Cirkus Humberto

blikum je, Vašku, veskrze spokojeno. Biletáøi èíšnici už to hlá-sili. Taky lóže jsou v náladì. Prodlužte pøestávku asi o desetminut. Je více objednávek na veèeøe, než restaurace poèíta-la. Aby se to aspoò rozneslo pøi svìtle. A mám ti pøipome-nout hrabìte Orsiniho.“ „Pravda, Karle, zaøiï to s tou pøestávkou: pøidat osm mi-nut. Ale víc ne. Bojím se, že se pøíliš zpozdíme.“ Karas se zastavil pøed prosceniovou lóží a kývlna uvadìèku, je-li obsazeno. Odpovìdìla, že ano. Prý staršípán, v redingotu. Karas zaklepal. Uvnitø se ozvalo: „Volno!“ Po èesku! Copak hrabì Orsini...? Karas stiskl kliku. Otevøel a vykulil oèi. Pøed ním stál seržán Ferenec Vosátka v póze neobyèejnìdùstojné. „Ferenc – tos ty?“ „Ano, seržán Vosátka Ferenc, jak ho Bùh stvoøil a èeštíkrejèí v Hamburku ošatili. Vosátka Ferenc, allias hrabì Orsi-ni. Jak øíkával Honza Bureš: Co srdce pojí, to ani Vltavas Labem nerozpojí. Doufám, že jsem si dost podoben, že tìotázka totožnosti neuvede v pochybnost. A myslí-li snad VašeDirektorská Svrchovanost, že jsem jen klam a mámení smyslù,raèiž se mnou ihned usednout ke stolku, kde slušná láhevVeuve Cliquot tì pøesvìdèí o mé bytelné tìlesnosti.“ „Ale co to bylo za komedii s tím titulem?“ „Velmi prosté, pozdní slávo Humbertù: pøedpokládal jsem,že budeš den pøed premiérou v náladì znaènì pokleslé.A abych ti tak øíkajíc zvedl mandélky, poslal jsem ti tu blaho-pøejnou depeši...“ „Opravdu, Ferenc, velmi mi prospìla. Už jsem byl všecekzoufalý. Hlavnì jsi hodný, že jsi pøijel. To je pøekvapení!

A nechceš jít k našim? V prvním poøadí jsou Helenka, AliceKerholcová, Bureš...“ „Avanti, signore! Hrabì Orsini prosí, aby byl uvedenk slavnému dvoru Humbertovskému.“ Zbytek veèera byl tak krásný a radostný, že Bureš-Smeta-na všechny lehce pøesvìdèil, že nelze tak šastný poèátekponechat bez oslavy. Když se pøedstavení skonèilo, vzkázalipro Steenhouwera, Kerholce a Karase otce. První dva pøišlibrzy, tøetího museli chvíli hledat. Našli ho v orchestru. Pøi po-sledním èísle si tam pøinesl židli, aby si mohl zatroubit maršna rozlouèenou, slavný Pochod Cirkusu Humberto, Leopol-da Selnického opus èíslo 1. „Nᚠmarš!“ zvolali všichni v øeditelské lóži radostnì, kdyžse dole ozvala jeho intráda. „Ano, nᚠmarš,“ pøikývl Vašek, „Pochod Cirkusu Humbertose bude hrát, dokud zde bude Théátre Variété Humberto. Ažije dál vše, co mùže ještì žít!“ „A co je se Selnickým?“ zeptala se Alice. „O toho už je postaráno,“ odpovìdìl Vosátka. „Jmenovaljsem ho prvním klimprkastelánem Námoøníkovy nevìsty. Do-stal piano rozmìrù menší bachraté bárky a zakotvil s nímv severovýchodním koutì moøe Karaibského, v zátoce Ja-maiské. Jméno pak obdržela tato zátoka podle mocné láhverumu, která se jako maják zvedá na klavírní desce místo svíc-nu. Nìkolik zkoušek jasnì prokázalo, že rum osvìcuje naše-ho Selnického znamenitìji než žárová punèoška. I sedí tam ahraje èernošské písnì a mexické tance a zpìvy pamp a jehosláva roste ponenáhlu od ústí Orinoka až k Rio Grande deiNorte.“ III. Pan Dvoøák, portýr divadla Varieté, zaslechl, jak pøed vcho-dem zastavila drožka. Vykoukl oknem a vidìl, že z drožky

vystupuje starší pán, pán tak ušlechtile krásný, vznešený adùstojný, jako by to byl sám státní rada Goethe. Karlínský panDvoøák sice nemìl tušení, že byl nìjaký státní rada Goethe,ale pochopil, že je to významná návštìva. Proto vyšelz vrátnice, otevøel dveøe a hluboce se uklonil. „Dobrý den,“ øekl neznámý nìmecky, „kdepak je zde øedi-telství?“ „Koho mám ohlásit, prosím?“ zeptal se pan Dvoøák, vícze své zvìdavosti než ze služební nutnosti. „Bimbam,“ odpovìdìl vznešený cizinec. „Jak, prosím?“ „Bimbam!“ odpovìdìl neznámý znovu. „Moment...“ øekl pan Dvoøák a vyjeven zalezl do vrátnicek domácímu telefonu. Ve Varieté byl zaveden domácí tele-fon, nebo co se v Karlínì usadil inženýr Køižík, patøilok místnímu patriotismu zámožných domù podporovati mladé-ho vynálezce. „Haló,“ zavolal pan Dvoøák pana Steenhouwera, „je tu nì-jaký nóbl pán a chce do øeditelství.“ „Jak se jmenuje?“ „To je to, pane sekretáøi, já se to stydím opakovat. Snadjsem mu nerozumìl, ale dvakrát jsem se ho ptal a on mi pokaždé øek takovou nemožnou vìc. Prý Bimbam...“ „Ach, Bimbam Bimbam?“ „Ne, jen Bimbam!“ „Ale to je Bimbam Bimbam.“ „Moment!“ Pan Dvoøák vystrèil hlavu z vrátnice. „Pan Bimbam Bimbam?“ zeptal se toho vznešeného. „Ano. Bimbam Bimbam.“ „Tak tedy jó,“ køikl pan Dvoøák do telefonu, na pùl už z tohoblázen, „Bimbam Bimbam.“

„Tak pøece Bimbam Bimbam,“ odpovìdìl Steenhouwer,„a pøijde nahoru.“ „Prosím, pane Bimbam Bimbam,“ vylezl zase pan Dvo-øák, ale už se tak neuklánìl, „ráèej po schodišti do prvníhopatra, pane Bimbam Bimbam, a první dveøe vlevo, pane Bim-bam Bimbam...“ „Dìkuji,“ øekl pan Bimbam Bimbam vlídnì a kráèel klid-ným, pružným krokem ke schodišti. „Jsem Bimbam Bimbam,“ pøedstavoval se nahoøe Steen-houwerovi, „to první je pøíjmení, to druhé je osobní jméno. Doseznamù pište tedy obrácenì Bimbam Bimbam a nikoli Bim-bam Bimbam.“ „Samozøejmì, pane Bimbam,“ usmál se Steenhouwer, dí-vaje se s neskrývaným pøekvapením na vysoké èelo, krásnévelké oèi, orlí nos a pìknì vykrojená ústa pana Bimbama.Pan Bimbam vypadal jako staroøímský senátor a to právìbylo Steenhouwerovi podivné. Nebo pan Bimbam byl nej-slavnìjší komik let devadesátých, dvacet minut prý publikumøièí smíchy, když se objeví na scénì. A tu stojí pøed ním tak,že pøehodit si togu, mohl by ihned hráti Caesara. „Vᚠpøíchod je ovšem pro nás velkým pøekvapením,“ po-kraèoval Steenhouwer, „jste snad první artista, který pøijíždímimo termín.“ „Ano. Ale to je proto, že pøicházím do Prahy po prvé. Ještìjsem tu nikdy nebyl. Pro mne je hrozné pomyšlení pracovatpøed obecenstvem, které neznám. Každé mìsto má jiné pu-blikum. Kdybych byl na scénì tøi ètvrti hodiny, celkem by mito nevadilo. Ale já to mám rozpoèteno na dvacet minut a tonemohu ztrácet každý den pìt minut na zápas s diváky, abychje dostal do nálady. Já je musím chytit hned. Proto jedudo mìsta, kde jsem po prvé, o týden, o deset dní døív studo-vat publikum. Je to ztráta ètrnácti dnù, ale to už musím poèítat

k režii. Až sem pojedu po druhé, musí se lidé hnát deset dnípøed termínem k podniku, ne já.“ „Nepochybuji o tom a proto je nám líto, že už napoprvé jstenám podepsal jen na ètrnáct dní a ne na celý mìsíc. To byse teprve toho využilo.“ „A co kdybych se nelíbil? Ne, vážený pane, èlovìk nesmíbýt opovážlivý. Publikum je hrozný tvor a našinec na scénì sijím nikdy není pøedem jist. To se ví, mohlo by mi to být jedno,kontrakt je kontrakt a škodu by si odneslo øeditelství. Ale takse já na to nedívám. Žádám velkou gáži, ale chci ji podnikuvydìlat. To patøí k dobrému poøádku svìta. Jakpak je tov Praze s ubytováním? Víte, potøebuji byt, kde mohu dupat aøvát. Jsem jinak velmi spoøádaný nájemník, ale mám jednuslabost. V každém mìstì chodím po vetešnících a kupuji sta-ré hadry. Klobouky, èepice, šaty mužské i ženské, uniformy,livreje; ti hadráøi mì všude považují za tichého blázna. Kdy-bych byl tichý blázen! Ale to já si to snesu domù, oblékám sito pøed zrcadlem a když z toho vyleze nìjaká pitomina, zaènuøvát a skákat jako blbec. Nevím, co to je. Jsem pøece docelaklidný, normální èlovìk slušného chování, ale když na sebenavléknu cizí mundur a on se mi líbí, vjede to do mne z tìchšatù jako elektøina, najednou se cítím tøebas jako hasiè a užøvu, jako by hoøelo. Víte, to je hrozná nátura, já se vám za nidocela stydím. Do hotelu s tím nemohu a k nervosním kvar-týským taky ne. Ale co je to platno, když tak doma dva nebotøi roky dennì hodinu øvu jako hasiè, vyjde z toho pøece jenpìt minut pro jevištì a ètyøikrát takových pìt minut staèína živobytí. Divná živnost, co?“ Steenhouwer vytáhl seznam bytù. Množství panièekz Karlína, z Poøíèí, z Florence se ucházelo o ubytování artistù.Byli to vzácní podnájemníci, poøádní, skromní, šetrní, nikdynepøicházeli pøíliš pozdì, nikdy nezpùsobili žádnou nepøíjem-nost. Odespali si svých patnáct nebo tøicet dní, zaplatili, nalo-

žili kufry, zmizeli ve svìtì a za pìt nebo za deset letse najednou objevili, jako by tu byli vèera, a dožadovalise téhož pokoje, téže ranní kávy s rohlíky a téže obsluhy jakotehdy. Varietní artisté byli malá, ale dùležitá složka karlínskéhoživota a sám Karas jako øeditel od první chvíle cítil, že jsou tojiná odrùda téhož štìpu než cirkusáci. V cirkuse jeli všichni stále pohromadì, vìtšinou spolèenina celý život. Byla to jako vesnice na kolech, vezli si s seboustále svùj domov se všemi jeho vzájemnými pletkami, trudy aradostmi, které vytváøely opravdové spoleèenství. Cirkusácibyli všude doma, varietníci byli všude cizí. Nemìli s kým sipohovoøit, nemìli krom svého vystoupení žádných zájmù, blou-mali svìtem v trvalé zamlklosti a probudili se jen, kdyžse setkali s jiným artistou. Pro žádnou skupinu lidí nebyl po-jem „denního stolu“ tak dùležitý jako pro lidi z varieté. Praha,Vídeò, Paøíž, Varšava, Londýn – život pro nì byl tam jenomv té a v té kavárnì, jejíž adresu mìli ve svém odborném listìa kde se mohli sejít s lidmi stejného cechu a osudu, aby s nimivedli vìènì tytéž hovory o jízdních øádech a celních prohlíd-kách, o øeditelích a kapelnících, o tom, který spoleèný známýbyl kde v kterém programu a kde nastala nìjaká zmìnave firmì, jak øíkají spoleèenství aspoò dvou jevištních umìlcù.V tomto trudném, studeném a samotáøském životì byl každýdoèasný byt velkou a dùležitou událostí. Hotel byl pro nì stej-né poustevnièení jako ostatní život a byl jim i drahý, kdežtobyt v rodinì jim dával za menší peníze i kousek prostého lid-ského styku, kousek životního tepla. Notýsek s adresami bytùbyl cestovní nezbytností každého z nich, nazdaøbùh sido budoucna zapisovali každou informaci o kvartýrských kte-réhokoliv mìsta v Evropì a když zùstali u kavárenského sto-lu nebo ve vlaku sami, byla to jejich vìènì poutavá èetba.

Jedny zápisy jim budily vzpomínky na nìkdejší pobyt a jinérozpoutávaly pøedstavy o pøíštím pohodlí a blahobytu. Nìkteøí jezdili se svými manželkami, které však byly posti-ženy stejnou nostalgií života bez koøenù a bez domova. Èástjich mìla aspoò jeden kout ve svìtì, do nìhož se v letníchmìsících vracela k osvìžení a odpoèinku. Nejhùø na tom byliti, kteøí se oženili s artistkou a z nìjakého dùvodu nemohli s níutvoøit firmu, ba ani být v témž programu. To postihlo i švýcar-ského konservatoristu Ludvíka Wächtera, který jednoho dneshledal, že má mnohem vìtší úspìchy jako komik na scénìnež jako druhý houslista v orchestru, dal si smìšné jménoBimbam Bimbam a zaèal jezdit svìtem jako clownský humo-rista. Na jedné štaci se zbláznil do krásné Chorvatky, kterápøedvádìla volnou dresuru foxteriérù. Vzali se a jezdili spolu,ale po èase se museli rozejít. Její psíci se tak zamilovalido svého veselého pána, že je paní Wächtrová nemohla zvlád-nout. Pokud byl Bimbam Bimbam nìkde v zákulisí, pracovalifoxteriéøi nepozornì a nedbale; a když mìl sám své vystou-pení, øvali v klecích a dobývali se k nìmu, že byli z toho úplnìuštvaní. Paní Wächtrová se pokusila nejbláznivìjší z nich vy-mìnit, ale nebylo to nic platné, pøítulnost k panu Wächtrovipùsobila jako nákaza na každé nové zvíøe ve smeèce. „Má zlatá Milico,“ øekl jí jednou Bimbam Bimbam, kdyžse psi vydrali nìjak z košù a vøítili se vprostøed jeho èíslana jevištì, „nedá se proti tomu nic dìlat – já mám patrnì vy-slovený fox-appeal!“ A na vahách mezi manželstvím a psíky rozhodli se po ar-tisticku pro psíky a dali rozkaz agentuøe, aby je rozvedla. Odté doby se Bimbam Bimbam setkal se svou Milicou a jejímifoxteriéry jen tenkráte, když mìl nastoupit do neznáméhomìsta. Ze ètrnácti dnù, které si uvolòoval pro ohledání publi-ka, ètyøi vìnoval návštìvì u své paní.

„Poøád je to hezèí,“ øíkával spokojen, „než manželství kroti-tele Barona s krotitelkou Irmou Condé. Ti se vzali z èistédompteurské vášnì. On má ètyøiadvacet tygrù, ona má dva-cet lvù. Snili o tom, jaký to bude harmonický život, ale od svatbyse ještì nenašlo varieté, které by do jednoho programu an-gažovalo ètyøiaètyøicet bestií. Èlovìk míní a nìmá tváø mìní.“ Pan Bimbam Bimbam byl na rozdíl od vìtšiny artistù zna-menitý spoleèník, pøívìtivý, hovorný a dìtinsky veselý. Chodilvznešenì, vypadal majestátnì, ale když cítil, že se po nìmlidé dívají a že si šeptají, co je to asi za znamenitou goetheov-skou osobnost, najednou si nasadil klobouk napøíè, ruku str-èil za vestu a rázem jim udìlal z Goetha Napoleona. Rád sipoklábosil s personálem a zvláštì pan Dvoøák v portýrce bylajeho oblíbená denní zastávka. Jednou si všiml, že pan Dvo-øák volá z vrátnice své pozdravy ještì døív, než se pøicházejícíobjevil u dveøí nebo u okénka. Pan Bimbam se ho zeptal, jakto dìlá, že o každém pøedem ví, a pan Dvoøák se mu pøiznal,že si navykl rozpoznávat všecky domácí lidi podle kroku. Tobylo nìco pro pana Bimbama; za tøi dny už šel po schodištitýmž lenivým, šoupavým krokem jako Steenhouwer a hroznìse chechtal, když se z portýrky ozvalo: „Dobrý veèer, pane sekretáøi!“ Velmi byl pan Bimbam pøekvapen, když se setkals øeditelem Karasem. Vrtìl hlavou, jak je pomìrnì mlád, aleještì víc byl udiven, když v nìm poznal èlovìka z praxe, kterýsám opravdu mnoho dovedl. „Vy jste bílá vrána, direktore,“ øíkával Vaškovi, „øeditel, kte-rý nìco umí, ten už bude pomalu existovat jen ve vykopávkách.Kam èlovìk pøijde, všude je rozvalen jen pan podnikatelse svou spekulací a vedle nìho bývalý obchodní cestující jakoodborný øeditel. Jejich první starost je mít kožich a cylindr aprsteny a tìžké cigáro v bílé špièce a vypadat nìjak promi-nentnì. To je vám až komické, jak teï èlovìk natrefí poøád týž

typ a tentýž pøedstíraný tyátr. Za mých mladých let bývali di-rektoøi lišáci, všelijací bývalí šlejfíøi z jarmarku, ohromná sortatažených chlapíkù, v kterých se èlovìk hned nevyznal a s kterýmsi musel chvilku pohrát, než jim pøišel na jejich chytristiku. Alev každém z nich nìco bylo. Kdežto teï ani èlovìk nemusízaukat a už to duní prázdnotou. Zato dìlají figuru. Figuru pøe-de mnou, který bych jim pøedvedl milion figur, každou jinou!Jen figuru té slavné dnešní prominentní osobnosti bych jimnedìlal, to by bylo pod mou dùstojnost! Tomu se uèí už každýagent s vázankami, jak si má sednout a povytáhnout kalhoty,jak si má nad stolem promnout ruce, jak si má uhladit vlasy,jak se má tváøit unavenì nebo lhostejnì. Vìøíte, že jsou uždirektoøi divadel a cirkusù, jejichž nejvìtší pýchou je, že bylijmenováni komerèními rady? To je ta hrùza nové doby: tadyjde chlap beze zbranì mezi tygry, tady jiný letí vzduchem tøi-cet metrù nad zemí a jiný žonglíruje osmdesátikilové koule anad tím vším leží roztažen pan komerèní rada, který pøed de-seti lety zkrachoval s prádlem nebo s dutinkami na cigarety.Vìøte mi, vy jste bílá vrána, ale jen se proboha nepoèeròte.Vy jste pøece dost silný sám ze sebe, abyste nemusel nabíratallury prominentní osobnosti.“ Èím více pan Bimbam poznával Vaška ve všech zpùso-bech jeho jednání, tím více byl jím nadšen. „Vᚠsynovec je v nejkrásnìjším rozbìhu,“ øíkával dùvìrnìSteenhouwerovi, když se trochu zasvìtil do domácích pomì-rù, „vydrží-li, bude Varieté Humberto rájem artistù a svìtovouslávou vašeho mìsta. Všecko se dnes øítí do humbuku, onvìøí práci. A vìøí lidem, to ani on sám neví, co jim dává. Vìtši-na lidí je z dobrého materiálu, ale neví o tom. Teprve když cítídùvìru, poznají, že s tím dobrým, co v nich je, mohou takydobøe hospodaøit.“ Veèer však byl pan Bimbam Bimbam málomluvný a skoronezvìstný. Potuloval se poøád po hledišti a tísnil se o pøestáv-

ce v kuloárech a druhý den pøicházíval do øeditelství a jen vr-tìl hlavou. „Podivuhodné obecenstvo,“ øíkal, „já si s ním nevím rady.Všude, víte, má publikum nìjaký urèitý, výrazný charakter,nìjakou dominantu. Nìkde je od základu veselé a rozpustilé.Nìkde je tìžkopádné a nechápavé. Nìkde je dìtinské a pro-stomyslné. Tomu se èlovìk mùže pøizpùsobit a podle tohonanášet barvy. Ale tady je to všecko nìjak složitìjší. Ti lidépøicházejí sem do zábavního podniku jako s trémou. Jako bynevìdìli, co je èeká. Jsou zaražení, jsou chladní, èlovìk by sinìkdy zoufal, jaký je to led. Ale pøitom jim nic neujde, všeckovidí, i chybièku, i dobrý trik, všeho si všimnou a všecko ocení.A pomalu se dostávají do varu. Nevím ještì èím, ale myslím,že muzikou. Nejen tou, která se hraje v orchestru. Je ještìjiná muzika, ta, o které se nepøednáší na konservatoøi. Víte,každá dokonalá vìc je svým zpùsobem muzikální. Ti lidé zdeto nìjak vnímají, protože docela zøejmì vidím, jak se rozzáøí,když se nìco dokonalého provede. A pak je v nich také šel-movství. Dovedou se smát, až slzí. Nevím, jak to všecko spo-jit. Øekl bych chytrost a dobré srdce, ale to je tìžko urèit jentak ze vzduchu. Ale povím vám, že pan Bimbam Bimbam más tím starosti. Myslím, že bude nejlépe, když pan BimbamBimbam pøed tìmito lidmi zanechá spekulace a bude prostýa lidský.“ Pak pøišla chvíle, kdy Bimbam pøestal filosofovat a zalezldo své šatny, aby se soustøedil. Veèer se objevil zmìnìnv grotesknì smìšnou figuru, tlachal pošetilosti, padal a po-tácel se, malièký lidský èervíèek, kterému se pøihodí padesátnehod v pìti minutách, ale který poøád vytrvale pokraèujeve svém. Lidé v hledišti zrovna tøeštili smíchem a sympatie-mi. Bimbam Bimbam se stal heslem dne a pøipravil divadluHumberto patnáct vyprodaných pøedstavení.

„Co tedy pro pøíští rok? Zavážete se nám na celý mìsíc?“ptal se ho Václav Karas, když se program konèil. „Ano,“ plá-cl pan Bimbam Bimbam do nastavené dlanì, „a staèím-li sivymýšlet nové vìci, chtìl bych tu být každý rok. Pracovatpro toto divadlo a pro tohle publikum!“ IV. Nejspokojenìjší v novém prostøedí byl snad Antonín Ka-ras. Jeho první èin byl, že pøed prahem øeditelny, než do nívstoupil, vyòal portmonku a tìžkými prsty z ní vylovil papírek.Rozbalil jej: byl v nìm lesklý dvacetifenik. Ten dvacetifenik,jejž Vašku dostal, když po prvé nosil lvíèata. Nyní vytáhl Anto-nín Karas z kapsy kladivo a høebík, poklekl a památný tenpenízek pøibil pro štìstí na práh. Pak teprve vstoupil dovnitø. Divadlo byla haluzna nesmírná, ale jemu se mìnilov rodnou chalupu. Prolezl je od pùdních trámù až do sklepù,proklepal zdivo, prohlédl maltu, omakal nátìry, pøezkoumalkliky a zámky, kohoutky a pípy a už vidìl plno vìcí, které budenutno kus po kuse vyspravit. Veèer proletoval jak ostøíž mezišatnáøkami a biletáøi, kolem bufetu a restaurace, mezi po-kladnou a orchestrem, ale ve dne byl z nìho ten starý, zed-nický fuškáø a meloucháø, který poøád mìl kde co vylepšovat.Na zimu by byl nejradìji ucpal všechna okna mechem, naští-pal døíví, ovinul pumpu slamìnými provazci a do kotcù na dvoøestrèil krmníka; to však v divadle nešlo a Karas si své venkov-štìjší radosti našel ve Smetanovì mlýnì. Dvakrát, tøikrát v týd-nu si tam zaskoèil, aby si popovídal s Burešem o starých èa-sech. Ale to nešel nahoru do m욝anského salonu pana otce,kde se blyštil empírový nábytek se zlatými hodinami s orlema zemìkoulí, s porculánovými soškami a vázami, s rytýmisklenicemi a s podobiznou Smetanových rodièù v miniatuøena slonové kosti, ve voskovém reliefu pod sklem, v èernýchstøíhaných siluetách a v blednoucích daguerotypiích. To si ra-

dìji zašel dozadu do mlýnice tohoto starobylého mlýnu høe-benáèe a ponenáhlu jako starý sekerník opravil kobylici, vy-lepšil lub a zavìsil pod koš nový korèák. Od rána do noci mìltak poøád co dìlat; a když se na jevišti objevilo poslední èísloa šatnáøky se pøipravily na závìreèný ruml a biletáøise rozestavili u všech východù, aby je vèas otevøeli a zahá-kovali, Antonín Karas vklouzl na svou reservní židli v orchestrua znamenitì si na rozlouèenou s bohatým dnem zatroubilPochod Cirkusu Humberto. Nìkterý den mu to všecko ještì nestaèilo. Vyèkal v portýrceu pana Dvoøáka, až všichni odevzdali klíèe svých skøínek adveøí, popøál jim i panu Dvoøákovi dobré noci a vyklouzl ven,dolù na Poøíè, do Bílé Labuti. V letních mìsících tam ještìzastihl zahradní koncert kapely 102. pìšího pluku, v zimì sinašel místo mezi poøíèskými sousedy v pøedním táhlém kvel-bu restauraèním. Byli to starší zazobaní živnostníci a obchod-níci z okolí, pekaø, brašnáø, konfekèník, èepièáø, železník, jakje tak nahromadila ulice, zachytávající nával venkovského lidu.Nìkterý z nich byl i domácí pán a všichni tu pøi truòku hoøkéholežáku s hustou bílou èepicí spokojenì pøemílali pražské sens-ace. Tehdy to byly ponejvíce zprávy o chystané výstavì; tobylo plno øeèí o tom, co se tam pøipravuje, jaká kolosální kon-strukce je prùmyslový palác, celý ze skla a ze železa, jakouza ním inženýr Køižík chystá fontánu, co tam bude všelijakýchpavilonù, vždy i tuhle karlínský Srnec, špeditér, se chlubí, žetam bude mít dva, a je z toho celý jelen. Ale hlavnì si tu tipopijeèi libují, co tam bude pivovarských pavilonù, restaura-cí, ochutnáváren, vináren a uzenáøských i lahùdkáøských ki-oskù, i turecká kafírna tam bude i bodega a dva Èeši z Brémprý tam zaøídí pravý American bar s èernochy, takže Pražáci,doufejme, žízní nezajdou a budou mít celé léto kam chodit. K tomuto stolu starousedlíkù tedy pøisedává Antonín Ka-ras, a on, který nikdy nebyl pøíliš øeèný, tady po všech svých

zkušenostech rozvazuje, vykládá sousedùm o cizích mìstecha zemích, jak se kde jí a pije a jaké jsou ve svìtì všelijakéženské. Tu si ti poøíètí zounové rádi ještì sklenici nebo dvìpøidají, na takový zajímavý rozhovor s panem inspektorem,èlovìkem scestovalým; a rozkuráží-li se trochu, jdou to ještìdorazit naproti k Buckovùm nebo k Rozvaøilovùm, za zpìváè-ky, kteøí mají sice již po programu, ale za pár piv rádi dajínìco k lepšímu. Tak si Antonín Karas, zedník, užívá krásného životního pod-zimu, koneènì mezi svými, koneènì mezi Èechy. A starýKerholec jen na nìho závistivì hudruje, což jemu se žije, Ka-rasovi, když je sám, ale kdyby tak mìl ženu a tøi hladové klu-ky, to by se musel jinak uskrovòovat. A Karas se škvíøí, jak tona sekáèe placmistra dolehlo: s tolika ženskýma ve svìtì fra-jeøil, až ho tu ta zrzavá skøípla, ta ho dostala pod komando apod pantofel; když si nìkdy pøece jen odskoèí na pivo, zouvási už u karlínského viaduktu boty a doma po pavlaèi se šourápo špièkách. Ale kluci už mu rychle dorùstají, hezcí hoši tojsou, vysocí, urostlí, po mámì Englièance. A hodní hoši to jsou,do cirkusácké práce šli vždycky jako diví. Nejednou na nì Ka-ras koukal, že lítají po šapitó jako kdysi Vašku v novém a hnedtrojím vydání. Však je taky i Vašek mìl rád a poctivì je všemuuèil; asi mu, chudákovi, bylo teskno, když prohánìl manéžíKerholèata a jeho vlastní Petøík byl zalezlý u strýce Franses knížkou. A teï už je nejstarší z nich, František, Ferenc, pokmotru Vosátkovi, fit a na jaøe pùjde s cirkusem Henryhodo svìta. Sám si to místo našel a rodièe ovšem souhlasili,u Kerholcù nevládla žádná sentimentalita. Za rok pùjdek cirkusu druhý, Karel, a po dvou letech tøetí, Honza. A PetøíèekKarasù bude zatím pilný student, osm let gymnasia, ètyøi létauniversity, pak snad na rok nìkde jako volontér a pak užse postaví sám do života. Tak aspoò poèítá jeho táta. Cel-kem se mu to kryje se smlouvou v divadle. Až bude o Petøíè-

ka postaráno, budou rodièe volní a mohou se vrátitke koèovnému životu a obnovit zase Cirkus Humberto. Václav Karas ví, proè obèas tyto výhledy v domácím hovo-ru rozpøádá. Musí nìjak utìšit Helenu, která v Praze, v té milé,srdeèné, vlahé Praze zaèíná chodit jako bez ducha. Vašekchápe dobøe, co se s ní dìje, rozsypal se jí pøekrásný dome-èek z karet. Najednou zmizelo všecko, co milovala, rodièe,pøátelé, cirkus, konì, zvíøata, maringotka, publikum, potleska ovace. Místo vábného putování svìtem najednou je pøipou-tána k mìstu, kde vìtšinou slyší cizí øeè. Z praktických dùvo-dù si vybrala byt nedaleko Varieté, naproti v rohovém domìu dráhy. Hezký byt sám o sobì, ale jednou frontou oken jdeproti šedivému pilíøi železnièního viaduktu. Celý den se tu dí-vají na kamenné kvádry, nad nimiž se jim nahoøe obèas vy-noøí obrys lokomotivy a vagonù. Utìšovali se pøedem, že po-hled na jedoucí vlak je cosi veselého a pøíjemného – kolikrátna svých zájezdech mávali z vozù a z koní rychlíku, který se svlajícím chocholem øítil podél jejich cesty! Ale zde, bìda, brzypoznali, že ve mìstì je to nìco docela jiného. Vlaky se jimpøed okny valily zpomalenì, zesilujíce rachot kol a úpìní ko-lejnic. Závoje dusivých dýmù, protkaných mastnými sazemi,snášely se do ulic a v noci hømìlo temné dunìní spáèùmdo snù jako stále opakovaná hrozba. Den za dnem, noc zanocí se tu sunuly øady špinavých vozù s mechanickou pravi-delností, rozdìlujíce èas na úseky bezútìšné marnosti. Hele-na Karasová byla v tomto prostøedí zachvácena neúkojnýmsteskem. Ani úspìchy jejího muže, ani šastné vyváznutíz rodinné katastrofy, ani srdeèná oddanost Alice Kerholcovénedovedly ji vzpružit a Vašek tedy v ní podporoval to posled-ní, co ještì udržovalo její vùli: vìdomí povinnosti k dítìti. A jakosladkou odmìnu za dlouhou zkoušku trpìlivosti dával jína konci té lhùty znovu zazáøit nejsladší pro ni vidinu, CirkusHumberto.

Jemu samotnému probìhla první sezóna jako voda náho-nem. Pøes to, že teprve sbíral první zkušenosti stálého diva-dla, mìl program za programem stále pøitažlivý a obliba, kte-rou si získal šastným nástupem, zùstávala mu vìrna. Diva-dlo obsáhlo pùl tøetího tisíce osob a ceny byly vysoké, lóžestála celé ètyøi zlaté. Polovina jeho veèerních pøedstavení vy-nesla vyprodaný nebo témìø vyprodaný dùm, odpolední po-øady o nedìlích byly vyprodány vždycky. Pan Achilles Brebur-da, který mìl své zkušenosti, gratuloval mladému øediteli ahorlivì uznával jeho obratnost v sestavování poutavého re-pertoáru. A Frans Steenhouwer si mnul ruce, když úètovalvysoké pøíjmy pokladny i stoupající podíl z výnosu restaurace.Kdyby se to udrželo, bylo by Varieté Humberto zlatý dùl. Ale ještì sám závìr prvního roku je pouèil, že jejich mož-nosti nejsou nekoneèné. Pøes rady Breburdovy chtìl Vašekpracovat až do konce èervna. Pražští jeho pøátelé ho v tomutvrzovali, slibujíce mu nový vydatný zdroj pøíjmù v nesèetnýchcizincích, které do Prahy pøivábí zemská výstava. Zatím všakod chvíle, kdy se výstava otevøela a kdy se Praha octlav horeèce svých slavnostních dnù, návštìvy ve varieté silnìochably. Všecko se hrnulo jenom na výstavu a zùstávalo tamaž dlouho do noci. Bylo to jako jedno veliké národní opojení. Sto let práce avývoje Èeské zemì stálo tu na odiv v tisícerých exposicích aze všeho toho bohatství tvorby a výroby rostla bezpeèná jis-tota nového pøíštího rozmachu. Lidé byli omámeni velkole-postí a mnohostí podívané, byli uchváceni ruchem, kterýse na výstavišti rozvíjel, radovali se ze slávy, která se na Prahusnesla. A nemohli se veèer rozlouèit s výstavou, dokud neza-šli k barevným zázrakùm tryskajících a padajících vod, kdese jejich nadšení z krásy a velikosti slilo s citovým dojetím auvolnilo si ve vlahé letní noci zpìvem vroucí písnì Tylovy.

Výstava, výstava, výstava bylo jediné heslo mìsta i zemì.Všechno bylo obráceno tam ke Královské oboøe, všechnožilo radostným rytmem výstavní slávy. I ti národní zpìváciv lidových šantánech se pøizpùsobili mocnému proudu. Kup-let mladého kandidáta medicíny Prágra stal se vùdèím moti-vem všech výstavních radovánek: „Vždy jsme jen jednouna svìtì... mládí a láska odkvete... stáøí pøichází kvapemvstøíc... tak mladí se nesejdem víc!“ A ti, kteøí chtìli této mladosti užít, zpívali si nejnovìjší odr-hovaèku: Kdo mᚠprach a nejsi cápek a miluješ legraci, zajdi sobì na výstavu po té denní štrapaci... A veèer jim všechny kapely ve výstavních restauracích avinárnách musely znova a znovu hrát Šeborùv pochod: „Myjsme páni od fontány...“ Kuplet, který se stal hymnou. Výstava žila, ale co nebylo v jejím ohnisku, pohasínalo.Také Théátre Variété Humberto na kraji Karlína zùstalo beznávštìv a Václav Karas doplatil na ten pokus vydatnou èást-kou svého zisku. Pak na nìj po prvé dolehlo, co dosud zacelého života nepoznal: nemìl co dìlat. První týdny se pokusilužít svìta jako ti druzí. Dennì putovali s Helenou na výstavištì.Ale to bylo pøíliš málo pro jejich energické povahy. Dali tedyPetøíèka do opatrování dìdeèkovi Karasovi, který s ním od-jel na prázdniny do Horní Snìžné. A Vašek s Helenou se pustilina cestu Evropou, hledat v lázeòských mìstech letní divadlarozmanitostí a na rùzných místech roztoulané cirkusové pod-niky a vyhlížet v nich nové neznámé síly pro pøíští pražské pro-gramy.

V. Mohutné fanfárové marše dští trioly do nástupu siláckýchatletù, pøekotné kvapíky ubíhají pod kmitem zlatých kuželù apod perlením barevných míèkù ekvilibristických èísel, valèíkyse touživì plouží tmou a ovíjejí mámivou krásu žen na scénì,polky skoèmo uvádìjí padavé a potácivé komiky, italské,španìlské, americké rytmy plní vzduch i sluch dráždivou smìsíexotiky od všech oceánù a èeská starosvìtská sousedská èiobkroèák tvoøí srdeènì domácké výplnì všeho toho nevída-ného a neslýchaného. Baculatý pan Pacák zná svou vìc aèeští muzikanti pod jeho taktovkou sviští smyèci, troubí a hu-dou, bijí v kotle, bubny i stømen se vší tou zpìvnì melodickoui taneènì rytmickou vášnivostí, která pulsuje krví lidu, z nìhožvyšli. Václav Karas teprve nyní poznává, co je to orchestr; a tøe-baže i zde se hraje vìtšinou kapelnická hudba, bývalý cirku-sák vnímá šelest houslí a viol a broukání bas jako neznámourozkoš. Èasto usedá v zatmìlé lóži a dává se unášet melo-diemi z orchestru víc než výkonem na jevišti. Hraje to v nìmjako v taneèníku a jeho procvièené tìlo bezdìky odpovídáhudbì a chtìlo by vytváøet nìjaký pohyb podle jejího svùdné-ho rytmu. Na scénì vidí èasto artisty, kteøí umìjí znamenitìsvou vìc, ale jsou jako hluší k skladbì, kterou jim k tomu or-chestr hraje. Tupì jdou od triku k triku, zatím co hudba jimdává plavné pøechody a naznaèuje, jak by šlo vše uvéstdo rytmického proudu. Karase bolí taková lhostejnost k hudbìjako urážka; harmonický soulad pohybù, jejž v nìm vypìsto-val Achmed Roméo, je sám v sobì hudební a hudbu cítí jakosvé povznesení a umocnìní. Karas má pocit, že by dovedlpøímo z hudby tvoøit zcela nové sestavy. Jak by to bylo krás-né, kdyby mu orchestr stále hrál urèitou melodii a on by pøi ní

zkoušel skoky a piruety tak dlouho, až by splynuly s hudbouv dokonalou skladbu! Na takové sny však teï nemùže myslet. Není už výkonnýmumìlcem. Je to jeho denní bolest, tak mu samo svalstvo toužípo práci a èinnosti. Nerad by ztratil, co umìl, vždy neví, ne-bude-li se jednoho dne vracet do manéže. Proto pøicházídennì èasnì ráno, k velkému údivu pana Dvoøáka v portýrce,v øeditelnì se pøevlékne do trikotu a bìží opuštìným divadlemdo zákulisí, kde postaví trampolíny, pøivleèe žínìnky, zavìsíkruhy a hrazdy a hodinu, pùl druhé cvièí všechny staré cviky atriky. Nìkdy tam pøichází táta a nìkdy Kerholec; ti dva staøícirkusáci jsou jediní svìdci toho, že nìkdejší slavný Vaškuneztrácí ještì nic ze své síly a dovednosti. Ale šídla v pytli neutajíš a gumový míè tak nebo onak pro-zradí svou pružnost. Dopoledne sem pøicházejí cvièit Kerhol-covi hoši a také artisté angažovaní v bìžném programu po-tøebují si dennì utužit tìlo ranní zkouškou. Zašedlý, holý pro-stor jevištì se svinutými prospekty a odtaženými závìsyse mìní v tìlocviènu jednotlivcù i skupin, nìkdy jsou tu i hraz-daøi, kteøí si roztáhnou sí nad prázdným hledištìm a nahoøev pøístropí se pak vznášejí volným komíháním i odletyz nejvyššího švihu. Karas není øeditel, který by lhostejnì šelmimo tento pracovní ruch. Tisíckrát víc než korespondence,návštìvy a vyjednávání vábí ho podívaná na heroický zápasartisty o dokonalost. To je jeho svìt a tam je ochoten prožítdennì kolik hodin, které mu probíhají jako chvíle radostnéhovzrušení. A jak je sám v sobì pln kypivých sil, nedovede býtpouhým nezúèastnìným divákem; u Kerholcových hochùse uplatòuje jako uèitel a cvièitel a odtud je jen krùèek, abybral podíl i na zkušební práci ostatních. Všichni ti atleti, spe-cialisovaní na urèité vrcholné výkony, mají nedùvìru k laiku isoupeøi. Zde prožívají vzácné pøekvapení, že jejich mladý øe-ditel není laik, nýbrž sám výteèný atlet akrobat, který umí kdy-

koli shodit kabát a protoèit vzduchem dvojí salto mortale. A jeto øeditel, nikoli konkurent; s takovým èlovìkem je jim radost-no si pohovoøit, jemu se mohou svìøit s novými myšlenkami,jejichž provedení jsou ještì sami u sebe na pochybách. Všemjim je Václav Karas znamenitým rádcem a pomocníkem.Ochotnì se zamýšlí, jak by bylo možno uskuteènit nový trik,dívá se znalecky na první nejasné pokusy, radí v rozbìhu,v odrazu, ve chvatech, upozoròuje na závady, odstraòuje es-tetické nedokonalosti, pøivádí každého k hladké, plynulé vý-stavbì výkonu. V druhém roce jeho øeditelování mìní se užVarieté Humberto ve velkou zkušebnu nových nápadù a onsám se stává dùvìrníkem, pøítelem a mnohdy i trenérem nej-osvìdèenìjších artistických hvìzd. Když míjí mìsíc jejichsmlouvy, louèí se s Prahou velmi neradi; kdepak se jim vy-skytne podnik, který se jim takovým zpùsobem dák disposici? Také Karas je vždy rozlítostnìn, když odjíždí èíslo, které zajeho úèasti dospívalo už skoro k novému výkonu a jehož ko-neèný vítìzný úspìch nebude již sám vidìt. Hovoøí èasto s tìmiprostými lidmi o tom, jaká je to škoda, že artisté nemají mož-nost vypracovat si v klidu a v bezpeèí nové èíslo, že všechnapøíprava se protahuje vìèným pøejíždìním a nestejnými pod-mínkami v rùzných podnicích. Zatím se mu blíží doba letní pøe-stávky s mrzutou prázdnotou celých ètyø mìsícù zahálky.A právì pomyšlení na hrùzu nuceného odpoèinku pøivádí jejk nápadu, jejž zprvu jen tak nezávaznì nadhazuje, ale jenžmá netušenì živou odezvu: Václav Karas uvažuje o tom, ne-mìl-li by v létì pøemìnit své divadlo ve skuteènou cviènou azkušební síò artistù všeho druhu, kteøí by si zde mohli vypra-covat nová èísla nebo vylepšit stará pro pøíští sezónu. Museliby ovšem za pronájem jevištì pøispìt nìjakou èástkouk úhradì režie, na nájem, svìtlo, pomocný personál. RozpoètySteenhouwerovy ukazují, že by to byly poplatky nevelké, ale











































Ale i kdyby mìl štìstí a pøivedl si tu nejhodnìjší dívku podsluncem – a Helena bezdìènì v posteli usedá a vytøeštìnìzírá do tmy pokoje – tu nejhodnìjší dívku kdyby si vzal... co byznamenal její pøíchod jiného než konec Heleniny vlády nadním a nad tímto malièkým kouskem svìta. Tomu by nešlo vù-bec nijak zabránit, to by byl pøirozený dùsledek, to je železnýzákon: pøijde nová královna, stará musí odstoupit. Stará... jakéto hrùzné slovo! Je už stará? Není a ještì nechce být, ještìse nechce vzdát, ale jak se bránit, když syn dorùstá a èasletí. Èas letí... zastavit èas, Bože, zastavit èas! Ráno, když všichni odešli, sedí Helena pøed zrcadlem. Oèimá trochu pøepadlé, ale jejich ostrý pohled soustøedìnì pát-rá po pleti èela, tváøi, krku. Ne, není stará, nelze øíci, že bybyla stará, ale také tu již není ta nìkdejší svìžest mládí. Panena nebi, jakou ona mívala ple, dokud se jako dìvèe dost vy-jezdila na ostrém vzduchu! To už je pryè, ale ještì poøád je tokvetoucí tváø. Trochu ostrostí má tuhle u nosu a u rtù, to je z toho,že je pøetrenována. Ale jinak by mohla být ještì spokojena,s trochou líèidla pro veèerní osvìtlení mohla by se zmìøits kteroukoli krasojezdkyní. Ale jak dlouho ještì to vydrží? Jakdlouho ještì? Pár let. Nìkolik málo let. Je ta poslední záøeníkrásného léta a pak pøijde zasmušilý podzim. Jenom pár let. A na jak dlouho se posadili sem do té Pra-hy? Bože, jak se to tehdy tak lehce a bezstarostnì øeklo: pù-jdeme tam a zùstaneme, než Petøíèek bude usazen v praxi.Kolik jí bude, kdyby toho zde doopravdy vyèkala? Osmaètyøi-cet? Devìtaètyøicet? Padesát? Což se mùže v padesáti le-tech vrátit do cirkusu? Vyprávívalo se v Cirkuse Humberto otakových kouzelnicích života, které zùstávaly v krasojezdec-kém sedle do šedesáti let i déle, ale tyto výjimeèné abatyšeequestrické øehole si vyjezdily své právo na stáøí, nikdy neo-pustivše manéž, v níž zaèaly jezdit jako dìti. Nìco jiného jeodejít z cirkusu, zmizet ze šapitó na patnáct let, nechat svìt

na sebe zapomenout a vracet se na vítìzné bojištì mládís tváøí svraštìlou a se zakrývanými šedinami. Ètyøicátnice bylyv tìch dobách v mìstské spoleènosti považovány za matro-ny, jimž nepøísluší užívání svìta. Helena si udržela pružnost asvìžest, jakou nemìly mìštky kolem ní; ale jak dlouho ještìse smí spolehnout na úèin své krásy? Jako žhavými kleštìmi byla sevøena úzkostí o svùj život.Nikoli o pouhé jeho trvání, nýbrž o jeho užití, o jeho rozvinutí, oještì nìjakou chanci, která se jí, žel, objevovala jako posled-ní. Byl to Cirkus Humberto v ní, který se náhle ozval se všímocnou silou vzpomínky a volal, vábil i varoval, aby nepro-hrála po boku svého muže poslední svou možnost. Vaškuneprohrál, Vašku pokraèoval, tøebaže v jiné zpùsobì, Vaškuzùstával vìren svému poslání, ale ona... což byla zrozenak tomu, aby se zøekla vší své nádherné aktivity a žila v zákoutíjen jako manželka a matka? Nebylo spíš její povinností vze-pøít se tomuto osudnému bìhu vìcí, zvednout se proti umrt-vujícímu poøádku a vybojovat si na vlastní pìst život v èinnostia kráse? Nìkdo nìkde ji k tomu nabádal, nìkdo nìkde jí otom øíkal pøekrásná slova. Helena vzpomínala jako ve snuna starého pana Wollschlägra v tom jeho domku se soškamia obrázky koní. Už se nerozpomnìla, co øekl doslovnì, alevìdìla, že ohnivì hlásal odboj proti konvenci. Tehdy tomunerozumìla, tehdy nechápala, kam míøí. Dnes to ví: moudrýstaøec pøedvídal zápasy, které ji v životì èekají, a našeptal jíslovo jako evangelium. Helena nedospìla v myšlenkách k žádnému rozhodnutí.Nebyla z myslivých žen, které dovedou promýšlet vìc aždo posledních koncù. Helena jednala z citových impulsù, kte-ré jí dávaly øešení jen pro nejbližší chvíli. Takovým náhlým pod-nìtem se na èas spasila i tentokrát, aby si pozdìji doznala,že úzkosti a neklidu v ní jen pøibylo. Bylo to ženský pošetilé,co uèinila: pøimkla se k Petøíèkovi, aby ho udržela v jeho chla-

pectví. Zazdálo se jí, že pokud bude Petøíèek dìtsky na nizávislý, zastaví se èas a pomine nebezpeèí ubíhajících let.Vymýšlela si steré záminky, aby ho mìla kolem sebe. Hýèka-la ho a rozmazlovala, zahrnovala ho pamlsky, sloužila mu,pomáhala mu pøi oblékání, nosila mu uèení, èekala na nìhov poledne i ve ètyøi hodiny u gymnasia, aby nešel sám domù.Bylo to všecko pro nìho nezvyklé, ale ochotnì se pøizpùsobilneèekanému pohodlí a blahobytu. Táta na to ovšem vrèel avytýkal Helenì, že rozmazluje hocha, který spíš potøebuje os-tøejšího pøistrèení do života. Helena se však nedala odvrátit.Stále se kuchynì u Karasù øídila jen podle toho, co Petøíèekrád, a stále byly nìkde pøipraveny èokoláda a bonbony. Tato záplava pøenìžnìlé lásky mìla však také svá úskalí.Tøída se zaèala Petøíèkovi vysmívat. Bystré oèi klukù brzy vy-pozorovaly, co v tom bylo úchylného, a už se to na hocha sy-palo se všech stran. „Ellahop, bìž k mamince, mamineèka tidá bonboneèek!“ – „Ellahop je asi holèièka, proto má jehomáma o nìho takový strach.“ – „Ellahop, kde mᚠsuknì?“ Petøík byl celý rudý. Kdyby byl výbojnìjší povahy, byl byse s kluky serval. Kdyby byl zbabìlejší, byl by žaloval. Takhlemu nezbývalo než hádky nebo mlèení. Ale když se „Ellahop,kde mᚠsukni“ zaèalo pøenášet i do jiných tøíd, Petøíkse vzepøel tam, kde cítil nejmenší odpor: doma mamince.Køikem a pláèem si vymohl, že nesmìla už pro nìho dochá-zet a že se mohl jako ostatní vyøítit z gimplu na ulici a pokøiko-vat s nimi celou petrskou ètvrtí. Helena tedy jen tajnì a z povzdálí sledovala jeho dennínávraty z gymnasia. A jednoho dne se jí pøi tom rozbušilo srd-ce: od rohu novostavby Mìstského musea spatøila dolev parèíku vytáhlého Petøíka s hromadou uèebnic pod levourukou, jak pravicí horlivì šermuje a vší svou výmluvností vy-kládá cosi zlatovlasé dívce s dlouhými dvìma copy na zádech.Helena je sledovala vytøeštìnýma oèima, než jí zašli za sku-

piny keøù. Pak se obrátila a zrovna letìla do Varieté Hum-berto. „Je pan øeditel nahoøe?“ vykøikla u vchodu na vrátného.„Ano, milostpaní, už je po zkouškách,“ odpovídal pan Dvoøáka zùstal udiven stát, jak se bez dechu hnala do schodù. „Máš, doufám, minutku volného èasu?“ vyrazila ze sebe,když se vøítila do Karasovy pracovny. „Copak se stalo, Helenko?“ zeptal se Vašku udiven. „Moc se stalo, nesmírnì mnoho se stalo – Petøíèek máholku!“ „Petøíèek?“ zvedl Vašku pøekvapen oboèí do výše. A v téchvíli mu to kolem oèí zahrálo a se rtù mu spokojenì ujelo:„Zapla pámbù!“ „Co to øíkáš?“ vykøikla Helena a zùstala napjatì stát. „Dìkuji Bohu, Helenko, že se chlapec tak vzmužil. To už jejediná cesta, která ho mùže pøivést k zdravému životu.“ „Ty to schvaluješ?“ „Ovšem!“ „A co já... já se mám zøíci toho jediného, co mám?“ Hlas se jí roztøásl, slzy vyrazily, Helena se zhroutilado køesla. Vašku k ní pøistoupil a vzal ji za ruku. „Helenko,“ pravil se vší tichou srdeèností, „to je pøece údìlvšech rodièù, že jim jednoho dne dìti zaènou ulétati z hnízda!Dívᚠse poøád na Petra, jako by to byl chlapeèek, a zatímmu na tváøích už vyráží chmýøí.“ Domlouval ji, co mohl nejrozumnìji, ale srdcelomné štkaníse nezastavilo. Odcházela od nìho zlomená a plaèící. Chys-tala se, že doma promluví s Petøíèkem, ale byt našla prázdnýa pustý. Byl nìkde s ní, s tou se zlatými copy. A tu zachvátilHelenu otøes, kterému se pøed èasem vyhnula. Ztratila svoulásku a oporu. Kolik let že jí zbývá z plnosti života? Snad osm,snad pìt, snad tøi. A hlavou jí tøeštila zoufalá myšlenka, žemusí z toho urvat a zachránit, co se dá.

Tøetího dne pøišel pan Dvoøák k paní Dvoøákovédo kuchynì za portýrkou. „U direktorù se nìco dìje,“ zvìstoval dùležitì. „Tuhle pøile-tìla direktorka celá bez sebe za øeditelem a šla zpátky celáubreèená. A teïka zrovna tak pøiletìl direktor a že prý mumám hned sehnat starýho Karase. To voni budou mít nìcove familii. Podle mýho by mohlo být nìco s mladým.“ Nahoøe opravdu pøecházel Václav Karas po kanceláøi jakolapené zvíøe. Strýc Frans Steenhouwer sedìl u okna s rukamasepjatýma a jen tiše vrtìl lysou hlavou. Èekali na AntonínaKarase. Vrazil dovnitø a rovnou se zeptal: „Co je, Vašku?“ „Zlá vìc, táto. Helena ujela.“ „I hrome – a kam?“ „Ještì nevím. Patrnì nìkam k cirkusu. Vèera dala odeslatsvého konì do Drážïan, ale to asi nebude jeho koneèná šta-ce.“ „I mùj ty bože, to je pìkné nadìlení!“ „Tuhle mám od ní dopis. Prý jí není možno v Praze žít, žeprý musím pochopit, že varieté nevyhovuje jejím ideálùm, akdyž prý se i Petøík od ní odtrhává, musí prý zachránit ještìkus svého života.“ „Tak jo, chlapèe, to jo. To jela za manéží. Pámbù tì potìš,abys neztratil hlavu. Tak tu zas budeme žít bez ženské jakov maringotce. Ono to bylo poøád nìjak na krajíèku – CirkusHumberto se nezapøe.“ IX. Strýc Steenhouwer byl útìkem Heleniným všecek roztøe-sen. „Jak to mohla udìlat!“ vzdychal otíraje si lysinu, „opustitmuže, opustit syna, opustit majetek! Jaká neodpovìdnost,podlomit práci, která znovu buduje ztracené rodinné jmìní!Co jsem jezdil s Cirkusem Humberto, nikdy jsem nemohl tak

pravidelnì pøevádìt pøebytky na osobní konto. Každá mìsíèníbilance je rozkoš a ta holka od ní uteèe za cirkusem!“ Steenhouwer se bál, že bude ohrožen poøádek, jejž nadevše miloval. Vážil si Václava Karase, že za jeho vedení maší-rovaly mu v knihách cifry pøíjmù v sevøených kolonách a žecifry výdajù marnì útoèily na jejich pøesilu. Nepøetržitá válkamezi táborem Má dáti a táborem Dal odvádìla stále novésumy do spoøitelních knížek jako do zajateckého tábora. Ste-enhouwer mìl strach, aby se Vašku rodinným neštìstím ne-zhroutil. Proto navrhoval, že ihned zatelegrafuje agenturám,aby vypátraly Helenin pobyt. Václav Karas se proti tomu vzepøel. „Naè chodit s nepøíjemnými vìcmi na buben,“ odpovídalSteenhouwerovi. „Helenina práce v cirkuse se neutají; má-liangažmá, uslyšíme o ní co nevidìt. A pak se postarám, abychroztržku zahladil.“ Stará parta Cirkusu Humberto mu dala za pravdu. Mužštíse znova srazili úžeji k sobì, paní Kerholcová, jejíž všichni tøisynové byli již z domu, pøevzala dohled na Karasovu domác-nost a Petøík s povzdechem se zase zaèal zouvat a obouvatsám. Karasova pøedtucha se potvrdila. Neminulo deset dní aKerholec pøinesl psaní od svých dvou starších synù z Lipska.Pracovali jako Kerhol and Kerhol, ekvilibristický aktna volném stožáru, v cirkusu Kranzovì. A nyní psali rodièùmo velkém svém pøekvapení, když se náhle ve stáji objevil gro-šovatý Èao a po nìm paní øeditelka Karasová sama. „Kranz byl celej bez sebe vomámením,“ zvìstovali obamladí atleti, „dyž ji anoncoval. Bodej by ne, dyž se moh na-parovat, že enkážoval poslední Humbertovnu. Vona ale ma-dam nepracuje pod svým menem, vona tu firmuje Miss Sweet.To eštì starýho žere, tak to aspoò kde komu povídá, že je toBerwitzova céra. Tolik musíme øíci, že je rozhodnì vdobrý

kondyci a má sukces. Vysokou jezdí prima, má ferstklasedžastment a Èao, to je marný, to je holt kvalyta. Vona bylanáramnì pøekvapená, když sme se kní pøihrnuly. ‚Jezusmarja,‚ povídala, ‚to sou Kerholcovi kluci!‘ ‚To sme,‘ øekly sme jí, ‚atohle je bájeèný pøekvapení.‘ Inu jo,’ na to pravíc ona, ‚to víte,svìt je kulatej a manéž taky.‘ No tak sme se jí už na nic nepta-li, aèkoliv sme hroznì zvìdavý, coseto stalo za pád. Pan øe-ditel mùže bejt bez starosti, koukáme, aby mìla všecko po-hodlí a Èao taky. Èechù je nás tu dost, partu tenákù vedeòákej placmistr Krèmáøík Josef, možná, že ho p. øeditel budeznát. Von aspoò vo madam ví, že je Karasová, a øíká, že jejako krajanka. Tak nám vobratem napište, co se stalo. Withwarmeat love Vaši vìrný Kerhol and Kerhol.“ Na tu zprávu Karas usedl a ihned napsal svým velkým, tro-cha žákovským písmem Helenì dopis. Že úplnì chápe jejítouhu po cirkusu a že sám by také dal stokráte pøednost ku-laté práci, kdyby se již nebyl upsal divadlu; že jí nemá nijakjejí rozhodnutí za zlé, že ho jen bolí, že se s ním o tom pøedemnedohodla. Je tu pøece jejich Petr a na toho by špatnì pùso-bila, kdyby mezi rodièi nastala roztržka. Považuje tedy zanezbytné, aby mezi nimi zùstaly jejich srdeèné vztahy neporu-šeny a Helenin odchod aby se vyložil jako oboustranná do-hoda. Helena zkrátka se jen vrátila k cirkusu døíve, než pù-vodnì zamýšleli, a vyèká tam, až Vašku doslouží svých pat-náct let varieté, ke kterým se upsal; pak opìt potáhnou svì-tem spolu a nepøihodí-li se nic nepøedvídaného, obnoví Cir-kus Humberto ve vší jeho slávì. Dopis neposlal Karas Helenì pøímo, poslal jej bratøím Ker-holcovým, které požádal, aby koupili velkou kytici fialek aodevzdali ji Helenì zároveò s psaním. Za týden dostal odpo-vìï, na mnoha místech rozmáèenou slzami, kde Helena ro-zechvìnì pøijala jeho návrhy. „Jsi poøád ten hodný, rozvážný,laskavý Vašku, který má pro mne pochopení a který stále všec-

ko zachraòuje. Já jsem hodnì trpìla opuštìností. Nenávidì-la jsem to Tvé varieté, kde jsem nemìla co dìlat a kde bylycizí ženy, které Tì chvílemi více zajímaly než já. Žárlila jsemna nì, žárlila na celý podnik, ale dnes už to vidím jinak. Dìlejsvou práci, prosím Tì, jako dosud a nenech se rozvrátit ma-lou pošetilou ženou, jako je Tvoje Helena. A zaujme-li Tì nì-která z tìch jevištních hvìzd o kousek víc, než by se snadv obèanském životì slušelo, užij si, nemohu Ti to mít za zlé.Vím, že pøes to støežíš mùj osud, že bdíš nad životem našehosyna a že zùstávᚠvìren tomu nejsilnìjšímu, co je v nás a cose jmenuje Cirkus Humberto.“ Vzdálenost uhladila, co bylo zjitøeno blízkostí. Mezi Vaš-kem a Helenou se rozvinula korespondence, v níž sis kamarádskou dùvìrností vykládali o všech pøíhodách, kte-ré je nyní v dvojím jejich pùsobení potkávaly. Vašek vždy jenkladl Helenì na srdce, aby nedopustila, aby se její otec do-vìdìl, že pracuje u Kranze. Starý Berwitz z milosti osudu žil ajeho stav se dokonce trochu zlepšil, ale takovou zprávu oosobním triumfu svého dlouholetého odpùrce a soka by ne-pøenesl pøes srdce. Opaènì zase Helena mìla v dopisech plno pøipomínekpro svého Petøíka. I za nejdivoèejšího harcování po svìtì vi-sela na nìm a chtìla slyšet o každém jeho kroèeji. Petøík za-tím dostudoval gymnasium, maturoval s vyznamenáním a pøe-šel na universitu, aby se vìnoval vìdám matematickým. Kotcovu podnikání ani k matèinì èinnosti nenašel žádný vnitønívztah. Nezajímalo ho to, bylo mu to cizí a lhostejné jako dlaž-ba ulic, kterými chodil zaboøen ve své myšlení. Ještì trochulnul k prastrýci Steenhouwerovi, staøíku plnému èíslic, ale tenuž povážlivì stárnul, lysá jeho hlava leckdy se odpoledne nadúèetními knihami zakolébala a poklesla v ochablou døímota.Po jeho boku sedìl mladý kanceláøský pomocník pan Kauble,který už musel na Karasùv rozkaz všecko vést v patrnosti a

zaskoèit všude, kde slábnoucí pamìt Steenhouwerova se-lhávala. Tak se zas život kolem Václava Karase urovnal do klidnéhotoku. Nebyl to život bez vzrušení, vždy už jen ta vìèná zmìnaprogramù pøinášela jemu i jeho lidem ustavièné napìtí. Tovšak pøijímali s jistou rozkoší, bylo to jako stálá výzva k souboji,kterou nestárnoucí Vašku pøijímal vždy s bojovným ohnìm. Alemimo tento vnitøní var v podniku byl klid a jen zøídka pøišlozvenèí nìco vzrušujícího. Jednou se však pøihodila malièkost, která velmi Karasezaujala. V poštì ležela pro nìho pohlednice, obrázek mohut-ného oceánského parníku. A k nìmu bylo pøipsáno: Když volá tamtam, volá sem-sem. Seržán Vosátka. Karas prohlížel lístek se všech stran, zanesl jej do staréhumbertovské party, všichni to ètli, zkoumali a obraceli, alejen vrtìli hlavou a výklad nenašli. To dvojverší zùstalo záha-dou. Smáli se, to že byl asi Ferenc øádnì natrunèen, když sivzpomnìl na pražské pøátele a zablabolil na pohlednici tako-vý nesmysl. Vašek však tomuhle nevìøil. Rukopis byl pevný aenergický, adresa i text byly napsány peèlivì a èistotnì. Na-plòovalo ho to neklidem. Pohlednice stále ležela na jeho sto-le jako vìc nevyøízená; a veèer, když uléhal, ozvalo se mu vždyznovu: Když volá tamtam, volá sem-sem. Co vlastnì dìlá Ferenc Vosátka, kdysi tulák a dobrodruh,nyní velký hamburský restauratér? Co dìlá Hamburk, který

jim byl tak dlouho zimním domovem? A co dìlá – a Vaškujako by to i v myšlenkách jen tichounce zašeptal – Rùženka?Pojala ho touha zajet si tam a podívat se po tom milém, sta-rém pùsobišti. Mohl to podniknout jako zájmovou cestu, ham-burské varieté mìlo teï slavnou povìst a v jeho programechvždy bylo nìco, co stálo jiným direktorùm za shlédnutí. AleVašek vìdìl, že tenhle profesionální dùvod bude jen zámin-ka a že ho víc vábí melancholická vzpomínka. Odsouval tucestu na vhodnìjší dobu, ale èím déle ji odkládal, tím naléha-vìji mu v mysli znìlo Vosátkovo dvojverší. A zdálo se mu, žev tom vábení do dálky je právì jeho záhadný smysl: Když volá tamtam, volá sem-sem. A jednoho dne se rozhodl, zaøídil vìci na nejbližší dny aodejel. Hamburk se mu zdál zas ještì mohutnìjší, rušnìjší a živìj-ší než pøed nìkolika lety. Ale nepøijel sem prohlížet znameni-tosti mìsta. Srdce ho pudilo jen na tøi místa, která uzavíralajeho vzpomínky na Cirkus Humberto. Nejprve pospíchalk Reeperbahn, podíval se, co se stalo s jejich boudou. Alesotva to místo poznával. Široké, krásnì dláždìné prostran-ství bylo tam, kde kdysi stávaly ve vychudlých trsech trávy stra-katé jejich maringotky. Všude kolem se tyèily nové domys pøepychovými i lidovými restauracemi a kavárnami, s diva-dly a zpìvními sínìmi, s vinárnami a tanèírnami, svìt bujnézábavy a dráždivých požitkù, ospalý a jako odumøelý teï do-poledne, ale pøipravený k hýøení reklamních svìtel a nápisù,až nadejde veèer a Reeperbahn se zaplní lidskými davy jakopøekrvená tepna veselosti. Pùdorys rozšíøené ulice se zmìnil,už se ani nedalo øíci, kde tu stávaly støelnice a kolotoèe a kdese zvedala konstrukce Cirkusu Humberto, kde bylo okénko