Cirkus Humberto

Vašek pokýval hlavou a smutnì se rozhlédl po mrtvé ma-néži a zešeøelé prostoøe kolem ní. Byl to jeho nejmilejší svìt,tomu zaslíbil svùj život a nyní ho najednou obešel strach, žese mu to zhroutí døív, než se bude moci sám postavit drtivésíle osudu na odpor. Jeho pohled utkvìl nahoøe u lucernovitýchoken. „Ještì nìkam se musíme kouknout, táto. Na hoøení trámy.Tam jde o život.“ Odvázal provazový žebøík od stìny u vchodu a pøidržel jej,aby otec mohl pohodlnìji vystoupit nahoru. Pak se sám sko-kem zachytil pøíèek a jeho atletické tìlo se rychle vyruèkovalodo pøístropí. Jak to bylo dávno, kdy toužil sem vylézt a kdy mu pan Ba-rengo nedovolil vystoupit na žebøík. Sám Frasquito Barengouž dávno odtud zmizel i s tím veselým Francouzem Laribeau-em. Po léta støežil svou ženu Conchitu a vìènì dumal o tom,že je to pøece nezbytný osud, že ho ta mladá krasavice zradís hezkým a hovorným Héctorem. Vždycky tomu tak bylo, všec-ky slavné trojice hrazdaøù se skonèily vždy týmž dramatemlásky a žárlivosti. Nemohlo to pøece jinak dopadnout; mladá,robustní tìla v trikotech, denní dùvìrný styk, spoleèná hrase životem a smrtí, všecko to spìlo k témuž osudnému zauz-lení. Frasquito Barengo tedy jen èekal a svým tìžkým, za-myšleným pohledem pozoroval každé jejich hnutí. Èekal aèíhal, hlídal a støehl, až jednoho odpoledne pøišel Héctor Lari-beau a zeptal se ho, co to má být, že právì vidìl paní Conchuodjíždìt koèárem k nádraží. Barengo vyletìl jako rys, hotovk vraždì nožem nebo pistolí; ale byla to holá a neodvratnáskuteènost, za jeho zády ležel na stole maringotky voòavý lís-teèek, kde mu Concha dávala sbohem, prosila ho stotisíc-krát za odpuštìní a oznamovala, že jde za svým štìstím.I Héctora v lístku pozdravovala a prosila za prominutí, že jimzkazila krásné èíslo. Stáli proti sobì bezradní, Barengo roz-

zuøen, Laribeau užaslý. A celý veèer, kdy odpadlo jejich vy-stoupení, sedìli spolu pøi vínì a lámali si hlavu, jak to pøišlo,že ani jeden, ani druhý nepozorovali, že krásná Concha vy-slechla srdce tøetího. Laribeau se troštoval, že vyšetøí, kdo tobyl a kdo dìlal prostøedníka, nebo bez prostøedníka to vù-bec nebylo možné. Ale Frasquito Barengo ho zarazil. Mìl užzase ten svùj nehybný pohled, ponoøený do tajemství, bouøenenávisti ho pøešla, vìci se mu zjevovaly, v nové tváønosti. „Nech ji bìžet a být šastnou,“ øekl zamyšlen Héctorovi,„byla pøíliš krásná, abychom se jí mohli dohlídat. Vrátímse domù, do Španìlska a budu hledat novou partnerku. Vnašem kraji jsou dívky štíhlé, pùvabné a heroické. Najdu jibrzy a vycvièím. Chceš-li zùstat ve spolku, pojï se mnou. Ži-vobytí ti po ten rok pøíprav dám. Ale až to ta dívka bude umìt,oženíš se s ní ty. Já už jsem toho prožil dost a musím teïmyslet na vìci trvalejší, nežli je ženská vìrnost.“ Tak opustili mlèelivý pan Barengo a hluèivý pan LaribeauCirkus Humberto. Po nich pøišlo postupnì pìt nebo šest sku-pin umìlcù létající hrazdy, ale žádná z nich nedostihla té èis-totné krásy, toho promyšlenì dokonalého slohu, jímž vyniklimanželé Barengovi se svým Francouzem. Nyní již celý rokháky pro visuté hrazdy zahálely. Berwitz si naøíkal, že i totoumìní upadá a že nemùže najít nic dosti dokonalého. Místotoho angažoval dva Japonce s cvièením na vysoké žerdi; hlav-ní je, øíkával, aby diváci aspoò jednou za veèer pozvedli hla-vu. Hrazdaøi tedy v programu nebyli, ale náhoda je mohla kdy-koli pøivést, a Vašek si chtìl být jist, že s jeho strany se nezavinížádné neštìstí. Prolezl tedy s tátou všechna bøevna, jež bylapøipravena nést lana, a Karas otec je proklepal høbetem se-kyrky, naslouchaje úderùm jako medicinální rada pøi perkus-si. Zvuk znìl všude dobøe, jen na jednom místì shledali, žetam zatéká voda se støechy a pomalu zevnì narušuje døevo.

To se dalo lehce spravit a Vašek tedy sjel po žebøíkuse srdcem znaènì uvolnìným. Sezóna se zaèínala velmi slibnì, m욝áci, rozmrzelí zka-ženým létem, se s radostí vrhali v požitky velkomìsta. Ale tovydrželo jen tak do konce roku. V lednu bylo již cítit, že zájemobecenstva ochabuje. Cirkus, který tentokráte døíve zaèal,døíve se také vyèerpal. Množila se pøedstavení pøed polo-prázdným hledištìm, a artisté, více než jiní umìlci, navyklína masy lidí kolem dokola, byli nevrlí a bez ohnì. Berwitzporuèil Steenhouwerovi, aby zesílil reklamu. Stálo to pìknépeníze, ale úèin byl nevalný. Vašek, pro nìhož nebylo záhadyv nižádné manéžní práci, docházel teï èasto do kanceláøeSteenhouwerovy a tam se u pana strýèka zauèoval v dosudneznámých oborech cirkusového podnikání. K tìžkým, tlus-tým knihám úèetnickým mìl dlouho nedùvìru, sloupce èíslicmu byly jako magie. Nicménì Frans Steenhouwer, který sivšechny pojmy pøevádìl na èíslice a jen v èíslicích je hodnotil,dovedl ho èasem nauèit, aby sítí cifer vidìl živou skuteènostza ní. Nìkdy mu to pøipadalo jako zázrak: nemìl pøed sebounic víc než kombinace èíslic od nuly do devítky, ale jakse všelijak ty èíslice spojovaly, mohl z nich vysledovat, kterakjsou krmeni konì a kdy byly obnoveny drtiny v manéži, vidìlkováøské správky maringotek a vyjednávání pana Gaudea-ma ve vzdálených mìstech. Poètáøská vášeò Steenhouwe-rova mu na zvláštních arších otevírala, pro co nikdy nemìlsmysl Berwitz: souvislosti pøíjmù a výdajù, jejich normální vztaha jejich výkyvy a odchylky. Tak vidìl na sklonku té zimy i vzrùstpoložek na reklamu a nijak se nemìnící cifry pøíjmù; a když tosledoval až do konce, shledal, že paní Reklama je vrtošivádáma, která bohatì pøisypává, jdou-li vìci dobøe, ale skoupìa škudlivì se odmìòuje za pøinesené jí obìti, když by oprav-du bylo potøebí její pomoci. Zachtìlo se mu už proti tomu za-

reptat a nadhodil Steenhouwerovi, zda to nejsou výdaje zby-teèné. Matematický vášnivec pokrèil rameny. „Èíslicemi zjišujeme pøesnì, co je. Ale èíslice nám mlèí otom, co by bylo, kdyby... Možná, že by se nezmìnilo nic. Mož-ná však, že kdybych tu ušetøil na reklamì stovky, na pøíjmechbych ztratil tisíce. To jsou vìci, u nichž nezbývá než vìøit. Nebyl to hezký èas, který dovoloval Vaškovi toto uèení. Jakbylo léto deštivé, tak byla zima po nìm tuhá a dlouhá. Ještìv bøeznu nevìdìli, kdy budou moci bezpeènì vyjet. Každý tý-den èekání odssál kus pøebytkù, které si zahospodaøilina podzim. Zprvu si toho nevšímali, nebo pan Gaudeamuspøišel v lednu s myšlenkou, která je oblažila velkými nadìje-mi. „Pojedeme do Švédska,“ øekl tehdy v rodinné radì. „Je to,jak jsem zjistil, jediná zemì, která nebyla zasažena dešti azáplavami. Zemì bohatá a pro nás témìø panenská. Dva-náct let nebyl v Kristianii žádný velký cirkus. Dvanáct roèníkùdìtí èeká na nás jako na zázrak a všichni staøí se na nás tìší,že se s námi vrátí k svému mládí. Bude to obrovský úspìch.“ Žilo se tedy ve znamení Švédska, inspektor Karas vybalila vyspravil modrožluté prapory a køížové vlajky, Steenhouwerrozepjal v kanceláøi mapu Skandinávie a paní Hammer-schmidtová se uèila poèítat en, tva, tre, fyra, fem, sex, siu,atta, nijo, tio. Ale všechna ta radostná horlivost vyprchávala,umoøena vleklými úbytìmi hamburského obchodu. A kdyžpøišel pan Gaudeamus pro rozhodné slovo, kdy že má vyra-zit na sever a pùjde-li se pøes Kodaò nebo pøes Lübeck, roz-køikl se na nìho Berwitz vztekle, jestli by pan baron nechtìlradìji uspoøádat turné po Kamèatce nebo v Gronsku nebovùbec nìkde, kam by bylo ještì dál. Byl to první výbuch vzte-ku nad trvalým nezdarem a paní Anežce chvilku trvalo, než

se jí podaøilo ho uklidnit a než mohla nemile pøekvapenémuGaudeamovi øíci: „Pane barone, nemùžeme jet do Švédska... nemámena pøevoz.“ Pan Gaudeamus se uklonil. „Prosím, madame, je to nepøíjemná vìc, ale to se už v životìstává. Žok zlata je nìkdy jak pytel blech. Èlovìk se nestaèídivit, jak malou dírkou dovedou mršky peníze prolézt. Ale tímsi pøece nebudete trápit život. Nemám-li já, mají jiní. Kdybys-te si pøáli, abych vám opatøil úvìr – znám neobyèejné množ-ství osob, které jsou ochotny pùjèit na slušný úrok. „Dìkujeme vám, barone, ale radìji ne.“ „Nikdy jsem nebyl nikomu nic dlužen,“ odmítal Berwitz za-chmuøen. „A to já zas byl,“ odpovìdìl pan Gaudeamus ležérnì, „abylo mi pøitom asi veseleji, než vám bez dluhù. Uvažte, žeŠvédsko je naprosto zaruèený obchod, který vám stokrát vy-nahradí, co si vypùjèíte na pøeplavbu.“ „To je možné,“ trvala na svém Anežka, „ale já radìji stojímna pevné pùdì toho, co mám.“ „Švédsko, madame, je skvìlá vìc, kdežto všude jindev Evropì budete tìžko zápasit. Ten loòský rok není odèinìn,ten se projeví ještì letos, kdežto ve Švédsku byste si pomohli.A nepùjdete-li tam vy, vrazí tam jiný, vypije med a pak je tozase na pár let pokaženo.“ „Jaká pomoc. Radìji budu celý rok døít bez nadìje na zisk,než zaèít hospodaøit s dluhy.“ Pan Gaudeamus pokrèil rameny. Vidìl, že nezlomí staro-svìtské pøedsudky tìchto prostých, poèestných lidí, a bylomu jich líto. Zaèal s nimi probírat, která mìsta bývala pro nìnejvýnosnìjší, aby aspoò na nich vybudovali co nejlepší na-dìje letní cesty. Pak odjel s naèrtnutým programem a po nì-kolika týdnech jim oznámil, že se stalo, co pøedvídal: Švéd-

sko je pro nì ztraceno. Pojede tam Kranz. Že sám dostalod Kranze za tu radu tisíc marek, to už v dopise nepøipojil. Berwitz znovu zuøil, že se Kranz zmocnil jeho myšlenky, alenedalo se nic dìlat, Cirkus Humberto musel nastoupit kruš-nou pout po zemi, která ležela jako zakøiknuta rostoucí hos-podáøskou tísní. Dùsledky špatných žní se teprve nyní pøeneslyz venkova do mìst, obchody vázly, výroba se omezovala,peníze kolovaly váhavì a opatrnì; nevybývalo jich dost, abysi lidé popøáli i zábavu. Pan Gaudeamus se opravdu lopotil,aby vábidly všeho druhu pøekonal zdrželivost obecenstva.„Pošlete 200 slonù, 300 tygrù, 200 lvù,“ znìly jeho depeše,dožadující se barevných litografických plakátù v trojnásobnéi ètyønásobné míøe než za dob normálních. Vašek sám je èastoodesílal a sledoval pøi tom, jak rychle i tato zásoba z lepšíchdob mizí, jak se tenèí, jak brzo bude nutno objednávatv litografiích nový tisk, aniž snad bude penìz na zaplacení úètù.A to byla jen jedna z mnoha výdejních položek cirkusu. Teï,když mohl nahlédnout do hospodaøení, žasl nad tím, co jeu takového rozmìrného podniku stálých i neèekaných výloh,jak nákladné je to veselé putováni a jak je mu životní nezbyt-ností, aby dennì bylo vyprodáno. To se však nedálo, leckdy museli pausovat, málokdy do-sáhli plného stavu a když se tak stalo, bývalo v tom plno lístkùza polovièní vstupné, takže i pak se poponesli dál jakos ochromeným køídlem. Nejhorší bylo, že Berwitz tvrdošíjnì odmítal jakékoli zá-chranné opatøení. Celý svùj život vítìzil zarputilou neústupnostía teï, když už mu bylo hezky pøes šedesát, šel pøes všeckyrozumné domluvy jako beran. Frans, Anežka, Vašek, Ham-merschmidtová, všichni se shodovali, že by se tomuto napìtímìlo èelit úsporami, pøedevším zmenšením zvìøince, aleBerwitz je zarytì odmítal, že to není nic jiného, než jeho asij-ské tažení, tam že už to jednou prodìlali a on že ví, jaké to

bylo štìstí, že nakonec zachránil pro Caøihrad celý podnikv plném lesku a nikoli jen pouhé trosky. Tak se s marnou na-dìjí na nìjaký nový Caøihrad prodírali za stálých ztrát po celéletní údobí, až zase stanuli v hamburské boudì, která nebylavyspravena a které další rok života nepøidal ani krásy, ani pev-nosti. Vašek pod tím trvale nepøíznivým tlakem nikterak neztrá-cel hlavu. Èlovìk, který dennì musí skoèit svùj skok smrti akterý pak vstupuje mezi øvoucí lvy, tygry a lední i hnìdé med-vìdy, nemá kdy na nervosu. Skuteènou úzkost prožíval Va-šek jen v tìch dnech, kdy šlo o život Helenky a novorozenìte.Když se Helenka s úsmìvem vrátila zase ke krasojízdì a kdyžse ukázalo, že malièký Petr Antonín je sice škvròátko slabouè-ké, ale pøece jen s chutí do života, když se tohle šastnì urov-nalo, zùstal Vašek uprostøed ran a pohrom neochvìjnì klidnýa støízlivý. Jen jeho oèi dostaly skoro na stálo onen zaostøe-ný, soustøedìný výraz, o nìmž Karas otec øíkal, že jej má pomámì, které se oèi taky tak tvrdì zasvítily, když pojala pode-zøení z nìjakého plížícího se zla. Vašek sledoval všecko, cose dìje, a zasahoval svou energií všude, kde mohl nìjak pod-niku ulevit. To hlavní ovšem na záchranu provést nemohl. Tuse cítil jako v zaèarovaném kruhu. Zvìtšit pøíjmy nešlo, proto-že na to by musel mít nový, vìtší stan a k té investici nebylopenìz; a zmenšit podstatným zpùsobem výdaje mu nedovo-lila umínìnost Berwitzova. Nezbývalo než zápasit s nepøízníosudu a èekat, až vlna hospodáøské tísnì pøejde. Hovoøil o tom èasto se svými zkušenými druhy z nìkdejšíosmièky. Neznali, jak se Cirkus Humberto jeví principalitì, alevidìli od spodu do mnoha vìcí, které by byly ušly i nejpozor-nìjšímu øeditelskému bystrozraku. A ti nejstarší z nich prožilijiž podobná léta poklesu a deprese. Vìøili proto také, žese podnik zase vzchopí, aèkoli Kerholec pøipouštìl, že takzlé to za jeho pamìti nebylo nikdy. Bylo tedy otázkou

pro Vaška, jak dlouho mùže ještì tato obecná ochablost tr-vat. To sám nedovedl nijak posoudit a proto v Hamburku na-vazoval styky a hovory s lidmi z hospodáøského svìta, abyod nich, jak sám se smíchem øíkal, nabral rozum. Nejvícese pouèil u Hagenbeckù. Jejich obchod se znamenitì rozší-øil po cele pevninì a jejich nákupy zvìøe zaèínaly obepínatcelý ostatní svìt. Skromný nìkdejší obchùdek s tuleni a opiè-kami rostl v mohutnou firmu, která pracovala s valutami dva-ceti státù, nepoèítajíc v to sklenìné korálky a jiná jabloneckáplatidla u primitivù. Hagenbeckové byli ve spojení s nejvìtšímibankami a sami se ve svém zájmu vždy starali o to, jak budevyhlížet svìt v pøíští sezonì. „S cirkusem, Herr Vašku,“ slýchával od nich vážné pøátel-ské rady, „musíte být pøipraven na všecko. Cirkus je zajistékrásné a svùdné podnikání, ale musí vám být jasno, žes hlediska hospodáøského je to, abychom tak øekli, pøíživník.Je mu hej, dokud se lidem vede dobøe, ale když je svìt zkru-šen, první, èeho se zøekne, je zábava. Panem et circenses,chléb a hry! Blažená doba, která to mùže øíci takto. Jakmilese však pomìry zaostøí, že heslo zní buï panem nebo cir-censes, musíte být pøipraven na to, že kruèící žaludek si ne-povšimne nejkrásnìjší vaší fanfáry. To je osud cikád, kterécvrlikají, dokud je krásné léto, a první zmírají, když udeøí mráz.“ „Ale my pøece nejsme žádní pøíživníci,“ bránil se Vašek tro-chu dotèen, „pracujeme tak poèestnì jako každý jiný, možnáže ještì s vìtším napìtím.“ „Ano. Ale vaše práce nic nového nevyrobí. Dáte svìtu po-tìšení, ale žádnou jinou pevnou hodnotu, která by rozmnožilastatky svìta.“ „Žádnou jinou hodnotu... než tu, že živíme nìjakých tøicetrodin a že pøispíváme k existenci a vzrùstu takových firem,jako je firma Hagenbeck.“

„To máte pravdu. Ale také nᚠobchod je po nìkterýchstránkách pøepych spoleènosti a my musíme poèítat, žese nám v krisi vymkne z rukou. Proto se už dávno neopírámejen o dodávky cirkusùm a zaøizujeme zoologické zahrady. Tammùžeme poèítat aspoò se soucitem lidí, že nedají zvíøatùmzajít a tím udrží v pohybu i nᚠobchod.“ „A jak dlouho podle vašich názorù ještì tyhle špatné po-mìry potrvají?“ „Ještì ètyøi léta nebo snad pìt. S tím musíte poèítat. Jde tocelým svìtem a než se tak velký pøeryv urovná, bývá to celésedmiletí.“ To bylo vážné slovo a Vašek odjíždìl z Hamburku s vìtšímistarostmi než pøedtím. Podle všech jeho výpoètù a odhadùmìl už vlastnì být Cirkus Humberto na hromadì. Když si spo-èítal všechny pøíznivé a nepøíznivé dny v mìsíci, všechny pøíz-nivé a nepøíznivé mìsíce v roce, došel vždy nakonecke schodku, o nìmž se nemohl dopátrat, z èeho jej Steen-houwer vyrovnává. Osobní jmìní berwitzovské mu zùstalo uta-jeno. Podle øeèí byl dávno pøesvìdèen, že Berwitz už vytahalvšechny své spoøitelní knížky z lepších dob. A pøece muselyještì odnìkud peníze pøicházet, musely aspoò pøikapávat,protože Steenhouwer pøece jen, tøebaže s potížemi, platil úètya nelekl se ani nových objednávek plakátù. Vašek mluvíval otom èasto s tátou, když si za letní jízdy našli chvilku k hovorunejdùvìrnìjšímu. Antonín Karas byl pln starostlivého zájmu otyhle vìci, protože byla s nimi spjata existence jeho syna abudoucnost jeho vnuka. A naè pøi vší své bedlivosti nepøišelVašek, to po èase odhalil táta jen svou všímavostí. Bylo to až po podzimním návratu do Hamburku, když jed-noho dne mrkl starý Karas na syna, že mu chce nìco ukázat.A zavedl ho do síòky pøed bytem, jejž Kerholec podìdil poHarweyovi. Ležela tam kupa starých bot. Karas vytáhl z nídvoje dámské støevíce a beze slova je podal Vaškovi.

„Co to má být?“ zeptal se syn, nechápavì obraceje v rukouprodìravìlé škrpály. Byly to velmi sešlé støevíce, odøené asešmachané. Táta mu je beze slova vzal z raky, položil je zpìtna hromadu a vyvedl ho mlèky ven, kde ho vzal dùvìrnì podpaží. „Tohle má paní Kerholcová donést k ševci. Boty od Ber-witzù. A ty, co jsem ti ukázal, jsou poslední støevíce paní Ber-witzové. Paní Berwitzové, hochu, Helenèiny maminky! Pama-tuješ, jaká to byla vždy elegantní dáma? Neoblékalase do nièeho nápadného, ale støevíce a botièky mìla vždyc-ky dokonalé! Když jsi se s ní setkal ve stájích, vypadala snadnìkdy trochu oprchale, protože si ráda brala na sebe opotøe-bované vìci. Ale když ses ji koukl na boty, tak jsi rázem vidìl,že je to dáma. Velká dáma. Na nièem nepoznᚠopravdovékavalírství tak dobøe jako na botách. A tahle paní chodila le-tos celé léto v jednìch støevících, až je takhle roztrhala. A teïje nevyhodí, ale dá je vypøíštipkovat! To je zoufalá vìc, chlap-èe; ty støevíce ukazují, že je tam doèista zle.“ „Maminka je vùbec velmi spoøivá,“ øekl Vašek, nepocho-piv ještì zcela dosah té episody. „O to není,“ pouèoval ho otec, „ale jde o to, že by to dáma,jako je tvoje tchynì, prostì nesnesla, kdyby to mohla zaøíditnìjak jinak. Ona mìla pøece svoje peníze z domova. Sám jsimi kolikrát øíkal, že všecky ty pamlsky, které dennì kupujezvíøatùm, platí ze svého. A teï ti nìco povím: co jsme se vrátitido Hamburku, paní Berwitzová ještì neprošla zvìøincem!“ „To není možné!“ „Neprošla ještì zvìøincem, opakuji ti to. Všecka zvíøatana ni v její hodinu èekají, všecko je to pøitisknuto ke klecím,jako bys je tam pøilepil, všecko to kòuèí, kòourá, skuhrá a vyje,ale paní Anežka se neobjeví.“ „A èím to je?“

„Nemá na pamlsky, chlapèe. Nemá na rohlíky a na kouskymasa, øepy a cukru, která tam léta letoucí rozdávala. PaníAnežka je bez penìz, øíkám ti, vydala se z nich, dosadila jedo podniku.“ Vašek jen pokýval hlavou. Ano, je to možné. Všecko bytím bylo vysvìtleno. A byl zachvácen novou vlnou hluboké úctyk této paní, která beze slova a neviditelnì brala na sebe obìza obìtí. Netrvalo dlouho a otcùv dohad se mu potvrzoval. Té zimyse zaèaly strýci Steenhouwerovi hromadit nezaplacené úètya vedle nich upomínky, zjev v bývalém hospodaøení úplnì ne-známý. Nikdo z nich nenaøíkal, nikdo nelomil rukama, ale bylocítit stíny starostí, které se už dotìrnì kladly ke každé jejichmyšlence. A nouze se vplížila i k rodinnému stolu berwitzov-skému, na jehož svítivých ubrusech se objevovaly už jen bram-bory s hrncem kávy. Vašek znovu zaútoèil na tchána, aby pro-dal èást zvìøince a ulehèil tím provoz. „Øekl jsem již, že to neudìlám,“ odpovídal stále stejnìBerwitz, „malý prodej mne nezachrání a prodat vìtší èást, kte-rou pozdìji budu muset zase koupit, zasadil by mi jen novouskuteènou ztrátu. Prodávat slony nebo konì, když o nì nikdonestojí, a kupovat je, až je budeme zase mezi sebou pøeplá-cet, to by bylo šílenství. Gaudeamus øíká, že se vede zle všemcirkusùm a všem menažeriím. Tím lépe pro ten podnik, kterýto pøeèká v plné síle a nakonec tu bude stát bez soutìže.Musíme to vydržet, jako jsme to tuhle s maminkou vydrželitehdy od Teheranu do Caøihradu.“ Všecky námitky, že tehdy právì byl Cirkus Humberto mno-hem menší a proto lépe pøeèkal krisi a že šlo o mnohem krat-ší dobu, než je nynìjší strádání, odmítal docela zarputile. „Vìtší podnik, vìtší strádání, to už je jednou nᚠúdìl,“ od-povídal, „a po vìtším strádání pøijde zase vìtší zisk.“

A když Vašek nadhodil, teï že se už opravdu ocitajív dluzích, kterých se báli, když odmítli tehdy tu výpravudo Švédska, a že jednoho dne vùbec nebudou mít na výplatu,Berwitz se rozezlil. „Dosud jsem na této palubì kapitánem já a naše lodièkadosud pluje. Až bude potøebí spustit záchrannou kotvu, vím,kde ji mám.“ Tu na nìho zešedivìlá paní Anežka nalehla, aby jim as-poò povìdìl, co míní udìlat, bude-li výsledek všech tìch po-kusù marný. „Máme ještì jednu mohutnou reservu,“ prohlásil jim tehdys tichým dùrazem. „Mùžeme prodat konstrukci. Stojí ve støedumìsta a hodnota toho staveništì stoupla ohromným zpùso-bem. Øíkal mi Gaudeamus, že Kranz dostal za svou barabiz-nu ve Friedrichstraße osm milionù marek a nový nádhernýpalác poøídil za ètyøi miliony. U nás je to docela stejné. Vìøím,že zatím projdeme krisí jenom s prodlouženými úvìry. Budutedy na nìjaký èas špatný platiè. Tu výtku si už vezmuna sklonku svého života na sebe a nenechám ji ležetna Vašku, který teprve zaèíná. Prolezeme tou bídou s dluhy,ale až to budeme mít za sebou, budeme tu stát s plnou silou.A až bude zase chu kupovat a investovat, prodám boudu,vyplatím dluhy a odevzdám Vašku všecko èisté, v poøádku as pìknou reservou.“ Berwitzovo odhalení jim ulevilo. Shledávali, že konec kon-cù je to rozumná spekulace a že pád do dluhù není tak bez-nadìjný, jak se jim dosud zdál. Berwitz ovšem trval na tom,že rodinný život musí dál poèítat s nejskromnìjším živobytím.„Chci udržet výživu zvíøat a platy lidem,“ prohlásil nakonec, „apøed tím musí ustoupit všecko ostatní.“ Bylo to hezky mínìno, ale skuteènosti, jež se pak rozvinu-ly, neodpovídaly zcela Berwitzovým pøedstavám. Lehko se muøeklo, že se bude nìjaký èas protloukati s dluhy a že si pro-

dlouží úvìrní lhùty. Ve skuteènosti však všichni ti jednotliví vì-øitelé, kteøí až dosud dostávali své úèty vyplaceny okamžitì,potøebovali zrovna tak penìz jako Cirkus Humberto a nalé-hali na zaplacení èím dál tím dotìrnìji. Jeden, dva z nich byliochotni poseèkat, ale žádali za to smìnky; a u vìtšiny zpùso-bily prùtahy v placení jenom poplach. Vašek s obavami cítil, že se tu zauzluje nìco docela jiné-ho než Berwitzovo zaryté èekání na novou konjunkturu. Mìlstrach, že takhle to nevydrží. A jednoho dne vešel do skladištìkostymù a rekvisit. „Poslyš, táto, my jsme spolu o jedné vìci ještì nemluvili.Od chvíle, kdy jsem zaèal vydìlávat první šestáky, schovávaljsi všecky mé pøíjmy. A já mìl pak jako jezdec a skokan do-cela velkou gáži, ale tys mi ji také vždycky sebral a uložil. Touž musí být krásné peníze. Kolik to dìlá?“ Táta se na nìho zadíval a po chvilce pomalu odpovìdìl: „Na nìco je to moc a na nìco málo. K èemu je chceš?“ „K èemu? Vypomoci Berwitzovi. Mám strach, že bez pe-nìz to nevydrží. Uhánìjí ho k placení úètù a kdyby došlok žalobì, nastala by katastrofa.“ „Tedy žaloby mu už hrozí?“ „Ano. Má ovšem velkou reservu ve svém majetku, ale kdy-by jej musel najednou odprodat nebo dokonce v dražbì, bylyby to strašné ztráty. A mými penìzi, myslím si, mohlo by se tozažehnat.“ „Tak, tak. Tož to, chlapèe,“ odpovídal táta s pomalým dùra-zem, „tohle pus z mysli. Držím ty peníze pro tebe a nepro Berwitze.“ „Ale dám-li je Berwitzovi, uchráním pøece jeho majetekpro sebe.“ „A to zas není tak zcela jisté. To není nikde psáno.“ „Není tu pøece jiný dìdic.“ „Není. Ale ono tu ještì taky nemusí být dìdictví.“

„Jak to myslíš?“ „Tak to myslím: Helenèino vìno je v podniku, Berwitzovojmìní je v podniku, Anežèiny peníze jsou v podniku a poøádještì není konec, poøád žádná jistota. A dám-li i tvoje peníze,zmizí také v podniku a zas mùžeme být tam, kde jsme teï.A co potom?“ „Ale já jsem povinen jim vypomoci...“ „Ty ano, ale já ne. Já jsem povinen pomoci tobì. Až tobìbude v tvém podnikání úzko, dostaneš své peníze. Ale ty tunejsi pánem a Berwitzovi já nevìøím.“ „Dovol, to jmìní zde, zvìøinec, zaøízení, bouda, pozemky...“ „To je a nemusí být. A tvé peníze by taky pak nemusely být.Na to já nejdu.“ „Táto, ty mi je nedáš?“ „Dám, chlapèe, dám. Ale až budou jen pro tebe a pro tvéhosynka. Berwitzovi nic.“ „To je tvé poslední slovo?“ „Ví Bùh nade mnou, že poslední, chlapèe.“ Vašek vìdìl, že s tátou nepoøídí a že pøemlouvání je mar-né. To byl èlovìk z hor, který spoøil od krejcaru a nemìl pro nicjiného smysl, než pro bezpeèí vlastního rodu. Berwitz mu zù-stal jen øeditelem, cizím pánem, s nímž ho poutala jen pra-covní smlouva. Víc si ho Berwitz svými pøíležitostnými laska-vostmi nezískal a svým posledním hospodaøením ho jen po-plašil. Odtud tedy Vašek pomoc pøinésti nemohl. A pomocpøijít musela, jinak bylo zle. Ètyøi tøímìsíèní smìnky na koliktisíc marek bìžely a Steenhouwer se mu svìøil, že je nebudemoci vyplatit, až mu je banka podá. Vašek probíral situaci se všech stran a poøád nevidìl vý-chodiska. V jednu chvílí dostal špetku nadìje. Vzpomnìl sina Berwitzovu vìtu o prodloužení úvìru. U obchodníkù to se-lhávalo, ale nešlo by opatøit úvìry penìžní? Obrátil se s tímzase na radu k Hagenbeckùm. Vyložil starému pánu dùvìr-

nì, jak vìci vypadají, a poprosil ho, aby se pozeptalv bankách, zda by jim nemohly vypomoci úvìrem. Starý pánzavrtìl pochybovaènì hlavou, ale slíbil, že promluví s øeditelemsvé banky. Vašek èekal netrpìlivì nìkolik dní. Pak si ho panHagenbeck zavolal a s politováním mu oznámil, že banka tentonávrh odmítla. Vašek byl tedy zase tam, kde pøedtím. A týdny míjely asplatnost smìnek se blížila. Steenhouwer pøipomínal Berwit-zovi, že nutno pøipravit peníze. Berwitz byl nevrlý a skleslý.Pøedstavení staèila jen na bìžné výdeje a ne na tento dluh.A kalendáø ukazoval, že shrne-li pøíjmy z posledních dnùna vyplacení smìnek, nebude mít na gáže a krmení. Jednoudopoledne se Berwitz oblékl do èerného kabátu, pøipjal simalé øády, vzal cylindr a odešel. Museli s obìdem na nìhoèekat. Když se vrátil, byl skleslejší než pøedtím. Pøi jídle ne-promluvil. A když se pak paní Anežka odvážila otázky, kde tobyl, místo odpovìdi se obrátil k Vaškovi. „Nemám rád, když se pleteš do vìcí, po kterých ti nic není.Nemìl jsem sice lepší poøízení než ty, ale nijak mì nepotìši-lo, když jsem se v bance dovìdìl, že jsi se už ty ucházel oúvìr pro mùj podnik. Takové vìci se za zády majitele a øedi-tele nedìlají, i když jsi mùj ze!“ Bylo to øeèeno velmi zle a nevrle a Vašek po prvé se cítildotèen. „Tatínku...“ øekl vyèítavì, „chtìl jsem vám pomoci...“ Berwitz pøikývl. „Já vím. Já vím. Øíkal mi to i Hagenbeck. Ale nedìlá se to,pamatuj si to. Aspoò ne v mém podniku. I v tom musí být po-øádek.“ „Nemùžeš to mít Vašku za zlé,“ mírnila ho paní Anežka,„mnì to Vašku øekl, co chce udìlat, když s tebou nebyla øeè.Já mu to schválila. Kdybys se byl zmínil, kam dnes jdeš, bylabych ti cestu uspoøila. Vašku dìlal pro naši záchranu, co mohl.

Ostatnì, kdybys mu byl, jak jsem já chtìla, vyplatil vìno, dnesby tu byla výpomoc. Takhle nevím...“ Paní Anežka zmlkla, ale Vašek zostøil pohled v usilovnémpøemýšlení. Pátého dne po tomto hovoru pøišel ráno strýc Steenhouwer. „Smìnky jsou tu. Opatøils nìjaké peníze, Petøe?“ Berwitz sedìl s tváøí zaboøenou v dlaních a sklesle odpo-vìdìl: „Ne.“ „Co mám tedy dìlat?“ „Prolongace?“ „Nemožná. Chtìjí zaplacení.“ Berwitz bezmocnì pokrèil rameny – a je tedy zažalují. Steenhouwer se nejistì rozhlédl a obrátil se k odchodu. „Poèkat,“ zvolal Vašek. „Ráno není ještì celý den. Øeknì-te jim, strýèe, a pøijdou v poledne.“ „Naè to? Je to nìco platno?“ „Ano,“ prohlásil Vašek pevnì. „Pøed polednem pøinesupeníze.“ Berwitz zvedl hlavu a prudce se ohlédl na Vaška.Vašek však už si oblékal kabát a než kdo co øekl, vybìhl ven.Všichni stanuli nehybnì a dívali se jeden na druhého. Zvenèíbylo slyšet Helenku, jak se mazlí s Petrem Antonínem. O pùl dvanácté vešel Vašek do úètárny, kde Berwitz se Ste-enhouwerem netrpìlivì pøešlapovali. „Máš?“ „Tu jsou.“ Vašek blaženì odpoèítal, co Steenhouwer potøebovalna vyplacení. „Chlapèe... chlapèe...“ šeptal šedivý Berwitz dojatì a poprvé mu bylo k slzám, „kdes to opatøil?“ „Prodal jsem velbloudy, tatínku,“ odpovìdìl Vašek pevnìa vesele. „To jediné, co jste mi dal vìnem, to jediné, co bylmùj majetek a ne váš.“

IX. Rozmìrné úøední psaní v tuhé obálce s pìti peèetìmi byloodevzdáno na staromìstské poštì v Praze a na hlavní poštìvloženo do pytle se zásilkami do Nìmecka. Pytel byl ve vlakuhned za hranicemi otevøen, jeho obsah rozdìlen a tento do-pis položen na hromádku, urèenou Hamburku. V Hamburkuvšak škrtli jeho bližší adresu a poslali jej do Gdanska. V pev-nosti Gdansku zaváhal nad ním úøedník, nemá-li jej odevzdatvojenské censuøe, ale pak ho napadlo podívat se do jakésipomocné knihy po písmenu C, naèež opìt škrtl adresu a pøe-depsal dopisu cestu do Varšavy. Psaní s pìti peèetìmi pøe-kroèilo carské hranice, dospìlo do Varšavy, povalovalose tam na stole dva dny. Nìkolik úøedníkù si na nìm prohléd-lo známky, razítka i peèeti, až se koneènì jeden z nich zmohlk prohlédnutí jakési listiny, psané azbukou, a škrtnuv nìmec-ké Warschau, pøipsal tiskacími písmenami: Lwów. Psaní pakputovalo poštovními vozy na jihovýchod, pøekroèilo opìt hra-nice Rakousko-uherského mocnáøství a uvízlo na lvovsképoštì. Odtud bylo nový škrtem vypraveno pøíštího dnedo mìsta Èernovic v zemi Bukovinì. Dospìlo tams peèetìmi znaènì otluèenými, rohy zulámanými, na nìkolikamístech natrženo. Tam se dostalo koneènì do rukou vousa-tého listonoše, který si je vytáhl z ostatní pošty, prohlédl na lícii na rubu, naèež se zamyslil a položil je stranou. A když bylhotov s roznáškou, vzal zvl᚝ tento umaèkaný, poškrábanýdopis v úøední obálce a nesl jej dolù do mìsta, na volné pro-stranství pøi øece Prutu, kde se klenul stan s nápisem CirkusHumberto. Listonoš chvilku okounìl, pak šel k vozus pokladnou, oznámil staré dámì v okénku, že pøináší dùle-žitý úøední dopis, že s ním šel zvl᚝, aby byl dodán okamžitì,a že by snad za to mohl dostat na veèerní pøedstavení volnýlísteèek. Stará dáma prohlížela dopis velmi nedùvìøivì, pak

prohlásila, že jí se to netýká a že si má vyhledat pana plac-mistra Kerholce. „Placmistr Kerholec, prosím, milostivá paní,“ opakoval sivousáè listonoš, „nicménì si dovolím pøipomenout, že s tímextra bìžím... a jakou cestu to psaní vykonalo... ráèejse kouknout na štampilky... Hamburk, Gdansko, to je v Øíši,Varšava, to je v cáøství Ruském, Lemberg, to je královstvíHalièské... tedy kdyby snad ráèili malou biletku... docela ma-lou... na dnes veèer... aby si èlovìk trochu odpoèinul...“ Paní Hammerschmidtová obrátila oèi k nebi, hrabalase chvilku v deskách a pak mu podala ušmudlaný lístek. Listonoš salutoval a uklánìl se a šel hledat pana Kerhol-ce. Našel ho uvnitø u manéže a odevzdal mu dopis. Pan Ker-holec pøijal list, zašel s ním ke vchodu, na slunce, èetl adresu,vrtìl hlavou, èetl znovu adresu a všecky pøípisky, kudy list šel,koukl se na peèeti, znovu zavrtìl hlavou a strèil dopisdo kapsy. Veèer pak, když byl pøed konírnami raport a všech-no bìžné se již vyøídilo, zamlèel se Kerholec a najednou vy-køikl: „Vladimír Smetana!“ Jeho pohled pøelétl jak ostøíž celou skupinu mužù a rázemutkvìl na jednom, který sebou prudce trhl. „Tak to jsi ty, Bureši! Myslil jsem si, že to jiný nebude. Pøi-šlo ti psaní od soudu.“ A Kerholec vyòal z kapsy list a odevzdal jej Janu Burešovi.Bureš jej vzal velmi váhavì a prohlédl si opatrnì obálku. Pakpokýval hlavou a zùstal nerozhodnì stát. „Je to pøece pro tebe, ne?“ zeptal se Kerholec. „Je,“ pøikývl Bureš. „A proè jej neotevøeš?“ „Není asi o co stát,“ øekl Bureš a prohrábl si dlouhé vlasy. „Nu jen se toho neboj. Pekelný stroj v tom není.“

„A pøece... odpovìdìl Bureš a zadíval se do neurèita. Pakstrèil dopis do kapsy a pomalu, zamyšlenì vyšel ven. Pøedstanem chodil dobrých deset minut jako mátoha, až pro nìhopøišel jeden z mladých tenákù v osmièce, že má už jít k veèeøi.Bureš se vrátil do stanu, kde stál Vašek v rozhovorus Kerholcem, který mu oznamoval nìco zajímavého. „To jsem rád, že vás oba vidím!“ øekl Bureš slavnostnì.„Chci vás požádat, abyste dnes po veèeøi zašli se mnouna sklenku piva.“ „Já taky?“ zeptal se Vašek, nebo zpravidla chodívala os-mièkáøská parta na pivo bez nìho. „I ty, mùj mladý pøíteli,“ zahoroval Bureš srdeènì, „a zvláštìty, nebo tobì, svému odchovanci, bych rád povìdìl, co ovšemnebude tajemstvím ani ostatním kamarádùm.“ „Dobrá, pøijdem,“ pøikývl Vašek a Bureš odešel k vozùm. „Co to má?“ zeptal se Vašek Kerholce. „Nevím. Jak jsem povídal: dostal dopis od pražského sou-du. Snad mu doruèili žalobu. Já koukal na adresu: Smetana,Vladimír Smetana – kdo by se tu moh jmenovat Smetana?A z Prahy, to nemùže být nikdo jiný než Bureš. A on to vzal.Snad to bude k vùli té Windischgrätzce.“ „Po tøiceti letech? To se mi nezdá. Nu, stav se pro mne,Karle, až pùjdeš, a vezmi s sebou tátu.“ Pár krokù od arcibiskupského semináøe byla malá pivni-ce, kterou staøí tenáci Cirkusu Humberto znali už ze staršíchzájezdù. Tam veèer zasedli Malina, Kerholec, Bureš a obaKarasové. „Pozval jsem vás, krajané,“ oslovil je Bureš, „jako nejvìr-nìjší své pøátele, abyste mi pomohli a poradili ve vìci tuzebolestivé. Povím vám pøíbìh, který jsem vám ještì nevyprá-vìl, a jen vás pøi tom prosím, abyste od zaèátku mìli na mysli,že tu jde o osobu dávno již mrtvou a zapomenutou.

Narodil jsem se na Starém Mìstì pražském a od útléhodìtství byl mi nerozluèným druhem hezký, bystrý hoch, kterýse jmenoval Vladimír. Vy, kteøí jste pøišli do Prahy, znáte ovšemKarlùv most a pamatujete se, že pøed mostem, pøi bøehu ana ostrùvku stojí øada starých mlýnù. V jednom z nich se mùjpøítel Vladimír narodil. Jeho otce, mlynáø Smetana, byl èlovìkstarosvìtský, pracovitý a spoøivý, pøísný na sebe i na chasu.Z jediného syna Vladimíra chtìl mít ovšem zase jen mlynáøea honil ho již jako dítì ke všelikým drobným pracím v mlýnici.Staré mlýnské stavení bylo úzkým èelem obráceno proti prou-du a stálo na dubových kolech nad vodou, která pod ním prou-dila k mlýnskému kolu. Mlýnice byla protažena dozadu a bylz ní krásný výhled k mostecké vìži, do mostních obloukù ana Kampu a na Malou Stranu. Èasto jsme s Vladimírem jakodìti vybìhli na pùdu a z vikýøù šindelové støechy se dívali na tukrásu tøpytící se øeky, zeleného bøehu, mocné mostní stavby astoupajících strání protìjšího Petøína. Vladimír byl vnímavý hoch, dobøe a lehko se uèil, proto užjeho uèitel na normálce doporuèoval rodièùm, aby ho dali stu-dovat. Otec nechtìl o tom ani slyšet, ale matka, veliká dob-raèka, vypostøehla, že by to hocha tìšilo, a tak dlouho a trpì-livì vyjednávala s panem Smetanou, až na nìm vymohla svo-lení. Vladimír smìl na gymnasium s podmínkou, že se budepøi tom uèit mlynaøení a stane se øádným tovaryšem. Pro Vla-dimíra to bylo hraèkou, jeho zdravé, silné tìlo lehce neslo pytelzrna nebo mouky po starých praskajících schodech a veèerpøi svíèce si za jedno pøeètení pamatoval svou latinskou lekcii odstavec katechismu. Když po šesti letech vcházel po prvése silnou studentskou holí do filosofické fakulty v Klementinu,mìl už svùj výuèný list jako øádný chasník mlynáøského cechu.Na filosofických studiích se mu otevøel nový svìt. Nešlo jen oto, že profesoøi tu už se studenty jednali jako s dospìlýmiobèany; hlavní bylo, že se tu sešlo plno mladých lidí, kteøí mìli

hlavu i srdce zaníceny pro všechno krásné a ušlechtilé. Bylimezi nimi básníci, kteøí už tiskli své verše v Kvìtech, byli tumilovníci divadla, nadšení ètenáøi knih, vášniví debatéøi avšichni vespolek horoucí vlastenci, kteøí se zapøisáhli, že pocelý život oddanì budou sloužit naší milé Èechii. VladimírSmetana vplul s radostí do tohoto života, deklamoval vlaste-necké básnì, zpíval oblíbené písnì, doprovázeje se na kytaru,hrál divadlo a hltavì èetl všechny èeské knížky, pøihlásiv se zaouda Èeské matice i spoleènosti Stálcù u pana Amerlinga.Na rohu pøi Staromìstských mlýnech byla tehdy kafírna, kte-rou tam zøídil výmluvný pan Faster. Tam se dennì scházelacelá mladá Èechie nad èerstvými novinami a s horoucím nad-šením sledovala, co se dìje ve svìtì a jak se v Nìmecku ive všech ostatních státech chystají lidé rozbít železný kruhMetternichovy reakce. Vladimír Smetana byl horlivým úèast-níkem všeho toho ruchu. Jeho otec nesmìl o tom vìdìt, pro-tože jemu byl pobyt v kafírnì vìc hanebná, mrhání èasu, zdravía penìz. Paní Smetanová však se dívala na to jinak, cítilase synem a kryla jeho veèerní výlety, kdy se otec domníval, žeVladimír sedí nad knihou. V druhém roce filosofie setkal se mùj pøítel s kolegou, kte-rý mìl na jeho život nejvìtší vliv. Byl to student o nìco mladší,ale mnohem vìtších životních zkušeností. Pro nìjakou roztrž-ku utekl jako gymnasista z domova, potloukal se pøi všelija-kém zamìstnání v Nìmecku, v Londýnì a ve Francii a vrátivse domù pokraèoval ve studiích. Ale ze svìta si pøinesl pøe-svìdèení, že doba politických zápasù už je nedaleko a že jenutno její pøíchod pøipravovat. Z nìkolika pøátel, kteøí byli té-hož pøesvìdèení, utvoøil skupinu, která po veèerech šíøilav lidových vrstvách zápalná hesla protimetternichovská. Jme-noval se Friè, Josef Václav Friè. Byl to hezký hoch, vysoký,štíhlý, jiskrného pohledu, nadšený øeèník. A nade vše milovalúlohu náèelníka, která mu ovšem i jeho družinì pøipadla. Vla-

dimír Smetana se pøidal k jeho stoupencùm a stal se jednímz jeho dùvìrných pøátel. V bøeznu r. 1848, po schùzi ve Svatováclavské lázni, kdejsme my mladí byli všichni, nastalo nám plno práce, jednání arozhodování. Vladimír Smetana stál ovšem na pøedních mís-tech filosofické kohty Frièovi vìrnì po boku. V té vzrušenédobì se již s nièím pøed otcem neskrýval. Nebylo to ani mož-no, když byli studenti stále na nohou, v uniformì, s kordem apuškou. Starý pan Smetana byl hnìvem celý bez sebe. Všec-ko to rojení bylo mu proti mysli, byl èlovìk staré doby a jejíhopoøádku a dìsil se každé zmìny. V rodinì docházelo dennìk hádkám, ale syn neustoupil. A pan otec se dožil ještì toho,že i chasa mlynáøská se vzbouøila a jednoho dne místo k prácise vyhrnula s puškami a mušketami na pùdu k vikýøùm ana šindelovou støechu a zaèala odtamtud støílet po Win-dischgrätzových vojácích na druhé stranì mostu a øeky. Starýpan Smetana pobíhal po pokoji, klel a láteøil, že ta vzpourapøinese všem jen neštìstí, ale nikdo si ho nevšímal, nikdo honeposlouchal. Mužští byli v boji a ženské jim nosily jídlo amunici. Vladimír byl mezi prvními, kteøí vytrhávali kovové des-ky z chodníku Karlova mostu a pancéøovali jimi první bariká-du ve vìži. Filosof Friè se tu pøed Klementinem vynoøil a hnedpøevzal velení. Bylo to klíèové postavení staromìstské obra-ny a Vladimír témìø nespal, aby byl stále u vìže na stráži. Alevšechna ta bdìlost, horlivost a stateènost byla nadarmo,vzbouøenci nestaèili na vojenskou sílu Windischgrätzovu s dìlyrozestavenými po výšinách u Hradèan. Generál dal mìstu ul-timatum a m욝anstvo, marnì oèekávající pomocný zásahz Vídnì, se rozhodlo kapitulovat. Vladimír Smetana byl pøedKlementinem, když zoufalý Friè oznámil obráncùm, že je ko-nec. Vidìl ho, jak odhazuje zrazený meè, vidìl slzy, které se muvalily po køeèovitì stažené tváøi. Naposled si stiskli ruce aJosef Václav prchal staromìstskými ulièkami k domovu a

z domova pryè, na venkov. Vladimír stál chvíli u opuštìné ba-rikády, jejíž obránci zmizeli. Z Karlovy ulice se vynoøovali mìš-ané a svolávali lidi, aby šli bourat barikádu a otevøít cestu.Filosof nechtìl být svìdkem tohoto konce. S puškou ve svislépravici, s hlavou svìšenou, se srdcem rozbouøeným smutkema zoufalstvím šel zvolna domù. V mlýnech bylo jako po vymøe-ní, zklamaná chasa byla zalezlá, mnozí utekli. Vladimír prošelmlýnicí a vystoupil na pùdu. Pokud mohl myslit, vynoøila se mujen myšlenka, aby ukryl pušku. Mechanicky kráèel šerem pod-kroví k jasnému pruhu svìtla, které šikmo vpadalo vikýøem.Tam zùstal bezdìky stát. Vltava hoøela pod západem sluncemiliony plaménkù, Petøín a Strahov byly oblity rudì zlatou zá-plavou, sochy na mostì stály v ohnivé záøi. Nesmírné tichopo hluku minulých dnù se rozklenulo nad øekou a mìstem,celý ten velebný údol jako by v hlubokém mlèení vyèkával, ažse západem slunce zhasne i sláva marné vzpoury. Vladimír se díval do té umírající záøe jako zmámený. Pro-budilo ho, že se nìèeho studeného dotkl. Podívalse v podstøeší a objevil tam dvì pušky, které tam zanechaliuprchlí obránci. Ruka mechanicky zvedla pušku a z vikýøese rozhømìla rána. Ve strašném tichu byla ta detonace nìcohrozného. Krovy nad hlavou mu zaúpìly, pùda se rozdunìla,mostní oblouky zahoukly ozvìnou, po Malé Stranì to temnìzaburácelo. Kdesi dole v domì bouchly dveøe, bylo slyšet køika dupot krokù. Ale Vladimír pozvedl ještì jednu z pušek, ježmu stály u nohou, vyklopil ji ven, zamíøil na granátníka, jejžzahlédl na Kampì, a stiskl k druhému výstøelu. Rachot se podruhé rozlehl pod blednoucí oblohou a hejna holubù splaše-nì zakroužila nad mlýny. Nìkdo se hnal po schodech na pùdua už lomcoval dveømi. Vladimír vzal další pušku a vypálil potøetí. ‚Bídáci! Lotøi! Šílenci! Zadržte!‘ supìl od vchodu rozèilenýhlas jeho otce. Vladimír odložil pušku a obrátil se mu vstøíc.

‚Vrahové – cožpak nevíte... Pro smilování boží, Vladimíre,tos ty?‘ zaúpìl otec zdìšenì, ale úlek byl ihned vystøídán sop-tivým rozezlením. ‚Ty, mùj syn, mé jediné dítì, ty pøivolávášna nás poslední bídu a pohromu! Cožpak nevíš, že bylo uza-vøeno pøímìøí? Že na jediný výstøel Windischgrätz odpoví bom-bardováním? Ale ty to víš, jak bys to nevìdìl, student, panfilosof, pan akademik, dùstojník legie, barikádník a buøiè! Byloti to málo, co se už natropilo škod, chceš ještì zkázu a znièe-ní, ty zvrhlíku zvrhlá, zvrácená! Pryè odtud! Pryè z mého domu!Proklínám tì, proklínám, proklínám!‘ Vladimír Smetana sestupoval beze slova po schodech aza ním otec, zachvácený bezmezným šílenstvím vzteku, kte-rým vybuchlo jeho soužení z posledních dnù. Když Vladimírsešel, z dáli se ozvalo ponuré zadunìní. ‚Slyšíš je?‘ øval otec z temna nahoøe, ‚už do nás bijíz kanonù, už máš, co jsi chtìl, už se peklo rozpoutalo.‘ Druhádetonace zadrnèela okny a zvenèí bylo slyšet zdìšené køikyžen. ‚Matko Boží, rodièko Ježíšova,‘ úpìl starý mlynáø, potáce-je se se schodù, ‚smiluj se nad námi. Proklel jsem syna, vícuž dìlat nemohu. Vyhnal jsem ho, nièím vinen nejsem, odvraod nás zkázu a neštìstí.‘ Vladimír Smetana víc neslyšel. Prošel jako bez ducha pøed-ním domem, šel po nábøeží, slyšel teï naplno burácení bate-rií, slyšel brumlavé vrèení pum, než se nad mìstem roztrhly,slyšel úzkostné volání lidí, vidìl úprk chodcù. Ale šel pomalujako stroj, jediná bytost u nekoneèného zábradlí, vysazen pro-letujícím støelám. Až u cihelen se zastavil, u zaèátku rozbité-ho železného mostu. Pomalu se obrátil a první, co uvidìl, bylplamének šlehající z vyschlých šindelù smetanovského mlý-na.“ Bureš se odmlèel. Vyprávìl to všechno svým zvuèným, la-hodným hlasem, výjevy z mlýna jim zrovna pøedehrál, sám

uveden v nejvyšší rozèilení. A nyní mu hlava unavenì klesla aoèi se zavøely. „Co bylo dál?“ zeptal se po chvilce Kerholec. Bureš byl okamžik ještì bez hnutí, pak otevøel oèi. „Mùj pøítel Vladimír Smetana vzal na sebe kletbu i trest.Odešel z domu, odešel z mìsta a nikdy již, nikdy jižse do nìho nevrátil. Zapadl ve svìtì, zmizel a je mrtev. A teïpo tøiceti letech pøišel pro nìho dopis. Tuhle leží, pìt peèetína nìm, žádná není porušena. A já se vás ptám, krajané apøátelé, zda jej mám otevøít nebo zda jej mám vrátits poznámkou: Vladimír Smetana zemøel.“ Na tuto výzvu se stùl odmlèel. Všichni podlehli dojmùm z pøí-bìhu, jejž jim Bureš odhalil, vmýšleli se do ztraceného života,sami se propadli do historií, které znali nebo slýchali o po-divném roce osmaètyøicátém. A nyní je svým závìrem náhlevolal k pøímému, støízlivému dnešku a k závažnému rozhod-nutí o budoucnosti. Nebyli s to provést takový myšlenkový skokve vteøinì. První po chvíli promluvil Kerholec, a to ještì okli-kou. „Øíkáš, žes byl toho Vladimíra Smetany nejdùvìrnìjší pøí-tel. Tos ho taky zastupoval v jeho záležitostech?“ „Myslíš jakopo jeho... po jeho zmizení? Ano, jednou nebo dvakrát. Nikdose o nìho nestaral.“ „Pak tedy myslím, že ho mᚠzastoupit i po tøetí a dopisotevøít. Nemám pravdu?“ „Pravda. A Bureš dopis otevøe,“ pøikývli ostatní. Zmocnilase jich rozèilená zvìdavost, co v listì je a jak se ta historieuzavøe nebo otoèí. Bureš roztrhl obálku. Nešlo mu to lehce,ruce se mu, ty jeho ztvrdlé ruce se mu chvìly. Pøeètl si list,jenž byl uvnitø, na èele mu vyvstal pot. Setøel jej rukou a podallist Kerholcovi. A Kerholec èetl ostatním vyzvání soudu v PrazeI., aby se Smetana Vladimír zde úøednì pøihlásil k pøevzetídìdictví po zemøelém Prokopu Smetanoví, mlynáøi a m욝a-

nu v Praze I., kteréžto dìdictví krom majetku movitého pozù-stává ze zdìné budovy mlýnské v provozu jsoucí pøi Poštov-ské ulici a z usedlosti Smetanky v Košíøích s polnostmi as lesíkem v katastru obce Motol. „Nu, Bureši...“ zahovoøil Kerholec, „to ti tedy gratuluji. Tohleje obrat, který nepotrefí žádného z nás.“ „A myslíte,“ odpovìdìl Bureš nejistì, „myslíte... že tomohu... že to smím vzít?“ „A proè ne, u všech èertù?“ „Pro tu mou vinu...“ „Nesmysl. Tu vinu jsi už dávno odpykal. Vede-li nìkdo tøi-cet let život jako ty pro chvileèku mladického pobláznìní, touž si øádnì odsedìl svùj trest.“ Karasovì horlivì pøizvukovali a Bureš-Smetana jim nako-nec vdìènì stiskl ruce. „Máte pravdu. To hlavní odèinìní nemohu provést jako po-tulný chudák. Na mlýnì a na statku, to už mohu mìstu nìconahradit. Je to tak jasné a já se tøicet let moøil výèitkami. Mys-lel jsem, že mou povinností je žít v bídì a nuzotì, nést svùj køíža dennì se v duchu bièovat. Ale povinnost èlovìka není obì-tovat prázdný život, nýbrž život plný, život co nejplnìjší. Zajítv neznámu, tím se docela nic nespraví. Ale postavitse na nìjaké úèinné místo, pracovat pro ostatní a prospívatjim, to je opravdu cesta spásy.“ Bureš se všecek rozhoøel a rozsvítil. Radost pøešla s nìhoi na ostatní a za chvíli už mu vesele pøiukli jako novému panuotci pod vìží. Jen starý Malina se toho všeho úèastnil velmizdrželivì, mlèel a podrbával se v šedivých vlasech. „A co ty, Vendelíne,“ všiml si toho koneènì Kerholec, „tynic, ty se neraduješ?“ „Já, abych pravdu øekl,“ pronesl pomalu Malina, „víš, Bure-ši, já tomu všemu poøád ještì nerozumím, jak to vlastnì s tímSmetanou je. Je on tvùj pøítel a je mrtvej, anebo jsi ty jeho

pøítel a jsi živej. Jestli jsi ty on, jakpak mùžeš bejt živej, kdyžjsi nám sám pøed chvílí povídal, že on je mrtvej. Já si to nemù-žu srovnat...“ „I pro pána, ty mùj mezuláne dobrotivej,“ vybuchl Kerholecv smích a s ním všichni ostatní, „copak to, táto Malino, nechá-peš, že to o tom mrtvým byla jen jako povídka, že si to Burešvymyslel?“ „Pìkná povídka, když má z toho mlejn. To a jsem tøebamezulán, ale to mi nenamluvíš, že si nìkdo vymyslí povídaèkua ouøad mu na to oznámí, že tím pádem zdìdil v Praze mlejn.“ „No, tohle si Bureš nevymyslel – co vyprávìl o svém pøíteli,to vyprávìl o sobì. On je pøece Smetana, ale nechtìl to øíc,rozumíš, proto to povídal jako povídku.“ „Inu, to je tìžká vìc pro starého èlovìka. Já soudím, žepovídky nemají být. To je jenom matení.“ Trvalo to ještì dost dlouho, než to starochovi objasnili anež pøistoupil na novou skuteènost, že Honza Bureš, tenák,je ode dneška Vladimír Smetana, pražský mlynáø a statkáø –a než pak vzal na vìdomost Burešovo ujištìní, že se na jejichpomìru tím nic nemìní. Ale ještì když se pak rozcházelido maringotek, vracel se Malina k svým základním pravdáma uléhaje s Burešem opakoval: „Povídky nemají být. Je z tohojenom matení.“ X. Rozhodnuti sice padlo, ale Bureš-Smetana se nedovedlokamžitì odtrhnout od cirkusu, který mu tak pøirostl k srdci.Bylo to pro všecky velkým pøekvapením, když se dovìdìli, ženynìjší partafír stavìèù je teï bohatý mlynáø, a sám Petr Ber-witz pøišel pøátelsky pogratulovat autoru svých pantomimk neoèekávané zmìnì osudu. Byl pøi tom docela rád, kdyžmu Bureš oznámil, že do Prahy nespìchá a že zùstanena svém místì až do Budapešti, odkud bude mít cestu poho-

dlnìjší. Ale ani tam neodjel hned prvního dne, poøád to louèe-ní oddaloval, aèkoli už bylo na jeho nových šatech a na obuvividìt, že se chystá pøejít do nových pomìrù. Jednoho dne, když se Helena vrátila ze zkoušky, nalezlave voze Vašku obleèeného po mìstsku a pøipravenéhona odchod. „Byl tu Bureš,“ oznamoval jí, „pøišel mi øíci, že dnestedy skuteènì už odjede. Pozval nás, abychom pøišlido kavárny Central rozlouèit se s ním. Slíbil jsem mu to as-poò za sebe, byl to mùj uèitel. Pùjdeš taky?“ „Nechce se mi,“ odpovìdìla Helena, odhazujíc na stùljezdecký bièík. „Jdi sám, omluv mne, že mám mnoho práce,a pozdravuj ho ode mne. Vy si máte co øíci, já bych tam bylazbyteèná.“ Vašku odešel, Helena se pøevlékla do županu, vytáhlaze skøínì hromadu rozbitých dìtských punèoch a usednuvšik oknu zaèala je spravovat. Milovala takové chvíle osamìní,kdy byli všichni pryè a ona mohla se trochu zasnít. Otcovy sta-rosti a neúspìchy na ni doléhaly, vidìla se obklopena nedo-statkem, jejž døíve nepocítila, a všecko se jí v hlavì stáèelok pøedstavì, že její manželství není ani v té malé míøe šast-né, jakou mìla na mysli, když svolovala rodièùm k sòatku bezzamilování. Nahlas nikdy nic takového neøekla, vždycky mu-sela uznat, že se Vašku chová bezvadnì a že dìlá pro rodinu,co mùže. Ale byla krasojezdkynì, trochu zhýèkaná obdivemmužù a slávou manéže, vìdìla o závratných kariérách mno-hých svých pøedchùdkyò a nesla v sobì kus hoøkostí, že prá-vì ona neprožívá v svém mladém životì nic z té slunné záøea z toho opojení, že byla a zùstává pøipoutána k muži, který jeznamenitý ve svých oborech, ale nemùže jí nikdy pøipravit anijedno jediné omamné dobrodružství. Dokud byla zajata èin-ností, dokud cvièila nebo pracovala v manéži, dokud se jeloa dokud byla ve víru starostí stykem s rodinou, nic takového jínenapadlo, ale když osamìla a ty chvíle osamìní byly teï

èastìjší, když malý Petøík už skotaèil venku s dìtmi Kerhol-covými -, oddávala se lítostnému snìní o vlastním osudu; akaždou takovou melancholickou meditací se ve své duši vzda-lovala svému muži, místo aby se mu pøibližovala. Propadla tomu i teï a byla nemile vyrušena, když nìkdozvenèí zaklepal na dveøe. Zavolala, že je volno, ale vzápìtíupustila šití a vykøikla: „Paolo!“ Ano, byl tu, švihácký a nafintìný, s vykroucenými knírkyve snìdé tváøi, stále tak hezký, jak býval, jen s nìjakým stí-nem únavy a pøedèasnì propukající vyžilosti kolem smyslnýchoèí. „Paolo!“ vykøikla po druhé, tišeji a pomaleji, zavalena náh-lou vlnou radosti a vzrušení. Najednou jí bylo jasno, že vše-chen stesk, který ji obklopuje, všechno nejasné toužení, kteréji mate, má od zaèátku jedno jediné jméno: Paolo. „Ano, Helenko, tu jsem,“ odpovìdìl Paolo zavíraje rychledveøe, „a jsem šasten, že tì nacházím samotnou. Máme siještì tolik co øíci, co jsme nedohovoøili, když pøišla tvá nena-dálá svatba. Dovol, abych ti políbil ruku, Helenko.“ „Posaï se, Paolo, a povìz mi pøedevším, kde se tu be-reš.“ „Ó, to je velmi prosté, Helenko. Musí být pøece ve svìtìnìjaká køižovatka, kde se my dva vždy zase sejdeme. Opus-til jsem velké divadlo. Takový rozsáhlý balet mi nevyhovuje,neuplatní dost moje originální talenty. Dal jsem pøednost maléskupinì, ètyøi taneènice a já se svými skoky; je to mnohemefektnìjší a také se to lépe prodá. Ovšem, taky se nìkdy sta-ne, že se èlovìk octne v úzkých, jako na pøíklad zrovna teï,ale to nic, to je jen pøechodné, to je risiko našeho umìní.“ „A kde vystupuješ, když jsi opustil divadlo?“ „Kdekoli se to hodí, má zlatá, nìkdy taky na divadle, kdyžpotøebují prima taneèní vložku. Ale víc v zábavních podnicích,

jako jsou orfea a ba-ta-clany, kde se platí vìtší gáže a kde jetaké taneèník lépe oceòován ženským návštìvnictvem. Víš,takové poèestné podniky, jako je divadlo, to není nicpro umìlce mého druhu. Mou hodnotu nemùže žádný direk-tor vyvážit gáží, já musím poèítat ještì s jiným úspìchem.A toho spíš dosáhnu v podnicích, kde je konsum a kdese vystupuje i v noci, když se nálada uvolní a kdy krásné ženyve spoleènosti zapomenou na hradby všední konvence. To jeti, doufám, zøejmé, jsi taky od kumštu a nejsi už malá holèiè-ka. Jakpak se ti daøí v manželství s tím... s tím... jakse jmenoval?... s Vašku.“ „Dìkuji, Paolo. Vašku je poøád ten hodný, snaživý hoch,jaký byl v mládí. Nemohu proti nìmu øíci ani slovíèko. Ale pod-niku se poslední dobou daøí nevalnì, máme s tím starosti.“ „Ach, to je nemilá vìc. Chtìl jsem se právì pozeptat, zdaby tvùj otec nepotøeboval bravurní taneèní èíslo. Jsem v tutochvíli volný... a nìjaký ten mìsíc spoleèné jízdy by mohl... námdvìma... rozumíš, Helenko, nám dvìma... vynahradit... oè náspøipravila spekulace rodièù...“ Paolo se k ní naklonil pøes stùl a øíkal ta slova tišeji, s po-tlaèovaným ohnìm vášnì. A jeho velké, temné oèi žhavì ulpìlyna Heleninì tváøí. Cítila, jak se rdí, jak jí zaèíná srdce bušit,jak jí prsty pøebíhá palèivé chvìní. Ale pøemohla se a sklo-pivši oèi ke stolu øekla hlasem stísnìným: „Paolo, s tím nepoèítej. Otec nemùže nikoho pøijímat.“ Pøiklonil se k ní ještì blíže. „A nemohl by nìkoho propustit? Uvaž... byli bychom si na-blízku... byli bychom spolu... vždy by se dala najít chvíle, kdybychom byli sami... Paolo a Helenka, dva, kteøí patøí sobì...“ „Ne, ne, ne,“ vyrazila Helena ze sevøeného hrdla, „nezaèí-nej s tímhle, Paolo, nemysli na tohle. Je to nemožné. Otecnikoho nepropustí a nikoho nepøijme.“ „Ani kdyby si to pøál tvùj muž?“

„Mùj muž by nic takového nechtìl.“ „Možná, že ano... kdyby mu to Helenka ve vhodné chvílipošeptala. Všichni manželé mají svùj okamžik slabostí, kdychytrá žena u nich dosáhne všeho, co chce.“ Helenì se zatajil dech, její rozèilení vzrostlo, ale nabylo novépodoby. Rodila se jí v hlavì myšlenka, že Paolo jí vemlouvánesmírnou špatnost a že je pro ni velmi ponižující, úèastní-lise tak hanebné øeèi. „Nevím, Paolo... jaké ty mᚠzkušenosti se ženami...s jakými ženskými... ale já nejsem ta chytrá žena, kterou mášna mysli.“ Trochu se odtáhl, ale ještì se nevzdal. „Co není, mùže být. Svìø se Paolovi a on tì nauèí ovládatimuže.“ „Dost,“ vybuchla Helena prudce, „už ani slova o tìch vì-cech. Vede se ti špatnì?“ Paolo se vzpøímil na židli a jeho oèi pohasly. „Špatnì? To snad není to pravé slovo. Paolovi se nikdynevede špatnì. Paolo má ètyøi taneènice, ètyøi krásné, svùd-né taneènice... obdivované mužským svìtem a proto se munikdy nepovede špatnì.“ Helena vytøeštila na nìho oèi. Objevovalo se pøed ní cosiobludného, naè nikdy ve svém poèestném životì nepomysli-la. „Nicménì jsou kalamity, jsou nesnáze, profesionální ne-snáze, rozumíš? Pracovali jsme v Bukurešti, bylo to velmi vý-nosné, ale tu noc pøed odjezdem jsem se zaangažovalv kartách, mùj Bože, vypadalo to, že odtamtud vyjdu jako bo-háè... a ráno jsem mìl s nouzí na cestu pro celou skupinu ažsem. A mìli jsme se dostat do Vídnì. Engagement tam jsemprohrál a jiné zde jsem nenašel. To se stává, že ano? Nìcošperkù jsme zastavili, ale to se hned projedlo a propilo. Tadìvèata jsou obratná a chytrá, pomohou si vždy ze dne na den

a mnì taky, ale jsou tu pøece jen v cizím mìstì... nemohouøádnì zabrat... nikdy nevybude na dráhu dál...“ „Kolik potøebuješ?“ zeptala se suše Helena. „Oh, prosím, Helenko, já o nic nežádám! Upozoròuji pøe-dem, že o nic nežádám! Jak bych mohl obtìžovati svou He-lenku tak hanebnou vìcí, jako jsou peníze!“ Paolo to pronesl trochu patheticky, potom však úkosemblýskl po ní oèima a snížil hlas. „Kdybys ovšem chtìla... sama od sebe chtìla... vypomocistarému kamarádu... mou Dieu, takové vìci jsou pøece mezikolegy bìžné, že ano... tedy snad sto florinkù, sto zlatých...papá to ani nepozná...“ „Sto zlatých!“ vydechla Helena. „Kde bych vzala sto zla-tých!“ „Nu, ovšem, sto zlatých je mnoho, nesmírnì mnoho. Já bychje byl také ani neèekal. Ale snad menší èástka... snad osm-desát... snad šedesát... snad padesát... pro hocha, který tìmiloval... který tì miluje...“ Helena se otøásla. Kdyby tohle aspoò nebyl vyslovil záro-veò s cifrou penìz! Zvedla se prudce, zaváhala, pak popošlake skøíni se zásuvkami. Vytáhla jednu a vyòala ode dna do-pisní obálku, naèež se obrátila k Paolovi. „Nevím, kolik tam je. Schovávala jsem si tam nìkteré úspo-ry pro dítì. Je to všecko, co já sama mám. Vezmi si to.“ „Prosím, Helenko, od tebe to mohu vzít. Dávné pøátelství,že ano? Pøepoèítávat to nemusíme. Èestný dluh, bude sa-mozøejmì splacen pøi první pøíležitosti.“ Paolo nedbale vsunul obálku do kapsy. „Je mi líto, že jsem tì našel v takové situaci. Nemìl jsemani tušení o špatném stavu podniku. lnu ovšem, papá už jestár a Vašku... Vašku nebyl pravý muž pro tebe a pro CirkusHumberto. Co umìl, všecko jsem ho nauèil já. Já byl ten pra-

vý muž, Helenko, a ne Vašku. Se mnou bys byla bývala jinakšastna... Paolo umí udìlat ženu šastnou a veselou...“ „Paolo, prosím tì, mlè o tom, co bylo, a nemuè mne!“ zaú-pìla Helena. „Mìl bys... mìl bys snad odejít... Vašku se mùžekaždé chvíle vrátit...“ „Oh, nerad bych se s ním setkával zbyteènì...“ Paolo se zvedl, Helena povstala. Pokroèil k ní, podal jí ruku.Pøijala ji. Stiskl ji lehounce, pak pevnìji a pevnìji. Žár z nìhopøecházel znovu na ni. A náhle, po chvilce mlèení, pøiklonilse k ní a prudce, vášnivì zahovoøil tichým, hebkým hlasem: „Helenko, Helenko, sne mého mládí, jediná vyvolená méhoživota, jak po tobì toužím, jak po tobì prahnu! Jsem v bídì,ale jen proto, že jsem ztratil tebe, která byla mou nejmocnìjšíoporou. Vra mi ten krásný život, uèiò sen skuteèností, pøeko-nej hloupé pøedsudky vnìjšího svìta, které nemohou platitpro nás dva! Já tì miluji a ty mne taky ještì miluješ, vidím tona tvých zavlhlých oèích, na tvých øasách, na tvých víèkách! Jakjsi krásná, Helenko moje, jak jsi vábivá, jak všecka voníš mla-dou touhou! A já, Paolo, tvùj Paolo, volám celý život po tobì,a teï, když jsem tì našel, když jsme tu spolu sami dva, ne-mùžeš mne odehnat, vždy je to velké, nesmírné štìstí, kterése k nám blíží...“ „Paolo... Pa-o-lo...“ vzlykala Helena v nesmírném vzrušení,jak se k ní stále úžeji pøibližoval. „My jsme si urèeni, Heleno, jen my dva, nikdo jiný než mydva patøíme sobì, hleï, jak tì hladím, jak je to krásné... odložto, co mᚠv druhé ruce...“ Paolo ji vzal i za levici a lehounce z ní odebral, co v ní sví-rala. A jist si svým úspìchem, usmál se opovržlivì: „Punèocha... ubohá Helenka, královna, která musí spravo-vat punèochy pro takového tupého komedianta, jako je Dabl-kau... nebo pro jeho dítì...“

V té vteøinì odskoèila od nìho Helena jak ocelová vzpru-ha a hlasem, který jí rozèilením pøeskoèil, vykøikla na nìho: „Pryè!“ Ale Paolo nepochopil, jaké chyby se dopustil, že jí pøipo-mnìl její dítì. Jako øemeslný svádìè žen se domníval, že jizlomí svou prudkostí. „Nikdy!“ odpovìdìl na její pryè a vrhl se za ní s rukama vzta-ženýma. Helena bledá rozèilením couvala ke stolu, uchopilajezdecký bièík a práskla ho po tváøi. Zaøval bolestí, zapotácel se, chytil se za tváø, couvalke dveøím. „Bestie,“ syèel pak pln nenávisti, „bít Paola, jen bít a bít!Po tátovi dcera!“ „Ven!“ vykøikla Helena už pevnì a rozhodnì, jako by stálatváøí v tváø šelmì. „Jdu,“ zasoptil Paolo, „jdu, ale splatíte mi to... vy všichni...Dablkauové!“ Dveøe za ním zapadly. Helena stála dlouhou minutu jakosolný sloup. Pak odhodila bièík a zhroutila se na židliv køeèovitém pláèi nad koncem svého jediného snu. XI. Hagenbeckové se možná jen øídili biblí, když prorokovaliVaškovi sedm hubených let, ale jejich vìštba se skuteènìshodovala s pravdou. Tak nìjak na sedm let se to protáhlo,než se rozkývané pomìry ustálily a než mohli sensálové burs,prokuristé bank a správní radové akciových spoleèností hlá-sat rozbøesk nové konjunktury. Ale pro Cirkus Humberto vleklase strastná léta nuzování ještì dál, pøitažený opasek nebylomožno povolit. Úrok vydatnì mrvil jejich dluhy, že se jim ple-velily jako kokotice. Obchody se už hnuly, stan býval zas na-tøískán, ale oni poøád jen vyráželi klín klínem. Rozmrzelý a rych-le stárnoucí Berwitz láteøil, jaká je to mizerie, že jediné pøe-

kvapení, které neèekanì pøijde, jsou škody a ztráty a nikdyžádný nenadálý zisk. Vašek sledoval prùbìh jejich obchodùchladnokrevnìji a vidìl pøesnì, kde je chyba. Vozili s seboupøíliš mnoho zvìøe. Berwitz, zamilovaný do svého podniku,nakoupil na sklonku konjunktury tolik drahocenných zvíøat, ženyní nestaèili na nì vydìlávat. Stan se nezvìtšil, vstupnése nezmìnilo a oni mìli šest slonù místo jednoho, vozili dva-náct tygrù místo tøí, osm lvù místo pìti, sedm medvìdù místoètyø a podobnì byla rozmnožena i drobná zvìø menažerijní.Pane, to bylo chøtánù, které tøikrát dennì øvaly o nakrmení.Ale nešlo jen o tuny sena, ètvrtky zabitých koní, pytle obilnin ahromady øípy a mrkve, pøírùstek klecí znamenal víc vozù, víctažných koní, víc koèí a krmièù, víc správek, víc mazadel, vícmýtného a mostného – všeho víc ve výdejích a ani haléø vícnad maximum starých pøíjmù. Tu byl koøínek jejich vytrvalé tís-nì, ale pøed Berwitzem se o tom nesmìlo ani hlesnout. Va-šek úpornì hledal prostøedky, jak to spravit, a našel jen jedenjediný, který neznamenal ještì spásu, ale mohl aspoò trochuzlepšit jejich pomìry. Ubrat v programu nesmìl, pøipadl tedyjednoho dne na myšlenku, že naopak nìco pøidá, ale za zvlášt-ní vstupné. Tchán se i proti tomu vzpíral, že Anežka pochopila, že je tošastný nápad, a prosadila jej. Mohl tedy kteréhosi dne Vaš-ku vyhlásit, že k dosavadnímu programu pøibude kouzelník,který však bude pracovat samostatnì, ve zvláštním pøedsta-vení, po skonèení produkce. Cirkus pøijal novotu s netajenýmreptáním a Vašek vidìl, jaká je to nevýhoda, mít v podnikusamé staré lidi, kteøí už ztratili duševní pružnost a chtìjí mítvšecko beze zmìny v navyklých, ustálených formách. Nejvíceremcal starý Malina. „Nᚠmladý se zbláznil,“ bublal každému, „co je to za ná-pad brát si do domu kouzelníka! Takových drahých vìcí se tu

povaluje a on pøivede èlovìka, kterému èáry máry fuk všeckozmizí pod rukou!“ Pøipadalo mu to jako hotové neštìstí. „Takový chlap,“ vykládal mladým tenákùm pøi veèeøi pøedosmièkou, „takový chlap, který si dovede vytøepat hrst zlaá-kù z nosu, nemusí vùbec vystupovat a ujídat chleba jiným.“ „Ale direktor ho bere,“ namítali hornosnìženští stavìèi,„právì proto, aby nám nìco pøivydìlal.“ „Proè si ho tedy nevezme do kanceláøe,“ trval na svémMalina, „a si ho engažuje, aby mu každý den natøepal mísudukátù, ale a nám ho nedává do manéže.“ „Strejdo,“ smáli se snìženští kluci, „snad si nemyslíte, žekouzelník èaruje doopravdy?“ „Mlète, holobrádkové, starého Malinu nebudete pouèovato tom, co je kouzelník. Právì proto, že je to samý podvod,nepustil bych ho mezi poctivou cirkusáckou práci. Já je, pa-neèku, znám, já už jich nìco vidìl. A nejhorší byl ten profesor.Tøicet let už po nìm koukám, kam pøijedeme, ale chlap jakokdyž se vodèaruje. Ten už vùbec ani v Evropì nemùže být, tobych ho pøece nìkde pøi nìjakém švindlu dopadl.“ „A co vám proved, strejdo?“ „Jen si to pøedstavte. Vedle nás si nìjaký èlovìk najalprázdnou boudu a polepil ji plakáty. Koukám a ètu: Vrcholèerné magie, profesor San Domingo z akademie tajných vìdv Argyrocastru. Co prej svìt ještì nevidìl, co všecko že onpøedvede: zmizení dívky v plamenech, pøemìnu staré ženyv konì, vyèarování ètyømetrového hada ze slepièího vejce,zmizení muže v kufru, zjevení šesti hurisekz machometánského ráje...“ „A na tohle vás nachytal...“ „Kušte, cucáci, na žádné hurisky mì nenachytal, ale na tupøemìnu báby v konì. To jsem si øek, Vendelíne, to by nebylošpatné, každou chvíli musí Humberto kupovat kobylu, koukni

se na to, jestli by to nešlo udìlat ze starých bab. A já, panMalina, mezulán a trouba, jdu a dám marku padesát profe-sorovi z Argyrocastra, abych sedìl v první øadì a všecko øád-nì vidìl.“ „A udìlal z báby konì?“ „Ne – ale z chytrýho mužskýho vola, to jo.“ „A jak to bylo?“ „No, bouda byla na tu reklamu natøískaná. Na jevišti stálkufr a ten profesor vyzval nìkoho z obecenstva, aby se daldo kufru uzavøít, že jako první èíslo provede zmizení muže. Tose ví, žádnej øádnej mužskej nechtìl jen tak pro nic za niczmizet, ale nìjakej kluk se špatným svìdomím se našel a vy-lezl nahoru. Pak ten profesor vyzval nìkolik pánù, kteøíse vyznají v balení, aby pøišli a kufr zavøeli. To tedy jsem šels sebou. Bylo nás tam asi deset, pakeøi od špeditérù, koèo-vé, zámeèníci, jeden brašnáøskej tovaryš, zkrátka samí špe-cialisti. Kluk vlezl do kufru a my kufr zamkli, pak jsme jej pøe-vázali provazy a øetìzy, køížem krážem, uzel na uzlu, na øetìzyjsme dali zámek, na konec provazù peèe, no, byla to práce,že z ní mohlo být tomu profesoru ouzko. Ale on vzal jen velkýubrus, hodil jej pøes kufr, èaroval a prohlásil, že kouzlo je ho-tovo, muž že zmizel. My se, to se ví, vrhli na kufr, rozdìlávaliuzle, odemykali zámky, hráli jsme si s tím snad ètvrt hodiny.“ „A zmizel ten kluk?“ „Ne, kluk tam byl, na pùl udušenej, ale kdo zatím zmizel,byl pan profesor San Domingo z Argyrocastra. A s nim celákasa. Já myslel, že nás deset na podiu lidé ještì zbijí, bìželina nás, že jsme s kouzelníkem smluveni. Od tìch èas po nìmpasu, aby mi vrátil marku padesát, ale jak povídám, doèistanikde ho není, buï je zavøenej, nebo má zakázanou Evropu.Inu, mágie – to je mi èisté øemeslo.“ Vašek se dovídal o øeèech, které vede Malina, a aèkolise jim usmíval, zašel si za ním, aby ho uklidnil. Cirkus Hum-

berto opravdu vynikal tím, že se v nìm lidé nehádali, že tambyl stálý vnitøní mír a ochotná souèinnost. Teï, když se takdlouho nuzovali a kdy se leckdy gáže vyplácelyna pokraèování, byli všichni nìjak podráždìni a Vaškovi zá-leželo na tom, aby udržel starou harmonii. Malina byl policho-cen, že „mladej“ za ním pøišel, uznal a pochopil Vaškovy vý-vody, nicménì na jedné námitce setrval. „Kouzelník,“ øekl nakonec jako své poslední slovo, „patøído pouové boudy a ne do manéže. Na žlutý talíø má pøijítpoctivý výkon a žádné šejdíøství. A kouzelnictví vùbec nenípro kulatou práci, kde mu bude vidìt, co tahá ze šosu.“ Tyhle námitky Vašek uznal a dbal na to, aby kouzelník pro-vádìl triky, které bylo možno kontrolovat se všech stran. Uká-zalo se pak, že pøídavkové pøedstavení byla správná myšlen-ka, která zaèala hned vynášet slušné zisky, ale že kouzelnic-tví opravdu se v manéži nemohlo zplna uplatnit. Vašekse proto brzo s kouzelníkem rozešel a místo nìho engažovalindického fakira. „Teï je to v richtiku,“ pochvaloval si Malina,, „chodit po øe-øavém uhlí a lehnout si na høebíky, to není žádné kouzlo, topatøí do fochu. Jen kdyby nebyl ten chlap tak vychrtlý a necho-dil tak nahej. Oni si pak lidi budou dovopravdy myslit, žev Cirkusu Humberto nemáme co žrát.“ Taky Berwitz byl s fakirem spokojenìjší, protože mu mohlpøidat k produkci nìco ze svých režijních kouzel z pantomim.Kdo však se jeho pøíchodem strašnì pohoršil, byl pan Arr-Šehir. Prohlásil, že fakir je z neèisté rasy a že všecko, èehose dotkne, je pro nìho, Arr-Šehira, poskvrnìno. A vášnivìnaléhal, aby se po každé fakirovì produkci piliny v manéžipøehrabaly, aby jeho sloni zítra nevstoupili na místo, které fa-kir svým tìlem zválel. Vašek se ho pokusil ukonejšit, ale sta-øièký Arr-Šehir byl tentokrát pln bolestných výtek.

„Ach, Vašku, mladý pøíteli,“ naøíkal pod svými brýlemi, „poprvé jsi mne v žití zarmoutil, po prvé jsi mne neuposlechl.Nadarmo jsem ti vyprávìl povídku o moudrosti starých a klam-né sebedùvìøe mladých.“ „Ne nadarmo, Arr-Šehire,“ odpovìdìl mu Vašek už trochurozzloben, „ale když vy všichni staøí a moudøí jste nedovedlinajít pro Cirkus Humberto nové prameny, musil jsem je najítjá mladý a nemoudrý. Tvoji starci tehdy pøipadli na osla, jájsem pøivedl fakira. To je celý rozdíl pohádky a života.“ Arr-Šehir se na nìho lítostivì podíval a zmlkl, ale trápil se abyl nešasten. Fakir pískal každého veèera kobrám, propi-choval si tváøe a jazyk jehlicemi, válel se ve støepinách skla atancoval na žhavém uhlí a ve dne vytepával v nìjakém koutkubronzové popelníèky, které veèer prodával publiku, rozdílejese o zisk s pokladnou cirkusu. „To není žádný fakir,“ vykøikoval hystericky Arr-Šehir, „je todocela pilný, pracovitý èlovìk a poskvròuje nᚠstan.“ Ale fakir opravdu vábil evropské diváky, èasto pøes polo-vinu obecenstva si ochotnì pøiplatilo na jeho produkci a FransSteenhouwer si liboval, že je to bytelný pramen pøíjmù. Ste-enhouwer miloval ve svých statistikách názornost a proto pøed-vedl fakirovu užiteènost tím, že vypoèítal a vykreslil, že uživíjejich šest slonù. To se nìjak doneslo k Arr-Šehirovi, kterýse zhroutil a dostal žloutenku. Ètrnáct dní ležel ve svém vozea témìø nejedl a Vašek Karas musel pøevzít èíslo se slony.Po ètrnácti dnech pøepadla Arr-Šehira hrùzná myšlenka, žesnad fakir teï dochází do sloní stáje; jak byl sláb a rozbolest-nìný, dal se Arr-Šehir pøenésti ke slonùm a ležel u nich v senì,hlídaje ve dne v noci, aby tam fakir nevstoupil a neživil slony. Každou malièkostí, která se v cirkuse pøihodila, pøibývaloVaškovi starostí i práce. Mìl v první èásti poøadu hlavní jez-decké èíslo a zakonèoval první pùli skokem smrti. Ke koncipøedstavení pøedvádìl postupnì medvìdy, lvy a tygry, nyní si

pøibral ještì pøedchozí èíslo se slony. Práce se slony bylacelkem pohodlná, byli znamenitì secvièeni a na štìstí nebylmezi nimi žádný výtržník, žádný vzpurník, který by ohrozil pro-dukci. Vašek ovšem vìdìl, že co není, mùže být, žev kterémkoli údobí øíje mùže se nìkterého zvíøete zmocnit zu-øivost a pak se teprve objeví risiko tohoto krotitelství. Vìøilvšak pøedevším v sebe. Nikdy nijak slonùm neublížil a nepøi-vodil si hnìv žádného z nich. To byla jeho první jistota, neboze všech historií o nehodách se slony si zjistil, že témìø vždyšlo o sloní mstu na nìkom, kdo jim zpùsobil bolest a køivdu.Pamì a rozmysl tìchto obrù byly až neuvìøitelné; krotitelé acvièitelé, s nimiž se setkával v Hagenbeckovì obchodì, muèasto vyprávìli, jak nìkterý jejich slon i po tøiceti letech po-znal stájníka, který mu kdysi ublížil, a jak nepohnutì vyèkávalcelé mìsíce, až pøišla chvíle, kdy mohl toho nešastníka ce-lým tìlem pøirazit ke zdi nebo si ho povalit pod nohy a rozdu-pat. To Vašek mìl svùj pomìr k nim jasný. Vyrostl pøi Bingovi,znal psychologii slonù, nikdy jim nepovolil v žádné jejich zvùli,ale nikdy jim neukøivdil. Vìdìli o nìm, že je spravedlivý jakoArr-Šehir a že je chrání od pohrom, kterých se báli. Nejhroz-nìjší pro nì byla krysa nebo myš; vklouzla-li jim nìkdy do stáje,pøivádìla je do šílenství, v nìmž byli s to rozbít všecko kolemsebe a v panice uprchnout. Však také Arr-Šehir byl zázraènýkrysaø a myšilov, umìl prutem zabít myš v bìhu a stavìl na nìznamenité pasti. Ale když k stáøí ochaboval, pøidal Vašekdo stáje párek mladých teriérù, Whisky a Brandy. První èasse jich sloni báli, jejich štìkot a òafání je znervosòovalo, alekdyž pak vidìli, jak teriéøi bojují s potkany a jak chytí každéhozabloudilého hraboše, uklidnili se a dokonce je velmi milova-li. A vìdìli, že Whisky a Brandy jsou psíci Vaškovi, že Vaškauctívají jako nejvyššího pána a že právì Vašek je uèí, abyna nové štaci prohledali každý kout, není-li nìkde v pùdì myšídírka. Se slony tedy byl Vašek zadobøe a mimo to tu byl Bin-

go, tøímetrový kolos, nejstarší, nejmohutnìjší a nejmoudøejšíz nich, Bingo, který zbožòoval Vašku od dìtských let a po-slouchal ho na zašeptání. Bingo, „èerný partafír“, jak mu øíkaliÈeši v podniku, šel vždy první a ostatní chodili v øádce za ním,jeden se druhého držíce za ocásek. Šel první, ale vždyckyvìdìl, co dìlají ti druzí, a bylo-li nìkdy potøebí zøídit mezi nimipoøádek, Bingo na kývnutí zakroèil. Mladí a menší dostali na-práskáno chobotem, na starší a silnìjší šel ranou èelemdo boku; a jeho údery byly tak dùkladné, že provinilci úzkost-nì troubili o milost. Stávalo se to zøídka, že musel mezi nimipolicajtovat, ale nìkdy se rozdivoèili ve stáji a nebylo možnoje uklidnit. To bylo zvlášt, když se jim podaøilo nìco ukrást aschovat. Pak se v nich probudila klukovská radostz darebáctví, podávali si rychle koøist od chobotu k chobotu,kryli ji, vzpínali se a øvali. A nìkdy se zapomnìli v manéži, kdyžjim publikum v lóžích nastrèilo zvl᚝ pùvabné pamlsky, zel-nou hlávku na pøíklad nebo kytici z mrkví. Jinak mìl Bingov partì poøádek a Vašek se mohl na nìho spolehnout. Pøevzíti vystoupení se slony nedìlalo Vaškovi žádné potí-že, ale když už je mìl a když se ukazovalo, že Arr-Šehir sipoleží dost dlouho, pøemýšlel Vašek, co ještì s nimi provésta jak pøedvádìní zdokonalit. Na složité cviky nemìl kdy, nej-více denního èasu musel pøece vìnovat šelmám. Vymyslel siaspoò svùj pøídavek: na potlesk pøivolal Binga a Ali Babu,oba nejvìtší obry, dal pøinést vysokou americkou trampolínua sám pak hatudovým skokem pøeskoèil ty dvì hory masa,pøeklopiv se pøi tom v dvojím saltu. Jeho energie se zdála být nevyèerpatelná. Èím více byl PetrBerwitz zkrušen neblahým vývojem obchodù, tím houževna-tìji se Vašek zabíral do vlastního øízení cirkusu. Nejmenována nenastolen pøejímal rozhodování prostou svou pohotovostí.V nejhorších letech se projevil pevný a pružný jak ocel. Když

se zdálo, že se všecko hroutí, chodil Vašku mezi pokleslýmia øíkal s jasnou tváøí: „Ještì nám zbývá jedna vìc, v níž nás nelze porazit: dìlatznamenitý cirkus.“ Vašek to jen neøíkal, Vašek to dìlal. Od úsvitu se, vrhaldo práce, žádný výkon neušel jeho pozornosti, všude hledalzlepšení a zdokonalení. Cirkus Humberto mìl v každém obo-ru mistrné lidi, kteøí dávno dospìli vrcholných výkonù. Ale prá-vì tato jistota a øemeslné denní opakování zpùsobily, žese všecko nìjak zmechanisovalo. Pracovalo se bezpeènourutinou, nikoli ohnìm nových zápasù. A Vašek cítil, že je totøeba osvìžit novými poli a že v publiku pøibývá lidí, které víczajímá usilování o novotu než mistrovství ve staré formì. To tu je na pøíklad šašek Hamilton. Posud ještì bezvadnìdìlá všecko, s èím sem pøišel, i to, co zde v prvních dobáchvypracoval. V dlouhém šosatém fraku a pytlových kalhotáchbìhá za cválajícím konìm, chytá ho za ocas, skáèe na nìhoa padá v kotrmelcích na zem, kde se rozplácne jako žába.A když se koneènì na konì vydrápe, sedí mu nad ocasempozpátku jako zoufalá opice a publikum øièí smíchy, kdy užzase sletí. Nebo pøijde v karírovaných šatech s èervenou šo-šolkou vlasù nad pleší, postaví si ze židlièek celou viklajícíse pyramidu, vyleze si na ni, vytáhne malé houslièky a hraje,hraje, hraje, jedna židle po druhé pod ním vypadne, všeckose to rozsypává a on nakonec leží v troskách rozkládacíchžidlí, i houslièky se mu zlomily i smyèec se rozvrátil, ale onhraje, hraje, hraje. Nebo pøijde v slavnostním šaškovskémúboru, poset tøpytivým flitrem, tváø i celou hlavu úplnì bílou, adìlá své žerty s hudebními nástroji a nakonec napodobí do-mácí zvíøata. Kerholec to mezi Èechy pojmenoval „Na tomnašem dvoøe“ a øeditel Berwitz považuje tu imitaci za nejvìtšízázrak. Tøicet let to Hamilton pøevádí a tøicet let si ho chodíBerwitz od gardiny poslechnout a dennì se chechtá, jak Ha-

milton kdáèe, kokrhá, kejhá, chrochtá, buèí a øehtá. Dennìho pak pøi návratu potleská po ramenou a dobrák Hamiltondennì øíká lidem u gardiny: „To je moje nejt잚í èíslo – jenom ten flitr na šatech vážídevìt liber.“ To se ví, malièkostí se ve výstupech Hamiltonových zmì-nily, míval pøece ještì èíslo s divokým oslem, ale osel zašel aHamilton nenašel nového se stejným talentem ke kopání akousání. Vycvièil si prase, ale prase po letech dostalo èervin-ku a koèové, kteøí je mìli zakopat, si náramnì na nìm poš-mákli. Zkoušel to s obìma Modrovousy, ale nešlo to pro jejichnezøízenou žravost, nebo po každé utekli z manéže k lóžíma žebrali. Nakonec vypracoval si èíslo s obìma teriéry od slo-nù. Sestrojil si šaty na zvláštní závìr s kusem kùže vzadu podkazajkou. Whisky a Brandy byli brzo celí diví po této kùžiècea když se do ní zakousli, jediným škubnutím strhli celý obleka šašek Hamilton prchal manéží v dlouhé noèní košili. Všecko se tedy s malými variacemi odehrávalo po létastejnì, ale jaká zmìna se stala se samotným panem Hamil-tonem! Když sòal své paruky a otøel do hadrù líèidlo, objevilse lidem v zákulisí jako pøedèasný staøec. Po léta už špatnìtrávil, jíst ani pít mu nechutnalo, v noci dostával bušení srdce,zuby mu jeden po druhém vypadaly, a zakryl-li to umìlým chru-pem, nemohl schovat blednoucí a pomodrávající rty. Jehonìkdejší hybnost a èilost zmizela s veselou náladou, cítilse stále mdlý a unaven. Vìtšinu dne prosedìl nebo proležela pracovat mohl jen tím, že mìl každé vystoupení nadøenotakøka do krve a že byl pøesvìdèen, vynechá-li jen jednou, žes ním bude zle. A už se toho konce bál. Od nìjaké doby ztrá-cel zrak a to ho naplòovalo úzkostí. Neøekl nikomu ani slova,jen Kerholcovi se svìøil, protože musel mít nìkoho, kdo o tomví a kdo mu pøipraví jeho skokanské a padaèské náøadína milimetr pøesnì, aby se pøi tom nezabil.

Kerholec dùvìrnì upozornil Vaška na toto tragické tajem-ství a oba pak s obdivem i s úzkostí sledovali stateèného panaHamiltona, jak se odráží, letí a padá kalným pøísvitem, jejžzrak kolem nìho rozprostøel, letí a padá, nevìda nikdy, jak akam dopadne. Vrtìli nechápavì hlavou nad jeho pøedèas-ným staøectvím, nad nevysvìtlitelným vyprcháním té pøekypu-jící životnosti. Nemohli jako primitivové tušit, co by snad v onédobì nebyl postøehl ani lékaø: že pan Hamilton trpí vleklouotravou z bìloby, kterou si dennì natírá ple, aby po celémšapitó svítil jeho smích. V oèích Berwitzových Hamilton ještì poøád konal svou po-vinnost. V oèích Vaškových Hamilton, chudák, dìlal už jen svoupovinnost. A Vašek se ve vší tichostí staral, kde by našel ná-stupce. Hotový muž s pøipravenou produkcí se jim náhodounevyskytl, ale Vašek nechtìl spoléhat jen na náhodu. „Náho-da nepøijde náhodou,“ øíkával Kerholcovi, „náhoda nejradìjizabloudí tam, kde je pro ni všecko pøipraveno. Vytvoøme pro-støedí, v nìmž nám náhoda mùže dát nového šaška.“ Kerholec neporozumìl hned této myšlence, ale porozumìltomu, co pak Vašek udìlal: všecky mladé lidi, které tu mìl,hochy z Horní Snìžné i mladší koèí a stájníky, sehnalk spoleènému vystoupení šaškovskému. Starý Karas muselvyhledat groteskní kostymy, paruky a masky, co se jich našlo,a mládež byla svolána, aby si každý vybral svoje ustrojení.Vašek vidìl hned, jak nìkteøí jeví vrozený smyslpro komediantství, jak si rovnou vyberou vìci, které vytvoøísmìšný celek, a jak se hned v tom pøestrojení sami pøetvoøu-jí, jak se naparují a pitvoøí, jak lezou nebo poskakují už v jakésipøedstavì živé figury. Jiní stáli pøed kupami kostymù bezrad-ní, brali si to, brali ono, nic jim nesedìlo a všecko na nichbylo cizí a falešné. Ti tedy byli vráceni ke své práci, ale taprvní skupina se jednoho dne vyøítila do manéže, když se mìlastavìt møíž pro pøedvádìní dravcù. Nemìli žádný zvláštní úkol,

nebylo s nimi nic nastudováno, jen tak tam vlétli, tváøili se, žepomáhají, honili se, pøekáželi si a zase odbìhli. Ale lidé bylina pìt minut upoutáni strakatostí jejich hadrù a nìkterýmiopravdu komickými figurami. A když se to den za dnem opa-kovalo, už se objevovaly drobné høíèky, malièké zápletky fraš-kovitých situací, což všecko Vašek bedlivì od gardiny støehla hned vzápìtí ustaloval jako základ pro zítøek. Žádný velkýclown se z toho ještì nezrodil, ale zaèalo to být èíslo: chariva-ri paòácù. A Cirkus Humberto mìl víc o jeden prvek živé, ne-spoutané a stále se obrozující komiky. Takové podnìtné, opravné a kontrolní práce mìl Vašekv cirkuse plno. Když nemohl zmìnit vnìjší bìhy cirkusovýchvìcí, pøenechával je Berwitzovi a Steenhouwerovi a sámse oddal zlepšování vnitønímu. Vyznal se ve všech oborech,mìl oko od mládí vycvièeno pro dokonalost, v jeho mozkuzùstala živá fantasie hocha z lesních samot, který se hravìdomýšlí, co jiným zùstává utajeno. A nikdy nezapomnìlna pouèky, které kdysi tak hltal se rtù nebožtíka pana Woll-schlägra. Konì i šelmy sledoval pøi produkci i pøi cvièeníchnejen jako cvièitel, ale pøedevším jako vychovatel. Vidìl, žekaždé zvíøe má k nìèemu schopnosti a v nìèem zálibu a užse tìch náklonností chytal, už je zesiloval a už si kombinoval,do jaké formy by je mìl pøiodít, aby to bylo nové efektní obo-hacení spoleèné práce. Ošetøovatelé zvìøe, kteøí se domnívali,že dokonale znají své chovance, i ostatní personál, který vì-øil, že všechno, co bylo možno vytvoøit, je už hotovo a že nìconového mùže pøijít jen zvenèí, ti všichni žasli nad objevy, kterébìhem tøí, ètyø let Vašek v dosavadním stavu uèinil a koliknových prvkù do produkce pøinesl. Stejnì pozornì sledoval i své lidi, zvláštì mladé, podnì-coval je k hledání a zkoušení, pochválil jim každý dobrý zaèá-tek, pomáhal, radil, ukazoval. Z hravosti dìtí a ze zálib do-spìlých se rodily nové triky, které Vašek dovedl pøíležitostnì

zasadit do produkce, zlepšit jimi efekt, posílit sukces. Nicnesmìlo u nìho probíhat mrtvì a mechanicky, každá minutamusela být naplnìna akcí nebo hrou; pradávné cviky, ježse provozovaly po celé generace jako klasická èísla cirku-sáckého kumštu, vycházely nyní z jeho školení v nebývalé pl-nosti a okruhlosti. Dbal ovšem i na zevní vzhled, kombinovalkostymy, hledal harmonii mezi výbavou koòù a ustrojením jezd-kyò, odstraòoval všelijaké zastaralé líbeznosti z jejich úborùa získal si úplnì srdce paní majorky von Hammerschmidt, kdyžjí dal na starost, jak podle jejího vídeòského vkusu obléknoutdámy a pány pøi jezdecké ètverylce, aby vypadali opravdujako lidé z nejlepší spoleènosti. Tìšily ho ty drobné neosobní úspìchy, ale všecky by je dalza jedinou vìc, která se zcela vymkla z jeho dovedných, tvo-øivých rukou: kdyby dovedl své schopnosti pøenést na svéhosynka. S Petøíèkem rostlo mu po boku bolestnì utajovanéhoøe. Byl to rozkošný hošík, tichý úsmìvný, ale slabouèký astonavý. A když se vykøesal z prvních nemocí a zaèal pobíhats kluky Kerholcovými kolem maringotek, ukázalo se, že je ne-smírnì bojácný. Bál se lidí, vydìsil se i pøi prudším vykøiknutí,ale pøedevším mìl neskonalou hrùzu ze zvíøat. Kolikrátse Vašek nebo Helena pokoušeli pøivést ho do stájí nebok opièkám a k papouškùm, kolikrát pøed ním hladili své za-milované konì a psy, kolikrát ho lákali k oveèkám neboke kozlu Modrovousovi – marné to byly pokusy, po každése jeho oèièka zaplnila hrùzou a zdìšením, tváø se semklake køeèovitému pláèi a mohl-li se jim vymknout, vyrazil a utí-kal k stupínkùm maringotky, kde se teprve na plošince u dveøícítil trochu bezpeèným. Celá rodina byla z toho nešastna,pøedhánìli se v nápadech, jak pøemoci jeho bázlivost, zkou-šeli to pøíklady, domluvami, lákáním, sliby a dary, pohádkami,hrou i hraèkami – marnì. Zprvu je klamala ta jeho milá a pù-vabná roztomilost, že si nevšímali vady, která se už projevo-

vala. Vašek, který byl z chovu dravèích mláïat zvyklý pozornìhledat a objevovat základní vlastnosti jejich vrozené povahy,první s bolestí zjistil, že má syna, který se naprosto nehodík životu v cirkuse. Pak na to pøišla babièka Anežka, pak ostat-ní a všichni bezradní stáli nad dìckem a udivenì se ptali, èíje to dìdictví v krvi. Po Karasovi to nebylo, po Berwitzích apo Humbertech taky ne. Anežka však pøipouštìla, že mùžeto být z její rodiny, mužští u Steenhouwerù že bývali urputnípuntièkáøi v úøadì, ale nevalní hrdinové mimo nìj. Vašek sivzpomnìl na historky o pøíchodu strýce Steenhouwerado Cirkusu Humberto a s lítostí pøipustil, že u jeho Petøíèka jeto nìco podobného. Rodina se utìšovala, že to snad lety pøejde, že hoch z tohovyroste, ale Vašek byl skeptický. Nekazil ženì a rodièùm na-dìji, mlèel a ochotnì spolupùsobil pøi všelikém otužováníPetøíèka, sám však si øíkal, že strach je základ synovy letory aže zùstane v nìm, jako se lekavý tygøíèek nestane nièím ji-ným než nervosním, nevypoèitatelným tygrem. Petøík chodilpak už v zimních mìsících do obecné školy, od jara hodo podzimu uèili doma, otec, babièka, strýc Frans. Tu si Va-šek nemohl naøíkat, byla to bystrá hlava, které šlo uèení le-hounce a která i za neklidného koèovného života hravì pøed-hánìla uèivo svého roèníku. Ale také tyto radostné úspìchyutvrzovaly Vaška v pøesvìdèení, že Petøík neroste pro cirkusa že by znièil jeho duši, kdyby ho násilím hnal k cvikùm, kterému byly odporné. Byl z toho pro Vaška trvalý tichy smutek,nebo jako každý táta byl by nejblaženìjší, kdyby v dítìti vidìložívat vlastní svoje dìtství. Lítost ho pøepadala, když se dívalna dravé kluky Kerholcovy, jak drápou na konì, jak se cvièíve stojkách a ve skocích, jak se døou pøi stavbì šapitó. Tobylo jeho mládí, to byl podle jeho pøedstav nejblaženìjší svìtdìtství; a proto jen s pøedstíraným nadšením naslouchalve voze svému synkovi, když zvedl hlavu z knížek a odøíkával

zpamìti celé jejich stránky. Helenka byla tím uchvácena. Bylasnad dokonce hrda na to, že její dítì roste k nìèemu dalekovyššímu, než je jejich cirkusáctví. Vašek tuto vìc u ní nemohlpochopit. Vysvìtloval si, že to má asi po starém Berwitzovi,to dychtìní po panské slávì a okázalejším vystupování. Ne-bránil jí v tom, ale cítil, že život Helenin nikdy zcela nesplynuls životem jeho, že je mezi nimi pøi vší vnìjší harmonii nìjakáneviditelná pøehrada, která jim brání v úplném a dokonalémštìstí. A pak se mu vždy, když si to v duchu rozbíral, vynoøilav mysli Rùženka. A Vašek, mávnuv rukou, šel do šapito nebodo stájí, dìlat a robotit. Tam byl jeho domov nejvlastnìjší. V tìch letech, kdy návštìvy tak katastrofálnì opadly, zù-stali humbertovskému stanu vìrni jen opravdoví znalci a mi-lovníci cirkusu; a ti s obdivem a pøekvapením shledávali, žejeho výkony v krisi jdou vysoko nad bývalou úroveò. Mnozíz tìchto ctitelù manéže mìli své pøátele mezi jejími umìlci;navštívili-li je a gratulovali-li jim ke krásnému poøadu, odpoví-dali umìlci s uspokojením: „Ano, to dìlá Vašku.“ Lidé z Cirkusu Humberto uznávali rádi jeho zásluhy. Vyšelz nich a nevzdálil se jim do uzavøenosti direktorského vozuèíslo 1. Pohyboval se stále mezi nimi, zapjat do jejich životaa snášeje s nimi jejich radosti i strasti. A právì tehdy, kdyžbylo podniku zle, zùstával Vašku pøi nich, sledoval jejich útra-py a zaøizoval vše, aby je umenšil. Když se nemohly vyplatitplné gáže, Vašku dbal, aby rodiny s dìtmi dostaly pomìrnìvíc, a bezdìtné ukonejšil bohémským žertem a vtipem. One-mocnìlo-li nìkteré dítì, Vašku se stále staral, jak se mu daøí,a nejednou pøivedl na své útraty do vozu lékaøe. Nìkdy bylinehodami všichni rozmrzelí a rozvztekaní a každý v náladì,jen s tím praštit. Ale pøišel Vašku, sám si zanaøíkal, zaláteøil anakonec se zachechtal, jaké jsou panstvo z Nemanic ana Žebráku – a hle, najednou to byla veselá bída a lidé hned

mìli na ni kuráž. Byl direktorùv, ale mohli si s ním o všempohovoøit, na všechno našel radu a pomoc a když nic jiného,aspoò laskavou útìchu. S ním to šlo se prokousávat nedostatkem a ještì mít v bídìsukces. To ti staøí, zkušení cirkusáci cítili, jak zvedl jejich pro-dukci, a když je pøátelé na jednotlivých štacích chválili, oè majíteï hezèí program, nebyli k té chvále lhostejni. „Možná, že zítra nebudeme mít co žrát,“ øíkali si s úsmìvem,„ale bude sukces. Nemít co žrát a nemít sukces bylo by hor-ší.“ I za tuto poslední útìchu zlých dob cítili vdìènost k Vašku anemlèeli o tom. Tìžko je øíci, kterak se cirkusák s cirkusákempotkává, ale jak všichni táhnou tím božím svìtem, všude majínìjaké své skryté køižovatky a veksle jak ta lesní zvìø. Všich-ni o sobì navzájem vìdí, všechno si nìkde nìjak navzájemøeknou. Vašku nebyl ještì nièím jmenován a už se o nìm podstany cirkusù a ve vozech menažerií po støední Evropì vy-právìlo, že je to nejlepší direktor. Deset dní zbývalo na podzimz letního zájezdu, když se k nim pøipojil pan Gaudeamus. Jehopráce se skonèila, deset pøíštích veèerù bylo pevnì urèeno aobstaráno, mìl už jen provést vyúètování. Poèítali tose Steenhouwerem dennì hodinku nebo dvì a pak se panGaudeamus volnì potuloval po cirkuse. Po dlouhé dobì vi-dìl zase zblízka práci Vaškovu a poznával zpùsob jeho jed-nání. Pan Gaudeamus spatøil už mnoho vìcí a pamatoval znaè-ný poèet manéžových velièin, které zatím èas zakryl oponounevdìku a zapomenutí. Èím více teï sledoval Vaška tím vìtšíobdiv k nìmu cítil. „Víte, Vašku, že máte pøímo zázraèný optimismus?“ øeklmu jednoho dne po zkoušce. „To mì tìší,“ odpovìdìl Vašek, usedaje vedle nìhona bariéru lóže. „A co to vlastnì je?“