Cirkus Humberto

paní Hammerschmidtové a kde dvíøka, za nimiž bydlel ne-božtík Harwey se zrzounkem Alicí. Marnì se tu Karas pozastavil, marnì mìøil oèima vzdále-nosti. Vzpomnìl si, že právì proti vchodu bývala hospoda Ukotvy, ale kdepak té byl konec, tu byl American bar Elysium astøíbrnì se lesknoucí automatový restaurant Sanssouci a ré-vou ovìnèená vinárna Grinzing se šramlem a originálními li-dovými zpìváky vídeòskými a tanèírna Ba-ta-clan s výkladnímiskøínìmi plnými ženských fotografií – tu už nikde nebyl jedinýpevný bod k minulosti, všecko nové, všecko namìøenodo pøíštích konjunktur a jejich bláznivého utrácení. Šel tedy Karas dál, až ke konci této avenue požitkù, a tamzaboèil do pokroucených ulièek. Tìšil se, že už za rohemse mu objeví rozložitý, polpylotní štít Námoøníkovy nevìsty,velká životní zátoka Ference Vosátky, seržána. Ale na tomrohu ustrnul: pøízemí domu jevilo stopy po nedávné zednicképøedìlávce. Kde za vlády Vosátkovy vedla okna do ZálivuMexického a Moøe Karaibského, byly teï zase krámy, papír-nictví a pekaøství. Hospoda byla zøejmì zase omezena jenna Cestu Prozøetelnosti, jen na výèep; a místo rozložité Vo-sátkovy tabule visela nad vchodem zase stará firemní deskaMoeseckeova, jenže sešlá a otluèená. „Seržán umøel...“ blesklo Vaškovi hlavou a srdce se mucitelnì sevøelo. Rozbìhl se ke vchodu a stiskl kliku. Pøi dveøích stál jako kdysi výèepní pult. Vedle nìho sedìlapodøimující paní, šedivou hlavu opírajíc o ruku, která loktemspoèívala na pultì. Jak dveøe zaskøípaly, zvedla jen víèka.Vašek spatøil veliké oèi, èerné jak uhel, oèi nehybné, jako vy-haslé, bez jisker a ohýnkù, jež v nich kdysi hoøely. Dívalase na nìho a ani se nepohnula. „Dobrý den,“ pozdravil ji Karas. „Je pøítomen pan Vosát-ka?“

„Seržán?“ odpovìdìla paní hlubokým a silným hlasem azùstala dál jako socha. „Ano. „Není zde.“ „A kde je?“ „Kdo jste? Vy pøece nemùžete být z jeho pøátel, jste pøílišmlád.“ „Jsem Vašku.“ „Vy... jste... Vašku!“ Zamlklé oèi klouzaly pomalu po jeho postavì. „Tak to je Vašku. Už bych vás nepoznala. Øeknìte mi, jakvìdìl seržán, že sem pøijdete?“ „On to vìdìl?“ „Patrnì. Dal mi pro vás vzkaz.“ „Což seržán odejel?“ „Odplul.“ „Za moøe? Proboha, vždy je mu pøes sedmdesát!“ „Tøiasedmdesát.“ „A kam plul? Do Mexika?“ „Ne, na Kubu. Habana nebo Trinidad. Prý podle situace.“ „To vypadá, jako by chtìl do povstání Kuby proti Španìl-sku – ale to se odehrálo loni.“ „Seržán taky vyplul loni.“ „Ale já od nìho dostal pøed ètvrt rokem lístek.“ „Ano. Dala jsem jej na poštu podle jeho pøíkazu. Seržánmi øekl: Nevrátím-li se do roka a do dne, dej tento lístekna poštu. A až pøijde Vašku, øekni mu, že mu vzkazuji: Po-øádný mužský nezapomíná pro prapor na ženské a neza-pomene pro ženské na prapor. Já jsem si to mnohokrátv životì popletl, ale nakonec jsem to vyrovnal. Tak øekl ser-žán.“ Karas stál jako u vidìní. To tedy bylo tajemství tìch veršù:

Když volá tamtam, volá sem-sem. Vosátka slyšel kubánské bubny svolávat do zápasu a šelza jejich voláním. A co mu vzkázal... Vìdìl seržán, co se dìjes Helenou? Dává jemu, Vaškovi, vinu? Nebo jen tušil, žese nìco takového mùže stát a chtìl Vaška upozornit? Ode-jel-li více než pøed rokem, sotva znal jejich pøípad. Staøí tená-ci si nedopisovali. Pak tedy jen pøedpokládal, že ke krisi u nichmùže dojít a chtìl ho vyburcovat. Mìl pravdu, to Karas uzná-val; kdyby Vašku nebyl tak posedlý svým divadlem, poznal byasi døív, co v Helenì zrálo. Myšlenky mu prudce víøily hlavou, ale náhle vyrazila jednaa odsunula všecky ostatní. „Paní Adélo,“ oslovil Karas sedící ženu, „povstání na Kubìse už dávno skonèilo vítìzstvím – to by tedy seržán mìl být užzde!“ Žena zatím opìt zavøela oèi a teï je ani neotevøela. „Nevím, co se stalo,“ odpovìdìla jako ve snu, „èekám.Obchod upadl, když seržán odešel. Nemohla jsem se domluvits cizími lidmi a pøestali sem chodit. Zrušila jsem Moøe Ka-raibské i Záliv Mexický, abych udržela aspoò Cestu Prozøe-telnosti; zde jsem ho našla, zde mi po prvé øekl ‚Mio damas-co‘. Seržán je jediný muž na svìtì. Nebylo a není takového.Seržán øekl: Èekej! – a mnì nezbývá než èekat.“ Nehybná žena zmlkla. Karas si pøitáhl židli. Musel si used-nout a zaboøit èelo do dlanì: Vosátka, Ferenc Vosátkase vypravil do Støední Ameriky pro smrt. Leží tam nìkde mezièernými povstalci, neklidné èeské srdce, jež našlo pokoj amír až pod žhavým nebem tropù. V místnosti bylo hluboké ticho, jen z kuchynì sem doléhalodmìøený cvakot nástìnných hodin. Karas je neslyšel. A když

koneènì pronikl jejich zvuk k jeho uchu, pøejel si rukou èelo apovstal. „Paní Adélo,“ øekl pak hluchým hlasem, „neznáte paní Lan-germannovou?“ „Langermannová?“ otevøela seržánka opìt oèi, „Langer-mannová? Není to ta, co byla na pohøbu Selnického?“ „Selnicki je tedy mrtev?“ „Ano. Umøel nám tady vedle, jak jsme øíkali v zátoce Ja-maiské. Stìžoval si, že mu není dobøe, a šel si zahrát pochodRadeckého. Hrál jej, ale nìjak pomalu; a když pøišel k tomu,jak vždycky zpíval ‚Radecký, Radecký, to byl hodný pán‘, padlhlavou do klapek a bylo po marši. Všecky noviny o nìm psa-ly, že to byl dlouholetý kapelník Cirkusu Humberto. Alena pohøeb pøišla jen jedna stará paní s dcerou a seržán øíkal,že to je paní Langermannová, která uctívá všecko, co jez Cirkusu Humberto.“ „A kde bydlí, nevíte?“ „Nevím.“ „Pokusím se ji najít. Mìjte se dobøe, paní Adélo, Bùh váspotìš. A až se vrátí... až se zase spatøíte se seržánem... øek-nìte mu, že budu dbát jeho slov.“ „Vyøídím, Vašku. Buïte bez starosti.“ Pokývala hlavou, trochu se jako usmála. Byl to jediný po-hyb, jejž za tu dlouhou dobu uèinila. Pak zase zavøela oèi akdyž Vašku odcházel, vidìl ji opìt sedící jako sochu nad hro-bem. Odpoledne po pamìti vyhledal dùm, kde bydlívala paníLangermannová. Vybìhl lehce ta ètyøi patra, ale pak, kdyžspatøil tabulku Frau Wwe Langermann, srdce se mu rozbuši-lo a v nohou cítil chvìní. Pod tou tabulkou byla druhá, vyøezá-vaná v mosazi, na ní stálo Tim Jörgense. Karas zazvonil.

Zaslechl šramot, dveøe se otevøely. Ohnutá staøenka v bílémèepeèku vzhlédla k nìmu udivenì, pak si posunula brýle, pakzvedla ruce a zvolala: „Mein Gott! Vašku!“ Kývl hlavou, pokroèil a objal ji. „Božíèku, je to on. Nu, pojïte dál, to bude pøekvapení. Rù-ženka je doma a její muž taky. Ta bude koukat!“ Vašek musel prudkým zamrkáním pøemoci slzy, když na-jednou byl v kuchyni a pøed ním Rùženka, hubená, pøepadlá,s ostrým nosem, zestárlejší a usedlejší, než odpovídalo její-mu vìku. Vedle ní stál její muž, Tim Jörgens, vysoký, šlachovi-tý blondýn øídkých vlasù a modrých oèí, kormidelník pøístavní-ho parníèku Stellingen. Pøedstavily mu Vašku jako syna nì-kdejšího podnájemníka a kamaráda z dìtských her Rùženèi-ných. Tim Jörgens ho pøivítal srdeèným stiskem ruky, paníLangermannová postavila na èaj a už se z prvních nejistotvyklubával rozhovor o historiích jejich dvou životù. Jörgens bylveselý chlapík, který každé vyprávìní pøisolil vtipem; a kdyžvypil dvì sklenice èaje, který v jeho namíchání dopadl spíšjako grog, sáhl vedle pohovky, vyvlekl tahací harmoniku a za-èal k hovoru tiše hrát. Sedìl s Rùženkou na pohovce, Vaškus paní Langermannovou proti nim. A když se rozprávka vy-èerpala, jal se Tim Jörgens zpívat: „Et wasen twei Kunnige-skinner...“ Rùženka se pøiklonila k nìmu, ale z oèí jí padalyslzy jak tìžké perly a taky paní Langermannová se tiše roze-štkala. Vaškovi bylo z toho úzko u srdce. Cítil, že svým vpá-dem rozbouøil, co mìlo už navždy zùstat utišeno. Blesklo muhlavou, že o pùl sedmé odjíždí vlak do Berlína. Podívalse na hodinky a zaèal se spìšnì omlouvat, že už musí jít. Obìpaní ho zdržovaly, ale Jörgens pøijímal jeho odchod jako sa-mozøejmost. „Ne, dìti, nesmíme pana Vašku zdržovat. Jízdní øád je jízd-ní øád, z toho není odvolání.“

Louèení se dálo za nového pøívalu slz. „Vždy on byl jako nᚠsyn...“ omlouvala se paní Langer-mannová Jörgensovi. „I já vím, maminko,“ hlaholil Jörgens, „dìtská pøátelství, toje to nejkrásnìjší.“ A doprovázeje pak Vašku ke dveøím, omlouval se mu pøilouèení: „Z toho pláèe si nesmíte nic dìlat. Ženské jsou rozcitlivìlé.To dìlá to domácí štìstí.“ „Aby vám zùstalo navždy!“ øekl Vašku od srdce a stiskl munaposledy ruku. Sebìhl dolù, vyrazil na ulici, za rohem zastavil drožku adal se dovézt do hotelu. Cestou však na jednom místì zau-kal na koèího, aby zastavil. Spatøil lahùdkáøský krám s košivína ve výkladì. Vešel rychle dovnitø, vybral ten nejvìtší a nej-bohatší, s rýnským, moselským a šampaòským, s èokoládou,datlemi, fíky a pomeranèi, dal obchodníku adresu paní Rùže-ny Jörgensové, choti pana kormidelníka Jörgense, zaplatil,dojel do hotelu, rychle sbalil své vìci a o pùl sedmé sedìlv rychlíku, který jej vezl ku Praze. Teprve v jídelním voze si uvìdomil, že vùbec nebyl v ham-burském varieté a že po prvé nadiktuje strýci Steenhouwero-vi falešnou položku do úètu režie. X. Dva zlaté copy se zapletly v tìžký vrkoè, do oušek vklouzlytyrkysové náušnice, ruka s pudøenkou pøejela po hrdle a poèele a dvì vlahé oèi se rozzáøenì shlížely v zrcadle, kteréobráželo mladou, kypivì baculatou postavièku, za níž mateø-ské ruce už natøásaly veèerní šateèky ze svìtle modrého hed-vábí. Po prvé do taneèních hodin – to byl pramen opojivéhorozèilení sleèny Emilie Kosteèkové i její matinky Marie Kos-teèkové, rozené Varhanáøové, choti továrníka pánského prá-

dla a kravat Jaroslava Kosteèky v Praze II, Tìšnov 17, sklada detail Praha I, Celetná 47. Když se obì dámy pozdì veèer vracely z Línkova taneèní-ho institutu, byla ještì dvì okna v prvním patøe jejich domuna Tìšnovì ozáøena. „Tatíèek nešel spat,“ pronesla paní Kosteèková, „tatíèeknás ještì èeká.“ Opravdu, pan továrník Kosteèka sedìl bez kabátu a bezlímeèku, s vestou rozepjatou, v jídelnì u poslední sklenice pivaa èetl Národní Listy. Kruhový lustr se zelenými tøásnìmi, za-vìšený na zelených šòùrách, osvìtloval bílou plochu stolus pohozenými ubrousky a mìkce ozaøoval renesanèní náby-tek, plyšová sedátka a pohovku s tureckým vzorem v koutì.Když dámy vstoupily, spustil pan Kosteèka plachtu Národ-ních Listù a ve svìtle lustru se objevila jeho protáhlá tváøse skøipcem na silném nose, s pìšinou uprostøed kroužícíchse vlasù a s dlouhým hnìdým plnovousem, který se jemnì vlnilpeèlivou prací kadeønickou. „Tatíèku, to ti to bylo krásné!“ zvolala Emilka ve dveøích arejdíc po pokoji vyprávìla pøekotnì o blažených zážitcích prv-ního veèera. Nechali ji vymluvit a pak ji poslali spát. Byla vel-mi rozèilena a stále objímala matku, která ji hladila a líbala. „Já tu èekám, maminko,“ pronesl pak pan Kosteèkak manželce, poukávaje skøipcem na stùl, „abych ti øekl, žeten záhøebský Fekete-Crnkoviè, co se v Pešti jmenovalSchwarz, pøece jen zaplatil. Teï odpoledne pøišlo od nìhopatnáct set zlatých. To jsou nalezené peníze – já už jsem dáv-no celou pohledávku odepsal. Takovou radost jsem užv obchodì dávno nezažil. Tak jsem si øek, že tìch patnáctstovek rovnou mùžeš uložit Emilce na vìno.“ „To jsi hodný, tatíèku. Musíme teï stále myslit na její štìstí.Je to vážnìjší, než jsem se domnívala.“ „Snad už nemᚠpro ni ženicha?“

„Já ne, ale nápadník tu je i beze mne. Když jsi mìl takšastný den, povím ti to všecko. Øekla jsem si hned, že tenFekete-Crnkoviè je dobré znamení. Patnáct set zlatých za-chránit – nu, nᚠtatíèek umí dìlat obchod.“ „No dobrá, ale co je s tím šamstrem?“ „Nu, vyskyt se, bodej by se nevyskyt, holka je jako kvìt,hezká, po tatíèkovi. Tak se k ní už pøed èasem pøitoèil. Stu-dentská láska, to víš, tatíèku, to má své kouzlo. A dnes se mi pøedstavil. Hezký, úhledný mladík, náramnìslušný, doprovázel nás až na roh.“ „To jsou zvìsti, maminko. A co je zaè? Jak se jmenuje?“ „Petr Karas, tatíèku, kandidát profesury.“ „Profesor... Hm... No, to není špatné. Státní služba, podpensí...“ „Moc roztomilý a náramný inteligent. I básnì píše, dnes jíjednu pøinesl, sebrala jsem ji Emilce, aby sis ji pøeèet.“ „Tak, tak Básník. Nìco á la Vrchlický, co? No, nemám nicproti básníkovi v rodinì, když má jinak øádné zamìstnání. Myuž si nìco mùžeme dovolit. S Vrchlickým se známe osobnì,pamatuješ se na nìho? Nepamatuješ? Takový hubený,s pøevislými kníry... sama jsi ho obsluhovala, koupil si tehdyšest frakových košil Excelsior èíslo 39 a bílou kravatièkuk èestnému doktorátu... ještì si nevzpomínáš? Chtìl pùvod-nì jen tøi, ale já jsem mu domluvil: Mistøe, vaše dílo a teïèestná promoce – to už dáme tìch košileèek celý pùltuctík!A on jenom pøikývl. Šaramantní èlovìk. To já vedu každé ta-kové seznámení v evidenci, obchodu to dìlá dobøe, kdyžse mùže poukázat na slovutné zákaznictvo. No a prosím, jebásník a je universitní profesor, to se nedá nic øíct. A je-li tenmladík jak se jmenuje? Karas?... taky básník a taky profesor,no, á la bonne heure, jsem èlovìk pokrokový, když je to podpensí, nechovám žádných pøedsudkù. Ukaž mi tu básnièku.“ Pan Kosteèka si nasadil zase skøipec a otevøel list papíru.

„Rukopis má úhledný, není to žádná kaligrafie, takové SBohem zaèato, jak to napíše s tìmi kudrlinkami nᚠúèetní,to by asi nesvedl, no, ale prosím, básník není puchaltr.A na profesora píše pìknì èitelnì. To máme mezi odbìrateliprofesory, že to èlovìk musí vždycky tøikrát luštit, chtìjí-li šir-tink nebo šifon. Tak tedy báseò. Báseò na naši Emilku! Podí-vejme se! K Vám, krásná Neznámá, jež blahem plníte rovnici Života, než rozøeší ji Styx, mé letí verše, o nichž nevíte, nesouce Touhu mou po luzném onom X. No, prosím. Tak se mi zdá, že by to Vrchlický na naši Emil-ku líp ani nenapsal.“ Pomalu, uznale pokyvuje hlavou, pøeèetl továrník Kosteè-ka ještì tøi sloky básnì. „No, prosím. Báseò opìvující naší dceru. Kdo by si to bylpomyslil.“ „Ba, ba, Jaroslave,“ odpovìdìla pant Kosteèková s oèimaplnýma slz, berouc si zpìt rukopis, „když jsem tam u Linkùèetla: K Vám, krásná Neznámá, jež blahem plníte..., øíkala jsem si: Bože, Bože, jestlipak tebe kdy potrefilo ta-kové štìstí, aby tì nìkdo opìval...“ „No, Marie, to zas nesmíš tak brát. Já jsem se vyznalv konceptu, to mi neupøeš. Když jsme tenkrát u starého Jos-se v Holešovicích zavádìli první výrobu tvrdých límcùv Rakousku, dìlal jsem celou reklamu na nì sám. A nebožtíkJoss vždycky øíkal: Složit dobøe anonci, na to musí být extratalent. A jakou díru do svìta jsem udìlal s naším prádlemExcelsior a s náprsenkami High-Life a s kravatami Surcouf,to zas Vrchlický nedokázal. Každý máme holt jiného genia.No a co ten mladík... z jaképak je rodiny?“

„To je, co mi dìlá trochu starost,“ svìøovala se manželka,„jeho otec je prý podnikatelem divadla Varieté...“ „Ach, to je ten Karas z Varieté Humberto! To tedy známjeho dìdeèka – otec toho direktora chodívá nìkdy k Bílé la-buti k našemu stolu. Prostý èlovìk, ale zajímavý, všichni hotam mají rádi. A Varieté prý je teï moc dobrý obchod, ti lidébudou mít pìkné peníze. No, na to si vezmeme informaci apak se uvidí. Já Emilce nebudu pøekážet ve štìstí.“ Manželé Kosteèkovi šli spat, ale dlouho nemohli usnout. „Tatíèku, spíš už?“ zašeptala po chvíli paní Kosteèková. „Ne. Co je?“ „Víš, mnì teï najednou napadlo... jak ten hoch tam píše‚nesouce Touhu mou po luzném onom X‘ – co to má být, toX? Tomu nerozumím.“ „No, to je jako nìco neznámého, jako se øíká pan nebopan Y...“ „Tak ty myslíš, že v tom není nic... jako zvláštního...“ „A co by v tom mìlo být?“ „No... já jsem si jen myslela... když jako touží po luznémonom X... jestli to luzné X... jestli jako...“ „A tak! No, to snad né, pro Krista Pána, vždy je to ještìmladý hoch...“ „Tak ty tedy myslíš, tatíèku, že to není nic... jako závadné-ho?“ „Ale ne, asi ne, maminko. A takhle, když se to øekne... onoto není špatné ..., luzné X, chachacha...“ „Ale fuj, tatíèku, naè ty hned myslíš...“ „Já? Copak jsem na to luzné X pøipad já?“ „Ale vy mužští jste takoví...“ „Luzné X... i mlè, maminko... mamineèko... kdopak s tímpøišel?“ Druhého dne požádal továrník Kosteèka svého dùvìrné-ho obchodního pøítele pana Salzmanna, aby mu opatøil infor-

maci na Václava a Petra Karase v Karlínì. Agentura ji doda-la za nìkolik dní. Kosteèka se ženou ètli ty dva listy s velkouzvìdavostí: „Karas Václav, spolupodnikatel Théátre Variété Humber-to v Karlínì. Tázaný pochází odnìkud z jižních Èech. Roku 1890 pøe-vzal artistické vedení divadla Varieté na vlastní úèet jako ná-jemce, kdežto dosavadní majitel Achilles Breburda má pro-voz restauraèní. Zdá se, že oba podnikatelé jsou spolu aso-ciováni ještì vzájemnými podíly na zisku. Tázaný jest obecnìoceòován jako prvotøídní odborník, který dobøe rozumí své vìci.Podnik se za jeho øízeni tìší velké oblibì a jeho dosavadníprosperita je nepochybná. Rodinné pomìry tázaného jsounejasné. Manželka Helena, pùvodem artistka, žije za hrani-cemi, podle jednìch u svých rodièù, podle jiných v angažmá.Jinak žije tázaný velmi spoøádanì a jeho jmìní pøesahuje100.000 zl. Žádaný úvìr lze mu povoliti. Karas Petr, posluchaè university, Karlín. Tázaný je syn artistického podnikatele a nájemce divadlaVarieté Václava Karase a jeho manželky Heleny, artistky. Stu-die na gymnasiu v Truhláøské ulici konal s vyznamenáním ataké universitní zkoušky skládá dochvilnì a s velkým úspì-chem. Pro podnik svého otce nejeví žádný zájem, nýbrž pøi-pravuje se na profesuru. Týž je povahy ponìkud nepraktické,ale ve výdajích je šetrný. Poslední dobou má známost, prýs dcerou nìjakého zámožného továrníka, ale oficielnì za-snoubení nebylo vyhlášeno. Žádaný úvìr lze mu povolitise zárukou otce nebo pøíštího tchána.“ „Houby!“ vykøikl Kosteèka bezdìky, „já mu budu povolovatúvìr se svou vlastní zárukou!“ „Vždy taky o žádný nejde,“ smála se mu paní, „Salzmannpøece musel nìjak odùvodnit dotaz. Co tomu øíkáš?“

„Hm – až na tu záhadu s matkou to vypadá velmi dobøe.Nejlíp snad bude, když ho k nám pozveš na nedìli na kávu apak se mu podíváme na zoubek.“ Paní Kosteèková se zaradovala, nebo nic tak nerozohnísrdce ženy jako možnost dostati dceru pod èepec. Petr Ka-ras tedy prošel pøíští nedìle kávovou zkouškou Bylo mu vy-slechnouti mnoho všelikých historek a pøípadù z oboru výro-by pánského prádla a nákrèníkù, mnoho výkladù o kuchyò-ských receptech a o spoøádaném vedení domácnosti, jakož inìkolik kouskù na klavír, které pøednesla sleèna Emilka. Na-vzájem zase on byl vyzpovídán o domácím životì svých rodi-èù, o výnosnosti divadla Varieté a o tom, co dìlá paní matin-ka v cizinì. A zase se rozhovoøil pan Kosteèka o zefýrech,trikotinech, šifonech, kretopech, flanelech, batistech, o lino-nu, mušelínn, krepovém barchetu a širtinku. Mladý Karasse zajímal o to, v èem je rozdíl, a Kosteèka horlivì vykládal osložení tkaniv. Dokud mluvil o lnu a bavlnì, poslouchal Karasjen zdvoøile. Ale najednou zaznìla èísla. „Takový støední širtink má na ètvereèném centimetru 22 nitíbavlnìné pøíze dvacítky a napøíè 19 nití ètrnáctky.“ „Dovolte,“ pøerušil ho Karas a pøivøel oèi, „to tedy zname-ná... to znamená, že dvacítka má v prùmìru nula celá 45 se-tin milimetru a ètrnáctka... ètrnáctka nula celá 53 setiny mili-metru, pøedpokládám-li, že nit leží tìsnì vedle niti. A z èehojste, pane továrníku, vzali èísla tìch nití? Víte, mne by velmizajímalo dovádìt se, jak se v obyèejném životì dojde k èíslu.“ „Èíslo bavlnìné pøíze znamená, kolik pøaden pøijde na jednuanglickou libru.“ „Tedy se urèuje dìlením. To je znamenité. Je to pøadenourèitá jednotka?“ „Ovšem. Pøedeno má sedm pásem a každé pásmo má80 návinù po pùl druhém yardu.“

„To je rozkošné... dovolte... osmdesát návinù je tedy 120yardù, sedm pásem jste øekl, to tedy má pøedeno 840 yardùa anglická libra avoirdupoids o 16 uncích se rovná 453.598gramu, že ano, a když se yard rovná 914.384 milimetru – toje úžasné, co poèítání by dala noèní košile, kdyby se to všec-ko mìlo pøevést do metrické soustavy!“ „To ve Francii mìøí pøízi na metry a èíslují její sílu podle toho,kolik pøaden váží pùl kilogramu... Existuje ovšem jakési èíslo,kterým lze anglické èíslování hned pøevést na francouzské,ale to èíslo si nepamatuji. V kanceláøi mám na to tabulky.“ „Pane továrníku, kdybyste dovolil, já bych jednou pøišel topøepoèítat a pøezkoušet...“ „Ó, prosím, pøijïte, kdykoli vám bude libo. U nás se to èís-licemi jen hemží, èísla nití, èísla tkanin, èísla celního tarifu, èís-la košil a kalhot, èísla krku, èísla prùramku – když to všechnomezi sebou znásobíte, možná, že dostanete ono luzné X, pokterém jste toužil ve své básnièce.“ „Pane továrníku,“ zvolal Petr Karas, „kdybych se toho Xmohl dopoèítat, už by mi nebylo žádným X. Ale obávám se,že tohle X je nevypoèitatelné.“ „No, pane Petøe,“ zasmál se Kosteèka, „teï z vás promlu-vil básník. Možná, že máte kus pravdy – ale nebojte se jí.“ Když se Petr Karas k veèeru rozlouèil, pøišly matkas dcerou za tatíèkem, co mu øíká. „Nu, zdá se, hodný hoch. Profesor bude dokonalý.“ „Ano. Je neobyèejnì nadán,“ øekla maminka. „Je genius,“ øekla dcera. „A la bonne heure, snad to unesem,“ øekl otec. XI. Telegramy, pøed nimiž lidé trnou hrùzou, byly nejbìžnìjšíkorespondenèní prostøedek divadelní kanceláøe Karasovy.Stálo to peníze, ale øeditel se tím vykupoval z nejistot dlouhé-

ho èekání. Nauèil se zápasit s èasem, jak jej na to kdysi upo-zornil pan Gaudeamus. Tisíce depeší otvíral zcela mechanic-ky, jako by šlo o konvenèní gratulace, ale nad jednou, kterápøišla z Rotterdamu, náhle zaváhal. Pak ji otevøel a èetl: „pøijeï helena zranìna kranz.“ Za dvì hodiny na to sedìl s Petøíkem a Steenhouweremv drážïanském rychlíku. V Lipsku mìl kdy koupit velkou kyti-ci fialek. V Rotterdamu je oèekával sám Kranz, zestárlý, alestále pln životní síly. „Cvièila nového høebce na vysoké figury,“ vyprávìl jim zajízdy do nemocnice, „ale pøi jedné levadì se jí kùò vzepjal pøí-liš vysoko a zvrátil se. Padla na pietu, kùò na ni, zùstala ležet.To víš, Vašku ženské sedlo, to je hrozná vìc.“ Z pokoje, k nìmuž je v nemocnici vedli, vyšly dvì starédámy, Anežka Berwitzová a hrabìnka d’Ascensons-Létar-dais. „Maminko!“ zvolal Karas rozechvìn. „Vašku!“ Objala ho a zlíbala jako vlastního syna. „A to je nᚠPetøíèek. Bože, chlapèe, ty jsi vyrostl! Vítám tì, Frans! To jste hodní, že jste pøijeli všichni. Teï tam nechoïte, Helena právì usnula. Ale je to vážné...dìti, je to vážné...“ Stála vztyèená, pøipravena jako vždycky stateènì nést rányosudu, jen nové slzy se objevily ve vyplakaných oèích. Tìlojejí dcery bylo rozdrceno. Vešli k jejímu loži až vpodveèer. Uvítala je pohledem pl-ným lásky. Ruce mìla volné, jednu namáhavì podala Vaško-vi, druhou Petøíèkovi. Tak zùstala mezi nimi s kyticí fialekna pokrývce, nehybná, obìtovaná, ztrácející chvílemi vìdo-mí... O jedenácté hodinì v noci skonala. Radili se v hotelu o pohøbu.

„To si beru na starost já,“ prohlásila Anežka Berwitzová,„odvezu své dítì do Turnhoutu. Petøíèek pojede se mnou. Synmusí být na pohøbu své maminky. Ale Vašku a Frans se vrátíodtud do Prahy. Je konec mìsíce, musí pøipravovat nový pro-gram. Soukromé starosti nesmìjí zasáhnout do chodu pod-niku.“ Byla to ještì poøád øeditelka, pevná, nezlomná. Všichniuznali její rozhodnutí. Kranz pøišel za nimi do hotelu kondolo-vat, cirkusoví umìlci pøicházeli od rána s kyticemi pro mrtvouMiss Sweet. Když Vašku odjíždìl, pøišel se s ním Kranzna nádraží rozlouèit. Starý principál vìdìl dobøe o Karasovìdirektorské slávì a jednal s ním tak trochu jako mocnáøs mocnáøem. Premiéru v Praze pøipravil Karas levou rukou. NeèekanáHelenina smrt rozvrátila všecky jeho pøedstavy a plánydo budoucna. Nevìdìl, na èem se teï ustanovit, jen cítil, ženejsilnìjší vnitøní pouto, které ho vázalo k Cirkusu Humberto,bylo náhle uvolnìno. Brzo vidìl, že i na jiné pùsobila ta kata-strofa podobnì. První pøišel po svém návratu Steenhouwer. „Nemìl jsem tam jezdit,“ zaèal svùj rozhovor s Karasem.„Byl jsem tu úplnì spokojen a nepøál jsem si nic jiného, nežsloužit až do své smrti. Ale když jsem pøed Arnhemem vy-koukl z vlaku a vidìl Dolní Rýn, vidìl Ijsselu, vidìl kanály, kdyžjsem zahlédl první tulipánová pole a první vìtrník, stisklo mneto radostí i steskem. A pak už jsem nemyslel na nic jiného,než že èlovìk má umøít ve své rodné zemi. Navštívil jsem nì-kolik spøátelených rodin. Všude jsem slyšel totéž: každý Ho-lanïan se na stará kolena vrací do Holandska. Našel jsem inìkolik kamarádù ze školy. Mají za sebou divoèejší život, nežbyl mùj. Pracovali a obchodovali v Batavii, v Padangu, v Su-rabaji, jeden žil mezi Dajaky na Borneu a jeden mìl plantážepod horou Pintija na ostravì Ceram v Molukkách. Všichni teï

mají pìkné pøízemní domky se zahrádkami v Severním Bra-bantu nebo v kraji Betuwe, pìstují želvy, pokuøují si na verandìdoutníky a jsou šastni, že dýchají vzduch domova. Nemìj mito, Vašku, za zlé – já chci domù!“ Odešel tedy Frans Steenhouwer, úèetní a sekretáø, a ponìm zaèal mluvit o odchodu Antonín Karas. Že prý je té cha-lupy v Horní Snìžné pøece jen škoda, aby tak zahálela, a žeby tam mohl leckterého kluka vycvikovat pro cirkus nebopro varieté. „Co to najednou, táto, na tebe sedlo?“ zeptal se ho synzpøíma. „Nechutná ti ležák U labutì nebo co?“ Starý se ošíval, ale pak mávl rukou. „A co bych ti zapíral, mì už tady nic netìší. Vypadly mi dvazuby tuhle napøed, vidíš?“ „Ano – ale pro ty zuby chceš, inšpektore, odejít z Prahy?“ „Pro ty zuby. Ano. Já totiž teï nemùže øádnì troubit. A sinastrèím hlubší nátrubek nebo mìlèí, já teï nevezmu bezpeè-nì tón. Vono mi to z huby netrajbuje. A když já si nemám aniten šlusmarš zatroubit, tak to tu celej ten umìleckej život patøído hajzlu.“ Nu, nedalo se nic dìlat, Karas Anton, zedník, tenák, in-špektor spakoval kufr a odejel drahou císaøe Františka Jose-fa do Èeských Budìjovic, aby se zas ujal chalupy v HorníSnìžné. Antonín Karas odejel a Smetana-Bureš ulehl. Postonávalcelý podzim, zimní nachlazení ho povalilo, ten den po Hrom-nicích mu odzvonili. Bylo mu sedmasedmdesát let, když umøel,ale v rakvi vypadal sotva na sedmdesát. Pohøeb mìl slavný.Sám primátor doktor Podlipný se dostavil se dvìma námìstkya poèetnou deputací mìstské rady, ozbrojené m욝anskésbory vyrukovaly s hudbou, Spoleèenstvo mlynáøù pøišlos praporem, zahaleným v èerné roušce, v èele konduktu šliknìží øádu køižovníkù s èervenou hvìzdou od mostu Karlova

se svým generálem, pana místodržitele království Èeskéhozastupoval místodržitelský rada Pleschner, policejního øedi-tele zastupoval policejní rada Charous. Pøíbuzenstvo nešloza rakví témìø žádné, jen synovec zesnulého, totiž syn jeho,bratrance, Bohumil Smetana, zemìmìøiè, dìdic a nástupceve smetanovském mlýnì. Pravou rodinu nebožtíkovu pøed-stavovati tøi Karasové, Antonín, Václav a Petr, a Karel Kerho-lec s manželkou Alicí. Ti také byli skuteènì truchlící, ti a paknìkolik set dìdeèkù a babièek z pražské chudiny. Byl to krás-ný pohøeb, velký a slavný, hodný zasloužilého m욝ana, neví-daný u nìkdejšího cirkusáka, netušený u toho, jenž kdysi pøi-vodil zkázu mlýnù. Za dva dny po pohøbu pøinesli Václavu Karasovi z mlýnùbalíèek, to prý mu nebožtík pan otec odkázal. Karas jej ote-vøel a oèi mu zazáøily: v papíøe byly knížky a sešity, pøevázanémotouzem, onen malý poklad básnièek, jejž tenák Bureš vozila sebou svìtem a z nìhož se Vašku tehdy uèil èíst èesky.Prohlédl si to letmo a už vytáhl sešitek, který ho kdysi nejvícezaujal, ten, který se zaèínal veršem „Èechové jsou národ dob-rý!“. Nyní se koneènì podíval, jak se jmenuje. I vidìl, že je toKarla Hynka Máchy Máj, vìnovaný pražskému m욝anu Hyn-ku Kommovi. Na jaøe poté nadešly poslední zkoušky Petøíkovy, jeho slav-ná dissertaèka o obecné kubické nadploše v prostoru ètyø-rozmìrném a o ploše, tvoøené speciálními pøímkami, natoparádní promoce sub auspiciis imperatoris s upøímnými gra-tulacemi profesorù, žádost o místo a úøední lejstro, kterým byljmenován suplentem pro matematiku a deskriptivuna Akademickém gymnasiu v Praze. Dopolednese pøedstavil øediteli ústavu a odpoledne požádal pana Ja-roslava Kosteèku, továrníka pánského prádla a nákrèníkù, oruku jeho spanilomyslné dcery Emilky.

Veèer po svatbì sedìl Václav Karas ve svém bytì protiviaduktu úplnì sám. Žena, strýc, táta, uèitel, syn – všichni hopostupnì opustili. Z celé bohatýrské minulosti nezbylo nic nežta smlouva o nájmu divadla Varieté. Až ta za dva roky dojde,bude mu již pøes padesát. Obìtoval nejkrásnìjší èást svéhoživota nìèemu, naè celá léta pøedtím ani nepomyslil. Jako byodboèil na falešnou cestu a patnáct let putoval cizími konèi-nami, které nevedou k jeho cíli. Ale snad není správné takto onìm uvažovat. Pøedevším se neobìtoval divadlu, nýbrž své-mu synu. A dìlat varieté nebylo bloudìní zcela neznámýmikonèinami. Ne, Vašku nebloudil; vešel do cizího kraje, ale dalsi v nìm zase cíl a od toho se neuchýlil. Nebylo to asi špatné,co dokázal, vidí to pøece na úctì, kterou k nìmu všude mají. Iten pyšný Kranz si považoval za èest být jeho kolegou a tykatsi s ním; a Kranz je teï v cirkuse nejvìtší postava v Evropì.Nedalo by se s ním nìco dìlat, až se skonèí ten patnáctý rok? Mùže se vùbec padesátiletý èlovìk vrátit k cirkusu? Proè by nemohl? Pùl roku práce s konìm a Vašku budezas mistrem vysoké školy. To se nemùže zapomenout, kdyžse to jednou umí. Co je vysoká škola? Umìní, jak zmìnoutlaku a rovnováhy pøimìt zvíøe k nezvyklým pohybùm. Kdo sijednou osvojí cit a smysl pro to, jak nepatrným posunutím tì-žištì pùsobit na bdìlou pozornost konì, nemùže to zapome-nout, jako plavec nemùže zapomenout plování. Ale což jde jenom o vysokou školu? øíká si Karas. Dejtemi osm nebo dvanáct nebo šestnáct inteligentních koní a zapùl roku vypracuji s nimi znamenitý akt dresury. Dejte mi lvynebo tygry nebo medvìdy nebo slony, se vším si budu vìdìtrady a postavím svou práci. V pøíštích mìsících jako by se vracel do dìtských let: bududontérem, budu jezdcem, bodu skokanem, budu jako Arr-Šehir. Cirkus Humberto vábí mocnou, neodolatelnou silou.Karas nemluví, ale zjišuje stav svého jmìní a poèítá. Od kro-

titelù se pøíležitostnì dovídá, kolik teï stojí skupina syrovýchšelem, z jízdárny zná cenu ušlechtilých koní. Poøídit si to neboono není žádný problém; má dost penìz, aby se mohl stát ispoleèníkem takového Kranze, který je stár a nemá potom-ka. Jak by to bylo krásné, utvoøit firmu Cirkus Kranz & Hum-berto a obnovit zašlou slávu hrdého jména! Ku podivu ho ni-kdy nenapadne, jak by znìla firma Cirkus Kranz & Karas;Vašku vyrostl v zajetí tradice tak mocné, že poøád vidí všech-no velikost ve jménì Humberto a sám sebe cítí jen jako dìdi-ce, povìøence a vykonavatele humbertovského poslání. Pan Achilles Breburda také ví, že smlouva spìje k svémukonci. Ví to a krouží kolem, dìlá Karasovi, co mu na oèíchvidí, je samá sladkost, samá úsluha. Ale ten jeho zatrachtilýKarasáèek mluví o pøíštích letech jen neurèitì, o podpisu novésmlouvy ani muk, jako ten pan Jan Nepomuk. Bratøi Brebur-dové se navzájem utìšují, kam by šel, nikde nenajde tak krás-nou budovu, nikde tak ochotného spolupodnikatele. Nebudepøece opouštìt životní dílo korunované takovým úspìchem! Ale Václav Karas je rozhodnut, že je opustí. Po ètrnáctiletech práce a zkušeností má varietní provoz tak v malíku, žemu to pøipadá jako hraèka. Zná všecky artisty svìta, všeckyatrakce, všecky sensace, všechny zpùsoby, jak útoèitna pøízeò publika. Sestavit program není pro nìho vìtší ná-maha než namíchat karty. Co by zde dál podnikal, byly byjenom kombinace a variace; a jemu se chce zápasits protivenstvím. Jakápak je to práce, když mu všecko pøijdehotové do domu, artisté i publikum; ještì tak v létì, když se tuopravdu nìco nového hledá, stojí to za námahu. Ale padesá-tiletý èlovìk chce vykonat nìco víc. Padesátiletý ještì nepo-tøebuje myslet na odpoèinek. Padesátiletý ještì mùže zmìøitsvé síly na docela jiných úkolech. Václav Karas, øeèený Vašku, cítí, že je rozhodnuto. Opustítuto vanièku s vlažnou vodou a pustí se zase do dravého prou-

du. Nemluví o tom, ale chystá se. Každého dopoledne jev zemské jízdárnì ètyøi hodiny v sedle. Doma mezi dveømimá zavìšeny kruhy, v ložnici leží malé i velké èinky, tìlose vytrvale dává do poøádku. Od bratøí Kerholcových dostá-vá zprávy, jak to teï chodí v kulaté práci. Ještì jednu sezónuv Praze a sbohem, lenivý živote kamenného domu! Rozhodnuto, hotovo, zpeèetìno. A najednou to všeckoztroskotá o nový, neèekaný argument. Ten argument je malièký, vrnivý a vøískavý, má modré, udi-vené oèi a na køtu dostal jméno Liduška. Václav Karas, øeèeny Vašku, je dìdeèkem. XII. Každého citu dostane lidské srdce svou mírku. Nevyžije-lijej vèas, vyrazí zabrzdìný cit jindy a jinde a èasto mnohembouølivìji. Táta, který øádnì nespotøeboval své tátovství, sta-ne se vášnivým dìdeèkem, aby si u vnuka dobral, co u synaneužil. Tohle postihlo Václava Karase. Když se mu narodilPetøíèek, byl Karas pøíliš zapøažen, aby si s ním vyhrál jehodìtství; nad kolébkou vnuèky Lidušky se v nìm však probudilpotlaèený cit a Karas byl snad více pohnut a dojat než otectoho drobeèka s matkou dohromady. Den pøed radostnouudálostí byl si jist, že jeho budoucnost jsou konì, lvi, tygøi asloni; den po ni byla všecka ta vzácná zvìø vytlaèena bez-branným lidským tvoreèkem. „Pøišel ti do angažmá èlovìk,“ øíkal si, pospíchaje z divadlamusejním sadem na Tìšnov, „žádná agentura ho nedodala,žádná anonce ho nedoporuèila, pøišel, jak je, a teï záležína tobì, Vašku, direktore, co z nìho udìláš, jaké místo mupøidìlíš v programu. Na ty, kteøí si øíkají rodièe, nesmíš mno-ho dát. Pan rodiè je potrhlý kantor genius, paní rodièka jebaculatá m욝ka – jaké nebezpeèí pro dušièku, která u nichrozžala svoje svìtélko! Ti dva pøece nemohou pøevzít za ni

odpovìdnost. Odpovìdnosti je schopen jen ten, kdo vidí okus dál. Pøibyla na zemi hvìzdièka a je tøeba se starat, abyz ní byla hvìzda. Nový èlovíèek je vìtší událost než tvoje úspì-chy. Hrneš se obnovit Cirkus Humberto, ale tuto se, chlapèe,zrodila nová Humbertovna: Na Tìšnovì, u Kosteèkù,ve výrobnì prádla a kravat. Na to musíš dávat pozor; snad jeto heroina, snad krasojezdkynì, snad hlasový fenomén; ne-smíš dopustit, aby udusili ohýnek ve flanelu.“ Achillu Breburdovi spadl kámen se srdce: Václav Karasnajednou podepsal smlouvu na dalších deset let. Varieté po-nese dál zvuèné jméno Humbertovo a Karas zùstane jehomanagerem. Je tomu tak, ale nad všecky produkce zajímáteï tohoto øeditele každý výkon sleèny Li nebo Lilili, t. è. ne-mluvnìte. Jak má volnou chvíli, už tíhne z divadla na Tìšnov,aby sledoval její atletické výkony pod povijanem. Uèený synse domnívá, že se tatínek skoro zbláznil, snacha se smìje,že jim ušetøí chùvu, pan Kosteèka si spokojenì hladí hebkýplnovous a jen se pochechtává: „Nic už ti nechybí, Václave,jen ještì kojit, ještì kojit...“; ale Václav Karas se tím nedávázmást. Kolébá, houpá a hýèká vnuèku, vozí ji v koèárku a pøe-baluje jako ošetøovatelka. Ví, proè to dìlá. Je pøesvìdèen, žeèlovíèek v tomto vìku se nijak neliší od málého lvíèete, nebotygrátka a že vnímá svìt jen nìkolika pøirozenými pudy.A Karas usiluje o to, aby si nemluvnì ze všeho nejvíce zvyklona jeho hlas a smích a na jeho tìlesnou vùni. Dìlá vše, abyu batolátka vzbudil trvalý pocit, že v rukou dìdeèkových je munejlíp a nejbezpeènìji. Když je s ním sám, zkouší s ním všeli-jaké vìci, drží je za ruèièky nebo za nožièky a pohybuje tìlíè-kem, aby si zvykalo na kousíèek námahy. A malá Lilili oprav-du si dìdeèka oblibuje, smìje se na nìho, jak ho spatøí, chcek nìmu do náruèí a vyráží ze sebe všelijaké hekavé zvuky, jakoby mu chtìla nìco øíci. Václav Karas si s ní vytrvale hraje, alejeho radostná bezstarostnost je jen zèásti pravá. Pod vším

tím mazlením je skryto vytrvalé a soustøedìné pozorování:rozpoznává malièká zvuky? rozpoznává barvy, reaguje bys-tøe? je bázlivá nebo se nebojí? Dìátko zaèíná po èase apkat, zaèíná se spouštìt, zaèí-ná mluvit. Dìdeèek Karas je stále u nìho a poøád hlídá a èíhá,jaké jsou jeho sklony a záliby. Nemluví o tom, ale je spokojen.Lilili je jako malé dráèe, hybná, èiperná, nebojácná, køiklavá,do všeho jako rtu. Bezvousého dìdeèka má z celé rodinynejradìji. Kdopak z dospìlých si dovede sednout k ní na zem,pøevalovat se v kotrmelcích, bìhat po ètyøech, køièet a výs-kat, štìkat a kokrhat? Z batolátka se vyklubává malá holèiè-ka, ale èím více její hlavièka chápe, tím srdeènìji lne k tomuhledìdeèkovi. Všichni jsou na ni hodní, všichni ji mají rádi, ales nikým není taková švanda a honìnice, žádný neumí toliklegrací, žádný není tak vìènì naladìn do žertù a špásù.Už zaèínají spolu chodit na procházky, už byli spolu návštì-vou v jeho bytì. Tam, když jim nikdo nepøekážel, dìdeèekteprve vyvádìl, chodil po rukou, stál na hlavì a kotrmelcovalve vzduchu. Malá Liduška byla všecka unesena. Ale dìde-èek jí pøikázal, že chce-li to ještì jednou vidìt, nesmí o tomdoma mluvit. A tak se mezi nimi vytváøí velké tajemství. Øíkají,že jdou na procházku, ale ve skuteènosti jdou k dìdovido bytu, zamknou se tam a vztekají se. Paneèku, tenhle dì-deèek toho umí! Pøeskoèí židli, pøeskoèí stùl, chodí jako opi-ce, houpá se pøeklopen na kruzích, praští sebou na zem jakdlouhý tak široký a zvedne se pozpátku a stojí na jedné ruce.V ložnici má dvì bedny a v tìch jsou neuvìøitelné vìci: nosy,vousy, falešné tváøe a brady, paruky, klobouky, èepice, stra-katá šaty. Vyloví nìco, nasadí si to a už je nìkdo docela jiný. Øíká tomu „dìlat tyátr“. To si Liduška sedne na pohovkuproti zavøeným dveøím. Najednou se dveøe otevrou a z nichvyjde dìdeèek s hrozitánskými vousy a velkým èerveným no-

sem, na hlavì má pøilbici, v ruce papírový meè, chodí velkýmikroky a dupavì a volá hrobovým hlasem: „Heøman z Bubna byl udatný pán, u svého krále na slovovzatý...“ A když ho Liduška živì vidí, jak „projíždí pouštì a lesy“,najednou odhodí meè a pøilbici, vrhne se na zem a dìlá, jak„zápasí lev se dvìma tygry“, pøevaluje se, øve, odskakuje, vrèía prská, no, švanda je to, že Liduška nevydrží sedìtna pohovce, tleská, skáèe a výská rozkoší. Po èase už „dìlají tyátr“ spolu, dìda pøitáhne bájeèné zá-voje, Liduška se jimi ovìsí a je z ní princezna Lilili a dìdeèekje chvilku král Habadìj XV., vládce øíše mezipotápské, chvil-ku èerný otrok Mezulán, který vìrnì plní její rozkazy, chvilkuprinc Cinkapúr, který poklekne pøed princeznou, vyzná ji lás-ku a pak ji unese nahoru na šatník, odkud jako z hradu bojujes drakem. Když se nabaží hry, opustí tyátr a dìlají cirkus; to je neko-neèná vztekanice a honìnice pøes stoly a židle, z pokojedo pokoje, kotrmelce, skoky a stojky a zas jako by chozenípo provaze, až je princezna Lilili úplnì bez dechu køikem asmíchem. Pak koneènì opustí zpøeházený a rozvrácený byt,vezmou se za ruce a jdou jako zpùsobný dìdeèek a hodnáholèièka z procházky domù. Liduška ví od malièka, že tohlemusí zùstat jejich tajemstvím – doma pøece jen chtìjí, aby bylatichá a mírná, aby zdaleka pozdravovala známé panièky ru-kulíbám a aby poøád na sebe dávala pozor a dobøese chovala. Probuzená dìtská chytrost vypozorovala hned,že tu jsou dva svìty, ten domácí a spoleèenský a ten dìdeè-kùv, který je pro ni ráj, a už se podle toho zaøizuje. Do varieté holèièka tedy nesmí. Staøí Kosteèkovi tam cho-dí rádi, je to pìkná a poutavá podívaná a Kosteèka je velmispokojen, když se mùže pøed pražským obecenstvem za-blýsknout v øeditelské lóži. Taky Emilku Karasovou baví totopestré divadlo, ale pan profesor Petr Karas považuje takový

veèer za ztracený a radìji sedí doma a propoèítává geomet-rii kuželoseèky, dané pìti dvojicemi konjugovaných bodù. Promalou Lidku se varieté nehodí, to uznávají všichni jednomysl-nì. Zùstává tedy doma s tatínkem. Rodièe si libují, že je hod-ná, že je nezlobí prosbami, aby ji vzali s sebou. Kde by se tohonadáli, že se dítì takhle chová, protože mu to naøídil jeho mi-lovaný dìdeèek Václav, a že dìdeèek ji za to už nesèetnì-krát vzal s sebou na odpolední pøedstavení! Lidka doma aninemukne, aby se neprozradila, aby nepøišla o tu krásu. Ne-bo varieté, to je, božíèku, nádhera, nic není tak velkolepého,leda balety Sedm havranù a Královna loutek na Národnímdivadle. Ale ve varieté mùže Lidka s dìdeèkem dokonce zakulisy, do šaten a ke klecím, nebo po každé tu jsou nìjakázvíøata a nìkterá možno krmit a hladit. Pro malé dìvèe je v tomplno tajemného dobrodružství, plno rozkoší a krás; øíkejte si,co chcete, žádná holka na svìtì nemá tak nádherného dì-deèka, jako je bezvousý dìdeèek Václav. Støedoškolský profesor Petr Karas zaèíná být evropskyuznávanou kapacitou, o jeho spisech se referuje ve velkýchmezinárodních revuích matematických, dvakráte pøednášelna kongresu matematikù ve Výmaru a v Lyonì, po spise „Nì-kolik nových pohledù na Bolzano-Cauchyovo kriterium kon-vergentních i divergentních posloupností“ udìlila mu universi-ta Karlo-Ferdinandova právo docentury. „Teda Vrchlický to není, kuželoseèka holt není sonet,“ øíká-vá o nìm jeho tchán, spokojenì se probíraje plnovousem, „alenᚠdùm se v nìm doèká poct nejvyšších. Ne nadarmo jsemvolil tovární znaèku Excelsior.“ „To se málokdy najde,“ chlubila se paní Kosteèková svýmznámým panièkám, „genius a vzorný manžel. Naše Emilka jetak šastná... Škoda, že už ze nepíše básnì. Je totiž takybásník a znalci øíkají, že nemá daleko do Vrchlického.“

„Petr je neskonale hodný,“ øíkala blaženì tloustnoucí Emil-ka, tulíc se k svému muži jako slepièka, „ono to každé x dámoc starostí a práce, ale on nepovolí, dokud nebude dvornímradou, viï, Petøíèku?“ Uprostøed té blahobytné spokojenosti rejdil dìdeèek Vác-lav a jen si mnul ruce. Byl nesmírnì šasten, že ve vnuèceobjevil milovanou jiskru života, temperament, odvahu a vese-lí, èeho všeho postrádal tak bolestnì u svého syna. Mìl Pet-ra docela rád a nikdy mu slova zlého neøekl. Ale došelk pøesvìdèení, že Petr zpùsobil nejvìtší pøevraty v jejich živo-tì. K vùli Petrovi zanikl vlastnì Cirkus Humberto; kdyby se bylPetr narodil s jinou povahou, mohla Helena ještì jezdit a Vaš-ku by byl ještì výkonným umìlcem. Pro to se nedají dìlat žád-né výèitky, ale Vašku nebude na stará kolena pøedstírat, žemu nìjak imponují Petrovy vìdecké úspìchy. Hoch dìlá øád-nì svou vìc, to je v poøádku, jaképak obdivování. „Jdeš si svou cestou, Petøíèku,“ øíkává sám k sobì VáclavKaras, když leží v opuštìném bytì a vlaky na viaduktu huèí aduní, „ale mezi námi je ještì nìjaký dloužek. Já jsem obìto-val svùj život a život humbertovských rodin, aby se tvé dušiè-ce nestala žádná køivda. Za to mám právo žádat, abys ty atvoje sladká Emilka nezpùsobili žádnou køivdu dušièce vašíLidušky. Pán Bùh dal, abys opustil frajkumšt naší rodiny a šeldo mìsta, za katedru. A posadil se do bohatství. Jestli všakPán Bùh míní, že by tvoje dcera se mìla zas vrátitdo frajkumštu, do svìta tvé mámy, báby a prabáby, pøijduse svou smìnkou, Petøíèku, a budu žádat spravedlivé vyrov-nání.“ Takhle si to Václav Karas øíká, ale ve skuteènosti už vìøí,že ta malièká Lilili je k nìèemu urèena, že je v ní nìco, conebylo v jejím tátovi, a že by to zahynulo, kdyby o ní rozhodo-vali jen její rodièe. I chodí dìdeèek Václav, do nièeho nemlu-

ví, do nièeho se neplete, ale pilnì klade své podkùpky a hro-madí zápalný materiál. A když nìkdy pøijde veèer do svého bytu a musí urovnávatkoberec a pøestavovat nábytek, jak to tu s Lidkou odpolednezøídili, nejednou si pøi tom luskne prsty a zavolá: „Vyrvu tu dušièku, vyrvu ji, bude zas ve svìtì Humbertov-na!“ XIII. V tìch letech kolem šedesátky, když vede svùj tajný boj ovnuèku, mìní se Václav Karas i jako øeditel. Už mu tak nezá-leží na vrcholných výkonech, spokojuje se i menším vzepìtímsil, jen když je v nìm pùvab. K vìcem i lidem dostává jinýpomìr, ne už tak øeholnì pøísný jako v letech nejtvrdší muž-nosti. Nevidí na scénì jen mistrný lidský stroj, nýbrž i živé by-tosti s jejich nedostatky. Není pro nìho žádného tajemství pro-fese. Zná všecky vynikající artisty Evropy, vìtšina z nich pra-covala u nìho v cvièném letním kursu a všichni jsou do jistémíry jeho odchovanci. Když vchází do šaten svého divadla, jeto, jako by vstupoval do rodiny. Shledá se tu s mladými atlety,jejichž otcové i matky bývali pøed lety u nìho v angažmá. Na-jde staré, zkušené artisty, kteøí sem v létì pøijedou trenovatsvé syny. Rozhovoøí se s cizím èlovìkem a za chvíli se ukáže,že zná jeho strýce, švagrovou a bývalého spoleèníka. Firmyse mìní, ale lidé zùstávají na evropské šachovnici a od pro-gramu k programu se posunují nejrùznìjšími smìry. VáclavKaras sleduje tyto pohyby a vidí z nich, které èíslo stoupáve slávì a které dohoøívá. Vidí pausy nemocí a nehod poEvropì a ve svých šatnách se dovídá všecky podrobnosti.Jde-li o pøítele – a kdo z vedoucích se s ním nespøátelil! –Karas nelituje a napíše pár srdeèných øádek. Artisté trpí opuš-tìností a za vzpomínku ve zlých èasech jsou vdìèni až do smrti.

Rok za rokem se vyvíjejí dùvìrnìjší a dùvìrnìjší vztahy meziním a koèovným lidem varietním. Pražský Karas nenípro artisty øeditel, ale zkušený, moudrý a dobrosrdeèný kole-ga. Obracejí se na nìho ve svých starostech a Karas radí apomáhá. Teï už to nejsou otázky profesionální a technické,teï jsou to ty tisíceré naléhavosti soukromé, které nejvícesbližují lidská srdce. Rodièe se ptají, co s dìtmi, dìti se ptají,co se zestárlými rodièi. Ostøílení chlapci jdou rozpaèitìna radu, zda se mají oženit s kolegyní; taneènice, které tøi-krát objely svìt, èekají až na Prahu, aby tam vytáhly z kufrupodobenku svého vyvoleného a zeptaly se papá Karase, coby tomu øíkal. Nìkdejší Vašku má vlasy prokvetlé, ale oèi tøpytné a záøící.Koukne na kabinetku a jako by vidìl celou skuteènost, hnedví, kde je láska, kde peníze, kde spekulace, kde naivnost.Žádná kartáøka to nedovede tak rozebrat, žádná tak poradit.Vašku nemá pøedsudkù. Poradí chudým lidem, aby se vzali,mají-li se rádi a chtìjí-li pracovat. Poradí zámožným, aby sidali tak trochu pozor na majetek. Pøeje hezkým ženám, uloví-li šlechtického nebo bankovního magnáta, pøeje jim ještì víc,vdají-li se jen podle své touhy. Všecko se to nemùže aniv šatnách projednat, lidé za ním chodí do kanceláøe a vychá-zejí z ní s vdìèným úsmìvem a spokojenýma oèima. Z celéEvropy pak docházejí svatební oznámení a pozvánkyk veselkám. Karas neodmítá pøijet, pokud jen mùže. Stovkámartistek a taneènic byl na svatbì za svìdka, stovky novoro-zeòat držel pøi køtu na rukou jako kmotr. Jak léta ubíhají, sžíváse s celou tou ohromnou rodinou artistù a artistek jako nejmi-lejší pøítel, nejdùvìrnìjší zpovìdník, nejváženìjší rádce – papáKaras. Dìlá to všecko rád, protože ty lidi miluje. Jsou všichnitak prostí, tak nezáludní, tak poèestní. Nìco na tom je, žemravnì závadní lidé nemohou vyniknout ani tam, kde jde ovýkony èistì fysické. To stálé velké soustøedìní, ta odøíkavost

varietního atletství pùsobí jako mravní oèista: Jsou ovšemnìkteré obory, kam spíše proniká nákaza imorality. Ale tonebývají vìci výluènì varietní a cirkusové. To se spíš bìhemdoby vloudilo na scénu a udržuje se to na ní jen pøíživnicky,aby to po èase bylo vývojem odplaveno. Kolik skuteèné ne-øestnosti vehnal na varietní pádu ten pøebujelý literární zájemkolem konce století! Ale Karas má jemný èich pro èistotu prá-ce a málokdy mu vnikne do programu, co si tam nepøeje mít. Nejhorší to bylo za svìtové války, kdy se svìt zúžil a variet-ní divadla si musela vypomáhat všelijak. Tehdy se stalo, žemu celá baletní skupina v poslední chvíli odøekla. Nemìl, kdevzít náhradu, byl naprostý nedostatek varietních èísel. Nìjakáagentura mu horlivì doporuèovala „živé obrazy“, které prý mìlynesmírný úspìch. Karas byl pln nechuti a nedùvìry, ale kdyžnikde jinde nic nenašel, zatelegrafoval, že pøijímá. Objevilose mu šest vyzývavých ženštin, které vedl starší èlovìk dotìr-ných pohybù, obleèený s pøehnanou elegancí. Karasse na nìho podíval a najednou se mu motor vzpomínekv mozku prudce otoèil a letìl o pùl století zpìt. Ten chlapík bylbarevný, ple v oblièeji byla zšedlá, oèní dùlky èerné, pohledjako odumøelý. Na horním rtu trèely dva navoskované knírky,z úst svítily zlaté zuby. „Paolo!“ vykøikl Karas udiven. „Yes,“ odpovìdìl Berber, nucenì se usmál a poklonil se ažk zemi. Snad po prvé se Karasovi stalo, že nenašel vlídného slo-va na uvítanou. A byl to druh jeho mládí! Ano, byl; ale tím hrùz-nìji stála proti záønému obrazu vzpomínky tato skuteènost,Paolo Roméo jako ruina tìlesná i mravní. „Zaveïte panstvo do šaten!“ obrátil se Karas na sekretáøeKaubla, aby se zbavil dalšího hovoru. A bezdìky se podívalna kalendáø na stìnì, má-li tento program patnáct dní nebošestnáct.

Karas nemusel mluvit, Karas se nemusel vyptávat; jak spat-øil tuto skupina, vìdìl, že je zle a že toto angažmá se neskonèíhladce. Jakmile se tajemník vrátil, nadiktoval mu øeditel vy-hlášku, kterou se artistùm, artistkám a jejich prùvodcùm za-kazuje bìhem pøedstavení vstup do hledištì. Jeden z prùklepùmìl být vyvìšen hned vedle šatny Paolovy. Na jeho zkoušeníse nešel podívat, nechtìl se vystavovat Paolovì dotìrnosti.Režisér mu hlásil, že se zkoušela jen hudba. „A ty dámy?“ zeptal se øeditel. Režisér pøivøel levé oko, ušklíbl se a mávl rukou. Karas pokýval hlavou a povzdechl. Veèer, ještì bìhem první pùle, pøichvátal za Karasem panvrchní Šebele. Že nechce dìlat žádné nepøíjemnosti, ale žeten èernoch od živých obrazù za ním pøišel a požádal ho, abyšikovnì napovìdìl pánùm v lóžích, kdyby se zajímali o tyumìlkynì, že se mají obrátit na nìho, na pana Roméa. „Dobrá, pane Šebele,“ kývl hlavou Karas, „vy nebudetepánùm v lóžích nic našeptávat, to si tu nezavedeme: A s pa-nem Roméem to hned zaøídím.“ Sekretáø šel a upozornil Paola na vyhlášku. Paolo se vzepøel a chystal se na nìjaký výstup. „Pane Roméo, je mi líto, ale mám vám vyøídit,“ prohlásiltajemník energicky, „že neuposlechnete-li ihned, požádá Vaš-ku komisaøe, aby vás okamžitì zatkl pro kuplíøství. Svìdekproti vám jest už zajištìn.“ Paolo zesinal, v oèích mu to blýskalo. Vyrazil nìjakou ne-srozumitelnou kletbu, pak se obrátil a tíhl po schodech dolù. „Co bylo s Paolem?“ zeptal se Karas, když pøedstavenískonèilo. „Šel do výèepu,“ hlásil tajemník, „opil se a ztropil výtržnost.Hroznì vám nadával, pane øediteli, køièel, že všecko, co umí-te, máte od nìho, a sliboval vám strašnou pomstu.“

„Jakpak mi to nadával?“ pøerušil ho Vašku s náhlou zvì-davostí. „Nevím... mìl takové divné slovo, jaké jsem nikdy nesly-šel...“ „Dablkau, ne?“ „Ano... myslím, že ano...“ „Dablkau,“ opakoval šedovlasý Vašku a všecek se blaženìrozzáøil. „Nu, tomu vy, mladý muži, nemùžete rozumìt. Dove-dete si pøedstavit klukovskou praèku, která se rozhodne ažpo padesáti letech? Zítra tedy uvidíte finale. Pozvete panaRoméa na jedenáctou hodinu.“ Paolo Roméo pøišel po jedenácté do hlavní kanceláøe ahluboce se na všecky strany uklánìl. „Milý Paolo,“ oslovil ho klidnì Vašku, „vidìl jsem vèera tvojeèíslo a velmi lituji, že se naprosto nehodí do podniku, kterýnese jméno Humberto. Nemùže to v našem poøadu zùstat.Nechci tì však také poškodit. Zde je poukázka na gáži zapatnáct dní. Zaøiï laskavì, aby tvé dámy vyklidily šatnydo odpoledne.“ Paolo se uklonil, vzal poukázku a uložil si ji do tašky. Èiniltak velmi pomalu a v místnosti bylo ticho jako pøed bouøí. Pakse Paolo zase uklonil a už se zdálo, že odejde. Ale najednouse zastavil, obrátil se k sekretáøi a blýsknuv oèima plnýmazáští, køikl: „Víte, proè mì ten pes Dablkau tak nenávidí? Byl jsemmilenec jeho Heleny!“ Slovo proletìlo vzduchem jako vymrš-tìná dýka. Vašku sebou trhl, jako by byl opravdu zasažen.Vteøinu, dvì se díval na Paola, jako by nerozumìl. Stálna konci pokoje, u okna, Paolo stál stejnì nehybnì, ales posmìšnì zkøiveným oblièejem u dveøí. Uprostøed mezi nimišel napøíè místností plochý pult. Náhle sebou Vašku hnul, udìlalkrok, odrazil se a velikým, dlouhým skokem proletìl nad pul-tem celou místností na Paola, srazil ho na zem, bleskurychle

se vzepøel a popadnuv Paola za krk a za kalhoty, zvedl jejobìma rukama vysoko nad hlavu. Vypadalo to, že s ním praštío zem, ale Vašku kopl do dveøí a vyrazil s ním ven, na schodya po schodech dolù. Paolo chroptìl a chtìl se vyškubnout,ale ruce ho svíraly jako kleštì. Pan Dvoøák dole vybìhl, slyšenezvyklý hluk: „Open the door!“ køikl Vašku. Pan Dvoøák tomu nerozumìl, ale pochopil. Dveøese otevøely a Paolo Roméo vyletìl na chodník. „Milý pøíteli,“ øekl po návratu Karas sekretáøi, „když jsemvám vèera øekl, že dnes uvidíme finale praèky po padesátiletech, nemyslil jsem, že to bude doopravdy. Ale netušil jsemtaké, že se z Paola stal takovýhle nièema. Nu, vyøídili jsmepùlstaletou aféru a slovo dablkau je, myslím, škrtnuto zaseze slovníku. Mohu tedy klidnì jít na obìd. A až mì tu jednounebude,“ dodal Vašku vesele „dejte pøemìøit tento pokoj.Myslím, že to byl mùj nejdelší skok bez trampolíny.“ XIV. Srážka s Paolem byla jediná bouølivá pøíhoda, kterou zažilVáclav Karas jako øeditel. Nepøíjemných a choulostivých zá-pletek pøineslo divadlo dost, ale ty všecky dovedl vyøíditis neochvìjným klidem a humorem. Ve zralosti svého vìku,v plnosti svých zkušeností stál vysoko nad aférami šaten ajevištì. Vìdìl nyní, že už se nikdy nevrátí k cirkusu, kdyžse rozhodl bdít nad osudem své vnuèky. Nebylo to rozhodnutílehké; míval chvíle, kdy se s lítostí vracel do minulosti a zjišo-val, že se vlastnì nikdy nestal tím, èím býti chtìl. Jeho život-ním snem a láskou bylo equestrické mistrovství, dosáhnoutvrcholkù krasojízdy a cvièitelství. Dospìl v tom do znamenitévýše, ale od svrchované mety ho odvedlo krotitelství šelem.Chtìl být tvùrcem nového cirkusového umìní, ale Berwitzovatuhost a krise podniku mu v tom bránily. Když se koneènì stal

svrchovaným pánem, bylo to jen k tomu, aby zachránil ubohétrosky bývalé slávy. K vùli synovi pøešel do podnikání, jakénikdy nemìl na mysli, k vùli vnuèce se vzdal poslední mož-nosti návratu na pùvodní cestu. „Vidíš, Vašku, vidíš,“ øíkával si v samotì karlínského bytu,„nikdy jsi vlastnì ve svém životì neurèoval nic sám, všeckojsi dìlal z ohledu na jiné. Pro Berwitze, pro Cirkus Humberto,k vùli Anežce, k vùli Helenì, pro Petra... a pro Lidušku. Zbláz-nil jsi se a zamiloval do jména Humberto a své vlastní jsi anineuplatnil. Celá Praha mluví o krásných programech v ThéátreVariété Humberto a kdo si na plakátech všimne drobné øá-deèky Øeditel Václav Karas? Odejdeš odtud a Praha aninebude vìdìt, kdo jsi byl. Nu, nu – ale cožpak na tom takzáleží? Co by byl Václav Karas z Horní Snìžné, nebýt Cirku-su Humberto? Zedník a muzikant jako táta. Co jsi víc, oè jsivýš, to ti kus po kuse pøinesli jiní. To se ví, mìl jsi vùli, mìl jsinadání, mìls dùvtip; ale to všechno by nic nebylo bez tohovšeho, co ti z rozhodnutí osudu pøinesli ti druzí, Bureš, Hans,Roméo, Berwitz. Pùl života a snad ještì déle èlovìk do sebenabírá dary, které pro nìho shromáždili jiní; což neplyne z tohozávazek, aby on sám pak zase rozdával ze svého bohatství?Žádný lidský život nebìží sám pro sebe, všecko je to vìènákavalkáda. Nedodržel jsi cestu, kterous mìl na mysli; ale cojsi dìlal, dìlal jsi dobøe. Neprosazoval jsi svoje jméno, abysbyl všem na oèích, ale ti, kteøí nìèemu z tvé profese rozumìjí,ti o tobì vìdí, ti znají tvou cenu a na ostatních pøece nezáleží.Nevrátil jsi se k cirkusu, zùstal jsi ve varieté. Ale nebudeš tupùsobit bez úèinu. Zanechᚠpo sobì dobrou stopu a pa-mátku a pøitom možná zachráníš duši svého potomka, abynezplanìla v bohatství a hlouposti.“ Vzpomnìl-li na svou princeznu Lilili, Václav Karasse rozzáøil. Vracela mu opravdu, oè pøišel u svého syna. Lnu-la k nìmu nezmìrnou láskou s obdivem, nic na svìtì nebylo

tak znamenité a dokonalé, jako co udìlal dìda Václav, nikdonebyl tak moudrý, chytrý a laskavý jako bezvousý dìdeèekz varieté. Vousatý dìdeèek Jaroslav žárlil, vousatý dìdeèekJaroslav se durdil, ale nebylo mu to nic platno, nikdo v rodinìsi nedovedl tak kouzelnì hrát s malou holèièkou jako ten še-divìjící cirkusák, v nìmž stále ještì tlouklo nestárnoucí klu-kovské srdce, slyšící na jméno Vašku. Co všecko dovedl udì-lat, aby Lidce opatøil neslýchané rozkoše! Jednou si z èistajasna koupil jezdeckého konì a už druhého dne si vzal Lidkupøed sebe do sedla a projezdil s ní celé odpoledneve Stromovce. Pak si zas poøídil loïku a zaèal s malou žab-kou podnikat dobrodružné výpravy do souostroví pøi Štvanicia dolù až k Libni. A když jí bylo sedm let, koupil jí k narozeninámponíka, skuteèného, živého koníèka, kterého pojmenoval Marya na nìmž Lidka brzy doprovázela dìdeèka do Stromovky ijinam. Prožívala s ním tisíce rozkošných vìcí, ale poøád netušila,jak ji pøi všech tìch zábavách, hrách a taškaøicích pozoruje.Jedno vidìl urèitì: že z ní vyhnal všecky ty ostýchavosti a stra-chy, které ochromily dìtství jejího otce. Lidka se nebála anizvíøat, ani vody, šla do všeho neznámého s odvahou a dùvì-rou, jedno velké nebezpeèí bylo tedy šastnì odstranìno. Ales dalším si Karas nebyl nìjaký èas jist, totiž s tím, k èemudìvèe nenápadnì vychovávat a pøipravovat. Zkoušel v tìchjejich hrách všelicos, ale nikde nevidìl, že by jevila nìjakouzvláštní schopnost k vìcem, které se provozují v cirkuse nebove varieté. Rozpoznával jen jedno: že je to dítì velmi muzikál-ní, že ze všeho nejradìji má hry v pøestrojení, kdy mùže mi-micky pøedstavovat všelijaké role, a že to bude jednou krás-né dìvèe výrazné tváøe, šelmovských oèí, štíhlého tìla a vel-kého temperamentu. Ponenáhlu se ustaloval na tom, že v níje nejvíce schopností pro taneènici.

Helena Karasová byla by øekla pro balet. Václav Karasmìl však neskonale více zkušeností. Už témìø ètvrt století pro-cházely jeho divadlem všechny slavné taneènice Evropy,u nìho hostovaly všechny proslulé baletní skupiny a on dávalakreditovanou znaèku neznámým tancùm exotickým. Prvnína pevninì mìl potøeštìné americké negry s jejich rytmickýmopojením, uvedl do Evropy dvorské taneènice siamské, pøi-nesl tanèící chrámové knìžky javajské a obøadné krasavicez ostrova Bali. Když se ve svìtì zaèalo mluvit o novém ta-neèním umìní, Karas ozdoboval své programy rejem sesterWiesenthalových, dovedl zasunouti do poøadu vystoupení da-lerozeovské skupiny z Hellerau, pøivedl do Prahy zasnìnouRuth St. Denis i obøadnou køisitelku staroegyptské linie SentM’Ahesu. Mohl je všecky sledovat, studovat a porovnávat jakomálokdo na svìtì. Sám mìl v sobì vycvièeny všecky pohy-bové prvky mistrnou školou Achmeda Roméa a slýchajeumnou hudbu nejednou toužil, kdyby k ní mohl improvisovatiharmonický pohyb. Díval se proto na tance na své scénì ji-nýma oèima než pouhý divák. Zprvu ho uchvacoval klasickýbalet a Annu Pavlovou považoval za vrchol všeho umìní. Èímdéle však vnikal do tajù tance, tím více nabýval pøesvìdèení,že bravury primabalerin na špièkách jsou neplodné variaceustrnulé formy a že nový úèinný výraz nutno hledati tam, kdese tanec vzdává vyšší myšlence, kde je projevem nábožen-ské mystiky neb starého kultu. Byla-li taková umìlkynìv programu, pøicházeli za ním èasto výtvarníci, malíøi a sochaøise žádostí, aby jim umožnil dennì ji sledovat a inspirovatse jejím výkonem. Dìlal to rád, nebo to byli lidé zajímaví,s velkým rozhledem a bystrými postøehy. Hovory s nimi ho jenutvrzovaly v pøesvìdèení, že svìt jde vstøíc novému obrozenítance, který bude hledat svùj vlastní smysl a úèel v harmonic-ky krásném pohybu.

Myslil-li tedy na malièkou Lidku jako na pøíští taneènici, vi-dìl ji v duchu zapjatou do velkého rušného dìní, jako tvùrkynia nositelku nových krás. Aniž to vìdìla, pøipravoval ji k tomunejmírnìjším použitím roméovských zkušeností. Navykal jina krásné postoje a ladné pohyby, na pružný krok a skok,na procvièení svalstva nohou i trupu. Bylo to všechno jako hra,ale útlé tílko se už pøizpùsobovalo pro pøíští úkoly. Provozo-vali to spolu tajnì, ale najednou se to zauzlilo, že postup mohlbýt urychlen. To bylo tehdy, když paní Emilka Karasová pøišla domùs rozhodnutím, že desítiletá Lidka bude choditdo dalcrozeovské rytmiky. „Všecky dcerušky z lepších rodin chodí teïdo Dalcrozeova ústavu,“ prohlásila tenkrát Emilka. „Øíkalapaní císaøská radová Wiesenbergrová, že si bez rytmiky ne-dovede pøíští domácnost pøedstavit, a paní plynárenská øedi-telová Všeteèková povídala, že je rozhodnì pro umìleckouvýchovu. Prý to bude docela jiná harmonie v manželství, až tomuž nebude muset hledat jinde a bude to mít doma.“ „Inu jo,“ pøikyvoval pan Kosteèka, „on je Všeteèka velkýfrejírník pøed Hospodinem. Ale jestli by ho zrovna paní Vše-teèková uchvátila, kdyby mu zatanèila kankán, to je ještì ve-liká otázka.“ „Kankán! Pro umuèení boží!“ vykøikla paní Kosteèková, „covšecko budeme ještì muset my ubohé ženské provádìt, abys-te vy mužští pøišli k rozumu. Kankán!“ „Rytmika není kankán, maminko,“ pouèovala ji dcera, „apaní plynárenská øeditelová má pravdu. Každá ženská ne-mùže dostat za muže matematika.“ „Nu, nejsme proti pokroku,“ uvažoval Kosteèka, „za našichdob se myslelo hlavnì na kuchaøskou školu. Žádá-li si po-krok tanèení, á la bonne heure! Zámožná rodina si vždyckymùže opatøit vzornou kuchaøku, ale aby si opatøovala

do domácnosti taneènici, to a radši to pøevezme paní domusama. Co tomu øíká dìdeèek Václav?“ Dìdeèek Václav se ošíval. „Nevím, lidièky, nevím,“ odpovídal s nevinnou tváøí, „já bychžádnému umìní nevìøil. Žádnému umìní. Každé je prevít, protim욝áctví. Holku to chytne doopravdy a najednou vám vyrazíz vašeho poøádku.“ „A to se nemusíme obávat,“ mávl rukou Kosteèka, „Lidkaje vzorné dìvèe a máme na ni vliv.“ „Nu, jak chcete. Ale když už jí to povolujete, mìli byste jipustit i do varieté. Tam pøece uvidí velké taneènice.“ Uznali, že je to pravda. Bylo tedy rozhodnuto, že Lidka budechodit na rytmickou gymnastiku a že smí do varieté, bude-liv programu tanec. Dìdeèek Václav si zamnul ruce. Teï mohls Lidèinou výchovou zamíøit, kam chtìl. Vedlejší hry odpadlya dìvèe se soustøedilo na cviky taneèní. Však také uèitelkaz Dalcrozeovy školy žasla, jaký talent se tu vyskytl, s jakoulehkostí žaèka ovládala tìlo a jak pøirozenì reagovalana rytmus hudby. O výroèní akademii bylo její vystoupení zla-tým høebem veèera a Kosteèkovi s Emilkou se nadýmali pý-chou, kolik obdivu se dostalo jejich dítìti a kolik pochlebnýchgratulací jim. V patnácti letech pùsobila už Lidka o veèerechmimických tancù a jako šestnáctiletá pøejímala první role ta-neèních pantomim. Noviny psaly o ní jako o vycházející hvìz-dì, nadšenci nové Terpsichory bìhali po jejích veèerech jakozmámení, starší fanatické prùkopnice byly bez sebe žárlivos-tí a ulevovaly si po stranì klevetami. Její vzestup a oblibu ne-mohly však nijak zadržet, byla znamenitì školena, rostlado líbezné, šelmovsky milostné krásy a byla všecka jako pro-niklá hudbou: „Lída Karasová je taneèní aeolská harfa,“ na-psal o ní docent pohybové estetiky dr. Šafránek, „nejmenšízavanutí hudby staèí, aby se rozeznìla harmoniemi tìlesné-ho i duševního pùvabu.“

„Docent Šafránek je blbec,“ prohlásil nato PhDr. Petr Ka-ras, tehdy už mimoøádný profesor analytické matematiky ageometrie na universitì Karlo-Ferdinandovì, „a pohybováestetika není žádná vìda. Z toho jeho žvastu vím jenom tolik,že nejmenší zavanutí hudby staèí, aby odvedlo Lidku od uèeb-né látky gymnasijní, a že tato taneèní aeolská harfa má do-stateènou z matematiky. To tedy já nepovažuji za žádné har-monie tìlesného a duševního pùvabu, ale za trapnou a poko-øující ostudu pro otce, který se má co nevidìt státi ordinari-em.“ „Z táty si nic nedìlej,“ chechtal se dìdeèek Václav, kdyžza ním pøibìhla Lidka s pláèem, „tuhle tvoji rovnici on pøecenerozøeší. To už bìží docela jinak, než on tuší. Tanèi dál, já tìochráním. Ale pamatuj na jedno: abys to nepøehánìla. Kouk-ni se po tìch starších taneènicích. Døou a døou a nakonec tovùbec nejsou ženské. To jsou vysušení misionáøi z tropù, tojsou poustevnice živící se kobylkami uprostøed pouštì. Vím,že mnoho dovedou, ale kde zùstává pùvab, lehkost, ženství?Je to nìjaká zásada, chtít stvoøit krásu a pøi tom nejdøív ubítkrásu, danou od Pána Boha? Tanèi, cviè, uè se a pracuj aždo haleluja. Ale jenom až do haleluja. Sláva Bohuna výsostech. A na zemi pokoj, klid a odpoèinek tìlu, kterétoho potøebuje.“ Lidka objala a zlíbala svého rozkošného dìdeèka a tanèi-la dál. V rodinì zaèaly být z toho rozpaky. Nejhùø však bylona gymnasiu. Lída Karasová byla favoritkou všech tøíd, alestarší profesoøi žehrali na nové pøedpisy, které dovolovalypìstovat rytmická cvièení a vystupovat v rámci školských pøed-stavení dalcrozeovských. Matematik ji od zaèátku sjíždìl, pro-tože na ní mohl dokazovat, že univerzitní katedra je obsazo-vána lidmi, kteøí nemají ani tolik pedagogické schopnosti, abypouèili ve svém oboru svou vlastní dceru. Pozdìji všakse k nìmu pøidal i latináø a historik a pøírodopisec.

„Karasová Ludmila,“ øíkal pak hubený tøídní, „áno, baletna eminenc, školní prospìch na pìtku, áno. Moderní doba,áno.“ Jednoho dne pøišel za Václavem Karasem malý tlustýmužíèek, vìènì se potící a vìènì si otírající silná skla brýlí,stále zamaštìná potem, kanoucím z mohutného oboèí. „Jsem docent pohybové estetiky doktor Šafránek,“ pøed-stavil se starému direktoru, „a pøicházím, pane øediteli,v záležitosti vaší vnuèky.“ To bylo téma, pro nìž Václav Karas byl ochoten odsunouttøebas i premiéru. Rozhovor mu ostatnì stál za to. Poznalzakrátko, že doktor Šafránek je z tìch obìtavých nadšencù,kteøí nikdy nevzpomenou na nìjaký postranní zámysl. To mubylo hned sympatické. A pak vidìl, že se tento ustaraný èlo-víèek dobøe vyzná ve vìcech moderního tance, tøebaže v nìmje víc teoretického vzdìlání a myšlení než životní praxe. Pøišelstarému Karasovi vyložit, že v Praze není již nikoho, kdo bymohl Lídu Karasovou ještì nìjak pouèit. Lída umí teï víc nežvšecky pražské umìlkynì; a je takový talent, že by bylo velmizáhodno, aby se jí dostalo ještì koneèného školení, na pøíkladu Rudolfa von Laban v Nìmecku. Karas naslouchal velmi pozornì a horlivì se vyptávalna všecky podrobnosti. „Dìkuji, pane docente, za pouèení,“ skonèil rozhovor, „po-mìry v nìmeckých taneèních ústavech jsem neznal. Vím jen,že tanec jde teï vzhùru jako strhující vlna. I já to tu ve varietécítím. Zde ovšem nejde tak o nejèistší taneèní umìní, jako spíšeo novou podívanou. Davùm už pouhý varietní program nevy-hovuje. Touží zas po nìèem dráždivìjším. Chtìly by revui, vý-pravnou revui, se spoustou nahých taneènic, s pøepychovouvýbavou. Ale to já už dìlat nebudu. Když už mi do manéžepomalu vjíždí sedmdesátka, nebudu si pøedìlávat obor.A nebudu pøesedlávat z práce na marnost, z rozumu na hlou-

post. S Lidkou je to ovšem nìco jiného. Vìøím, že by se mohlavynést nad tu spouš pošetilosti a opravdu nìco svìtu dát.Na její rodièe se nesmíme ohlížet. Petr je hodný èlovìk, aleslaboch, který úplnì propadl m욝áckému okolí. Když jsemvidìl, že z nìho bude matematik, už jsem nad ním zlomil hùl.Ale ono je to ještì horší, teï je z nìho matematický filosof.Matematický filosof! Víte, to je tak nìco jako tygrolev, køíže-nec tygra a lva. Obèas to z dopuštìní božího pøijde na svìt azùstane to neplodné. A takovému èlovìku svìøí osud nejkrás-nìjší mladé dìvèe, aby vytváøel jeho život. Už se dávno na tonemohu koukat. A teï je opravdu tøeba na to skoèit. Po dob-rém to nepùjde, to vím. To si zas jednou budu muset houknoutjako dompteur.“ „To je nádherné, pane øediteli,“ radoval se docent Šafrá-nek, „že se chcete Lidky ujmout.“ „Ovšem že se jí ujmu, ale napøed s ní o tom promluvím.Jednu výhradu budu mít. Když s ní bude holka souhlasit, pù-jde v létì do Nìmecka.“ Doktor Šafránek odešel všecek blažen. Odpoledne se-dìla na téže židli, co on, Lidka septimánka. Dìdeèek Václavsi sedl proti ní a vzal ji za ruku. Byl nesmírnì vážný. „Liduško, mluvil jsem s docentem Šafránkem. Ty bys chtìlado Nìmecka k Labanovi?“ „Ano, dìdeèku. Myslíš, že by to, bylo možné?“ „Jsou tu dvì potíže. První je v tom, že mᚠjít z domu,do cizího prostøedí. Vyptal jsem se, jak to v té škole chodí.Množství mladých žen, množství mladých mužù. Moderní, po-krokové názory. Výsmìch šosáctví. Ano. Dejme tomu. Ale já,holèièko, nevezmu na své svìdomí nic, co by mohlo podlomittvou nádhernou životní sílu. Jsi už vyspìlá, rozumíš, co mámna mysli. Staèí nìkdy doèasné zmámení, malá lehkomysl-nost... a dìvèe v kvìtu života je ztraceno.“

„Dìde...,“ øekla vážnì a dojatì, „mám už teï plno nápadní-kù. Jsou mezi nimi moc milí hoši. Ale já chci tanèit. Já chcibýt dokonalá taneènice. Chci být slavná. A dokud to nebude,nemám na nic jiného pomyšlení. Vìøíš mi?“ „Ale zde jsi mezi námi, do jisté míry chránìna rodinou. Tambudeš sama. Bez naší opory.“ „Ano. Ale tys mne vychoval. Jsem tvoje žaèka, ne otcova,ne matèina. Ty víš, co ve mnì je. Ty víš, že mi mùžeš vìøit.“ „Ano, dítì, ale já to chci slyšet, slavnostnì slyšet, jako pøí-sahu. Abych sám pøed sebou mìl èisté svìdomí, že jsem ti tovšecko øekl, že jsem o tom výslovnì mluvil a že tys mi dalaslib. Zradíš-li mne i pak, budu nesmírnì smuten, ale øeknu si:nešlo ji jinak zachránit, zlo bylo v ní.“ „Nezradím, dìde, nezra-dím!“ Z oèí jí vytryskly slzy. „Dobrá, dítì, slib mi tedy, že nepøipustíš žádnou milostnoupletku, dokud nebudeš mít ve svìtì svùj úspìch. Až budu èíst,že jsi to ve svìtì vyhrála, bude konec tomuto slibu. Budešsvou paní a mùžeš si dìlat, co budeš chtít. Slibuješ?“ „Slibuji, dìde.“ Naklonil se k ní a políbil ji na obì tváøe a Lidka se zprudkak nìmu pøivinula. „A teï máme druhou potíž,“ spustil Karas už zase vesele,„jak tì vyloupnout z rodiny?“ „To právì, dìdeèku, nevím. Nemìla bych snad tajnì spa-kovat a ujet?“ „To bych nerad. To je až ten poslední prostøedek. Já bychto chtìl zkusit jinak. To bys mi musela trochu pomoci. Je toovšem tìžké, hroznì tìžké!“ „Co to je – všecko udìlám!“ vykøikla Lidka, ale vidìla dì-dovi na oèích, že má na mysli šibalství. „Je to velká vìc, co po tobì žádám, tìžká obì! Muselabys – propadnout ve škole!“

„Jé,“ vyletìla Lidka, „to je ohromné! Já ti propadnu, jakbudeš chtít, z latiny, z øeètiny, z dìjepisu a zemìpisu, z tátovyctihodné matematiky – jen si poruè.“ „Výbornì. Èím to bude horší, tím líp. S vysvìdèením všaknepùjdeš domù, nýbrž sem ke mnì. A já už provedu to ostat-ní.“ Do konce školního roku zbývaly ètyøi mìsíce. KarasováLudmila, septimánka, provedla za tu dobu zázraky v lajdáctvía nevìdìní. Profesoøi byli bez sebe hnìvem a chvìlise rozkoší z exemplárního trestání. Pìtky padaly, jen to bou-chalo. „Áno, balet na eminenc, vìdìní na propadnutí, áno.Moderní doba, nové mravy, máte zas pìtku, sednìte, áno.“ Pøilítla ze školy do varieté vysoko mávaje vysvìdèením. „Dìdo, dìlala jsem, co jsem mohla! Šest pum – jen tenpadouch matikáø mi dal zase stágru, zbabìlec! To si to ne-chce rozházet s tátou.“ „Dobrá, dìvèe. Teï se jdi projít a já si vezmu do manéžetvého otce.“ Zavolal si ho telefonem, že naléhavì s ním musí mluvit. PetrKaras, universitní profesor, marnì si lámal hlavu, proè to. Kdyžvstoupil do otcovy pracovny, spatøil staøíka, jak stojí uprostøeda s rozkoší práská velkou šambrierou. „Táto, prosím tì, dej to pryè,“ volal syn ze dveøí, „víš, že tonesnáším.“ „I jen pojï dál, Petøe, a sedni si. Máme spolu malé úètová-ní. Je to za dlouhá léta – kolikpak ti je? dvaaètyøicet? tøiaèty-øicet? – no a mùj úèet je z tvého mládí. Snad se na to pama-tuješ, jak jsme všichni chtìli, abys se sblížil s Cirkusem Hum-berto. Já, matka, babièka, dìdeèek, kdekdo jsme toužili potom, abys šel cestou, kterou ti uchystali tví rodièe. Ale tys na tonemìl ani pomyšlení.“ „Nemìl.“