Cirkus Humberto

s kterým se již od vidìní znal, poprosil ho o radu, co má dì-lat. Albert a Gustav Gevaertsové, Duo Bellini, byli Švédovéfrýzského pùvodu; jejich dìdeèek se tam nìjak dostals generálem Bernadottem a zaøídil si v Upsale obchods ovocem, kávou a jižními plodinami. Jeho dva synové, Jo-hannes a Lambert, mìli studovat, ale bìhem dobyse ukázalo, že nejde ani to, ani ono, ani otcùv obchod, anistudie synù. Oba mladé Gevaertsy rozhodnì víc bavil tìlo-cvik než latina, a když si otec musel doznat, že nemá na jejichstudie, ba že sám se bude muset všelijak protloukat, smíøilse s tím, že hoši uèiní ze své záliby živnost. Johannes a Lam-bert nacvièili spoleènì pozoruhodné silácké èíslo akrobatic-ké a jako Fréres Gevaerts odjeli do Paøíže hledat štìstíu cirkusu, který tam byl tehdy ve velkém rozkvìtu. Oba bylištíhlých atletických postav, hezcí plavovlasí hoši, kteøí dobøedovedli prodat své vystoupení. Uchytili se, mìli úspìch, ože-nili se a z jejich dvojího manželství vyšli bratranci Albert a Gus-tav, kteøí siláctví otcù zjemnili na skoky, piruety a salta a do-vedli „pracovat i na komiku“. Jako skoro všichni praví artistébyli to lidé zamlklí; jejich celý život se vybíjel jen za pøedstave-ní v manéži a co žili kromì tìch ètvrthodinek, byla jen stálápøíprava a soustøeïování k výkonu. Tak jednoslabiènì pøijalnyní Albert i Karase; ale brzy zaèal se zájmem naslouchat jehožalobám, ba pøivolal si ještì Gustava. „Pojï sem, Gust, tohle je zajímavé. Tady Anton je otec tohoVašku, znᚠho, a dal ho do uèení k Achmedovi. A Roméozaèíná tím, že mu láme páteø. Jak že to dìlá? Nohuna stupátku a hocha má pøes ni pøehozeného? Na zádech,to se ví? A maèká ho, jako by ho chtìl zlomit? A pøehazuje siho na noze výš a níž?“ Karas bolestnì pøikyvoval a oba akrobati se podívalina sebe.

„Vidíš, Berte, tohle bude to pravé!“ „Ano, Gust. Otec vždycky øíkával, že starší komedianti mìlizvláštní methody na každý trik.“ „A my jsme zaèínali hned opièím skokem. Ta vytahanápáteø, to je, co nám poøád chybí.“ „A je to bájeènì jednoduché: ohnout pøes koleno. To miotec taky dìlával, ale obrácenì, pøi výprasku.“ „Èlovìk se poøád uèí. Bohužel, že je to pro nás už pozdì.Ale kdybych se, Berte, oženil, to bych dìtem lámal páteø užod pìti let.“ „To se ví, Gust, èím døív, tím líp. To je ohromný objev, co jsinám tu, Anton, udìlal. My tam nemùžeme jít a èumìt tomuBerberu do práce. Ale ty to budeš teï dennì sledovat, to bysnám moh po každé øíc, co bude Achmed s Vašku dìlat.“ „Ale všecko, Anton, všecko, jak ho láme, jak ho svírá, jakho prohýbá, jak ho vykrucuje, natahuje, jestli ho svážedo kozelce, jestli ho kope, oni prý také kopají...“ „Pro Boha živého,“ vydìsil se Karas. „Ano. Tedy kdyby ho kopal, to nám také øekni, kam, do kteréèásti, kolikrát. Domnívám se, že na jisté vìci je kopnutí ohrom-nì prospìšná vìc...“ „A hlavnì, jestli kope špièkou nohy nebo plochým chodi-dlem. Já myslím, že chodidlem.“ „A až budou dávat facky... no, to on už nám Vašku ukážesám, jak Achmed uèí sázet facky...“ Duo Bellini bylo najednou plno ohnì a mlsnì toužilo pokdejakém muèení, na které si dovedli vzpomenout. Karaso-vi, který si pøišel pro útìchu, bylo z toho až zle. „Pane Alberte, pro smilování boží... vydrží to ten chlapec?Smím ho v tom nechat?“ Oba rozjaøení akrobaté se na nìho zadívali zprvu nechá-pavì.

„Ach tak,“ zvolal koneèné Albert a vracel se do své zamlk-lé vážnosti, „nebuï, Anton, blázen. Buïto Vašku to v sobìmá nebo nemá. Nemá-li to v sobì, uteèe už teï Achmedovia víc ho tam nedostaneš ani bitím. Ale protože tu ještì není,má to v sobì. A když to má v sobì, nebude za týden cítit aniránu, ani pád.“ „Je to tak, Anton,“ dodával Gustav Gevaerts, „a vìø nám,že je to ta nejlepší škola. Nemám pravdu, Berte?“ „Mᚠpravdu, Gust. Gambier už odklízí klec, skoème tamhonem, než pøijdou konì.“ Karas mìl trapný pocit, že nepochodil, že se spletl, kdyžhledal radu u tìchto dvou. Vtom procházel mimo nìj kapitánGambier. Karas ho pozdravil bonžúr. „Bonjour... oh, c’est Anton... já vidìt Vašku u Achmed... gra-tuluji... famos, famos... il est vraiment magnifique, ce petitgare... Vašku je bravo, moc bravo...“ Karas se na ty pochvaly uklonil a bylo mu zase hùø. Ale ase po cirkuse vrtl, kam se vrtl, všude mu všichni jen schvalo-vali, co Achmed s Vašku provádí. Jen dvì osoby našel, kterému trošku porozumìly. Jedna z ni byla paní Hammerschmid-tová. Spínala ruce a lomila jimi, když jí vyprávìl o ranním výje-vu u modré maringotky, volala schrecklich! entsetzlich! a zase„Das herzensgute Kind!“ a slíbila mu, že pøinese odpolednepro Vašku dva vdoleèky od obìda, aby si to živobytí osladil.A druhý èlovìk, který s brutalitou Achmedovou nesouhlasil,byl pan Selnicki. Kapelník mìl pohled trochu zamžený, kdyžnaslouchal Karasovi. Pak se tam objevila i slza, ale to užKaras vìdìl, že nesmí pøièítat nìjakému dojmutí. Však taképan Selnicki klidnì všechno vyposlechl, napil se, pomlaskl aøekl: „Na ja, co se tu dá oèekávat. Po mém názoru se másedmiletý kluk uèit hrát na klavír. Ale ty pøece nemùžeš za-pøáhnout klavír do menažerie. To je ta celá prašivina života aumìní. Servus.“

Po všech tìch rozhovorech zùstávalo tu hlavní nakonec zasjen na tom, s jakou pøijde Vašek v poledne. Když se Karas pøihnal k osmièce, Vašek už tam sedìlna schùdkách. „Co, Vašku, Vašíèku, jaké to bylo u Achmeda?“ „Dobrý, táto,“ odpovìdìl Vašek s nezvyklou vážností. „Pù-jde to.“ „A co jste cvièili?“ „Dvì hodiny mne uèil dìlat taneèní kroky a dìkovat obe-censtvu.“ „Cože – dìkovat se...?“ „Ano. Pan Achmed øíká, že nejt잚í je podìkovat se a po-klonit se obecenstvu, aby to šlo na všecky strany. On chce,aby to bylo pìknì provedeno, podle pravidel, a øíká, že už tonikdo tady neumí.“ „Ale já jsem tam ráno byl a vidìl jsem docela nìco jiné-ho... jak tì lámal...“ „Tys tam byl, táto?“ Vašek se podíval na Karase a zaostøiloèi. „Byl... a vidìl...“ „Tak to tedy nesmíš. To nesmíš, táto.“ Vašek mluvil, jak ho Karas ještì neslyšel. Nìcoz dospìlého znìlo v tom hlase a nìco rozhodného, jako u jehomaminky. „A proè bych nesmìl...?“ „Protože bys to nevydržel, táto,“ øekl pevnì Vašek a dodal:„A já to vydržím.“ Pak v nìm zase zvítìzil dìtštìjší tón a on opakovals chlapeckou umínìností: „Vydržím a vydržím a vydržím. A budu skákat líp než Pao-lo.“ Karas otec vidìl, že se tu nìco mezi nimi vztyèilo, nìjakápøehrada, a Vašek že se ocitá docela jinde, než si jeho táta

myslel. Nechtìl-li ho ztratit, musel opustit své námitky a jít zaním. Byl z toho zmaten, u srdce mu bylo úzko samou nìžnostía láskou. „Ale já, Vašíèku...“ zaèal mìkounce, jako na omluvu. Va-šek však hned vycítil, kam táta míøí. „Táto!“ vykøikl ostøe a pozvedl se. Ale to jen napolo, nebov tu chvíli zasykl bolestí a sjel zpátky na stupínek. „Hernajs,“ ujelo mu tiše. „Tak vidíš,“ dodal táta polohlasem. „Já vím,“ øekl Vašek a mávl rukou. „Je to, jako bych tamu nás páèil paøezy.“ A øekl to tak, že se už Karas otec podrobil. A aby ukonèiltento jejich první a nejzávažnìjší rozpor, dodal s umìlým kli-dem: „Povídala paní Hammerschmidtová, aby ses u ní po obì-dì zastavil; že bude mít pro tebe vdoleèek.“ Vašek utøel si høbetem ruky nos. „S povidly?“ „S povidly.“ „Fajn!“ A tak se docela vìcnou záležitostí lívaneèkù dostali z napìtízas do všedního života. „A pan Albert z Duo Bellini se moc zajímá o tvou práci ajak to s tebou pan Achmed dìlá. Mám prý mu o všem vyprá-vìt, co a jak...“ Kluk pøed ním pøimhouøil oèi a vteøinu mlèel. Pak zvedl prsta s chlapeckou dùležitostí øekl: „Ale to, táto, nedìlej!“ „Ne? A proè ne?“ „Pan Albert a pan Gustav,“ a Vašek se naklonil a mluviltiše a naléhavì, „oni by to chtìli odkoukat...to nejde, táto, ...to je naše tajemství...“

Karas zmlkl a zadíval se pøed sebe. V duchu vidìl, korna-ka Arr-Šehira mezi èernými sloupy sloních nohou a slyšel jehozpìvavý hlas: „Vznešené vìci jsou plny tajemství. Projdeš-li utrpením apoznáním, jsi jiný èlovìk, jsi o stupeò výš.“ IV. Petr Berwitz nemìl poslední dobou øeditelování lehké. Od-vážnou výpravou do Ruska a do Asie se vyšinul mezi vedou-cí evropské podniky, ale toto postavení nebylo nikterak zajiš-tìno. Berwitz vìdìl lépe než ti druzí, že se v cirkuse stále musízápasit o prvenství, nemá-li rychle pøijít pokles a zánik. Každýartista v manéži musí dennì bojovat o úspìch a stále zlepšo-vat svùj výkon a také cirkus jako celek musí býti stále v bojovémstøehu a napìtí. To bylo pøece to krásné, že èlovìk žilv ustavièné aktivitì, ve stálém ohni a varu; Berwitz byl nejbla-ženìjší, když opustili hamburský klid a octli se v plném ruchusvé pouti, s pøemnohými pøekážkami, nenadálými nehoda-mi, neèekanými potížemi, pøi nichž mohl ihned vyskoèit, roz-hodovat, zachraòovat, porouèet, jednat. Ale nešlo jen o tako-vé episody, direktor musel myslet také na celý podnik jakoústøední a souborné dílo, aby nepokleslo, aby si uchovalopùvab dokonalostí a krásou výkonù, aby nebylo pøedstiženojinými. A tu právì cítil Petr Berwitz v týle nepøíjemný mrak, je-hož krátké jméno bylo Kranz. Co byl Kranz tenkrát, když už Petr øídil po boku svého otcea dìda veliký cirkus se zvìøincem? Pouhý jezdec v manéžistarého Briloffa, který si øíkal Královská pruská generálnìkoncesovaná jezdecká a umìlecká spoleènost. A co bylKranz, když se Petr stal samostatným pánem Cirkusu Hum-berto? Direktorem takové žabárny s osmi lidmi a s desítikoòmi, pøi èemž v tìch osmi lidech byl už sám Kranz s rodinou.Byl to ovšem rozený cirkusák, syn provazolezce a sám vyu-

èený provazolezec, pak se nauèil jezdit u slavného PetraMahyeua nezapomenutelné pamìti, a pak byl po léta prvnímjezdcem u toho Briloffa, kde jezdil stoje na ètyøech koníchv plné carrieøe, pracoval na volném lanì, zvedal závaží, volti-žoval a skákal salta po høbetech nesedlaných koní i provádìlliatudu, saltový skok s mùstku, pøes osm koní. Ale když se posmrti Briloffovì udìlal se svým bìloušem Solimanempro sebe, mìl v celém cirkusu dohromady jednu štolbovskouuniformu a do té se mužští museli stále pøevlékat, aby se jedenpo druhém mohli objevit pøed publikem. O takovém podnikumohl Berwitz tenkrát mluvit s úsmìvem, ale když sám vytáhlna tøi roky do ciziny a vrátil se zpátky do Nìmecka,s pøekvapením shledal, kterak zatím Kranz vyrostl; usadilse v Berlínì a vešel do soutìže s nejslavnìjšími cirkusy fran-couzskými, které tam tehdy mívaly zlatý dùl. Takový Cuzent &Léjars, takový Dejeans byly elitní podniky, pøepychovì vyba-vené, se starou manéžní kulturou, se znamenitými umìlci avynikajícím koòstvem, podniky, pracující s okázalou dokona-lostí a s neomylným vkusem; a tento zarputilý funambulista,tenhle tvrdošíjný rejtar, který jednou na vzpurného zøízence utrhltìžkou oj od nákladního vozu, jako by to byla rákoska, ten sivzal do hlavy, že vypudí Francouze z pøíznì dvora a šlechty,že je pøedèí, pøekoná, porazí! Bylo to ztøeštìné šílenství – abyla to nakonec skuteènost: Kranz opravdu ovládl Berlín, vy-strnadil Francouze, sám se nasadil na jejich místo, rostl a mo-hutnìl, odvažoval se víc a více a nyní byl opravdu vážnou kon-kurencí Berwitzowi. Nièeho se nebál, nièeho se nelekal, nej-lepší jezdce a umìlce vyfoukl Berwitzovi pøed nosem, jakoteï toho Léotarda, toho létajícího Francouze, po kterém se pìtlet bláznila Paøíž, že se nosilo všecko á la Léotard, kravaty,klobouky, støevíce, hole. A to jen proto, že Léotard proletìldennì mezi rozhoupanými hrazdami neslýchaný, nevídanýskok na vzdálenost 27 stop, pravý skok smrti, vysoko v povìtøí,

bez ochranné sítì. Teï, když Léotard nebyl u Berwitze, nýbržu Kranze, øíkal si Petr pohrdlivì, co jen lidé na tom ubohémskrèku vidí. To pøece není žádné tìlo, ty krátké, slabé nohydole, a nahoøe na plecích a na rukou ty bochníky svalstva.Vždy sám Léotard øíká, že je nejšastnìjší nahoøe na hrazdì,protože si tam nepøipadá tak šeredný jako dole na zemi. Ale toho Kranze tedy musel teï mít Petr Berwitz stálena oèích. Mìl taky najatou stálou budovu v Berlínì, pøed osmilety vyhoøela a byla postavena zgruntu nová, už to byl velkýnáskok, že byla modernìjší, bytelnìjší a nádhernìjší než sta-rá døevìná konstrukce hamburská. Právì než odjel, poslalpan Gaudeamus Petrovi dùvìrnou zprávu, že Kranz chce ber-línskou budovu koupit. Berwitzovi se rozbøesklo, že musí býtteï ve støehu i v Hamburku, protože Kranz tam taky nìkdyv létì pøijel, a mohlo by se stát, že by mu vyfoukl i to jeho zim-ní sídlo. Tak se stalo, že mezi posledními vìcmi, které Berwitz pøedodjezdem zaøizoval, bylo i povìøení pana Hagenbecka mlad-šího, aby se pokusil koupit starou konstrukci pro Berwitze aaby ji v pøíznivém pøípadì dal pøes léto upravit, hlavnì zavéstplynové osvìtlení, aby se od zimy mohlo hrát i veèer jakov Berlínì. I jinak sledoval Petr všechnu èinnost Kranzovu velmi bed-livì. Byl to hlavnì pan Gaudeamus, který v zimì zajíždìl z jehorozkazu do Berlína, aby se tam pár dní zablýskl jako rytmistra baron v zákulisí cirkusu ve Friedrichstraße a vytáhl všelikétajnosti z povídavých krasojezdkyò, ba i ze samotného Kran-ze, který byl posedlý úctou k aristokracii a pro baronskou pøí-zeò byl by pøeskoèil vlastní biè. Od pana Gaudeama vìdìl, že má Kranz namíøeno ina všeliké lidské zrùdy jako na atrakce a že vyjednává o nì-jakou Julii Pastranu, mexickou zpìvaèku, která prý je celáve tváøi zarostlá hustými èernými vousy, má dvì øady zubù a

zpívá hlubokým altem staré mexické romance. Její sestra jez-dila u Kranze ve voltiži. A o Julianì pøišla nyní zprávaze Španìlska, kde vystupovala mezi pouovými zvláštnost-mi, že se tam do ní zamiloval Yorick, lesní muž kordillerský,strašný obr s vyvstávajícími tesáky, s modrým oblièejem, s pùl-kou vousù èervenou a s pùlkou žlutou. Ten Yorick zápasil v klecis tøemi medvìdy najednou, ale když ho Julia Pastrana zamít-la, zápasil špatnì a jeden z medvìdù mu ukousl nohu. Tak tostálo v novinách, a Kranz na to hned poruèil své krasojezdky-ni, aby té Mexikánce s plnovousem napsala. Tyhle zprávy byly hlavní pøíèinou, že Petr Berwitz pøijaldo programu trpaslíky; ale od chvíle, kdy pøijeli, už toho lito-val. „To nejsou žádní cirkusáci,“ stìžoval si u rodinného obì-da, „poøád jsou samý náøek a samá žaloba k øeditelství, jakobych nemìl nic jiného na starosti, než dostane-li mròavý panMittelhofer pro své èíslo koberec, a nebude-li paní Mittelho-ferové postel ve voze pøíliš vysoká. Èert mi je byl dlužen.“ „To není jen to, Petøe,“ odpovìdìla mu Anežka, „v tom jeještì nìco jiného. Ty jsi vìdìl už pøedem, že trpaslíci nejsoucirkus. Mᚠjasný cit pro to, co je èistá práce a linie. To nenížádný styl, když mezi krásné tvory a dokonalé výkony dášpárek lidí, na které pøíroda zanevøela.“ „To mi bylo hned zøejmé, jak jsem je uvidìl.“ „No ovšem, vždy je to jako mušinec na obraze. Hledámepoøád krásu, sílu, mládí, svìžest, pùvab, a najednou si pøive-deš dvì lidské pitvory, dva nešastníky, kteøí mají neobratnoupostavu dìtí a k tomu mrzutý rozum zlobivých starcù. A nebylbys to udìlal, kdyby ses byl øídil vlastním vkusem. Ale to tipoøád vìzí v hlavì ten berlínský, ten Kranz.“ „Dovol, Kranz pøece nemá trpaslíky!“

„Nemá, ale bude je mít. Kranz bude mít všecko, z èehobude cítit peníze. Ale byl by vzal Wollschläger do svého cirku-su zrùdu?“ „Wollschlägra mi nepøipomínej. Wollschläger zkrachoval.“ „Ano, ale ve cti a slávì. Všechno, co on dìlal, mìlo i sloh.Když jsme s Marií Annou jeli tenkrát za vámi do Antverp, øeklsám hrabì d’Ascensons v koèáøe: Mes chéres, ce que vousverrez, c’est un cirque qui a du style. Pamatuj si to: Cirkus,který má sloh. A to nám ještì øíkal: Všecko, co má svùj sloh,je hodno úcty a obdivu ušlechtilého èlovìka. Svìt se teï rychlemìní, kázají nám o vývoji a o revoluci. Ale ani vývoj ani revolu-ce nepøinesou nic cenného, nedají-li tomu zároveò sloh. Ztra-tíme-li styl, jsme jen nevýznamné množství, kupa, hromada,chaos. Teprve forma, teprve sloh tvoøí krásu života. To námøíkal hrabì d’Ascensons, a pan podkomoøí byl znamenitý èlo-vìk.“ „Inu ovšem, pan hrabì je pan hrabì, vysoké zvíøe...“ „Ne tak, Petøe. Pan hrabì mùže být také vrták. A èlovìkz cirkusu mùže být vynikající osobnost, když je svùj a nešilháza jinými. S tìmi trpaslíky jsi si zašilhal za Kranzem, a já jenèekala, až na to sám pøijdeš. Pochop pøece, že jak se zaènešzaøizovat podle nìho, odevzdal jsi mu vedení a bezdìky pøedním ustupuješ. Kdežto já chci, abyste se zmìøili a každý uká-zal, co máte v sobì. Snad bude Kranz lepší obchodník a vy-dìlá miliony a my se snad ocitneme na mizinì. Ale my bude-me dìlat èistotnì svou vìc a nepustíme do ní žádný nešvar.Kranz je velký èlovìk a silný, moc umí, podceòovat ho ne-smíš; ale a si stokrát øíká svému cirkusu institut, ty ještì po-øád víš víc, co je opravdový cirkus, než on.“ „Myslíš, že Kranz dìlá chyby?“ „Dìlá, jako ty je dìláš. Každý dìláme chyby. Ale jde o to,abys dìlal své chyby a ne Kranzovy. Dvouhlavé tele bys nevy-stavil, to bys hned cítil, že to je pro boudaøe a ne pro Cirkus

Humberto. Já chci, aby ses øídil podle svého. Tahle aféra nicnení, smlouvu pøíležitostnì rozvážeš, ale Kranzovy praktikynech jemu.“ Petr Berwitz mìl pocit, že mu Anežka øádnì drhne hlavu.Aby to skonèil, obrátil se k ní najednou s otázkou: „A co dìlají lvíèata? Dnes jsem se na nì ještì nepodíval.“ „Vede se jim dobøe. Vašku by je mohl zaèít ukazovat, jsouuž ètyønedìlní.“ „Ah, Vašku. Pravda. Dobøe, žes mì pøipomnìla. Musímse pozeptat, co je s jeho ježdìním. To bych pak mohl trpaslí-ky vyndat.“ Vysunul pøi tom levou ruku, až vylezla bìlostná bílá manže-ta. „A pak tì ještì, Anežko, prosím, abys mi nikdy nedávalamanžety do prádla, dokud si neopíšu co mám na nich zapsá-no.“ V. Berwitz zamíøil ke stájím a zavolal si Hanse. „Co je s Vašku? Uèí se jezdit?“ „Pane øediteli, Vašku je nám nevìrný. Vašku se dal, s od-puštìním, ke komediantùm.“ „Co to povídáš?“ „Ke komediantùm, pane øediteli. Musím to na nìho žalo-vat. Chyt se toho Afrikána, co vyhazuje nohama vlastní dìtido vzduchu, a místo aby trpìlivì jezdil, šel k nìmu do uèení adává si od nìho kroutit tìlo.“ „Ale, ale,“ vrtìl hlavou Berwitz. „Vašku to bere vážnìji, nežjsem si myslil. To ho dal k Achmedovi otec?“ „Kdepak Anton. Ten je z toho celý nešastný. Já, prosím,nechci žalovat, ale asi to spunktoval Kerholec. Nevyrostl u konía je mu to všecko jedno, jezdec nebo komediant. Ale Vašku,s dovolením, má ke koním cajk, to èlovìk vidí, jak se k nim

staví, jak je bere do ruky. A nejvíc by to pan øeditel poznalna koních, jak ti pøijímají Vašku. Shetlanïáci jsou pøece nìjaktvrdohlaví, ale Mary je pøed Vašku mìkká na slovo. Ten hochje vyložený koòák, pane øediteli, vyložený koòák, a to nemábýt, aby èlovìk od sedla zbìh za komedianty, to je hanbapro celou maštal, pane øediteli ...“ Hans, rudý ve tváøi, hudroval, jak ho ještì Berwitz nevidìla neslyšel. Až se musel v duchu smát tomu, jak koèí opovrhu-je akrobatem; u cirkusu celkem vládla rovnost, ale u nižšíchlidí, jak vidìl, žila pøece jen hierarchie a stavovská pýcha. „Nu,“ øekl Berwitz, „kouknu se na to u Achmeda. Kdyby tobral vážnì, taky by na tom nìco bylo. Ale Vašku pøece jezdína Mary?“ „No, jezdí, jezdí,“ odpovídal Hans, „v kroku a v krátkém klu-su to jde, ale to se ví, figuru to nemá žádnou, ruce mu pla-vou, patu nemá ještì prošlápnutou, neumí konì sebratdo pozoru, to všecko se musí uèit; a teï, co mu ten Arab týrátìlo, leze na Mary jako na pec a sedí na ní jako potluèenáopice. Ještì je zázrak, že vùbec má chu jít do sedla, já mys-lím, že má tìlo od toho Schindderhanesa zmasakrovanéna nudle.“ „Hlavní vìc je, že ještì neztratil chu k ježdìní. To musímeu nìho podporovat. Dneska je málo lidí, kteøí se tak dovedouzakousnout do øemesla.“ „Proto o tom mluvím, pane øediteli. To jsem byl ještì u Woll-schlägra, co dìlal nejvìtší zázraky s koòmi, a ten už naøíkal,že mu opravdový jezdecký hoch nepøijde pod ruku za celáléta. A tak jsem si øek: Hans – ono to mìlo být mé tajemství,ale pan øeditel je principál, že ano, tak jaképak pøed ním ta-jemství – øek jsem si: Hans, ty zvíøe èlovìèí, ty tu celý životsloužíš tìm zvíøatùm – a naši konì jsou pašáci, pane øediteli,to zas jo, veskrze samí pašáci – povídám tedy, sloužíš tìmpašákùm a nic po tobì nezbude, rajn kór senkrecht nic, a tu

je ten chlapec, který jednou mùže jezdit jako Guerra – co kdy-bys pro nìho pøipravil èíslo?“ „Èíslo pro Vašku?“ zvedl Berwitz oboèí a podíval pozornì-ji na rozohnìného Hanse. „Myslil jsem si, že by se moc líbilo, kdyby po všech tìchvelkých èíslech s høebci a klisnami pøišli najednou naši ètyøiponíci ve volné dresuøe a kdyby místo pana øeditele vedl tykoníèky chlapec, který by byl obleèen jako velký, s cylindrem,ve fraku, v ruce biè a dìlal všecko jako dospìlý. Já bych konìvycvièil a pøipravil...“ Berwitz ho velmi pozornì poslouchal a nyní ho vzal za ra-meno. „Pamatuješ se, Hans, na tu èervenou vestu, kterou jsemnosíval, když jsem pøedvádìl rapy? Tolik se ti líbila.“ „Jak bych se nepamatoval. Bože, to byla vesta! Se zlatý-mi knoflíky! Nejkrásnìjší, jakou jsem kdy vidìl. Já jsemse kolikrát ani na rapy nekouk, jak se mi líbila ta vesta.“ „Dej pozor, Hans, co ti povídám. Jestli nám pøipravíšs poníky a s Vašku èíslo, které bude mít úspìch, dostaneš tuvestu.“ „To snad není ani možné, pane øediteli,“ užasl Hans. „Pa-matuj si, že u mne je všecko možné. Jen a je to opravdudobré èíslo – a vesta bude tvoje.“ „Pane øediteli... a mì hrom... a mne Santos kopne, ne-bude-li to prima produkce!“ Berwitz jen kývl hlavou a zanechal Hanse v rozèileném pøe-mýšlení o volné dresuøe shetlandíkù. Po pravdì ta nádhernávesta s mosaznými plackami místo knoflíkù už dlouho odpo-èívala v Berwitzovì garderobì, protože se na ní od tìch dob,co Petr zaèal tloustnout, dìlaly nemilé varhánky. Odložil ji tedypro strýèka Pøíhodu, aby ji pøíležitostnì „dobøe prodal“. Teïse mu to naskytlo; shetlandíci byli dosud jen dekor a samo-statným èíslem by se uplatnili docela jinak.

Prošel konírnou k vozùm se zvíøaty a k maringotkám. Stá-lo to všecko v pøedepsaném poøádku, takže nikterak nemu-sel hledat vùz, kde sídlil kulhavý Harwey. Zabouchal zvenèína dveøe. Otevøely se a hubený Anglièan vystrèil z nich svoutruchlivou tváø. „Dobrý den, Harweyi. Potøebuji nìjak adjustovat Vašku.Ještì teï. Co bys mìl pro jeho postavu?“ „Vašku... A co by to mìlo být? Máme tu ètyøi pážata... pakjednoho perského sokolníka... nìco arabského by se daloseøídit... rytíøského nebude pro nìho nic... øímského taky nic...jako krasojezdkynì, to by se vám asi nehodilo... ještì tu budejeden marokánský kostym pro kluka...“ „To je to, Harweyi. Prosím, hned vyzkoušet a vyžehlit. Ser-vus.“ Berwitz šel dál, mìl namíøeno k modré maringotce. Chtìltam pøijít neèekanì; ale jak se k ní blížil, nìjaký umounìný klukmezi vozy vykøikl: „Il padrone!“ A už se ozval dusot bosých nohou a se všech stranse sbíhali Roméovi kluci, køièíce jeden pøes druhého: „Il padro-ne! Direttore! Attenzione!“ Všichni se schumelili kolem nìho, uklánìli se, mávali muvstøíc rukama. Okno vozu se otevøelo a z nìho se vyklonilapaní Roméová, z jejíž temné tváøe svítily zuby v úsmìvu. A zpozadí vozu vystoupil Achmed Roméo a za ním Vašek. „Che cosa c’é... ah, buon giorno, signore direttore, bonjour... jaká èest pro nᚠmodrý dùm... signora Roméo ještìnemìla potìšení... Felicia, Felicia!“ Berwitz v duchu zaklel. Chtìl sem jen nenápadnì mrknouta hroznì nenávidìl rodinné styky. Ale paní Felicia Roméo jižsestupovala s nemluvnìtem v náruèí po schùdkách a podá-vala mu velkým gestem ruku. Hejno její dìtí stálo kolem aèekalo s napìtím, co se z návštìvy vyvine.

„Tìší mne, madame,“ øekl Berwitz, nutì se do úsmìvu, „alejen se, prosím, nijak nevyrušujte. Já se vlastnì pøišel jen po-zeptat, jak se drží Vašku.“ „Ó, Vašku je stateèný hoch,“ odpovídal nadšenì Achmed.„Vašku, uèiò panu øediteli velkou poklonu èíslo ètyøi... pravounohou velký oblouk, tááák... obì ruce spodem od tìla...ke hrudi... ven... bravo. Zrovna jsme cvièili stojku èíslo tøi. Chá-pe velmi dobøe. A hlavnì má trpìlivost.“ Berwitz se ostøe podíval na hocha. Zdálo se mu, že na nìmpozoruje únavu. Rozhodnì Vašek nejevil onu štièí mrštnost,která se mu tak onehdy v manéži líbila. A také jeho úsmìv byltrochu nucený. Petr si dovedl pøedstavit jeho stav podle zku-šeností svého mládí a vìdìl, jak je hochu tøeba povzbuzení.Popošel k nìmu a položil mu pøátelsky levici na rameno. „Tak co, Vašku – jak ti je? Celé tìlo tì bolí, že?“ „Bolí, pane øediteli,“ pousmál se Vašek. „Já to vím, co to dìlá. Je to sviòská døina, krucityrkn, viï?“ „Hernajs, to je,“ pøikývl Vašek. „Mordsetsakra døina,“ øekl s dùrazem Berwitz. „Krajcelement!“ pøitakal Vašek. „Himllaudondonrvetr,“ trum-foval Berwitz. „Setsakra mordyje,“ pøebíjel Vašek. „A nepovolíme, viï?“ „Nepovolíme.“ „Tak je to, chlapèe, správné. Drž a nepus! Ono se to zlo-mí, najednou se to zlomí a pak už to všecko pùjde jakna drátkách. Chodit mùžeš, to vidím. Mám tedy pro tebe úkol.Na pøíští štaci se oblékneš do šatù, které ti pøipraví Harwey,a v pøestávce budeš chodit mezi obecenstvem s jednímz našich lvíèat.“ „Ach, lvíèata, co dìlají? Já na nì zapomnìl.“ „Mají se k svìtu a už musejí na sebe vydìlávat. Vezmeš sijedno do náruèe, ukážeš je lidem, nechᚠje pohladit a za to

budeš vybírat do talíøe, na mlíko pro nì a na maso. Rozu-mìls?“ „Rozumìl, pane øediteli.“ „Peníze i lvíèe odevzdᚠpo pøestávce v jednièce.“ „Ano.“ „Tedy se drž. Servus.“ Øeditel popleskal lehce Vaška po rameni a obrátilse k Achmedovi. „Myslete na to, Roméo,“ øekl mu francouzsky, „že toho ho-cha potøebujeme na jezdectví. Nedìlejte z nìho kontorsistu,ale skokana. Batoude, fricassé, saut périlleux a tyhle kejkle.“ „Rozumím, patrone,“ uklonil se Achmed, „flip, flicflac, ron-dadu a tak dále a tak dále. Dám mu celou arabskou školu,abyste byl uspokojen a vidìl, co dovede Achmed Roméo.“ „Madame Felicia, bylo mi neobyèejným potìšením...“ ob-rátil se øeditel k paní Roméové, potøásl jí rukou stejnì jakomanželu a odmítnuv gestem její køiky, že by mìl zavítat do vozu,rychle se vracel zpátky. Achmedovi kluci se shrnuli kolem Vaška, plni obdivu, žeon byl vyvolen mocným øeditelem, aby chodil po šapitós mladými lvy. Pro Vaška to bylo jako rosa, že mezi tìmitokluky, kteøí zatím ve skocích a obratech smìli daleko více nežon, mohl se vypnout a vytáhnout jako hotový krotitel. Pan Ro-méo a paní Roméová stáli v pozadí a když jim øeditel zmizels obzoru, obrátili se k sobì, zvedli oboèí, ukázali si oèima poVaškovi a pokývali navzájem hlavami. Na celém svìtì, nejenv Tunisu, to znamenalo: „Hele, na tom klukovi jim nìjak záleží– s tím musíme opatrnì!“ Druhého dne odpoledne vešel Vašek bìhem pøedstavenído stanu, na sobì mìl èerveno-modré „marokánské“ šaty,levou rukou nesl na hrudi lví kotì, pravou talíø. Jak byla ohlá-šena pøestávka, dal se na cestu podél lóží a pak mezi seda-dly. Všude byli lidé nadšeni, že vidí lví mládì, že si mohou

na nì sáhnout, že je mohou vzít do náruèe. A hezký kluk, kte-rý je nesl, sklízel nemenší úspìch. Se všech stran cvrnkalado talíøe mince èerná a bílá. Když to pak ve voze poèítali, vy-dala první tržba za lvíèe 7 marek 68 fenikù. Øeditel Berwitz,pøevleèen již v perskou uniformu, s èerkeskou šavlí po boku,s øády na prsou, kývl uznale hlavou, hrábl do mincí a vyòavdvacetifenik podal jej Vaškovi: „Zde vezmi!“ Bylo to vìtší a suverennìjší gesto, než když kdysi sultánpodal Petrovi ten královský safír. Vašek blažen odbìhl za Harweyem, aby mu odvedlkostym. A když táta pøišel k osmièce k veèeøi, Vašek stálna schùdkách a nataženou dlaní, kde svítil dvacetník. „Hele, táto! To jsem si vydìlal!“ Antonín Karas vzal peníz, poplival jej, vytáhl modrý kapes-ník a minci opatrnì zavázal do jeho cípu. Vašek byl zklamán – mìl tolik plánù, co si za ten dvacetníkv mìstì koupí, ale táta prohlásil, že bude potøebovat novéboty. Vašek se tedy s tím smíøil, ale aspoò se pyšnì chlubilKerholcovi, Burešovi a tìm druhým, že odpoledne vydìlalv cirkusu dvacet fenikù. „Až pøineseš dvacet marek, zaplatíš pivo,“ odpovìdìl ob-líbenou prùpovídkou Kerholec. VI. Museli pøiznat Achmedu Roméovi, že Vaška zbyteènì ne-týral. Vìdìl, že protahování svalù, ohýbání páteøe, uvolòováníkloubù jsou strašnì bolestné procedury, a znal ze zkušenosti,kolik dìtí se pøi tom vydìsí tak, že s tuhostí tìla ztratí i odvahuducha. Ale není nic pro pohled truchlivìjšího než dítì, kterédìlá své povinné kejkle jen proto, že musí a že se bojí. Èímokamžitì vítìzili arabští, berberští a marokánští akrobaté, kdyžcelých rodinných skupinách vtrhli do evropských cirkusù a

pouových bud, to byla právì ohnivost jejich produkce, divo-ký zápal, který pøecházel už i na malá batolátka, že samanabíhala na zdvižené nohy otce, ležícího zády na zemi, a vy-žadovala si, aby jimi aspoò pohazoval ve vzduchu. Ikarskáprodukce se rozvinula vždy jako bouølivé víøení v pøemetecha skocích a Achmed dbal, aby žádný z jeho žákù neztrácel,èemu sám øíkal plamen. Sám nìkdy, když leže na zádech chytala vyhazoval svá dìcka a hoši kroužili vzduchem a pøeletovalise, byl zasažen dravostí produkce jako horeèkou, byl zachvá-cen tempem jako posedlostí, že najednou zaèal s hlavouna podložce zpívat Súru koní z koránu: „Pøi koních soptících,kopyty jiskøících, pøi koních šturmem se za jitra ženoucích, pøikoních ve cvalu v prachu se kryjících, pøi koních v èelo vojskvítìznì bijících!“ A nohy Achmedovy pak hrály furioso a dìtilítaly jako meteory a produkce byla jako ohòostroj a lidé zaèí-nali tleskat, ještì než Achmed dozpíval súru. „Allah je Allah a strach je strach,“ øíkával mluvì o své ško-le, „bát se, je èlovìku vrozeno, a nebát se, to je teprve výcho-va. A strach strachem nevyženeš. Strach musíš pøemáhat aodstraòovat jako odstraòuješ slabost svalù. Cviè dobøe a sla-bost se mìní v sílu, strach v odvahu, hoch v muže. Frankovézakazují práci dìtí v cirkusech. Allah ví, že se mne to netýká.Mùj pìtiletý syn je už pro utrpení muž a pøipraven nésti svùjosud.“ Roméo, pravda, pøi cvièení øval a hulákal a koulel oèima acenil zuby, ale Vašek brzo poznal, že to všecko jena povzbuzenou a pro ohlušení a že Achmedùv køik je jakochvaty jeho rukou pln citlivosti. A shledal také, že Achmednechce po nìm vše, co provádí se svými dìtmi. Když už Va-šek dokázal, že se prohnul dozadu tak, že se rukama dotklzemì, spokojil se Achmed tím, že ho jen cvièil, aby to bylopevné opøení; kdežto své dìti v tomto stadiu nutil, aby pøi tom

pøeklopení roztahovaly ruce na zemi dál a dál od sebe, cožznamenalo bolest stále stupòovanou. „Vašku nebude hadí muž,“ øíkával Roméo Kerholcovi, kdyžse ten pøišel podívat, jak uèení postupuje. „Vašku bude sko-kan a kaskadeur a bude mít ušlechtilé mravy kejklíøeze starého rodu. Dobré mravy jsou v Evropì v úpadku. VyFrankové jíte vidlièkou a utíráte se ubrouskem a vážete si kra-vaty a to jsou samé vnìjší vìci; ale nevíte, jaký je rozdíl mezinástupní poklonou a poklonou ze zdvoøilosti a malou dìko-vací poklonou a velkou dìkovací poklonou a poklonou pøedpadišahem. Ale moje dìti, aby je Allah zachoval, vìdí ještì,co je riverenza lunga na šest taktù a riverenza grave na ètyøia riverenza minima a riverenza semiminima èili breve. To pøe-ce patøí k vznešenosti umìní, že uchovává a pøedvádí lidemdokonalé zpùsoby podle starých jemných pøedpisù, které sta-novili nejmoudøejší uèitelé ve svatém mìstì Kairuanu, v oaseMursuk, ve mìstì el Obeid v Kordofanu, v Kahýøe av Damašku.“ „Dobrá,“ odpovídal Kerholec, „jde jen o to, aby Vašku, ažbude velký...“ „Vašku nebude velký,“ zavrtìl hlavou Roméo. „Allah uèinil,aby páteø èlovìka rostla vzpøímená. A když veliký uèitel umì-ní Ali ben Raehmadin prosil archandìla Michaela, aby mudovolil ohýbat žákùm páteø pro vìtší slávu Allahovu, vzkázalmu Allah, jehož jméno budiž pochváleno, že si mùže vybratjen dvojí milost: bud pevnou páteø, která poroste, nebo oheb-nou, jejíž rùst se zastaví. A slovo Allahovo zùstalo. Nikdo z násnení velký, nebo tìlo, které se prohne v kolo, neroste.“ Kerholcovi napadlo, že opravdu všichni dobøí skákaèi, kteréznal, byli menších postav, ale nepøemýšlel ani o legendìAchmedovì, ani o skuteènosti, že chrupavky dìtí pøi akroba-tice kostnatí a zpomalují rùst. Chtìl jen vysvìtlit Roméovi, žeu Vaška jde hlavnì o dobré základy.

„Mašalah,“ zvolal Roméo, „nejlepší uèitel nedá dítìti víc neždobré základy. Koukejte, na pøíklad tohle.“ Roméo se rozbìhltøemi kroky a udìlal pøemet ve vzduchu. „Ecco. Co to bylo? Pan Kerholec øekne salto. Ale AchmedRoméo pøi tom uprostøed salta udìlal plnou piruetu kolemvlastního tìla. Štièí skok, signore, a ne salto. A odraz se zemì,ne s vaší trampoliny. A dopadnutí na zem pomalé a mìkké,jako by mne snášelo sedm džinù. Jak dlouho jsem se tomuuèil? Šestnáct let, signore esercizio di sédici anni in totale,než jsem umìl i to splývavé pøistání na zem; a opakovat tomusím stále, un anno fa, una settimana fa, oggi, domani eposdomani, dnes, zítra i pozítøí – kde mám na to uèitele? Ne,signore, uèitel jen dítì pøipraví, uvolní mu tìlo, upevní svaly,zocelí srdce, ukáže kroky, jak se na to jde; a všecko ostatní jevìc žáka. Achmed Roméo nenauèí Vašku opravdu víc nežzáklady; ale budou to základy nejlepší školy, signore.“ V jedné vìci mìli všichni cirkusáci pravdu: když pøedpoví-dali Vaškovi, že bolesti bude cítit jen v prvních dnech. Myslí-val si nìkdy, že už to ani nevydrží, a jeho tiché hernajs stokrá-te mu vyklouzlo skrze zaaté zuby. A hle, jednoho dne takøkarázem tìlo jako když povolí, všecko se to nìjak urovnalo, svalya klouby se pøizpùsobily a Vašek necítil vìtší bolesti než pøikterékoli namáhavé høe. Bylo to ovšem svìdectvím, že hoRoméo zpracoval velmi rovnomìrnì a dùkladnì. Ale o tomVašek nepøemítal. Cítil se najednou jako znovuzrozen a sámvytrvale opakoval první cviky. Stojku vydržel nyní stát nehnutì,i když ho Achmed vzal za ruce a zvedl. A ze stojky az pøeklopení nazad pøešel k prvním pøemetùm pøes ruce na-zpìt, které se v hantýrce nazývají flip. A pak cvièil opièí skok,salto pozpátku na jednu nohu, pøipjat na šòùøe, abyse nepotloukl a hlavnì aby si dodal kuráže. Ale už ho takéani nebolely pády, protože se nauèil zapnout svaly zad i no-hou, takže dopadal na nì jako na tuhé polštáøe. I prsty mu

zesílily a on dovedl pøímým tìlem padnout dopøedu na holouzem a jeho prsty rozevøené pøi tìle vypérovaly dopad beznárazu. Se zánikem bolestí se mu vrátila bývalá nálada. Už zasenevydržel sedìt, už zase probíhal stáje i zvìøinec, aby u všehobyl, a znovu se vrátil k Hansovi, aby se dál cvièil pod jehodozorem v jízdì. I to teï šlo kupodivu jinak, Vašek se vyšvihldo sedla s lehkostí, jaké døíve neznal, a samo cvièení ho ni-jak neunavovalo, tøebaže Hans ho prohánìl podle starých,hodnì bezohledných pravidel. Nejhezèí bylo, když Hans dal Vaškovi do rukou míè, roze-hnal Mary na lonži do nejdelšího klusu a Vašek pøi tom muselmíè vyhazovat a chytat, aniž se mohl podívat na uzdu nebona konì. Vašek to pøijal jako poutavou hru a ve skuteènostito bylo znamenité jezdecké cvièení pro uvolnìní beder a mìk-kost v sedle. Vašek se v Achmedovì škole nauèil nìèemu,co ho døív nenapadlo; sledoval pohyby svého tìla oddìlenì.Zakousl-li se do cvièení, pozoroval postupnì posuny nohou,rukou, trupu, hlavy a jejich vzájemné pùsobení na rovnováhu;v podvìdomí se mu už vyvíjel smysl pro kontrolu tìla, a kdyžmu Hans øekl, že dobrý jezdec má ruce s uzdou v pevné, klid-né poloze nad sedlem a nerejdí s nimi, staèilo to vysvìtlení,aby Vašek na Mary své ruce ihned zvládl. Jednoho dne; když seskoèil se svého bandurka a odstrojilsi jej, zavolal ho Hans a Vašek užasl: Hans mu podával šam-brieru, velký cvièitelský biè. „Tu máš, Vašku, s tím se taky musíš nauèit zacházet. Vem si to ven a uè se tam zatím bez koní.“ Vašek div nevýskl radostí: biè, opravdický, velikánský biè,zrovna takový, jako má direktor nebo pan Perreira! Vysokýbiè, mnohem vyšší než Vašek, nahoøe ohnutý krásným ohy-bem, s bílým koncem, který se natøásal a poletoval jako støí-brné hádì. Vašek se s ním hrnul ven s tváøí slavnostní a vzru-

šenou, nejdøíve stranou za vozy, aby ho hned všichni nevidìli,jak s tím zápolí. Nebo hned shledal, že je ten biè mnohemt잚í, než si pøedstavoval, a že tedy nebude pro jeho klukov-ské ruce zrovna lehké jej zvládnout. Taky se to ukázalo: tako-vý biè, paneèku, je èertovská vìc, švihneš jím, a prásk, šòùrati odnìkud pøiletí a sekne tì pøes záda nebo po hlavì. A oprav-du jím zapráskat, na to je, hernajs, potøebí síly! První dnyse Vašek spíš s bièem potácel, než aby s ním doopravdy nìcodìlal. V takovou chvíli se u nìho za stavil kulhavý Harwey. „Halloh, Vašku, that is a wonderful whip! Nádherný biè –kdopak ti jej dal?“ „Hans, pane Harwey!“ „A to s ním mᚠcvièit?“ „Ano, pane Harwey.“ „Hans je starý hlupák, když si myslí, že mùžeš držet takovýwhiphandle. Pojï’ se mnou, Vašku, já ti vyhledám nìco lep-šího.“ Harwey zamíøil k jednomu ze svých skladištních vozù, chví-li v nìm kramaøil, pak vylezl a podal Vaškovi starý, odøenýbiè, ale o hodnì menší a lehèí. „Ten ti pùjde lépe do ruky. To je ještì po starém Humberto-vi, z doby, kdy mìli menší manéž. S tím budeš moci cracko-vat, víš, dìlat crash!... no, práskat, yes.“ Vašek to zkusil, a opravdu, na tenhle svými silami staèil.Jednou, dvakrát, tøikrát si práskl jak z pistole a poskoèil ra-dostí. „Hernajs, pane Harwey, ten práská, co? Slyšíte, pane Har-wey, jak práská? Co myslíte, pane Harwey, myslíte, že tátaslyší, jak to práská? A co myslíte, že si táta myslí, když slyšípráskat, kdo to práská? Myslíte si, že si táta myslí, že to prás-kám já? Nebo si myslíte, že si táta myslí, že to práská panBerwitz?“

„Ou, ou, to je moc otázek na starého èlovìka. A nemyslisi, že práskání je všecko, co se s bièem dìlá. To se ví, musíšse uèit i to crack, práskat, yes. A ne jen takhle. Koukej, to jáprásknu dvakrát na jedno švihnutí...“ Harwey trhl škubanì vìtším bièem a bílý konec dal dvìtøaskavé rány. „A ty musíš umìt udìlat i tøikrát crash, yes. A dìlat to ele-gantnì, aby se biè krásnì vinul, yes. Ale to není všecko. Kou-kej.“ Harwey vzal kus novin; zmuchlal je a hodil opodál na zem.Pak si odmìøil od papíru celou délka bièe, tam si stoupl, švihla papír odletìl. „Well, to je to! Strefit se! To nebudeš umìt okamžitì. Tose budeš uèit tøeba ètvrt roku, než se bezpeènì strefíš. A pakse budeš uèit dál, yes. Musíš umìt strefit se ze støedu mané-že na kterékoli místo a buï tam prásknout nebo jen štípnoutnebo jen se dotknout. Tušírovat. Musíš umìt tam zasadit švih-nutí shora nebo zdola, zleva nebo zprava. Taky se musí umìtlupnout bièem, že to jen koni prskne u uší a nedotkne se hoto. A pak švihnout rychle za sebou na tøi rùzná místa, jako kdybyti tøi konì dìlali neplechu. Zkrátka, Vašku; biè musí za tebemluvit, I say, a musí za tebe povìdìt koníèkùm, co chceš: rych-leji, pomaleji; neskákat nebo skoèit, jednou pokárat a jednoupochválit. Yes. To všecko je dùležitìjší než práskat bièemdo vzduchu. Nᚠdirektor má biè tak bezpeènì v ruce, že muhodíš jablko a on je ve vzduchu pøesekne. Poèítám, že tak zarok zaèneš trochu biè ovládat. Protože biè, I say, cirkusáckýbiè je celá vìda. Yes.“ Vaškovi se tak zaèalo nové úporné cvièení, do kteréhose vložil se vší chlapeckou vážností. Roméovi kluci brzo ob-jevili jeho esercizio. Nejprve na nìho koukali s uctivým obdi-vem, brzo však se pøi tom rozvinula velká zábava: místodo zmuchlaného papíru strefoval se Vašek do pobíhajících

èerných Roméovcù, kteøí se všech stran uskakovali do okruhujeho bièe, vyzývavì køièeli o ránu a strašnì øvali, když ji oprav-du dostali. S tìmi kluky mìl Vašek vùbec svùj køíž. Už nelibì snášel,že byli poøád pøi tom, když ho jejich táta prohánìl. To Vašeknemìl rád. Byl pøece doma od malièka uznaným náèelníkemcelé hordy klukù a s jakousi chlapskou hrdostí dbal na to, abyho žádný nepøistihl pøi nìjaké slabotì. A tady najednou ta èernáchasa umìla všecko líp a hraèkou jí šlo, co Vašek pøed nimistále oral a oral. Nikdy se mu pøi tom neposmívali, to je prav-da, ale už to, že mu za stálého køiku ukazovali, jak je snadné,co on nemùže svést, už to ho dìsnì žralo; a v duchu si sto-krát pøísahal, že to tìm umounìným panchartùm ukáže, jenco zvládne aspoò první skoky. Nejhorší a nejpodivnìjší byl jeho pomìr k Paolovi. Bylo totiché napìtí a mìlo svùj prapùvod snad v tom, že mu Vašeknemohl nic vážnìjšího vytknout. Paolo byl o nìco starší, bylneskonale protøelejší a cvièit umìl, že mu Vašek zatím jenzávidìl. Paolo byl hezký hoch, štíhlý, pružný, postavil-li se, stálvždycky trochu theatrálnì, dìlal-li nìco, byly jeho pohyby lad-né a líbivé. Vìdìl to o sobì a už tu svou hezkost uplatòoval.Vašek se pøed ním cítil všecek jako sukovatý a neohrabaný:Paolo mìl smìlý pohled, ba mohlo se øíci drzý, jenže muv záøivých oèích hrálo cosi lišáckého, co bylo ihned pøiprave-no pøemìnit drzost v nevinné ètveraèení, kdyby snadpro drzost mìlo pøilétnout okøiknutí nebo dokonce pohlavek:„Ó, snad byste nebyli zlí na hezkého, nevinného Paola?“ Va-šek byl prostý a pøímý a tohle chytráctví cítil už jako faleš azbabìlost. A pojal také hluboké podezøení, že ani Paolovaradost z Vaškových pokrokù není upøímná a že je to jen lstivákomedie. Paolo byl pøi Vaškovi cosi jako Achmedùv asistenta když Vašek pochopil nìkolik základních trikù – cirkusáciøíkají trik každé èásti výkonu, která se musí opìtovným cvièe-

ním nauèit do úplné mechaniènosti -, Paolo sám bez otce bdìlnad Vaškovými korepeticemi. Dìlal to velmi horlivì, dovedlznovu a znovu s trpìlivým úsmìvem ukazovat Vaškovi správ-né našlápnutí, odraz nebo chvat, a srdeènì mu zatleskal, kdyžse cvik Vaškovi podaøil. Ale právì ta ustavièná úsmìvnáochota, ta pozorná zdvoøilost, ta nadšená úèast byly zdrženli-vému Vaškovi nepøíjemnì podezøelé. Takhle se nechoval žád-ný z klukù, s kterými se kde setkal; jeho dìtský svìt byl drs-nìjší, pøihroublejší, snad i sveøepìjší v žárlení a v závisti, alepøímý, otevøený a jasný. S Paolem mu bylo jako s kluzkýmúhoøem; který poøád nìjak uniká. Vašek pøece vìdìl, že hoPaolo nemá rád, že to nedìlá ze srdeèného pøilnutí, naopak,že mu závidí. Co mu závidí, to si Vašek nedovedl pøedstavit ani domys-lit. Pøipadalo mu, že všecko je tu tak pøirozené a prosté, tenživot, do nìhož tak rychle vklouzl, ta vlídnost dospìlých k nìmu,ten jeho podíl na každé spoleèné práci. Byl vlastnì v CirkusuHumberto jen o pár dní déle než Paolo, ale byl tu úplnì doma,spøátelen a skamarádìn se všemi, s Hansem, s dontérem,s Harweyem, s Arr-Šehirem. A tu bylo právì seménko Pao-lovy závisti: Vašek tu byl doma, byl tu usedlík, kdežto Romé-ovci bìželi svìtem a pøitáhli sem jako lid potulný. Roméo mìls Berwitzem smlouvu na deset mìsícù, ale kdyby ji mìl ina dva roky nebo na pìt let, bylo by to všecko doèasné apomíjivé a jednoho dne odboèí jejich modrá maringotka odvozù humbertovských a bude koèovati s jinou spoleènostínebo boudaøit na jarmarcích. Kdežto Vašek se svým tátou,aniž se o tom mluvilo, byl tu zakotven na celý život. Problémdomova se tu zvedal mezi nimi ve své sociální relativitì a rý-soval jejich osudy. Pro Antonína Karase byla pøedstava do-mova nezrušitelnì spojena s chalupou v Horní Snìžné; Va-šek, jehož dìtská pøizpùsobivost ochotnì pøijala velkou zmì-nu, cítil svùj domov tu v tom velkém, stìhovavém cirkuse, kte-

rý mu se všemi svými lidmi i zvíøaty byl cosi jako vesnicena kolech, vesnice mnohem kouzelnìjší a zábavnìjší než HorníSnìžná; a Paolo, krásný, ubohý Paolo, cítil, že jeho domov jejen ta maringotka, kde spí namaèkáni v chuchvalce lidskýchtìl, a která je veze køížem krážem, pod sluncem i snìhem,v dešti i v mrazu po celém svìtì, a témìø každého rokuse ozývá vøískotem nového dítìte. Z toho pohledu Paolo závidìl Vaškovi a øevnil na nìho.Mladý ten poloberber se sžíral nepøejícnou touhou, když vidìlVašku sedìt s tak mocným pánem, jako byl Kerholec,u spoleèného hrnce, když ho vidìl jezdit na Mary a opatrovatshetlandíky, když ho našel v dùvìrném rozhovoru s kapitánemGambierem a když ho spatøil chodit o pøestávce se lvíèetem.Jak po tom všem sám toužil, jak rád by také tak volnì probí-hal stanem, stájemi, zvìøincem! Ale tam všude malého, krás-ného Paola vyhánìli, Hans u koní byl na nìho i na jeho brat-øíèky jako èert, jen hudroval, že by za nic nemohl ruèit, kdybyse mu tam dostala ta cikáòata. A kapitán Gambier vydal do-konce zvláštní obìžník, že se hochùm zakazuje pøístupke klecím a k vozùm se šelmami. Všichni mìli docela pøiro-zený strach pøed tímto novým, rtuovitým živlem africkým,v nìmž to hrálo uliènictvím a vtìleným pokušitelstvím; Vaškunaopak byl klidný, rozvážný, cirkusáci cítili v nìm kus dospì-lého muže a podle toho s ním jednali. Jestliže však všichni byli na støehu pøed Roméovci, abyse nestalo nìjaké neštìstí, jeden byl od první chvíle zaujat ote-vøeným nepøátelstvím: pan Arr-Šehir, strážce a opatrovník slo-na Binga. Pokud on tu byl, nesmìl malý, krásný Paolo anizavadit o sloní stáj. „Vyznavaèi Mohameda“, øíkal Arr-Šehir starostlivì, „jsouplni džinù, kteøí usilují o zdraví Posvátných. Položil jsem muøínohy na práh, ale džin by je mohl pøekroèit v tìle Paolovì.“

Stájníci muøí nohy na prahu nevidìli, ale vidìli rákosku, kte-rou si Arr-Šehir postavil u vchodu. Když s ní po prvé vyrazilna Paola, pøibìhl hoch k Achmedovi témìø plaèky a hoøcemu žaloval, jak ho karnak honí. Achmed Roméo pokrèil ra-meny: „Jak zní Súra slona?“ Paolo nevìdìl, Achmed Roméo sáhl do kapsy, kde mìlrùženec, a uchopiv jednu kulièku, recitoval: „Zda nevíš, jak naložil Pán s lidem, který pøivedl slony?“ „Ach, ano... to jsou ti ožraní...“ rozpomínal se Paolo.Achmed kývl hlavou a pokraèoval: „Seslal ptáky ababil, kteøí házeli po nich kamením, že bylijak ožraná stébla.“ Uèil se tedy Paolo, že pomsta a odplata je v rukou Allaho-vých, ale tím v nìm nezanikla žádostivost a závist. Umìl jeovšem zakrývat. Za krátký svùj život vidìl už mnoho vìcíve svìtì a od malièka se uèil uklánìt se mocným pánùm po-klonou èíslo tøi. Jeho chytré oèi na první pohled postøehly po-stavení Vaškovo a odtud ta jeho vytrvalá úslužnost a horli-vost. Bylo to v nich, v Roméovcích, ve všech, proto i starýAchmed vítal poníženým úklonami Kerholce a všecky jeho dìtis úsmìvy obskakovaly Vaška. Jenže Vašek tušil bezpeènýmdìtským instinktem, že je to nepøirozené a jenom hrané, anejednou, když se na nìho Paolo zubil co nejsrdeènìji, øíkalsi v duchu: „Ty hade!“ Zùstával tedy Vašek mezi jejich pøekotnou úlisností poøádnìjak uzavøen a netýkavý, s docela pøesným pocitem, že to-hle vìèné usmívání jednou praskne a že si to pak s tìmi mou-øeníny se všemi vyøídí. A když teï, co se uèil ovládat biè, Ro-méovi kluci pøibíhali a volali si na nìho o ránu, zaèala se hra,do níž Vašek vnášel i kus svého utajovaného vzteku. Klucibyli rozestaveni kolem dokola, vbíhali mu na dosah rány aVašek po nich švihal seknutím, které bylo myšleno dooprav-

dy. Jakživ by se nebyl Vašek na mrtvém papíru nauèil tak rychlezasahovat cíl jako v této høe, do níž mohl vložiti všecko náru-živost. Týdny to trvalo a švihy Vaškovy byly èím dál tím pøesnìjší ahbitìjší a pokøiky Roméových klukù èím dál tím vyzývavìjší.„Vašku, ecco, Vašku, qui, Vaškù...“ ozývalo se nepøetržitì,když se objevil mezi vozy s bièem. A èím déle se ta hra pro-vozovala, tím pestøejší bylo volání a dráždìní, všeliké posmìš-ky se do toho utrousily, vyplazený jazyk, dlouhý nos, fanfárysmíchu. A Vašek beze slova švihal a práskal, jak mohl, stálevíc dopálen na tu rotu, která se mu už zøejmì posmívala, kdyžse jim daøilo uskoèit nebo padnout na zem a ujít ránì.A jednoho dne se obvyklý pokøik zmìnil náhle v strašný jek aøev, že koèové vyrazili z konírny a lidé vybíhali z maringotek. Na volném prostranství vidìli jedno jediné klubko rvoucíchse klukù a když k nim dobìhli, rozpoznali nejdoleji pode vše-mi Paola, na nìmž ležel Vašek a škrtil ho, na Vaškovi leželivšichni Paolovi sourozenci, které Vašek podle možnosti od-kopával a støepával. Když je roztrhli, byl Paolo úplnì vysílen a bez dechu a Va-šek všecek zježen vzteky. „Co to bylo?“ spustil na nì s jedné strany Hans a s druhéAchmed. Dlouho nechtìl nikdo a pravdou ven, až Vašek, abyse obhájil, odpovìdìl: „Paolo na mne køièel dablkau.“ „Dablkau – co to má být?“ „Já nevím. Ale já si to nedám líbit.“ „Dablkau – co je dablkau?“ ptal se Hans lidí okolo. „Snad double cow,“ odpovìdìl pan Harwey. „To anglickyznamená dvojí kráva.“ Další vyšetøování ukázalo, že je to správné. Svìtobìžní klucipøišli pøi høe s Vaškem na to, že Vašku je složeno

z francouzského vache a z nìmeckého Kuh a že tedy je todvakrát kráva. A Paolo z toho tedy hned složil anglickou dou-ble cow. Byl z toho kolem velký chechtot, že Achmed Roméo zapo-mnìl i na pohlavky a kopance. Jen Vašek, pobledlý držel opìtbiè a stál mezi ostatními. Teï, když se mu dostalo vysvìtleníté nadávky, pochopil, že to byla nebezpeèná pøezdívka, kteráby mu otrávila celý život zde. Najednou tedy zapráskal bièema vykøikl: „A kdo to ještì jednou øekne, každého zbiju!“ Hans také vycítil, že by Vašku mohl být zesmìšnìn, protododal: „Dobøe, Vašku. Nedej se. A uslyším-li to já od nìkoho, ne-vemu si na nìho biè, ale lonžový øemen. Alou, každý po svém!“ I shledal Paolo, že je nutno ještì více nenávidìti Vašku,nebo všichni mocní se ho ujímají proti hochùm, kteøí umìjívíc. Ale je tøeba si dát pozor, protože Vašku má zøejmì hroz-nou sílu a byl by snad krásného Paola zabil. VII. Historka s dvojitou krávou byla švanda, která mìla vážnépozadí: Vašek èím dál tím víc mluvil øeèí, která nebyla žádnýjazyk. V cirkuse užívali všichni hantýrky, která byla složenaz francouzských, italských a anglických výrazù, èeští dìlnícido svých èeských rozhovorù vplétali pokroucená nìmeckáslova, ale Vašek k tomu všemu pøibíral, dontérem poèínajíc,všeliké výrazy ze všech øeèí, které kolem sebe slyšel. A volalose tu i hovoøilo francouzsky, anglicky, italsky a španìlsky,Gevaertsové nìkdy spolu mluvili švédsky, paní Berwitzováse Steenhouwerem hovoøívala holandsky, Roméo klel nebose dovolával Boha arabsky a turecky, Cirkus Humberto byljako jazyková archa Noemova, kde mìli od každé øeèi popáru. Dospìlí si na to navykli, ale u hocha, který v tom žil jako

Vašek, nastávalo z toho v hlavì babylonské zmìtení. Nìkdypromluvil tak, že mu už vlastní táta nerozumìl a musel si todát pøeložit; ale když Vašek zaèal øíkat i mašalah, uznal Bu-reš, že už je nejvýš na èase ochránit jeho èeskou dušièku pøedúplným zmatkem. Tehdy vyhrabal Bureš vzadu v osmièce balík knížek, svá-zaných motouzem, a kdykoli se hodilo, zaèal z nich pøedèítat.Po prvé to bylo, když Vašek u veèeøe rozèilenì vykládal, jakby se byli toho dne málem porvali tygøi se lvem; Gambier jecvièil k spoleènému vystoupení, ale toho dne propuklo dávnénepøátelství obou koèkovitých a nebýt nìkolika hlídaèùs tyèemi, byla by tekla krev. Osmièkáøi mluvili o tom, jaká ne-návist mezi nìkterými šelmami panuje, a Bureš si najednouvzpomnìl, že je na to pøece i slavná báseò. A už povstal ahorlivì pøednášel: „Heøman z Bubna byl udatný pán, u svéhokrále na slovo vzatý...“ Poslouchali zprvu s úsmìvem jeho pathetickou deklama-ci, ale najednou zvážnìli a sledovali básnické vyprávìnís odborným zájmem: „Heøman všeliké hrùzy prost projíždí tam pouštì a lesy, novou konaje myslivost jakoby zvyklý, potvory dìsí. Jednou žena se za pardem od komonstva se vzdaluje svého; kùò tu zarazí v bìhu svém a hluk dopadá ucha i jeho. Rychle tam bodá, odkud ten øev, aè se kùò mu pøíèí a brojí, dojel a vidí, an zápasí lev se dvìma tygry v náramném boji. „Jednomu na dva se pomoci má!“ praví a døevce svého se chopí, a než ho dravstvo to znamená,

v tygra jednoho zarazí kopí. Skoèí s konì a vytasí meè, aby druhou potvoru ubil; ale než ji dohonil v seè, a již ji lev svou dlápou byl zhubil. I chvìl høívou, se zvedaje, obou tygrù a svou krví zbrocen, vdìènì k ochránci vzhledaje, lehnul k nohoum jeho mu zkrocen.“ Tady sebou pohnul Malina. Mìl patrnì nìjakou námitku,ale poèkal, až jak to dopadne. Poslouchali tedy, jak Heømanovázal lva a jak ten šel za ním až do mìstské brány a jakpotom žili v Èechách, až rytíø umøel a lev „žalostí hrùznì øval,nejedl, nepil, tøetí den pošel“. „No, hezky si to, Honzo, sesadil,“ pochválil Malina Bureše,„jenom ti nevìøím, že si mu ten lev lehnul k nohoum. Všecko,ale tohle ne.“ „A proè by ne?“ bránil Bureš fantasii Simeona Macháèka.„Z vdìènosti...“ „Neleh,“ zavrtìl hlavou Malina. „To dá rozum, že by se drželtoho tygra. Když má lev koøist, položí na ni pracku a vrèí neboøve. A pak ji vezme do zubù a cloumá s ní a tahá ji a poøádvrèí. To tam do té básnièky pøidej: že vláèil tygra po pralesesem tam a øval. To mi tam chybí.“ „A ještì nìco,“ podotkl Kerholec. „On by si mu nelehk nohám. Kdyby byl opravdu zkrocen, jak Bureš øíká, nejvýšby se mu tøel hlavou o tìlo.“ „No, což o to,“ vpadl Vosátka s nezvyklým znaleckým zá-jmem, „ona se Korina pøed Gambierem taky rozvalí.“ „Jo, lvice, to jo,“ hájil svou Kerholec, „ale pøevalí se na zádaa ne aby si lehla k nohám.“ „Nu, on si samec taky nìkdy pøed dompteurem lehne,“ mínilMalina, „lev by to moh být, ale starý a líný.“

„Jenže takový starý lenoch by se nerval s tygry,“ tvrdil Ker-holec, „ten by zaøval a utek. Povídám, že to byla lvice.“ „Ale pøátelé,“ hájil Bureš znovu báseò, „pøedstavte si, že tobylo z vdìènosti, když mu ten Heøman z Bubna zachránil ži-vot a ovázal rány!“ „Takové vìci se dìjí,“ pokyvoval Malina. „Lvi jsou vdìèniza dobrotu. Jednou mìl dompteur Èervinka mladou lvici, jme-novala se Kleopatra. Ta dostala zápal plic a on si ji ve strachu,aby o ni nepøišel, vzal k sobì do postele a tak ji ošetøil, žese uzdravila. A ta Kleopatra mu byla za to až do smrti vdìè-ná, jak k ní pøišel, už se zvedla na zadní nohy, objala ho a líza-la mu tváø...“ „No vida,“ obrátil se k ostatním Kerholec, „tak to byla lvicea lízala mu tváø, ale ne, že by si lehla k nohám!“ „Zkrátka, Honzo,“ ušklíbl se seržán Vosátka, „nezbude tinež to královské dílo pøedìlat, jednak aby lev nejdøív vysmej-èil s tím tygrem prales a pak aby z nìho byla lvice a olízalatomu tvému Heømanovi z Bubna spanilé jeho líce.“ „To snad nejde,“ vmísil se skromnì Karas otec, „vždy byho pøi tom povalila.“ „Tak by to bylo obrácenì,“ pøijímal to Vosátka, „to by tedyrytíø Heøman ulehl k nohám lvici.“ Tomuto obratu v znaleckém rozboru básnì se musel už iBureš dát do smíchu, ale pøe tím skonèena nebyla. NeboMalina namítl, že by rytíø nemusel padnout, protože stojí-li levna zadních nohách, je to jeho nejslabší posice a tak s ním èlo-vìk mùže i zápasit, drží-li ho pøi tom od tìla. Pak se ještìchvíli uvažovalo o verši „nejedl, nepil, tøetí den pošel“. Nìkteøímysleli, že kdyby dostal jako zde v cirkusu deset liber pìknékoniny, že by neodolal, jiní soudili, že by snad nežral, ale pítže musí; jako nejvyšší autorita rozhodl Malina, že text je správ-ný, protože lev v rozèilení nebo v zármutku nežere a nepije, aje jen otázka, jestli by pošel už tøetího dne.

„To v nìm musela být ještì nìjaká nemoc,“ usoudil Mali-na, „tøebas se o funuse nachladil. Docela zdravé zvíøe by žilodýl, ale bylo-li mu nìco, tak je to možné, to dovede lev zajít iza dva dny.“ Zdálo se, že tím je báseò definitivnì schválena, ale Karasotec ještì mìl nìjakou starost. Jak prý to bylo tam s tím prù-vodcem a s vladykou. Bureš musel chvilku hledat v pamìti,než koneènì to místo znovu odøíkal. „Kudy stoupal, mu po boku byl, každý se divil prùvodci tomu, a když vladyka poselství zdil, následoval jej do Èech domù.“ „To je to, èemu nerozumím,“ pøikývl Karas, „jak to, že tenvladyka to poselství zdil. To je zazdili cihlama nebo co?“ Zednický problém básnì vyvstal opravdu všem jako záha-da. „Ale to je jen tak básnicky øeèeno,“ prohlásil Bureš, kdyžchvilku o tom pøemítal, „zdil – to tu pro rým místo sdìlil, jakopovìdìl nebo oznámil.“ Koukli se na nìho nedùvìøivì a prohlásili, že tomu nevìøí;jakýpak by prý to byl básník, aby mluvil o zdìní, když chce øícioznámení; a kdyby prý tohle mohli básníci dìlat, nìco jinéhomyslet a nìco jiného napsat, to že tøeba tu ve skuteènosti vùbecnešlo o lva, tøebas to byla postøelená vopice a ten Heømanz Bubna byl tøebas ve skuteènosti nìjaký Franta z Holešovic. „Nu, já jsem znal jednoho Heømana z Bubna,“ prohlásil na toMalina, „jmenoval se Poláèek a dodával nám, když jsme byliv Praze, oves a seno a slámu.“ „Když se jmenoval Poláèek,“ namítl Bureš, „tak tedy nebylz Bubna.“ „A to zase byl,“ trval na svém Malina, „to mi nepovídej, jásám jsem k nìmu jezdil brodem pod Štvanicí.

A na druhém bøehu hned byla Bubna a tam mìl ten Heø-man Poláèek sklad.“ „To byly Bubny a ne Bubno, ty chytrý,“ vysmál se mu Bureš.„Tohle je starý rod pánù z Bubna na Jelení..“ „A takhle je to tedy,“ ulevil si Karas otec, „já porád myslel,že on mìl nìjaký buben na jeleny. Ale co se toho poselstvítýèe, to je marné, to oni to poselství asi zazdívali. Døívejc se dálovšelicos.“ Touto obecnì uznanou pravdou byla nakonec báseò schvá-lena a rozhodnuto, že se mùže jít spat. Jen Bureš nebyl spo-kojen, protože mu svými námitkami rozbili všechen estetickýúèin. „Vždy já to, vy kujóni, nepøednášel pro vaše menažerijnírozumy,“ prohlásil jim, „já to deklamoval tuhle pro Vaška. Jak-pak se ti to líbilo?“ „Líbilo. Bylo to moc hezké.“ „Vidíte? Mládí má ještì smysl pro poesii. Mládí je ještì plnoposvátného nadšení a nepodléhá rozumáøství starých. Jakáje to útìcha, že vìènì budou zde lidé, kterým básníci majíještì co øíci. Copak se ti nejvíce líbilo?“ „To, co øekl ten vladyka, když vidìl ten zápas.“ „Jednomu na dva se pomoci má!“ „Ano! Jednomu na dva se pomoci má! A já, když jsem pralPaola, mìl jsem jich na sobì sedm. Ale byl bych je všeckypøepral, kdyby byl nepøibìhl Hans a ti druzí.“ „A ta stateènost èeského pána se ti nelíbila?“ „Ó ano. Ale já na jeho místì bych toho tygra neprobod. Jábych ho bacil po èumáku a bil bych ho, až by lva nechal. To jepøece škoda zabít tygra.“ Bureš vidìl, že už i Vašek je zachvácen cirkusáckým cítì-ním, ale utìšoval se tím, že v jeho mladé duši je ještì místo ipro jiné city. A umiòoval si, že je bude nyní horlivì pìstovat,

aby zachránil toto dítì vyšším úkolùm i národu. Už pøíštíhodne mu pøed polednem deklamoval: Slyš, kterako zdaleka temný hluk ty hory a doly probíhá! Hle, táhne se nìjaký v rozbroji pluk a trub jeho válku budící zvuk se strašno po kraji rozlíhá a pakli se zbrojnošù statných ptáš: „To jest Žižka, Žižka, vedoucí øeditel náš!“ Stará Šírova romance opravdu zaujala Vaškovu fantasii,že mìl hlavu plnou vítìzného vojevùdce; a Burešovi dala pøí-ležitost, aby mu na schùdkách maringotky vyprávìl, kdo byljednooký hrdina a jakou váleènou slávou slynuli staøí Èecho-vé. Vašek naslouchal napjatì, každé slovo hltal – to byly pra-vé pøíbìhy pro klukovskou obrazotvornost. Jen v jednom cítiljakýsi nesoulad, o nìmž Bureš nemìl ani tušení: Šírùv refrainv nìm vzbudil jasnou pøedstavu, že Žižka, vedoucí øeditel náš,vypadal tak nìjak jako Petr Berwitz, když pøedvádìl skupinurapù ve volné dresuøe, a s tím tedy se tìžko slouèilo líèení Žižkyjednookého. Ale Bureš horlivì utvrzoval ve Vaškovi správnou pøedsta-vu: hned vzápìtí pøišel s Vocelovou básnièkou o sbìhuna Staromìstském rynku, kde dva zamlklí muži naslouchajívyprávìní o smrti Mistra Jana, jeden král Václav, druhý druhý tichý muž tam stojí v kroji slovanském, hlavu níže klonì hledí na tu pražskou zem; pøi tom jílec meèe drtí svalovitá pìst, vojína až k rozjímání vzbudí jílce chøest;

hlavu plnou hnìvu zdvihna plaší z duše sen - pod pøilbou, hle! záøí hrùznì jedno oko jen. Tento zlovìstnì uatý závìr velmi pùsobil na Vaška, kterýsi dával básnièku znovu a znovu opakovat. A neménì se mulíbil závìr romance Èelakovského: Sezimovo tìlo èní tam nad lomem, záøe z hradu svítí ještì nad borem, kudy roty táhnou dál na Rakusice, „Kdož jste boží bojovníci“ zpívajíce. Tyhle vìci umìl Bureš pøednášet, pøimraèené oko šlehaloblesky hnìvu a vzpoury, levice svírala hruï, pravicese patheticky vznášela, hlas dunìl a høímal; Vašek zíral na nìhove zbožné úctì, cítì bezdìky, že ho ty podivné, neslýchanéverše unášejí ještì do jiných krás, než byla poutavá lepostcirkusu a zvìøince kolem. Bureš deklamoval vìtšinou zpa-mìti a znalec by byl poznal, že jeho repertoár je trochu zasta-ralý, že èeská poesie v tìch letech už byla zase o kus dál. Alepro Vaška to bylo všecko nové a povznášející, zaplòovalo tojeho mysl novými zájmy; netrvalo dlouho a Vašek sedìls Burešem u knížek a sám si pomalu slabikoval jejich obsah. Bureš umìl ke všemu, co dal Vaškovi èíst, pøipojit nìjakývýklad, vìtšinou o èeské zemi. Bylo to zvláštní: táhli dalekovzdáleni od svého pravého domova, kolem nich se ozývalarùzná náøeèí dolnonìmecká, frýzská, holandská a vlámská,plachty jejich stanù se vzdouvaly vlhkými moøskými vìtry anejednou se jejich vùz kolébal pár sáhù nad pøíbojem vzduté-ho moøe – a tu v tìch neznámých konèinách vyprávìl èerno-vlasý životní ztroskotanec malému hochovi o lásce k vlasti,která ležela vzdálena za sedmerými horami, za devaterouøekou, a hoch se rozhoøíval láskou k národu, z nìhož tu mìlkolem sebe jen svého tátu a ètyøi vyvržence. Byli však takoví,

že je musel milovat, každý nìjak vynikal, všichni plní zážitkù ahistorií, všichni byli pevní, tvrdí, chlapští a jednali s ním jakose sobì rovným. Bureš mu vykládal o starém pánu, který všec-ku tu minulost objevil a sepsal v krásných Dìjinách národuèeského. Jindy mluvil Bureš o stateèném bojovníku panuHavlíèkovi, nebo mu se slzami v oèích vyprávìl o utrpení Jo-sefa Kajetána Tyla, který se obìtoval èeskému divadlu a ra-dìji zmíral hlady, než by je opustil. Vašek míval dojem, že tovšechno jsou lidé, s nimiž se Bureš osobnì znal a stýkal. Alekdyž se ho jednou na to pøímo ptal, Bureš se zadíval stranou,pak mávl rukou a nevrle prohodil: „Ach, to by byly dlouhé historie.“ Jejich hovory vpadly ovšem èím dále tím èastìjido rozprávek, které se vedly pøi veèeøi. A když se tak Burešpøed hochem rozhovoøil, aby líèil krásu zlaté, stovìžaté Prahynebo nìjakou památnou pøíhodu z dìjin, zmlkali i ti ostatnísvìtobìžníci a tiše naslouchali vyprávìní o domovì, vyprávì-ní o vlasti. Nikdy se tak mezi nimi nemluvilo, byli navyklí drsné rvaècese životem a nemìli kdy na citlivosti. Ale když tu byl mezi nimiten chlapec, to lidské mládì, které nechtìli pøipravit o znalosttìch posvátných vìcí, odsouvali se sebe tvrdou skoøápku abezdìky se objevovali podobní a blízcí jemu, prosté dìtskéduše, toužící po víøe i po legendì. Mìkkostí však nepodléhali a Vašek se bezdìky od nichuèil pøijímat život tak, jak je. Zpravidla to bylo tak, že z krásnéhovyprávìni vpadli do své cirkusácké skuteènosti. Pøíliš jí bylinaplnìni, pøíliš v ní žili, aby se mohli z ní vytrhnout na víc nežna chvilku. To tøeba, když už Vašek umìl plynnì èíst, poruèil mu Bu-reš, aby se nauèil nazpamì Horymírùv skok. A jednoho dnestál Vašek na schùdkách maringotky a dìtským hlasem reci-toval:

„Co lid všechen spìchá k Vyšehradu? Co ten èetný shon as znamená? Rytíø jeden, spáchav hroznou zradu, meèem skonèiti dnes život má.“ Pìt dospìlých mužù naslouchalo dál, jak byl rytíø Horymírodsouzen k smrti, že zapálil støíbrné doly, a jak si vyžádal jakoposlední milost, aby se smìl projeti na svém Šemíku, a jakpak s ním pøeskoèil vyšehradské hradby i skálu a všichni jen„spatøí letìti ho k Radotínu“. Pìkný rytmus Jana JindøichaMarka je ukolébal v pøíjemný poslech, že se jim to velmi líbilo;ale vtom už se prodrala skuteènost jejich snìním a seržánVosátka luskl prsty: „Hombre, seòores! Abych vám øekl, tohle byl asi náramnýcirkusák! Tady nejde jen o ten skok, ale o tu celou reklamu.Když lid všechen spìchal k Vyšehradu, co je to, pánové, jiné-ho, než že kolega Horymír umìl své èíslo dobøe prodat!“ VIII. Paní Anežka Berwitzová byla smutná: jedno ze tøí lvíèatzašlo. Bylo od narození slabouèké, zimomøivé, nijak se nemìlok svìtu jako obì druhá. Bìžela si s tím postesknoutke kapitánu Gambierovi. On jen pokrèil rameny. „Madame, s tím musíte vždycky poèítat. Udržet mláïatašelem, když se cestuje, na to zpravidla nestaèí lidská péèe.To je víc štìstí a zázrak. Ale ti druzí lvíèkové vypadají velmizdatnì.“ „Ano. Doufám, že odchovám aspoò ty dva a jednoho dnevám je odevzdám do výcviku.“ „Prosím, madame, udìlám, co bude možné. Ale jenpro vaši radost. A pøál bych si, aby vám ji pùsobili také oni.To ovšem tak jisté není...“ „Proè tak soudíte, kapitáne?“

„Mám s tím už svou zkušenost. Není nad syrové šelmy, ro-zumíte, nad šelmy pøímo dovezené z pralesa. Ty nevìdí nic oèlovìku, bojí se ho svým pøirozeným pudem a seznají-liv krotiteli tvora, který jim neubližuje, pøilnou k nìmu stejnì pøi-rozenì. Ale lev, narozený v kleci a odchovaný mezi lidmi, jena nì navyklý, není to už primitiv, na jehož pudy lze spoléhati.Èlovìk není pro nìho zvláštní zjevení, je pro nìho tvor jakokterýkoli jiný, a zachce-li se mu, skoèí na nìho, jako by skoèilna kozu. Já vím, je to rozkošné hrát si s koaty, ale když dorostou,je to jiné. Já jsem se po všech zkušenostech rozhodl, že chcivždycky pracovat jen se syrovými šelmami. Tam vím, na èemjsem. Odchovaný lev nebo tygr je nevypoèitatelný.“ „A my jsme si s Berwitzem øíkali, že to teprve mohou býtzázraky dresury, když zvíøe od malièka vychováme.“ „To je bohužel omyl. Lidská spoleènost kazí dobré mravyšelem.“ Starý Malina dostal rozkaz, aby zdechlinku zakopal. Zavo-lal si k tomu Vaška. „Nejedl, nepil, tøetí den pošel,“ odøíkával Vašek, pohladivvychrtlé tìlíèko. „Jenže teï pùjdou za ním ještì dva,“ zabruèel Malina. „Smrtchce mít vždycky troje vystoupení.“ Malina byl touto malou pøíhodou zøejmì vzrušen a veèerznovu a znovu zavádìl øeè na to, kdo asi teï je na øadì. Na-darmo starocha okøikovali. „V cirkuse,“ odpovídal jim tvrdošíjnì, „neumøe nikdy nikdosám. To já mám už dávno oèíhnuto. Jako to bylo naposledy:nejprve tygøice Miuma, pak Bengálec Paša, pak starý Ber-witz. To mi nikdo nevymluví. O cirkus nemá smrt zavadit.“ Rozechvìný staøec upadl v zádumèivost a už nepromluvil.V cirkuse ani ve zvìøinci se nic nestalo, programy probíhalypodle pøedpisu; cesta Holandskem se rozvíjela v nejvìtším

poøádku. Ale Malina samotaøil, stìží tu a tam zabruèel slovíè-ko. A jednou uprostøed veèeøe nedonesl lžíci k ústùm, zasta-vil se v jídle a pak rozpaèitì odložil lžíci, pomalu se zvedl aodešel. Kerholec kývl na ostatní. „Jde k vozùm se zvìøí. Skoè za ním, Vašku, a pøijï námøíci, co se dìje.“ Jedli dál, ale s jakýmsi nepøíjemným napìtím. Za chvilkupøibìhl Vašek: „Šel ke kozám – Modrovous dodìlává!“ Ètyøem stavìèùm pøešla chu k jídlu. Kozel Modrovous! Tenžrout a neplecháø, který po každé nìco provedl, kdykoli jimunikl z kozí ohrádky! Kolikrát už shltl mužstvu obìd nebo ve-èeøi, kolikrát sežral plakátové litografie, jak ohryzal Berwitzo-vi odložený biè! A jak hnal tenkrát sekretáøe po celém šapitó!Bylo by to možno? Bylo to možno. Byl pøece mezi zvíøaty cir-kusu hotový Metusalém, nikdo øádnì nevìdìl, jak dlouho užvede kozy v parádních prùvodech mìsty a mìsteèky. Vypa-dal poslední léta jako ïábelský Mefisto, ale teï už na nìmdlouho pozorovali, že zlenivìl a zpohodlnìl a vìtšinu èasuproležel a prospal. Kerholec se zvedl a ostatní za ním. Mezi vozy s kleceminašli starého Malinu. Sedìl na zemi a modrobradého kozladržel na klínì. Modrovous mìl oèi zavøeny a dýchal tìžce. Nadním stála Anežka Berwitzová, hladila ho a šimrala mezi rohya mluvila na nìho mazlivì, ale kozel na to neodpovídal. Muž-ští se vytratili, jenom Kerholec se tam vrátil a podal Malinovihouni. Malina kývl hlavou a pøikryl hubené tìlo kozlovo. Bíléjeho družky se tísnily v koutì a meèely. Øeditel Berwitz pøišel,ohmatal pevnou rukou Modrovousùv krk a bøicho, ohnul mupøední nohu a pokrèil rameny. Domluvil Anežce, aby šlak veèeøi, ale Anežka ho nechala odejít samotného. Zùstalas Malinou a když se setmìlo, pøinesla si kovanou vozovoulucernu, rozsvítila ji a zachumlavši se do pláštì usedla vedle

Maliny. Obèas pøišla k ním veèerní hlídka a zase se vzdálila.Pomalu plynula bezhvìzdná noc, mùry pøiletovaly k žlutémusvìtlu lucerny, nìkde v dáli odbíjely vìžní hodiny a po každése rozeznìla zvonková hra. O pùl jedné vztáhl Malina rakuke kozlovì tváøi, napøímil tìlo a øekl: „Už je...“ „Chudák Modrovous,“ zašeptala Anežka. Umøel jí kus tohostarého milého svìta, do kterého se vdala, umøel jí kus Cir-kusu Humberto. Hladila chvilku vychládající tìlo. Pak zvedlahlavu. „Vendelíne – nemohli bychom ho pochovat... hned teï...my sami dva... Modrovous si to zasloužil!“ Malina kývl šedou hlavou. Vytratil se nìkam do tmy, vrátilse s motykou a lopatou. Anežka pozvedla mrtvého kozla. Sta-øec vzal lucernu. A šli tiše mezi spícími maringotkami ven,na píseènou stráòku, kde se bìlalo nìkolik bøízek. „Tady, Vendelíne!“ Postavil lucernu, obhlédl místo a zaèal kopat. Anežka slo-žila své bøímì, vzala pevnýma, vypracovanýma rukama lopa-tu a odhazovala uvolnìnou hlína s pískem. Bylo tov nejjižnìjším cípu Holandska, v kopcovitém kraji valkenbur-ském, nedaleko hranic Belgie i Nìmecka. O pùl tøetí lezl staroch Malina po špièkách do vozu èísloosm. Spáèi sebou pohnuli, pozvedli hlavy. „Jak mu je?“ zeptal se nìkdo pøidušenì. „Zítra zemøe nìkdo tøetí,“ po dlouhé dobì opìt promluvilMalina. Zítra byl den rušné práce od úsvitu, mìlo se jet na Cáchy,bylo tøeba pøekroèit hranice a bylo nutno nadehnat si zdržení,s nímž tam mohli poèítat. Petr Berwitz byl od rána na nohou,ale než vyrazili, poslal si ještì do Valkenburgu pro poštu. Pøi-jímání ranní pošty byl u nìho obøad, jejž nejradìji vykonávalve velkém stanu. Postavil se na okrajovou pistu a hlasitì vy-volávaje adresy odevzdával velkým gestem jednotlivé dopi-