Cirkus Humberto

S veselou se tedy Karas vracel domù, i do písnièky mubylo, ale když se octl na temném úzkém schodišti, kterýmse lezlo až do ètvrtého patra paní vdovy Anny Langermanno-vé, najednou se všecka ta nálada vytratila. Nálada, bodej byne nálada, èlovìèe, vždy ten odulý sípák, ten Moesecke, jichdo vás nalil v té ranì pìt a na laèný žaludek, bodej by vámnebylo do zpívání. Ale tady, Anton, tady nahoøe, tam není žád-ná Námoøníkova nevìsta, tam je tvùj chlapec, Tondo, tam jeVašíèek a ten už zoufale èeká, s jakou táta pøijde. A táta pøi-jde, vod piva pøijde, potvora, a øekne: „Tak, Vašku, budemejezdit s cirkusem. A Vašíèek, co øekne Vašíèek? Zatracenýschody, konce jim není. Vašíèek neøekne nic. Vašíèek se jenpodívá. A to je právì to, že se podívá. Vždy to je, jako byse ona podívala, Márinka. To jsou docela její oèi, takové mod-rozelené, èlovìk to ani správnì nerozpozná, jaké jsou barvy,ale její oèi to jsou, ona tam leží, chudák, pod modøínkem, alejejí oèi jsou tu s ním a dívají se na nìho, co tu s hochem tropía jak to vede. A pak se ty oèi najednou nìjak stáhnou a zaos-tøí. Kolikrát už si toho všiml, že hoch, když se na nìco upøe,má najednou pohled jako kánì. A zrovna tak se po nìm do-vedla podívat nebožka, když se nìkdy vracel s Milnerem odvyhrávání, od muziky; paneèku, Antone, to byl kukuè, pøed tímjsi poslední krejcar vyklopil, aèkoli se ti kolikrát zachtìlo ne-chat si nìjaký šesták na útratu. A taková hodná ženská to pøitom byla, do všeho jako drak. A ten chlapec je po ní, mìkký itvrdý, jak kdy -jakpak jen mu to øíci, že jsme se upsali kome-diantùm. Tìžce a s nechutí stiskl Karas kliku a pomalu vìšel klo-bouk na vìšák u dveøí. Paní Langermannová otevøela dveøekuchynì. Hoch stál u ní a k nìmu se tlaèila šestiletá vdovinaRùženka. „Táta!“ vykøikl Vašek radostnì. „Tak co, poøídil, poøídil?“ ptala se paní Langermannová.

„Poøídil. Ale nìjak divnì – ani z toho radost nemám,“ od-povídal Karas a pomalu šel do kuchynì, kde to vonìlo majo-ránkou. ,,A jakpak to? Sednìte si, už èekáme s obìdem, to mipak musíte povìdìt.“ „Táto – mᚠdílo?“ zeptal se chlapec. „Mám, Vašku, ale nevím, co tomu øekneš. Já jsem... totiž my budeme spolu u cirkusu.“ Teï èekal to zlé odmlèení. Ale Vašek, kterému postaèilo,když slyšel, že práce je a že zùstanou spolu, obrátil k nìmusvé velké dùvìøivé oèi a zeptal se klidnì: „A co to je cirkus, táto?“ Karasovi se ulevilo. Neuvìdomil si, že chlapec nikdy ještìnevidìl ani cirkus, ani komedianty, že k nim do zapadlé vsijen zøídka to slovo zaválo. Jako by mu kámen spadl s prsou,ožil a pøisedl blíže k hochovi. „To je takové divadlo, víš, tam jsou pánové a paní a ti uka-zují lidem krásné konì a všelijaká zvíøata a každé to zvíøe umínìjaký kousek, tøebas tancovat nebo hrát na flašinet a to lidibaví. A když se to skonèí, tak se to divadlo zbourá a naložína vozy a jede se jinam. A táta pojede s sebou a bude jimstavìt a bourat to divadlo a ty pojedeš s tátou ve voze a uvi-díš celý svìt.“ „A jaká jsou tam zvíøata, konì?“ „Konì a lvi a tygøi a oslíèek a kozel a medvìdi a slon...“ „Slon? Opravdický slon? Ten s rypákem?“ „Ano. Krucimordyánský zvíøe. Ten by se sem do kuchynìnevešel.“ „Jo... A já k nìmu pùjdu a vylezu si na nìho a budu na nìmjezdit. Pøece se jezdí na slonu, ne? Frau Langermann, FrauLangermann, ich werde reiten Elephant!“ „Ale, to víš, že jo, ty prcku,“ zasmála se vdova, nalévajícpolévku. „Tak co jste to tedy pøinesl a co to má s tím slonem?“

Karas se jí nyní obšírnì vyzpovídal – i z toho, že si není jist,udìlal-li dobøe. „Ale, božíèku, èlovìèe,“ spráskla rukama kvartýrská, „po-dìkujte Pánu Bohu, že se vám to takhle pøitrefilo.A na nebožku pøi tom nemyslete. Chodil jste stejnì za pracído svìta, copak ona mohla tušit, jak žijete? A co tady ty tisíceženských, kterých jdou muži na loï a zmizí na pár let ve svìtìa nedají o sobì ani vìdìt; nakonec tøebas jen dostanou zprá-vu, že... tento... že si voda vzala... co se k ní hlásilo... Co bychmìla já øíkat?“ Paní Langermannové zvlhly oèi. Jako v mlze vidìla temnýošklivý den, kdy tu v té kuchyni stáli dva úøedníci pøeplavníspoleènosti a ostýchavì jí oznamovali, že se pøístavní parní-èek Rosamunda srazil v mlhách s uhelnou lodí a že kormidel-ník Felix Langermann spadl pøi tom do Labe a že jak šly ledy,nebylo možno spustit èlun. Pøemohla však pohnutí a dodala: „To je mi takový cirkus tisíckrát milejší, ten aspoò jezdi po-øád po pevné zemi. A Vašek nìco užije, uvidí svìt, pozná lidi,to je, pane Karas, pro hocha moc dùležité.“ Tak se Antonín Karas chtì nechtì vrátil pøi obìdì zasdo jasnìjší nálady. Musel znovu a znovu vykládat Vaškovi ocirkuse, co už tam tak pochytil. Ale hlavní ovšem bylo, kdyžse vytasil s lístky na odpolední pøedstavení. Kterak Vašek prožil svou první návštìvu cirkusu, Karasnevidìl. Odešel o hodinu døíve, trumpetu pod paží, a sotvase objevil v boudì, zavolal ho Kerholec, vrazil mu do rukouhrábì a poruèil mu pìknì urovnat piliny v manéži. Pak si hopøibrali vzadu za branou, aby pomohl odtahat nìkteré klece,prý k vùli lvùm nebo co, a aby umetl místo, které se uprázdnilo.A už pøibìhl nìjaký hoch, kde prý je pan Karas, že se po nìmshání pan kapelník.

Leopold Selnicki, Berwitzùv kapelník, byl Vídeòák, bývalýregimentstambor u Deutschmeistrù, chlap jako hora,s ohromnými kníry, které si zesiloval i èástí vousù s tváøí. Takéchundelaté oboèí vypadalo hrozitánsky, ale oèní klapky a kùžekolem oèí byly jaksi pøevislé, patrnì od pití, a celý pohled Sel-nického pøipomínal starého dobráckého bernardýna. Tentomuž byl snad jediný v celém podniku, pøed nímžse zastavovala pøísná Berwitzova kázeò. Nemusil dìlat nicjiného než dirigovat hudbu; jakoukoli pomoc pøi ostatních pra-cích v cirkuse odmítal jako nehodnou jeho umìlecké osob-nosti. Celé dni a noci se zamìstnával neobyèejnì dùležitýmproblémem, kde se co dobrého jí a pije. Nebyl jedlík v pravémslova smyslu, nikdy nezasedl k bohatýrskému obìdu nebok velkolepé veèeøi. Ale když se ráno probudil; zamlaskl jazy-kem a shledal, že by teï „bodla“ šunka s vajíèkem a jednonebo dvì plzeòské. Nebylo-li všude plzeòské, šel si ina obyèejné, jehož si však, že bylo slabší, dal o máz více.Míval pro to mìøítko 2 : 3, prý „aby se v tìle srovnaly stupnì“.Pak si zaskoèil do zkoušek, není-li tam tøeba nìèeho novéhood muziky, poklábosil s tím, poklábosil s oním, vypil tøi ètyøisklenièky rumu a ohlásil, že je èas na pøesnídávku. Naèežmajestátnì opustil cirkus a vyhledal nìkterou ze svých viná-ren, kde snìdl gulᚠnebo papriku, zapálil si viržinku a pøiètvrteèkách rakouského vína trpìlivì èekal, až se mu ozvehlad. Když jej ukojil porcí uherského salámu, šel na obìd,ponimral se v jídle, posteskl si sousedùm, že „pro nìho byobìd vùbec mohl odpadnout“, on že nikdy „obìdu moc neu-dìlá“, to jen tak „aby mìl podklad“ pro dvì tøi piva. A pak šelna èernou a na koòak; byla-li pøíležitost, zahrál si partii biliá-ru, pak si šel spravit chu osmièkou vermutu, naèež se objevilpøed pøedstavením v cirkuse, oblékl se do èerveného kabátuse zlatým límcem a zlatými epauletami, zvrátil pøi tom do hrdlanìjakou tu stupeèku rumu z láhve, kterou stále peèlivì ucho-

































Kerholec ho pohladil po hlavì a obrátil se na Karase: „Kluk je poøízek. Ten by to moh k nìèemu dotáhnout, alemusíš ho hned dát cvièit. Sedm let, to je nejvyšší èas pro dítìv cirkuse. Ale teï ho zaved ke kasírce, a se ji podìkuje zalístek. To jí bude dìlat moc dobøe, to si ji koupíš a kluk poje-de.“ Karas tedy vzal hocha, vedl ho k pokladnì a cestou munacvièil potøebné „rukulíbám, milostpaní“. Frau von Hammer-schmidt uvítala chlapce sirotka s náramným rozechvìním. Oklucích a rvaèkách se s ním ovšem nebavila, ale mluvila doja-tì o mamince na nebíèku, které hodný hošíèek musí dìlat zdena zemi radost, aby nebyla pøed Pánem Bohem smutná.A když slyšela, že Vašek chce jezdit na koni, schválila mu to,že je to správné odhodlání, že nebožtík pan major von Ham-merschmidt taky zaèal jezdit jako hošíèek a jaký pak to bylslavný pøekážkáø, na knížecích parforsních honech vždyckyna nìho èekali jako na kápo. A ona že promluví s panem øe-ditelem Berwitzem i s panem Perreirou, aby si hocha všimli.Nakonec vytáhla z háèkované sdrhovací pompadurky pùl roh-líku, dala jej chlapci s tuèným polibkem, podala ruku Karaso-vi a obrátila se k okénku a k lístkùm. Když se vrátili do manéže, zùstal hoch jako uèarován, kru-hem tam bìželo šest pofrkávajících bìloušù, za nimiž bylovidìt paní s bièem v ruce. Na její zavolání se šimlíci na zadníchnohou otoèili a bìželi obrácenì, na další zavolání se obrátilia jeden druhého pøedbìhl, až byli zase v øádce a pakse najednou obrátili èelem k ní, zvedli se na zadní nohy a pøi-šli k ní se všech stran do støedu a stáli tam, dokud nespustilaruku s bièem. Vašek køeèovitì tiskl tátovi ruku a dívalse na bílé konì jako na zjevení. Cirkus byl prázdný, jen dolepod lóží stál pan Selnicki a oèima trochu zaslzenýma a opíralse o bariéru, odkud obèas vylovil láhev s rumem. Karas siv té prázdnotì nebyl jist, zda nepøekáží, snad není dovoleno

dívat se na zkoušky. Odtáhl tedy chlapec zpìt do chodby,obešel cirkus a zavedl ho do koníren. Cestou potkali dobøedeset lidí, které už Karas od vidìní znal a kteøí se pozastaviliteï, když nebyl kalup, a zajímali se o chlapce, zda s nimi po-jede. Karas mìl radost, že ho všichni tak srdeènì vítají. Vestáji zavedl Vaška k tomu Hansovi, který ho ráno uèil èistitkonì, a ohlásil mu, že mu vede pomocníka. Hans si utøel širo-kou dlaò o modrou zástìru a potøásl Vaškovi rukou, jako byto byl starý chlap. Tomuhle Hansovi Vašek mnoho nerozu-mìl, mluvil jinou nìmèinou, než se mluvilo na Šumavì, aledìtským pudem pochopil, že je to hodný èlovìk. A pak byl odtìch koníèkù, znal každého jménem; kterého zavolal, ten oto-èil hlavu a velkýma oèima se po Hansovi podíval. Ale co byloto všecko proti tomu, když Hans najednou vzal Vaška za ru-káv a dovedl ho až na konec stájí, kde ve zvláštní ohradì stáliètyøi malí strakatí koníèkové, jako stvoøeni pro takového klu-ka, jako byl Vašek. Vašek uchvácen zvedl obì ruce a bezdì-ky vykøikl èesky: „Ježíšmajnkote – bandurkové!“ Chovali takové roztomilé zakrslíky na Hluboké a dost da-leko s nimi zajíždìli. A lidé v kraji si našli pro nì výraznou pøe-zdívku: bandurek, bandurkové. Zde tedy mìl Vašek pøed se-bou ètyøi bandurky a když je Hans zavolal jménem, sebìhlise a jeden pøes druhého natahovali krky. A Hans najednoupopadl Vaška za ramena a než se nadál; posadil hona krajního z nich. Vašek se trochu zalkl pøekvapením, alehned stiskl nohy a rukou se chytil høívy, aby nespadl. Hans hozprvu pøidržoval, ale teï ho pustil, otevøel vrátka a zavelel: „Mary, pojï!“ Kobylka pohodila hlavou, vyšla s Vaškem do chodby anesla se drobným krokem Hansovi po boku chodbou dolù.Hans nìco køikl, Mary se obrátila a rozbìhla se klusem k svéohradì, že mìl Vašek co dìlat, aby nespadl. Ale udržel se a

nìkolik koòákù s kartáèi v ruce volalo na nìho „Bravo!“ Vohrádce sklouzl Vašek sám s bandurka a poplácal si ho.Nechtìlo se mu od nìho, ale táta zavolal; aby šel, že sámse tu musí dát do práce. A vyvedl hocha na zadní prostran-ství, kde se také zrovna cvièilo. „Vašku, tady musíš na mne poèkat, až bude èas jít na obìd.Nikam mi nelez a hrej si tady. Koukej, tamhle vzadu sedína schùdkách dvì hezké dìtièky, s tìmi si mùžeš tøebas hrát.Jdi k ním a seznam se s nimi. Ale tuhle do toho kruhu, kde tipáni cvièí, nechoï, tam se nesmí, tam bys jim pøekážel.“ Táta se vrátil ke koním a Vašek osamìl. V tu chvíli se mus mysli vytratili táta i koníèkové; nebo pøed sebou mìl ná-ramnou podívanou na dva pány, kteøí chodili do kola po ru-kou. To se mu tak líbilo, že si poskoèil a rozbìhl se blíž k nima tam si podøepl do trávy, aby se na tu legraci dokonale kou-kl. Páni pøi tom všelijak kejklali nohama, nìkdy zùstali stát,rozepjali nohy a spouštìli je pomalu až k zemi a zase je zve-dali vzhùru. A pak se najednou skoèky postavili na nohy, otøe-pali si ruce, vyhrnuli spadlé rukávy košile, jeden na druhéhonìco køikl, ten se rozbìhl, ten první pøièapl k zemi a dal rucedo klína, ten bìžící mu do nich skoèil, ten pøikrèený se najednouvzepjal a vyhodil toho druhého daleko od sebe, takže až udì-lal ve vzduchu kotrmelec. Bylo to tak pøekvapující, že Vašekvykøikl „Hóóó“, vyskoèil a radostí se otoèil na patì dokoleè-ka. Ale hned si zas sedl, protože ti dva to opakovali. A udìlalito za sebou snad desetkrát. Vašek uvažoval, že tohle je vlast-nì ještì hezèí než jezdit na koni. Ve vsi bylo nìkolik klukù,kteøí už jeli na koni; Franta Šemberù, co mìli velké hospo-dáøství, jezdil dokonce s bratrem plavit konì, do rybníka a tamsedìl na lesknoucí se kobyle v promáèených kalhotách a ná-ramnì na ni køièel Hýjo, stará, a Prr, stará, a Uhneš, ty mrchozatracená; ale takhle skákat neumìl nikdo, to by teprve èubr-nìli, Franta a Pepík a Honza Bláhù a Jirka Cikhartovo a Ton-

da Cerhù. Nebo takhle pøijít po rukou k babièce a nohou jízaukat na dveøe, ta by se vyjevila, paneèku! Kolem chodili lidé a vùbec si nevšímali cvièení. To se Vaškaaž dotýkalo; podíval se po každém pøíchozím a oèekával pøinejmenším obdiv a uznání, ale všichni byli tuze lhostejní. Tonebylo hezké k tìm pánùm, kteøí se tolik namáhali udìlat pìk-nou psinu. Teï si tøebas našli kousek pùdy, odkud odkoplikaždý kamínek, a pak ten jeden skoèil tomu druhému rovnouobìma nohama na krk a ten druhý, jemináèku, ten spodníse pøevalil a oba padali, ale nedopadli: jak mìl ten horní na-tažené nohy, tak se na nì postavil a teï toho spodního mezinimi protáh a vyzved ho na rukou do vzduchu: a nad sebe,ve stojce, a tak stáli jeden nad druhým, až pak ten vrchní od-skoèil. Sakra, takhle to umìt tøeba s Tondou Cerhù, to by hoVašek protáhl a vynesl nahoru, to by Cerhovo Nanynka kou-kala, jaký je Vašek silák a jak kunštovný. Najednou cítil potøe-bu zkusit se a ukázat, že taky nìco dovede. Kde jsou ty dìti,co o nich mluvil táta? Opravdu, ještì tam sedí na schùdkách. Ale jsou to nìjakéhroznì poøádné dìti, kluk má bílý límeèek a kravatu a holkasedí v klobouèku a drží sluneèníèek. To se Vaškovi nelíbilo,ale byli asi tak velcí jako on, zaboèil tam tedy pomalu a okli-kami, pískal si a otáèel se a všelicos po cestì prohlížel, abyse nezdálo, že jde rovnou k nim. Ale když k ním došel, bylopotøebí nìjak upoutat jejich pozornost. Vašek tedy vykøikl„Hele!“ a udìlal u protìjšího vozu svíèku. Pak se spustil a udì-lal kotrmelec. Pak se postavil a koukl se, co oni. Holèièkavyprskla do smíchu a šouchla do hošíèka, který se nìjak za-kabonil. Vašek se postavil proti nìmu, rozkroèil se a køikl: „Jsi ty od cirkusu jako já? Já budu skákat!“ Hošíèek se zamraèil ještì víc. Vašek dal prsty do úst ahvízdl. Pak se nafoukl a volal:

„Já budu skákat a chodit po rukou a dìlat kotrmelceve vzduchu. A co umíš ty?“ A teï se stalo cosi, co Vaška na chvíli úplnì ohromilo. Tenzpùsobný chlapeèek sáhl za sebe, vytáhl cylindr a hùlkus kostìným knoflíkem, zvedl se na schùdkách a øekl vztekletakovým tenkým zlobivým hláskem: „Mladý muži, vy se mýlíte, když nás považujete za dìti, jakojste vy. My jsme dospìlí lidé a plníme v cirkuse øádnì svépovinnosti trpaslíkù. Chcete-li si hrát, najdìte si nìkoho sobìroveò. Porouèíme se vám. Emilie, pojï!“ Domnìlý chlapeèek si narazil cylindr, sestoupil se schùdkùa podal ruku holèièce, která se pøedtím smála, ale teï ho-nem zvážnìla. I ona sešla dolù, sebrala pravicí vleèku suknì,levicí se zavìsila do manžela a oba odešli s nosem zdviže-ným. Vašek stál jako opaøen. Odjakživa slýchal o trpajzlících, žejsou to takoví malí dìdeèkové s bílými fousy, a nikdy ho nena-padlo, že taky musí být nìjací mladší trpajzlíci, než zestárnoua zalezou do podzemních dìr. Ale pøitom pøece jen nemohlpøemoci dojem, že má pøed sebou kluka s holkou a že utrpìlporážku a že by mìl tomu klukovi napráskat, aby ta holkapoznala, co on je zaè. Nicménì zùstal z toho všeho zaražen ateprve po chvíli se vzpamatoval a aby zachránil reputaci, vy-skoèil na schùdky vozu a køièel: „Trpajzlík, trpajzlík, nedosáhne na majzlík!“ Opakoval ten verš nìkolikrát, ale trpaslièí manželé, anga-žovaní pro nadcházející turné jako Admirál Paleèek a Prin-cezna Kulihráška, nerozumìli jeho posmìšnému volání aodešli do boudy, ani se neohlédli. Vaškovi se však zalíbilo na schùdkách, odkud pìknì vi-dìl pøes celé prostranství. Chvilku ještì hulákal o trpajzlícícha pak nìjakým záhadným spojováním pøedstav došel pøes

pomyšlení na pohádky a na domov k nìèemu, co mu chybì-lo od chvíle, kdy opustil vesnici: k písnièce. Rozkroèil se, str-èil ruce do kapes a z plna hrdla zaèal zpívat. Ale nezpíval dlou-ho. „Sacré nom d’un chien, qui est-ce qui fait ce sal bruit...“ Hrozný jakýsi hlas zabouøil neznámou øeèí pøímo za Vaš-kovými zády. Vašek se lekl a sjel se schùdkù jako støelený.Ohlédl se a po prvé v životì se vydìsil tak, že klopýtl, pøevrá-til se a pøevalil se na zadnici. Dvíøka vozu, pøed nimiž zpíval,byla otevøena a v nich stál velikánský obr s divoce rozcucha-nými èernými vousy a vlasy, s vykulenýma oèima, do pùl tìlanahý a celé tìlo i paže a ruce pokryty nìjakými modrými ob-rázky. A na ramenou toho obra sedìla opièka, všemi ètyømise držela ramene a pronikavì jeèela do hlubokého øvaní ob-rova. Vašek na zemi mìl ve svém údìsu jedinou pøedstavu:urazil trpaslíky a teï na nìho pøišel lidožrout. Ale ta rychlost, jak Vašek sletìl se schodù a jak si keclna zadek, a pohled na nìho, jak tu sedìl opøen o ruce,s vylekanou tváøí, v níž témìø už nabíral moldánky, to vše pøi-vedlo obra do halasného, dunivého smíchu. „Hé, mon p’tit, tu as fait une bene courbette! Mais ty n’espas du métier, quoi? Du bist nischt vom Zirkus, was?“ Vašek ihned postøehl zmìnu v tónu a bleskem pochopil,že nejde o život. Porozumìl také závìreèné otázce a užse sebral, aby èelil poslednímu nebezpeèí, které ještì zbýva-lo. Chlap pøece mohl myslit na výprask. „To se mýlíte,“ odpovìdìl na francouzskou nìmèinu svouèeskou, „my jsme od cirkusu, mùj táta a já, ale jsme tu noví.“ „No proto, jinak každý, kdo tu pár dní, už vìdìt, že kdyžkapitán Gambier vytáhnout modrou vlajku na hlavni stìžeò,všecko kolem být ticho, protože kapitán Gambier spát: Ro-zumìl?“

„Nerozumìl,“ odpovìdìl Vašek nìmecky a èesky dodal:„A jestli mi chcete nabít, uteèu a pøivedu tatínka a ten vámnamele.“ „Je ne comprends rien,“ zachechtal se obr a zeptalse nìmecky: „Odkudpak jsi?“ „Z Horní Snìžné,“ odpovìdìl Vašek. „Quoi?“ „Z Horní Snìžné!“ øekl Vašek hlasitìji. „Nom de Dieu – qu’ est-ce que cela? Co ty povídat?“ „Z Horní Snìžné,“ køièel Vašek, „zhornísnìžné, zhornísnìž-né, zhornísnìžné!“ „Ah, est-ce qu’il n’est pas rigolo!“ smál se vousáè a v dobrénáladì dodal nìmecky: „Chceš kafe?“ Tomuhle Vašek porozumìl dokonale a najednou pocítil, žemá hrozný hlad. „Hm,“ pøikývl, „chci.“ „Tak pojï,“ øekl obr, couvaje ze dveøí. „Ale ta opice mì kousne,“ odpovìdìl opatrnì Vašek. „Džoko kousnout? Džoko nekousnout, Džoko jít do klece.Pojï!“ Obr vzal opièku, která se už utišila, do náruèi a Vašek šel.Ty domeèky na kolech byly pøece pro nìho náramná hádan-ka, jakživ takové nevidìl a od táty slyšel, že v nich budou žít.A teï se mu jeden otevøel, klukovská zvìdavost byla probu-zena. Ale paneèku, to byla krása, ten domeèek uvnitø! Vaš-kovi pøipadalo, že je tu po tøetí v pohádce: nejdøív byli trpajzlí-ci, pak obr lidožrout a teï cosi jako perníková chaloupka.Napravo a nalevo byly postele, za nimi u okna se záclonkamistolek, pak skøíò, na níž stála klec, do které pan Gambier vstrèilDžoka. Na druhé stranì byla plotýnka s komínem, umyvadloa dvì židle zase pod okénkem. Po zemi ležely kožišiny zví-øat, žluté s èernými pruhy, a také po obou stìnách nad poste-

lemi byly rozepiaty dvì, s vypreparovanou hlavou. Nad nimi,skoro u stropu, byla zavìšena úplná hlava stejného zvíøetes otevøenou tlamou a vycenìnými tesáky. Kapitán Gambier si navlékl široký, temnì rudý pl᚝, kterýpøevázal šòùrou. „Sedni si!“ ukázal Vaškovi na židli u stolu. Pak šel k protìjšímu okénku, otevøel je a nìco zvenèí mo-tal a tahal. Vašek vypozoroval, že jsou to motouzy. Po chvilcese v okénku objevily dva praporky, èervený a modrý. Obrmodrý odvázal, èervený zas vytáhl nahoru. „To je modrý vlajka,“ øekl Vaškovi, položiv praporek na stùl,„tam ten èervený vlajka. Èervený vlajka znamenat: KapitánGambier je doma. Modrý vlajka: Kapitán Gambier spát. Ro-zumìl?“ „Rozumìl. A co jste dìlal v noci?“ „Á v noci, hé, mon p’tit, v noci moc práce, rozumìl? LviceNataša mít mladé, dostat koata, rozumìl? Tøi koata, takhlemalinká, jako baby od lev, rozumìl? A kapitán Gambier býtpán od lvi a tygøi a medvìdi, rozumìl? A moc práce s Nataša,celou noc, mou cher, celou noc!“ To už obr kramaøil u plotýnky a stavìl na stùl dva hrneèkya nalil do nich z konvice bílou kávu. Pak postavil na stùl cuk-øenku, misku s máslem a košík s nìkolika houskami. „Vem si, mou p’tit,“ pobídl Vaška a sám si sedal naproti.„A vem máslo a mazat.“ Vašek nebyl z klukù, kteøí se upejpají. Byl zvyklý brát všec-ko, co ho v mladièkém životì potkalo, tak, jak to pøišlo, a hnedse s tím srovnat. Ze všeho pochopil, že rozcuchaný obr jehodný pán, který má rád dìti, a že je pánem nad lvy a tygryv cirkuse. To se mu velmi líbilo. Míchal si tedy kávu, ukousl užnedoèkavì špièku housky a prohlížel si pøitom hostitele. „Vy jste krotitel?“ „Oui, dompteur, oui.“ „A vy jste byl vèera v kleci, jak ten lev chodil po kouli?“

„Oui, mou p’tit, klec... a lev na koule. To jsem já.“ „A kde máte ty krásné modré šaty se støíbrem tady na-pøed?“ „Óhohó, ten modrá šaty být tady ve skøíò a èervená se zlatoa fialová se zlato...“ Francouz, navýsost pobavený klukovskou návštìvou, vy-skoèil a vytáhl ze skøínì tøi pestré, tøpytící se kabátce. „Jé...“ uniklo Vaškovi nad tou krásou a lžièka mu vypadlaz ruky. „Oui cest magnifique. Vem si ještì máslo,“ dodal, vracejese ke stolu. „Tak já dompteur a co jsi ty?“ „Já budu skákat a chodit na rukou a takhle, hop, vyhodímtoho druhého do vzduchu a tak vùbec.“ „Oh, akrobat, trés bién, to jé taky dobrá métier. A už pra-cuješ?“ „Ne, táta pracuje, troubí v muzice a vodí koníèky a èistí je.Ale já budu skákat, až budu velký... A taky budu jezditna koníèkách a cvièit je s bièem!“ „Ah, c’est comme ca, ty teprve chtìt být akrobat... a chtítbýt jezdec...“ usmíval se Gambier. „Ano,“ pøikývl hoch, ale v tu chvíli mu letìlo hlavou, že s tímskokanstvím si zvolil nìco velmi šedivého, že takový krotitelje mnohem krásnìjší, ty nádherné kabátce a ten domeèek apak jak jde do klece se lvy nebo s tygry, jaká je o nìho úzkosta jaký je vlastnì hrdina. A k tomu je kapitán! Jak se Vašekodmlèel, zdálo se mu, že nejlépe by pøece jen bylo státse krotitelem. Ale mìl ještì jednu nejistotu, proto se otázal: „A ty lvi a tygøi – ti vás nekousnou?“ „Ó, nìkdy jsou zlí. Tamhleten,“ Gambier ukázal na tygøí hla-vu na posteli, „ten být moc zlý, ten mì jednou popadnout zanohu – koukej!“ Gambier natáhl nohu, zvedl plouhavou nohavici a Vašekspatøil na lýtku jizvy.

„A co jste dìlal?“ „Já? Já ho bít na èumák, znova a znova...“ Kapitán zvedl strašnou svou pìst a ukazoval, jak ho bil.A Vašek všecek vzrušen vidìl v duchu ne Gambiera, ale sebe,jak bije pìstí tygra po èumáku. „A co on, tygr?“ sotva zašeptal. „Jusuf? Pustit noha a utéct do kouta!“ „Hernajs,“ vykøikl kluk a už byl rozhodnut, že nebude nièímjiným, než kapitánem nad lvy a tygry. Bouch si levicí do stolu,postavil se a køikl: „Hernajs a to já taky. A zabiju lva a zabijutygra a všecky potvory se mì budou bát.“ „Óhohó,“ rozchechtal se Gambier. „Tak ne akrobat, aledompteur?“ „Dontér!“ pøikývl Vašek a tím jako by to bylo u nìho vyøíze-no. Ale byla tu ještì jedna moc dùležitá vìc, na kterou se bylonutno pøeptat. A zatím co dopíjeli kávu, zamíøil Vašek rovnouk tomuto pøedmìtu. „A co ty obrázky?“ „Quoi?“ „No, ty obrázky, co máte tady na prsou a na rukou ana noze...“ „Ah, je comprends... ca, n’est-ce pas?“ kapitáns rozzáøenýma oèima rozhrnul pl᚝ a ukázal na prsa. Bylatam modøe vypíchána žena, ležící s rozpuštìnými vlasy podpalmou a dívající se na plachetní loï, plující mezi vlnkami. „Et ca?“ Natáhl pravici a na jejím høbetì uvidìl Vašek erbse vztyèeným lvem, po jehož stranách byla písmena L. G. „Ano,“ pøikývl. „To je tatouage, víš, ta-tou-age!“ „Tatuáž. Ano. A to jste se tak narodil?“ „Comment? Nerozumìl! Co chceš øíct?“ „Jestli to máte od narození...“

„Óhohohó, non, non... to ne, to je píchané, pik, pik, pik,rozumìl, jehla pik, pik, pik a potom barva. Moc bolet, ale ka-pitán Gambier všecko vydržet. Chceš jít se mnou ke lvy a ty-gry?“ „Chci,“ pøikývl Vašek, jemuž se velmi odlevilo, kdyžse dovìdìl, že ta tatuហje cosi umìlého. Obával se v duchu,že to snad je nìjaký zvláštní národ, který se narodí s modrýmiobrázky po tìle, jako tady v Hamburku vidìl lidi s èernou kùžínebo se žlutou. A už si kombinoval, že dontéøi mohou tøebabýt jen z toho národa, co má kùži s modrými obrázky. Ale kdyžje to takhle, to mu už nic nebrání stát se dontérem, protožepíchání se nebojí, to se s kluky doma píchali nebo vèela bod-la, to se všecko vydrží. Jen kdyby mìl tak mohutné vousy, ažbude kapitánem! Léon Gambier zatím shodil pl᚝ a myl se v plechovémumyvadle s velkým supìním a prskáním. Vašek nejprve vylo-vil z košíèku ještì jednu housku, strèil ji do kapsy, pak se opøelo stùl a koukal se na obrázky, které mìl „dontér“ na zádech.Byl tam støelec, který opøen o balvan míøil na øvoucího lva,chystajícího se ke skoku. Za lvem vycházelo slunce, kdežtonad støelcem ještì byly hvìzdy. Pod tímto výjevem byl stoèe-ný had se zvednutou hlavou a po jeho obou stranách dva krás-nì vyvedené dívèí profily. Pak se zaèínala nìjaká lesní kraji-na, ale Vašek vidìl jen špièky smrkù, ostatní mizelo pod kal-hotami. Na šíji byla nìjaká kulatá postava, sedícíse zkøíženýma nohama a s rukama sepjatýma. Vlevo od níse táhla pøes rameno kotva, vpravo sekyra. Na levé paži bylzase had, ale rozvinutý, pak nìjaký nápis v rámeèku a paksrdce s písmenami a rùžièka a ptáèek. Co bylo na pravé ruce,Vašek nevidìl. „Hm,“ sešpulil hubu, jak mìl tváø opøenu mezi dlanìmi, apokraèoval v pozorování a v úvahách, „takhle zmalovat dove-de Honza Bláhù taky. Až budu dontérem, dám se od nìho

pomalovat. Ale hada si tam nedám. Had je blbost. A ženskýjsou taky blbost. Jak mùže pøijít ženská dontérovi na kùži?Kotva na rameni, to ještì jde. U nás na oltáøi byla taky vyšitákotva. Ale hlavnì dám vymalovat tygra a lva, jak tahají donté-ra každý za jednu nohu. A dontér je bude mlátit po èumáku.A dozadu si dám namalovat koníèky, jak stojí vedle sebena zadních nohách. A pod to... tøebas... jó, pod koníèky dámvymalovat tátu, jak troubí. A když veèer budu svlíkat košili, øek-nu: Hele, táto! A táta se bude chechtat, až se uvidí, jak trou-bí.“ Mytí a èesání trvalo panu Gambierovi z celého oblékánínejdéle. Hlavnì èesání, než si z tìch krakonoších chumlanicupravil zas krásný mužný plnovous podle módy a než si rozje-žené vlasy srovnal v uhlazený napomádovaný úèes s pìšinkouuprostøed. Zpíval si pøi tom „Oh, ma chére Marie, vous étesune belle fleur...“ hroznì hlubokými, dunivými tóny, jako by šla-pal po basech varhan. Ale pak, když odhodil høeben, šlo toráz dva, košile, kalhoty, støevíce, úzká tmavomodrá kazajkase stojacím límeèkem a dlouhou øádkou knoflíkù. Nato si na-sadil šikmo zvláštní, trochu promáèknutou èapku s dlouhým,širokým „nehtem“. „Voil, mon p’tit, allons, jdeme do menažrí.“ Vašek seskoèil s židle, ulovil èepici a vybìhl ven, aby vi-dìl, jak kapitán stahuje „èervený vlajka“. Pak klusal po bokuobra do protìjší boudy. Prostranství s cviènou manéží bylo v tuchvíli prázdné. Vašek nebyl ještì ve zvìøinci a když tam vstoupil, zùstaljako omámen. Jak je to možné, že mu o tomhle táta nic neøe-kl? Klec s opicemi! Kozel s modrou bradou! Køiklaví papouš-ci! Podivná zvíøata v klecích! Medvìdi! Oveèky! Tady bylo pøe-ce zábavy na celé dni a táta vystrèí kluka mezi vozy k nìjakýmpitomým trpajzlíkùm. Teï si však to všecko musel nechatna jindy, dontér šel velikými kroky rovnou ke lvím klecím a

Vašek ovšem s ním. Když se Gambier objevil mezi klecemikoèkovitých, šelmy se vìtšinou zvedly, popošly ke møížím atiše mòoukajíce tøely tìlo o železné tyèe. „Bon jour, Bessie, bon jour, Korina, comment ca va, Ma-houm?“ volal Gambier na jednotlivá zvíøata tichým, mazlivýmhlasem, a jeho ruka zajíždìla jim do høívy a do srsti, muchlalaje a tøela a šelmy se chvìly pøíjemnou rozkoší. Oèima všaktkvìl krotitel na kleci s Natašou. Lvice ležela ospale a unave-nì a nad ní stála v kleci Anežka Berwitzová. Gambier nemìltyhle direktorèiny svévole rád, ale uznával, že to madamese zvíøaty umí a že si s nimi mùže dovolit víc než kdo jiný. Pøesto byl spokojenìjší, když øeditelka zaslechnuvši jeho hlas vy-klouzla z klece a zaklesla její uzávìru. Gambier ji pozdravil aAnežka, podávajíc mu drobnou svou ruku, rovnou oznamova-la hlavní novinu: lvíèata bude nutno Nataše odebrat, lvice sijich nevšímá a patrnì nemá pro nì dost mléka. Léon Gam-bier pokýval hlavou: „Zkusit se to mùže. Kdyby vyvádìla, mùžeme jí jedno lvíèena zkoušku vrátit. Vezmu si je k sobì, už jsem jich mìl hez-kou øádku.“ „Ne, kapitáne, to mi nemùžete udìlat. Už jsem se rozhodla,že lvíèata odchovám sama. Nᚠvùz je vìtší a pohodlnìjší.“ „Prosím, madam, jsou to vaši lvi, ne moji. Ale budete míts tím plno nepøíjemností, musíte si vzít ty tvoreèky k sobìdo postele, potøebují živoèišné teplo; a nejsou klidní a poøádvyrušují... a èistotní taky nejsou...“ „Já vím, já vím. Ale já je miluji. Jsou takoví bezmocní. Nìcos nimi už musíme vytrpìt, vždy je to kapitál. U nás jim budelíp. A nebude-li žádný z nás doma, dá na nì pozor Helenka.“ Vašek tomu všemu nerozumìl, mluvili spolu francouzsky.Stál zatím u klecí a pozoroval mohutná zvíøata, která po prvév životì vidìl z takové blízkostí. Pak popošel a spatøil velkéžíhané šelmy. Uvìdomil si, že jsou to tygøi. „Hernajs,“ øíkal si,

„ty ale mᚠzuby, ty prevíte, ty bys šel po èlovìku. Ale opovažse, já bych ti roztøískal èumák.“ Tygøi si lenivì prohlíželi hochapøed sebou, obèas nìkterý zívl. Nejvìtší z nich byl pøimáèknutk møíži a snažil se zahlédnout Gambiera a Anežku, kteøí stáliopodál. Pak najednou nastal ruch. Sebìhlo se nìkolik mužù, Gam-bier rozkazoval, mužští pøivlekli na kolech prázdnou klec apostavili ji pøed klec Natašinu. Gambier vešel k Nataše, mazlilse s ní, domlouval jí. Lvice se na pùl zvedla a zaøvala. LevMahum jí odpovìdìl. Lvice Bessie odpovìdìla Mahumovi.Lev Sultán zavrèel zle na Bessii. Vaška obešla úzkost z tohodunivého rachotu strašných hrdel. Gambier laskal Natašu zaušima a domlouval jí. Nìkdo pøinesl tøi kusy syrového masa.Anežka si je vzala a vstoupila do prázdné klece. Otevøenádvíøka byla pøitlaèena k dvíøkám klece Natašiny. Tøi krmièi stálivedle s tyèemi a vidlicemi. Gambier popošel ke dveøím, vzalod Anežky kus masa. „Viens, Nataša, viens, ma chére!“ Hodil maso do nové klece. Nataša se zvedla, protáhla aplouhavým krokem došla k dvíøkùm. „Pojï, Natašo,“ vábila ji Anežka, „pojï, malièká, tu mášmasíèko.“ Lvice èenichala ke dnu klece, pak se drbala hlavou o møíž,pak pomalu, pomalièku vstoupila, tiše ale výhružnì vrèíc.A pak skoèila k masu na zemi, pokryla je tlapou a zaøvala hla-sitìji. Všichni kolem, i Anežka i Gambier, stáli úplnì nehyb-nì. „Nekøiè, miláèku, neboj se,“ øekla mìkce Anežka. „Je totvoje, nikdo ti to nebere. A tohle je taky tvoje a tohle taky.“A hodila lvici druhý kus a tøetí. Lvice oèichávala maso, lehlasi k nìmu a vrèela. Anežka pomalu, stále k ní mazlivì mluvíc,pokroèila k dvíøkám a pøešla do protìjší klece. Dvíøka za Na-tašou zapadla a krmièi odtahovali její klec. Z druhé klece se-

stupovala Anežka a za ní Gambier, nesa v náruèí tøi vrnící ko-ata. Vašek stál celou tu dobu napjat, zaostøeným pohledem sle-duje všecko, co se tu dálo. A pìstièky mìl bezdìky sevøenya v hlavì odhodlání, že se vrhne na tu potvoru, kdyby nìcojeho kapitánovi nebo té paní udìlala. Byl tak zaujat, že aninepozoroval, že ho nìkdo zatahal za kabát. Teprve když se toopakovalo, ohlédl se a s náhlou radostí vykøikl pøidušenì: „Jé,táto!“ Øeditelka se ohlédla. Karas ji pozdravil. „Ach, Anton! Dobrý den! Tak to je ten tvùj hoch? Švagrovámi už o nìm vyprávìla. Hezký chlapec. Pojï se kouknoutna lví koátka. Ale ještì na nì nesahej. Až povyrostou, budešsi s nimi hrát.“ Vašek se natáhl ke Gambierovi, který se sklonil. Na levémpøedloktí si pravicí pøidržoval tøi nehezká, vlhká zvíøátka, ti-chounce kvikající. „Nataša chce do hnízda,“ upozornil jeden krmiè. Obrátilise a odstoupili. Lvice, která chvíli žverkala a hryzala maso asmýkala jím po zemi, nedojedla je a vrátila se k møíži. „Vpuste ji zpátky,“ zavelel Gambier. Pøitáhli tedy opìt klec, jak pøedtím byla, otevøeli dvíøka aNataša s masem v tlamì vskoèila velkým skokem do svévystlané klece. Tam složila maso a jala se èenichem hledatve slámì mláïata. Dvíøka se za ní zavøela a dìlníci odváželireservní klec. Nataša hledala, hledala, až pøišla zase k masua lehla si k nìmu, aby je ožírala. „Špatná máma,“ øekla Anežka, „pojïte, kapitáne.“ „A my musíme k obìdu, Vašku,“ øekl táta hochovi. „Jak jsise mìl?“ Táhli spolu domù a celá cesta a celý obìd nestaèily k tomu,aby Vašek tátovi a pak Rùžence vypovìdìl, co všecko vidìla zažil. A jediný závìr všeho byl, že Vašek bude dontérem.

„A co je to, ten dontér?“ ptal se táta. „Pro pána krále! Táto! Ty nevíš, co je dontér?“ vytáhlse na nìho kluk. A teï teprve následovalo vysvìtlení, že se dáVašek tetovat, bude mít dlouhé vousy a praporek na domì abude chodit k šelmám do klecí a kdyby ho chtìly kousnout,že jim dá po èumáku. Odpoledne byl ovšem Vašek znovu na pøedstavení. Ka-ras ho usadil na volném místì na galerii a pak sám bìželdo orchestru. Poznal brzo, že program jde jako hodiny pøes-nì tak jako vèera. Dnes byl už s pøiznávkami bezpeènìjší av jednom marši si v triu dovolil rozvinout pøihrávku na kratièkoukontramelodii a pan Selnicki mu na to pochvalnì pøikývl. Ne-bylo to nic víc než takové mcarára trádarata, jakých užívalis Milnerem nesèetnì, Karas však byl velmi spokojen, že s tímpøišel a že se to kapelníkovi líbilo. Po programu letìl už dolùjako ti druzí, popadl svou náruè povlakù. Tentokrát byl hotovdøív než jeho partner, protože mìl smluveno a Vaškem, žepøijde dolù a že mu pomùže. A pak bylo krmení a veèerní èiš-tìní a to zas byla pro Vaška podívaná, která ho náramnì za-ujala. Koneènì bylo vše v cirkuse skonèeno, noèní hlídky sta-noveny a oba Karasové kráèeli spolu domù. Zvláštì Vašekbyl spokojen. Po prvé se úèastnil práce, s tìmi povlaky, a tomu brzo vyrostlo v pøesvìdèení, že nebýt jeho zásahu, nebylby cirkus v poøádku. Ale veèer, když ulehl do postele, ozval se pøed usnutím: „Víš, táto, všecko je to hezké, ale já budu cvièitelem slonù.Cvièit slona, to je pøece jen ze všeho to nejkrásnìjší.“ VII. Nazítøí v poledne obìdvali oba Karasové u paní Langer-mannové naposledy. Po obìdì se podle rozkazu stìhovalido maringotek. Louèení nebylo jednoduché, Karas byl tu pøe-ce podnájemníkem už kolikerý rok a tentokrát odcházel

na prahu vlastní saisony. Byla to velká událost pro ty malé lidi,že se tak jako zázrakem uchytil uprostøed nezamìstnanosti;a naopak zase on vìdìl, že hodné paní Langermannové na-stává ošklivé léto, když pøišla o celou partu strávníkù. A paktu byl Vašek, kterého si za tìch pár dní zamilovala, a Vaškovinadešel rozchod s Rùženkou, s tímto prvním koníèkem jehocirkusáckých snù. Tož tu byly i slzièky na krajíèku a mnohoslibù, že vrátí-li se zdrávi na zimu do Hamburku, docela urèi-tì vyhledají paní Langermannovou a snad se, doufejme, u ní iubytují. Za cirkusem bylo kolem maringotek rušno a hluèno, celýcirkus si sem snášel zavazadla a všeliké libùstky, od nichžse lidé nerozluèují, od klece s kanárem až po kvìtináèes kytkami. Karas pøišel jen se svým batùžkem. Vyhledal si vùzèíslo osm. Když jej otevøel, našel uvnitø Kerholce, rozvìšující-ho své šatstvo vzadu na háky. Vašek vylezl hned za tátou abyl velmi zklamán. Oèekával krásný pohodlný domeèek, jakomìl kapitán Gambier, a našel pouhou dìlnickou noclehárnuna ètyøech kolech. Vlevo i vpravo bylo nad sebou po tøechkavalcích, takže každý nocležník lezl tu na své kutì spíše jakodo šuplete než na postel. A vzadu stála na dvou židlích dvìplechová umyvadla, dvì konve na vodu, malá skøínka se šestizásuvkami na klíè pro uložení drobných vìcí a nad tím koldokola trèely háky na šaty. „Inu,“ povídal Kerholec, když spatøil udivený pohled Kara-sùv, „øíkal jsem ti, že to hotel U arcivévody Štìpána nebude.Tak vznešený raafák nemáš, aby se ti do tý ïoury nevešel, aaž se ti bude chtít kejchat, otoèíš se na bok, aby ses nebøinkdo èela. Bude-li horko, otevøeme okna i dveøe a pokochášse nádherným vzduchem boží pøírodièky, bude-li zima, to se tuspojenými silami zadejcháme jak v lázni. Ostatnì je to tu jenna pøespání. Od rána do noci budeme pøece venku, a jsmena place nebo a se jede. A kdybychom se jen tak chtìli scho-

vat v dešti nebo tak, dají se horní kavalce sklopit a na støedníchse pak sedí jako u maminky na kanapeti. Hlavnì, èlovìèe, žeto s tebou poøád jede, a se vrtneš, kam se vrtneš, tvùj ku-tloch jde s tebou a to je pøece náramný fortel.“ „Nu, spánembohem,“ odevzdával se Karas osudu, „jakpakbudeme ležet?“ „Já mám ètyrku. To je prostøední kavalec vpravo. Já mu-sím být první venku a kdykoli vyletìt, proto mám forhont. Tybudeš spát na šestce pode mnou a Vašek na dvojce naho-øe. Mùžeš si to s ním prohodit, ale neleze se tam lehce a ta-kový kluk vyletí jako veverka. Co øíkáš, Vašíku?“ Vašík neøíkal nic. Ale bylo na nìm vidìt, že se mu to nìjaknezdá. „Tobì se to nelíbí?“ „Já myslel, že budu mít domeèek jako má dontér.“ „Jako kdo?“ „Jako ten kapitán.“ „Ach tak, jako dompteur, ale ano, Vašíèku, budeš mít tako-vý domeèek, ale až budeš tím dompteurem. A na to se teprvebudeš muset uèit. Vždy ty tu taky budeš jen na noc, u konípotøebujeme každého, i takového chlapce jako jsi ty. Líbilise ti koníèkové, viï?“ „Ano.“ „Jak tì Hans provezl na té malé strakaté Mary!“ „Ano. Mary pojede s sebou?“ „Ovšem, Vašíèku. A když se ti to tak líbí, pojedeš ve dnena ní.“ „Jistì? Já pojedu na koníèku?“ „Když ti to povídám...“ „Jejda, táto, to bude ohromný. Vidìl jsi, táto, tu Mary? Ta tije krásná, jak fizule.“ „No vidíš, ale to se opravdu musíš uèit jezdit v sedle a pìknìji ovládat, aby s tebou neutekla.“

„Kdepak, to já si ji pevnì pøidržím. Jak jsem na ní jel, topøece nemìla žádnou uzdu!“ „Tak se zatím proskoè venku, abys nám tu nepøekážel, a jápak øeknu Hansovi, aby tì nauèil jezdit.“ „Hernajs, to bude bájeèný. Já se na ni pùjdu podívat. Smímse jít podívat na Mary?“ „Smíš. A Hansovi øekni, že pan Kerholec poruèil, že poje-deš na Mary.“ Vašek jásavì vyrazil z maringotky, narazil si svou novouèepici, kterou mu táta pøed polednem koupil, a hvízdaje šu-pajdil si k stájím. Karas starší rozepjal batoh a vytáhl své vìci.Dva háky mu staèily na celou jeho i synovu hábu. „Kdopak bude s námi na druhé pùlce?“ zeptal se pøi tomKerholce. „Sami hodní hoši a našinci,“ odpovídal Kerholec mezi kra-maøením, „to víš, že si k sobì do vozu nevyberu dacana. Èís-lo jedna...“ Karas si všiml pøi vstupu, že kavalce mají kovové štítkys èísly. To byla taky jedna vášeò Petra Berwitze. Latinská krevv nìm vedla ho k okázalostem a k pompéznosti, nìmeckýzáklad se projevoval stálým sklonem k poøádku, k pøesnostia k dokonalé organisaci. Zaèal èíslovat své vozy, když ještìje mohl na mrknutí oka pøehlédnout, pak, když vozù pøibývalo,dal oèíslovat každé lùžko v nich a Steenhouwer vedl výkaz,která lùžka jsou obsazena a která volná. Dnes po hlášeníKerholcovì udìlal na svém plánu køížek v okénkách VIII/2 aVIII/6, což znamenalo pøíchod obou Karasù do maringotkyKerholcovy. „Èíslo jedna,“ povídal tedy Kerholec, „je nìjaký Honza Bu-reš, bejvalej vzdìlanec. Co byl a co se s ním stalo, že šelk cirkusu, to nikdo neví. A taky se tu nikdo po tom neptá. Tadyplatí èlovìk, co je, a ne, co byl. Až budeš s námi delší èas,poznᚠu cirkusu plno všelijakejch ‚bejvalejch‘. Ale nikdo jim

na to nemaká, když s tím nezaènou sami. Copak èlovìk mùževìdìt, co druhýho èlovìka zmáèklo a na co je bolavej. Bezto-ho to všecko jednoho dne vyleze. Když je èlovìk na kolechtýdny, mìsíce a léta, každou chvíli pod jiným nebem, jednoupøijde takový veèer, kdy i uèinìný Nepomuk vyklopí svoje ta-jemství. U toho Bureše jsme jen pozorovali, že s námi nikdážnevjel do Prahy. Tøikrát jsme tam byli, co je tady, a tøikrátse vždycky pøed Prahou zdejch a pak zas nìkdy za Prahouobjevil. A vždycky mìl takový pitomý výmluvy, že bychom jiné-ho s tím hnali od boudy. Ale Bureš je náhodou tak hodný kluk,že jsem øek ostatním, aby nad tím udìlali køíž a nechali ho být.Mezi námi je von herec; to von mluví, káže, deklamuje, házírukama, pimprlákuje, hotovej Matìj Kopecký. Ale to ti mášzvláštní: to všecko dìlá jen pro nás. V cirkusu bys ho k žádnýkomedii nedostal ani za drahý kamení. My už ho do toho štvali,já sám jednou i direktora popích, aby ho nauk, ale kdepak:stál jako paøez, koukal se principálovi pøes rameno a že prejani pomyšlení, von prej je jen na tu sprostou práci a že prej byse ani neodvážil v tak nóbl podniku mezi umìlce. Ale já jsemsi jist, že si v tu chvíli dìlal z direktora prèu. Inu zlatej kluk, aledivnej. Povídají tady – ale koukej, to se jen tak øíká, já sám otom nevím nic – vykládají teda, že prej tenkrát, když v Prazebouchli tu knìžnu Vindišgrécovou, že von pøi tom ta nìjakmìl bejt..., ale já nevím..., jsou to jen lidské øeèi a znáš, jakse mluví: co není, to se pøidá.“ „A ten prostøední?“ zeptal se Karas, kterého velmi zajíma-lo zvìdìt nìco o nové partì. „Trojka – jako Vosátka? Antone, kamaráde, to bych ti mu-sel vykládat celý veèer a celou noc. Já sám mu øíkám: Vosát-ko, ty kluku rebelantská, ze ètyø vìtrù udìlaná, sluncem, deš-tìm pomazaná – ten je tažená flinta, to poznᚠkosa, Antone.Ale já už musím jít a ty za pár minut taky...“

Kerholec byl pøerušen otevøením dveøí. Na schùdkách stálstarý muž s tvrdými, šedivými, krátce støíhanými vlasy,s rozbrázdìným, ošlehaným oblièejem a s nìjakým náklademna rameni a v náruèí. „Hele, táta Malina,“ vykøikl Kerholec, „copak nám neseš?“ „Fasoval jsem hamry a floky,“ odpovìdìl staøec. „Tak to pones sem dozadu,“ zavolal Kerholec a dodalke Karasovi: „To jsou kolíky do zemì, floky nebo kotvy na kteréuvazujeme ségle. To jsou ta lana, co drží mast, stožár, rozu-míš, a celý tent... celé šapitó... no, stan. A to je práce nástenákù, stavìèù, a já mám rad, když je nádobíèko vždyckypøi ruce. A tohle je táta Malina, pátej kavalec. Chlapci, do-mluvte se, já už bìžím.“ Karas poèkal, až starý složil svùj náklad – kladiva bylapoøádná, tìžká, na metrovém topùrku, kolíky železné,s placatou hlavicí – a pak se mu prostým zpùsobem pøedsta-vil. „Karas, Karas,“ povídal staøec zamyšlenì, „jednou v Uhráchbyl s námi taky jeden Karas, to už je ale fùra let... a ne, jájsem si to poplet, to byl Parma, Jozífek Parma odnìkud odOlomouce, ... já jsem si splet ryby, ale já už vím, karas je men-ší a parma je vìtší a má fròousy... tak toho jsi neznal, viï, no,kde bys ho znal... on by moh bejt tvùj táta... a to taky nejde,když byl Parma..., ale co, z pøíznì nebyl?“ „Ne, nebyl, táto, já žádnýho Parmu neznal,“ musel se Karasstarochovi usmát. „Tak to je dobøe. On byl totiž velkej lump, ten Parma. Onnasypal jednou šípkový prášek mamzel Arabelle do trikotu aona se musela pøi krasojízdì poøád škrabat. S takovejma lid-ma je nejlíp nic nemít. A odkud jsi ty?“ „Z Horní Snìžné. To je za Budìjovicema.“ „Á, Budìjovice. Vím. Tam nám jednou utek medvìd a myho honili až do Jaromìøic.“

„To bylo asi v Moravských Budìjovicích? Já jsem od Èes-kých...“ „Á, pravda, pravda. Ony jsou dvoje, no ovšem. Tak ty Jaro-mìøice neznáš..., no tak si pøedstav, že v tìch Jaromìøicíchbìžel ten medvìd v nedìli dopoledne pod podloubím a na-jednou švenknul a rovnou do dílny k pernikáøi. Jo... a poèkej...,já teï nevím, jak to bylo dál... a ouplnì, jako by se mi tenmedvìd u toho pernikáøe ztratil..., že vono bude èas jítdo boudy? Víš, to když má býti zaèátek, to se mnì všeckozastaví, myšlení, øeè, no i všecinko..., a já vím, že mám jítdo boudy, a to je pak zaèátek, a tam si zas na všecko vzpo-menu. Tak pojïme.“ Staroch se opravdu odmlèel. Zamkl zaKarasem dveøe, strèil klíè do kapsy a dlouhými kroky míøilk zvìøinci, úplnì zapomenuv na svého druha. Karass podivením zjistil, že pøišel do orchestru právì ve chvíli, kdydole Kerholec zatleskal, aby muzika spustila. Tentokrát se mu troubilo už náramnì, už se zaèínal cítit jakodoma. A pøi tom všem musel myslit na to, k jakým tøem po-divným lidem se dostal do party a že ten Kerholec je vlastnìtaky záhada a to že asi vylezou krásné historie, o jakýchse u nich ve vsi nikomu ani nezdálo. I foukal s velkým gustema zas tu svou pøihrávku zatroubil, to svoje mcarára estadrata;ale pak, když odsadil, zatahal ho nìkdo za rameno. Karasse až lekl. Když se ohlédl, spatøil starého Malinu v modré liv-reji, jak se natahuje pøes cizí pult k nìmu s náramnì vážnoutváøí. Karas se tedy naklonil, Malina mu položil ruku k uchu apøidušenì mu øekl: „On tam mìl med. Tak jsme ho tam naèapali.“ Karas div nevyprskl smíchem, ale staroch na nìho dva-krát pokýval, teï že je ta historie v poøádku, a po špièkáchodešel. Vendelín Malina byl nejstarší souèást Cirku Humberto. Bylv nìm déle než kozel Modrovous i než høebec Pompon i než

šedivìjící lev Sultan. Jak dlouho tu byl, nikdo nevìdìl, ani onsám. Petr Berwitz se jen jasnì pamatoval, že ho VendelínMalina jako malého chlapeèka zvedal na osla a vozil ho takmanéží. Snad jediný dìda Humberto by byl vìdìl, kde a kdyVendelína Malinu sebral. Ve vzpomínkách Malinových to bylotrochu nejasné. Mìl znamenitou pamì pro všechny pøíhodya historky, které Cirkus Humberto potkaly, i pro spoustu osob,s nimiž se v životì setkal. Byl v tom ohledu živá kronika pod-niku a vyprávìl nìkdy vìci, které vypadaly jako legenda apøece byly pravda. Jenomže si èím dál tím více pletl jména adobu kdy se co stalo. Øeèný v pravém slova smyslu nebyl,nìkdy za celé týdny utrousil sotva pár slov, ve své zamlklostiani nezdravil a byl-li pozdraven, odpovídal jen zabruèením.Ale když ho nìco zaujalo, když se mu v mozku vyklubala nì-jaká vzpomínka, dal se do pomalého, rozšafného hovoru, kdyzase chtìl všecko vypovìdìt do puntíku. Pokud se z jeho vý-kladù dala obnovit jeho vlastní historie, zdá se, že byl rodákodnìkud z Orlických hor a že se jako mladý chlapec pøeddávnými lety pustil se starším bratrem na vandr. Ten starší bratrStanislav Malina byl už pøedtím ve svìtì, podle všeho jakobednáøský tovaryš, a pracoval nìkde ve Francii mezi vinaøi,kde se mu nesmírnì líbilo. Po dvou letech se vrátil, hezkouhrst zlaákù v kapse, do rodné vsi, zahýøil si, zafuriantil, o mu-zikách se vytancoval v celém kraji, ale pak to na nìho sedlo,zachtìlo se mu zase èerveného vína a jídel na oleji, sebralmladšího Vendelína a táhli spolu do Francie. Co bylo tam,tìžko øíct, patrnì nìjaká milostná historie Standova, kteráse skonèila tím, že se Stanislav Malina dal mezi námoøníky,jednoho dne odplul na velké, tìžké, bachraté plachetnici aVendelín zùstal v pøístavním mìstì sám. Kde to bylo, èert ví;mluvil jednou o Toulonu, jednou o Marseille a jednou o Bor-deaux. Jisto je, že všechna ta mìsta Vendelín Malina znal, tosi už v cirkuse pøezkoušeli pomocí rodilých Francouzù. Nu,

tak v tom nìkterém mìstì se Vendelín protloukal všelijakoutìžkou prací u pøístavu a v lodìnicích a snad se mu ani špat-nì nevedlo, ale posedla ho taková strašná touha po domo-vì, tak se tam cítil osamìlým a opuštìným, že ho nic netìšiloa on jen poøád myslel na cestu domù, domù, domù. Jenže tonebylo tak lehké. Na chlapeckou cestu do Franciese pamatoval jen jako na nekoneèné putování køížem krážem;kudy jít zpátky, nevìdìl, èíst a psát neumìl, a když se tam,u moøe, nìkoho ptal, kde je Praha a kudy k ní, vrtìli hlavou,krèili rameny a nejvýš se nìkdy pohádali, zda je to v cáøstvíRuském nebo na tureckém pomezí. Až se koneènì Vendelínsetkal s èlovìkem, který vìdìl o Praze a dokonce v ní byl; tokdyž poznal, že s mariòáky o Praze nepoøídí, zaèal si všímatpotulných lidí pozemních, jarmareèníkù, kramáøù, boudaøù,komediantu a všelikého toho lidu bludného. A mezi nimi ob-jevil koneènì hubatého taliánského cirkusáka, který na jehoostýchavou otázku odpovìdìl spoustou výkøikù: „Ah, Praga!Si, si! Je la connais bien! La bellissima citt¸! Le pont, le Burg!Grandioso! Magnifique! La citt¸ di Bambino Gesú! Guten Tag,gute Nacht, topri ten, topra noc, ecco!“ A když se Vendelín Malina ptal cirkusáka, zda nejede snaddo Prahy, propukl v novou bouøi, bodej by nejel; všude jezdí,po celém svìtì jezdí, pojede i do Prahy, krásná zemì, krás-né mìsto, ušlechtilý lid, miluje velkou podívanou, oceòuje pra-vé umìní. Nu a pak se Malina pozeptal už docela skromòouè-ce, zda by ho nevzal s sebou. Cirkusák se škrabal za ušimaa køièel, že je to choulostivá vìc, cesta do Prahy je dlouhá,všelicos se mùže pøihodit a nakonec se ptal, umí-li Malinanìjaký frajkumšt. Malina že ne; ale že by spravil všeckona vozech a vùbec co je ode døeva, a s koòmi že se vyznáještì od sedláka a že by všecko dìlal, co by bylo potøebí..., aže by za to ani nic nechtìl, jen kousek jídla a to že mu staèí ibrambory. Ten konec se cirkusákovi zalíbil patrnì ze všeho

nejvíc; a tak se stal Carlo Humberto principálem VendelínaMaliny a Vendelín Malina souèástí podniku Cirkus Humberto. Ne že by v tom chtìl zùstat, chraò Bùh! Vendelín nemyslelna nic jiného, než jak se dostat zpátky do Èech. A nikteraknetušil, jak dlouho ta cesta potrvá, dìlá-li se s cirkusem. Car-lo Humberto mìl tenkrát celý podnik na tøech vozech, taže-ných dvìma koni, to znamenalo, že se všude museli sjedná-vat pøípøež. Nyní s Malinou zaèal jezdit tak, že jeli vždy kuscesty s dvìma vozy, pak se Malina s jedním konìm vrátil apøivezl tøetí vùz, zatím co se Carlo Humberto pokusil ve vsi onìjakou malou produkci s medvìdem, opicí a se psy. Malinadostal k tomu hubeného konì šimla, protože druhý, vraník,byl hezèí a sloužil pøi velkých produkcích jako jezdecký kùò.Tak se stalo, že Malina jel každý úsek jejich cesty tøikrát, alenehnìval se na to, byl nejšastnìjší, když byl se svým šimlí-kem sám a mohl si s ním povídat po èesku. Zanedlouho pøi-šel na to, že ten šimlík rozumí èesky; a byl hroznì dojat, žev nìmém zvíøeti našel krajana. Však také šimlík miloval Ven-delína ze všech nejvíce, ve stáji nebo když táboøili pod širýmnebem, vítal ho vždy zaøièením a olizoval mu tváø nebo krk,což Vendelín trpìlivì snášel. Když se na šimlíku vracelpro opuštìný vùz, byla to vždy dlouhá rozmluva, v níž Vende-lín svému koni vykládal, co se všecko za den sbìhlo a jakdocela jinak je u nich v Èechách a jak si oba, Vendelín i šim-lík, oddychnou, až se dostanou k Žamberku a Vamberku. Šim-lík si tak na ty rozhovory navykl, že upadl-li nìkdy Vendelínve snìní a mlèení, šimlík sám ho øièením probouzel a povzbu-zoval k vyprávìní. Tak spolu tøikrát od každé vsi ke vsi projeli celou Francii,Nizozemí a všeliké nìmecké státy, ale o Èechách, o Praze, oOrlických horách ani potuchy. Léto minulo, pøišel podzims mlhami na lukách a s ohníèky na strništích, pak sychravéplískanice a sníh, mnoho snìhu, že se šimlík trudnì prohra-

bával kopyty ze závìjí a Vendelín radìji šlapal vánicí podlenìho, aby mu ulehèil. Hráli po hospodách, v kùlnách ave stodolách, ale nikde nezùstali stát, poøád se jelo dál, pod-le Malinovy domnìnky ku Praze. Nauèil se zatím zacházetse vším ostatním u cirkusu a menažerie, stavìl boudu, krmilzvìø, vypomohl pøi parádì i pøi pøedstavení, shánìls principálkou u sedlákù živobytí a krmivo, døel od úsvitudo noci jak ten jeho šimlík jen za to jídlo a za tu nadìji v domov.A zatím pøišlo jaro a oni táhli proti øece Rýnu a do zemì Hel-vetie a pøes hrozné hory na jih do Lombardska a do zemí ital-ských. Èím dále jeli, tím pekelnìjší bylo horko, šimlík byl celýschlíplý a Vendelín nestaèil vyhledávat pro nìj stín. A sám simu za letních nocí stìžoval, když ho vzal kolem krku, jakou tomají dalekou cestu do vlasti a do jaké ho to vzdálené Sakra-bonie bratr Standa vytáhl, že návrat z ní trvá tak dlouho. A pøišelzase podzim a zase se octli v krajinách nìmeckých. Princi-pál pøikoupil tøetího konì, návratové cesty s pøípøeží pøestaly,všecko šlo kupøedu rychleji, Vendelín mìl svùj stálý vùzse svým šimlíkem a tìšil se, že teï snad už brzo dojedoudo Èech. Ale poøád jen vidìl lány nìmecké zemì, tu hory, turoviny, až tak k podzimu tøetího roku, když byli ve mìstì Vra-tislavi, slyšel od lidí, že èeská zemì není tu odtud daleko, tam-hleto v tìch mracích že jsou Krkonoše a tamhleto Snìžník. Vendelínem to trhlo a div se nedal do pláèe. Koneènì,koneènì vidí kousek domova! A když v podveèer skonèilikomedii, nakrmil šimlíka a pak šel za patronem. Carlo Hum-berto pøijal jeho rozèilené sdìlení, že toho veèera odejde apùjde domù, s hrozným rámusem, køižoval se a dovolávalse Matièky Boží, to že pøece nejde a to že je holý nevdìk aèerná zrada na dobrodinci. A když Vendelín trval na svém, za-klínal se Humberto všemi svìticemi, že sice pøijde na mizinu,ale že je ochoten od nynìjška platit Malinoví pár tolarù roènì,jen aby nemusel tady mìnit personál. V køiku a náøku dokon-

ce zvyšoval ten plat, ale Vendelín stál na svém a Humbertoho proklel hroznými taliánskými kletbami jako nejvìtšího bíd-níka pod sluncem a pak ho objal a pohubièkoval a pøál mudobrou cestu a pøipomenul mu, že se mùže kdykoli vrátit aCirkus Humberto že mu vždy vlídnì otevøe svoje brány. Horší než to bylo Malinovo rozlouèení se šimlíkem. Tu siv tichu stáje opravdu poplakal, než vyložil koníèkovi, jak velkávìc se stala a že ho nemùže vzít s sebou, nechce-li ho princi-pálovi ukrást. Svých vìcí nemìl Vendelín Malina za ta létaexilu víc než malý pinkl. Když jej sebral se zemì a pøehazovalsi jej pøes rameno, šimlík otoèil za ním hlavou a zaøehtal, taksmutnì zaøehtal, že Vendelín radìji utekl ven, aby to smutnéøehtání neslyšel. Zatím však je pak slyšel poøád. Bylo vysokéhvìzdné nebe a chladná noc, když s holí v ruce vykroèil z téhospody, kde Cirkus Humberto mìl ve stáji stát tøi konì. Ven-delín šel celou noc, šel celé dopoledne, stoupal do hor, pro-cházel lesy, po kouskách ujídal chleba se sýrem, jejž mu prin-cipálka dala na cestu, napil se ze studánek nebo z potokù,šel dál, pøešel vrcholy hor, sestupoval do údolí a najednou,najednou slyšel s polí èeské volání. Bylo mu hroznì blaženì,že koneènì je mezi svými; a když pøišel do vsi, zaèalse vyptávat, kudy dál, a hle, nebyl daleko od rodné vsi, jenještì nìjakou hodinku. Bùh milý ví, co si Malina sliboval odnávratu domù. Nejspíše nemìl pøi tom na mysli nic urèitého,jen líbeznou tuchu rajského blaženství. Když však tam došel arozpoznal známé kopce a hájky a políèka a domky a kdyžvešel do vsi, kde psi strhli strašný štìkot nad cizím tulákem,najednou ho pøepadl bolestný pocit, že on sem už vlastnìnepatøí, že byl pøíliš dlouho pryè a že domov zatím žil zcelajinak, než jak si to Vendelín z dìtství pøedstavoval. A tak nìjak to opravdu bylo od prvního kroku: v otecké cha-lupì našel cizí lidi, kteøí mu povìdìli, že táta a máma jsou uždávno mrtvi, tátu že zabila borovice pøi kácení v lese, máma

že pak umøela na horkou nemoc, Standa že se nevrátil a mlad-ší dìti že se rozešly do svìta, nikdo o nich nic neví. Tak tu stálna prahu rodného domku, poukávaje rozpaèitì holí, vyptá-vaje se bojácnì na toho nebo na onoho ze starých sousedùa známých. Byli ještì mnozí na živu z nich, taky jeho kmotøiè-ka, teï už prý staøenka na výminku. Nemìl, kam by šel jinam,než k ní. Našel ji, nepoznala ho, ale když se prohlásil, sprásk-la rukama a shánìla chléb a máslo a trochu mléka. Sedìlispolu do noci. Znovu se dovìdìl všechny ty smutné historiea kdykoli se kmotøièka odmlèela, slyšel jako z dálky, jak jehošimlík po nìm volá táhlým øehotáním. Zùstal u staøenky na noc,pøespal ve stodole, ráno se šel podívat na høbitov, na ten za-rostlý høbitùvek za kostelíkem, pak navštívil pár spolužákù,teï už ženáèù a tátù rodin, povyslechl jejich náøky a steskyna tìžký život a zase slyšel šimlíka zaøehtat. A vidìl, že je totak, že se odtrhl od domova a domov se odtrhl od nìho... ajeho domov že je teï na ètyøech kolech a jeho jediný kama-rád šimlíèek. Tøetího dne ráno se rozlouèil s kmotøièkou. Vyškrabalaodnìkud z truhlice dva støíbrné zlatníky, které mu vtisklado dlanì, pak mu udìlala tøi køížky a Vendelín Malina odešelz rodné vsi. Pomalu, skoro bez myšlenky stoupal zase do hor,pøešel hranice a mašíroval k Vratislavi. Když tam došel, do-vìdìl se v hospodì, že cirkusáci odjeli nìkam na Žitavu.Pustil se za nimi, od vesnice k vesnici slyšel, kudy jeli; kdyždorazil do Žitavy, byli už zase pryè. Naèal už druhý zlatník amìl strach, stihne-li je vèas, než se vydá ze všeho a než byho èetníci zatkli jako obtížného tuláka. Ale dohánìl cirkus, touž vidìl, i rozbìhl se s novou silou. Zvìsti o komediantech hovedly do krásného kraje, plného dubin a vod. Už nemohl býtnijak daleko, snad den cesty, oni ovšem na vozech, on pìš-ky. Jak to rázoval a krátil si to pìšinami, pøicházel zasek jednomu lesíku u øeky. A když se k nìmu blížil, najednou –

ne, nemohl se mýlit, šimlík volal, jeho šimlík volal, a tentokrátto nebylo jako sen, tentokrát to bylo skuteèné zaržání! A vtomdupot, dupot, a hle, z dubiny vyrazil šimlík, jen tak v ohlávce,bez postroje a pádil vstøíc Vendelínovi. „Šimlíku!“ vykøikl Mali-na a vzápìtí už ho objímal a šimlík ržál a funìl a lísal se k nìmu.Z dubiny vybìhli teï s velkým køikem dva mužští a ženská ahnali se pìšinou za konìm. Vendelín ho pohladil, poplácal aøekl: „Tak, šimlíku, pojï, už jsme zase spolu.“ A po chvilcezavolal: „Nebojte se, patrone, vedu vám šimlíka!“ Od té chvíle zùstal již Vendelín Malina v Cirkuse Humber-to, prožíval jeho rùst, vidìl pøíchod Bernharda Berwitze, vezlho o svatbì do kostela, byl pøi tom, když ho tygr Paša napa-dl, všecko všudy s sebou prodìlal, i to asijské tažení, leckdysi zabruèel na neslýchané nové moresy, tøebas na to, k èemuje cirkusu tøeba slona, takové hovado, oni že obstarali celýkrásný program na tøech vozech. Jeho šimlík už byl dávno adávno mrtev, teï už on sám zešimlovatìl, ale sloužil, sloužil,sloužil, pøi všem první, pøi všem poslední, tichý staroch, beznìhož si už ti ostatní nedovedli ani Cirkus Humberto pøedsta-vit. Když jednou Karas se smíchem vyprávìl Kerholcovi, jakse hned pøi prvním setkání Malinovi „zastavilo myšlení“ a jakmu pak pøišel dopovìdìt pøíhodu s medvìdem, Kerholeczvážnìl. „Èlovìèe, Antone,“ povídá mu, „to není jen tak. Ten dìdekti to má v hlavì jak hodiny. Proto ho mám u sebe ve voze. Sním nepotøebuji žádného budíka. Jak pøijde èas k nìjaké práciv cirkuse, v Malinovi jako když to hrkne. Kdyby spal, probudíse. Kdyby nìco dìlal, ruce se mu zastaví. Kdyby mluvil, za-pomene, co kváká, a kouká jako pitomej, až se sebere a jdedo cirkusu. A my s ním. Ale kdyby jen to. Už se kolikrát stalo,že se najednou v hluboký noci dìdek probudil, vstal, beze slo-

va si navlík boty a šel jako námìsíènej do stájí nebo ke klecímnebo do šapitó – a po každý tam byl v tu chvíli nìjaký malér.Jednou se vodvázali konì, jednou byla špatnì zavøená klecse lvy a zvíøata se dostala do chodby, jednou doutnalo v hro-madì smetí za stanem a to si mùžeš pøedstavit, co by udìlaloheò v šapitó. A tu Malina ti vždycky jako stroj jde rovnouk tomu místu; kde je nebezpeèí, vùbec nic neví vo tom, že tamjde, až to najednou spatøí a ztropí poplach. Direktor o nìmøíká, že je to uèinìnej strážnej duch cirkusu. A sám mi ho pøi-ved, abych si ho vzal do vozu. ‚Víš, Karl,‘ povídá direktor, ‚jána žádný duch nevìøím. Poøádek je nejlepší duch v cirkuse.Když každý udìlá svoje, mùžeme všichni vespolek klidnì spát.Ale nìkdy je to, jako bys vjel do manéže zadkem, a to tenzatracenej Vendelín nìjak cejtí. Kdybys ho teda vidìl v noci,jak se štrachá z kavalce, nelenuj a koukni se za ním. Možná,že bude mít jenom bøinkavku, ale možná, že nám všem pùjdeo kejhák,‘ povídal Berwitz. A vono to tak je, èlovìèe Antone.Co jsem s tím dìdkem pohromadì, bøinkavku ještì nemìl,spí jako dudek, i kdyby hromy tloukly nalevo i napravo, alekdyž vyleze, dycky to nìco znamená...“ Toho dne, když se mìlo po prvé spát v maringotkách, ne-hnali se muzikanti tak divoce ke stájím. Každý vìdìl, že máteï veèeøi i kutì na tøicet krokù a ne až nìkde na druhém konciHamburku, tož to šlo všecko klidnìji. Pøi úklidu koní mrkl Ka-ras do ohrádky poníkù a vidìl, že jsou tam jen tøi. Dovtípil se,že Vašek venku znovu jezdí. Pro jistotu se zeptal Hanse. „Ju,“ kývl Hans, a oblièej se mu rozzáøil, „Vašku je na Mary.Moc hodný kluk, stateèný, a bude dobrý jezdec.“ Když bylopo raportu, vyšel Karas ven a spatøil pár lidí, seskupenýchkolem venkovské manéže. Dívali se na cosi s velkým zájmema volali: „Vašku, drž se!“