Cirkus Humberto

„Mᚠpravdu, Vašku. Pøeji ti hodnì štìstí. Dokud mì ne-pošleš zpátky do Holandska, budu ti pomáhat, jak umím. Aletam dole v manéži, tam musíš ty ukázat své.“ Podali si zamlkle ruce, dva, kteøí jasnì vidìli trpký údìl. Vašek odcházel, když Frans sebou náhle trhl. „Haló, byl bych zapomnìl. Pøišel ti odpoledne dopis.“ Vašek se vrátil a zvìdavì se podíval na adresu. Mìl takmálo korespondence v životì – komu by psal a kdo by psaljemu? Teï však sebou trhl. „Z Prahy! Èeská adresa! To bude od Bureše!“ V kanceláøi bylo již šero, Frans otevøel kohoutek plynu arozsvítil. Mléèná sklenìná koule kolem tøícípého praménkuse rozzáøila a Vašek pøisedl a èetl. „Mùj drahý pøíteli Vašku, krajane ctný a vlastenèe pøemilý! Hezké množství vody již uplynulo ve Vltavì od chvíle, kdyjsem se pøekonán radami Vás všech, usídlil na jejím památ-nými stavbami lemovaném bøehu. Byla to doba velkýchpro mne a tísnivých starostí, neb zajisté lehkou vìcí není vrá-titi se na stará kolena pod otcovský krov, do ztichlé mlýnice,k živnosti, již jsme co bujarý mladoò opustili. Bohu buïtež díky,pozdní svou zkoušku jsem pøestál bez úhony. Z venkova se mipøihlásil otcùv osvìdèený stárek, také chasa se vìtšinou vrá-tila a s pomocí Boží se nám kolo netoèí na prázdno. Sámpro sebe žádných potøeb nemaje a pamìtliv slibù, jimiž jsemse pøed návratem zavázal, mohl jsem již první zimu ouèinìzasáhnouti do plevele bídy, která postihuje hojné chudé mìs-ta našeho královského. Seznámiv se s jistým panem VojtouNáprstkem, mìštìnínem veliké úctì se tìšícím, lihopalníkema èlovìkem zcestovalým, spojil jsem se s ním, abychom dob-ré èinili podle sil svých. A mohu dnes øíci, že toto snažení mébylo korunováno úspìchem znamenitým. Nejen potøební chu-ïasové zdejší velebí nᚠmlýn jako své útoèištì v hladu a nouzi,anobrž také mezi starousedlým m욝anstvem tuze úcty poží-

vám a nejeden hlas se ozývá, abych i mezi starší obecnív radnici vyslán byl. I tou se nadìjí kojím, že již nikdo nevzpo-mene viny, pro kterou jsem onoho osudného roku Prahu opus-til a kterou navždy vyhladiti doufám. Leè pøes všechny dùkazy zdárného pùsobení svého èastou veèer zalétám myslí svou tam za Vámi v útulný stan Vᚠiv milou naši maringotku, jež mi domovem byla po tak drahnýèas. Vzpomínám, jak se vám daøí, krajané milí, co Ty, co Tvùjmilý otec, co Kerholec, Malina a zda ještì seržán Vosátkavévodí èepu U námoøníkovy nevìsty. Doufám, že se tìšíš stá-le pevnému zdraví, i Tvá spanilá Helenka i ten VᚠroztomilýPetøíèek-Toníèek. Jak se mi nìkdy stýská po družné vese-losti lidu nespoutaných konvencemi, po vùni maštalí a po zpìvukladiv, bušících do kotevních kolíkù. Ten krásný bohatýrskýživot je navždy pro mne ztracen, ale co bych za to dal, kdy-bych aspoò nìkdy mohl v pøátelském pobesedování obnovitivzpomínky na zašlý èas, na vìrné druhy a milá zvíøata. A tu, když takto je srdce mé plno stesku, dovídám se ovìci, kterou považuji za tak závažnou, že Ti, milený Vašku,neprodlenì o ní sdìlení èiním. V pøedmìstí zdejším Karlínìstojí budova velmi prostorná, kamenná nebo cihlami zdìná,kterou jistý pan Tichý vystavìl, aby ji cirkusùm a divadelnímspoleènostem pronajímal. Tato budova byla nedávno znovuupravena a nový majitel by velmi rád uvidìl, kdyby se našeldùvìryhodný podnikatel, který by si ji od nìho najal a v ní pro-voz na celý rok krom letních mìsícù zabezpeèil. V nové pøe-stavbì se arci budova nehodí pro cirkus, ale varietní divadlo,jaká se nyní hojnì ve velkých mìstech zøizují, dalo by se v níprovozovati znamenitì. Pøipomínám ještì, že jevištì i zákuli-sí tak upraveny jsou, že i hromadná vystoupení zvíøat, prácišelem nebo dresuru elefantù tu pøedvádìti možno. Budovastojí opodál nádraží c. k. státní dráhy, kde se i všecky pøedníhotely soustøeïují, takže i s návštìvou cizincù lze dobøe poèí-

tati. Pro vzdálenìjší návštìvníky pak výteènì slouží naše po-hodlná koòská tramvaj, která nedaleko toho divadla svoukoneènou stanici má a všecky vzdálenosti mìsta hravì pøe-konává. Milý Vašíèku, svìøil jsi Se mi jednou, jaké starosti mᚠk vùlisvému drahému synkovi, až Jej bude tøeba dáti na studie.Stýskal jsi Si tehdy, že snad budeš muset zanechati koèov-ného života, abys Jemu umožnil cestu v lepší život. Velmi sicením této Tvé rozvahy, nebo za národní povinnost rodièùpovažuji, aby novému dorostu otevírali vyhlídky k vzestupu conejvyššímu. Jestliže chovᚠještì tyto Své plány, uvaž, pøemi-lý, o pøíležitosti, na kterou Tì tímto listem upozoròuji. MìstoPraha vyniká školstvím proslulým a Petøíèek by zde žil upro-støed drahého našeho národa, jehož pøední ozdobou by se takpøi své dobré hlavì mohl státi. Odepiš mi, co o tom soudíš,nebo ještì lépe, pøijeï se sám na vše podívat. Uvítám Tì zdes náruèí otevøenou, uvedu Tì mezi osvìdèené národovce,s jejichž podporou již pøedem mùžeš poèítat, a sámse vynasnažím, abych odstranil Ti s cesty pøekážku jakouko-liv. Bylo by zajisté nejkrásnìjší naplnìní mých snù, kdybychzde, nad støíbropìnnou Vltavou, pøi památném mostì drahé-ho Otce vlasti, Karla IV., pod velebným panoramatem hrad-èanským mohl uhostiti o krásných veèerech nejdražší pøátelemých ztracených mladých let. S mnoha vroucími pozdravy všem mileným pøátelùm a zná-mým Tvùj srdeènì Tì líbající Vladimír Smetana allias Jan Bureš, mlynáø a m욝an Pražský.“ XIV. Karasovo Vašek z Horní Snìžné je tedy velkým pánem, jedirektor. Ale sám se tomu jen trpce pošklebuje, když mu Ker-

holec tiskne blahopøejnì ruku a když vzpomíná, že mu to pro-rokoval. Jakápak sláva s direktorstvím, když je to vlastnì jenpro likvidaci. Nicménì v Kerholcovi hrají ještì staré žilky amíní tedy, že by se to mìlo pøece jen zapít. Vaškovi se nechce,ale nakonec se shodnou na pùl cestì: po pøedstavení pùjdoudo tátova vozu, uvaøí si punè a vzkážou pro seržána Vosátku.I sedí pak ti tøi staøí cirkusoví mroži se svým dorostlým tule-nìm zas jednou pohromadì na ètyøech kolech, v železnýchkamínkách to dùvìrnì praská, ze sklenic se kouøí a v tomdýmu jim vyvstává uplynulý život zaplnìný prací a døením apøece krásný, pestrý, mìnivý a veselý. „A votre santé, lorde Tondo,“ pøiukává Vosátka tátovi Ka-rasovi, „vychoval jsi øádného následníka trùnu. Ale dalo námto práci, než jsme Vaši Excelenci odtáhli od necek s maltou.Pamatujete se, caballeros, jak ctihodný Duc of Cihla šedivìlstarostí, aby neposkvrnil svùj èistý zednický šít mesaliancís takovou pobìhlicí, jako je cirkus? A nakonec to s ní ve všíspokojenosti vydržel déle než sám seržán Vosátka Ferenc,který svou záøivou kariéru skonèil jako putykáø.“ „Což o to,“ pøikyvoval si Karas otec, „všecko to bylo hez-ké, opravdu, až na ten konec. Jako troseèníci jsme sem pøišlia jako troseèníci zase odejdeme.“ „Až na nìjaký ten pytlík prašulí, jež Vuestra Alteza ráèí pa-trnì pøechovávat.“ „Však už vidím, jak ho bude zapotøebí, aby se tuhle Vašekmohl nìèeho ujmout. Setzatracený Berwitz, kdyby ho to taknebylo poznamenalo, to bych mu pìknì vynadal, že to všec-ko takhle zvrtaèil. Jak k tomu Vašek pøijde, aby tím vším, coumí, poøád jenom zachraòoval, co on prohrál? A aby zaèínaldirektorovat, až když už to zkrachovalo?“ „Ne, táto,“ vmísil se Vašek, „takhle o tom nemluv. Berwit-zovi nelze dávat všechnu vinu. Mìl svùj program, vìøil mu ašel za ním a byla to víc hra osudu, že se to všecko zamotalo

naopak. A co se mne týèe, nezapírám, že to není žádná ra-dost, co jsem prodìlával a co na mne ještì èeká. Ale kdo tomìl vzít na sebe? To je pøece docela prostá povinnost: mohuto dìlat a tedy musím to dìlat, protože jinak by bylo mnohemhùø. Je-li bitva, voják bojuje a nechodí s bolavou hlavou, že byvlastnì mìl být generálem. Konec koncù to všechno není bezceny, ještì se poøád uèím. Není to nic jiného, než co jsemprodìlával jako kluk. Tehdy mì valchoval Achmed Roméo ateï mì valchuje osud. Ale taky to èlovìk, hernajs, vydrží apak teprve pøijde nᚠèas.“ Rozhovoøili se o Berwitzovi a celkem dali za pravdu Vaš-kovi. Berwitz byl zarputilý tvrdohlavec, ale proè mu vytýkat, žeto tím jednou prohrál, když právì tím celý život vyhrával. A v tutochvíli nebyl už pro nì pánem a patronem, v tuto chvíli to bylkolega postižený úrazem, jaký mohl potrefiti kteréhokoli z nich.Vìèná a hluboce zakoøenìná solidarita lidí riskujících životse ozývala z jejich úvah. Padl vedoucí kamarád; bylo tøeba,aby jiný pøešel ihned na jeho místo a všichni aby se napjali anahradili ztracenou sílu. Petr Berwitz byl opravdu pro nì ztracen. Šest nedìl zùstalležet v nemocnici a když doktoøi prohlásili, že jeho stav se užzlepšil a že si ho rodina mùže vzít, odvezli bìlovlasého starcea hlavou nachýlenou k pravé stranì tìla, která zùstala trvaleochromena. Berwitz mohl mluvit, ale s velkými potížemi a protoradìji mlèel. Jeho mdlý, unavený pohled však tiše sledoval,co se kolem dìje, jeho mozek myslil a jeho levá ruka dávalamalá znamení, souhlasí-li nebo nesouhlasí. Kerholec sehnalv mìstì pojízdnou lenošku, která se stala trvalým útulkem ne-mocného. Když ho do ní po prvé uložili, zakýval rukou, že jespokojen, a pak s námahou vyslovil své jediné pøání: „Do cirkusu!“ Ani jako lazar se nechtìl rozlouèiti s tím, v èem vyrostl, covytváøel, co bylo jeho chloubou a radostí po celý život. Chá-

pali ho a paní Anežka bez dlouhého rozmýšlení prohlásila, žetentokrát se nepøestìhuje do najatého bytu, nýbrž že pøezi-muje s Berwitzem v maringotce, aby mohl být stále v podniku.Karas otec odstranil u jejich vozu schùdky a místo nich pøi-pevnil táhlou líhu, aby bylo možno se židlí vjíždìt a vyjíždìt.Opatrování nemocného pøevzal Malina. Nemluvný staøec na-šel opìt øeè, když uzøel tehdy pøed nemocnicí toho, jejž div-ným nutkáním pudu zaèal ve chvíli neštìstí hledat. Usadilse rovnou u jeho lože a nehnul se od nìho na krok, mluvìna nìho broukanými dobráckými a mazlivými vìtami, jako bystarý principál byl opìt tím malièkým batolivým Petøíèkem, jejžMalina kdysi pøed zraky dìda Humberta kolébal jako drsnìsrdeèná chùva. Ochromený patron ležel nehybnì, s oèimapøivøenýma, ale blaženì jako útìšné pohádce naslouchal tomustaøeckému žvatlání o lidech a zvíøatech, o koních a šelmách,o bìháku Gajdámošovi a o domptéru Gambierovi, o panuhrabìti d’Ascensons a grófovi Pallachichovi a jak Miss Sa-tanella pøivedla první lipicány, o slavné jízdì Ruskem a jakkoupili slona Bingo v Teheránì. Tichá záøe spokojenostise snesla na oblièej trpícího a když se Malina odmlèel, leváruka Berwitzova vyhledala jeho kostnatou pravici, aby ji vdìè-nì pohladila. Nyní byli ti dva od rána do noci nerozluèný zjev CirkusuHumberto. Jak se spolu nasnídali, oblékl Vendelín Malinasvého øeditele, pomohl mu do lenošky a už jej vezl pomalu aopatrnì do koníren, kde zùstali stát n vchodu a Berwitz jenoèima pøihlížel, jak koèové èistí a opatrují konì. Pak stisklMalinovi ruku a Malina ho odvezl mezi klece dravcù nebok opicím a papouškùm nebo pøed spoutané sloní stádo nebok lóžím v šapitó, kde mohl principál sledovat všecky zkoušky.Navykli si na sebe tak, že Berwitzovi staèila jen malá zname-ní rukou nebo oèima a Malina už vìdìl, co chce. Ba nesmírnáoddanost Malinova k pánovi dostoupila té míry, že Malinovi

staèilo se zadívat do Berwitzových oèí a jeho ústa vyslovova-la, co Berwitz chtìl øíci. Lidé zprvu nechápali a rozkøikovalise na dìdu Malinu, že on je poslední, který tu má co rozkazo-vat. Ale pak už si navykli na ten podivný zjev, že ochromenýprincipál sedí a jen se rozhlíží a bílý staøec stojí pøi nìm, díváse mu na oèi a øíká: „Koukni se, Rudolfe, Trafalgarovina kopyto, nìco mu tam uvízlo. Dahomey nemá dobøe uple-tenou høívu, Martine, nemá dobøe upletenou høívu.“ Rozbøesk-lo se jim, že Vendelín Malina je už pro cirkus mrtev a PetrBerwitz je pro cirkus mrtev, ale oba dohromady že tvoøí jedenživot, který ještì støeží a hlídá chod Cirkusu Humberto. Za tohoto stavu, když se Petr Berwitz už zcela uklidnil asmíøil a bylo možno pøed ním bez nového nebezpeèí mluvit ovšech starostech, odvážila se koneènì Anežka uspoøádatvelkou rodinnou radu, aby se rozhodlo o koneèném osuduspoleèného podniku. Petr Berwitz sedìl v èele stolu s Malinoupo boku, kolem usedli Anežka, Helena, paní Hammerschmid-tová, Frans Steenhouwer, inspektor Karas a Vašek. Steen-houwer vyložil nìkolika vìtami situaci. Cirkus teï, pøi dosa-vadním složení, jen s nouzí prochází bez nových dluhù. Na jaøemusí se vzdát své zimní budovy a peníze, které se prodejempozemkù utrží, nestaèí na zaplacení starých dluhù z minulýchlet. Bude nutno odprodat èást zvíøat, aby se to s dluhy skon-covalo a bylo by lépe radìji zaèít s odprodejem hned, abyzbyteènì nerostly úroky a aby se zmenšila režie. Ponenáh-lým odprodejem lze také dosáhnouti ještì slušných cen, kdežtonucený výprodej na jaøe by mohl znamenat nové zklamání. Cona jaøe z podniku zbude, dá jen malý cirkus ménì než støednívelikosti, který by patrnì neuživil všech lidí, kteøí jsou v nìmdosud. Bylo by výhodnìjší, kdyby mohl být stìhován po želez-nici místo po nápravì, protože by to pøišlo levnìji; alena takovou pøemìnu sotva bude penìz. A je nutno poèítats tím, že hamburské útoèištì je pro nì i jinak ztraceno, když

ve mìstì bude velké moderní varieté. Tak se to Steenhouwe-rovi jeví s hlediska hospodáøského; rodina si rozhodne sama,co z toho dovodit, buï zaèít znovu s malým cirkusemv chudobì, nebo rozprodat všecko. V tomto pøípadì byse mohl vyzískat nìjaký kapitál rodièùm a ostatní by se muselirozejít a hledat si... hledat si... Steenhouwer chtìl øíci hledat si živobytí jinde, ale podívalse pøitom na Berwitze a spatøil, jak mu po tváøích kanou dvìvelké slzy. Tu se strýèek Frans zakoktal a nedomluvil. Takyženským se krabatìly brady a paní Hammerschmidtová za-èala nervosnì popotahovat. „Já vám, moji milí,“ vybuchla hned, aby se úplnì nerozpla-kala, „já vám na potíž nebudu. Vy víte, jak vás mám všeckynesmírnì ráda a jak ráda jsem s vámi cestovala. Ale ažse budete usnášet, nemusíte se na mne ohlížet. Mám tu svoupensièku po nebožtíku majorovi a mohu se vrátit domù,do Vídnì. O mne je postaráno, jen aby vám se to tak nìjakvyvedlo. Jen aby vám...“ A teï se paní Hammerschmidtová rozplakala doopravdy. „Taky nechci být na pøekážku,“ pøevzal øeè Steenhouwer,„budu se sice tìžko louèit se svou kanceláøí, ale bude-li tomuset být, doufám, že se v Holandsku ještì uživím.“ „Já pro svou osobu,“ zahovoøila klidnì a pevnì Anežka Ber-witzová, „bych dala pøednost cirkusu. Prožila jsem s ním dobréi zlé a teï vím, že vìru víc zlého než dobrého. Pøes to bychbyla ochotna zaèít zase znovu a tøebas chudì. Byl to krásnýživot; rozváželi jsme po svìtì radost a potìšení a pracovalijsme poctivì s hodnými a poèestnými lidmi, uprostøed zvíøá-tek, která bylo nutno milovat. Nevím, kde jinde bych se s ta-kovým štìstím setkala. Ale my s tatínkem jsme již staøí lidé,my již nemáme právo urèovat cesty budoucnosti. To si musíterozhodnout vy dva sami.“

„Maminka má pravdu,“ zvolala Helenka rozechvìnì, „nenínic krásnìjšího nad cirkus! Konì! Sloni! Lvi! Tygøi! Manéž!A publikum! Nechci se s tím louèit, nedovedu to opustit.A kdybychom mìli mít jen jednoho koníèka s opicí a stan sa-mou díru, uživíme se a bude to hezèí než cokoli jiného.“ „Ano, Helenko,“ promluvil koneènì Vašek, „v téhle vìci jsmeúplnì zajedno. Miluji cirkus zrovna tak jako ty. Ale je tu Petøí-èek...“ Helena zvážnìla a sklopila hlavu. „Petøíèek...“ øekla pak tiše a resignovanì, „ano, Petøíèek.Petøíèka se nemohu vzdát. To je to jediné, co je ve mnì sil-nìjší než cirkus.“ „Myslím,“ zaèat znovu Vašek, „že jsme na tom podobnìjako naši rodièe. Taky my už nemùžeme urèovat život jen podlesvých zálib. Taky my se už musíme øídit zájmem toho dalšího.Kdyby Petøíèek byl po nás, bylo by to lehké. Ale on volá ponìèem jiném. Nejde to spolèit, víš to dobøe. Buï se rozlouèímes ním nebo s cirkusem.“ „S ním ne. S Petøíèkem se nemohu rozlouèit. Je tak køeh-ký. Je tak útlý. Umírala bych úzkostí, co se s ním dìje.“ „A on by umíral touhou po tobì.“ „Jak to tedy rozøešit?“ vložila se do toho Anežka. „Je tu, podle mého,“ odpovìdìl jí Vašek, „jediná cesta. Psalmi pøed èasem Bureš, že v Praze lze najmout velké varietnídivadlo. Požádal jsem ho, aby se mi zatím pøeptalna podmínky. Podle mého soudu nejsou špatné. Kdybystesouhlasili, zajel bych tam a projednal bych si to. Pak bychommohli likvidovat Cirkus Humberto úplnì a já bych v Praze pøe-vzal varieté. Mohl bych tam dát strýèka Franse do úètárny aPetøíèek by mìl zabezpeèeno studium. Jen jedno bych chtìlpo tatínkovi Berwitzovi: abych smìl ten podnik nazvat Théát-re Variété Humberto. To je pøíliš slavné jméno, než abychomje nechali jen tak vymizet ze svìta.“

Ohlédli se všichni k Berwitzovi. Zvedl ruku a dotkl se Maliny.A Malina, dívaje se na nìho, pronesl: „Je jen otázka, bude-li mít Vašku dost penìz do takovéhopodniku.“ Tu sebou po prvé pohnul Karas otec. Musel pøemoci jistoutrému, než promluvil. Dvakrát, tøikrát si odkašlal a koneènìøekl: „Vašku má peníze na první rok. Kauci za nìho složí mlynáøSmetana, jako Honza Bureš. To by tedy šlo.“ Všichni se znovu obrátili k Berwitzovi. Patriarchální zøízenícirkusu nedovolovalo, aby se rozhodnutí uèinilo bez souhlasunáèelníka. Berwitz lehounce zatleskal levicí na stùl. A Malinapravil: „A se tam Vašku jede podívat. Bude-li se mu to líbit, pøe-mìníme cirkus na varieté. Ale jméno Humberto musí žít.“ Bylo to rozhodnuti podmínìné, ale za deset dní vìdìli, žeje koneèné. Vašek uspoøádal program, aby mohl jít tøi dnybez jeho úèasti, a odjel s Kerholcem do Prahy. Tøetího dnese vrátil a pøivezl podepsanou smlouvu, kterou najal od panaAchilla Breburdy v Karlínì budovu divadla Varieté s celýmzaøízením od 1. øíjna roku 1890 na patnáct let. Na patnáct let– na dobu, kdy bohdá bude mít Petøíèek vystudováno. Petr Berwitz, když mu Vašek smlouvu pøeèetl, vytáhl levicia strašlivou silou mu stiskl ruku. Pak zkroutil tváø a namáhavìze sebe vyrazil: „Cirkus Humberto... od kulaté práce... do kamennéhodomu! ... Dej ti Pán Bùh štìstí!“

ÈÁST ÈTVRTÝ Míjí právì sto let od onoho roku 1790, kdy zestárlá hereè-ka sleèna Montansierová, pravým jménem Margueritte Bru-net, zamìnila nevdìènou úlohu milovnice za ošemetnìjší rolipodnikatelky a zøídila v paøížském Palais Royal divadlo, kte-ré nazvala Théátre des Variétés. Stala se tak kmotrou diva-delnímu stvoøení, jež nebylo ještì donošeno, zjevilo se v hýøivéPaøíži bez pevného tvaru a výrazu a nejasnì si hledalo cestuk životu. Nejprve pìstovalo hrabì pikantní operety a frašky,po jejichž trikotové lascivnosti pøišel pravý opak, nevinné Jeuxforains, jarmareèní hry, kde akrobati a cvièená zvíøata mìlivzrušit unavené nervy obecenstva. Palais Royal se stal ko-lébkou nejen Velké Revoluce, ale i tohoto drobného umìní,které pak tøi ètvrti století zápasí o právo žít i mimo kruhovoumanéž cirkusu. Císaøství se staví až do tragedie sedanskénaplno na stranu manéže. Caesar a cirk se zdají NapoleonuIII. nerozluènými pojmy. A teprve, když zpívající podium kon-certní kavárny, když bláznivé improvisace umìlcùv montmartreské krèmì U èerného kocoura navyknou publi-kum na pestøejší a fantastiètìjší poøad, nachází i divadlo roz-manitostí svou pevnìjší pùdu, vyrùstá z ní v odlišný typ a paknáhle pøeskakuje hranice rodné zemì, aby všude ve velkýchmìstech zapouštìlo své šlahouny a odnože. Cirkus v té dobì odumírá a živoøí. Aspoò cirkus toho typu,jejž vytváøel a pìstoval Petr Berwitz v tradici dìdy Humberta.Ale to je jen doèasná nemohoucnost, zestárnutí jedné formy.Nebo v téže dobì již se øítí po tratích mezi Antlatikem a Pa-cifikem celé serie zvláštních vlakù, které od státu do státupøevážejí Nejvìtší národní podívanou, cirkus, zvìøinec a eth-nografické museum divokého businessmana Philease T.Barnuma. Všechno tu musí být nezvyklé a nebývalé; a není-li

v dìjinách kejklíøství nic nového pod sluncem, lze aspoò sta-ré uèinit novým velkostí rozmìrù a násobilkou poètù. Místostanu zavìšeného na stìžni plachetní palác o tøech nebo opìti stožárech; místo kulaté manéžové loužièky pìt svítivýchmanéžových jezer, jedno za druhým; místo jednoho orchestrutøi kapely uvnitø a dvì zevnì, místo šedesáti koní šest set,místo šesti slonù tøicet, místo jednoho fakira celý ohromnýstan s výstavou lidských rarit a zrùd a místo pìti set plakátùpìt tisíc a deset tisíc a všechny halasnì øvoucí, že toto je jedi-neèná galerie všech divù, které Pán Bùh ráèil mezi lidstvemstvoøit. Takový Kranz byl snad s to vydržet náraz tohoto gi-gantického šálení smyslù a pøedìlá staré poèestné komedi-antství podle pøíkazù kapitalistického rozmachu. Nebyli tohovšak schopni jemnìji ustrojení lidé jako Václav Karas; a bylto snad èirý pud sebezáchovy, který jej krom všeho uvažovánívedl k tomu, aby se tiše vyhnul smršti humbuku a zachránilse na novì se vynoøivší pùdì. Divadlo rozmanitostí bylo tehdy opravdu novina a nikoli jenpro nìho. Snažil se hned, když se o zániku cirkusu rozhodlo,vejít ve styk s podnikatelem hamburského varieté, abyse pouèil o nìkterých zvláštních praktikách svého pøíštíhopovolání. Ale pochopil brzo, že tomu èlovìku jde pøedevším ovýdìleènou investici a že o vlastním programu divadla nemážádnou pøedstavu. Vašek se z jara doèkal i prvních pøedsta-vení, sledoval je den za dnem v hledišti i v zákulisí, pokoušelse odhalit jejich principy, ale nenašel nic než náhodný shlukvšelijaké produkce. Bylo to tu prostì v plenkách a èekalo to,až se vyskytne nìjaký duch tøídící a tøíbící, který ze zmìtenéhomateriálu vybuduje skuteènou skladbu. První programy vytvá-øeli vlastnì agenti, kteøí sem nazdaøbùh dodali všelijaká ar-tistická èísla; jak je rozvrhnout a uspoøádat, pro to tu nebylještì žádný smysl a Vašek cítil, že jejich starodávný, ustálenýpoøad v cirkuse byl neskonale umìleètìji promyšlen. Jediné,

co tu pochytil, byla troška té jevištní a zákulisní techniky, po-kud se lišila od práce v manéži. Vašek chtìl však znáti víc a proto se na týden rozjeldo Paøíže. Probìhal tam všecko, co jen mohl postihnout, va-rietní divadla, cirkusy, šantánní kavárny i kabarety, mluvils øediteli, sekretáøi, režiséry, inspicienty i s technickým per-sonálem, seznámil se s agenty a pohovoøil si s mnoha artistyi umìlci. Vidìl nesmírnì mnoho chytrých vìcí, pochopil všeli-ké zkušenosti praxe, pøišel i na nové nápady a po týdnuse vracel s hlavou nabitou dojmy i poznatky. Cítil, že Paøíž jeopravdu veliké semeništì myšlenek a pokusù, ale úplnì osl-nìn jí nebyl. Všichni ti znamenití lidé, které poznal, uchvaco-vali ho životní vervou, roztomilostí, vtipem a pìknými zpùso-by, ale pod tím okouzlujícím vnìjškem shledal u nich dvì po-vážlivé vìci: nesmírnou touhu po osobní slávì a hrozné lpìnína každém centimu. Všichni byli posedlí žádostí po úspìchu,sami se omamovali výøeènými chvalozpìvy a žárlivì, jako je-šitné ženské, støežili své soky, jsouce vždy hned ochotni ješkodolibì pomlouvat. A tøebaže tak úchvatnì mluvili o doby-tých laurech a o vzletu až k hvìzdám, koukali se docela pro-saicky každému pod prsty, kolik mu co vynáší, závidìli šast-nìjším jejich franèíky, škudlili se svými a snažili se z každépøíležitosti vytlouci nìjakou hmotnou výhodu. Vaškovi bylo z toho až smutno. Tak nadaní lidé, s takovýmischopnostmi, s tolikerými božími dary, a oni nepochopí, coVašek, vyrostlý mezi èeskými tenáky, cítil každou svou žil-kou: že všecky ty krásné výkony jednotlivcù jsou z valné èástineužiteèná, ješitná marnost, nejsou-li opøeny o souhrn a soli-daritu celku. Vašek byl dítì party, od chlapeckých let sledo-val, jak si všichni ti mužští kolem nìho znamenitì hrají do ruky,jaká fortelná shoda mezi nimi vládne, jak si na mrknutí rozu-mìjí, jak si vyhovìjí a jak pevnì, bez krásných øeèí, k sobìdrží. Bylo to i v nìm a všichni ti mladí, které pozdìji z domova

pøivolal, hned to pøejímali jako dìdictví rodu. Každý z nich umìlbezvadnì svou vìc, ale pøedevším se cítili silní jako mužstvo.A Vašek to mìl v sobì tak vryto, že vìøil pøedevším v tu vzá-jemnou soudržnost, byl pøesvìdèen, že i jeho osobní výkonyjsou vìtší a závažnìjší, protože je nedìlá jen ze sebe, nýbrž iz dùvìry tìch druhých a z harmonie s nimi. Èlovìk cirkusákpøirozenì rád skáèe nebo voltižuje nebo krotí zvíøata a dìláto co nejdokonaleji, vždy v tom je právì jeho èest; ale oè tojde líp, když ví, že se kamarádi dívají na jeho výkon, že zrovnaèekají, aby se vyznamenal taky pro jejich èest; a když ví, žedobrým výkonem pomáhá i tìm druhým, pozvedá spoleènédílo, prospívá podniku a že ho právì za to zas ti druzí majírádi a zùstanou vìrnì pøi nìm, kdyby sám potøeboval pomo-ci. Z jejich nesobeckých povah vznikala vìrnost, která pøe-máhala všecky pøekážky. Byli vìrni své práci, byli vìrni sobìnavzájem, byli vìrni tomu celku, v nìmž se octli; z té vìrnostirostla zvláštní síla, kterou uznával i Petr Berwitz. Hle, co se stalo, když Vašek uèinil své odvážné rozhodnutíjít do varieté. Veèer za ním pøišel Kerholec, ten znamenitý plac-mistr, který byl po léta duší i mozkem Cirkusu Humberto. „Vašku, principále,“ povídal tehdy, „to není žádná maliè-kost, co chceš podniknout. Mluvil jsem o tom s tvým tátou aøekli jsme si, že tì jen tak do toho nepustíme. Co umíš, to timoc ve variété nepomùže. Tady skoèíš batúdu pøes dva slo-ny a tam mùžeš klopýtnout pøes první zlodìjinu. Na takovévìci jsou staré oèi lepší než mladé tìlo. Èehož následkemjsme se usnesli – a seržán Vosátka to ouplnì schválil -, žedo té Prahy potáhneme s tebou. Táta si vezme na starost,co je pøed oponou, a já všecko za ní. Ty si direktoruj, jak chceša umíš, ale kamenný dùm ti budem hlídat my dva. Ono to budedobrý ještì v jednom punktu. Helena je hodná paní, ale od-chod z cirkusu ponese moc tìžce. Žádné stìhování, žádnýnepoøádek, sedìt poøád v klidu a v pohodlí na jednom fleku,

to jí poleze na mozek. Nemùže jí škodit, když tam pøi ní budeAlice. Teï to vlastnì bude obrácenì: my jdeme mezi své aHelena bude v cizím prostøedí. A ona není na mráz takovákopøiva jako my. Tedy jde hlavnì o to, aby ses nevzpíral, mla-díku, a neodmlouval; to je jednou hotové usnesení a my dvase ti budem držet kamenného domu pevnìjc než hypotéka.“ Bodej by se Vašek bránil, když mu tak jednou ranou zabí-jeli kolik much z jeho starostí! Ale to právì byla ta jejich vìr-nost, parta ho v tìžké chvíli neopouštìla a šla s ním. A nejenti dva; taky mladí tenáci z osmièky pøišli za ním, za kamará-dem, že mu pomohou, potøebuje-li jich. I mìl Vašek oponáøea kulisáky pro Prahu døív, než zvedl nohu k odchoduz Hamburku. První však, koho posadil do Prahy, byl strýèek Frans Ste-enhouwer. Pan Achilles Breburda konèil sezónu posledníhodubna a dne 1. kvìtna se Frans usídlil v jeho kanceláøi, abyodtud už vedl korespondenci pøíští správy. Agentury nepøetr-žitì posílaly nabídky a termínové listiny artistù a bylo nutno,aby Vašek v Hamburku už je studoval a vybíral. Zùstávalv Hamburku, protože stálý byt mìl najatý do konce záøí a ne-chtìl zbyteènì platit dvojí èinži. Jen si obèas odtud vyrazil,aby shlédl programy v cizích podnicích a poznal hlavní jejichèísla na vlastní oèí. Hodilo-li se to, vracel se pøes Prahu, kdese Steenhouwerem zaøizoval nìkteré pøípravy pro svou prvnísezónu. „Maucta, páne šéf,“ vítal ho hned po prvé Holanïan, abymu ukázal, jak se uèí èesky. I toho tichého èlovìka s olysalouhlavou musel mít teï Vašek znovu rád, když ho vidìl, jak sinastìhoval železnou postel a laciné umyvadlo do komùrkyvedle kanceláøe, aby nenadìlal Vaškovi pøíliš útrat. Když semSteenhouwer pøišel, neznal z celé Prahy nikoho než mlynáøeSmetanu-Bureše. Ale tento opìrný bod pøi kamenném mos-tì mu staèil, aby si vìøil, že dobude celého mìsta.

Nejvìtší pomoc mu pøi tom ochotnì poskytl pan AchillesBreburda a jeho bratøi. Byli tehdy v Praze tøi Breburdové, všich-ni tøi synové Matyáše Breburdy, hostinského a øezníkav Kardašovì Øeèici. Starý Breburda byl strašný hromotluk,za mladých let obávaný ve všech posvícenských a krèemníchrvaèkách na celém Jindøichohradecku. V mužných letechse trochu uklidnil. Tu už nemusel chodit za nákupy dobytkapo všech trzích jižních Èech. Našel si svá dobrá pøátelstvís direktory a šafáøi hrabìcích panství, dvorù a statkù. Byl sel-sky chytrý a obratný, pøed obchodem mluvil jak o nemoc, poobchodì mlèel jako hrob, hlavnì však dovedl nenápadnì ote-vøít pytlík nebo nechat nìkde ležet nìjakou stovku. Znal kopuzpùsobù, jak podmazat, a nejkrásnìjší kusy panských stájíšly pak výhradnì do jeho øeznictví. Sám si osvojil všelijakéhrabìcí zpùsoby a tøi své syny pokøtil postupnì podle abece-dy, jako by vyšli z èistokrevného zámeckého chovu: Achilles,Bøetislav, Ctibor. Pro všechny si našel jména hrdinská, nebopiloval sílu a ctil stateènost. Achilles se vyuèil èíšnictví, šeldo Prahy, koupil zahradní restauraci na Štvanici, kde poøá-dal koncerty vojenských kapel a taneèní zábavy pro lepší spo-leènost. Po èase pøevzal hotel a restauraci u arciknížete Lud-víka na Poøíèí a otcovým prostøednictvím za podpory nìkoli-ka šlechticù dostal traktérství na zemském snìmu. Bratr Bøe-tislav se doma vyuèil øeznictví a usadil se v masných krámechstaromìstských, vynikaje nad všechny pražské mistry zna-menitostí masa hovìzího a vepøového, jímž ho v hojnosti zá-soboval otec Matyᚠz Kardašovy Øeèice. Tøetí bratr Ctiborprošel podle otcova programu vinaøskou školou rakouskou,pracoval ve sklepích vinic moselských a burgundských a vrá-tiv se s jazykem tak vycvièeným, že dovedl ze všelikých zbyt-kù sudù namíchat hodnovìrné Chateau-Neuf-du-Pape neboMargot spécial, založil na Jezdecké ulici první pražský velko-sklad originálního vína rýnského, moselského, francouzské-

ho a španìlského nejznamenitìjších znaèek, nemluvì o ví-nech rakouských a uherských. Všichni tøi bratøi se navzájem podporovali a nejstarší Achil-les byl uznávanou hlavou tohoto trojspolku Breburdù. Sámpobíral do svých podnikù maso od Bøetislava a víno od Cti-bora, ale obìma mimo to razil cestu k dodávkámdo šlechtických domù a do nejbohatších pražských domác-ností. Když se všichni tøi u nìho sešli, museli jít vždy do velkéjídelny, protože menší salonek byl pro nì pøíliš tìsný. Byli ve-spolek po tátovi postav hromských a svalnatosti obrovité;na dostihy na Císaøské louce museli jeti ve tøech drožkách,protože ani dva by se do jedné nebyli vešli a kùò mìl i s jednímco táhnout. Koòské dostihy a silácké zápasy byly jejich jedi-ná soukromá vášeò. Pøièinìním bratøí Breburdù se Praha teh-dy stávala rájem tìžkých atletù. Od chasníkù na jatkách až poslavné mezinárodní závodníky, každý, kdo vzpíral bøemenanebo se ukázal v zápase, mìl v lidovém šenku Achilla Bre-burdy právo na tak zvanou øecko-øímskou porci masa a knedlí-kù, kterហbyla proti obyèejné asi trojnásobná. A ve všechhospodách byli bratøí Breburdové ochotni za zápasníky za-platit útratu a ke všem utkáním vìnovali své èestné ceny i od-mìny pro útìchu. Obdiv k svalovcùm to taky byl, co pøimìlo Achilla Brebur-du, že koupil divadlo Varieté, když se doslechl, že jeho maji-tel, pan Tichý, nemíní je už pronajímat cirkusùm a divadelnímspoleènostem. Na pìt let se stal sám podnikatelem a podla-ha jevištì div se nezprohýbala pod tíhou vší té tìžké váhy,kterou si do každého programu naengažoval. Za jeho vládyse Varieté hemžilo Herkuly, kteøí zvedali metrákové èinky, vy-hazovali a chytali dìlové kule, vytáhli v zubech konì pùl metruod zemì a balancovali kolotoè, obsazený nìkolika lidmi. Hle-dištì hømìlo potleskem, nebol spoleèenstvo øezníkù a spole-èenstvo hostinských a výèepníkù bylo vždy poèetnì zastou-

peno a jejich ruce nìco vydaly. Leè návštìvy vyšších vrstevspoleènosti nápadnì ochably. Achilles Breburda se o zase-dáních zemského snìmu horlivì vyptával svých vznešenýchstrávníkù, proè pøestali docházet do Varieté, kde jim pøeceposlouží exkvisitní kuchyni, øízným mokem i prvotøídními vínynejlepších znaèek. Smáli se mu, poplácávali ho po mohut-ných zádech, až mu koneènì pomalouèku vpravili, že je tro-chu nudí vìènì se dívat na ty hory zpoceného masa a na tutìžkou døinu, že by všichni toužili po nìèem lehèím a elegant-nìjším, víc zmìny kdyby v tom bylo a hlavnì pøedevším krás-né ženské. Achilles Breburda zesmutnìl. Krásné ženské! Tohle zbožího vùbec nezajímalo. Vìdìl o pár slavných silaèkách, ale kdyžse o tom zmínil, páni se mu dali do smíchu, že chtìjí pøecenìco mnohem lehèího. A toho názoru byl ústavácký velkosta-tek stejnì jako konservativci, mladoèeši jako staroèeši, kle-rikálové jako chabrus. Bylo zkrátka jisto, že otázka varietníhoumìní je jediná, v níž vládla na zemském snìmu svornost.A tímto jednomyslným odporem byl traktér Achilles Breburdadohnán k poznání, že umìlecká èinnost mu nesvìdèí a žebude lépe, když provoz divadla postoupí odborníkovi a sámsi nechá v podniku jenom hostinství. Bratøí Bøetislav a Ctibori otec Matyᚠmu to na rodinné radì schválili a tak došlo k jehojednání s Václavem Karasem, artistickým øeditelemz Hamburku. Breburdové byli hodní a srdeèní lidé, chtìli dobrý a vzkvé-tající obchod a nemìli žádných postranních úmyslù. ProtoAchilles Breburda poctivì uvítal pana Steenhouwera a coze své zkušenosti vìdìl, vším mu ochotnì pøi jeho prùkop-nické práci pomáhal. Podle jeho a Burešových rad sezna-moval se Steenhouwer s policií a s mìstskými správami, stu-doval obyvatelstvo, sepisoval si pøíští možné návštìvníky,zvláštì ze vznešené spoleènosti aristokratické a dùstojnic-

ké, shledával dodavatele a inserenty, navštìvoval redakce,rozšiøoval zprávy o proslulém Cirkuse Humberto, jehož øedi-telství pøevezme od podzimu Théátre Variété Humberto. Kon-cem léta potvrdil už Bureš Vaškovi, že pùda se zdá býtpro nìho dobøe pøipravena a ve mìstì že je o nový podnikvelký zájem. S Helenkou se Vašek dohodl, že se s Hamburkem rozlou-èí až tìsnì pøed polovinou záøí, kdy mìl jejich Petøíèek na-stoupit v Praze do gymnasia v Truhláøské ulici. Bylo v nové,nedávno postavené budovì a øeditel Eduard Kastner ochot-nì pomohl pøekonati potíže, které byly spojeny s pøíchodemnového studentíka ze vzdáleného Hamburku. Léto bylo tehdychladné a rozpršelé a Karasovi bezdìky vzpomínali, jak byjim bylo zase zle s cirkusem. Nejhorší to bylo poèátkem záøí.Z Èech docházely zprávy o zátopách a povodních a když 12.záøí minuli zemské hranice, vidìli ještì rozvodnìné Labe státv støíbøitých lagunách daleko mimo bøehy. V Praze podle úmlu-vy vsedli do drožky a jeli do Smetanova mlýna, kde se mìliusídlit na prvních pár dní, než se Helena rozhodne pro nìkterýz bytù, které jí vyhlédl strýc Frans. V Karlovì ulici si všimli, žeje nezvykle špinavá, plná bláta, kalu, louží. Ještì horší to bylona poèátku Poštovské, kde vystoupili, aby po lávce došlido mlýna. Vladimír Smetana je pøivítal srdeènì, ale smutnì ahned je odvedl do zadního pokoje nad mlýnicí, kde jim z oknaukázal, proè je tak zarmoucen: Karlùv most byl na dvou mís-tech pøerván, tøi jeho oblouky byly v ssutinách a pøed nimi ješ-tì trèela ze zpìnìných vod zmì nahromadìných klád a trá-mù. A pak jim vyprávìl o té hrùze, která se od jitra 3. záøí rodilaz rostoucích pøívalù vod. Øeka stoupala skokem od hodinyk hodinì, o plné ètyøi metry nad normál za den. To už vyrazilaz øeèištì a zaplavila nižší ulice a námìstí. Tu naproti ta pro-slulá Slovanská kavárna byla pod vodou až ke stropùm pøí-

zemí a pramicemi se jezdilo k oknùm prvního patra. Národnídivadlo bylo se dvou stran oblito vodou a pøedstavení v nìmse muselo pøerušit. Rozdivoèelá øeka se ježila v celé šíøi adélce troskami, které urvala na svém hoøením bìhu a kteréunášela až sem, kde je vrhala na pilíøe Karlova mostu. Ob-louk za obloukem se zatarasil døevem z nesèetných vorù aøeka bušila do pilíøù tisícerými sochory. Ve mlýnech se vùbecnespalo; a ráno o pùl šesté, za kalné mlhy, zaznìl jim do hukotuvod temný rachot jak dunìní hromu. Karlùv most, Karlùv mostse øítil! Pátý oblouk mostní se propadl, za ním šestý, sochysvatých stály ještì mezi obìma, pak se zaèal sesouvat i pilíø,svatý Ignác se skácel do vody a po nìm svatý Františekse svými Indy. Všecky obešla hrùza jakoby z národní zkázy.A pøed desátou to zarachotilo znovu, zhroutil se ještì osmýoblouk a slavné dílo Otce vlasti trèelo do vzduchu roztrženove tøi nesouvislé kusy. Lidé se sbíhali a lomili rukama: Karlùvmost! Naše korunovaèní cesta! A všechny hrùzy, které oby-vatelstvo prožívalo v zatopených ulicích, ustupovaly pøed tra-gedií tohoto odvìkého symbolu pražské velikosti a slávy. Alenebylo možno lkát, všude bylo tøeba pomoci a Vladimír Sme-tana ovšem byl mezi prvními, kteøí pracovali k úlevì. Kata-strofa se pøehnala, teï bylo nutno rozvíjet dílo lidské solidari-ty, aby rychle zažehnalo ztráty a utrpení jednotlivcù. Karas naslouchal Smetanovu vyprávìní hluboce rozechvìn.Když pak za nimi pøišel strýc Frans a když všichni zasedlive Smetanovì jídelnì k veèeøi, nemohl to pøenésti pøes srd-ce, aby se o tom nezmínil, není-li to špatné znamení, že on,který prošel katastrofou svého podniku, pøichází na nové pù-sobištì právì zase ke katastrofì. „Ne tak, milý krajane,“ vzepøel se mu Smetana, „nepøichá-zíš ke katastrofì, pøicházíš naopak k šastnému dílu záchra-ny. Katastrofy patrnì odvrátit nemùžeme, ale žádná není tohodruhu, aby ji odhodlaná lidská vùle nemohla pøekonat. Každá

pohroma jen probudí a upevní bratrství lidského rodu. RányKarlova mostu budou zaceleny, jeho slavná krása obnovena.To není špatné znamení pro tvùj vstup do Prahy, to je naopakznamení vítìzné. Slyšel jsem od pana Steenhouwera, že tvùjtáta a Kerholec pøijedou také. To je výteèná vìc. Zase to budespoleèná práce a ta je nejlepší. A já budu mít zde pøátele,na které nemohu zapomenout. Ostatnì jsi mi ještì dlužen vy-právìní o tom, jak se Cirkus Humberto skonèil. Vím nìco odpana Steenhouwera, ale to jsou jen zlomky.“ Vašek tedy vyprávìl, jak došlo k jeho rozhodnutí a jak pakpomalu, kus po kuse, vyprodával zvìøinec a skupinu po sku-pinì i zvíøata cvièená. Nejvíce mu v tom prospìli Hagenbec-kové, kteøí se ujali nenápadného prostøednictví a postupnìumístili všecko za ceny neobyèejnì slušné, takže tichá likvi-dace vynesla nakonec ještì docela pìkné jmìní. „Kam pøišli sloni?“ ptal se Smetana zvìdavì. „Ty koupil berlínský Kranz.“ „A vzal si také Arr-Šehira?“ „Ne, ten se po jejich prodeji s námi rozlouèil. Najednouse objevil v bílých indických šatech, s bosýma nohama,s kufírkem pøevázaným mnoha motouzy, prohlásil, že jehoparník do Indie odjíždí, dal nám sbohem a odešel. Byl jsemrád, že vydržel až do konce, protože by byli sloni lítostí kolikdní nežrali a Kranz by hned byl za nì nabídl ménì.“ „A Hamilton?“ „Toho si vzali Hagenbeckové. Mají poøád plno cvièenýchzvíøat ve stájích, sami zaèali s dompteurstvím a cvièitelstvíma pøišlo jim vhod, že dostali èlovìka zkušeného a spolehlivé-ho.“ „Ale on tam tøebas bez cirkusu umøe...“ „Taky jsme si to mysleli, ale stal se pravý opak. Od té doby,co Hamilton nevystupuje, okøál a ožil pøímo neuvìøitelnì. Poètvrt roce mìl zase svìží ple a jasné oèi a sám si pochvalo-

val, že dobøe spí, že mu chutná jíst a že srdce pøestalo tropitneplechy. Tak je tam mezi tou hagenbeckovskou havìtí velmispokojen, uèí tulenì balancovat míè a chytat slaneèky, boxujes klokany a pøedvádí udiveným pinguinùm Na tom našemdvoøe. Toho jsme, myslím, úplnì zachránili.“ „A co starý pán, direktor, Berwitz?“ „Nu, s tím to je, brachu, špatné. Trochu snad lépe mluví,ale tìlo jinak zùstává na pravé pùlce mrtvé. Dokud byl prvníodprodej zvìøe nevelký, nechával jsem ho jezdit po stájích apo šapitó. Ale pak už byly díry ve stavu zvìøe a zvláštì konízøejmé a on se vždycky na nì díval tak nechápavì a zasmu-šile, tak se tìmi úbytky trápil a trudil, že jsem se dohodls tchyní, aby ho pøed hlavním prodejem odvezla. Kdoví, jak byto byl snášel a lítost byla pro nìho zrovna tak nebezpeènájako hnìv. Paní Anežka to s ním svým kouzelným zpùsobemprojednala o vánocích a na Nový rok odjeli spolu do Belgie.“ „A Malina s nimi?“ „Sám jsem mu to navrhl. Ale Malina už byl jako duchemnepøítomný. Poøád jako by nechápal, oè jde. A když se mukoneènì v hlavì rozsvítilo, dal se mi do pláèe, že ho vyhazujiz Cirkusu Humberto. Utìšil jsem ho, že ne, ale odpolednejsem ho našel u kozla Modrovousa; držel ho kolem krku ažaloval mu, že má opustit cirkus. Dlouho jsem tomu nechtìluvìøit, ale Malina opravdu nechal nemocného Berwitze odjeta zùstal s námi. S námi? Ne, zùstal s kozlem Modrovousem.Nás si nikoho ani nevšiml, ale u Modrovousa v ohrádce se-dìl celý den, nosil mu svoje jídlo, sám snad ani nejed, a jenmu barvil vousy a jen ho poøád objímal, že oni dva jsou nej-starší tvorové v Cirkuse Humberto. Doèista zapomnìl, že užto byl tøetí Modrovous, kterého jsme mìli. Požádal jsem Ha-genbecky, aby nám kozla nechali až do posledního dne. Nu apak jsme už vyprodali všecko. Kranz si odvezl i kostymy, po-stroje a náøadí, maringotky od boudy odjely, personál

se rozešel, boudu bylo tøeba zavøít. Tu jsem Malinovi øekl, žemusí i kozla odvést k Hagenbeckovým. Zavrtìl hlavou, že ne,že nemùže, že se sotva udrží na nohou. A opravdu, byl takzesláblý, že jsme ho museli dovést na postel. Zaøídili jsmemu to v pokojíku po tátovi a pøemýšlel jsem, kam ho uložím,až pøijdou boudu bourat. Ale nebylo to potøebí, ráno pro mnepøibìhla Alice Kerholcová, že Malina v noci zemøel. Èisoun-ce, tichounce, jen tak zhas. A mnì, pøiznám se, vyhrkly slzy.Bylo to jako v podveèer v lese: poøád je svìtlo, poøád je svìt-lo a najednou se nìco stane a je tma.“ „Tak Vendelín Malina je v Pánu...“ „Ano. To se tak tiše zavøely za Cirkusem Humberto dve-øe.“ „Ale nové dveøe se otevírají v domovinì. Všichnise postupnì vracíme domù, všichni víme, že patøíme té zemi,v které jsme se narodili, že teprve tam dojdeme svého štìstí.Jen Vendelín Malina se odtrhl a nedošel. Umøel v té dalekékonèinì. Nu, hodnému èlovìku je všude zemì lehká a špat-nému bude i rodná hrouda jako cent.“ „Smrt mìl vìru krásnou...“ „A po smrti krásnìjší shledání – když mu šimlíèek v nebipo èesku zaøehtal!“ II. Žlutoèervené plakáty svítily na nárožích jako planoucí ohnì,malé ruèníkové vývìsky vyskakovaly za výklady obchodù,noviny den za dnem psaly o zahájení nové sezóny, lístkyv pøedprodejích se èile prodávaly, všechno ukazovalona slibný zaèátek. Jen v samotném divadle Humberto byloden pøed otevøením mrtvé ticho. Ráno se sešel orchestr, abysi letmo pøehrál všecky pøipravené vložky, po zkoušce zapadlcelý dùm krom kanceláøí v temnotu. Karas otec i Kerholecmìli své pracovní úseky uspoøádány a pøipraveny, taky Ste-

enhouwer byl hotov a najednou jim po velkém pøípravném vy-pìtí nadešel mrtvý den. Na Václava Karase šla z toho náhlé-ho ticha a klidu až hrùza. Stále si musel pøipomínat, že to jepøirozená vlastnost varietního divadla: artisté pøijedou až v denpremiéry. Zítra teprve nastane boží dopuštìní. Každý vlak pøi-veze nìkoho, kdo bude chtít zkoušet s orchestrem, který jak-živ nevidìl jeho not, bude upravovat své èíslo pro jevištì, ponìmž nikdy nepøešel, bude se zaøizovat v šatnách, v nichžnikdy nebyl, a bude se chtít ubytovat v mìstì, kde nikoho ne-zná. Kapelník bude mít pøed sebou dvacet èísel, z nichž kaž-dé bude chtít nìco, co není v notách, kulisáci budou náhlemuset zápasit se spoustou náøadí a pøedmìtù, které nikdynemìli v rukou a které všechny musí být na vteøinu ana milimetr pøesnì na svém místì, osvìtlovaèi dostanouspoustu zmatených upozornìní, kdy ubrat a kdy pøidat, re-stauraèní personál nastoupí a bude prostírat stoly, pøinášettalíøe a pøíbory, rachotit porculánem a støíbrem, uvadìèi ašatnáøky budou se zauèovat, bude to hotové peklo zmatkù anedorozumìní a uprostøed toho všeho musí být on, øeditelKaras, pøipraven ke stálým rychlým zásahùm a hlavnì sledo-vat zkoušky a z jejich kusého, náznakového prùbìhu si udì-lat jakýsi obraz skuteèné produkce a podle toho bìhem od-poledne-sestavit koneèný poøad. Nebo programy jsouv tiskárnì jen vysazeny a oèíslovány nazdaøbùh, podle theo-retických pøedpokladù, a teprve zkoušky naznaèí, jaký budeskuteèný postup premiéry. Podle toho teprve bude nutno pøe-házet sazbu a tiskárna bude muset sebou hodit, aby v sedmveèer odvedla vytištìné knížky pro první veèer. Vašek mìl z toho všeho po prvé v životì trému. Oh, kdybyšlo o jeho produkci, kdyby sám se mìl vykoupit skokem smr-ti nebo jízdou v boku konì nebo pøevzetím neznámých drav-cù, to by byl Václav Karas jako z ocele. Nebo kdyby šlo onenadálou improvisaci celého programu s jeho starými, zku-

šenými lidmi z Cirkusu Humberto, i to by byla pro nìho hraè-ka. Ale tady stojí pøed vìcmi zcela neznámými, které se zítrapøivalí jako smrš a mohou mu nenadále pøivodit nìjakou ne-tušenou pohromu. Pøipravil všechno co nejsvìdomitìji, alezítøek závisí na rychlé souhøe nìjakých sto padesáti lidí, kteøíse nikdy v životì nesetkali. Z dvaceti èísel, které pro prvníchpatnáct dní angažoval, znal na vlastní oèi jenom tøi. Sedm-náct jich pøichází jen na doporuèení agentur, na základì pro-spektù, kritik a fotografií. V kanceláøi leží jejich depeše. Osmjich pøijede a chce zkoušet dopoledne, deset èísel se objevímezi druhou a pátou hodinou, dvì èísla mohou pøijet až v 6.15,to jest zkoušet až nìkdy po pùl sedmé. A po pùl osmé prý jižzaèíná pøicházet obecenstvo, které chce veèeøet ještì pøedprogramem. Stihnou to všechno vèas a bez pohromy? A bude mít veèer s poøadem sukces? Vybíral jej dlouho aopatrnì. Jeho zkušenost z Paøíže ho pouèovala, aby nikdynedal na týž veèer dvì èísla z téhož oboru. Vìdìl, že prvnídvì vystoupení jsou obìtována neklidu v hledišti a že mohoubýt slabší. Ale tøetí èíslo má již být dobré a mìlo by být žertov-né, aby lidé co nejdøíve roztáli. A všechno se musí rychle støí-dat, program má jen letìt a každé zvednutí opony má být užpro zrak pøekvapením. Na chlapce z Horní Snìžné pod ve-dením Kerholcovým se mùže spolehnout, ti pùjdou do prácejako lvi. Ale bude mít dost prospektù a závìsù pro všeckynáhodné potøeby? Sám mìl v programu jen jednu osobní libùstku: chtìl tu mítpo každé nìjaká zvíøata. Pro své a Helenino potìšení. Tak sinavykli na život s nìmou tváøí, že by se jim stýskalo, kdybyse dennì nemohli pomazlit s nìjakým zvíøátkem. Zvláštìna Helenku to dolehlo, byla po matce zamilovaná do stájí ido zvìøince, Vašek si chtìl pro zábavu nechat aspoò oba fo-xteriéry, Whisky a Brandy, ale Petøík byl z nich doma všecekvystrašen. Dali je tedy Kerholcovi, kde oba ti malí divoši mìli

mezi Kerholcovými kluky ráj. V programu chtìl tedy mít stálezvíøata a už je mìl zajištìna na celou sezónu. Vìøil ostatnì,že dresura se vždy obecenstvu líbí a proto se nebál ani dvoutøí èísel toho druhu v jednom veèeru. Pro zaèátek mìl psí akoèièí divadlo Miss Harietové a dresuru ledních medvìdù,které velmi odvážnì pøedvádìla Mlle Blanche. Jedno èíslo angažoval na radu Burešovu. „V Praze,“ øekl mu Bureš, „budeš mít vždycky úspìch s hu-debním èíslem. Jestli to bude Paganini nebo tahací harmoni-ka, to je jedno; kdo Pražákùm pìknì zahraje, ten je u nichPámbù. To není na celém svìtì taková obliba v muzice. Tadybys mìl nejvìtší sukces s tygry, kdybys mezi nimi zahrál KdyžZdenìk mùj ve svatém nadšení.“ Karas se podle toho zaøídil a pro zaèátek zvolil nìco meziPaganinim a tahací harmonikou – virtuosa na xylofon. A ještìjedno èíslo mìl z cizího podnìtu: 3 Romanoffs, moderní gla-diátoøi. O to si øekl pan Achilles Breburda hned tenkrát, kdyžpodepsal smlouvu. „Tak jsme to, pane Karas, s pomocí boží projednali a vod1. kvìtna jsou voni tady svrchovanej pán. Na podzim námukážou, co umìj. Je to jejich branže, já jim do toho mluvit ne-budu – jako mi zas voni nebudou mluvit do vomastku v kuchyni.To je tak jako s tou Klárou, co vo ní vždycky øeèní pan nejvyššízemský maršálek. To neznají? Má to být nìjaká Pachtová, jávo ní takto nic nevím, snad to byla ta hrabìnka. Ale pan nej-vyšší vždycky øíká: Klára Pachta, bony amièi – a to jako zna-mená, dyž je to bon, tak je to bon a dyž je to na vobou stra-nách bon, tak je to bonbon. A to já si to tak v duchu linýruju:mezi námi dycinky Klára Pachtová. Dyby ale chtìli, paneKaras, nebo dyby si milostpaní vinšovala k veèeøi extra por-ci, to jen klidnì vzkážou do kuchynì, to já už zaøídím, na tose u mne nekouká. Ale dyby voni chtìli nìco pro mne udì-lat... já jim do toho mluvit nechci... ale povídám, dyby chtìli a

mohli... já bych jim povìdìl o takové extra porci s jejich stra-ny, pro mne a pro mý dva bráchy: dyby tak líbili, Karáseèku,zaangažovat vobèas òákou tìžkou váhu... Vìdí, to je moješpecielní gusto. Já jim tam mám u katrob svoji matraci a dyžtakovej òákej chasník pøijde, tak si to tam buï já nebo Bøeanebo Ctibor s ním rozdáme... vìdí, ve vší tichostí, bez publi-ka, jen vrchní Šebele, ten tlustej, co má lóže, pøijde, aby námto vodpískal. To je naše tajemství tady. Prosím jich, voni votom ani muk – jako ten Ján Nepomuk! Vono se topro landtágovýho traktéra nehodí. Já vím, vony nóbl partajevohrnují nad tìžkou váhou nos, ale pro nás vobyèejnej pøízemnílid je takovej kladiátor potìšení, my holt chceme krásu muž-skýho tìla. Dyž pøijde takovej chasník, napne ruku a udìlámusklšpíl a von mu ten piceps skáèe jak janek, to je marný, toje pro našince kouknutíèko. Tak vo to bych vobèas prosil...ale jen dyž se to hodí... jinak, to se ví, Klára Pachtová...“ „Klára Pachtová,“ pøikývl tenkrát Vašku a nyní mìl 3 Ro-manoffs a Achilles Breburda si pøipravil žínìnku. „Už abych mìl zítøejší veèer za sebou,“ vzdychl si Karas,když odpoledne posledního záøí pøišel za Steenhouweremdo kanceláøe, „jakživ jsem nemìl pøed sebou tolik neznámýchvìcí.“ „Jedna vìc však už není neznámá,“ odpovìdìl mu strýcFrans, „divadlo bude vyprodáno. To je to nejdùležitìjší.“ „To jsem rád. To také artisté jinak zaberou, než když cítídíry v hledišti.“ „Nebude dìr. Zbývá hrst sedadel na galerii, ale ta se ještìbìhem dne prodají. Nejzajímavìjší je, že v poledne pøišla te-legrafická objednávka lóže z Hamburku.“ „Z Hamburku? Opravdu? Prosím tì, kdo?“ „Nìjaký hrabì Orsini.“ „Orsini? To je známé jméno, ne?“

„Mnì se taky zdá, ale nevím, kdo to je. Ale musí to být nì-jaký tvùj ctitel, protože v telegramu pøeje úspìch.“ „Cože? Kde je ten telegram?“ A Karas popadl blanket, jejž mu Frans podával. Znovu aznovu èetl pøilepenou pásku: „wünsche besten erfolg bestelle parterrloge...“ „To je bájeèné!“ vzhlédl koneènì Karas k Steenhouwerovi,„hrabì Orsini jede za mnou až do Prahy! To je opravdu velko-lepé!“ „Na tom nejlépe vidíš, že Cirkus Humberto není mrtev, alepokraèuje. Jeho ctitelé jedou za ním pøes pùl Evropy.“ „Kterou lóži jsi mu dal?“ „Prosceniovou – tu mívá šlechta nejradìji. Není do ní pøílišvidìt.“ „Výbornì. Zítra mi pøipomeò, abych se mu šel v pøestávcepodìkovat. Zapiš si to, Frans. Orsini, Orsini! Krásné, kavalír-ské jméno! To je koneènì jednou šastné znamení! Musímhned za Helenkou, povìdìt jí tu novinu.“ Karasovi opravdu bylo najednou do zpìvu. Publikum jdeza ním! A jaké publikum – hrabì Orsini! Zítøek už není pro nìhonaprosté temno, už má v nìm jeden pevný bod, o kterýse mùže opøít, jeden záøivý bod, který mu osvìtluje všeckoostatní a ukazuje mu to v lepším, rùžovìjším svìtle. Helena také nezná žádného hrabìte Orsiniho a nepama-tuje se, že by kdy otec o nìm mluvil. Ale telegram svìdèí ojeho existenci a obìma je hned lehèeji u srdce. Osudný zítøek nadešel s pøechodnou zmateností. Všeckobylo do puntíku pøipraveno a najednou je tu plno vìcí, na nìžpøedem nevzpomnìli, a plno vìcí, které je v poslední chvílinutno udìlat jinak. Drožkáøi, posluhové, povozníci a zasilate-lé pøivážejí od rána kufry, bedny, klece a zase kufry, neznámílidé shazují se sebe kabáty a komandují s jevištì muziku irežiséra, prohlížejí závìsy, lezou do provazištì, zkoušejí pod-

lahu, mìøí si na kroky jevištì, hádají se o šatnu, vytahují zava-zadla, dožadují se vody, vykládají kapelníkovi o partituøe, od-kud se má kam vrátit, shánìjí se v kanceláøi po adresách bytùa po nejbližších obchodech, vracejí se do hledištì, seznamu-jí se a už spolu klábosí, kdo odkud jede, jaké tam bylo angaž-má, jaké publikum, jaké byty, jaká strava. Je to zmatek, ale tilidé jsou pøi tom klidní, jen když se brzo dostanou na øadu akdyž cítí pochopení pro svou vìc. Zkoušky bìží, jako kdyžnamaže, ale Karas z nich mnoho nemá pro své ocenìní,málokterý ukáže, co vlastnì dìlá, vìtšinou jenom naslouchajísvé muzice, jde-li pøesnì tak, jak jsou na ni nauèeni. Upro-støed odpoledne Karas ani nedoèká konce a posíládo tiskárny, aby to pro dnešek vytiskli tak, jak to sestavil. Bože, jaké je štìstí, že si ponechal orchestr, který už tu hrálza pana Breburdy. Ukazuje se, že tlusouèký kapelník Pacákje velký rutinér, kterého nic nepøivede z míry. Vyzná se v tìchvšelijak opisovaných, slepovaných a skládaných notách,ve škrtech a pøípiscích, sám si tu a tam pøidìlá znamínko, kterédosud nebylo zapsáno, a jeho brejlatý pomocník opatrnì užskládá noty tak, jak veèer pùjdou za sebou. A veèer už je tady, Karas musí po direktorském zvykudo pøedsíní, vymakávat valící se davy, kouká jako ostøíž, ne-spatøí-li mezi nimi nìjakou známou hamburskou tváø, jíž bymohl øíci: „Pan hrabì Orsini?“ Ale nepoznává nikoho, jen ví,že je tu dobrá nálada, že lidmi proudí sympatie a radostnéoèekávání. Hudba už uvnitø hraje, plynové plamínky v hledištise pøitahují, rampa záøí, je tøeba probìhnout zákulisím. Všec-ko v poøádku, hlásí klidnì Kerholec, všecko v poøádku, kývajívesele snìženští hoši, všecko v poøádku, zaznívá spokojenìze šaten, u nichž letmo zauká. A Kerholec už zvedá ruku, dvìtaneènice v závojích se rychle pokøižují, ještì si šoupnou na-køídovanou podešví o podlahu a už se opona zvedá, intráda

se valí na scénu, dvì nalíèené tváøe ustrnou v úsmìv, tìlose vypne, pìt taktù, šest, sedm, osm – teï! Karas mrkl narychlo do prosceniové lóže. Byla prázdná;inu ovšem, je ještì pøíliš brzy! A již spìchal vnìjším obloukemnahoru na balkon, odkud chtìl sledovat své první pøedstaveníjako divák. Hned první èíslo vzbudilo jeho námitky. Ta dìvèa-ta ohlásila, že tanèí v èerveném kostymu a teï mají fialový.Závìs se k tomu nehodí – zítra hledat jiný! Po taneènicích jde xylofonista – mùj ty Bože, jak mìl tenBureš pravdu! Druhé èíslo a má pìt opon. A publikum je roz-kuráženo. Teï komický ekvilibrista... ano, berou to, už je bou-da v náladì. Teï jen neztratit tempo. Ne, hoši se tuží, sotvadozní potlesk, mùže jít opona vzhùru. Tøi Romanoffs, modernígladiátoøi. Albert van Dyk, imitátor dirigentù. Rolf, veselý kou-zelník, Three Stars, tøi krasavice na bradlech. Ikarské èíslo,ano, ale tu bude lépe to pøehodit, dát kouzelníka mezi ty atlet-ky a ikarce. Miss Hariet, psi a koèky. Bouølivý úspìch. Pau-sa. Karas letí do lóže èíslo 5, tam je Helena s Alicí a s hochy as nimi Smetana. Rozzáøené úsmìvy, trojí silné, kamarádskéstisknutí ruky. Obì ženy tomu pøece rozumìjí a jsou spokoje-ny. A potvrzují mu, že publikum je nadšeno. Nezkazí-li se tov druhé pùli – a obì honem klepají na bariéru -, je to hnednapoprvé velký, strhující sukces. Výbornì a teï rychle do zákulisí, za Kerholcem. Ten už nìcoví s druhé strany. Co øíkají ti, na kterých nejvíce záleží. Ti, kteøíuž projeli pùl svìta. Kerholec zdaleka spokojenì mrká. „Dobré to máš, Vašku! Všichni jsou v náladì. Dávno prýuž nezažili tak animovanou premiéru. A už se ptají na tebe,co jsi zaè, žes tohle tady vykouzlil. Praha prý bývala tìžko-pádná a nerada tleskala.“ Na jevišti stavìjí møíže pro lední medvìdy. V uctivém ob-louku je obchází Frans Steenhouwer a kýve na Karase. „Pu-