Cirkus Humberto

na køídlech, než ji yogin zaklel k chùzi po zemi, a že je tøebabýt uctivý k Bingovi ve dnech sucha i lijákù, nebo Bingo jepán dešù. Ale jaký to dupot a jaké ržání se ozývá za plátnem konír-ny? Teï asi skonèila direktorka své cvièeni s lipicány a tise vracejí. Kdykoli mají po práci, øièí rozkoší a ostatní konìjim odpovídají. Teï zaène cvièit pan Perreira a Vašek utíká,aby pøi tom byl. To je nejdøíve øímská jízda, divoký trysk kolemmanéže, pøi èemž stojí Perreira rozkroèen na dvou koních,dvou krásných ryzkách s bílými hvìzdami na èele a s bílýmipunèoškami na pøedních nohou. Vašek už je zná, jsou to ang-liètí polokrevníci Leporello a Trafalgar; a když dvakrát objelimanéž, pøibíhá zlatì plavá Valentine s temnou høívou s tmavýmpruhem na høbetì, na jejímž levém stehnu je vypáleno velkéS, znamení høebèince Schwaigangeru. S vlající høívou cváláza obìma koni, kteøí se v jízdì trochu rozestupují a Valentinevbíhá mezi nì, Perreirovi pod nohy, takže Perreira jede teïrozkroèen nad tøemi nespoutanými zvíøaty. A už od gardinyvybíhá valach Dahomey, svìtle isabelový, s rùžovou pletí abílou høívou, dohání cválající trojici, vsouvá se mezi Valentinea Trafalgara a pan Perreira má pod sebou ètyøi konì, ženou-cí se v kruhu v plné kariéøe. Oba tmaví ryzáci jsou vnì, obìplavky uvnitø, ale pan Perreira po chvíli pøekroèí s Trafalgarana Dahomeye, Trafalgar zvolní krok, že zùstane zpìt, pak jedožene a sám vklouzne mezi Dahomey a Valentine. Pak se toopakuje s Leporellem a pan Perreira konèí jízdu stoje na obouplavých koních a maje ryzky uvnitø mezi nimi. Když seskoèí a dává všem ètyøem po kousku cukru, nase-dá Alice Harweyová, švadlena a krasojezdkynì; Vašek už ví,že tady každý umí o mnoho víc, než se na první pohled zdá.Její kùò je tmavì šedá brùna Bonnaserra, s èernou høívou as èernou mouøenínskou hlavou. V klisnì je andaluská a nea-polská krev, má hrdý postoj, v kroku vysoko zvedá kolena a

vykraèuje pøímo nataženýma pøedníma nohama. Pan Perrei-ra øíká, že je zøejmì pøíbuzná s lipicány a že si ji dlouho vyhlí-žel pro vysokou školu, ale že je mu pøece jen „na zadní ruce“slabá. Vaškovi trvalo pár týdnù, než se vyznal v tìch rùznýchkoòských „rukách“, když tu mluvili o pøední ruce, o zadní ruce,o levé a o pravé, než rozpoznal, že tím míní pøedek konì nebozadek a jízdu vlevo èi vpravo. Ale nyní již sám mluví v samýchodborných koòáckých výrazech, øíká, že Bonnaserra bodázvysoka, po španìlsku. Pro konì má Vašek oèi jako ostøíž,všeho si všimne a brzo vidí, že každý kùò má nìjakou zvlášt-nost, nìjakou odlišnost. A hodiny by se vydržel dívat na jezdcev práci, i tøebas na tu Alici Harweyovou, jak se vztyèí, jakna koni tanèí, jak se zvedá na špièky a pak zase jak skáèeobruèemi a pøes objekty. Je to podivné: Alice je pøece ne-hezké dìvèe, se silnì pihovatou tváøí, ale zde na koni,v tøpytném letu, je to najednou pùvabná krasavice, pružné štíh-lé tìlo táhlých údù, vznášející se v ladném vlnìní nad mohut-ným korpusem èernošedé klisny. A pak se vrací pan Perreira se Santosem. Sedmiletý ha-noverský vraník je teï v létì v plném lesku svých èerných vla-sù, oko mu zrovna srší ohnìm, v útlých nohách mu to hrajetancem, ale když s ním Perreira stane uprostøed manéže, stojíjako z kovu, jen každý jeho sval je naplat a èeká na impulsk práci. Hudba nasadí a Perreira témìø bez pohnutí uvedeSantose v rytmisované figury vysoké školy, jede s ním špa-nìlským krokem na dvì tempa, pøejde klusem v passage,ve cvalu provádí changement, renvers, passady, zvedá jejk levadám a k mezairu, aby plavnými kapriolami ukonèil prv-ní èást produkce. Vašek ještì nikterak nechápe, na èem tovšecko záleží, ale to nejasnì cítí jako prostý divák, že tu se pøedním rozvíjí vrchol jezdeckého umìní theatrálního; každý krok akaždý pohyb je tu umìle stvoøená krása, nìco; co nebylo dánopøírodou, co jen lidský dùmysl, lidská vùle a lidská trpìlivost

vypìstovaly k ideální dokonalosti. Hlídá oèima každý ten ne-patrný pohyb jezdcovy ruky nebo nohy, každé pošinutí v sedle,které vzápìtí pùsobí, že kùò tanèí nepøirozenými, ale ladnýmikroky, pøekonává tíži i setrvaènost, vznáší se na místì aneboletí vzduchem ve zpomaleném, umìle zdržovaném pohybu.Je to všecko klidné, mírné, skoro pomalé, øada cvikù jena místì, vypadá to jako lehounká, pùvabná hra, ale Vašekvidí, jak krásná srst Santosova vlhne krajním napìtím, a ne-jednou již byl pøi tom, když Perreira po produkci shodil zagardinou šaty a dva mužové mu ruèníky drhli vysílené, zpoce-né tìlo. Po Perreirovi zkouší zpravidla Barengo. Vašek cítí zvláštníúctu k tomuto zádumèivému Španìlu, který je veskrze jiný nežvšichni ostatní. To povykující pan Laribeau je Vaškovi mno-hem bližší, hoch tuší ve Francouzovi veselou krev mladéhoèlovìka, kypícího zdravím a silou, kdežto pan Barengo je vzne-šený a uzavøený a koná všechno jako obøad. Je to až neuvì-øitelné, jak krásnì se tam nahoøe na hrazdì vznáší, jak letívzduchem jako støíbrný plamen, s jakou lehkostí pøistává, jentak pøilne, jako by uhlazenì kývl rukou; ale zde na zemi – ne,Vašek ještì nepoznal nikoho tak odlouèeného od okolníhosvìta. V prvních dnech mu zatanul na mysli pan faráø, ale hnedto zavrhl; kdepak jejich pan faráø, to byl uèinìný sedlák; ledao Božím tìle, když šel s monstrancí pod baldachýnem, to ano,to se nìjak podobal panu Barengovi, když se svou ženou as panem Rektorem kráèí k provazovému žebøíku. Vašek byse tak rád vyšplhal nahoru, už z pouhé zvìdavosti, jak to tampod støechou stanu vypadá. Když venku vane ostrý vítr, všec-ko prý se tam nahoøe rozezní, napjatá lana na stožáru bzuèí,plátno se chvìje tichounkou hudbou, vlajka nad stanem drn-èí, i døevo stožáru prý tam nahoøe zpívá. Ale když ho jednouLaribeau chtìl vzít s sebou, pan Barengo je zastavil, pohladilVaškovi hlavu a øekl:

„Mi chicuelo, neopouštìj pevnou zem. Na ní je hrob vzdá-lenìjší, kdežto my nahoøe jej máme pøímo pod sebou.“ Bylo to vážné a slavnostní, že Vašek bezdìky sklonil hla-vu. A nyní zùstává jen dole, zalezlý nìkde mezi gradiny, abyse s otevøenými ústy díval na ten úchvatný vzrušný rej, na tohebké proletování bílých tìl, na to neslyšitelné víøení, v nìmžmizí síla napjatých svalù a zùstává jen ladnì vykroužená køiv-ka. Takhle nìjak létají andìlé, povzdechl si zbožnì v prvníchdnech, ale pozdìji, už všemu lépe rozumìl, øíkal si: Kdepakandìlé, copak andìlé dovedou v letu vytoèit dvojité saltomortale? Je toho všude plno, co Vašek musí sledovat a zkoumat, aco toho teprve je, co sám musí dìlat! Jede se od mìstak mìstu a Vašek na Mary jest odpovìden za druhé tøi ban-durky, kteøí klusají po jeho boku. Zastaví se k nocování a užse musí stavìt pøenosná stáj a Vašek stojí u svých dílù plátnaa rychle spojuje jejich šnìrování. A pak s koèími pro slámu,pro oves, pro seno, pro vodu; a vydrbat poníky vìchty slámy;a ošetøit kopyta, jak dennì žádá Hans. A ráno se to všeckozas rozbourá a naloží a jde se znovu do sedla a znovuna silnici, do slunce do vìtru, do deštì. A pak pøijde pøede-psané mìsto a je nutno vypomoci i pøi stavbì a zaøizovánístanu a Vašek se lopotí s gradiny a skládacími židlemi do lóží.Sesadí se pista uzavírající manéž a pøijíždìjí vozy s pilinami.Pìt, šest for pilin se vejde do manéže, je-li pùda rovná; pilinse musí zadupat, což obstarávají nejt잚í tažní konì cirkusu,a polévat vodou. Tu je plno práce pro kluka, jak je Vašek,kterého si každý pøivolá na výpomoc a který je dobrýna tisíceré zaskoèení. Ale když je pak veèerní odpoèinek a mužští usedajís uvolnìnými svaly k hrncùm s veèeøí, pøichází Vašekdo tátovy party s tichým uspokojením, že postavil svùj kus díla.Vìdí o tom všichni v cirkuse, malý Vašku není jim žádný dìt-

ský mazlíèek, je to jen nejmladší pracovník a mají ho rádi, žetak prostì, bez øíkání dovede opustit hru a pomáhat, kde jezapotøebí zatlaèit. Když se tu objevil, pøijímali ho s úsmìvempro jeho roztomilost, teï však už mají dávno k nìmu jiný po-mìr. Dobyl si úcty a uznání; všichni vidí, že je v tom malémmrštném tìle vážnost a houževnatost dospìlého èlovìka; amezi ním a všemi lidmi cirkusu se rozvíjí jakési tiché chlap-ské bratrství. Tohle není spoleènost, ve které se øíkají nìžnos-ti. Rozcitlivìlý hoch by tu asi velmi trpìl drsností prostøedí. Toku podivu i ten africký Paolo, protøelý, ostøílený, otrkaný, zvyk-lý na rány a køiky, má nìkdy chvíle mìkkého stesku, kdy je mulíto, že nikdo nepøijde a nepohladí malého, krásného Paola,nepolaská se s ním hebkou rukou hedvábnými slovy; jak bybyla jeho dušièka blažena, kdyby aspoò nìkdy pocítila teplounìhu, vlahou mazlivost. Ale Vašek je sukovitì tvrdý, jeho ná-tura se projevuje spíš zaklením a plivnutím do dlaní; je munevolno, když ho zaène objímat taková cukrující bába, jakopaní Hammerschmidtová, jeho živel jsou dospìli mužští, pøe-devším ti pašáci z osmièky, s nimiž táhne jako rovný mezirovnými. Nejkrásnìjší jsou s nimi vlahé letní veèery, když se táboøívenku ve volném kraji. Tu se parta osvobozuje z tìsné klecemaringotky, jeden po druhém si pøinese houni, natáhnouse nìkde za vozy do boží trávy a jak se nad nimi klene vyso-ké nebe a vzduch se chvìje milostným zpìvem cvrèkù, uvol-òuje se vzpomínka za vzpomínkou, mužští vyprávìjí a Vašekby poslouchal až do zblednutí hvìzd. Pozdní léto má ještì jinévábení: táhnou selskými kraji a choutky venkovského klukavítìzí nad hrdostí jezdce – Vašek odbíhá do polí, aby si natr-hal lusek èi makovic. A jak se blíží podzim a den se krátí, pro-bouzejí se i v seržánu Vosátkovi marodérské laskominy, vy-vede kamarády za tábor, rozdìlá na úhoru mezi šípkovím oheòa peèe brambory, které za jízdy natahal z opuštìných bram-

boøiš. Dubiny, buèiny zlátnou a rudnou, svítivé bøízy shazujís korun denárky, po tváøích jezdcù se motají nitky babího léta,deštì zaèínají crèet na tiše klusající kolony koní, Arr-Šehir zpívána hlavì Binga modlitbu na zastavení dešù, Achmed Roméo,zachumlán do šátkù a šálù, odøíkává pøi zamženém západuslunce súru Sáby: „Urèili jsme v zemi své putování. Jeïte posvé cestì v bezpeèí dne i noci.“ Všichni už vìdí, že vytrvalé bubnování dešù na plátna sta-nù pøivolává konec cesty a radostného tulaèení. V polou øíjnaje tøeba pøejít k zimnímu životu. Pro nìkteré to znamená od-chod z cirkusu a louèení. Melancholie se bezdìky brouzdás nimi, když za mlhy, tíhnou sychravým jitrem opatøit hladovì-jící zvíøata. Jediný pan Berwitz chodí mezi nimi s hrudí pyšnìvypjatou a mne si rukama: koupil døevìnou konstrukcina prostranství pøi Reeperbahn, dal ji upravit, je svrchovanýmpánem zimního sídla a Cirkus Humberto po prvé bude pøezi-movat na vlastní pùdì. XI. Karas otec, Karas syn radostnì vtáhli do kvartýru paní Lan-germannové. Koneènì se zase budou moci po chuti natáh-nout na slamníku a øádné posteli! Vdova je uvítala s velkousrdeèností. Nevedlo se jí dobøe, co èeská parta odtud zmize-la. Neslyšela nic o osudu Milnerových zedníkù a nevìdìlataké, jak se daøí Karasùm u cirkusu. S podnájemníky nemìlaštìstí, žádný solidní pán se nevyskytl, samí pøelétavci, vìtši-nou z lodí, nezamìstnaní stewardi a námoøníci, kteøí tu pøe-spali pár nocí, než se nìkde uchytili nebo než jim došly pení-ze a museli na herberk; vìru, nebylo oè stát. S Karasy jakoby se vracel zásvit starých klidných èasù. A ke všemu byli teïvìtší páni, byli umìlci. To si vdova nedala vzít, že pan Karasje umìlec, když troubí v kapele. Mìla zbožnou úctu hudbì.Nebožtík pan kormidelník Langermann hrával na tahací har-

moniku a to bylo tak krásné – kolikrát se tehdy rozslzela, kdyžsedìli spolu v kuchyni na pohovovce a na stole vonìla bá-bovka a pan kormidelník Langermann hrál na ten námoønic-ký klavír a zpíval: „Et wasen twei Kunnigeskinner, De haddenenander so leef.“ Rùženka povyrostla za ten rok o nìjaký coul. Vykulila oèi aradostí upustila panenku, když spatøila Vaška vcházet do dveøí.Vašek se v první chvíli choval náramnì vážnì a dùležitì, jakodospìlý mužský, který už má za sebou všecky dìtské pošeti-losti. Ale po pár minutách to z nìho opadalo a nad Rùženèi-nými hraèkami se stal z nìho zase malý chlapec, který tu mezipanenkami, kuchyòkou, kupeckým krámem našel nový svìtpro svou bájivou fantasii. Osm mìsícù žil mezi velkými lidmi,pøizpùsoboval se jim, pracoval s nimi a mìl èím dále tím ménìkdy na skotaèivou hru; nyní se mu v kuchyni paní Langerman-nové, na pohovce nebo pod stolem, na ètyøi mìsíce otvíralykouteèky zapíraného dìtství. V cirkuse zùstával vážnì upjatk úkolùm, které ho obklopovaly, hovoøil s mužskými jako chlap,sakroval, plival a div že si nezapálil cigáro; ale tu s Rùženkouzjihl a znìžnìl, vžil se do jejího myšlení a nad hadrovým paná-kem jako by si ulevoval od té pøedèasné, umìlé vyzrálosti.Jen to jeho komandérství v nìm zùstalo, ve všem všude mu-sel vést on a Rùženka se podrobovat; naštìstí byla Rùženkadušièka oddaná a povolná; plná obdivu k jeho ráznosti, a i tuse tedy ochotnì pøizpùsobovala, když jí všecko pøemìnil apøetvoøil; o pokojíèku pro panenky rozhodl, že to je maringot-ka, z kupeckého krámu udìlal menažerii, z koèárku klecpro tygry. Ke všemu, co Rùženka mìla a v èem žila, nasadilbrýle svého vidìní a obì dìti se octly v novém, dvojnásob za-èarovaném svìtì. Jen jednu vìc pøeèarovati nemohl: Rùženèin slabikáø. Mìlauž svou první knížku s obrázky, s velkými literami, se slovy roz-dìlenými do slabik. Vašek nìkterá písmena švabachu znal,

jiná si pletl, teï se však do toho zakoukl a s celou svou úpor-ností dennì si v slabikáøi øíkal, až umìl celé stránky nazpa-mìt. Táta pro tuto jeho ctižádost nemìl mnoho smyslu, ale zatátou se k paní Langermannové pøistìhoval Bureš a ten sikaždého veèera pøitáhl Vaška ke stolu a vyzkoušel hoz nìmeckého ètení. A pak zpravidla vytáhl ještì nìkterouze svých knížek a pøedèítal nebo dal Vaškovi pøedèítat bás-nièky, které se mu líbily. Èítávali je znovu a znovu a ponenáhluto Vaškovi znìlo hlavou jako písnièka. „Šlo krásné dìvèe k klášteru, byl právì strašný den. Když k fortnì pøišlo, zvonilo, èímž vrátného ven loudilo, a ten hned pøišel ven.“ Nìkdy šla z deklamovánky až hrùza: „Na silnici stojí bába na dvì berle sehnutá, škaredá co soví hlava, jednooká, hrbatá, v tváønosti je samá brázda, ruka kùže jen a hnát...“ A nìkdy to byla opravdu píseò, kterou bylo možno zpívat.Když na ni po prvé pøišli, prohlásil Bureš, že to takhle nic není.A druhého dne si pøinesl odnìkud od vetešníka starou hnì-dou kytaru, potáhl ji strunami, vyladil a k údivu domácích ro-zehrál na ni líbezné akordy. A pak pøitáhl knížku a mìkkýmhlasem zpíval: „Když mìsíèek spanile svítil, vévoda Bøetislav vstal, neb oheò, jejž k Juditì cítil, již se v nìm dávno byl vzòal, k Juditì dávno byl vzòal.“

Vašek ani zdaleka nerozumìl všemu tomu, cov básnièkách èetl. Bylo tam množství podivných, neznámýchslov, pøi nichž si nedovedl nic urèitého pøedstavit, jen cítil, žeje v nich nìjaké kouzlo, že znamenají cosi mocného a slavné-ho. Když èetl: „A páni znakù hvìzdy, trojøíèí, orlice, lva, ostrvea lekna pozdvihli pravice,“ pùsobilo to naò velebnì a vzneše-nì. Bylo mu pøi èetbì tìch èeských veršù, jako by vcházelzase do hornosnìženských lesù – zelené pøísvity, modravéšero, zlaté záøení a za neznámými slovy velká, vábná tajem-ství. Hoch se dožadoval, aby mu Bureš èetl dál a dál. Probra-li všecky knížky, až nakonec Bureš vytáhl malý sešitek, velmiodøený a otrhaný, a jednoho veèera z nìho zaèal pøedèítat.Byla to dlouhá, pøedlouhá báseò, nejdelší ze všech, kteréVašek slyšel, a také nejménì srozumitelná. Pamatoval se jen,že se zaèínala tak nìjak, že Èechové jsou dobrý národ; vy-právìlo se v ní o májovém veèeru na modrém jezeøe a to bylopøekrásné; a pak tam byl nìjaký loupežník, kterého vedlina popravu a on tam zvolal, aby pozdravovali od nìho tu jehozemi krásnou, zemi milovanou. Víc Vašek nevìdìl, protožekdyž Bureš pøišel k tomuhle místu, roztøásl se mu hlas a ne-mohl dále. Vašek myslí, že zaèal plakat, ale urèitì to øíci ne-mùže, protože tenák Bureš se najednou zved, strèil knížkudo kapsy, popadl širák a vyrazil ven. A pøišel nìjak pozdìv noci a paní Langermannová se mu druhý den smála, že pøe-bral. Vašek pozdìji marnì na nìho naléhal, aby ještì jednouèetl „tu májovou“, Bureš prudce odmítal, že se to pro nìhonehodí; a Vašek se tak nedovìdìl, jaká deklamovánka to byla.A pøece mu dlouho znìla v hlavì jako nìco zcela zvláštního anezvyklého. Básnièky patøily k veèernímu oddechu hamburské zimy. Vedne na nì nebylo pomyšlení. Práce èekala všude. Zdánlivì jínebylo, když odpadlo putování a stìhování stanù, ale mnohopomocných dìlníkù, „hilfákù“, odešlo a na zbylé padla péèe o

všecko zvíøectvo a obvyklé zimní správky všeho materiálu.Antonín Karas byl pùvodnì pøijat také jen jako sezonní tenáka Kerholec se chystal, že si ho pak na zimu vymùže. Ale v tomani nemusel zakroèovat. Karas si koupil Berwitze svými øez-bami, které ponenáhlu, kousek po kousku, parádily zevnìj-šek cirkusu. A pak tu byl Vašek. Pøívažek, který nìkdy vážilvíc než hlavní kus. A zvláštì teï, když se chystalo jeho samo-statné vystoupení. Vašek pøejímal od starého Hanse volnou dresuru ponyù.Koníèkové byli dobøe pøipraveni, probíhali složitými figuramitémìø automaticky, šlo jen o to, aby si bezpeènì navyklina Vaška a Vašek aby otrnul pro všecky možné pøípady. Vprvních zkouškách byl neklidný, hlava mu hoøela vzrušením abiè mu poøád poletoval vzduchem. Za pár dní se však uklidnila brzo si vìdìl rady i s druhým, kratším bièem, jejž mu øeditelpøinesl, aby jeho vystoupení vypadalo opravdu jako miniaturacvièitelského èísla. I uèil se zase znovu šambrierou v pravicidávat tempo a impuls a bièem v levé ruce brzdit a urovnávatfigury, a jeho bandurkové, strakatí a lesklí jako èerstvì vyloup-nuté fazolky, sledovali pozornì každé jeho hnutí. A Hans zapistou kontroloval jeho postoj, aby zùstal i v práci sevøený avypjatý jako pravý cvièitel, aby nerozkroèil nohy; abyse neohnul ve høbetì, aby držel ramena jako ulitá. A pak pøi-šel den, kdy poníci dostali nové postroje ze žluté kùže, pobitéstøíbrnými koleèky, se žlutými a modrými chocholy na ohnutýchhlavách, a kdy Vaška oblékli do èerného fráèku. Byl topro nìho den nejvìtšího rozèilení: jednak se bìžel všem uká-zat a nejvíce tìm, kteøí mìli v šatnì stojací zrcadlo, v nìmžse mohl vidìt celý, jednak mìl hrozný strach, aby nìkde neu-padl, aby ty krásné šaty nezamazal nebo neroztrhl. Ale i tatotréma ho po nìkolikerém ozkusení pøešla a pak koneènìve vánoèním slavnostním poøadu vystoupil.

Asistenci u gardiny mìl znamenitou, celý cirkus nastoupilv bílých rukavièkách k „pánské službì“, aby dodal lesku prv-nímu vystoupení svého malého pomocníka. Ve dvou øadáchod opony k manéži stáli tu v lesklých livrejích kapitán Gam-bier, Pablo Perreira, John Harwey, pan Hamilton, oba Ge-vaertsové, Arr-Šehir, Achmed Roméo s Paolem, pan Baren-go, pan Laribeau a celé osazenstvo osmièky mimo tátu, kte-rý se díval shora od pana Selnického. Na rohu u krajní lóžestál øeditel Berwitz s Hansem a na židle pøistavené k lóži sisedla paní Berwitzová s Helenkou a s paní Hammerschmid-tovou. Z této slavné asistence bylo Vaškovi víc úzko nežze všeho publika kolem manéže, ale když jí prošel, když slo-žil svou první poklonu a práskl bièem, aby mu vpustili konì,tréma s nìho spadla. Vedl konì s bezpeènou jistotou, bezpøekotnosti; ke konci, když už potlesk odmìòoval jednotlivéfigury, pøešla jeho vnitøní jistota už v lehkou nonchalanci jakou zcela suverénních cvièitelù. A lidé byli z toho malého klouè-ka jako diví, tleskot jim nestaèil, dupali a volali Bravo! – byl toveliký úspìch, nejvìtší úspìch nového programu. Jen maliè-ký kaz pøišel až na konec a zpùsobila jej paní Hammerschmid-tová: ze samé nìžnosti poslala Vaškovi kytici. S tou vìcí ni-kdo pøedem nepoèítal a když mu ji Hans uprostøed manéžepodával, shledal Vašek s hrùzou, že mu chybí tøetí ruka. Ne-vìdìl v rozèilení, co honem s bièi, a upadl z toho na nìkolikvteøin do zmatku, v nìmž najednou vysvitlo, jaké je to ještìdítì. Ale to právì chytlo u publika nejvíce a znovu vzbouøilopotlesk a jásot. A když se Vašek koneènì vracel z manéže,popadl ho tam obr Gambier, køikl na Laribeaua a oba Fran-couzi vyzvedli svého Vaška na ramena a nesli ho za potleskubílých rukavic støedem celého souboru. A pak pøišel dozadu øeditel Berwitz v plukovnické unifor-mì a popleskal Vaškovi po ramenì a øekl mu, že se dobøedržel a aby tatínek zítra pøišel do kanceláøe. A paní Berwitzo-

vá ho pohladila po tváøi a Helenka mu potøásla rukou a panívon Hammerschmidt div ho neumaèkala, jak ho objímala alíbala. A nad vchodem od orchestru stál táta a místodo trumpety troubil do kapesníku a utíral si oèi a u vchoduke konírnám chodil Hans jak páv a volal na ostatní koèí: „Ne-øíkal jsem to? Starý Hans má pane, oko pro èíslo! Já už nìcovidìl, vy cucáci! Tohle je sukces, jaký tu nebyl leta!“ Ale v tuchvíli se Vašek vytratil z kruhu ženských, rozbìhl se k Hansovi,køikl „Hans – hop!“ a táhlým obloukem skoèil koèímu do náruèea s dìtskou oddaností mu zlíbal obì tváøe. „Nonono! Vašku! Tohle není tøeba! To nemuselo být!“ brá-nil se koèí a slzy jako hráchy mu tekly po tváøích a kapalyna livrej. Ubohý Hans! Netušil, co ho ještì v ten den jeho nej-vìtší slávy potká. Nebo po pøedstavení šel direktor a vlast-noruènì mu pøede všemi stájníky odevzdal èervenou vestuse zlatými knoflíky, zabalenou do hedvábného papíru. A Hansbyl novým rozèilením jako bez sebe, okamžitì si vestu oblékl,bìhal v ní po stáji bez kabátu, po práci se dooblékl a prohlá-sil, že dnes se musí ukázat té holotì v hippodromu. To bylabouda se šesti kobylami na druhém konci Reeperbahn, kamchodili opilí námoøníci a vojáci s lehkými dìvèaty jezdit za šes-ták na koni a dìlat kavalíry, podnik rozkøièený, víc páchnoucírozlitým pivem než koòskou vùní, jeden z posledních zapadá-kù prohýøené noci, kde èasto docházelo ke rvaèkám ak zranìním. Nicménì byl to podnik s koníèky a koèové cirku-su chodívali za koèími hippodromu na nìjakou láhev piva, abyse mohli pøed nimi chlubit a vytahovat. Tam se tedy vypravilHans s èervenou vestou, jenže po cestì bylo na Reeperbahnmnoho výèepù se všelikými známými, kteøí dosud nic nevì-dìli o èervené vestì. Kudy ho cesta vedla a jaké byly jehoosudy, není známo. Známo je jen, že ho o pùl tøetí hodinì ránodopravili strážníci do Cirkusu Humberto a odevzdali Alici Har-weyové potluèeného, pobitého, s roztrhaným kabátem,

s utrženým límcem. Levici mìl poøezanou od skla, v pravé pažimìl bodnou ránu nožem, na pravou nohu kulhal, na hlavì mìlcizí klobouk, levé oko zavøeno velkou modøinou. Nepromluvilani slova, když ho Alice vedla do konírny na seno a celou cestumu lála. Teprve když ho opouštìla, zastavil ji, ve svitu lucernypomalu rozepjal kabát, s námahou upøel na ni jedno oko apozvednuv prst pravil: „To nic není... ty tøi museli doèista vod-výzt... ale èervená vesta je zdravá!“ Ráno poklidil lipicány a vraníky spíš Vašek nežli Hans. Zachvíli nato pøišel øeditel. Zastavil se u ovázaného Hanse akýval hlavou. „Hans, Hans, ...ani jsem si nemyslel, jaké jsi èunì!“ „Jsem, pane øediteli,“ pøitakával smutnì Hans, „jsem hroz-né prase, ale s odpuštìním, jenom z pouhé radosti. Èistìz pouhopouhé radosti. A já jsem ještì nemìl, co jsem živ, ta-kovou radost jako vèera.“ „A co øekneme policii, až to bude vyšetøovat?“ „Ale nebude, pane øediteli, nebude. Dy to bylov hippodromu. Kampak by pøišla, kdyby mìla vyšetøovat kaž-dou rvaèku. Já jenom budu muset ještì teï obstaratpro hippodrom tøi koèí, aby jim konì nezùstali bez obsluhy.“ Pøesto, jak byl zkøesán, šel Hans s èervenou vestou veèerznovu na pivo. Tentokrát ho vytáhl Karas a osmièkáøi, zapítVaškùv úspìch. Šlo se k Námoøníkovì nevìstì, kde je Moe-secke radostnì uvítal. Karas platil tøi rundy. Byl to povinen,protože ráno, když pøišel do kanceláøe, oznámil mu øeditel,že se rozhodl angažovat Vašku jako mladého jezdce. To pa-tøilo k Berwitzovým zásadám: radìji pøijít døív s nabídkou, nežlidé pøišli s požadavky. Byl pøesvìdèen, že takhle to poøídílevnìji a ještì to pùsobí dobrým dojmem. Karas také bez roz-myšlení a s uctivým díkem pøikývl k èástce, kterou Berwitz vy-slovil. Bylo to jen pár marek, ale Karas myslil v krejcarech atrojnících. Všecko mu bylo jako a nebes darované, co tu chla-

pec vytìží. Dvacetníky za obchùzky se lvíèetem zanikly, kdyžlvíèata povyrostla, ale Karas je mìl všecky uschovaný. A nynítedy bude k nim pøídávati marky; Vašíèek nic nepotøebuje aa má nìjaké úspory, až odtud pùjde. Té myšlenky se Karasv hloubi své duše nijak nevzdával. Pro svou osobu tu byl zce-la spokojen, úspìchy Vaškovy a jeho štìstí ho blažily, ale os-ten starých, spoleèenských pøedsudkù byl hluboce uloženv nitru poèestného zedníka. Aniž o tom mluvil, myslel pøecena to, že se jednoho dne shodnou a opustí cirkus, aby zaèalidoma nìco poøádného. V tom pøemýšlení vadila Karasovijen jedna vìc: že nic neví o tom, jak to na jaøe dopadlos Milnerovou partou. Vyptával se na ni horlivì na všech mož-ných místech, ale ani Moesecke, který by první mohl mít o nínìjaké zprávy, nevìdìl zhola nic. Odešli, zmizeli, zapadli anikdo bìhem roku nepøišel se zvìstí o nich. Jak zima míjela, vzpomínal Karas, že zanedlouho zaèneMilner obcházet vesnice a sestavovat partu. Snad je Karastady ještì zastihne, snad se tu setkají a snad se tím nìjakurychlí rozhodnutí. Zatím o tom nesmìl ani muknout, protožemu kdekdo vykládal, jak se Vaškovo èíslo osvìdèuje, jakse lidem líbí a jak se i Vašek v nìm denním cvièením zdoko-naluje, že je to všecko teï jaksi kulatìjší a plynnìjší nežv prvních dnech, a že to bude znamenitá akvisice pro jarníturné. O tom už všelicos proskoèilo, pan Gaudeamus byl po-øád jako na koni, øíkalo se, že se pojede tentokrát na východ,do Polska a jinam; Karas se ve svých nejistotách ustavilna tom, že to ponechá øízení božímu. Objeví-li se tu Milner,než odjedou, nasadí všecko, aby se vrátili k zednièinì; dá-liosud, že odjedou døív, jaká pomoc, bude èekat na jinou pøíle-žitost. Jedno zlé však vidìl: stavby se v Hamburku nehýbaly.Ve volných chvílích mu nedalo, obcházel volná staveništìv mìstì a kolem nìho, ale musel si pøiznat, že se nikde animotyka nehne, aby pøipravila zednické dílo. Pøijdou-li krajani,

patrnì poøídí zase špatnì; a jasné vìdomí téhle skuteènostiho znovu tlaèilo k cirkusu jako k záchranì. Tak stále kolísal v nejistotách o sobì a o Vaškovi, až jed-noho slunného dne hlásil Kerholec rozkaz pøipravit maringot-ky a nastìhovat se do nich. Milner se neobjevil. A oba Kara-sovì se rozlouèili s paní Langermannovou i s Rùženkou apustili se na druhou pou s Cirkusem Humberto. XII. Odjíždìli zhruba všichni jako pøed rokem, i pan AchmedRoméo si znovu plácl s principálem na dalších deset mìsí-cù. Ale nechybìlo mnoho a osmièka by byla pøišla o jednusvou významnou osobnost: seržán Ferenc Vosátka se octlve velkém pokušení odpadnout a opustit partu i cirkus. To sedìli jednou u Moeseckeho pøi pivì, tlachali a chech-tali se a najednou jim Vosátka ustrnul. Uprostøed øeèi umlkl,znehybnìl, jen oèi vytøeštil ke dveøím. Ohlédli se tam a vidìli,že do hospody vešel podivný chlap, èerný, baòatý, s nosemjako bambuli a s hubou tak širokou, že by se do ní vešlo ku-øátko na jedno zaklapnutí. Byla to huba mìkká, jako rozchech-taná, a taky pravé oko se smálo, kdežto levé bylo skoro za-kryto spadlým a opuchlým víèkem. Po tváøích a po bradì se murozsévalo husté strnisko a v oblièeji mìl tmavé šmouhy, jakoby byl umazán. A tento mohutný chlapík s odulým bøichemse zadíval k jejich stolu, tváø se mu roztáhla a už se k nim hr-nul, zatím co Vosátka pomalu vstával, jako by ho to tlusté zje-vení hypnotisovalo. Chlap došel až k nim, srazil paty, zasalu-toval dlaní ven a brumlavým basem zadunìl: „Generále Vosátko, seržán Lebeda se poslušnì hlásí!“ Vosátka už stál napjat jako struna, tøemi a pùl prsty pravi-ce švihl jak stroj k pùlce svého ucha a øinèivì odpovìdìl: „Generále Lebedo, seržán Vosátka je poslušné k vašimslužbám!“

Nato oba zvedli ruce, padli si do náruèe, líbali se a volalijeden pøes druhého: „Amigazo! Qué alegia! Cielos vaya una sorpresa!“ Koneènì se Vosátka odtrhl a obrátil se k svým stolovní-kùm: „Muy seòores mios, udìlejte vydatnì místo, tahle jemnádušièka musí zasednout mezi nás. Dovoluji si pøedstavit: ex-celentísimo seòor don José Lebeda z Hluboèep, mùj nejvìr-nìjší amigo z celé støední Ameriky. Vždy my jsme se tamnavzájem zajali! Pamatuješ, Pepíku, na bitvu u hory Pico delEspuela?“ „Jak bych nepamatoval, Ferenc, to pøece byla historie!“ To se ví, že všichni hned chtìli tu historii znát. A když se tedysesedli, zaèal Vosátka své vyprávìní o bitvì u hory Pico delEspuela. „Slavná správní rado, já jenom nerad mluvím o svých vavøí-nech. Ale obèas pøece jen musíte vidìt, vy konihoòové, jakáosobnost jezdí s vámi po tomhle shnilém starém svìtì. Hlav-nì že je tu korunní svìdek. Tak to bylo tenkrát v Hondurase...nebo v Guatemale?“ „Ne, v Nicaragui, Ferenc,“ pomohl jeho pamìti pan Lebe-da. „Mìli jsme pøece na èepicích ty fedrpuše.“ „Hombre, ano, Nicaragua. Úchvatná republika, pánové.Složena z moskytù a mesticù. A tenkrát pøišla taková nìjakápolitická rozmíška, že tam najednou byli dva presidenti. Pre-sident Colador a president Almirez. O co šlo, nevím, já bylještì gringo, cizinec, já jsem pøišel zrovna z Costaricy, kdejsme tuhle s Pepíèkem dìlali revoluci. V Nicaragui jsemse pøidal k presidentu Coladorovi, protože prohlásil, že po-hanu zemì lze smýt pouze krví. To byla øeè podle mého gustaa proto jsem vstoupil jako seržán do jeho armády. Vrchnímvelitelem byl generál Chingolo, osvìdèený vlastenec. Armá-da se scházela dost rychle, vadou jen bylo, že nìkteré forma-

ce se vždy zase po èase rozutekly. Ale protože se podaøilojejich pøíslušníky pøemluvit, aby pøišli znovu, stoupaly pøírùstkydo závratných èíslic. Mysleli jsme zprvu, že už ty cifry odstrašínepøítele, ale president Almirez se chystal k boji a jmenovalvrchním velitelem generála Platuda. Vidìli jsme tedy, že ne-zbývá než bojovat. Když ještì pøišly z Kolumbie nìjaké puškya tøi dìla, vytáhli jsme do pole. Ve mìstì Matagalpa jsmedostali zprávu, že generál Platudo postupuje smìrem k RioGrande. Generál Chingolo se tedy rozhodl, že v Matagalpìrozbije svùj hlavní stan a jiné náøadí a že odtud vyšle èást voj-ska, aby zastavil postup nepøítele. Velitelem této výpravy, pá-nové, jsem byl já, seržán Vosátka. Dostal jsem asi dvacetmilicianos a rozkaz. Ráno jsme stáli na námìstí pøed koste-lem, generál Chingolo pøijel na bílé kobyle, vytáh šavli a pro-mluvil: ‚Seržáne Vosátko,‘ prohlásil tam energicky, ‚jdìte apotøete hydru odporu. Bojujte stateènì jako hidalgo. Zákonmusí mít prùchod.‘ Táhl jsem tedy vstøíc vnitønímu nepøíteli.Takhle byla Matagalpa, nad ní kopec, za kopcem celá sierra,uprostøed ní hora Pico del Espuela. O kus dále prý teèe RioGrande. Když jsem s tìmi dvaceti mestici pøitáhl pod tu horu,narazili jsme na takovou quebradu, na takovou prùrvu po jar-ních vodách. A vtom se strhne pokøik a na druhém bøehuquebrady pobíhá pár otrhancù s peøím na èepici a schováváse za balvany a kaktusy. Pánové – narazili jsme na nepøítele!“ „I pro Krista Pána,“ uklouzlo Malinovi, „to bylo pìkné na-dìlení! To mi pøipadá zrovna tak, jako když jsem já jednounesl medvìdùm chleba a pøed medvìdí klecí stál tygr.“ „A to zas ne, pane stájní maršálku, to zas ne!“ odmítal jehoúlek Vosátka. „My jsme byli pøece armáda.“ „A co jsi udìlal?“ zeptal se Kerholec. „Dal jsem rozkaz, aby se zaujala bitevní posice.“ „To je bájeèné,“ øekl Malina. „Na to bych nepøišel.“ „Vidíš.A rozkaz byl ovšem zbyteèný, protože už všech mých dvacet

milicianos bylo poschováváno, že jsem je skoro nevidìl. A takse zaèala bitva u hory Pico del Espuelo.“ „Bylo moc zabitých?“ zeptal se Karas. „Moc. Hlavnì králíkù. Oni lezli z té hory a my po nich støílelis obou stran a pak jsme si je pekli. Mimoto jsme zastøelilijednu mulu. Nepøítel se nám chlubil, že zastøelil taky supa.Støílelo se, zkrátka, poøád, lidé na štìstí zùstali ušetøeni. A takjsme bojovali pod horou Pico del Espuelo asi týden. Postupnepøítele byl nespornì zadržen. Nicaragua mohla hledìt vstøíclepším dnùm. Zato my vidìli pøicházet horší èasy, protože krá-líci se rozutekli a nám zbývalo k jídlu jen kukuøièné choclo. Tujsem se vzchopil k rozhodnému kroku: poslal jsem k nepøíteliparlamentáøe s výzvou, aby se vzdal. Parlamentáø se vrátils odpovìdí, že oni si zas myslí, že bychom se mohli vzdát mya že by bylo nejlépe, aby se oba velitelé zítra o tøetí hodinìodpolední sešli v té quebradì a dojednali si to. Na tu èestnounabídku jsem ve tøi hodiny slezl do té strže a najednou jsemse musel dát do strašného smíchu: proti mnì se vykutalil tu-hle ten buližník, Pepíèek Lebeda!“ „Oni byli na té protivné stranì?“ užasl Malina. „Jó, byl. Já taky koukal, když se pøede mnou objevil Fe-renc! My o sobì už pùl roku nevìdìli!“ „A teï si pøedstavte, pánové, jak jsme se v té roklinì obja-li. My se vláèeli sem a tam a jeden druhého se nemohli naba-žit. A oba jsme køièeli: ‚To je bájeèný, to je macaòuda, ty jsiteï mùj zajatec!‘ Nu a pak jsme tam jednali asi tøi dny. Tonebylo lehké rozhodnout. Já razil zákonu prùchod, on razilzákonu prùchod a uprostøed toho prùchodu jsme se setkali.A než jsme se dohodli, naše vojska se nám rozutekla...“ „Oni už nemìli co žrát,“ chechtal se Lebeda, „tak se vytratilijako ti králíci.“ „A my zùstali,“ pøejímal vyprávìní zase Vosátka. „Doèistasami v boží nicaragujské pøírodì. A tak jsme se usnesli, že

se bitva u hory Pico del Espuelo konèí úplnou porážkou pre-sidenta Almireza a že tuhle Pepík bude mùj zajatec. K tomu-hle výsledku jsme došli ze strategických dùvodù, že mìstoCuicuina bylo daleko a mìsto Matagalpa bylo blízko a mymìli hlad...“ „A hlavnì žízeò,“ chechtal se Lebeda. „Tak jsme jeli spolu k Matagalpì a smluvili jsme se, žeu hospody pøed mìstem Pepík sleze s konì a pùjde mìstemvedle mne pìšky jako zajatec. V té hospodì jsme si dali que-so de chancho, jako tlaèenku, a já se ptám, co to je, že nevi-dím žádné vojsko, když to už je pøece hlavní stan. A hospodskámi povídá, že to už je pøece ètyøi dny vyøízeno: národ pøecesesadil presidenta Coladora a generál Chingolo je ve vìzení.Caramba, povídám Pepíkovi, kolo osudu se obrátilo, ty poje-deš na koni a já ti budu dìlat zajatce, a žije Nicaragua. A tuhlePepík povídá – a slavná státní rado, já si dovoluji upozornit,že to byl mistrný kousek státnického umìní – povídá: Kuš,Ferenc, teï to teprve vyžerem. A koukne vám na hospodskoua takhle shora na ni spustí: Matko, pošlete nìkoho k panufaráøi a k alcaldovi, a chystají uvítání, že tu jsou dva dùstojnícivítìzné armády z bitvy u hory Pico del Espuela a že pøijíždìjíobsadit mìsto!“ „Vy grázlové!“ bouchl do stolu Kerholec, „a nepoznali vás?“ „Kdepak!“ hlaholil pan Lebeda, „galony nebo prýmky, tojsme stejnì nemìli žádné, tam všecko záleželo jen na postoji.Jen když si èlovìk troufnul.“ „A jak to tedy dopadlo?“ „Jak to dopadlo?“ odpovídal Vosátka. „Jeli jsme do mìstapyšnì jako dva hidalgové, alcalde s mìstskou radou a faráøs kaplanem nás uvítali, všecko bylo samé Excellenza sem,Excellenza tam, veèer byl na naši poèest uspoøádán banketa po nìm ples...“ „Krásné ženy?“ zeptal se Kerholec.

„Ó,“ zvedl Vosátka jen oèi k nebi. „Lebedo, co? To bylanoc, he?“ „Cielos, vos sabés – qué chiche!“ „A jak to všecko dopadlo?“ „Tak to dopadlo, že jsme ráno dali rozkaz, aby generálChingolo byl propuštìn, pak jsme si vybrali nejlepší dva konìpro vyjížïku a po slavnostním obìdì na faøe jsme vyfoukli pøeshranici do Hondurasu.“ „Ya, ya,“ povzdechl si pan Lebeda, „byly to krásné èasy.Nová Granada, Costarica, Nicaragua, Honduras, Guatema-la, Yucatan, Mexico, Texas, Arizona – to bylo revolucí, pøevra-tù, povstání, válek, to byl život, to byla radost.“ „Co Santa Anna – žije ještì?“ „Ani, kamaráde, nevím.“ „Co je to za svatou?“ zeptal se Bureš. „Pìkná svatá,“ ušklíbl se Vosátka, „nejdivoèejší diktátorMexika, Antonio Lopez de Santa Anna, generál. Pùl tuctupresidentù svrhl, pak se sám všeho zmocnil a pustilse do války s Unií. Šelma krutìjší než ty Gambierovy koèkyu nás. Ale vojákovalo se pod ním dobøe, co, Pepíku?“ „Slavnì. Pamatuješ se na tu dvojí øež u Contrerasu a u Chu-rubuska? San Diego, to jsme pøed Amerikány utíkali! Tys tamnechal ucho, viï?“ „Ne, až v Chapultepeku.“ „Tys byl v té obležené tvrzi? A vzdal jsi se?“ „Já a vzdát se? Já jsem jim utek. A pùl ucha mì to stálo aještì kus mé neodolatelné krásy. Vždy jsme se pak sešliv Pueblu.“ „Mᚠpravdu. Já už zapomnìl na souvislosti. Tys tenkrátchtìl na jih?“ „Ano. Nahoøe to už moc èpìlo velmocemi. Šel jsem dolù,do Uruguaye, za Garibaldim. Tam byla ještì øádu partyzán-

ská válka. Ale on už odjíždìl do Evropy, tak jsem se svezls ním.“ „To já, Ferenc, šel právì naopak. Na sever. Do Kalifornie.Tam byl tehdy život. Našli tam první zlato. Moc zlata. Strašnìmoc zlata. Ale šlo pøi tom poøád o kejhák. Nebyl bych z tohoani vylez, nebýt kamaráda, nìjakého Hawkinse. Neznals ho?Ohromný compadrito, pùvodnì pùsobil v Ecuadoru, kdyžse odtrhl od Kolumbie. Byl starší než my.“ „Hawkins? Nìjaký Hawkins øádil za mých dob v Panamì.“ „Možná, že to byl on. To všecko byl jeho rayon. Ale pùvo-dem byl ze severu, taková tichá, kalifornská povaha. Nemlu-vil a hned støílel. Nebýt jeho, nebyl bych se dostal od Friskase zdravými údy. Tam se slezli raubíøi a mordýøi, že byl JehoExcellence Santa Anna proti nim jehnì.“ „A kolik jsi toho zlata ukoøistil, ty, mameluku? Hoï námnìjaký valounek na pospas!“ „Ya, ya, Ferenc. Bejvávalo. Bejvávalo. On je to, víš, mocmìkký kov, a když pøijde do blízkosti alkoholu, tak se vypaøuje.To je velká vada, Ferenc, velká vada.“ „Tak tedy jsi zas èistì hidalgo, nezatížen žádným jmìním?“ „Yos sabés. Èistì hidalgo. V kapse mám jen pár cobres.Ale je ve vzduchu velká vìc a pro tu tì vlastnì hledám. Vždyjá jdu za tebou po èichu pøes pùl Evropy. Jak jsem se o tomdovìdìl, øekl jsem si: to je tip pro Ference Vosátku. Žádnýjiný s tím nehne!“ „Don José – nechcete, abych se snad zardíval? V NovéGranadì jsme tomu øíkali macaòa, tady bych øek, že si mì,Pepíku, navaluješ!“ „Ne. Ferenc. Nejvážnìjší vìc. Hledají se staøí Mexikáni.“ „Ale! Snad z nich nechtìjí utvoøit akciovou spoleènost na zu-žitkování zahojených šrámù?“ „Ne. Nebo možná, že ano. Jak se to vezme. Že se tov Americe mele, to víš?“

„Sever proti Jihu, ano. Øíkají, že, jde o otroky, a zatím obì-ma jde o kapitál.“ „To je vedlejší. Ale teï se to hýbe i v Mexiku. Juarez budevyøízen...“ „Ten mestic? To sotva. To je taky taková chytrá šelma.“ „Bude vyøízen, povídám ti to. A teï jde o to, aby se tu vèasnašlo tøi sta starých Mexikánù, jako jsi ty a já, a abychomse do toho zamíchali. Je to ohromná vìc, øíkám ti. Plavbudo Vera Cruzu mám zajištìnou. Pak je jen potøebí se pustitnahoru na Soledad, Orijabu, Pueblo a Mexiko a být tam, ažse to rozhoupá.“ Vosátka se zadíval na dobrodruha a všichni ostatní ztichliv napìtí. Cítili, že se tu pøed jejich kamarádem vynoøilo nejsil-nìjší vábení, jež ho mohlo potkat: svìt jeho nejdravìjšího mládí. „Orizaba... Pueblo... Mexiko...“ opakoval Vosátka jakoomámen. A najednou jako by je všemi póry cítil, ošlehl ho žhavývzduch píseèných pouští, vidìl v prùzraèné výši bílé koruny hor;vnímal pach peonských chatrèí, cítil pod sebou klus strakaté-ho pinga, nejoblíbenìjšího svého konì. Pøed oèima se muzvedly podivné ploché chrámy a paláce na nesmírnì rozleh-lých prostranstvích, slyšel huèení stád na zelené ploše jarnísavany, vdechoval tìžký vzduch tropù s vùnìmi pralesa a zasslyšel køik papouškù nebo suché praskání lodních stìžòù apleskot napjatých plachet. Vùnì, zvuky, barvy a tvary nìkoli-ka zemìpásù na nìho dorážely a slévaly se v jedno jedinéstrašné mámení, v pocit svrchované volnosti a nespoutanos-ti, v pocit divoce bujarého mládí. A jako by to všechno chtìlobýt ještì znovu ztìlesnìno, zakroužila mu pøed zraky vyzýva-vá tìla bílých a snìdých žen, s tajemným voláním èerných pro-pastných oèí, se jmény, jež sama byla jak temnì smyslná hud-ba: Dolores, Rosario, Soledad, Encarnación, Guadalupe,

Concepción, Eduvigis, Esperanza, Asunción, Gracia, Fé.Jizva ve tváøi mu zrudla a žíly na spáncích a krku vystoupily. Kerholec, Karas, Malina, Bureš ještì nikdy nezhlédli své-ho øeènivého seržána v takovém vytržení. Jako dusný pøíkrovdoléhala na nì jistota, že teï se z jeho záhadné minulosti vy-noøilo nìco, co je nad všechnu jejich soudržnost. Kerholecbezdìky myslil na ten nenadálý vzdušný vír, který je jednouz èista jasna pøepadl v Uhrách, pøerval jim lana a odnesl vr-šek stanu vysoko do èistých nebes. V Karasovi se trochuzatajil dech: teï snad je chvíle, kdy nìkdo jiný poruší pouta,která vázala i jeho. Malina byl, jako když se mu myšlení za-staví a všecko ho pudilo, aby šel a položil Vosátkovi rukuna hlavu. Nepøímo to však provedl Bureš. Cítil, že se musí nìcostát, aby byl seržán vrácen skuteènosti. A už mu bleskla hla-vou ta pravá otázka. „A kdo, pane Lebedo, platí tu cestu do Vera Cruzu?“ Vosátka sebou trhl a upøel oèi na Bureše. „Cos to povídal?“ „Ptám se pana Lebedy, kdo zaplatí pøeplavbu do VeraCruzu, když øíká, že cesta tam je zajištìna.“ „Pravda, Pepo,“ a Vosátka zabubnoval prsty na stùl, „Kdo to platí?“ „Vera Cruz je dobyt a obsazen.“ „A kým? Snad ne Amerikány?“ „Ne. Mají jej Francouzi, Španìlé a Anglièané. Juarez jena ústupu a vyjednává. Ale Francouzi pùjdou dál. Jestli ti dru-zí, to nevím, ale Napoleon ano. To vím urèitì a proto jsemtady. Hledá se øádná montoneza, kolona dobyvatelù. Ferenc,tady se mùžeš stát generálem doopravdy.“ „Fííí,“ hvízdl Vosátka táhle, „na útraty Francie?“ Lebeda pøikývl. „A on se chce zmocnit Mexika?“

Lebeda se rozhlédl, pak se pøisunul se židlí blíž mezi nì anakloniv se k nim mluvil skoro šeptem: „To je ještì tajemství. Kolonie to nemá být, ale nìco veliké-ho, aby tam byl konec všem zmatkùm. Snad království nebocísaøství nebo co. To já nevím. Ale rozhodnì se v tom dá za-lovit. Nikdo nezná Mexiko.“ „A komu to chtìjí dát? Nìkomu z Bonapartù?“ Vosátkanajednou mluvil stejnì tiše, ale ostøe a konkretnì. Burešs pøekvapením cítil, že tenhle jejich posmìvaèný tlachal mu-sel mít v minulosti mnohem vìtší politickou zkušenost, nežtušili. „Ne,“ odpovìdìl Lebeda. „Je k tomu vyhlédnut Habsburk.Bratr France Josefa. Ferdinand Maximilian. Oba císaøi se uždohodli.“ „Tak to tedy je,“ vydechl Vosátka. A po vteøinì mlèení jímnajednou zabouøila vzteklá hoøkost. „Velmocem se zase sbìhlysliny na koøist. Svobodné státy v zámoøí je vábí a lákají. Zasese pùjde loupit a vraždit ve jménu civilisace a poøádku, abykapitál mìl pohodlnìjší cestu k otroèinì. Ti v Mexiku a na šíjimají za sebou krvavých padesát let. Ale bojovali mezi sebouve jménu své svobody a každým desítiletím se o krok pøiblížísvému ideálu. Nyní však se jim místo prolévání krve hodí na krkchomout a oni nebudou krev prolévat, ale cedit. Císaøskéhyeny už tedy zaèínají výt. Na takový zpìv seržán Vosátkaodpovídal puškou. Ne, Pepíèku, zmýlil jsi se, když jsi se zamnou rozjel. Ten Santa Anna byl hrùzný netvor, ale sloužil jsemmu, když hájil svobodné Mexiko. Nedám se propašovatna mexický bøeh; abych pomáhal pohøbít jeho volnost. Sestavsi sám svou montonezu. Nebudu ti to mít za zlé. Contra gus-tos no hay disputa. Ale seržán Vosátka zùstane radìji pøismradu potulných koníren.“ „Výbornì, pøíteli,“ polohlasnì vykøikl Bureš. „A pamatuj sijedno: je-li pravda, co øekl tady krajan Lebeda o tìch Habs-

burcích, tak to vùbec špatnì dopadne. To je rod, na kterémlpí kletba.“ Všichni kolem horlivì pøikyvovali. Pan Lebeda roztáhl hubuk rozpaèitému úsmìvu a špinavou rukou se drbal ve vlasech. „No, no,“ odpovídal smíølivì Vosátkovi, „jen mì tady nese-žer za to, že jsem za tebou pøijel. Myslel jsem, že to uvítášs radostí.“ „Ne,“ odpovìdìl Vosátka rozhodnì, „s tímhle nechci nicmít.“ Lebeda nebyl z lidí, kteøí by se dali lehce odbýt, ale patrnìznal svého seržána a vìdìl, že je tu všecko mluvení marné. „Zas jedna zhrzená láska v životì,“ ušklíbl se a zvedl skle-nici. „Na tvý zdraví, Ferenc – pojedu tedy do Mexika bez ka-maráda.“ ukl si se všemi; rádi spláchli tu chvíli rozèilení. Nejvíce byl,jak se zdálo, vzrušen Malina. „Mnì jde z toho hlava kolem,“ posteskl si postaviv sklenicina stùl. „Já tomu dost dobøe nerozumím, ale tak mi to pøipa-dá jako tenkrát s tou krajtou tygrovitou. Ale vùbec nevím, proè.“ Všichni vybuchli v smích. „Co to mᚠzase s krajtou tygrovitou?“ chechtali se, jsou-ce rádi, že se naèíná z jiného soudku. „No, mìli jsme jednou taky krajtu tygrovitou,“ odpovídal sta-roch. „Pøece víte, co je to krajta tygrovitá. Ta naše byla ohromnýklacek. Starý Humberto ji vždycky anoncoval, že má zdéli èty-øi sta osmdesát pìt florentiských coulù. Jestli to bylo pravda,nešlo pøezkoumat, protože žádné florentinské coule nejsou.“ „Krajty jsou obrovské užovky trópù,“ pøispìchal s pouèenímBureš. „Ještì øekni, že je to vìtší žížala,“ durdil se Malina. „Jestlije krajta tygrovitá užovka, tak je tuhle seržán Ferenc holou-bátko.“ „Nerozèiluj se, táto, a povídej,“ domlouval mu Kerholec.

„Inu, to je tìžká vìc, když jiní chtìjí všecko vìdìt líp. Tukrajtu tedy pøedvádìla direktorka. Ale když se pak octlav jiném stavu, nemohla tu Honzovu užovku nosit, jak byla pro nitìžká. Tak si na to Humberto pøibral holku, moc hezkou hol-ku, hotovou Taliánku. Ve všech vesnicích byli kluci za ní jakodiví. Ve voze pro ni nebylo místo, spávala v hospodì nebopo chalupách, a to se ví, jak je to všeliskde zvykem, kluci hnedk oknu a uk, uk, aby je pustila dovnitø. Jenomže ona mìlapovinnost vzít bednu s hadem na noc domù, aby se krajta tyg-rovitá nenastydla. A jak se v noci ozvalo ukání nebo vùbecnìjaký šramot, krajta tygrovitá pšššš-pšššš, už se vysoukalaz bedny a plazila se kolem hledat, co je to za šramot. A kdyžholka otevøela okno a zaèala se s galánem cucmat, za chvil-ku vylezla mezi nimi obrovská hadí hlava a kluk zaøval a dalse na útìk. Ta holka byla z toho celá nešastná, ve dne ji hlí-dali Humbertovi, v noci had a ona chtìla nìèeho užít. Tak jed-nou pøišla za mnou, div nebreèela; že prý má ženicha, ale jakk ní pøijde, had z bedny a pšššš-pšššš už se sypena mládence. Já jí povídám, pro pána krále, tohle se nesmístarej dovìdìt, on má hrozný strach, aby se mu krajta tygro-vitá neošoupala, on na novou nemá. A ta Marie zaèala nata-hovat breèky, že jí je to už jedno, jestli se krajta tygrovitá ošou-pe nebo neošoupe, jen kdyby prej nedìlala to pšššš-pšššš anezahánìla jí ženichy. To jsem chápal, že to musí být hrozné,pøijít si za holkou a najednou pšššš-pšššš, ona tu krajta tyg-rovitá. Tak jsem jí povídal, ty holka hloupá, povídám jí, øeknitomu tvému chlapci, a veèer pøinese s sebou živého králíka;hodíš ho krajtì, ta se nažere a týden nebude žádné pšššš-pšššš. Marie mi podìkovala za radu a šla. Za nìjaký týdense jí ptám: Tak co, eštì pšššš-pšššš? A ona povídá: I dejtemi pokoj s tìmi podaøenými kluky, myslíte, že nìkterý z nichobìtuje králíka? Všecko by chtìli zadarmo, halamové, a krajta

tygrovitá poøád pšššš-pšššš. Ja myslím, že už je celá pro-šoupaná.“ „To je bájeèný pøíbìh,“ chechtali se chlapi, „ale kde to máco spoleèného tady se seržánem?“ „No,“ durdil se Malina, „vždy jsem povídal, že nevím, žetomu nerozumím, ale tak mnì to s tou krajtou tygrovitou pøi-padlo. A vùbec, pojïte spát.“ Uznali to a zvedli se. Tlustý Mexikán nebyl nikterak rozmr-zelý pro nezdar, s nímž se tu setkal. Vypil ještì s Vosátkouu pultu tøi sklenice rumu na rozlouèenou, pak se objali a polí-bili a Don José Lebeda z Hluboèep zmizel v neznámu, jakse byl z neznáma vynoøil. Tenácká parta šla kus cesty spolu. Na Reeperbahnse oddìloval Malina. Spal i v zimì v osmièce, nemohl se odcirkusu odlouèit. Už se rozešli, když na nì zavolal: „Hej! Po-jdte sem!“ Vrátili se pár krokù a Malina se zdviženým prstem jim zvìs-toval: „Já už vím, jaká v tom byla souvislost. Jak jsem se na tohoLebedu koukal, na tu jeho tlamu, tak jsem si, kdykoli ji ote-vøel, øíkal: pro pána krále, ten by spolk živého králíka. A takhlemi tedy pøišla na mysl ta krajta tygrovitá a to pšššš-pšššš.A co se té Marie týèe, to ještì musím dodat dùležitou vìc,aby se na nic nezapomnìlo. To, co jsem povídal, to bylov Baboøích, že ano. Ale když jsme potom pøišli k øece Rejnu,tak to zas bylo jinaèí. Jinej kraj, jinej mrav! Tam jí ti kluci nano-sili každé noci králíkù, že krajta tygrovitá byla nacpaná jakomikulášská punèocha a vùbec nemohla dìlat pšššš-pšššš.A jakorát když byla direktorka natolik pohromadì, že si zasmohla krajtu pøevzít, to už ji Marie nemohla uzvednout, jakv tom byla. Nìkde u Trieru jsme ji museli propustit. Však jsemjí na rozlouèenou povídal: Vidíš, holka, poøád jsi nechtìla, abyti krajta tygrovitá dìlala pšššš-pšššš, a teï budeš sama dì-

lat pšššš-pšššš u kolíbky. Tak, teï je to všecko v poøádku.Dobrou noc.“ XIII. Malá Helenka Berwitzová se vrací k jezdecké práci. Ce-lou zimu byla jí ušetøena, aby se výhradnì mohla vìnovat cvi-èení u madame Delaglio. Tereza Delaglio byla nafintìná a namalovaná babkas èernýma uhranèivýma oèima, ostrým nosem a hrubým skøe-hotavým hlasem. Záda se jí už zaèínala klenout, ale nožièkymìla na vysokých podpatcích jako strunky, a když si podka-sala suknì, dovedla ještì provésti détiré, akrobatický baletnípostoj s nohou zdviženou podle hlavy a s druhou rukou zdvi-ženou en demi lyre. Prožila svùj život jako burleskní pantomi-mu, v níž pletla hlavu harlekýnùm a utíkala za svitu luny s pieroty.Pøišla na svìt v pøedsíni baletní sínì milánské Scaly, kde jejímatka byla uklízeèkou. Od tøí let se jako malá opièka otáèelpo vzoru taneènic, od sedmi let vystupovala na jevišti. V je-denadvaceti letech byla prima ballerinou v Rize, pakve Varšavì a v Drážïanech. Staré její modlitební knížky jsouproloženy milostnými básnìmi, které na ni skládali poetovéšesti nebo osmi národù. A je po Evropì mnoho starých šlech-tických sídel, kam kdysi pøijíždìla jako útlá a køehká bohynìVítìzství, majíc u svých nohou statky i erby svých vznešenýchctitelù. Nakonec se provdala za basistu Delaglia, který pil,obèas ji ztloukl a prohýøiv všecky její úspory zemøel v blázinci. Nyní žije madame Delaglio v neèistém bytì v Hamburku,kde její dvì dcery, Marietta a Gioconda, tanèí v baletním sou-boru mìstského divadla. Nejsou již zrovna nejmladší, alemadame Delaglio ostøížím pohledem støehne jejich ctnost –to jest shání pro nì kavalíry, aranžuje neviditelným zpùsobemdostaveníèka a vpadává do nich v pravou chvíli, aby pakv pláèi a køiku provádìla elegantní vydírání. Burleskní panto-

mima pokraèuje, jenže není v ní už lunárních pierotù, jsou jenzazobaní Pantaleoni a Colombina se pøehrála na komickoustarou. Denní život dcer se prodlužuje tìmito avanturami hlubokodo noci, ale madame Delaglio je vyhání z postelí brzo dopo-ledne. O desáté, nìkdy o deváté se zaèíná její baletní škola.Mladá dìvèátka z hamburských rodin pøicházejí k umìlkyni,jejíž slávu znávali jejich dìdeèkové i otcové. V nepoøádku roz-házených peøin, mezi povalujícími se souèástkami velkýchtoalet, nad nedopitou snídaní se ospale potácejí rozcuchanéa neupravené sleèny Delagliovy a s batonem v ruce ostøekomanduje stará prima, zbytky veèerní rouge ještì na tváøí,pichlavé oèi široce podmalovány, krákoravé strašidlo nociv mdlém svìtle zimního dopoledne. Tu se Helenka se šesti jinými dívkami uèí pìti základnímpostojùm klasického baletu, vykrucuje nohy patami k sobì,špièkami od sebe nebo stojí pata pøed patou, zvedáse na špièky, vypíná tìlo a spouští se zas na plné chodidlo.Sleèny jí ukazují, jak vést pøi tom ruce do šesti hlavních posicpažových; co na jevišti je sám pùvab, vyrùstá tu v øemeslnénechuti pøed vyjevenými zraky dìtí v panoptikovou karikatu-ru. A namalovaná madame pøedvádí, kterak mají elegantnìzakroužit nohou a pak komanduje rozevøení, roztahování no-hou až na écart a tu již zaèínají její klofance a hnìvivé skøeho-tání zápasit s bolestmi nepružných ještì tìlíèek. A baton bijedo podlahy a holèièky cvièí tempa, andìlské tempo, rybí tem-po a první umìlé kroky a skoky, a zas jak vydržet na jednénoze v arabesce nebo v attitudì a jak provést malé, støední avelké battement. Jsou to jen první nepatrné zaèátky králov-ského umìní baletního, ale už dávají podklad pro nesèetnékombinace postojù a pohybù, které se spojují v cviky adagioa v cviky allegro, jimiž se má ustavit výrazná graciesnost mla-dého tìla.

Hodiny u madame Delaglio ovšem nepostaèují. Kudy He-lenka chodí, všude si provádí své repetice. Je teï èastov boudì cirkusu a opøena o barieru lóží zkouší své postojes chodidly vytoèenými a snaží se, aby pøi tom nohy zùstaly pocelé délce spojeny, „collées“. Z šera budovy se tu a tam vy-noøí Paolo, syn Achmeda Roméa. Je pln zájmu o podivnévìci, které vidí u malé Helenky, a shledává, že mnohé z tohoje velmi podobno cvikùm, kterým ho uèil jeho otec podle ško-ly, která dbala prastarých zásad formální dokonalosti. Jen ná-zvy jsou jiné a jiné je užití. U nich všecko smìøuje k prudkémupohybu, ke skoku jako když vystøelí; co pøináší Helenka, jdezatím spíš na postoj, na výdrž a k zvednutí tìla na špièky pal-cù. Paola to nesmírnì zajímá, jeho štíhlé tìlo je rozené tìlotaneèníka a cítí v sobì potøebu i ladných pomalých gest, vol-né hry s vlastní krásou. Paolo je už teï do sebe zamilován, užteï laèní po pochvale a po obdivu; se zálibou se shlíží v zrcadlea mluví-li s Helenkou, zdá se mu, že by balet byl pro nìhoneskonale vhodnìjší než víøivá akrobacie. Je v tom pravý opak Vaška. Také Vašek pøichází po ka-marádsku k Helence, okukuje její cviky, nìco z toho zkusí, alepak ohrne nos; tohle všecko jsou kejkle pro holky. Státna plném chodidle, stát na špièkách, stát takhle a takhle, po-øád jen stát, stát a stát a dìlat se hezký – to pøece není nicpro mužského. Pro mužského je skok, rozbìh, odraz a vzlet;a teï, když letíš, když jsi mimo zem, teï udìlej své kouzlos tìlem. Vašek už ví, o které kouzlo by nejvíc stál. Dovede je panHamilton a dovedou je oba Gevaertsové z Dua Bellini. Chodíse na nì dívat, když se v tom cvièí, a èumí na nì se založenýmarukama i o pøedstavení, je-li to právì v programu. Je to ba-túda, veliký skok s trampoliny do dálky, pøes høbety nastave-ných koòù nebo nad hlavami celého dvojstupu sluhù, skoks krásnì vykrouženým saltem. Dvanáct koòù postavit vedle

sebe a pak se vymrštit a letìt vzduchem nad nimi! Nebo po-stavit ètyøiadvacet mužù v dvojstupu, s puškami a bajonety,které se jim køížem krážem zježí nad hlavami a ještì o pùlmetru zvýší tu živou pøekážku; a teï, chlape, skoè a dostaòse nad nì a dostaò se pøes nì, nesvedeš-li to, odnesou tìprošpikovaného jako zajíce; a když jsi nad nimi a zaèínᚠvy-klápìt vymrštìné tìlo s hlavou mezi koleny, šlehne to meziblyštícími se bajonety a bum – prásk chlapi vystøelí a ty prole-tíš jako dìlová koule a už se musíš vzpøimovat a brzdit do-pad. To je, paneèku, velký kumšt, to musíš mít celé tìlo takøíkajíc v hrsti; a neskoèíš to, èlovìèe, nevezmeš-li ten odraz,neøekneš-li si: buï pøeletím nebo jsem mrzák. Jak to øíkávápan Hamilton, když, se ho Vašek ptá, èím se tak silnì vymrš-tí, jestli nohama nebo trampolínou: „Srdcem, Vašku, na saltomortale v batúdì musíš mít srdce. Ti, co dole vystøelí, to jeètyøiadvacet vojákù. Ale ty musíš nad nimi letìt se srdcemvelitele: buï – anebo.“ Leè Achmed Roméo nedbá Vaškových pøedèasných tu-žeb. Školení musí jít po poøádku. Vašku umí flip a skáèe opièískok, dobrá, teï se bude cvièit flic-flac, pøemet pøes rucedopøedu, a saut périlleux, salto pozpátku, které je lehèí. A teïteprve, když tohle zaèíná mít v malíku, pøichází se na salto mor-tale, skok s pøemetem vpøed, tìlo skrèeno, kolena u brady.Stokráte se Vašek za Achmedova pokøiku rozbíhá a odráží astakráte ztroskotává nepøíjemným ohavným trhnutím v bøiše,jak ho ochranná šòùra vyrve z nešastného pádu. Je to vlast-nì jako odporný úder do žaludku a po dvaceti, tøiceti nezda-rech se Vaškovi motá hlava a chce se mu zvracet, ale Achmedse chechtá a halasí, to že nic není a že se to musí znovu zkou-šet a znovu a znovu, jednou že Vašku rázem na to pøijde, na tentrik, jak se „dostat do vlny“ a pak že to pùjde samo. Vašek ještì myslí, že se mu to nedaøí pro slabý odraz.Nechápe, že umìlým skokùm vládne setrvaènost a že je tøe-

ba se pøizpùsobit síle, která nese tìlo vzduchem: Staèí malépohnutí a síla má jiný úèin; za jistých podmínek tì sama pro-toèí v prostoru a pøivede zase na nohy. Je to jeden jediný,nepatrný zlomeèek vteøiny, kdy musí pøijít tvùj impuls do souhrysetrvaènosti a tíže a pak se náhle zjeví kouzlo pohybu. Tohlevšak mu Achmed Roméo neumí øíci. To mu nedovede øíci anipan Hamilton, ani ten nebo onen Gevaerts. Ti všichni to pro-stì dovedou a nevìdí, jak to pøijde. Pro nì je to „trik“. Jediný,který by mu to dovedl øíci, protože to ví, je Frasquito Barengo,letecký akt. Ale Frasquito Barengo mlèí. Frasquito Barengodumá. Dumá o tom, jaké odlišné køivky kreslí ve vzduchu ruce,nohy a hlava, když se po šestém rozkmihu pustí hrazdy a letívolnì vzduchem; dále o tom, jak by asi se ideálnì vytváøeltento let, kdyby mìl èlovìk nohy co nejslabší a plece co nej-rozvinutìjší; a dále o tom, zda ho Concha zradí s tím žvani-vým Héctorem nebo nezradí. Žádnou z tìchto vìcí nedovedeFrasquito Barengo domyslit až do jasného konce, po každépøijde k jistému bodu, kdy je mu všechno další záhadné a kdyse mu myšlení tøíští a do pøedstav mozku proniká odkudsiz hlubin jen vytrvalý rytmus kytarového doprovodu. A pak Fras-quito Barengo sedí nehybnì jako vyøezávaná socha a naslou-chá celé hodiny hudbì, která v nìm hraje stále týmž omamnìpomalým kolébáním, až se z ní jako z mlh zvedne obraz do-mova, skalnatá pouš se spálenou travou a vyprahlým øeèiš-tìm, kde po lomeném mostì jede na vysokém koni seòorJuan Gonzalo Barengo, otec, vzpøímený, s pláštìm pøehoze-ným pøes levé rameno, za ním na zadku konì jeho manželkaRosita, za nimi mezek s pytli obilí, jež vezou do vìtrného mlý-na. Vašek si tedy svùj unavující nezdar se smrtelným saltemvysvìtluje nedostateènou pøípravou svalstva. I vrhá se zuøivìdo nových pomocných cvièení. U bratøí Gevaertsù objevil švi-hadlo a s tím teï zarputile skáèe ve všech svých volných chví-

lích. Skáèe vùbec všude, kde se k tomu udá pøíležitost; a jed-noho dne objevuje cvik, který má pro nìho zvláštní pùvab: jo-ckeyský skok. Kdykoli nìkterý z jezdcù zkouší voltižování ba-reback, bez sedla, Vašek si podrží po jeho cvièení konì, vy-stoupne na špièky, potøe mu høbet znovu kalafunou a pakse uèí vyskoèit mu na záda rovnýma nohama se zemì. Je tomnohem t잚í než jeho nìkdejší skoky na bandurka, zatose mu lépe daøí udržet se nahoøe na širokém høbetì. Po tøechtýdnech nabývá jistoty v odrazu i v pøistání a pak mu Hansmusí konì uvést v krok a Vašek se uèí vzlétnout na nìj iv pohybu. Pokud mùže, dìlá to všecko tajnì, v ukradenýchminutách, kdy nikdo není u manéže; je to jeho vrozená ctižá-dost pøekvapit hotovou dovedností a neukazovat, co ještìneumí. Nejèastìji se mu naskýtá šedì plavý valach Ajax. Je o nìconižší než prùmìr ostatních, klidný a spolehlivý, má pomìrnìširoký høbet a pádí manéží v dokonale vyrovnaném pohybu.Pro tyto vlastnosti jej Berwitz vybral k dalšímu výcviku Helen-èinu. V Hamburku mìla Helenka volno, ale teï, když se s ba-letní školou skonèilo, vrací se Helenka každé ráno k voltiži.Všecko jí celkem jde, ale když se ctižádostivý Berwitz rozho-dl chtít po ní i jockeyský skok, Helenka ztroskotává. Pokudse mùže pøi skoku opøít o vidlici, pøipevnìnou na obøišníku,vyhoupne se na Ajaxe lehce a pùvabnì i v klusu. Ale na pøímýskok se zemì je zøejmì ještì pøíliš slabá. Ale Berwitz žijeve vzpomínce, že on sám v tìchto letech provádìl již jockeyskýskok pøed publikem. Naøizuje tedy vytrvale nové repetice aHelenka vždy znovu skonèí jen houpaèkou na záchranné šòù-øe. Berwitz nekøièí a neláteøí, ale ponenáhlu pozbývá laska-vosti. V duchu zaèíná dìvèeti vyèítat, že nemá dost pevnévùle. Jemu se zdá, že každý úspìch je jen vìc tuhé, sevøenévùle, zarputilého odhodlání. A øíká si, že nemìl ženským po-volovat s tím baletním švindlem. Pustil holku na ètyøi mìsíce

z cviku a teï to má, dìvèe se zkazilo, zmìklo, lýtka má jakoz tvarohu a bude to mìsíce trvat, než ji zase otuží na øádnýskok. Èasto, když se Helenka se slzami v oèích po dvacátémarnì rozbíhá, vynoøují se v pøítmí stanu dvì postavièky, kte-ré s velkým zájmem sledují její marný a vysilující zápas: Va-šek a Paolo. Oba kluci se cítí velkými odborníky ve skocích aHelenèina nemotornost je jim podmìtem k znaleckým úva-hám. „Já,“ povídá Paolo jednoho dne, když usedají spoluna bednu za stanem, „já bych jí to ukázal, jak vyletìt nahoru.Ale Hans mne nepustí ke koòùm, takže to nemohu ani zku-sit.“ „Skok na konì,“ odpovídá Vašek, který na tomto poli cítíkoneènì svou pøevahu nad Paolem, „je jako kterýkoli jinýskok. Na tom nic není.“ A v duchu si myslí: jen to zkus, ty kominíku, a pøerazíš sinohy. „Já jen nechápu,“ uvažuje Paolo, „že se Helenka nevyne-se až nahoru. Odraz pøece provádí správnì.“ „Holka je na to slabá,“ ohrnuje Vášek pysky, „a nepøijdena žádný fortel.“ „Myslíš, že je na to nìjaký fortel?“ ptá se Paolo. „Nemyslím. Vím.“ „Jaký pak, prosím tì...“ zahraje lišácký Paolo nedùvìøivost.A podráždìný Vašek se hned vytáhne se svou odbornou zna-lostí. „Podložit nohu,“ povídá, jako by to byla nejobyèejnìjší vìcpod sluncem. „Podložit nohu? Co tím myslíš?“ „Koukej: Helenka jde na ten skok jako na soprasalto,s rovnýma nohama, collé. Jako by se chtìla vznéstdo vzduchu. Ale ona se tam takhle ještì nedostane. Narazí

vždycky nohama o nìco níž. Ale kdyby pravou nohu skrèila,vytáhla ji vzhùru, tak si to ulehèí. To by už našlápla na høbet.A jen by se pak musela okamžitì vztyèit a levou dotáhnout.Non é cosi?“ „Jak to myslíš?“ ptá se Paolo, který ještì nechápe. Vašekmu to ukazuje. Pøíkladem se dorozumívají lépe než slovy.Paolo si tleskne v dlanì. „Per vita mia, tohle je správné! Jak jsi na to pøišel?“ „To je moje vìc. To si pamatuj, že Vašku umí trochu víc, nežsi myslíš.“ A Vašek odchází, ruce v kapsách kalhot, odkopávaje ces-tou kamínky. To stálo za to, øíká si uspokojen, jak jsem ho,kluka špinavého, utøel! Koneènì to mohu tìm èerným klukùmukázat! Paolo zùstává sedìt na bednì a oèi má pøimhouøeny. Ecco,øíká si, teï jsem to z nìho dostal. Je to vlastnì velký koèièískok do výše. S tím se mohu odvážit skoèit na konì i bez pøí-pravy. A nazítøí, když Helenka nastupuje, Paolo vklouzne do šapitóa ponenáhlu se víc a víc blíží manéži. Helenka si odbyla volti-že a nyní zaèíná s jockeyským skokem. Po prvé, po druhé,po tøetí. Marnì. Berwitz je pøimraèen, zaèíná bièem práskatpo koni, aèkoli Ajax bìží jako stroj, Helenka se zase rozbíháa zase nedoskoèí. A v tu chvíli se už Paolo, laèný nìjakéhoefektu, nemùže udržet, vskoèí do manéže a volá: „Signore direttore...“ Berwitz ustrne. Zase už se nìkdo opovažuje rušit muzkoušku a vkroèit do manéže? A to ten bosý kluk? Berwitz se zachvìl vzteky a práskl bièem. „Au!“ zajeèí Paolo a svalí se na zem. Pak se zvedá as køikem a vytím utíká pryè. Lýtka ho pálí, jako by je biè pøese-kl. A pod pravým kolenem je opravdu kùže roztržena a z níse øine krev. Berwitz v manéži ještì práská bièem naprázd-

no, aby si ulevil, Hans za jeho zády tiše kleje, Helenka stojíulekána v zoufalé bezradnosti, ramínka se jí škubají k pláèi,ale je jako lapené zvíøátko, pøipoutána k šòùøe; a jen Ajax klu-še kolem tohoto výjevu stále týmž plavným krokem. Teï se rozhrnula gardina a Vaškova rozjívená tváø naku-kuje v šapitó, co se tu dìje. Berwitz jej spatøí a najednou mápocit, že musí nìjak tu scénu skoncovat. „Vašku!“ houkne na kluka. Vašek vybìhne. „Troufᚠsi na jockeyský skok?“ „Troufám, pane øediteli!“ „Pojï sem a ukaž tedy Helence, jak se to skáèe.“ Hans odvazuje Helenku, ale než se obrátí k Vaškovi, abyho pøipjal, Vašek už stojí Ajaxovi na høbetì. „Ještì jednou, Vašku. Allez!“ Vašek se rozbìhne podél konì, odrazí a už mu nohy na-hoøe pérují doskok. „Dobrá, dìkuji. Pro dnešek dost. Takhle se to dìlá, Helen-ko! A Vašku je jen o rok starší!“ Berwitz opouští manéž. Ajax se zastavuje, Vašek sklouz-ne s jeho høbetu do pilin a pak ho odvádí do stáje, aby hootøel slamou. Hans uklidòuje Helenku nìkolika dobráckýmislovy a pak jde za Vaškem. Helenka se rozhlédne a rozbìh-ne se tím smìrem, kde prve zmizel Paolo. „Helenko!“ Nahoøe na posledním gradinu sedí Paolo a kýve na ni.Vybìhne k nìmu. „Moc tì to bolí, Paolo?“ „Ecco, teèe mi krev. Ten mi dal, ten surovec!“ „To nesmíš øíkat. Je to mùj tatínek. Nemᚠšátek?“ „Nemám.“ „Já taky ne. A ta rána by se mìla ovázat!“

„I ne. K èemu? A si umøu. A si mì tady musíte tøeba po-høbít. Copak jsem dìlal nìco zlého? Já jsem ti chtìl pøecepomoci!“ „Já jsem si to myslela. Ty jsi hodný hoch, Paolo. Já tì mámráda.“ „Radìji nežli Vašku?“ „Vašku je taky hodný hoch. A jezdí se mnou. Ale co udìlá-me s tou nohou?“ „Nic. Já si potom dám na ni pavuèinu. Pojï si ke mnì sed-nout.“ Helenka se posadí vedle Paola. Je tu ticho, je tu šero, dolematnì záøí opuštìná manéž, jsou tu jako v zapomnìní. Paolobeze slova pøitahuje dìvèátko blíž k sobì, klade mu ruku ko-lem krku; na obì dìti sestupuje lehounké rozechvìní, nejas-ná tucha jakéhosi mámivého blaženství. Bezdìky mluví šep-tem. „Co budeš dìlat, Helenko, až budeš velká?“ „Budu jezdit.“ „Já budu taneèník. Už jsem se rozhodl. Povedu velký ba-let.“ „To bude hezké!“ „Mohla bys tam tanèit se mnou, budeš-li se uèit dál.“ „Budu, urèitì budu. Maminka to povídala. A to bychom mydva byli dvojice?“ „Ovšem. Já tam budu mít sice plno baletek, ale na sólo sivezmu jenom tebe. A budeme mít obrovský sukces.“ „Já prý budu moc dobøe tanèit na špièkách, øíkala mada-me Delaglio.“ „To je dobøe. To musíš umìt. A co kdybychom se vzali?“ „Ne – èi ty myslíš, že ano?“ „Ovšem. Ty mì mᚠpøece ráda?“ „Ano.“ „Paolo je pøece hezký hoch?“

„Ano.“ „A Paolo ti chtìl pomoci a byl za to bit!“ „Ano.“ „Tak vidíš. Paolo tì má rád, Paolo tì bude chránit, Paoloz tebe udìlá slavnou taneènici.“ „To bude velmi, velmi krásné.“ „Slibuješ mi tedy, že se vezmeme?“ „Slibuji, Paolo. Ale co bude øíkat tatínek?“ „To je jedno. Když nám bude bránit, já tì unesu. Uteèememu.“ „Tøebas na koních.“ Tenhle návrh trochu porušil Paolovo nadšení. Uvìdomil sistarou bolest, že není jezdec. Za jejich zády se ozval ztlumený hluk. Patrnì se nìkdo chys-tal ke zkouškám v manéži. Paolo tedy spìchal s rozhovorem. „Tøebas na koních nebo v koèáøe. Jak se to bude hodit.A teï mi podej k tomu ruku. Slibuješ?“ „Když chceš, Paolo, tedy slibuji.“ „Na èestné slovo?“ „Na èestné slovo.“ „Tak si to pamatuj. Teï jsme jako svoji. Tøebasse rozejdeme, my tøebas s tatínkem pojedeme jinam, ale tymusíš na mne poèkat, až pøijdu a unesu tì.“ „Ano, Paolo.“ Helenka to všechno shledávala úplnì v poøádku. Paolo se jílíbil, byl hezký, doma o nìm øíkali, že znamenitì pracuje, dnes-ka byl zranìn, protože jí chtìl pomoci pøi jockeyském skoku.Tatínek by se snad zlobil, ale madame Delaglio by jí to schvá-lila. Madame Delaglio vždycky holèièkám øíkala, aby si hle-dìly najít ženicha, co budou moci nejdøíve, aby to pak s niminedopadlo jako prý s tìmi jejími dcerami. Dole pøišel pan Hamilton a volal na kohosi, že je manéžvolná. V gardinì se objevil mladší pan Gevaerts. Paolo tedy

naposledy tiskne ruku Helence. Oba se zvedají. Ještì munapadlo, že by ji mìl políbit, ale jsou na samém kraji schùdkùa tøebas by spadli. Paolo tedy praví nahlas, když spolu sestu-pují: „Neøekl ti Vašku, jak mᚠskákat jockeyský skok?“ „Ne, Paolo, on mi to ukazoval, ale neøekl nic.“ „To už ti taky mohl vysvìtlit. Já jsem mu to vèera vyložil, jakse na to musí jít. Ale on to asi nepochopil. Je to teprve takovýzaèáteèník.“ „A jak to mám skákat, aby se tatínek nezlobil?“ „Já ti to povím, Helenko, abys vidìla, jaký je Paolo. Ty dì-lᚠchybu, že se chceš dostat nahoru rovnýma nohama. Mu-síš se levou nohou odrazit a pravou ve skoku zvednout naho-ru. Takhle, koukej.“ A krásný Paolo jí dole pøedvádí tajemství, které se vèeradovìdìl od Vaška. A Helenka si to zkouší, zatím jen tak, apak letí domù. Je jí do zpìvu, protože se domluvila s Paolem,bude primou balerinou, Paolo ji unese a Paolo je vùbec nád-herný hoch, který se nebojí rány a který ví, jak skákati jo-ckeyský skok. XIV. O neèekaném setkání s don José Lebedou se mezi os-mièkáøi za zády Vosátkovými mnoho mluvilo. Odhalilo jim kusminulosti, o níž kamarád mlèel. „To je ukrutánské,“ vrtíval hlavou Karas, „v kterých èertechpeklech se ten èlovìk prohánìl.“ „Já ti to øíkal,“ pøikyvoval Kerholec, „ten chlap má historiivìtší než Napoleon. Paneèku, ten je vostøílenej – vod kanonùnahoru.“ „Mnì se líbí,“ dodával Bureš, „jak z nìho vyšlo, že vždyckybojoval za ideály. To je dùležité, že krajan Ferenc nebyl pouhýdobrodruh. Èlovìk musí jít za nìjakým ideálem.“

„Mìl by to sepsat,“ mínil Karas, „to by lidé èetli.“ „I dej pokoj,“ broukl rozhoøèenì Malina, „snad bys nenavá-dìl tenáka, aby se s odpuštìním stal z nìho škrabal? Tako-vá ohavnost tu ještì nebyla.“ „Nìco by se mìlo s tím udìlat,“ øekl Kerholec a svraštil èelo,„je to vìèná škoda, nechat to ležet ladem, takové zkušenostia tu chytrost.“ Kerholec neøíkal takové vìci naplano. Kerholec mìl vyøí-dilku dobøe proøíznutou, ale netlachal zbùhdarma. V jeho hla-vì pracoval bystrý a èiperný mozek, v kterém se rodily prak-tické myšlenky. Také tyto hovory jej pøivádìjí k nápadu, kterýje zprvu neurèitý a nejasný, ale pak se rychle vytøíbí. A Kerholecbez dlouhých øeèí a pøíprav jde o jedné zastávce za Berwit-zem. „Mìl bych, pane øediteli, myšlenku,“ povídá mu s kloboukemv týle. Berwitz stojí u své maringotky bez kabátu a bez vesty,nohu má opøenu o schùdky, v hubì cloumá doutník. „Tak ji vyklop, Karle,“ povídá direktor. „Žádná myšlenka neník zahození. Z každé se dá nìco vydresírovat.“ Berwitz zná Kerholce a ví, co v nìm je. Kdyby se mu všec-ko rozuteklo a mìl by zaèínat znovu, první, o koho by stál, bylby tento èeský tenák, který mìl myšlenky. „Už jsme dlouho nemìli žádnou pantomimu.“ „Ano. Je to všecko obehrané a okoukané.“ „Právì. Muselo by se pøijít s nìèím novým. My dìlali poøádjen pohádky a Královnu ze Sáby a takové historie a to už jejen pro malé dìti. Muselo by se najít nìco, co by chytlo do-spìlé.“ „To je správné, Karle, to já taky øíkám. Ale co by to bylo?Našels nìco?“ „Myslím, že ano. Žádná pohádka – muselo by to být nìcostrašnì napínavého a ze souèasného života, o èem všichnilidé poøád mluví.“