Cirkus Humberto

Karas popošel a spatøil Hanse, jak stojí uprostøed kruhus bièem v ruce a žene strakatého poníka v plném klusu ko-lem. Na bandurku sedìl Vašek, ale uzda byla pøipjata k sedlua Vašek mìl obì ruce založeny za zády. Na koni se mohl dr-žet jen nohama a pøitom se musel pìknì v rytmu nadnášet.Nebylo to asi lehké, nebo mìl èelo pøimraèeno a zuby stisk-nuty; tátu vùbec nevidìl. „Bravo, Vašku!“ køikl teï Hans a zavolal na Mary, která zvol-nila krok a zastavila se, „pro dnešek je toho dost.“ Hoch seskoèil, ale hekl. Bolelo ho celé tìlo. Pøesto pokro-èil ke koni, poplácal si jej, rozvázal uzdu a vedl Mary ke stáji.Pøi tom zahlédl otce. „Táto, vidìls?“ zavolal na nìho s velkou pýchou, „ta jezdí,co? Tu jsem prohnal, paneèku!“ „Dobøe jsi se držel, už mi to øíkali. Ale teï jdi, podej Han-sovi ruku a podìkuj mu a øekni, že mu pomùžeš Mary vykar-táèovat.“ Vašek, èepici na uchu, došel k Hansovi. Pøehodil si uzdudo levé ruky. „Hans, ich danke dir!“ a dìtská ruka se napøáhla k velkémukoòákovi. „No, dobrá,“ potøásl jí Hans, trochu v rozpacích a trochudojat tou zpùsobností malého hocha, „na první den to bylo ažmoc dobré.“ Poplácal Vaška po zádech a šli spolu do stáje, Mary ved-le Vašíèka. Karas šel k osmièce a cestou dohonil Kerholce. „Zítra je gala na rozlouèenou,“ oznamoval mu Kerholec.„Noviny jsou toho plny. To zase nᚠstarý dovede.“ „A kam vlastnì jedeme?“ „Pøes Harburg do Buxtehude na noc a pak na Brémy a Ol-denburg. To bývá obvyklý zaèátek.“

U osmièky stál hubený chlap v špinavé èervené košili,s velkou lysinou nad èelem, pùl pravého ucha mu chybìlo,zato se mu odtud táhla jizva pøes celou tváø až k nosu. Kdyžse Kerholec pøiblížil, chlap zvedl pravici a zasalutoval. Karasvidìl, že mu na ní chybí celý malíèek a pùl prsteníku. „Šéf kuchynì Vosátka Ferenc poslušnì hlásí,“ meldovalèesky, „že za ètvrt hodiny bude veèeøe. Na jídelním lístku jegulášová polévka s brambory, peèené kuøe se se salátem adukátové buchtièky se šodó. To kuøe se salátem a buchty simusí každý vopatøit sám, polévku s brambory dodám já. Komuto nešmakuje, mùže jíst¸ la carte tøebas v hotelu Ambassa-dor. Slušnost však by žádala, aby nás pozval s sebou.“ „Tuhle mᚠzrovna nového strávníka, Ferenc,“ pøedstavilmu Kerholec Karase. „Seržán Vosátka Ferenc,“ cvakl chlap botami, „tres en-chanté, hrabì z Karasù, jak se daøí hrabìnce a komteskám?Vᚠpsinec je, doufám, zdráv? Doufám, že se vám afgánskáchrtice nepodnesla s bulldogem, hrabì, a že také vaše mra-morové stáje zùstaly ušetøeny vozhøivky! A jak vám na novémsídle, Jasnosti, ráèí troubit trumpeta? Vostro servitore odchází,žijte blaze, seòorové, au revoir pøi polívce! Seržán Vosátka!Hier! Armas al hombro! Direkción la cuisine! Pochodemv chod! Tratata dá, tratata dá, každá holka to má ráda...“ Vosátka za zpìvu odmašíroval, Kerholec se usmíval. „Tak jsi ho vidìl, kušnu. A s tím prolez Afriku i Ameriku,rapl zatracenej.“ S druhé strany pomalu pøicházel Malina. Když došel ke Ka-rasovi, zvedl schýlenou hlavu a povídá: „On se jmenoval Mates.“ „A kdo?“ zeptal se Karas. „No, o kom mluvíme. Pøece ten medvìd. Tak jsme ho tamna tom medu chytili a vedli zpátky do Budìjic. Ale to já jenomtak, že ty jsi z tý krajiny. Už bude veèeøe?“

„Bude, táto,“ odpovìdìl Kerholec. „Vosátka už pro ni šel.A tuhle pøichází zrovna Bureš.“ Karas ze zvìdavì ohlédl na èíslo jedna. Byl to hezký, stat-ný muž s èernou kozí bradkou a s dlouhými èernými vlasy, kte-ré mu vylézaly zpod širokého kalabrézského klobouku. „Pozdrav vás pán Bùh! Pìknì tì vítám, krajane,“ zahovoøilzvuèným a melodickým hlasem, podávaje Karasovi ruku.„Zase tedy dvì semínka z èeské zemì zaváta do cizích kon-èin? Dej vám obìma Bùh hodnì štìstí na pouti s námi. Neníto vždycky samá slast, co nás potká, ale je to život ve volnosti.Udìláš-li si své, nikdo si tì už nevšimne, jsi zbaven pøedsud-kù a pout, volný a svobodný jako pták. A jako ptáèe stìhova-vé dnes zde a zítra onde, zde zaplaneš milostnou touhou aonde ji zase zapomeneš.“ „Jenomže když si nedᚠpozor,“ pøerušil ho starý Malina,„bude tì holka honit z mìsta do mìsta, až tì uhoní. To jsmemìli jednou jednoho krasojezdce, øíkal o sobì, že je Španìl,ale byl to Maïar z puszty, ten taky všude holkám mámil hlavu.Jednou v Janovì se však splet... ne, ono to bylo v Ženevì...protože to byla dcera helvítského pastora a nikde na svìtìnejsou takoví helvíti zarputilí jako v Ženevì. Tak ten kluk, Kös-teny Imre se jmenoval, namluvil té holce, že je hrabì a že si jivezme, holka se s ním zapletla, my odjeli a Kösteny s námi.Chechtal se, jak jí utek, ale odpoledne, když jsme postavilišapitó, najednou tady koèár a z nìho vystoupil pastor, a kdeprej je direktor. Tak jsme zavolali patrona. Humberto byl, pa-neèku, òákej direktor, ten doved mluvit, ten jednou umluvilvochmistra vod grencvachy, že si vzal urláb a vlastní rukounám propašoval deset vozù bez povolení pøes hranice. Ales tím helvítským pastorem to starý Humberto projel, šel na nìhofrancouzsky, taliánsky, nìmecky, ale pastor mu v tom ve všemna vobrátku odpovídal a ještì latinsky a øecky a hebrejsky apoøád se dovolával bible a dokazoval patronovi, že Kösteny

Imre nesmí vystoupit, nýbrž že si musí vzít pastorovu dceru.A ten pastor tak Humberta tím svatým písmem zjanèil, že pa-tron šel a øekl Köstenymu, aby radìji utekl, jinak že je s nímkonec. Kösteny fouk do Francie a uchytil se v cirkuseu starého Zanfretta, co mìl na fraku místo knoflíkù zlatý dva-cítifranky a frak si na noc ukládal do pokladny. Ale byl u nìhotøi dny a najednou tady koèár a pastor a malér zaèal znovu...“ „Horká polívka, prosím!“ ozval se vyvolávaèsky Vosátka,„horká polívèièka!“ Nesl v obou rukou øádný hrnec, z nìhož èouhala nabìraè-ka. Kerholec, Malina, Bereš se vrhli do vozu a každý vychá-zel s plechovým talíøem a lžicí. „Sakra, na talíø jsem si nevzpomnìl,“ zvolal Karas, „lžícemám, ale talíøe ne.“ „Vosátko, skoè k Harweyovým pro dva talíøe,“ porouèel Ker-holec, „a ty si je zítra kup.“ „Podle rozkazu, admirále,“ odsekl Vosátka, postaviv hr-nec na plošinku nad schùdky, „ono je patrno, že Jeho VýsostKaras III., kníže Išpahánský, byl dosud zvyklý žrát z ruky. A tuhle,esli mì mùj žárný pohled nemýlí, pøichází korunní princ a nì-jak si drží ruce, kde nemá.“ Vašek opravdu pøicházel, ale spíše jen lezl a rukama sidržel zednici. „Hernajs, táto,“ povídal rozvážnì, „mì ti bolí celý tìlo.“ „Já myslím, Vašku,“ smál se na nìho Kerholec, rozdílejeprvní talíøe polévky, „že si dneska ani nesedneš. Když se jezdíprvní dny, to mùže èlovìk jenom buï stát nebo ležet.“ „Tak to je nᚠmladý Karas,“ zahovoøil Bureš, „jestlipak užchodil do školy?“ „Zrovna zaèal,“ odpovídal za Vaška Karas, „ale pak to pøi-šlo, že jsme museli odjet. Ale trochu èíst a psát už umí.“

„Nu, to nesmíme tady zanedbat,“ horlil Bureš, „to by bylavìèná škoda. V práci a vìdìní je naše spasení. Mám ve vozepár hezkých knížek, to si v nich budem øíkat, viï, Vašku?“ „Hm, tøebas jo,“ odpovídal pomalu Vašek, „ale až si budumoct k tomu sednout. Táto, já už mám hrozitánskýho fabiá-na.“ „A oèistil jsi øádnì Mary?“ „Však jdu odtamtud.“ „Tu mᚠzatím kus chleba,“ pronesl Malina, který stál na-hoøe nade všemi a krájel spoleèný pecen osmièky. Polévkaz hrnce a talíøù vonìla nezvyklou vùní, a teï už i Karas cítil, jakse mu sbíhají sliny. Na štìstí se už vynoøil Vosátka s talíøi aKerholec nalil tátovi i synovi vrchovatì. „Jejda, ta je dobrá,“ pomlaskl si Vašek. „Pravá uherská,“ podotkl Bureš. „Abychom nezapomnìli,“ ozval se nahoøe zase Malina, „tenstarý Zanfretto se tomu pastorovi vzepøel, a ten pastor vylezlna estrádu a zaèal místo komediantské parády kázat k lidu,jaká je to Sodoma, ten cirkus. Zanfrettova rodina chtìla pas-tora zbít, ale pastor poslal pro starostu a pro èetníky, Zanfret-to musel pro výtržnost naložit boudu a odejet a Kösteny Imrebyl zhaftnut. Nejdøív mu øádnì napráskali, pak ho vykázaliz Francie a poslali zpátky do Švýcar, odkud pøišel. A protožetu byl pastor s tím koèárem a hned se žandárùm nabíd, užilipøíležitosti, a tak jel pastor zpátky a vezl si Köstenyho s èetníkydo Ženevy. Teï už Kösteny vidìl, že už z toho hned tak hnednevyleze. Helvíti v Ženevì ho rovnou zabásli. A ten pastor byltam dennì, huèel do nìho, hrozil tresty pozemskými i nebes-kými, až ho tak kluka maïarskýho zvrtaèil, že si tu holku vzal.Asi za dva mìsíce se u nás objevil s manželkou, ale jen jakona návštìvì. Jel do Uher, kde jim pastor koupil nìkdeu Kecskemétu chalupu.“

„A jestli neumøeli, tak tam žijí podnes,“ dodal Bureš jakov pohádce. „To je možný,“ pøikývl docela vážnì Malina. „Caramba, seòores,“ vložil se do toho Vosátka, „tohle nenížádný poøádek. Uherská polívka a uherská povídka, to èlo-vìk neví, co je peprnìjší. Já jsem pro to, abychom si teï daliještì talíø polívky bez povídky. A aby nám korunní princ do-skoèil pro džbánek piva. Vono je to takový mravný povídáníhroznì tvrdý sousto pro mladýho idealistu, jako jsem já nebotuhle pan vrchní ženský inspektor Charles de Kerholec. Tose musí trošku zavlažit. A mimo to dnes pøece pøijímáme novéctihodné èleny do naší Králofský spoleènosti pro pokoutnívìdy a umìní.“ „Vašku, pøines pivo,“ poruèil Karas, „musím pøec zaplatitza pøijetí do cechu.“ „Bravissimo,“ zvolal Vosátka, „mistr lopatky a kladívkase vybarvuje.“ „Tuhle je džbánek, Vìnceslave Antonovièi,“ pronesl svor-nì Bureš, „a znamenitý mok najdeš na èepu hospody U kot-vy, pøímo proti cirkusu.“ „A dejte, dauphine, pozor, a ten bryndal nezašpiní džbánvodou,“ pøipomínal Vosátka. Byl vlahý veèer pøímoøského podjaøí, z Reeperbahn semdoléhala hustá smìsice zvukù, jak tam hluèely davy, pokøiko-vali vyvolávaèi, kvièely kolovrátky, vøískaly harmoniky, bøinèe-ly boudaøské zvonce a hlaholily fanfáry parád. Pìt mužùs hochem táboøilo tu na stupíncích maringotky a kolem nich abezdìky vnímali zvenèí tu šumnou harmonii vìèného jarmar-ku, pouti a kirmes, z níž se zrodilo jejich živobytí. Kolem pøe-cházeli muži a ženy, kteøí patøili k témuž potulnému spoleèen-ství, odnìkud zaznìla písnièka nebo mateøský køik a dìtskýpláè, z vozù zaèaly do rostoucí tmy prošlehávat žluté pruhysvìtel. Jejich svìt, celý jejich zvláštní svìt na kolech se chystal

k spánku, k poslednímu zimnímu spánku ve mìstì Hambur-ku. Zítra veèer se odtud vybatolí jedna maringotka za druhoua jim zase zapoène jaro. Když koneènì shledali, že si toho pro ten veèer napovídaliuž dost, zmizeli jeden po druhém ve voze a zaštrachalise na své kavalce. Otevøenými okénky ještì sem slabì za-znívalo hluèení z Reeperbahn jako nìjaká vzdálená hymna.Nìkteøí už usínali, když se ve tmì ozval Malinùv hlas: „To se ví, že jestli neumøeli, tak žijí podnes. To jináè ani nenímožný. Ale v tom Kecskemétu už nežijí. Teï se mi rozjasnilo,že jsme se s nimi setkali asi po desíti letech nìkde v Polsku,mìli takový paraple asi pro sto lidí a pracovali tam o pouti pošlachtecku. Kösteny Imre jezdil na dvou koních, tøi dìti dìlalypøízemní akrobatiku a vona, ta helvítka, skákala skrze vobru-èe.“ „A já po celý tento skvostný veèer trnul strachem, že helvít-ská víra je silnìjší než cirkus,“ odpovìdìl seržán Vosátka.„Teï tedy mùžeme spokojenì usnout.“ Karas se nemohl pøemoci, vyprskl smíchem a praštilse do èela o Kerholcùv kavalec. „Nováèek udeøil na tam-tam,“ podotkl znovu Vosátka, „ne-dejte se vyprovokovat. Chròte královsky, meššurs!“ VIII. Ráno vstal a snídal Vašek s ostatními a rovnou s nimido koòské stáje. Hans ho tam uvítal širokým „Morchen“ a hnedpøed ním otevøel dvíøka k ohrádce ponyù. Bez dlouhých øeèíbylo už jako smluveno, že Vašek se bude pod Hansovýmdozorem starat o ty malé strakáèe. A kluk zaèínal svou službujako starý znalec zvíøat: mìl v kapse kousek tøtinového cukruod snídanì a tajnì ukrojený krajíc chleba. Mary dostala cukrs kouskem chleba, ti druzí shetlandíci, Fricek, Lady a Miss,dostali aspoò kousek chleba s jeho malé dlanì. Karas otec

už se naplno pouštìl do stájní práce i do vší ostatní rachoty.A bylo ji toho dne od božího rána vrchovatì, protože se balilaa nakládala spousta vìcí ze skladiš. Kerholec komandovalvšude a ostøe zapøahal Karase, který zase neopominul si pøi-volávat Vaška na výpomoc. Vašek si vyøídil s Hansem rannínakrmení poníkù a vklouzl pak jako støela vedle do zvìøince,aby se podíval na ranní práci kapitána Gambiera se lvy, tygrya medvìdy. Ale sotva se s ním pozdravil a stoupl si ke kleci,už se ozvalo ode dveøí tátovo „Vašku!“. A ozývalo se pak kaž-dé chvíle ve všech prostorách cirkusu i zvìøince, takže je brzypøejímali i ostatní lidé a Vašek se najednou pro všechny ostat-ní jmenoval „Vašku“. „Vašku tu není, Vašku šel do menažerie,“ odpovídal Kara-sovi Hans z konírny. „Tohle by mohl odnést Vašku,“ rozhodoval Harwey v šatnì. A sám Karas, aby neztìžoval dorozumìní, øíkal už bìhemdopoledne: „Nevidìli jste tady Vašku?“ Vašek byl po pravdì všude a nikde. Dnes po prvé zaèínalužívat cirkusu naplno. U každé klece postál, aby pozorovaljejí obyvatele, a už zase jako pstruh vyrazil kupøedu, aby muneušla nìjaká podívaná v chodbách nebo v manéži. Uprostøedvšeho skládání a stìhováni bìžely zkoušky, jako by se nickolem nedálo, øeditel si dal pøivést své skupiny høebcù a kli-sen a opakoval s nimi volnou dresuru, øeditelka prohánìlav kruhu lipicány; Pablo Perreira jezdil na Santosu vysokouškolu, krasojezdkynì se v pracovních úborech zvedalyna høbety koní s líbeznými pohyby, nauèenými pro okouzlenídivákù, kterých nebylo, které jen chvílemi zastupoval Vašek.Kaskadéøi cvièili skoky a pády a Léon Gambier dal pøivéztivelkou pøedvádìcí klec, v níž za huhlavého øevu šelem opa-koval s nimi za hojného práskání bièem jejich denní lekci. Zatímprošel manéží veliký pan Selnicki, s dùstojnou nevšímavostíminul vše, co se tam dálo, vrátil se se sklenkou a lahví a uložil

si obé do lóže, kde s unaveným pohledem usedl, abyse posilnil. Krátce poté, v 9.30, nadešlo nìco nového. PanPetr Berwitz pøišel s obìma trpaslíky a pøedstavil je panu Sel-nickému. Od zítøka budou prý veèer vystupovat jako jedenác-té èíslo – tøi krátké tance. Pan Selnicki si otøel rukou oèi. „Tedy muzika?“ obrátil se a pohlédl se své výše dolùna pana Mittelhofera. „Ano. A mám ji s sebou, rozepsanou pro orchestr. Výteè-né skladby.“ Paní Mittelhoferová rozvázala balík, jejž nesla, a její muží-èek opatrnì vyòal svazek not. „Èíslo první: Šeøíkový valèík od Winterthala.“ Podával noty panu Selnickému, ale ten se místo toho na-pil. Když utøel kníry, zavrtìl hlavou: „To nehraju.“ „Jak to?“ zarazil se pan Mittelhofer a zaèal rudnout, „do-volte, taková krásná skladba, já ji získal za drahé peníze a vyji nechcete hrát?“ „Ne. Musíte tanèit nìco jiného.“ „Ale my neumíme nic jiného. My jsme angažováni, aby-chom v pøevlecích tanèili valèík, menuet a selský tanec, tanèí-me Šeøíkový valèík, který je celým svìtem uznán za jedenz nejnádhernìjších valèíkù; a já nechápu, jak se mùže vyskyt-nout kapelník, který to odmítne hrát.“ „Tak tedy se už vyskyt. Já vám to hrát nebudu.“ „Pane øediteli,“ køièel písklavým hláskem Admirál Paleèek,„je mi líto, že si už na prvním kroku musím vést stížnost. Je toneslýchaný pøípad, aby se kapelník podniku takto postavil protiumìlci.“ „Opravdu, pane Selnicki,“ øekl s opatrnou smíølivostí Ber-witz, „máte nìjaký dùvod...?“ „To se ví, že mám.“ „A jaký?“

„Slon!“ „Co je se slonem?“ „Slon je dvanácté èíslo v programu, a to, co tancujena lahvích, je právì Šeøíkový valèík. Slonu nemohu hrát jinoumuziku, a dvakrát za sebou týž valèík, to taky nejde.“ „Ovšem, to nejde, to je pravda,“ pøikyvoval Berwitz, „to jemi velmi líto, pane Mittelhofer, ale my opravdu za to nemùže-me, že vy jste si zakoupil valèík, který u nás tanèí slon.“ „Ale to je taky pro nás ponižující, pane øediteli,“ køièeli teïoba zakrslíci rozèilenì. „Dejte nás na jiné místo programu!“ „To nemohu. Máte èíslo jedenáct právì proto, že pak pøi-jde slon. To je vìc režie, rozumíte, to je komposice poøadu,ten kontrast, pidimužíci a mastodont.“ „Pak tedy z vaší viny odpadne èást našeho vystoupení!“ „To taky nejde. Máte ohlášeny tøi tance, a mimoto tu jde oèas. Nemohu ztrácet draze zaplacené tøi minuty.“ „Co tedy máme dìlat?“ „Co máme dìlat, Selnicki?“ obrátil se øeditel dùvìøivìna kapelníka, který pøece už tolik vìcí rozøešil. „To je jednoduché, pane øediteli. Panstvo si bude tanèitsvùj valèík, ale já jim nebudu hrát Šeøíkový valèík od Winter-thala, nýbrž valèík Estrella od Goubina. Ten je komponovánna chlup stejnì, jen coda je jiná, a to se panstvo už pøizpùso-bí.“ „Vašku!“ ozvalo se od brány, a Vašek vyrazil z pøítmí gale-rie, proletìl kolem trpaslíkù a zmizel za závìsem. „Ten kapelník je pašák!“ liboval si v duchu, že Selnicki takpansky sjel ty protivné trpaslíky. Táta ho poslal do stájík Hansovi a ten mìl pro Vaška milé pøekvapení: Mary stálapøistrojena a Hans mu dovolil, aby si s ní vyjel do záboudí ajezdil si tam podle své libosti. Hoch toho s jásotem užil. Objíždìl venkovskou manéž, alevyvedl Mary i mimo ni, mezi vozy, tu pobídl kobylku do klusu,

tu ji zastavil, seskoèil, pomazlil se s ní, zas nasedl a jel. Neby-la to vždy jízda podle pøedpisu, leckdy to v nìm hrkalo, teï žeuž spadne, ale nespadl, vždy se ještì udržel a koníka dovedlzastavit. Èím déle byl v sedle, tím vìtším pánem si pøipadal auž se ho zmocòovala dìtská hravost, už se mu chtìlo volats konì na lidi a komandovat je, kam co nosit a nakládat.Hernajs, tohle by mìla vidìt Rùženka! To je pøece nìco jiné-ho, než ta hloupá hra onehdy, kdy ji honil dokoleèka a práskalna židli bièem. Z tìch hravých snù byl vyrušen køikem a hádkou nìkdena samém konci vozù. „Tøeba se tam komedianti poperou,“ øekl si hned, a užpobodl Mary, aby o takovou podívanou nepøišel. Vidìl všaknìco jiného: za zadními maringotkami humbertovskýmise objevila nová, krásnì modrá, tažená dvìma koníky. Pøije-la s druhé strany a její majitel se halasnì domáhal, aby mudomácí vozy udìlaly místo, aby mohl vjeti dovnitø. „Alah il Alah,“ køièel bronzovì temný cizinec s vysokým fe-zem na kudrnaté hlavì, „dove é il direttore? Il direttore! Padro-ne! Directeur! Patron! Principal! Mašalah! Kousíèek uhnout!Anch’ io Circus Humberto!“ Stál u svých kobylek a gestikuloval a køièel a zadní dvíøkajeho modrého vozu se otevøela a z nich vybìhlo malé, èerné,kudrnaté dítì, otrhané jak cikánì, pak druhé, tøetí, ètvrté, páté,vždy vìtší a vìtší, šest nebo sedm jich bylo a všechny obklo-pily muže s fezem a všecky køièely a jeèely s ním. Už semvšak pøibíhal Kerholec. „Achmed Roméo?“ volal na cizince. „Si, si!“ kýval pøíchozí a zvednuv obì ruce k nebesùm volalnadšenì: „Roméo! Roméo! Achmed Roméo, fils de MehmedRoméo, fils d’Ali Roméo, fils du grand-papa Roméo! TousRoméo, tona Tunnisiens, de Tunis de la Tunisie!“

Kerholec svolal pár lidí, aby nadzvedli zadky dvou marin-gotek a odtáhli je kousek stranou. Vznikla tak ulièka, kterouuž mohl modrý vùz projet. Muž s fezem se také obrátil k svémuspøežení a k té kupì dìtí, zvedl biè vítìznì nad hlavu a znovuzvolal: „Avanti, Roméos! Marchons vers la Victoire!“ A obrátiv se opìt dopøedu, pohyboval bièem v pravici jakotambor svým „tágem“ pøed muzikou a dal se na pochod, spøe-žení za ním, chumel èerných dìtí napravo i nalevo od vozu,z nìhož vyhlížela stejnì èerná a stejnì kudrnatá ženskás dìckem v náruèí. Vašek pochopil, že je to ono nové èíslo, o kterém se mluvilo,že se k nim pøipojí den pøed odjezdem. Mezi poskakujícímidìtmi spatøil kluka, který mohl být o rok, o dva starší než onsám. Okamžitì se mu zachtìlo ukázat tomu odrbanci, že on,Vašek, je tady už dávno doma a velikým pánem na zdejšípùdì. Proto obrátil Mary, popohnal ji a vjel do manéže, kte-rou zaèal objíždìt s takovou dùležitostí, jako by na nièem ji-ném Cirkusu Humberto nezáleželo. Ale právì jak tak klusemobjíždìl kruh, poznali ti umounìnci, že je to manéž. Vašekzaslechl velký jejich køik a když se ohlédl, spatøil celou tu ma-lou smeèku, jak se žene k nìmu. Zatváøil se tedy, že je vùbecnepozoruje. Ale tu se stalo nìco, èeho by se byl v žití nena-dál: ten nejstarší kluk, který všecky ostatní pøedstihl, dobìhlprávì k Vaškovi, výskl divoce, odrazil se a skoèil velkým sal-tem Vaškovi pøes hlavu do manéže. Že to bylo salto, Vašeknevìdìl. Nevìdìl v tu chvíli vùbec nic, protože polekaná Maryvyhodila zadkem a Vašek sletìl jí pøes hlavu. Kdyžse vzpamatoval, døepìl na zemi zrovna tak jako vèera pøedlidožroutem a kolem nìho hejno špinavých dìtí s vøískotem avýskáním dìlalo kotrmelce za kotrmelcem, stavìlo se na hla-vu a na ruce, pøeskakovalo se navzájem; ten nejstaršíse otáèel nad zemí v protáhlých rychlých pøemetech na ruce

a na nohy a kolem nich bìhala Mary, všecko zdivoèelá, alestále vìrnì dodržujíc okruh manéže. Vašek cítil, že si, hernajs, øádnì narazil hlavu a zadek achvilièku se mu zdálo, že se snad ani nezvedne. Ale vtom užten nejvìtší cikán zarazil skokem své pøemety, nìco køikl abìžel k Vaškovi, podávaje mu ruku. A ti druzí se se všech stranshrnuli k nìmu, popadli ho za ruce a za ramena a pomáhalimu vstát, omakávali mu nohy a ruce a køièeli: „Niente, nien-te!“ a nejstarší mu stiskl ruku a zubil se na nìho neodolatel-ným úsmìvem a øíkal: „Scusi; scusi, excusez-moiz, entschul-digen – io sono Paolo, Paolo Roméo, fils d’Achmed Roméode Tunis!“ Vašek byl jako vyjeven z toho pøívalu køiku, ochoty, úsmìvùa cizích slov, ale když ten druhý znovu a znovu ukazoval na sebea opakoval Paolo, Paolo, pochopil, že se ten èerný kluk takjmenuje. Stiskl mu tedy ruku a najednou mu vyklouzlo slovo,které tu v cirkuse už mnohokrát slyšel: „Bon... bon...“ A Paolo se zasmál a objal Vaška a èerná mròata kolemjásala. Teï potøeboval Vašek, aby se mu podaøilo nìco udi-vujícího. Nazdaøbùh vykøikl: „Mary, pojï sem!“ A koník, kterýse zatím uklidnil, opravdu se na zavolání obrátil a pøišelk Vaškovi. Kluci ztichli, Vašek nasedl a jako velký pán shlédlteï dolù na Paola, kývl mu vlídnì a øekl èesky: „Ty vopice!“Nato pobídl Mary a odklusal k stájím. Nebyl tak klidný, jak se navenek tváøil. Vašek mìl velkouúctu k dospìlým, k jejich síle a zruènosti, jak dovedli pøemá-hat vìci, na které on dávno ještì nestaèil. Bylo mu to stálouvzpruhou; „až já budu velký, to já taky tak jako táta, jako Ker-holec, jako kapitán, jako Hans“; a zatím všecko okukoval, jakse na co jde, jak se to bere do ruky, jak se k tomu dospìlí sta-vìjí. Jejich pøevahu tedy uznával za samozøejmou, ale hroznìho dožíralo, jestliže nad ním vítìzili kluci, jako byl on sám. Tadyten Paolùv skok pøes konì a jezdce, tøebaže byli oba maliètí,

tuze ho dopálil. To bylo nìco, v èem se s Paolem nemohl mì-øit. A vùbec, jak všichni ti èertovi cikáni skákali, jak dìlali pøe-mety, jak to lítalo jeden pøes druhého, to bylo nìco pro Vaškanevídaného a neslýchaného. Vašek byl z nejèipernìjších klu-kù na vsi a co vlastnì tìlesnì dovedl? Válet sudy, kotrmelco-vat, udìlat svíèku, chodit s rukama pod koleny jako žába, pøe-skakovat patníky, šplhat na stromy, bìžet po kládách a pøe-klápìt se na závorách. Doma to staèilo, ale tady zøejmì ne.Tady se musí nauèit mnohem víc, nemá-li Paolo trvale nadním vítìzit. Znovu vzpomínal na skoky krasojezdcù pøes ob-jekty a na udivující kejkle tìch dvou pánù vèera ve venkovskémanéži. Paolo už jim byl nespornì blíž a nechtìli se Vašekdát odsunout, musel to umìt nejmíò jako Paolo. Ale jakse tomu nauèit, odkud to sebrat? Cítil, že v téhle vìci mu táta,jako znamenitý, všechno umìjící táta, nepomùže. Zamyšlen odpínal s Mary postroj, když si všiml, žev ohrádce jsou jen tøi poníci. „Hans, kde je Miss?“ „Miss pracuje s Helenkou. Bìž se tam podívat. To budenìco pro Vašku.“ Vašek proletìl konírnou a vpadl do hledištì. Uprostøed žlu-tého okruhu stál direktor s bièem v ruce a kolem obíhala drob-ným klusem Miss. Na høbetì mìla malé panneau a na nìmstála hubeòouèká bledolící holèièka s dlouhýma tenkýma no-hama. Stála zrovna na levé noze a snažila se udìlat váhu,pøedklon tìla s rozepjatýma rukama a s pravou nohou zdvi-ženou dozadu, do stejné vodorovné linie jako trup. Koník podní pravidelnì klusal a její levá noha musela stále vyrovnávatotøesy jeho høbetu. Bylo to na spadnutí, ale holèièka byla odpasu pøivázána k šòùøe, která nahoøe, hodnì vysoko, šla pøeskladku. Druhý konec šòùry mìl v ruce mužský, který stál ved-le øeditele.

Tøikrát se holèièka pomalu sklonila do váhy a zasese zvedla. Když se naklánìla po ètvrté, zakolísala jí unavenánoha a sklouzla. „Hernajs,“ lekl se Vašek pádu pod konì, ale vtom ten muž-ský prudce zatáhl za šòùru, holèièka vyletìla ve svých krát-kých sukénkách do výše a s roztaženýma rukama i nohamaprolétla vzduchem ke støedu manéže. Øeditel ji tam zachytil aspustil na zem. „Líp pérovat, Helenko,“ øekl direktor ostøe, „stojíš levounohou moc tupì. A postav si ji víc špièkou ven.“ „Tatínku, mì tolik bolí záda,“ zavzdychla Helenka. „To já vím,“ odpovìdìl direktor, „proto musíme trik opako-vat, až si tìlo zvykne. Tak znovu na konì. Náskokem. Pìt kro-kù rozbìh, teï’!... Hop!“ Helenka se rozbìhla šikmo za konìm, odrazila se, ale ne-doskoèila. Muž zatáhl a ona obloukem se snesla k otci. „Os-tøejší odraz, holka, víc se vynést! Znovu! Opakujeme rozbìh.Teï!... Hop!“ Berwitz práskl pøi tom bièem. Ale Helenka klopýtla nahoøeo panneau a už se jako motýlek vracela zpátky. „Znovu. Roz-bìh: teï! Hop!“ Nešlo to. Šestiletá dívka stála pøed otcem a krèilas provinilou tváøí ramena. Vašek cítil s ní nesmírnou lítost. „Nic naplat. Opakovat. Teï!“ Berwitz ani nekøikl hop. Helenka ztratila tempo ke skoku. „Znovu. Rozbìh: teï! Hop!“’ Vašek div nevykøikl s sebou. Cítil tak pøesnì, jak se máasi odrazit, aby doskoèila, v nohou mu to pøímo poškubávalok bìhu a skoku. Ale Helence tím nepomohl. Tøikráte se ještìrozbìhla se šòùrou na zádech a tøikráte ji odškublize špatného skoku jako chycenou rybièku. „Co to je dneska s tebou, Helenko?“ durdil se øeditel.“ „Já... tati... já už nemùžu...“ zajíkala se unavená holèièka.

„Nemùžu, nemùžu, neøíkej mi nemùžu,“ láteøil Berwitz, „èlo-vìk vždycky mùže, když chce. Pro dnešek toho tedy nechá-me.“ A zapráskav semo tamo bièem, obrátil se a odešeldo brány. Jeho pomocník odepjal Helenku se šòùry, vyvléklšòùru z kladky a zaèal ji stáèet pøes levou ruku a loket. Vašekvyrazil a chopil za uzdu Miss, která se zastavila, potøásalahlavou a hrabala kopýtkem. „Mùžu ti odvést Miss do stáje, Helenko?“ oslovil holèièku,která se všecka protahovala. „Ty jsi zdejší?“ „Ano. My jsme tu s tátou noví. Ale já už všecko znám ajezdím na Mary a Hans mi odevzdal do opatrování Mary aMiss a Fricka a Lady.“ „To budeme asi jezdit spolu, protože Fricek a Lady jsoujeden pár a Mary s Miss druhý. Jak se jmenuješ?“ „Václav Karas. Ale tady se mi øíká Vašku.“ „Vašku? To je jméno?“ „No asi.“ „A pojedeš s námi, Vašku?“ „Ano. V osmièce. S panem Kerholcem.“ „Ah, s Karlem. Já jsem s tatínkem a s maminkouv jednièce.“ „Já maminku nemám, ale kdyby ještì byla živa, ta by takys námi jela a prala nám a vìšela prádlo takhle mezi vozy. Jeto moc tìžké skoèit na koníèka?“ „Já jsem to pøedtím už dovedla. Ale pak jsem dìlala asidvacetkrát váhu na levou nohu a teï v ní nemám žádnou sílu.“ „A proè jsi se neodrazila pravou?“ „Já nevím. Pøi pìti krocích – to pøijde skok na levou nohu.“ „Vždycky?“ „Vždycky.“

„To je divné. To si musím vyzkoušet. Budeš tu o pøedstave-ní?“ „Ne. Já musím pomáhat mamince balit.“ „A když maminka pracuje se šimly?“ „To se koukám tuhle u gardiny.“ „No, tak to se tøebas uvidíme, tøebas budu mít chvilku vol-no a tøebas tam pøijdu. Sbohem, Helenko, já musím odvéstMiss.“ „Sbohem... Vašku.“ Helenka odhopsala a Vašek bìžel s Miss jako starý koèí. Za konírnou se povalovaly všelijaké bedny. Vaškovi nešloz hlavy, jak je to s tou levou nohou pøi pátém kroku. Když spatøilbedny, napadlo mu, že si na nich mùže vyzkoušet skokna konì. „Tak pojï sem, ty stará, ty jsi Miss a já jsem krasojezdec abudu na tebe skákat. Hýjo, bìž a nesplaš se. No, malá, no,Miss, pozor, rozbìh na pìt krokù – teï!... Hop!“ Odrazil se levou nohou, vylétl k vršku prázdné bedny, kte-rá byla nižší než pony, nedoskoèil, kopl do bedny, bednase pøevalila, Vašek na ni a nehoráznì se uhodil do holenì. „Hernajs, to jsem se bacil. No, stará, postav se. Musímopakovat. Ostøejší odraz, víc se vynést! Znovu! Opakujemerozbìh. Pìt krokù – teï!... a hop!“ Tentokráte se vynesl nahoru, ale neudržel se tam, bednase zakolísala pod jeho dopadem; pak se pøevalila a on sotvaodskoèil. „Fuj, Miss, copak to je takhle vyhazovat pod krasojezd-cem! A vy, pane, musíte líp pérovat a špièku nohy víc stranou:Opakujeme. Rozbìh – teï... a hop!“ Znovu pøistál na bednì a znovu s ní sletìl. „Kruci hernajs, vždycky mì, potvora, shodí. Stùj, Miss, pìk-nì stát! A znova. Opakujeme. Rozbìh – teï’!... hop!“

Teï se tam vynesl, bedna se zaviklala, ale Vašek ji roz-kroèenýma nohama udržel v rovnováze. „Vidíš, ty potvoro, že tì zkrotím! Znovu! Opakovat! „Se-skoèil s bedny a znovu se rozbìhl. Zase se to povedlo. Pakuž si tím byl jist, skoèil na bednu pìtkrát, osmkrát a vždyckyse na ní udržel. Všiml si, že se po každé odráží levou nohou.Zmìnil tedy rozbìh a odrazil se pravou nohou. Levá pøišlana bednu døív, pravou dotahoval, nedotáhl a sletìl. Opakovalsi to a sletìl znovu. Rozbìhl se na pravou nohu po tøetí a udr-žel se nahoøe jen s nejvìtší námahou. „Hm, ono je to pøece lepší na levou nohu. Zkusíme to ještìjednou. Rozbìh – teï!“ Vašek nemìl dost technické pøedstavivosti a zkušenosti,aby si uvìdomil, že je to proto, že naskakuje s levé strany,z vnitøku domnìlé manéže. Jemu staèilo jako vìtšinì cirku-sových primitivù, že na levou nohu se skáèe líp a od té chvílese odrážel poøád levou nohou. Ještì párkrát vylétl na svoudøevìnou Miss, až ho táta zavolal k obìdu. Mezi polévkou a povidlovými knedlíky se dovìdìl od Ker-holce a od druhých, kdo je osazenstvo modré maringotky.Achmed Roméo je prý potomek staré komediantské rodinytuniské, jejíž berberská krev se už dávno smìšovala s italskoua francouzskou. Se svými dìtmi provádí jedno z nejlepšíchikarských èísel na pevninì – hromadné vystoupení otce i dìtís pøekotnì rozvinutou pøízemní akrobatikou, v níž už i tøíletíumìjí své kousky, stojíce aspoò na vrcholu pyramidy s jednounohou zvednutou nad hlavu. „Povídejte si, co chcete,“ dodával do toho starý Malina, „coten Achmed s dìtmi provádí, je nejèistší stará škola. To se klukvychová ke všemu. Klouby v tìle se uvolní, páteø povolí, tako-vý kluk mùže být všecko...“ „... i ministr,“ dodal s pošklebkem Vosátka.

„Za starých øádných dob,“ pokraèoval neúchylnì Malina,„nebyl u cirkusu možný, kdo nemìl za sebou takovou školu.Tomu se øíkalo být od piky, když už ètyøletému kroutili klouby aobýbali páteø. Pak se moh stát tøeba krotitelem nebo prova-zolezcem nebo hloupým Augustem, ale když všecko selhalo,vždycky se ještì uživil jako akrobat. A hlavní vìc – žádnémuse nikdy nic nestalo, leda z dopuštìní božího. Já jsem znalnìjakého Coriniho, on se jmenoval Körner, ale pracoval jakoCorini, ten byl taky tak vycvikován od piky. Jeho oblíben èíslobylo „uzel na pochodu“, to se tak zkroutil, že jsi nevìdìl, kdemá ruce, kde nohy, opravdu jako by ho nìkdo zkroutil a utáhna hodnì sešmodrchaný uzel. A pak najednou vylezly odnì-kud z toho balíku dvì ruce a uzel se dal po nich na pochod.Zadnici to mìlo nahoøe, hlavu nìkde dole, nohy na zádech,no hrozno podívat. A ten Corini se dal po letech takyna krotitelství a koupil si dva tygry. Sibiøské, ti jsou nejhroz-nìjší. Chodil k nim do klece a uèil je, aby na stojanech udìlalipanáèka a salutovali. Já jsem mu povídal: „Körner, neblázni,copak je sibiøský tygr k tomu, aby salutoval?“ Ale on že nepo-volí, i kdyby to mìlo pìt let trvat. Tak vám je honil už asi pùlroku, nic jiného než na podstavec a dìlat vojáèka, a to je pøitom bil a píchal, to se ví, to se tehdy jinak nedìlalo, ne taks mazlením, jako tuhle Gambier. A ti tygøi byli plni vzteku, jento z nich frkalo žluèí na nìho, já sám jsem øíkával: ‚Panenkona nebesích, z toho Coriniho bude jednou fašírka a z tìch tygrùtepich.‘ A on se mi chlubil, co prý mi to napadá, že oni užzvedají pracku až k prsùm, jednoho dne že øádnì zasalutují.Ale co jsem èekal, to se stalo: ten vìtší z nich jednou po nìmv kleci skoèil. Corini ho postøeh, jak se skrèil ke skoku, a uhnul.Ale teï se dožral ten druhý, pøestal dìlat panáèka a sklouzls podstavce, aby napad Coriniho s druhé strany. Corinise octl mezi obìma a v tu chvíli pustil z rukou biè a vidlici.Všichni jsme na to koukali jako ochromeni a najednou se tam

nìco zachumelilo a Corini udìlal ze sebe uzel na pochodu.A tygøi se toho neznámého, co se tam objevilo, tak vydìsili,že skákali po kleci jeden pøes druhého, div se nepovalili, na-konec hups na podstamenty a už dìlali panáèka a pravouprackou salutovali a ten uzel pøed nimi mašíroval jako o pøe-hlídce.“ „To jsi nás, krajane Malino,“ podotkl Bureš, krájeje siknedlík, „obohatil o pøíbìh opravdu povzbuzující. To se tedyten tvùj skokan dožil požehnaného vìku?“ „Ale kde,“ odpovídal Malina stále týmž klidným tónem. „Za-krátko po téhle pøíhodì s tygry seskakoval Körner s kozlíkumaringotky, sklouzl a kolo mu pøejelo pravou nohu. Mìl ji zlo-menou v holeni, felèaøi mu ji spravili, ale špatnì, tak mu topak lámali znovu a vono se to zanítilo a Corini celý otek aumøel. Však jsem, myslím, povídal, že všecko jde, jenomna dopuštìní boží se musí dát pozor.“ „Nicménì je pravda,“ navázal Kerholec, „že je to moc dob-rý, mùže-Ii se kluk od malièka vycvièit na skákaèe a padaèe.A být, Anton, na tvým místì, vzal bych Vaška do prádla. Tadyde vo to, aby nepropás šanci. Bejt stavìè, tlouct floky do zemìa tahat ségle, to dovede dycky, ale Vašek mùže být nìco víc,jak se ke všemu má. A to je tátova hlavní povinnost, dát klu-kovi šanci. A klukova vìc je, aby ji nepropás.“ „Generál Kerholec mluví jako bible,“ vložil se do toho Vo-sátka, „jako nejdokonalejší, autorem schválená bible Králov-ský britský bibelní spoleènosti. A je-li k tomu potøebí nìjaký-ho vodstrašujícího pøíkladu, nech pan pøedøeèník ukáže prs-tem na mne. Já jsem, ctihodní pánové, mohl být v Nové Gra-nadì guvernérem státu Bojaka a mít takové lány zemì, žebyste se mohli po nich prohánìt s deseti cirkusy. Ale milova-ný tatíèek mi nìjak nedopatøením opomnìl dáti k tomu šancipøimìøen vzdìláním a fajnovìjší výchovou. A já ještì tu šanci,kterou mi nedal, propás. Nebo jsme, pánové, hráli právì

na cimøe bezique, když v Nové Granadì propukl pøevrat. Lidpovstal, ale já ne, protože mi právì padala karta a vod tako-výho požehnání se nepovstává. A než jsme to dohráli, ti ven-ku smetli vládu, provolali guvernérem jednoho advokáta avodtroubili. Tak jsem nakonec vyhrál patnáct dolarù v beziquea prohrál latifundie ve státì Bojaka. Od té doby sloužím lid-stvu jako výstražné znamení v hodnosti seržána. Doufám, žesi i nᚠslovutný krajan a virtuosní trubiroh vezme ze mne po-uèení, kam to vede a tak dále a tak dále.“ „Vy jste, chlapci, všichni moc hodní,“ odpovídal Karas v roz-pacích, „a já vám do smrti nezapomenu, jak mì tuhle Kerho-lec vytáhl z bryndy a jak vy druzí jste mnì i Vaška tady pøijali.Pøi tom pøi všem o mne dohromady nejde. Já už jsem si tov hlavì srovnal, že jsem místo u Milnerovy party u Kerholcovy.Ouplnì jedno mi to taky není, to zas vám nebudu hrát žádnoukomedii. To z vás žádnej neví, jaká je to radost vzít pìknouzvonivou cihlu do ruky, povážit si ji a posadit ji pìknì mezidruhé a koukat, jak z toho roste jiným lidem bydlení. KarlíkKerholec mi vyložil, jak je to fortelná a hezká vìc vytáhnoutv pár minutách celý stan do výše, aby za dvì hodiny už v nìmmohlo být pøedstavení, a pak to zas za pár minut rozebrat. Tojá tedy uznávám a tìším se na to, ale vodpuste, že mi øemes-lo zùstane øemeslo a že vždycky budu s lítostí koukatna zedníky, když zdí dùm a dìlají takovou bytelnou práci natr-valo.“ „Hele,“ øekl Vosátka, „vévoda z Malty se vyvyšuje nad pányde Maringottes.“ „Kuš, seržáne,“ zakroèil Kerholec, „a ty, Anton, mluv. Tadymusí být všecko jasný.“ „Povídám jen,“ naèal znovu Karas, „že o mne nejde. Ale oco jde, je tuhle Vašíèek. U nìho to znamená teprve celej ži-vot, že ano. A to je na mne zatracená odpovìdnost, esli mám,esli mùžu, esli smím z nìho udìlat komedianta. Dyk to dítì

nepatøí jenom mnì, dyk je taky Márinèino a s tý stránky je tojedno, esli je rodièka mrtvá – nárok na dítì má a ten nárokjde skrze mý svìdomí. My jsme, pravda, vlastnì nikdy spolunemluvili o tom, co z hocha bude. Co by taky mohlo být: zed-ník jako táta, s chalupou doma pro zimní èas, když rachotastojí. Dyby šlo o cokoli jinýho; ale jak já mám pøijít jednoudo vesnice a øíct sousedùm: Vodpuste, lidi, ale já se dalk cirkusu a z Vašíèka jsem udìlal komedianta. To je na mnemoc tìžký rozhodování, to já nemùžu, vodpuste, pøátelé, to jáopravdu jen tak nemùžu. Dyby to byla nìjaká živnost, nìjakýøemeslo...“ „Milí pøátelé,“ ujal se dùraznì slova Bureš, aby zarazil nì-jakou štiplavou poznámku Vosátkovu, „dovolte mi, abych va-ším jménem projevil našemu drahému krajanu plné uznání zato, že s takovou vážností pojímá své povinnosti otcovské.Básník praví: Blah, kdo pìstoval své vlasti jednu rùži, jedenštìp. Ale drahý Šumavane, nesmíš zapomenout, že co tìnejvíce trápí, jsou vlastnì pøedsudky, pošetilé pøedsudky lid-ské spoleènosti proti tìm, kteøí vìdomì se vytrhli z jejího lži-vého prostøedí. Dovolávᚠse rodné vsi a sousedù v ní. Aletvá horská vesnice uživí jen hrstku svých rodákù a ostatní musíza chlebem do ciziny. Pokud mohou, vydìlávají si jej svýmøemeslem. Øemeslo má zlaté dno, ale nìkdy je to dno jenze zlatých drátkù jako øešeto a moc blaha ti neuchová. Codìlᚠpotom, ctìný vlastenèe? Všecko, co jen dovedeš; aøemeslo povìsíš na høebíèek. I na trubku troubíš, aby ses uži-vil, a to už, pane, není žádné øemeslo, to už je frajkumšt zrov-na tak, jako umìní, kterému se má vyuèit Vašíèek. Uvaž, pøí-teli drahý, že ti nedoporuèujeme, aby se z Vaška stal tulák adareba; my ti naopak radíme, abys ho dal øádnì vyuèit aždo mistrovství, protože pak to právì nebude žádný fušer adarmošlap. A kdybys mìl z toho ze všeho špatné zkušenos-ti, vždycky ještì mùže vypøáhnout a jít za tvou zednièinou. Èas

tu neztratí. Èíst, psát a poèítat ho tu nauèím a ostatního tu po-chytí víc než v kterékoli škole.“ „Po mým soudu, Antone,“ øekl Kerholec, „povede se ti tumezi námi líp než na stavbì. Však taky už proto tu mezi námijsi. Ale dobøe jsi øek, že nejde o tebe a o nás. My jsme i tupoøád ještì podøízený lid, kdežto Vašek, kdyby se zaèal teïcvièit, nemusel by být žádným stavìèem a moh by být ještìpìknìji živ než my. Byl by pánem jako kapitán Gambier neboPablo Perreira nebo tøeba i jako øeditel Berwitz. Tady se muotevøe cesta nahoru, a to by, vìø mi, ani tvoje nebožka nicnenamítala.“ „Ctihodná státní rado,“ ozval se najednou Vosátka, „takse tu ráèíte usnášet o pøíští korunovaci a eštì ste se nezeptalikorunního prince, esli vùbec o tu korunu stojí. Povídám, Vaš-ku, kdepak je to hezèí, doma na vesnici nebo tady u cirkusu?“ „Kdepak na vesnici,“ zazubil se Vašek, „to není ani srov-nání.“ „Ale táta si myslí, že by z tebe mìlo být rochnì.“ „Táto!“ Vašíèkùv pohled se upøel do oèí Antonína Karase.A Karas otec vidìl, jak se chlapci zase tak zaostøily zornièky,jako když nìco rozhodnì chtìl. „To pøece nemyslíš doopravdy! Já už tady mám koníèka apan Gambier mi slíbil, že si budu hrát se lvími koaty, a panArr-Šehir mi slíbil, že mne sveze na slonu – táto, viï, že zù-staneme u cirkusu?“ Vašek vztáhl k otci ruce a Karas mìkl. Objal hocha svýmaupracovanýma rukama. „A ty bys, Vašku, opravdu chtìl celý život jezdits cirkusem?“ „Nic jinýho, táto!“ „A chtìl by ses uèit skákat a jezdit a všecky ty kumšty, costady vidìl?“

„Chtìl, táto,“ a oèi Vaškovi jen zasvítily, „jezdit na Mary, toještì nic není. To už smím. A Mary je malièká. Ale vyskoèitna velkého konì v plném bìhu... a pøeskoèit ho i s jezdcem...a vùbec, jako ti èerní kluci, hernajs, to kdybych umìl, to bychjim to teprve ukázal!“ „A víš, že je to tìžké uèení a velká døina a že tì to budemoc bolet?“ „A! Však kdybych chodil do lesa kácet stromy, jako klucichodí, když vyrostou, taky bych se nadøel. A tady mám koníè-ky a lvy a tygry a slona a budu jezdit v domeèku na kolech...“ Karas cítil, jak jeho námitky pod tím dìtským dychtìnímslábnou. Vašek jen hoøel a staøí cirkusáci si ho se zálibouprohlíželi. „Ale Vašku, považ, co ti øekne kmotr, až pøijdeš domù jakokomediant?“ „A co by øekl! Koukat bude, až pøijedu do vsi tøebasna Santosovi a Santos bude tanèit na zadních nohou na návsi.Všichni se sebìhnou, Šemberovo, Bláhovo, Cikhartovo, Ze-lenkovo, všichni a budou vyvalovat voèi, že tak krásného konìještì nevidìli. A já pøijedu tøebas na slonu... a nìco mu øek-nu...a slon utrhne rùži a podá ji Cerhovo Nanynce. A já s nìhoseskoèím a tak budu skákat, že všichni kluci hudou èubrnìt,hlavnì musím umìt skákat. Já už skákal na bednu jakona Mary, ale to je málo, to já musím umìt víc. A tøebas a tobolí.“ „Bravo, kadete,“ pøikývl mu Vosátka. ,,Plivnout si do dlanía rvát se s tou fuškou. Markýzi di Karaso, tohohle potomkanesmíte zanedbávat, v nìm mùže vzejít nový lesk vašemuzavápnìnému erbu.“ „Tak ti Roméovi kluci se ti líbili?“ zeptal se Kerholec. „No, nelíbili se mi,“ odpovídal Vašek sebevìdomì jakorovný mezi rovnými, „jsou to taková padavèata, aby si jichvzal èlovìk pìt na pohlavek. Ale skákat umìjí jako vopice.

































oddat životu v divoèinì, aby mohl støílet tygry a pobíjet hady aprotloukat se pralesy, šel k cirkusu, že tam najde aspoò kusté velké romantiky, o které jeho støedoškolská fantasie báji-la. Když po prvé vcházel do šapitó a do zvìøince, pøepadloho pøímo horeèné rozechvìní. Zdálo se mu, že všechna zvìødžunglí z Javy, Bornea a Sumatry ho obklopuje svými zástup-ci a že on, Mijnheer Steenhouwer, vstupuje pøed ni jako ne-pøemožitelný lovec a slavný lapaè a pobijeè šelem. Bohuželse ukázalo, že zvìø Cirkusu Humberto má pramálo úcty prá-vì pøed tím plavovlasým a obrýleným pánem džungle. Kdyžvstoupil do konírny a otáèel se mezi dveømi, Hamiltonùv osel,který stál proti dveøím a ve stáji byl z míry dobrák, vyhodil zad-kem, nabral Steenhouwera kopyty pod lopatky a pøímo hovyrazil ze dveøí. Bylo to øádné kopnutí, které bolelo, bolestnìj-ší však byl trapný pocit ponížení, když direktorèin bratránekvyletìl ze stáje a za halasného smíchu všech koèí se rozpláclvšemi ètyømi na zemi. Pøi pøíští návštìvì mu slon Bingo se-žral krásný florentinský klobouk se zelenou mašlí. Potom ponìm drápla lvice Korina a aèkoli uskoèil, roztrhla mu šestiba-revnou vestu, kterou vlastníma rukama uháèkovala jeho ma-tinka. Pak ho jeden z papouškù klofl do ruky, až krvácel.A týden poté, když se ochomýtal kolem opièí klece, popadlopièák Bobeš jeho peèlivì vázanou bílou kravatu a rval jido klece s takovou silou a køikem, že pan Steenhouwer bylpøesvìdèen, že ho Bobeš uškrtí. Bylo zøejmé, že divoká zvìøje proti pánu džungle ve vzpouøe a má na nìho spadeno. Alekdyž jednou v Hamburku se celý cirkus sbìhl do boudypro zoufalý køik, který se odtamtud rozléhal, a když tam spat-øili pana úèetního zoufale utíkat pøed rohy kozla Modrovousa,bylo o zápase Steenhouwer versus menažerie rozhodnuto aMijnheer již do cirkusu ani do zvìøince nebo stájí nešel. Za-hloubal se ve svém voze do úètù a cifer, zaèal vypoèítávat

všeliké statistiky, kolik vlakù ovsa zkrmí Cirkus Humberto zadeset let, jakou èást rovníku objede na jednom turné, kolikmaringotek by muselo vjet na váhu, aby vyvážilo slona Binga,kolik krychlových metrù vzduchu obsahuje šapitó a jaké mìs-to by vytvoøili všichni lidé, kteøí bìhem roku shlédnou CirkusHumberto. Byly z toho podivuhodné tabule a obrazyna stìnách vozu, které Petr Berwitz prohlížel s velkým zájmema uznáním. Když však zaèal Franz Steenhouwer vypoèítávat,kolik by cirkus ušetøil, kdyby místo tøí kilogramù ovsa dávallipicánùm dennì jen dva a pùl, prohlásil Petr Berwitz, že bra-tránek Frans je matematický idiot, a aby mu nechodil se svýmiúspornými objevy do cesty, drží-Ii Petr v ruce biè. II. To byl tedy nový svìt obou Karasù. Od svítání do tmy, nì-kdy i hluboko do noci zaplnìn prací, která šla za sebouv pøísném, nezmìnitelném poøádku, zdánlivì zabírala všechenèas, hodinu po hodinì, a pøece témìø dennì, pravila nìjakouneèekanou událost, která vyžadovala okamžitý zásah, rych-lou improvisaci, dùvtip a praktiku. V tom právì vynikal Ker-holec, jak si se vším ihned vìdìl rady, kterak umìl na všechnojít. A jeho èeská parta byla jako železná garda Cirkusu Hum-berto, vržena vždy na nejt잚í, nejodpovìdnìjší úkoly; zname-nalo to opravdovou døinu a napìtí, ale zároveò také jakésivýjimeèné postavení. Ostatní dìláci chodili kolem mužùz osmièky s jistou úctou a umìlci jednali s nimi jako se sobìrovnými. Všechno vypadalo navenek stále stejné a pøece jak rozdíl-ný byl tu najednou život otce a syna! Antonín Karas se rychlevžil a vrozenou bystrostí srostl se všemi úkoly. Èistil a ošetøo-val konì, poklízel i stáj slona Binga, pøisluhoval cvièitelùm koníi krasojezdkyním; stavìl a boural cirkus, hrál v bandì, zasko-

èil tu i tam, nikde toho moc nenamluvil, ale všude bylo hnedcítit jeho šikovné ruce. Nedovedl zahálet a ta mìnivá práceho bavila, se tak šlo poøád z jednoho do druhého. Když nì-kde cestách míjeli vesnickou novostavbu a Karas spatøil ven-kovské lešeníèko a na nìm mistra s pomocníkem, dívalse na nì se zájmem, jak kde berou dílo do ruky, ale lítost užpøi tom nepocítil. Mìl nyní svou fušku a vjelo do nìho, co bylove všech ostatních: dìlat rychle a postavit práci, na kterou jespoleh. Ani na cestách se mu nechtìlo jen tak se vézt, brzosi pøevzal od koèího opratì a uèil se øídit konì a správnì za-jet s tìžkým vozem. Pak jednou v jedné kùlnì zahlédl šikovnýšpalík vyschlého døeva a už mìl o novou práci postaráno. Napár týdnù to bylo jeho tajemství, o kterém nesmìli Kerholec ati druzí vìdìt. Až jednou si je zavolal a mrkl na nì a ukázal jimna zadní stìnu maringotky: na obou horních rozích byly pøi-šroubovány dvì vyøezávané koòské hlavièky a nad vchodemkolo jako talíø a z nìho vystupovala hlava slona s kly a chobo-tem. Nu, bylo to pøekrásnì vyvedeno a vchod do maringotkyvypadal najednou jako branka letohrádku. Osmièkáøi to uznaleobhlédli se všech stran a pak si postupnì pøivedli celý cir-kus, aby se podíval na jejich parádu. Všichni chválili Karaso-vu zruènost a nejvíce byl uchvácen Arr-Šehir, když spatøil Bin-govu podobu. Døíve než pronesl slovo chvály, zkøížil ruce apoklonil se obrazu slona. A kdykoli mu pak bylo jít kolem os-mièky, vždycky se podíval nade dveøe a uctivì se uklonil, abypozdravil Posvátného, jejž Brahma stvoøil již první den z èisténebeské slávy, drže v každé ruce polovinu slunce. „To jsme jednou mìli taky takového umìlce øezbáøe,“ vzpo-mnìl si Vendelín Malina asi pøi tøetí obhlídce hlavièek, „on tobyl vlastnì pimprlák a od táty se nauèil vyøezávat pimprlata.Ten èlovìk mìl taky zlaté ruce. On k nám pøišel na foáru v SaintCloud nebo v Saint Amand, já už nevím, u kterého svatého.Pøišáral se jednou za naším starým, jestli by ho nemoh po-

tøebovat, že prý je taky bøichomluvec a že má dvì figuríny,s kterými dìlá celé èíslo a jinak že dovede dìlat kdeco, novždy ptej je rozený bankista. A že prej se s tátou rozešel ase ženou taky a že už nechce dìlat do pimprlat a všelicoszmateného vykládal. A starý Humberto ho vzal. My jsme hoznali, protože jsme se èasto s ním a s jeho tátou setkávalina foárech, dokud ještì patrón na nì jezdil. To teprve pozdì-ji, když jsme se vzmohli, jel radìji do mrtvého mìsta nežna jarmark. Co to je, mrtvé mìsto? No, to se u francouzskýchbankistù øíká, když se jede do mìsta, kde není žádný trh nebopout a žádná jiná atrakce. Tak ten kluk pøišel, on se jmenovalKleinfisch nebo Kleintier nebo Kleinschneck... ne, poèkat,Schneckerle se jmenoval, ano, Krispian, to je jako Kryšpín,Schneckerle, oni byli Elsasáci a dovedli mluvit nìmecky jakofrancouzsky. A my ovšem špekulovali, co za tím vìzí. StarýSchneckerle to mìl pøece dost velké, on mìl vedle pimprlo-vého divadla ještì panorámu slavných lidí, které s klukem vy-øezávali, tam jsi vidìl korunované hlavy, Napoleona, Luisu,sultána a takové rohouny a zase slavné loupežníky a mordý-øe, všechno ve figurách jako živé, a to, paneèku, neslo. A pakmìl Kryšpín mladou ženu a k nám pøišel bez ní, to se tedamuselo nìco vìtšího šustnout. Ale on ani a ani b, koukal jakmorous a jenom poøád hledal špalíky suchého døíví. Ve vozeto mìl brzo jako v døevníku, až patron nadával, že má vozyna cirkus a ne na døíví. Ale ten kakabus jen se poøád tìmišpalíky pøehraboval a shánìl jiné, až jednoho dne všecky vy-házel a jen jeden si nechal, poøádný kus døeva to byl, a na tomzaèal kudlou vyøezávat. Koukali jsme, co z toho bude, a onakoule. Velká koule, tak pøes pùl lokte. Když ji mìl èistì vyve-denou, zaèal vám do té koule øezat kulaté díry a tìmi tu kouliz vnitøku vybíral, až mu to jádro špalku vevnitø zùstalo volné.A teï zaèal skrze ty díry zase øezat ten vnitøek. Koukáme na toa ona to zase koule. Rozumíte, koule v kouli. A tu druhou kou-

li zaèal zase dlabat a v ní vyøezávat tøetí kouli. My byli z tohojako blázni, co to bude. Takhle to vypadalo náramnì kum-štovnì, tøi vyøezávané koule s otvory, jedna v druhé, každýse divil, jak se to dovnitø dostalo. Ten Kryšpín to takhle øezalpìt let. Pìt let nepromluvil ani slova, jenom o pøedstavení,když rozprávìl bøichem; a v té dobì vyøezal sedm dírovýchkoulí, poøád menší a menší, všecky v jednom, a ještì mu ve-vnitø zbýval takový malý špalíèek. Za tìch pìt let jsem ho pøe-ce jen trochu ochoèil, že už mi leccos øekl. A když už byl hotovs tou sedmou, povídá: ‚A teï tady dovnitø vyøežu toho prokla-týho prevíta, aby tady zùstal proklatej a zakletej a zloøeèenejna vìky vìkùv.‘ Já mu povídám: ‚Pro pána krále, Kryšpíne,koho tam vyøežeš? ‚A on na to: ‚Kohopak jinýho: vlastního tátu.‘Já jsem myslel, bùhví, že do nás v tu chvíli hrom udeøí. Takjsem vypálil z vozu a už jsem tam k nìmu nevstoupil. A to bylotakhle: ten mladý, ten Kryšpín, si nìkde v Pyrenejích namluvila pøivedl džitánu, jako cikánku. A ten starý Schneckerle, An-dreas, ten mu ji potom pøebral. On to byl chlap mohutný, vo-katý, fròák mìl jak øípu a fousy jak Turek, v uchu nosil cvoèeka pøes vestu mìl øetìz plný tolarù, kdepak Kryšpín, ten bylproti nìmu ouškytek. Ale on prý mìl starý ještì taky nìjakémìchuøinky s dukáty a to, myslím, bylo to hlavní hejblopro mladou, jako pro snachu. Oddáni a štolou svázáni ti mla-dí nebyli; a kdyby byli, tak by to ještì žádná ohrada nebyla.“ „A co Kryšpín – vyøezal ho tam?“ zeptal se Karas. „No, to je ta vìc. To jsme byli v jižních Uhrách a jeli jsmena srbský Bìlehrad. Kryšpín byl celý zažrán, jak do toho kou-síèku døeva v sedmé kouli vyøezat lidskou podobu. Nos už tomìlo a oboèí, poøád s tím sedìl ve voze u okénka a poøáddlabal a fidlal. A v Zemuni jsme se pøeváželi na prámech pøesDunaj a všecko muselo ke koním a tak i ten Kryšpín nechalkouli na stolku u okna a šel držet konì. A když jsme pøistáva-li, najednou silnì drclo ke stranì, vùz se hnul a já koukám a

ta koule se šesti koulema se vykutálela z okna, cvrnkla o rámpramice a pøeklopila se do Dunaje. A Kryšpín zaøval a skoèilza ní. „Utopil se?“ „Neutopil, bylo už to u bøehu, ale ta èarodìjná koule muuplavala.“ „A co øíkal?“ „Nic, koukal jako bez ducha a když jsme vyjeli na bøeh,pustil se po vodì hledat svou kouli, šel a šel a víc už ho nikdonespatøil.“ „No a kam moh jít?“ zeptal se nìkdo. „Copak já vím, kam Dunaj teèe?“ pokrèil rameny Malina. „Dunaj se vlévá do Èerného moøe,“ poznamenal Bureš. „Pro mne a za mne...“ mávl rukou Malina. Druhého dne po této rozprávce pøišel o polední pøestávcei øeditel Berwitz shlédnouti ten malý zázrak. Prohlédl si hlavyzvíøat a prohlásil, že pro jeho vkus mají koòské hlavy trochusilné žuchvy, ale jinak že jsou bez vady stejnì jako slon.A obrátiv se ke Karasovi, nahodil mu, že by mohl pøíležitost-nì vyøezat tøebas dva vzpínající se konì, které by umístili pøedbránu, nebo by je dávali k nìkteré lóži, kterou by chtìl oznaèitjako „královskou“. „Což o to, pane øediteli,“ odpovìdìl Karas, „po chvilkáchje to možné, když mi opatøíte tvrdé døevo. Ale døíve musímvyøezat nìco pro paní Hammerschmidtovou. Byla tady pøedpolednem a objednala si to pro svùj vùz. Abych prý jí nad okén-ko s kasou vyøezal takovou nìjakou bohyni Štìstìnu s rohem.Já jí to slíbil..., ale já nevím, jak to má vypadat. Já jsem jakživžádnou bohyni s rohem nevidìl.“ „Bohyni s rohem?“ pozastavil se øeditel. „Co to toho bláz-na napadlo? Bohyni s rohem! Ale to si ta hloupá ženská po-pletla, to ona myslela kozu s rohem, rozumíš, Anton, jedno-rožce – to by bylo takové pohádkové zvíøe. Jen jí vyøež kozu

s jedním rohem na èele, to se k ní zrovna hodí; Hammer-schmidtka má zrovna potøebí bohynì!“ Petr Berwitz odcházel a ještì cestou se chechtal, jak si pøiobìdì bude dobírat švagrovou, že si objednala na vùz místokozy bohyni. Z vozu zatím vylezl Malina, který slyšel principálovy názorya jako už tolikrát s nimi nesouhlasil. „Èlovìèe, Karasi, nedej se mýlit. Když øekla bohynì, takto pøece není koza, to dá rozum.“ „No jo, Malino, ale jak vypadá bohynì? A kde má ten roh?Na hlavì? Na èele?“ „Ja, brachu, to já nevím. Rohatou bohyni jsem ještì nikdážnevidìl. Jednou jsme mìli Sylfidu, moøskou pannu, ale to bylšvindl, té jsme vždycky odpoledne pøidìlávali rybí ocas.A rohatá nebyla.“ „Já už si s tím hodinu lámu hlavu. Snad to bude vìdìt Ker-holec nebo Bureš...“ „Bureš. To je to pravé. Bureš to ví. Já k nìmu skoèím.“A staroch se zvedl, hlavu plnou pøemítání o rohaté bohyni. Nežvšak došel do menažerie, už si to v hlavì popletl. Bureš tamèistil opièí klec. „Povídám, Bureš,“ spustil na nìho Malina, „jakpak vypadábohatá rohynì?“ „Cože?“ „Bohatá rohynì jak vypadá...“ „Bohatá... co?“ „Rohynì.“ „Co to má být?“ „No pøece rohynì s bohem. Jenom tam s Antonem neví-me, jestli ho má nahoøe nebo na èele.“ „Rohynì s bohem?“ Bureš se zkoumavì podíval po Malinovi. Nebylo vidìt, žeby starochu už pøeskoèilo.

„A Karas to chce vìdìt?“ „Ano. Kasírka si u nìho objednala, aby jí vyøezal rohyni Štìs-tìny s bohem...“ V tu chvíli Bureš zaøval, až se zvìø kolem vydìsila, a zaèalse svíjet smíchy. „Táto Malinù... tohle je pìkná konina...“ „Jaká konina, Honzo?“ durdil se staroch. Ale nemohlz rozøehtaného Bureše dostat žádné vysvìtlení. Protose obrátil a mašíroval zpátky k osmièce. „Anton, neøezej kozu. Bureš øíká, že je to konina. A já tomuvùbec nerozumím.“ Antonín Karas starší našel tedy v cirkuse celkem dobrébydlo, lepší, než èekal. Ale velké starosti mu dìlal Vašíèek.Co se s Vaškem dálo, na to nechtìl Karas ani pomyslet, na-tož pak to vidìt. III. To si Karas hned první den Vaškova cvièení zaskoèilk modré maringotce, aby vidìl, jak to synovi jde. Ale co spat-øil, nad tím mu srdce ustrnulo hrùzou. Ten Berber, ten macho-metán, stál tam u schùdkù, levou nohu mìl o jeden z nich opøe-nu, že mu šlo stehno vodorovnì. A Vašek ležel zády pøeho-zen pøes stehno, hlava a ruce mu visely na jedné stranì, nohyna druhé a ten divoch, ten násilník tiskl mu obìma rukamahrudník a kolena dolù, nic jinak, než jako by chtìl Vaškovizlámat páteø. „Lá iláha ílláláh,“ supìl pøi tom, nebo se opíral o hochaze všech sil, „voilá, to to lupe... to to køupe... mašalah, kostise lámou... klouby se vytahují... všecko bolí, já vím, já vím, mioragazzo, jen drž, jen drž... je tøeba slogare il dorso, vykloubithøbet, la spina, tutto scheletro, celou kostru, ...oh, oh la ver-tebra... bene, bene, benissimo... voilá...“

Karas otec slyšel mezi tìmi výkøiky jen vzlyky, vzdechy aúpìní svého syna. Nevidìl mu do tváøe, jak zbrunátnìla na-hnanou krví, jak je zkøivena bolestí, jak se zuby zoufale zaku-sují do rtù a z oèí se bezdìky derou slzy. Nevidìl to, ale i takse už øítil vpøed, aby to hrùzné týrání zamezil. Vtom však protinìmu vyrazil Paolo, který stál vedle svého otce a všecko sle-doval. Vbìhl Karasovi do cesty a volaje „Ecco, signore,ecco...“ pøeklopil se lehounce nazad, až ruce pøišly na zem,ba až dosáhly nohou. A uchopiv nohy za lýtka, prostrèiv mezikoleny hlavu, která se usmívala, zaèal pøed Karasem pobíhata poskakovat, naèež se jediným pružným vymrštìním narov-nal, udìlal velký divadelní úklon a zvolal znovu: „Fa niente,signore Antonio, to nic není... schauen sie...“ A provedlna místì tøi pøemety. Opravdu tìmi kejkly zadržel Karase, že se vzpamatovalz prvního rozèilení a obrátil se, aby trýznivou scénu nevidìl.Slíbil pøece Kerholcovi rukoudáním, že se nebude do nièehoplést, co Achmed s hochem podnikne. Kerholec vìdìl, že tobude utrpení, a stál na tom, že zdravý chlapec všechno vydr-ží, a že by Achmed sám Vaška propustil, kdyby cítil, že neníschopen cvièení. Koneènì to byla jedna nadìje: že Vašekv poledne prohlásí, že tohle nelze vydržet. Karas tedy odešel, ale jak mu srdce pøetékalo bolem, svìøilse se svou starostí prvnímu, s kým se dostal do hovoru. Bylto náhodou pan Arr-Šehir, který pøišel za Bingem právì, kdyžmu Karas poklízel stáj. Ind vyslechl jeho stesky vážnì a po-zornì. A usednuv mezi pøední nohy Bingovy, který mu chobo-tem milostnì dýchal do ucha a za krk, stejnì vážnì a zamyš-lenì odpovídal moudrostí své vzdálené zemì: „Vznešené vìci jsou plny tajemství. Jedinì èlovìk, jemužvíla podala kvìt lotosu, dovede projíti zavøenými branami. Aleani ten neprojde jimi tak, jak se narodil. Vznešenost se otevírájen vznešenému. Èlovìk se rodí jeden jako druhý: na nejnižším

stupni. A stoupá výš jen tím, že se pøerozuje. Poznání je utr-pení. Projdeš-li poznáním jako utrpením, jsi jiný èlovìk, jsi ostupeò výše. Cesta pøemìn a cesta utrpení je právì tak dlou-há jako cesta k moudrosti. Každé umìní má své zákony. Nej-kratší zákoník má umìní milovati. Nejvìtší zákoník má umìníopatrovati slony. Psal jej jeden svìtec dvanáct tisíc let, kdy žilv rajském pralese a slony jako se sobì rovným, po boku svématky, která byla bohynì, zakletá zlým yoghim v slonici. Kdose tolikrát pøerodil bolestmi, že dospìl k posledním tajemstvímzákoníku, stane se králem slonù, kteøí sami beze slova jdouza ním, aby mu sloužili. Ale, ach, jeden život lidský nestaèína tolik pøerodù. Je tøeba se mnohokrát narodit a mnohokráttrpìt, aby se èlovìk stal králem a pánem Posvátných. Moudøípøijímají utrpení a stávají se moudøejšími. Vidìl jsem Binga,kterak dýchal tvému Vašku do tváøe a ohledával jeho ruce.Bingo vidí, co my nevidíme. Bingo ví, že Vašku nese kvìt lo-tosu. Bingo èeká, že se Vašku pøerodí. Bingo se doèká. Vaš-ku vydrží.“ Arr-Šehir pøešel do zpìvavého hlasu a slon nad nímse kolébal k jeho zpìvu. Karas opøený o lopatu nerozumìl;bylo mu, jako by poslouchal nìjaké konejšivé evangelium. Arr-Šehir dozpíval a vztyèil ruku. Slon objal jeho tìlo, zvedl nepøi-poutanou levou nohu a postavil si Arr-Šehira na její koleno.Arr-Šehir vznesl dlanì a prsty napjatými do obloukù a jemnìhladil víèko jeho oka. Uši Bingovy se chvìly. Arr-Šehir se muuklonil. A Posvátný vzal Arr-Šehira a opatrnì jej postavilna zem. Arr-Šehir se mu znovu poklonil a opustil stáj. Karas cítil jakési uklidnìní, ale jeho nedùvìøivý mozek muvzápìtí našeptával: ten ti mnoho nepovìdìl. Jsi zas tam, kdejsi byl. Odložil náøadí a šel do šapitó. V bránì stáli oba brat-ranci Gevaertsové a èekali, až se uvolní manéž pro jejich cvi-èení. Karasovi napadlo, když je spatøil, ti že jsou pøece mno-hem lepší znalci než ten Indián. A pozdraviv staršího Alberta,