Cirkus Humberto

Petr Berwitz zùstal stát v kanceláøi, chvilku mu bylo ještìdo úsmìvu, když si vzpomínal, kterak tehdy pøed Pallachi-chem vyhrnoval sukýnky. Pak se mu ponenáhlu úsmìv vytra-til, když místo sebe vidìl v duchu na høbetì koní svou dceru. Když pøišel v poledne k obìdu, nebyla Helenka ještì doma.Zavolal si tedy Anežku, zavøel se s ní do svého pokoje a vy-právìl jí dnešní pøíhodu. Vrtìla užasle hlavou, jaké náhodyse v cirkuse dìjí. „O tuhle historku mi není,“ obrátil však Berwitz øeè, „ta mijen ukazuje, že je na èase, aby se s Helenou nìco stalo. Mysi to ani neuvìdomujeme, že je to vyspìlá žena...“ „Ty si to snad neuvìdomuješ,“ odvìtila Anežka, „ale já tovím. Èlovìk sám na sobì pozoruje, jak léta utíkají.“ „Ano. A je už potøebí myslet na to, co bude dál. S námi, sHelenou, s Cirkusem Humberto. Už bych byl rád, kdyby se ob-jevil ženich, kterého bych s radostí mohl pøijmout. Má snadHelena nìjakou náklonnost?“ „Nemá, Petøe. Aspoò jsem nic nepozorovala. A od tìchmužských, kteøí jí pøíležitostnì nadbíhaji, je lépe být dál nežblíž.“ „Hm, pro ni by se nejlépe hodil nìkdo od profese. Nìkdenìjaký mladý majitel cirkusu nebo menažerie...“ „Ano, ale žádný takový není. Už jsem probrala všecky rodi-ny. Všude jsou však mladí muži ženatí. Nebo jsou to teprvechlapci.“ „To je mrzuté, Anežko. Cirkus Humberto je teï tak velikáfirma, že do ní nemohu vzít nìkoho, na koho není úplné spo-lehnutí.“ „Jednoho takového znám. Ale není z principality.“ „Kdo to je? Znám ho taky?“ „Ovšem – Vašku!“ „Vašku! Syn tenáka... hm, ovšem, Vašku... ano, je to mar-né, Vašku je klasa. Vašku šel od píky vším a všemu rozumí.

Je to solidní hoch, žádný flamendr. A myslíš, že by ho Helenachtìla?“ „Mùj Bože, zaruèit ti to nemohu, ale kamarádili spolu odmládí, hoch je to pøíjemný a úèinlivý, myslím, že by si Helenadala øíci. Ona má pøece taky rozum, že do firmy nemùže pøi-vést jen tak nìkoho z ulice.“ „Vašku. Ano, Vašku,“ pokyvoval si hlavou Berwitz, „to neníšpatné. Musíme to, Anežko, pøipravit. A radìji hned, než ažbude pozdì.“ A s tímto rozhodnutím šli k obìdu, kde na nì už èekalaHelena, hlavu plnou Paola. IV. Má drahá, nejdražší Rùženko! Pøedevším Tì stotisíckrát pozdravuji a líbám a také Tvémilé mamince posílám své pozdravení. Taky táta se dáváporouèet i pan Bureš. Jsme teï už tøetí den v Curychuve Švýcaøích a pobudeme zde ještì pár dní, mám tedy vícèasu, abych Ti mohl psát. Jak se Ti, drahá Rùženko, vede? Doufám, že jsi zdráva aže Tì Tvá paní nepøetìžuje prací. Bývá mi Tì líto, kdy si vzpo-menu na Tvé bílé ruce, že musí poøád jen od rána do nocipíchat jehlou. Ale dá Pán Bùh, že se to brzo zmìní, až se vrátíma až si urèitìji povíme o svatbì. Tady se mnoho nezmìnilo od tìch dob, co jsme odjeliz Hamburku. Jsem teï celé dny n svých zvíøat. Když nepracu-jeme ani necvièíme, vysedávám ostatní èas u klecí, abychpozoroval ty svoje miláèky, zvláštì nové tygry. Víš, to je to hlavnítajemství celého domptérského kumštu: že musí èlovìk všec-ko svá zvíøata do podrobností znát. A s tím nemùžeš být snadnikdy hotova. Každý kus je jiné nátury a jinak se u rùznýchvìcí chová. Na pøíklad Nero, to je ten velký tìžký lev z jižníAfriky, s hnìdou høívou, ten vyložený lenoch, nejradìji by se jen

válel a na každé vyrušení nadává, jako když na Šumavì høí-má. Jeho zajímá jen žrádlo, to už ètvrt hodiny pøed krmením jena nohou a první zvedá pøední pracky, aby si stáhl svou porcikoòského masa s vidlice. V tom zná èas, jako by mìl v klecibudíka. To se nemusím ani o nic starat, jak vidím, že se Nerozvedl, vím, že je hodina výseku. Ale povahou je to dobrák,který nejvýš jen øve a jinak nic neudìlá. Chce jen mít svùj po-øádek a klid. To už Borneo a Sumatra, které jsem vlastnìodchoval, jsou horší. Mají už svùj pìkný vìk a jsou na všelicosmrzutí, pøi každém rozkazu ohrnují pysky a vrèí. Ale když mìvidí sáhnout po bièi, uhánìjí na svá místa a tam pak po mnìhuhlají. S Ramonou a Negusem se rádi rvou a nerozežene-me-li je dost rychle, bývá klec plná vyrvané vlny. Nìkdy mezinimi udìlá poøádek Nero,když ho to už dopálí, nejèastìjise však do nich pustí Fifina. To je ta fenka foxteriéra, kteroukdysi pan Hamilton pøidal k Borneovi a Sumatøe, když byliještì maliètí. Teï už je to ctihodná staøenka, bradu má celoušedivou, bøicho odulé, mìla šestkrát štìòata a pak ztloustla,že už moc bìhat nemùže, nevystaèí s dechem. Ale když se lvipoperou, vlítne hned do klece, pustí se do nich, kouše je do ušía do nohou a do brady a tak štìká a tak vyvádí, že se ty velkéšelmy vždycky vydìsí a zalezou do koutù a Fifinka pak jde avychlastá jim všecku vodu, jak je tou rvaèkou uštvaná. Ta fen-ka je u nich nejvìtší paní, ještì žádný z nich se neodvážil nìcojí udìlat. Je už chudák skoro bez zubù, ale srdce má stateè-né. A lvi jsou takové velké, hromotlucké ovce, jdou za Nero-nem jako za beranem, protože je nejsilnìjší, a vùbec uznávajíautoritu a tu si Fifinka nedá vzít. Ta jim kolikrát za den vskoèído klece, proèmuchá jim slámu a jde zas pryè, hotová direk-torka. To ty dánské dogy, co øeditel poslednì koupilpro produkci, jsou proti ní uèinìné baby a v kleci jsou dohro-mady jenom pro figuru. Lidé si myslí, že mne chrání, ale kdy-by k nìèemu, nedej Bùh, došlo, musel bych asi já pøedevším

zachraòovat dogy. Ale teï vidím, že je tu opravdu velká no-vinka, o které jsem Ti nepsal. Máme totiž novou klecpro vystoupení šelem; vlastnì to už ani není klec, nýbrž želez-ná møíž kolem celé manéže, která se tam pøed mým èíslemnamontuje. Ve Francii a jinde to už mají dávno. To bys teïkoukala, jaká je to teprve krása, když tam mohu vpustit všec-ka zvíøata a pracovat s nimi ve vší volnosti. To se ví, musíse teï všechno pøeuèit, protože teï je na skoky a na figury ana každý trik víc místa. Šelmy jsou v tom velmi šastné, pro-tože jim pøece jen chybí pohyb a tady mohou bìhat i skákatnaplno. Nechávám jim ráno pøed zkouškou volnou pùlhodin-ku a jen sedím a dívám se na nì, jak si hrají. Jsem pøesvìd-èen, že ta stará dresura s bitím a honìním za nic nestála;myslím si, že tygøi i lvi jsou zrovna jako lidé, každý jednotlivecmezi nimi má k nìèemu schopnost a nìco mu nejde, a to mádobrý domptér vìdìt. Proè bych mlátil Ramonu, aby chodilapo kouli, když vidím, že z ní má i tak hrozný strach a že oka-mžitì odskoèí, když se ta koule v manéži vùbec pohne. Patr-nì je jí to tajemné a podezøelé a bojí se toho, jako my jsmese v dìtství báli stínù. Naproti tomu Borneo ví, že koule je hraè-ka a hned po ní skoèí, to mi tedy ukazuje, že Borneo mùžena ní stát a mùže ji i valit pod sebou. Vùbec se mi zdá, ženejlepší triky v dresuøe jsou ty, které má zvíøe samo rádo. Milá Rùženko, to jsem Ti napsal vèera veèer, než se našeparta vrátila z hospody. Dnes jsem zase sám a mohu tedypokraèovat. Pøedevším Ti musím øíci, že se mi o Tobì v nocizdálo. Byl to takový neurèitý sen, já jsem šel do klece a Ty jsinajednou u ní stála v tìch rùžových šateèkách a plakala jsi avolala, abych ty dveøe neotvíral, že se mi nìco stane. Byl totak živý sen, že jsem ráno opravdu mìl nepøíjemný pocit, kdyžjsem u té velké klece otvíral zástrèku. Ale pøemohl jsem to ajen jsem dával pozor. Myslím, že tygr Šejk, ten královský in-dický, chtìl po mnì skoèit, aspoò jsem ho pøistihl pøikrèené-

ho a oèi mu svítily jako dva zelené ohnì. Ale pak jsem na nìhokøikl, zaèal prskat a zalez. Taková vìc mezi námi nic nezna-mená. Šejk je lovec, ten vždy by chtìl na nìco skoèit, je tov nìm. Hlavní vìc je, že já jsem jako jeden z nich. Já jsemmezi tygry jako nejt잚í sibiøský tygr a mezi lvy jako nejstaršíHabešan. Jedni mì milují; nejvíce lvice, ty mi poøád vyznávajílásku, ti druzí cítí ke mnì úctu a mají strach. Zlé jenom je, žepøi tom mezi sebou žárlí a že jsou ochotni poprat se mezisebou pro mou pøízeò. Musím být poøád mezi nimi spravedli-vý, ke všem stejnì spravedlivý, jinak bych to prohrál. To jepoøád ještì lepší než u medvìdù. U tìch není spolehnutí na nic,to jsou záludní prevíti, kteøí ustaviènì žebrají o lahvièkuse syrupem, ale pøi tom jsou kdykoli ochotni kousnout. Tu jeèlovìk musí udržovat pøi vìdomí, že nejsem jeden z nich, jentím, že na nì poøád mluví. U lva a tygra vím, kdy je podráždìnnebo ve špatné náladì, u tìchto hnìdých potvor se to nepo-zná, medvìd zùstane dokonale klidný, dìlá si své kotrmelcenebo tancuje a najednou rafne. To jsou mi lvi a tygøi mnohem,mnohem milejší, ti aspoò mají svou pøedehru, nežli skoèí, aèlovìk se mùže pøipravit. Nejkomiètìjší je to s tygøicí Kam-bodžou, ta je do mne tak zamilována, že bys na ni mohla vìružárlit. Kde jen mùže, rozvalí se pøede mnou na záda a olizujemi boty. A když se mi má podívat do oèí, tøese se na celémtìle, šeptá svoje pøøø, pøøø, to je takový mazlivý zvuk, a hnedodvrátí hlavu a líže mi ruku, div ji drsným jazykem nepodrápe.Je to nádherná, štíhlá krasavice ze Sumatry a to je dost po-divné. Gambier aspoò vždycky øíkal, že tygøi odtamtud jsounejúkladnìjší, protože žijí v temnu džungle. Ale ach, co jsou všecky šelmy džungle proti lidem! Ne-chtìl jsem Ti to pùvodnì ani psát, ale mezi námi pøece nesmíbýt žádné tajemství a proto Ti vyjevím i tohle. Nevím, odkud topøichází, ale poslední dobou dìlají na mne se všech strannátlak, abych se ucházel – o Helenku Berwitzovu. Milovaná

Rùženko! Pøi všem, co je mi nejdražšího, Ti pøísahám, že jsemsám na Helenu Berwitzovou ani stínem myšlenky nepomyslil.Znám se s ní od svého pøíchodu k Cirkusu Humberto, stýkalijsme se v manéži už jako malé dìti, jezdili jsme spolu svéprvní èíslo a mìli jsme velký sukces. A pak jsme rostli vedlesebe jako dobøí kamarádi, ona pracovala jako krasojezdky-nì a velmi se osvìdèila, já jsem pracoval ve voltiži a v batúdìa všelijak, takže jsme byli každý veèer pohromadì, ale aniona ani já jsme se na sebe nepodívali jinak než jako øádníartisté. Teï, co pracuji jako domptér, je tìch stykù ještì míò,nìkdy se za celý den ani nespatøíme. A když se støídáme ozkouškách nebo v programu a promluvíme spolu pár slov, jeto vždy, jako by to ani ženská nebyla. To bys musela znát tenpravý život u cirkusu, abys pochopila, že tu chodí mužští í žen-ské vedle sebe a mají na mysli jen svùj trik a sukces a nenìjaké pitomé pletky. Na to není tady ani kdy, ani nálada. Proto jsem byl úplnì pøekvapen, když se mi najednou za-èalo nadhazovat, že bych já a Helena... Když jsem to slyšelpo prvé; dal jsem se prostì do smíchu a víc jsem se o to ne-staral. Ale tím to odbyto nebylo, narážky na to byly stále èas-tìjší a teï už se o tom šeptá po celém cirkuse. To je pro mnehrozná vìc, protože o tom nechci nic slyšet. Co je mido Heleny Berwitzové, když já mám a miluji svou Rùženku,své poupátko, svou lásku jedinou a nehynoucí, které zùstanuvìren na celý život a kterou si nikým nedám vyrvat. Kdybychjen vìdìl, kdo ty bídné øeèi roztrušuje! Zdálo se mi, že to vy-chází od Kerholce, a udeøil jsem tedy na nìho. Odpovìdìlmi: „Já nic neroztrušuji, ale já ti pøímo a otevøenì øíkám, že tomᚠudìlat. Berwitz stárne a nebude-li mít vèas spolehlivéhonástupce, mùže to znamenat konec Cirkusu Humberto a bídunìkolika desítek rodin.“ Šel jsem na Bureše, znᚠho, jaký jeto ideální èlovìk. Položil mi obì ruce na ramena, díval se miupøímnì do tváøe a povídal: „Vašku, já vím, jaké posvátné city

v tobì planou. Mladý kamaráde, mám k nim nesmírnou úctu.Já jsem taky jednou zahoøel láskou a byl jsem ochoten všec-ko pro ni obìtovat. Ale po všech zkušenostech života ti mu-sím øíci, že jsou nìkdy vìci, které jsou vážnìjší nežli láska.Stát se pánem takového velkého podniku, to událost nema-lá. A pro nᚠnárod by mìla cenu znamenitou. Nechci tì pøe-mlouvat, ale radím: rozmysli si to!“ Byl jsem tím všecek zdr-cen, od Bureše jsem toho neèekal. Bezdìky jsem si o tomposteskl pøed tátou, táta pokývat hlavou a povídá: „Inu, to jsouopravdu tìžké vìci. Do tvé budoucnosti ti ovšem mluvit ne-budu. Vím, jaká je Rùženka hodná holka a že budete jistìspolu šastni. Ale to mi zùstaneš na celý život u tìch šelem ajá mám strach, že to pak nebude dlouhý život... rozumíš... žeti jej nìkterá ta potvora zkrátí. Kdybys byl pánem cirkusu, ne-musel bys dìlat práci tak nebezpeènou. Mysli na to, Vašku...prosím tì...“ A tak to bìží jako na kolovrátku, každý jinak a pøece všich-ni stejnì: vezmi si Helenu Berwitzovou. I ten starý Malina,považ, shledal tuhle za dost dùležité, povìdìt mi široce a dlou-ze, jak se Bernhard Berwitz, jako otec našeho principála, pøi-ženil do rodiny Humbertovy a jak se tím stal z pouhého žong-léra pánem celého podniku. Ale já nechci takové øeèi slyšet!Je to všecko hloupost a nesmysl a jenom mi tím otravují život.Já už své rozhodnutí uèinil; pro mne není žádná jiná než Ty,má sladká, sladká Rùženko. Na Tebe poøád myslím, o Tobìsním a život bez Tebe je teï pro mne opravdu utrpením. Jaknesmírnì se tìším na naše shledání! Jak poèítám již dny, kdyse zaèneme obracet k severu a kdy žloutnoucí listyna stromech budou pro mne jako nové jaro, v nìmž opìt budumoci uzøíti Tebe! Nyní, když jsem to všecko vypsal na papír,co mne tu pronásleduje, když jsem to ze sebe vysypal a zba-vil se té mùry, je mi najednou zas mnohem lehèeji a veseleji.Ó, jak jsem blažen, že mám Tvou dobrou duši, které se mohu

svìøit se svými bolestmi. Ty jediná mi rozumíš, Ty jediná mìchápeš. Ty jediná mᚠpro mne srdce, protože víš, jak ne-smírnì Tì miluji a že od Tebe nikdy, nikdy, nikdy neustoupím. Tisíckrát, stotisíckrát Tì líbám, Ty má drahá, jediná, milo-vaná, krásná moje nevìsto! Tvùj vìènì po Tobì toužící Vašku. P. S. Než jsem toto psaní moh odeslat, sekla mì Kam-bodža prackou do levé paže a trochu mi rozedrala maso. UBerwitzù mì ošetøili. Buï klidná, nic to není, vidíš, že Ti mohupsát. Buï’ s B., moje milov.! V. Žhavé léto míjí, den za dnem z nìho uplývá se støíbrnýmivodami øeky Rýnu. Požehnaný podzim nadchází, na stráníchzlátnou a zamodrávají hrozny. Ráno se podél vod plouží mlhya oddíly Berwitzovy karavany zapadají do ní jeden po druhém.Kde se silnice níží, není vidìt na deset krokù. Proud koní avozù se trhá a Kerholec jede ostrým klusem od zadního hou-fu vpøed, aby každému oddílu povìdìl, kde se bude odpoèí-vat, kdyby ztratili styk s pøedními. Kùò, na nìmž jede, je Ad-mirable, trakehnský høebec, který má klus jako by se vznášel.Už minuli vedoucí skupinu, ale Kerholec se nezastavuje. Jakáto rozkoš, letìt takto tím chladným, svìžím jitrem! I Admirablecítí blaho z pohybu, pofrkává si a pohazuje høívou. Teprve da-leko vpøedu, osamìlý a ztracen v mlze, Kerholec se napøimujea Admirable poslušnì pøechází v krok. Za nimi buší úderykopyt v plném cvalu. Kerholec zaboèí s konìm k pravémuokraji silnice. Z šedé clony se vynoøí Anežka Berwitzována Chérii. Jak míjí Kerholce, pøevede konì v klus a o kus dálejej zastaví. Pootoèena v sedle èeká, až Kerholec dojede.

„Pøece tedy je to Admirable. Nemohli jsme ho v té mlzes Petrem rozpoznat a hádali jsme, že je to Sirius. Šel ti zna-menitì, myslela jsem, že takovýhle klus má jen Sirius.“ „Admirable je zanedbáván, madame,“ odpovídá Kerholec,„ten høebec potøebuje víc pohybu.“ „Vidím to. Co je nového s Vašku?“ „Nic, madame. Bojuje. Jak se Helenka ujala jeho ošetøo-vání, to na nìho velmi zapùsobilo. Také plno našich vývodùuznává. Ale nechce povolit. Že prý miluje a že dal slovo. Jakove všem, je to velký palièák.“ „Vašku je charakter. To je na nìm to nejkrásnìjší. Vzácnýhoch... Èím dál tím víc si ho vážím. Kdepak se dnes veèerzastavíme?“ „V Honnefu, madame. V Bonnu by bylo pøenocování pøílišdrahé. A zítra máme pracovat v Kolínì.“ „V Honnefu pod Sedmihoøím?“ „Ano.“ „To je zvláštní náhoda,“ prohodila øeditelka a ostrá, ošle-haná tváø se jí zjasnila. „Tedy v Honnefu. To je nádherné... Pro-sím, Karle, zaøiï mi, aby po ètvrté hodinì pøišel ke mnì Vaš-ku. A a si vezme lepší šaty, pùjdem nìkam na návštìvu.“ „Prosím, madame, zaøídím to.“ Øeditelka obracela konì, ale než jej pobídla k odskoku,dodala: „A buï tak laskav – ty mᚠoèi pro všechno: kdybys ces-tou mohl koupit pìkného lososa, pošli mi jej do vozu „S radostí, madame,“ pøikývl Kerholec a Anežka odcvála-la. V osmièce si pøi obìdì lámali hlavu, co tu v Honnefu mùžezvláštního být, proè se má Vašek hodit do gala, koho to pù-jdou navštívit a pro koho bude ten znamenitý losos. Nedohá-dali se však nièeho a Vašek s naèesanou patkou šel o ètvrtéhodinì nazdaøbùh k øeditelskému vozu. Kolem to hluèelo ob-

vyklým táborovým životem, konì stáli již v plachtových stájícha sloni postrkávali ještì nìkteré vozy s klecemi na lepší mís-to. Ležení bylo zøízeno na suchém palouku pod lesem, kdemaringotky utvoøily celé námìstí. Za nimi a za vozy se zvìøíbyla zøízena kovárna, kde už rozdmychávali oheò. To byla takénovota, kterou si opatøil Berwitz, když zjistil, kolik penìz hostojí kováøská a podkováøská práce na cestách a jak konìèasto trpí špatnou venkovskou prací. Pøi kovárnì stál vùz,na nìmž frkal motor, ženoucí pumpu pøenosného vodovodu. Øeditelka, kterou všichni znali jen v polomužském obleèe-ní, objevila se na schùdkách svého vozu ve velmi elegantnímmìstském úboru, s upjatým èerným živùtkem, jehož jedinouozdobou byl bílý límeèek. Bylo jí už pøes padesát let, kadeøe jísilnì prokvétaly støíbrem, ale oèi mìla jako rys. Za níse vyhoupla Helenka v letních šateèkách, se sluneèníkemv ruce, netušenì krásný zjev v tomto drsném cikánském pro-støedí. „Dobrý den, Vašku,“ pozdravila Anežka uklánìjícíhose mladého muže, „co dìlá tvoje rameno, zlobí ještì?“ „Ne, madame, dìkuji za optání, ale ruka je v poøádku. He-lenka je znamenitá ošetøovatelka.“ „Však jsem jí vždycky ukazovala, jak se pøikládají a vážouovazy, to se u cirkusu mùže kdykoli potøebovat. Hlavní vìc je,že nepøišla otrava krve. Drápy šelem jsou hotové paøeništì.“ „Na štìstí se mi Kambodža nedostala na holé tìlo.A udeøila jen jednou. Jak jsem se na ni ohlédl, odvrátila hlavua kòourala o milost.“ „Zbil jsi ji?“ zeptala se Helena. „Ale kde, což by to mìlo nìjaký smysl? Jednala z nìjakéhopopudu, proti kterému se nemùže bránit. Možná, že z lásky.Kambodža mì opravdu miluje.“ „To je správné,“ pøikývla øeditelka. „Když jsme si usmysliližít mezi dravci, nemùžeme jim mít za zlé, co je jejich pøiroze-

nost. Pùjdeme teï do Honnefu. Bydlí tam kdosi, koho musíš,Vašku, poznat. A taky Helena. Jsem si jista, že mi budeteoba za to vdìèni.“ Vašek se ovšem zeptal, kdo to je, ale madame se jenusmála, to že musí být pro oba pøekvapení. A šli tedy do obce,kde se Anežka zeptala na cosi nìjaké ženy. Ta jí ochotnì uká-zala do boèní ulièky: „Poslední domek vpravo, paní, ten obrostlý vínem.“ Zaboèili tam a vstoupili do zahrádky, kde kvetly rùže a jiøi-ny. Dùm sám byl zavøen a øeditelka zazvonila. Bylo slyšet leh-ký krok. Zelené dveøe se otevøely. Pøed nimi stál drobný, vel-mi starý pán, nachýlené postavy a ušlechtilé tváøe, s bílýmknírem pod orlím nosem. Pøekvapením se mu oboèí zvedlave vysoké oblouèky. „Promiòte, že vás pøepadáme,“ øekla Anežka, sama takétrochu vzrušena. „Jsem paní Berwitzová, øeditelka CirkusuHumberto. Náhodou zde pøenocujeme a já jsem nechtìlaminout Honnef a nenavštívit vás.“ „Oh, madame, pùsobíte mi neobyèejné potìšení. Raète,prosím, vstoupit. Dovolíte-li, pùjdu napøed a otevøu dveøe. Zde,prosím...“ Vešli do malého salonku, jehož široké okno vedlodo rýnského údolí a bylo nyní ozáøeno sluncem. V rohu pøioknì stál èerný klavír, jinak byly stìny obklopeny skøínìmis množstvím knih. Na skøíních byly rozestaveny sošky koní ajezdcù, vìtšinou pobronzované kopie antických a renesanè-ních skulptur. Nad klavírem visely v úzkých rámech staré ang-lické a francouzské rytiny a litografie závodních koní. „Mám opravdu velkou radost z vaší roztomilé návštìvy, ma-dame,“ navázal starý pán, když Anežka usedla na chaise-lon-gue a Helena s Vaškem do køesel. „Èlovìk je tu daleko mimosvìt, ponoøen v zapomenutí, a vy jej najednou vyznamenátesvou pozorností. I poustevník, který nepropadl nenávisti

k životu, by se zaradoval z tak milého vyrušení. To jsou vašedìti, madame?“ „Jen dìvèe, pane øediteli, Helenka. Jezdí od malièka zrov-na jako zde pan Vašku. Ten není z naší rodiny, ale je nᚠod-chovanec. Je to nᚠnejlepší jezdec, pane øediteli, ale pracu-je taky jako dompteur. Øekla jsem si, že mi bude vdìèen,umožním-li mu vás poznat.“ „Oh, madame,“ uklonil se bìlovlasý hostitel, „velmi lichotí-te starému èlovìku, který pøežil svou slávu. Tito lidé z mladégenerace už sotva o mne uslyší. A já si už navykl žít se jménem,které ztratilo lesk a je už jen zvuk.“ „U nás, pane øediteli, je zaslechnou velmi èasto. Dovolte,abych jim øekla, u koho jsou. Ponechala jsem si to jako pøe-kvapení. Helenko, Vašku, jste v domì pana Eduarda Woll-schlägra.“ Helena vìdìla, že to jméno rodièe doma èasto vyslovili,ale nemohla si nikterak vzpomenout v jaké souvislosti. Po-zvedla se tedy k pùvabném pukrlátku a pohlédla na panaWollschlägra s uctivým úsmìvem. Zato Vašek div úžasemneotevøel hubu. Wollschläger, Wollschläger... to byl pøece muž,o kterém se znovu a znovu mluvívalo ve stájích iv maringotkách a u nìhož se vyuèil Hans, to byl ten slavný cir-kusový principál, o kterém se tvrdilo, že mìl nejkrásnìjší konìsvìta a že s nimi dìlával pravé zázraky. „Vyslovujete mrtvé jméno, madame,“ usmál se staøík s ne-skrývaným smutkem ve hlase. „Co mùžete vìdìt vy, mladýpane, o èlovìku, který unikl svìtskému zájmu døív, než jstese narodil!“ „A pøece vím, pane øediteli,“ vzmohl se Vašek na odpovìï,sevøev jednou rukou opìradlo svého køesla. „Vy jste... Arab ajeho kùò!“ Pan Wollschläger nìkolikrát rychle zamrkal.

„Podivná vìc, madame, jak málo jsme obrnìni proti slá-vì! Hle, cítím skoro dojetí! Arab a jeho kùò! Nejslavnìjší mojekreace! Tolikrát napodobená – i v slovutném Cirkuse Hum-berto! Hrál jsem rád umírajícího Araba. Ne proto, že by tobyla nìjaká velká role. Míval jsem parádnìjší, hrál jsem, dej-me tomu, Julia Caesara, jak umírá v plném trysku, s Brutovoudýkou ve hrudi. Role Araba nebyla tak úchvatná – ale tenšedouš Hippolyt, jak ten rád hrál onen dramolet! Jak støíhalušima, když cítil, že ztrácím síly, jak sklopil uši, když mnena zemi oèichával, jak øièel s ohonem zdviženým, když pøivo-lával pomoc, jak mne opatrnì zvedal zuby – madame, Hip-polyt tu scénu nehrál, Hippolyt ji prožíval se vší úzkostí vìrné-ho koòského srdce! Pro nìho jsem umíral a on každý dennasazoval za mne život.“ „Je ještì živ?“ „Není, madame, pøed devíti lety se odebral k svým anglo-arabským pøedkùm. Mìl jsem ho zde a nechal jsem ho tu zajeho oddanost v klidu a pokoji dožít. A nedaleko odtud jsemkoupil louèku u lesa a tam jsem ho mezi tøemi duby pohøbil.Byl to mùj nejvìrnìjší pøítel. Od té doby jsem tu sám – ledažejsem tu znovu objevil pøátele, které jsem v pošetilém mládízradil a opustil: Vergilia, Horáce, Martiala. Èlovìk prý se vždyvrací k svým prvním láskám. Zvláštì k tìm, kterých tehdyve své hlouposti nepochopil. S lidskými láskami se to daøíjen ve snu, ale dvì vìci hodné pomilování uvítají ztracenéhomilence i v šedinách: knihy a rodná zemì.“ „Vy jste z Porýní?“ „Ano. Ale vy, myslím, nejste zdejší?“ „Ne. Jsem Belgièanka. A nejsem ani du métier. Mùj otecbyl vyšší úøedník a já vyrostla v domì pana hrabìted’Ascensons-Létardais. Snad jste ho v Bruselu znal.“ „Vysoký, štíhlý, s plnovousem rozdìleným ve dvì špièky,že ano – krásný zjev. Pan podkomoøí byl vzácný aristokrat.

Mìl to nejvyšší, co èlovìk mùže mít: dokonalou harmonii srd-ce i ducha. Býval jsem u nìho na honech a veèeøe v jeho let-ním sídle byly opravdový požitek. Co komteska – vdala se?“ „Nevdala. Podivnou vášní jí bylo provdat všecky své pøítel-kynì, i mne, podle toho, jak se zamilovaly; a sama zùstalasvobodná. Dopisuje si s námi se všemi a prožívá, jak øíká,desateré manželství s jeho radostmi a žádné s jeho zklamá-ním.“ „Zdá se tedy zùstávat dcerou svého filosofického otce.A zde sleèna dcera, øíkala jste, jezdí?“ „To víte. Už ze mne je úplná cirkusaèka, natož pak z ní.Narodila se ve voze.“ „A mladý pán... pan Vašku... je tedy krotitel?“ „Ano. Ale od sedmi let u nás jezdí. Zaèínal s Helenkouna ponících, ale už v deseti letech pøešel na vysoké konì.Vyzná se ve všem, i ve volné dresuøe. A je taky spolehlivýkaskadér, pro batudu a všechny skoky na koni i na zemi.A rozumí i slonùm.“ „Výbornì, mladý muži. Cirkus je krásné zaøízení, ale žádá,aby se v nìm umìlo všecko. Nechci se rouhat, ale cirkus mivždy pøipadal jako svatá církev: poznamená své vyznavaèeneporušitelným znamením a žádá po nich vìrnost až za hrob.“ Starý pán sedìl proti paní Anežce, s nohou lehce pøeho-zenou, a rozhovoøil se, obraceje se støídavì k obìma mla-dým lidem. „Umíte všecko a milujete všecko. Ale pamatujte si, že ne-najdete ušlechtilejšího tvora, než je kùò. Žena, muž, milenka– vìøte zkušenému, že nikdo se nevyrovná oddanosti a moud-rostí vìrného konì. A ta krása èistokrevného zvíøete! Dìlá se snimi mnoho zázraèných vìcí. Není kejkle, aby jej inteligentníkùò nepochopil a aby v nìm neprojevil svou ctižádost. To svádílidi cirkusu k omylùm. Ukazují rádi krkolomnosti a sílu. Pama-tujte si však, je jen jediná vìc, která produkci povyšuje

na umìní: ve výkonu musí být poesie. Snad už mi ani neporo-zumíte. Jsem èlovìk staré doby, která nade vše milovala krá-su. A mluvím k vám, k dìtem jiného vìku, který se pøedevšímžene za úspìchem. Úspìch, mùj Bože, úspìch pøed hloupý-mi davy – jak málo k tomu staèí! Trochu rutiny, trochu šablony,vystihnout, co se líbí, a pak toho nevybíravì využít; vím, jak toteï v manéžích bìží a øeknu vám, že to bìží k úpadku. Mystaøí museli mít pøedevším myšlenku. A kdo dbal na èest, hle-dal svou vlastní myšlenku a jak ji krásnì vyjádøit. Taky myšlen-ka není všecko, moji drazí; myšlenka je ovšem vznešená vìca povinnost umìlce, který chápe vznešenost, je odít ji formou,která je jí hodna.“ Jeho hosté sedìli proti nìmu a mlèeli. Anežka vidìla v nìmonoho znamenitého tvùrce cirkusových kouzel, jemužse v Bruselu za jejího dìtství tolik podivovali a na nìjž nemohlizapomenout. Naè sáhl, všecko mìlo zvláštní peèe. Krásníkonì, krásné jezdkynì; a kolik harmonie bylo v každém vy-stonpení! Kostym u nìho nikdy nebyl hadr, do kteréhose navléklo hrubé rejtarské tìlo. U Wollschlägra se s kosty-mem pøemìòovali lidé, aby vytvoøili vždy nový zjev. U nìhohráli i konì, jako by vìdìli, že nesou svìtu na odiv nìco neví-daného, krásu, s jakou se lidé nikde jinde nesetkají. Ze vše-ho jako by sršel oheò, tak byla každá Wollschlägrova kreaceproniknuta zanícením. Nìjakým vyšším darem umìl do všehovložit napìtí. Napìtí plálo z ohnivého oka høebce i z každéhojeho vzrušeného svalu, napìtí cítila v každém pohybu jezdce,napìtí bylo mezi jezdcem a konìm, mezi jezdcem a publi-kem, všechno všude bylo vystupòováno, umocnìno, rozehrá-no s vítìznou, prudkou podmanivostí. Pan Wollschläger do-vršil starou francouzskou školu umìlé krasojízdy, dovedl jik vrcholkùm, naplnil všecko jemností, vkusem a gracií – alejeho vpravdì umìlecký duch nebyl dost urputný, aby dovedlvítìzit i finanènì. Hrubá a nevybíravá soutìž získávala si ne-

soudné davy køiklavými okázalostmi a podlamovala jeho ti-chou, trpìlivou práci. Eduard Wollschläger zápasil po øadulet a když shledal, že uprostøed doby, ztrácející vkus a smyslpro krásu, mohl by se udržet jen velkými ústupky nižším záli-bám obecenstva, zøekl se takového úspìchu, rozpustil svùjpodnik a s malým jmìníèkem se usadil ve svém rodném kra-ji jako soukromník, který se mohl oddat svým kulturním záli-bám. Helena nerozumìla valnì tomu, co s takovou naléhavostívykládal. Sledovala jen oèima jeho zachovalou ple, záøící oèi,peèlivì pìstìný knír a bezvadnì vázaný bílý jezdecký plas-tron. Pøipadal jí jako jeden z tìch starých, vznešených marký-zù, o jejichž mecenášství se v cirkusáckých vagonech vypra-vovaly celé legendy. A jednou se jí mihla hlavou pošetilá myš-lenka, že za takového staøíka by se dovedla ihned provdat.Také Vašek by nebyl mohl øíci, že všemu správnì rozumìl.Ale celou svou zbystøenou vnímavostí cítil, že sedí se skuteè-ným velmistrem královského umìní jezdeckého a cvièitelské-ho. Se zbožným obdivem lpìl na jeho rtech a hltal každé slo-vo. „Víte, jednou mìl Fillis takovou vtipnou myšlenku: dát sku-pinì koní na hruï tabulky s èísly, jednomu dát tabulkuse sèítacím znaménkem + a jednomu s rovnítkem = a pak jenacvièit, aby se volnì v bìhu pøeskupovali tak, že vždyckyutvoøí souèet. Na pøíklad 1 + 2 = 3, nebo 2 + 3 = 5. Dalo tomnoho práce, ale Fillis to provedl a mìl s tím i úspìchu obecenstva. Ale mnì se to nelíbilo. Byl to nový nápad, ano,ale nebyla v tom žádná poesie. Víte, já jsem matematikuvždycky nenávidìl. A snižovat nádherná koòská stvoøeník pøedstavì, že sestavují rovnice, to mi bylo pøímo odporné. „A které bylo vaše nejkrásnìjší èíslo, maestro?“ zeptalase Anežka.

„Nejkrásnìjší... Hm... Jednou jsem si odchoval ètyøi mladádìvèata na krasojezdkynì. Víte, já se nespokojovals pìstováním koní, já pìstoval i èistokrevné ženské. Je to t잚ía nebezpeènìjší, i to mì vábilo. A jednou mi tedy štìstí pøálo,že jsem mìl najednou pohromadì ètyøi nejluznìjší ženskébytosti, jaké svìt kdy vidìl. Každá z nich mìla nádherné èer-né vlasy, velké, èerné oèi a rudé rty a každá se nesla ztepilejako korunní princezna. A ze všech zrovna tryskalo a prýštìložhavé mládí. Cítil jsem, že je na mnì, abych z tak vzácnéhomateriálu vytvoøil nìco jedineèného. Nejdøív jsem je zkoušelv quadrille v lehounkých gázových šatech, ale to nebylo topravé. Ponenáhlu jsem na to pøišel. Dal jsem jim ušít ètyøitmavorudé kostymy s dlouhými suknìmi, které se bohatì øa-sily na boku konì, s útlými živùtky, z nichž bílá ramena a hla-va záøily jako èemeøice. Tak jsem je posadil na ètyøi anglickéhøebce, èerné jako uhel. Už to byl úžasný dojem, suknì leželyna koni jako rubínová èabraka a pod jejich pøehozem byl èer-ný kùò a bílá žena jako jeden jediný zázraèný, nádhernì živo-èišný organismus. Ale pak jsem s nimi nacvièil pomalé špa-nìlské bolero. Dìvèata mìla v rukou kastanìty a konìna štíhlých nohou rolnièky temného zvuku. V základì to bylaquadrilla – ale jaká, vášnivì pathetická krása se zrodila z téètveøice vzpínajících se høebcù a vítìznì je ovládajících jezd-kyò, z pohledù, úsmìvù, tance a zvukù! To už nebyla krasojíz-da, to byla dokonalá equestrická báseò.“ „Jak dlouho to pak ty dámy jezdily?“ zeptala se Helena. „Ach, jenom krátce. Myslím, že necelý rok. Bylo to pøílišomamné. Do roka se mi všecky ètyøi provdaly. Mimo cirkusovšem, dvì do šlechty, jedna si vzala bankéøe a jedna nìja-kého diplomata. To je ten trpký údìl, když se krása vytváøíz lidského materiálu. A ti blázni mužští, zamilovali se do noèníbouøe a každý si urval kousek obláèku. Pak se divili, že užnikdy nezažili nic tak úchvatného. A mnì... mnì rozbili èíslo...

Vzdal jsem se pak výchovy dìvèat. Byla to nevdìèná práce.Je potøebí mít silné cirkusácké srdce, aby nepodlehlo vábenílásky a setrvalo pøi povinnosti.“ „Vy tedy, maestro, neuznáváte výsostné právo lásky?“ ze-ptala se tiše Anežka. „Neuznávám, madame, jakmile jakkoli smìøuje mimo našisféru. Dokonalosti se dosáhne jen nejvyšším sebeobìtová-ním. My lidé tohoto prastarého umìní musíme mít sílu zøícise všeho, co nás odvádí pryè. Zøekli jsme se domovù, spo-leènosti, civilního života, klidu a pohodlí, bezpeènosti a jistotyžití, konvence a bùhví èeho ještì. Postavili jsme se mimo svìt.Je to hrdé, ale je to taky kletba. Dali jsme si jiné zákony, nežvládnou mezi lidmi, a ztratili jsme právo na civilní štìstí. Kaž-dý z nás tak nebo onak hraje se smrtí a dennì zkouší, jakdaleko lze v té høe jít. Madame, to není normální život. Anirytíøi ve støedovìku, ani voják ve válce neopakuje sázku živo-ta den za dnem, mìsíc po mìsíci, rok co rok. To èiní jen lidézvláštní øehole, kterហsluje cirkus. A kdo se té øeholi zaslíbil,nemá právo se zamilovat. Nemá právo porušit spoleèenství,které nás všecky víže dohromady. Nikdo z nás není sám osobì, každý je spjat s tìmi druhými a buï posiluje nebo osla-buje celek. Láska v našem bratrstvu má jen tehdy oprávnìní,když neoslabí celek, ale posílí. To je zákon lidí jsoucích mimo.Nedodržuje se a naše umìní upadá. Vymírají v nìm lidé, kteøímu dovedli obìtovat všecko, a pøibývá umìlcù, kteøí touží poobèanském poøádku. Jenže kdo tam zatouží, otvírá v srdcibranku tomu, co je nám nejzákeønìjší: strachu o život.“ Vašek naslouchal nenadálému obratu všecek zbledlý.Kdyby nebyl svìdkem, jak celé to setkání bylo náhodné, bylby také tuto episodu považoval za potmìšilou intriku. Ale tadyvidìl velmistra, kterému od první chvíle na slovo vìøil, a tennetuše zabodával dýku do nejcitlivìjšího místa Vaškovy hru-di. Vaškovi bylo z toho úzko a zle, a zdálo se mu, že pøestává

vidìt a že jen jako z dálky slyší hlas jako ortel. Srdce se muzastavovalo pøi pomyšlení, jak se toho øeditelka chopí. Alek údivu a k úžasu slyšel ji, kterak se zvedá a odpovídá s tichýmrozechvìním: „Pane øediteli, odpuste, že pøerušuji vaše výklady. Ale od-poledne se chýlí k veèeru – nechtìl byste se podívat na našestáje? Jistì vás to bude zajímat. A po prohlídce byste mohlzùstat u nás na veèeøi – zas jednou pojíst v maringotce. Mùjmuž by byl nesmírnì rád, kdyby vás mohl osobnì poznat.“ „Madame, nemùže být pro mne radostnìjšího pozvání.Nám starým idealistùm zní zcela jinak volání: Konì! Konì!Království za konì!“ Když došli k táboru, uvítal Petr Berwitz soka svých rodièùse vší grandezzou Emira bílých koní. Pan Wollschläger muihned nabídl tykání. Anežka s Helenou se omluvily, že se musípoohlédnout po kuchyni a Vašek spìchal ke klecím chystatkrmení. Berwitz namíøil tedy sám se svým hostemke konírnám. Když u nich odhrnul oponu, ozval se nenadálevýkøik. „Mùj Bože! Pan Wollschläger! Je to možné? Maestro...Maestro!“ Koèí Hans s vlasy bílými jako mléko bìžel hosti vstøícs rukama nataženýma a tváøí rozzáøenou. Pan Wollschlägerse zastavil, ostøe si starce prohlížel, pomalu se probíral ve svépamìti, až najednou øekl: „Hans! Nemýlím se? Hans! Jak se máš, starý brachu? Tystedy ještì u øemesla. No, to je od tebe hezké, žes mì po-znal.“ „Jak bych nepoznal,“ koktal Hans všecek rozechvìlý, „jakbych mohl zapomenout na službu u pana Wollschlägra! Ma-estro se mne pøece ujal... maestro mì vycvikoval... do smrtibudu vdìèen.... Ne, taková pocta naší stáji! Taková návštì-va! A já si nevzal èervenou vestu...“

Pan Wollschläger mu poklepal na rameno, to že tedy ne-vadí, a už se otáèel po vùni stáje. Oèi mu zazáøily, když spatøildlouhé øady koní. A s nejvìtší znaleckou jistotou šel pøímok tìm nejkrásnìjším kusùm. Berwitz spokojenì nadýmal hruï:Wollschläger vyhledával právì ty, kterých si Berwitz cenil nej-více. A také na stáji bylo vidìt, že do ní vstoupil velmistr. Za-mlaskal, zavolal a neklidní høebci stáli okamžitì v pozornémsoustøedìní. Jejich tøpytné oèi se zahledìly na drobnou po-stavu a když k nim Wollschläger popošel, žádný neuhýbal,žádný se neplašil. Zajel jim prsty do høívy, popleskal je po krku,pohladil nos, podíval se na zuby – i ti nejdivoèejší mezi nimisnášeli dotek jeho pevné, velitelské ruky. U každého si daløíci jeho jméno, které nìkolikrát mazlivì opakoval. A když šeldál, všecky ty krásnì klenuté hlavy se za ním otoèily a nejed-na se natáhla k lehkému zaøièení. Veèeøe ve voze byla bohatá. Anežka nasadila na ni všech-nu svou kuchyòskou i hostitelskou dovednost. Mìla k svépotìše hosta, který zplna ocenil každou finesu. Hovor bìžel,jako pøi každém cirkusáckém setkání, ve vzpomínkách na lidi,mìsta a zvíøata. Pan Wollschläger byl znamenitý vypravìè aokouzlil zvláštì paní Hammerschmidtovou uhlazenou dvornos-tí. Ve všem však u nìho pronikal melancholický stesk nad za-padající hvìzdou cirkusu. „Nechci být jen mrzutý opìvaè starých èasù. Je dost smut-né, když si musíme øíci s Horácem: Bìda, Postume, Postu-me, prchavì mizejí léta. Radìji bych si tento svùj stesk oslavilpohledem na zdárný rùst nových sil. Mùj básník mì uèí, žekrátký úhrn žití nedovoluje zaèít si s dlouhými nadìjemi; pøes-to jsem míval takové nadìje á la longue, protože jsem vìøilv dorost. A teï, když už jsem tuze, tuze stár, vidím stále jenjedno: velcí jezdci všeumìlci vymírají a s nimi jejich výkony.Noví lidé jdou mechanicky v tom, èemu se nauèili, a nijak ne-zvyšují úroveò. Já jsem skákal hoøící obruèí, která mìla v prù-

mìru pouhých dvaadvacet palcù. Dnes nikoho ani nenapad-ne, aby si do takové míry zhoršoval pøekážky. Já jsem si pøisaltu na jedoucím koni obul ve vzduchu trepky – dnes už se otakovém triku ani neslyší. Místo toho se radìji rozšiøuje pro-gram. Vidìl jsme vaše slony, lvy, tygry a medvìdy. Za èaspøijdou pštrosi, velbloudi a žirafy a snad mroži a tuleni a klo-kani s vakem na bøichu, poøád víc, poøád jiné, poøád novádráždidla, ale smysl pro vznešenou krásu konì v každém jehopostoji zajde. Vymírá šlechta, vymírají jezdci, vymírají znaleètídiváci. Zbývají jen davy, které musíte sbubnovat a zjanèit.Nemáte lehkou práci.“ „Ach co,“ namítl Petr, rozjaøený vínem, „za našeho života toještì vydrží. A co pøijde potom, to už bude starostí jiných.“ Když vyšli z vozu, aby hosta doprovodili, plul veliký silnýmìsíc nad borovinou a palouk byl ozáøen støíbøitým jeho svìt-lem. Z okének maringotek prošlehovaly žluté a narudlé záøe,odnìkud bylo slyšet pøidušené hovory, nìkde u kovárny hrálkdosi na harmoniku. „Mohl bych se ještì jednou, na rozlouèenou, podívatna konì?“ obrátil se Wollschläger na Petra. „Víš, je to možnánaposledy, kdy vidím takový výbìr.“ Polichocený Petr ochotnì svolil. U stáje sedìli Kerholec,Hans a Vašek, a Hans pobafávaje z dýmky, vyprávìl o kum-štech, které provádìl s koòmi Eduard Wollschläger. Nyní vy-skoèil a s dýmkou pøi noze hlásil principálovi, že ve stáji jevšechno v poøádku – jen z koní že žádný nelehl a nespí, všichnistojí, jako by èekali na pøedstavení. „Èekají na mne!“ usmál se Wollschläger a vstoupil. Konìobou øad obrátili k nìmu hlavu a lehká vlna neklidu proletìlastájí. „Sirius! Daimon! Admirable! Cyrus! Kismet! Heros!“ Pan Wollschläger volal jednotlivá jména a každý zavolanýse vzepjal, nìkteøí zaržáli.

„Mon Dieu, mon Dieu...“ prohodil staøec dojatì, „moci takještì jednou vzít biè do rukou...“ „Vašku,“ zvolala Anežka, která stála vedle nìho, „skoèdo jednièky a pøines obì šambriéry!“ „Madame,“ obrátil se k ní Wollschläger radostnì, „myslíte,že by bylo možno... ?“ „Pøeji si to, maestro,“ odpovìdìla krátce a pevnì. PetrBerwitz se na ni rozpaèitì podíval, ale pod jejím energickýmpohledem jen pøikývl. Pan Wollschläger se uklonil, šel mezikonì a dvanáct nejkrásnìjších uvolnil. Každého pøitom po-laskal, pošeptal mu do ucha jeho jméno, pøitiskl svou tváøna jeho. Vašek pøinesl dlouhý i krátký biè. Starý pán je potìž-kal v ruce, vyvážil a spokojenì pøikývl Berwitzovi: „Správné! Já jsem své konì pøedvádìl bez bièe... ales cizími bych se to napoprvé bez tušírování neodvážil.“ Vyšel ven, do mìsíèního svìtla, doprostøed jasnì ozáøe-ného prostranství a tøikrát práskl velkým bièem. Ve stájise ozval dupot kopyt. „Open the door! Avanti!“ Hans s Vaškem odtáhli závìs a uvolnìní konì, bez postrojù,jen v ohlávce, s vlající høívou a zdviženými ohony se øítili vpøeda rovnou k muži, který je volal. Starý pán je však na délku bièezarážel a obracel nalevo. Veliká šambriéra poletovala vzdu-chem jako blysknavý hádek a drobná volání Wollschlägero-va, pobídky a lichotky, se køižovaly s letmými doteky bièe.Høebci i klisny klusali v nejvyšším napìtí, uši i oèi ctižádostivìsoustøedìny na každý jeho povel. Od maringotek se zaèalilidé sbíhat, ale než dobìhli, klusalo všech dvanáct nádher-ných zvíøat v dokonale uzavøeném kruhu. „Potztausend!“ ozvalo se tiché zaklení a Vašek cítil, jak munìkdo prudce stiskl paži. Vedle nìho stál Berwitz, všecekvyjevený.

„U všech hromù... koukejte na nì.... koukejte na nì... onijdou na pravou ruku!“ Byl to opravdu neuvìøitelný zázrak, konì, kteøí jako všudeu cirkusu byli celý život cvièeni kroužit nalevo, tady najednoupod povely Wollschlägrovými bìželi opaènì. Nyní ten drobný staøík vykøikl, mávl bièem a konì se prudcezastavili, na zadních nohou se obrátili ke støedu a stáli èelemk Wollschlägrovi. Obešel je dvakráte kruhovým pohybem šam-briéry, aby je nechal oddechnout a soustøedit se. A pak, ponehybné vteøinì, rozpøáhl ruce a zvolal: „Vzhùru! En parade!“ Devìt koní se okamžitì zvedlo na zadních nohou do levady,tøi, kteøí nebyli cvièeni na vysokou školu, øièeli a vzpínali se,bylo vidìt, jak ochota poslechnout zápasí v nich se strachema nejistotou, ale staøec uprostøed kruhu mìl nyní oboèí staže-no, z oèí mu sršela porouèivá vùle, ruce poškubávajícíse vzhùru jako by podpíraly a zvedaly koòská tìla a po chvil-ce váhání stálo všech dvanáct vztyèeno v mìsíèním svìtle,høívu rozvlátu, uši zdviženy, oèi rozèilené, pøední kopyta bijícído vzduchu, lesknoucí se bøicha vyklenutá pod nimi. Divácikolem podlehli velkolepému výjevu a zaèali, sami otrlí cirku-sáci, tleskat. Pan Wollschläger se uklonil, zavelel a konì se opìt ètvrti-nou piruety jako pøi courbette pootoèili a spustili na všechnyètyøi. Biè prolétl vzduchem a celá ronda se jala opìt kroužitvpravo. „Cyrus! A gauche!“ Biè lehounce práskl a Cyrus, ocitnuvší se právì pøed vcho-dem do stájí, odboèil a bìžel domù. Jeden za druhým takz rondy odpadal, až poslední Kismet vbìhl do stáje, kdese všichni konì rozeržáli. „Madame,“ øekl pan Wollschläger Anežce s velkým doje-tím, „nikdy nezapomenu na veèer, jejž jste mi pøipravila.“

„Tím ménì zapomeneme na vás my,“ odpovìdìla paní Ber-witzová. „Obávám se,“ øekl Berwitz, „že tomu nebudu, až se vyspím,vìøit. Vést neznámé konì na pravou ruku a takhle je zved-nout do levady, to mi bude zítra pøipadat jako nemožný sen.Jsi opravdu maestro, Eduarde.“ „Jste velmi laskaví k starému èlovìku. Pøeji vám všem hod-nì, hodnì štìstí.“ Rozlouèili se ve velkém dojetí. Øeditelka požádala Vaška,aby pana Wollschlägra doprovodil. Starý pán sice uèinil od-mítavý pohyb, ale svolil. Vašek šel velmi rád. Ještì nikdy ne-mìl k nikomu takový pocit úcty, obdivu, zbožnìní. V duchu siopakoval, co veèer øíkal Hans: „To není principál, to je èaro-dìj.“ A sám pro sebe nemìl jiné tužby, než pøipodobnitse tomuto kouzelníku, dokázat takové divy, dovést své umìnítak vysoko a umìt s takovou moudrostí se dívat na celý svìt.Vašek se tìšil, že se „starý idealista“ ještì jednou s ním roz-hovoøí o cirkuse a že se bude moci zeptat na tajemství jehomagického vlivu. Byl by ochoten ho poslouchat celou noc apøedem uvìøit každému jeho slovu. Leè pan Wollschlägermlèel. Pan Wollschläger šel po jeho boku mìsíèní nocí a Vaškajako by nebylo. Jednou se na cestì zastavil a zíral pøed sebea usmíval se. Vašek cítil: teï nìco øekne. Teï pøijde nìjakákrásná, velká, utìšující pravda. A vskutku, rty pánì Wollschlä-grovy se zachvìly a tøikrát po sobì z nich blaženì zaznìlo,èemu Vašek vùbec nerozumìl: „Non omnis moriar! Non omnis moriar! Non omnis mori-ar!“ A pan Eduard Wollschläger sòal klobouk a velkou úklonouse dìkoval mìsíci na nebesích. Pak už nepromluvil, až když stanul u své branky. Odemkl si ji, otevøel a stoje mezi veøejemi obrátil se náhlek Vaškovi. A vztyèiv se pevnì, jako když zvedal høebce

do levady, zaostøil oèi k pohledu, který pronikal Vaškovi aždo mozku, pronesl pøísnì a velitelsky: „Jsi mezi dvojí zradou. Vezmeš-li si to hamburské dìvèe,zradíš své umìní. Chceš-li sloužit svému umìní, musíš zraditto dìvèe. Není jiná cesta. Buï anebo. Vybojuj si to v sobì.Všichni velcí jsme museli prožít tuto strašnou hoøkost, nebovelikost nemùže vyrùst z idyly. Slyšel jsem a vidìl jsem dost,abych ti mohl øíci: jsi jeden z vyvolených. Jsi jeden z vyvolených!Ale pro vyvolené je urèen jen boj a zápas, nikoli pokojné štìstílásky. Naše umìní spìje k zániku. Vᚠcirkus je ohrožen.Berwitz to neudrží. Berwitz je stár. A Berwitz je hloupý. Proèasy, které na vás pøijdou, musí být v èele èlovìk zcela jinésíly. Chceš-li zachránit Cirkus Humberto, vezmi si Helenu Ber-witzovou.“ Vašek stál úplnì ustrnulý. Pan Wollschläger se na nìhodíval a jeho pohled zmìkl. „Ubohý, ubohý hochu, jak chápu tvou bolest. A nemohu ti jiutišit žádným balzámem. Zavrhneš štìstí a nezískᚠnic nežtrudnou starost. Ani jmìní tì neèeká, ani pohodlí, ani klid abezpeènost osudu, jen zápas, zápas, zápas. Ale tak teprvenajdeš sám sebe. Dobrou noc!“ Pan Wollschläger zavøel vrátka, otoèil klíèem, po chrupa-vém písku lehkým krokem došel k domku a zmizel. A VáclavKaras stál, stál, pak se opøel o sloup branky a plakal. VI. „Pøála bych si, aby svatba byla tichá,“ pronesla AnežkaBerwitzová. „Co tomu øíkáte, barone?“ otázal se Berwitz pana Gaude-ama, nalévaje mu víno. „Hádáme se o to už den a shodli jsmese jen potud, že vy máte být v té vìci rozhodèím.“ „Dìkuji za vzácnou dùvìru,“ usmál se pan Gaudeamus „aètentokrát není zrovna pøíjemná. Musím totiž milostivé paní

odporovat. V cirkuse má být tichý leda krach. Ostatní všeckose má dìlat s bubnem.“ „Nu tak – co jsem povídal?“ vytahoval se Berwitz. „Víte,barone, kdyby bylo po mém, vypravil bych celou svatbu jakopantomimu. Já bych hrál šerifa, Helena byla šerifova dcera,Vašku by byl zamilovaný cowboy... nebo ne, byl by mladý far-máø s druhé strany hranic, pøijel by s celým prùvodem konína námluvy, já bych mu dceru nedal, on by ji unes, já bych ponìm støílel...“ „A pøitom ho ještì zastøelil, viï?“ pøerušila ho paní Anež-ka. „Vidìl jste už, barone, takového blázna?“ „Mlè, Anežko, to hlavní mìlo být zajmout faráøe... víš, chytitlasem faráøe a odvézt ho do pralesa, by tam požehnal sòat-ku. A to jsem si myslel, kdyby ten faráø byl opravdický, že bybylo opravdické i to požehnání...“ „A vy si myslíte, pane øediteli,“ smál se Gaudeamus, „že byste mohl hamburského arcidìkana chytat lasem?“ „No, když bych mu øádnì zaplatil...“ „Tomu budete muset øádnì zaplatit i bez lasa. Koukejte, vysi pøece nemusíte dìlat reklamu, když už jsou lidé u vásv boudì. Ale okázalá, dobøe zrežírovaná svatba mùže býtpro Cirkus Humberto velkou reklamou. To se ovšem musírozvinout mimo podnik, po hamburských ulicích...“ „Velká paráda! No ovšem. To je bájeèný nápad, barone.To je úžasné, že mne to hned nenapadlo. Defilé všech zví-øat... Ale to musím hned koupit párek velbloudù. Bez velblou-dù by ta svatba nebyla úplná. Dám okamžitì zatelegrafovatHagenbeckovi.“ „Co tì to posedlo s velbloudy?“ zarážela ho Anežka. „Uva-žuj radìji o nìjakém daru do mladé domácnosti, když nechcešvyplatit vìno.“ „Ti velbloudi, to bude mùj dar. Odpus, Anežko, ale ty totak necítíš jako já, jaká je to hanba, že ještì nemáme velblou-

dy. Každý jarmareèník vodí si dnes dromedára a my takovástará rodina máme jít do ulic bez velbloudù? Co by si lidé onás pomysleli? Jak bychom vypadali? Øíkám ti, svatba je bezvelbloudù nemožná.“ Mají-li stìny uši, byly uši maringotek v tìch dnech ohluše-ny debatami o nadcházející události. „Pøedstavuji si,“ øekla Alice Kerholcová paní Hammer-schmidtové, když vùz pokladny a švadleny kodrcalz Lüdenscheidu do Iserlohnu, „pøedstavuji si, jak bude našíHelence slušet svatební kostymek s volánky. Je tak útlá v pasua když se ještì sešnìrnje...“ „Kostymek?“ pozastavila se paní Hammerschmidtová, „ja-kýpak kostymek? Helena musí mít velké svatební šatys kolosální vleèkou, jak se na takovou rodinu patøí!“ „Mnì by se však na ní více líbil štíhlejší kostym, to teï pù-jde do módy. Vpøedu pìknì pøilehlý k tìlu...“ „Já vím, já vím, nová nemravnost. Má milá Alice, vìø mi,nebylo nad širokou krinolínu. To bylo tìlo pìknì skryto jakove zvonu a nebylo poøád vystaveno na oèi mužským.“ „Ano, ale když vás pán pøi tanci pøitiskl, zvedla se krinolínana druhé stranì a èert vidìl kostelem až na oltáø.“ „Ano, ale to jsme pøece dìlávaly, jako že o tom nevíme. Toprávì s krinolinou šlo, šoupnout ji vpravo, šoupnout vlevo,zvednout dozadu, zvednout dopøedu, mužští bláznili a ženskáse tváøila jakoby nic.“ „Ale milostpaní, co s tím bylo za útrapy! A zvl᚝ u uás, kdyžse muselo do tìch úzkých dveøí maringotek...“ Jen to nech být, byla to krásná móda. Vždycky jsem siHelenku pøedstavovala jako nevìstu v široké bílé krinolinì,na kterou kolem dokola našijeme vìneèky a rùžièkys krajkovím. Dnes bych ji k tomu nepøimìla, dneska jde módana turnýru, èlovìk už neví, co všecko dozadu našít, aby se to

tam zvedlo a zvelebilo. Ještì že nám tu vleèku nechávají, abyto pìknì splynulo.“ „Já bych na jejím místì šla bez vleèky. Bylo by to moderní.“ „Jen, prosím tì, nevymýšlej Helenì žádné výstøednosti.Helena musí jít jako dìvèe z dobré rodiny, vespod silnou tur-nýru, vpøedu dekolté, vzadu vleèku, po sukni volánky a pentle,pøes to krajkovou tuniku a na to závoje, aby bylo vidìt, že je tubohatství.“ „Chudáèek, vždy ona ani takovou sáhodlouhou vleèku ne-utáhne!“ „To nevadí, Alice, pan øeditel má pro svou dceru dost pro-støedkù, aby za ní šla dvì bílá pážata a vleèku jí nesla!“ Veèer ve stáji došlo k prudké hádce mezi Hansem a Mali-nou. „Takový ouškytek!“ rozkøikoval se tichý Malina na ostatnístájníky, „sotva se to tu ohøálo a bude se to tu roztahovat!“ „Takový dìdek vyšeptalá,“ nadával šedovlasý Hans, „je tojako pára nad hrncem, fouknout studený vítr, tak je z toho kap-ka; ale ne, to on se musí plést mladým lidem mezi nohy!“ „Pøileze si to ze zkrachovaného podniku, my se tu nad tímsmilujeme, vezmeme to na milost a ono si to tu najednou za-ène porouèet!“ „Celý život se to stará o kozy a o vopice a najednou si todìlá nárok na konì! Pro tebe, ty dìdku, je tamhle Modro-vous, toho si vokšíruj, až mu nabarvíš fousy!“ „Co to povídáš, ty kluku prkenná, ty koòáku zbìdovanej,vezmu-li biè...“ „Copak je to tu za køik?“ ozval se ve dveøích Kerholec, kte-rý sem vrazil zrovna ve chvíli, když se oba dìdové za smíchucelé stáje na sebe chystali. „Poslušnì hlásím, to tady Malina mi nadává,“ zaraženì hlá-sil Hans.

„Bodej bych nenadával,“ hartusil dále Malina, „vidìl jsi užnìkdy, aby takový cucák rozhodoval, co bude a co nebude?“ „A oè se vlastnì hádáte?“ „Já se nehádám,“ prohlásil Malina, „já jsem jen tady poví-dal, a mi vyleští nejlepší cajk, protože povezu nevìstudo kostela. A tenhle uklízeè hnoje se opováží mnì, VendelínuMalinovi, øíct do oèí, že s nevìstou pojede on! Vidìls nìkdytakovou drzost? Já vez mámu, povezu i holku, to je pøecejako boží den.“ Hans se znovu rozdurdil, že Malina neudìlá na kozlíku žád-nou figuru a že se nemùže dopustit, aby mìli o takové slávìostudu. „Figuru, já neudìlat figuru,“ køižoval se Malina, „já vidìl, tychytráku, jak se jede s papežem, a tys ještì nebyl na svìtì,když já už pil na bratrství s koèím od tureckýho sultána! Já tiudìlám figuru, jako bych vez císaøovnu Alžbìtu s arcibiskupemna vetrené. To bys tak smìl øíc nebožtíkovi Humbertovi, žeMalina neudìlá figuru!“ „Poèkejte, mladíci,“ okøikl je energicky Kerholec, „jste mina sebe nìjak moc ohniví. Poøádek bude takový, že nevìstupoveze Malina...“ „No, vždy jsem nic jiného neøek – já už pøece patøímdo rodiny.“ „... a Hans poveze ženicha. Sám si ho vychoval, sám si hoodveze.“ „A to zas jo,“ pokývl hlavou Hans, „na to já nevzpomnìl, žeje pøi svatbì taky ženich.“ Všude se všecko zabývalo tou veselkou, od direktorské-ho vozu až do stájí, jen ženich chodil mezi nimi vážný a za-myšlený. „Copak je s tebou, Vašku,“ spustil jednou na nìho otec,když se octli sami pøed osmièkou, „sám jsi se rozhodl a teïmi chodíš, jako bys mìl pøed funusem a ne pøed veselkou.“

„Já nevím, táto... tak to na mne padlo... Rozhodl jsem se,všichni jste spokojeni, každý mi to schvaluje; Berwitzovise radují, Rùženka mì dobrovolnì pustila ze slibu, Helenkaje ke mnì milá – všecko je to v nejlepším poøádku a na mnìto pøece leží jako mùra, zda jsem jednal správnì. Víš, nìkdysi myslím, že ty... a ti druzí... a my tu vùbec, my jsme mužští avšecko je to správné podle mužského stanoviska; ale kdybymaminka... že by maminka to možná neuznala. Ona mìlana vìci ještì jiný pohled než my.“ Karas starší se zastavil úplnì pøekvapen. Márinka! Bože,jak to bylo už dávno a daleko! Døív, v tìch prvních letech, mí-val jí plnou hlavu, všecko kolem a zvláštì na hochovi mìøilpoøád vzpomínkou na ni, co by ona øekla, jak by ona co posu-zovala. Ale pak, když už se rozlouèil s myšlenkou na odchodod cirkusu, když už s ním srostl, pak se tak polehouèku, pošpièkách vytrácela z mysli – inu, živý èlovìk pøece nemùže žíts mrtvým. Zapomínal, až zapomnìl, jiné ženské se vynoøovaly,veselo bylo, sem a tam si užil svìta, volný byl jako pták, už hožádné výèitky netrápily. A teï najednou, po tolika letech, tadyten hoch mu ji pøipomene, a jak! Trápí se ve svìdomí zrovnatak, jako se tehdy trápíval on. To všecko, že je to nesmírnìhodný hoch, odhodlaný, stateèný, rozumný, ale se srdcem.Má srdce, paneèku, jako mìla jeho máma; a to tì, chlapèenebožáku, leccos ještì zabolí! Co mu jen øíci, Bože, co jenøíci, aby ho z toho vyved a utìšil? Karas táta bezradnì hledánìjaké slovíèko jako spásu, ale nic mu na mysl nepøichází,žádná pøedstava, žádný pojem; jen odnìkud zdaleka mu hla-vou zaèíná bzuèet písnièka, ta jeho vlastní nejmilejší písniè-ka... všecky panenky z lesa jdou... jen ta jedna nejde... Bo-dej, to je to, to je ta Vašíèkova bolest... A jako by slyšel Krèmá-øíkovo dìrka: „Nu, tuceví, kerak je nìèeho moc, tak je tohopøíliš...“

A najednou mu nìjaké zdravé vnuknutí našeptává, žev tomhle citu nesmí zùstat a že se musí pøes to pøejít. A už tuje to správné slovo, slovo klidné a všední, zažehnávající všech-no vzrušení. „Až pøijedeme, Vašku, do Hamburku, zùstaneme bydletve voze.“ „Ano, táto, už jsem taky na to myslel. K Langermannovýmjít nemùžeme. A jinam to nestojí za to. Paní Berwitzová poèí-tá, že budu s Helenkou bydlet pak u nich. Ale co ty? Zùstaneši potom v osmièce? „Já bych zùstal, mnì na tom tak moc nezáleží. Možná, žesi nìco najdeme s Burešem. Jenom je ještì otázka, mám-livùbec zùstat.“ „Proè? Co tì to napadlo?“ „Nu, tak. Tøebas to Berwitzovi nebudou rádi vidìt, mají býtpøíbuzní s obyèejným stavìèem. Ty jsi mnohem víc než já ana tobì jim záleží, to není žádné tajemství. Ale já tu pak na-jednou mohu být na pøekážku. Direktor a tenák, to je mocnerovné pøíbuzenství.“ „Dokud tu bude paní Berwitzová, nemusíš na tohle myslet.Ta paní je nesmírnì moudrá a umí Berwitzovi spravit hlavu.A na starého se musí trochu hrát komedie. Jemu jde hlavnìo to, jak vìci vypadají na venek. Co se toho vnitøního týèe,jestli tenák nebo co, to moc mluvit nemùže, protože je tonavlas jejich historie. Ale v tom zevnìjším mu vyhovíme. Já sipoøídím k svatbì frak od nejlepšího krejèího a ty si dᚠšít èernýkabát se šosy a na hlavu si koupíš cylindr.“ „Cylindr? Ty jsi se zbláznil?“ „Nezbláznil. Kdybys pøeskoèil šapitó, nebude mu to tak im-ponovat, jako když pøijdeš na svatbu v cylindru.“ „Já a cylindr? Já a cylindr? Vašku, Vašíèku, to pøece ne-myslíš vážnì. Já bych si v tom pøipadal jako na pranýøi. Cho-dit s rourou na hlavì! Já, Anton Karas, zedník a tenák – a