá hned vstávala a shánìla se po kožíšku. Muzikai tanec, Bartošùv sál a všecko veselí v nìm rázem se propadlokamsi do propasti a pøed jejím duševním zrakem zjevily se jíjejí dìti. Nevidìla v té chvíli své tøi zdravé hochy, Hynka, Kar-líka, ani malého Jaroslávka, ale dcerka Bohdanka, jak onaDorince øíkala, usmívala se na ni bolestnì z bílých peøin, kva-

sící boule i èervené jizvy na krèku, bledé tváøièky kmitly se jípøed oèima, rázem probudila se v ní matka. „Ano, pojedeme,“ hned souhlasila a rychle se oblékala. „Kampak už? Kampak?“ pøišel se rozlouèit Král. „Copakse paní naše muzika nelíbí?“ pøišla se optat i Králová. „Jakpak by se mi nelíbila,“ nutila se do øeèi Nìmcová, „tase musí líbit každému, ale nesmím zapomenout na domov,na dìti.“ „Vždy máte doma vìrnou chùvu, Nanynku Bìlohradskou,na tu se mùžete spolehnout, tu já znám. U nás hlídá jenomHanýžka a nebojím se.“ „Hanýžka vaše, do zlata ji zasadit,“ zavelebila paní komisa-rová a už ruku podávala. Ani si nevšimla, že Faster odbìhlke kruchtièce a muzikanti že už slézají a stavìjí se do øady. Jak pokroèila ke dveøím, ozvala se za ní hudba a vzápìtínato i písnièka: Na rozlouèení, mý potìšení, postavím pod okny máj. Pan komisaø se zamraèil a jeho paní hned se zastavilaa øekla prosebnì: „Ale ne, to ne! A nás nevyprovázejí.“ Jejíhlas však zanikl jako kapka v moøi, jenom pan administrátorzaslechl tu prosbu, ale usmál se jidášsky, pokrèil ramenya øekl: „Ta pocta vám patøí, nelze jim to zapovídat.“ Ptáèek neseje, zpívá vesele: má milá, nevdávej se! Esli tyse vdáš, na mì nepoèkáš, huvidíš – vošidíš se! slyší za seboupaní Božena; ledový mrazivý dech temné noci ji ovanul, za-chvìla se a nikdo nespatøil, jak jí teï horké slzy vytryskly bo-lestí z oèí... To ta písnièka nevìdomky ji tak bolestnì ranila... Panskyj pacholku, puè mi pistolku, já si dám jednu ranku,aby vìdìli falešný lidi, že sem mìl divèi v zámku, muziky do-hrávají pøed Bartošovic hospodou ještì, když už sáòky skøí-pají po snìhu a rolnièky vesele zvoní po silnici od Klenèí

k Týnu, hrajou už zase na kruchtièce dokola, ovšem samy bezpana mládence Jindøicha, ten se teï toèí v kole, nicse nemraèí, ale spokojenì se usmívá, hodiny utíkají jako voda,veselí stoupá, páter Faster už odešel, netøeba se na nikohoohlížet, radost se stává bezuzdnou, závratnou, spící vášnìse probouzejí a nikdo víc nevzpomíná na sáòky ujíždìjící smut-nou Horou pøes Dražinov a rejkovický kopec k Domažlicùm. Unavený a vyèerpaný pan komisaø Nìmec sedí v nicha podøimuje, ale jeho paní krèí se v rohu jako v pasti polape-ný ptáèek, srdce pod teplým kožíškem bije jí nepokojnì a dušípøevalují se silné dojmy, které dnes prožila... Slyší znovu Fastranadšenì kázat, putuje k Postøekovu pøes dva vrchy, pøed oèi-ma pøeletí jí tøi králové pašující sùl, u Švejdù sedí za stolem,vzpomíná na Èeskou Skalici, Ratiboøice a Staré bìlidlo a celýten drahý kraj, kde vyrostla a prožila šastné dìtství svoje.Mluvit se jí chce, nitro dokoøán otevøít, ulevit si i „Domove!“povzdychla si Božena, sklonila hlavu a sevøela rty, aby neza-štkala hlasitì. Srdce se jí sevøelo steskem i bolestí. Pocítilav té tmavé noci náhle, že její mládí vlastnì už minulo, pøed-èasnì a nenávratnì a bez radosti. Jenom dìtství stálo pøední a usmívalo se na ni jako hvìzdièka na tmavém nebi. „A jak bude dál?“ ozvala se jí v hlavì myšlenka. „Ptáèek ne-seje, zpívá vesele, má milá, nevdávej se! Esli ty se vdáš,na mì nepoèkáš, huvidíš, vošidíš se,“ ozvala se jí v srdci pís-nièka. Do èerné tmy ujíždìjí sáòky, s rejkovického kopce dolù letíjako šipka, až jim koník nestaèí, kožený návojník vpøedu napí-ná se jako struna, ale koèí drží pevnì oprati, aby nesjelis vyjetých kolejí...

Èerné mìsto, ponoøené v hlubokou tmu, vyvalilose koneènì pøed nimi. Za klášterem, v domì U pozamentýrù, svítilo do tmy ozáøe-né okno. „Dìti, moje dìti!“ zašeptala paní Božena Nìmcová, a sotvase sáòky zastavily, vyskoèila z nich pružnì a letìla k tomuosvìtlenému oknu jako ke své spáse... Kluci i nemocná Bohdanka spali, jenom Nanynka sedìlau olejové lampy a doèítala si pohádky. Hlásný na vìži dìkanského kostela a ponùcka po mìstì vy-volávala jedenáctou hodinu. „Jdìte si lehnout, Nanynko, zùstanu u dìtí sama až do rána,“vlídnì se ozvala.paní komisarová, odkládajíc kožíšek i teplývlòák, kterým si halila ruce i nohy. Víc nepromluvila. Ale vytáhla ze stolku èistý arch papíru,usedla ke stoleèku, napsala v jeho èelo „Domácí nemoc“a pak se její ruka rozbìhla po papíøe, písmeno po písmenu,øádka po øádce rostly, jako když je rozmìøí a rozsází... X. Asi za týden po Tøech králích ráno vyšel z nemanické faryfaráø Šimon Rejžek, zahnul vlevo k Šmalcgrubnu, a kdyžse dostal na erární silnici v Haselbachu, zamíøil po níke Klenèí. Vìdìl, že si zachází. Pøes Starou Hu a Sádeknadešel by si dobrou hodinu, kdyby kolem záøilo léto neboalespoò podzim. Teï se tam plazí lesem pìšina hladká jakosklo, odvažují se však na ni vkroèit jen lesáci a pašeráci. Na téby si mohl dnes lehce zlomit ruku nebo nohu a jakpak byse do Klenèí dostal? A on tam musí, protože pod burnusemv náprsní kapse má složenou presentaci na klenckou farua jde se dnes na ni podívat. Strádal byl øadu let slepý a slepý

hospodáø – žádný hospodáø. Hospodaøili kaplani Fasters Vondrouškem a všichni vìdìli jak! Šindelové støechyna stájích jsou už jako z perníku, omítka opadalá, takže zdivosvítí nahým tìlem. Ba sama farní budova by zasluhovala novýkabát. Strádal nemohl vidìt, jak obraz sv. Martina nad vcho-dem do fary pelichá, a patronátní úøad trhanovský se takés opravami nevnucoval. Ten hoøký oøíšek èeká na nového faráøe, a má-li ho rozkous-nout, nutno se do nìho pustit hned. Sepsat potøebné opravy,promluvit s trhanovským architektem, aby jejich neodkladnostuznal, získat si pana dùchodního, pak se poklonit panu direk-torovi a pøednésti pokornou prosbu, to všecko naò èeká ješ-tì pøed instalací. Na štìstí má èasu dost. Hùø by bylo, kdybyse o svém jmenování dozvìdìl až pøed samým stìhováním.Ale dva mìsíce to jistì potrvá, než hrabìcí presentaci potvrdívysoké gubernium v Praze a pan biskup v Budìjovicích. Pakho teprve pozve konsistoø k pøísaze, pojede tam tak asi po-èátkem bøezna, to už by se mohlo s opravami zaèít, a jakse zaène, hned se do Klenèí postìhuje, aby je osobnì øídil,aby se práce nekonaly jen tak halabala, jak je to na panskémzvykem... „Ale co Faster?“ vyskoèila mu náhle v hlavì otázka, až se jílekl jako strašidla a zastavil se. Sundal s hlavy vydrovku, utøelsi pot a oddychl si. Minul už øadu Zieglerových brusíren, èer-noøecká hu dýmala kousek cesty od silnice, potkával sánìi vozy zakryté peèlivì plachtami, dvì øady mechem zarost-lých jeøábù lemovaly tvrdì ujetou silnici a za nimi èernal se jakozeï hustý les. Hejna kvíèal popolétala pøed ním se stromuna strom, èerné vrány i nažloutlí strnadi poskakovali v kolejích

a vítali konì radostnì jako své živitele, ale toho všeho si Rej-žek nevšímal. „Ano, co øekne Faster? Jak ho pøijme?“ optal se znovu samasebe a už ho ta starost neopouštìla. Od Èerné Øekyk Pavlovì hospodì stoupá silnice, tam se prokouše tvrdýmiskalami haltravskými, pøevalí se do Èech a bìží dolùke Klenèí jako se støechy. Do kopce kráèí teï Rejžek tìžceoddychuje. Tváøe mu zbrunátnìly a kapky potu rosily mu èelo.Faster je horká hlava a nebojácný èlovìk. O pouti slyšel na vlastní uši, jak se chytil se samým direkto-rem. „Já, já sám se o to postarám, abyste se na našem pan-ství nikde a nikdy nestal faráøem,“ slyší Rejžek køièet direkto-ra, vidí ho nafouklého jako krocana, vidí ho hrozit pìstí Fastro-vi, všecko to vidí, jako by to dnes bylo. Chudák Strádal snadmìl z toho smrt a pan administrátor, co si nadrobil, má. Ne-mùže nikoho vinit, než sama sebe. Ano, tak to Fastrovi øek-ne, kdyby chtìl køièet a mluvit o nespravedlnosti a køivdì, ježse mu dìje. On, Rejžek, za to nemùže. Mohl chodit do kasina,sedat s direktorem i hrabìtem, ale poslouchat a mlèet. Ne-strkat nos, do èeho mu nic není, nehasit, co ho nepálí. On j eknìz pro všecky, pro Èechy i Nìmce, dnes sedí na èeské,zítra mùže pøijít na nìmeckou faru a není radno rozlít si ocets nikým, nebo nevíme, koho a kdy budem potøebovat. Ostrý vìtøík jako bøitva ovanul náhle rozpáleného Rejžka. „A safra, už jsem na kopci, to mi to uteklo,“ vzpamatovalse a rychle zapínal knoflíky svého burnusu, i límec si vyhrnula èepici do èela vtiskl. „Tady to vždycky protahuje jakov komínu. Jen co budu mít Výhledy za patama.“ Pøed hospodou u Pavla vypøáhali asi dva sedláèkovéz Klenèí konì. Právì sem vytáhli formany. Oba zachuchlaní,èepice na uších, konì celí ojínìní pospíchali, aby už z té Si-

berie se dostali, a ani se faráøe nevšimli, snad ho nepoznali,nebo mìl také vlnìný šál omotaný kolem krku, takže šmel-cový kolárek nebylo vidìt. Teprve když konì obrátili ke Klenèía spatøili kus cesty pøed sebou po rovince vykraèovat èernou,vysokou a ramenatou postavu, ukázal na ni Král bièem, jakho v ruce držel, a optal se: „Martine, nejde to tamhle pan fa-ráø Rejžek z Nemanic?“ Klika se chvíli díval, i oèi si zastínil rukou naditou ve velkérukavici s palcem a øekl po chvíli: „Mohl by to být on. Takovýkrok má.“ Oba sedláci pamatovali se naò ještì z tìch dob,kdy faráøoval v Trhanovì a býval v Klenèí èastým hostem ne-jen o poutích a visitacích, ale i u Johánesù v kasinì. Vìdìlose o nìm, že je to tichý èlovìk, pøísný knìz a slavný piják, kte-rý se nikdy neopije, kdyby tøeba tøi dni v hospodì sedìl a sudpiva vypil. Jediný èlovìk v celém okolí se mu v tom vyrovnal,a to byl sedlák Václav z Postøekova, který vydržel pít celý tý-den a neopil se. „Jde asi do Trhanova,“ myslí si Král a nespouští oèí s èernépostavy, jež se zøetelnì odrážela na bìlostném snìhu. Rej-žek minul už myslivnu, minul i novou hospodu postavenou tìs-nì u myslivny, teï má zahnout na cestu vpravo k Chodovua Trhanovu. „Jde k nám do Klenèí,“ obrátil se Klika od svých koní doza-du na Krále, který už také vidìl, že knìz míøí dál ke Stoupìa ke Bøezí. „To není s dobrým,“ myslí si Král, „v tom nìco vìzí,pro nic a za nic by do Klenèí nešel,“ a zmocòuje se ho nepo-koj. Konì se klidnì klátili s kopce dolù, váh s rozporkami neslipøipjatý pod chomouty, postraòky zavázané na poøibetnicích,uzdy povolené a lezli jako raci.

„Pobídni, Martine, a nám neuteèe, a vidíme, kam zajde,“ozval se Král a sám také svému páru pøitáhl otìže a vykroèilbystøeji. Vidìli po chvíli, jak Rejžek drží se silnice, nenadešelsi chalupami, jak se rozhlíží vpravo vlevo a jak koneènì zahý-bá do fary. Pøed Johánesovic hospodou už na nì kýval podomek Ma-touš. Belšán ze Zdanova i Korejci z Bøezí, plné vozy živce, stálitam a èekali na zápøežku. Nechtìli patrnì nikoho jiného nežsvoje známé, Kliku a Krále, znali nejenom oba sedláky, aleznali i jejich spolehlivé konì, které by vydøeli vùz i s nákla-dem tøeba na vìž, kdyby to musilo být. Oba sousedé znovapøitáhli k oji svoje koníky, dali se do øeèi s formany a brzy za-pomnìli na Rejžka i faru. Odpoledne øezal si Král øezankudo zásoby, míchal ji s otavou a pøipravoval krmení, aby moh-la Hanýžka sama spravit dobytek, kdyby musil jet do Mnichovaanebo Horšova Týna s extrapoštou, když pøišel za nímdo øezárny pan administrátor Faster. Nesl v ruce Kvìty, prvníèíslo nového roèníku, a hned zaèal smutnì „Tak, Králi, už vámto ètení dlouho nosit nebudu.“ „Proèpak ne? Stalo se nìco?“ zdvihl sedlák hlavu od øezacístolice, do které nakládal vrstvu jeèné slámy, aby mu otavalépe lezla pod nùž. Ta návštìva Rejžkova kmitla se mu teïopìt hlavou. „Do Klenèí je ustanoven nový faráø.“ „Jak je to možné? Vždy tu hrabì ještì ani nebyl!“ „Byli nebyl. Dal Melicharovi plnou moc a podepsal slepì, co mupøedložili.“ „To my tak nenecháme,“ rozpaloval se Král, „tako-vá køivda se nesmí stát.“ „Už se stala,“ bolestnì se usmál Faster, „a ani deset Králùto nenapraví.“

„Na to bychom se podívali. Pùjdeme k hrabìti, a když tonepomùže, pùjdem až k panu biskupu do Budìjovic.“ „K panuhrabìti? A kam? Nìkam na Moravu? Do Brna? Do Znojma?Nebo až do Uher? Pan hrabì se žení, ten má v hlavì nìcojiného než Fastra a faru v Klenèí. A do Budìjovic? To pustez hlavy!“ mávl rukou beznadìjnì pan administrátor a hoøkostzaplavila mu rázem duši. Opustil ho všechen vynucený klid,neovládl se více, ale jeho prudkᒠpovaha propukla bezuzd-nì a divoce. „Králi,“ pozdvihl ruku se zaatou pìstí a zahrozil proti prken-nému pìøení smìrem k Trhanovu, „za víc to všecko nestojí,než to naložit do té stoce tady, pøišlápnout to a rozøezatna nudle. Odrodilci to jsou, Nìmci, jež porodila èeská matka. Všichni ti Melicharovì, Renžpurští, Sádlové, Vorlíèkové, Bíl-kové, Eisenhutové i s Johánesem, všichni jsou zrádci naše-ho národa, pijavice tohohle kraje, panské stvùry, kteøí na vášúèet se obohacují, jedí maso a vám házejí kosti pod stùl, pijívíno a vám èepují slivky, klidí zrno a vám nechávají plevy. Na-fukují se, roztahují a porouèejí, všecko se jim klaní a pøed nimise tøese, protože se jich každý bojí. Vzepøete se vy, aneboKlika, a uvidíte, že vám postmistr Vorlíèek, anebo jak se píšeWorlitscheck, nedopøeje ani jedinou jízdu do Mnichova, panJohánes ani jedinou zápøežku, pan Melichar vás nenechánahrabat ani koš stlaní v lese, ožebraèí vás, nebudete-li ležetpøed nimi na bøiše. Já jsem mìl tu odvahu zvednout pøed nimihlavu, øíci otevøenì pravdu, nebojácnì a do oèí, a proto – Králiproto musím z Klenèí. To není vinen Rejžek, ale já, já sám jsemto vinen, já jsem nosil noviny, pùjèoval knihy, hádalse s direktorem, odporoval v kasinì hrabìti, psal se Šmídemèeské hry, stýkám se s paní komisarovou, mluvím všude