Cirkus Humberto

Eduard Bass:CIRUS HUMBERTO

PRVNÍ ÈÁST !HVÌZDY! nechte si okénko 31. V. 1925 President O’Harrieh Tento inserát se objevil v listopadu 1924 na celé stránceèasopisu PROGRAM, odborného týdeníku Mezinárodní fe-derace varietních a cirkusových umìlcù. Vzbudil nesmírnoupozornost tajemným obsahem i neobvyklou formou. Který-pak artista se nepovažuje za hvìzdu? A jaký závažný dùvodmohl pøimìti ctihodného presidenta, aby doporuèil èlenstvuvynechat pøedstavení, tedy vìc, které se jevištní nebo mané-žový umìlec dopustí jen tehdy, když ho nemoc èi neštìstí tisknena obì lopatky? A vìc, která znamená ztrátu toho nejnedo-tknutelnìjšího, co artista zná, zaè se bije a proè nasazuje ži-vot – ztrátu gáže? Není tedy divu, že celé Mefevacium (Mezi-národní federace varietních a cirkusových umìlcù) upadlov rozèilení a že se generální tajemník organisace, pan Lu-bitschke-Sailoni, div nezadusil v lavinì dotazù. Psali mu ar-tisté všeho druhu, umìlci na hrazdì i na bradlech, pøízemníakrobaté, krasojezdkynì, clownové, krotitelé, imitátoøi, kou-zelníci, hadí mužové, skokani, taneènice španìlské, bøišní,javajské, závojové, psali žongléøi, siláci, trhaèi øetìzù, poly-kaèi meèù, cvièitelé opic a majitelé uèených psù, psali ex-centrikové, steppaøi, létající mužové a padající mužové, psalitrpaslíci, vousaté dámy, umìlci v pøemìnách, fakiøi a otcovékejklíøských rodin japonských i èínských, psali provazolezci,králové støelby; umìlkynì v potápìni a virtuosové na xylofon,psali hypnotiséøi a co to má k èertu znamenat se ptali i èetníjasnovidci. Ale pøišel i velmi vážný, tak øíkajíc obrnìný dopis

od Mezorvacipod (Mezinárodní organisace varietních a cir-kusových podnikatelù) a na první pohled se zdálo, že Mefe-vacium a Mezorvacipod se octnou po dlouhých letech mírua shody ve váleèném stavu: Pan Lubitschke-Sailoni býval slavný spodák, kterýs úsmìvem držel na ramenou a hlavì pyramidu tøí mužù, dvoužen a pìti dìtí se psem, ale tenhle pøíval, zdálo se mu, ženeunese. Proklel presidenta Mefevacium do horoucích pe-kel za neslýchaný nápad a nakonec se rozhodl, že mu to všec-ko hodí na hlavu. V duchu sice cítil, že je to marné. O’Harriehmìl doktorský diplom právnické fakulty v Massachusetts nebov Indianopolis a dovedl by mrtvému vemluvit duši novoroze-nìte. Jakýpak byl O’Harrieh umìlec: pùvodnì vlastnì hrávaljen šachy a ty hraje dodnes. A jako každý šachista byl od klu-kovských let tarokáø a na tom velkém paklu si vytahal prsty apak s nimi dìlal kouzla a tak pøišel do lóže. A tou svou práv-nickou chytraèinou se stal presidentem; kdopak má hlavuna advokátské figle, èlovìk, dejme tomu, si nahodí tøicetiki-lovou kouli a prožene ji po zádech a kolem krku a stojí podpyramidou, že mu agenti øíkají Žula-Rula, ale když pak najed-nou znièehožnic pøijde to tøesení ve svalech, pak už èlovìknemùže být untermann, to se ví; ale kde vzít najednou nápa-dy, jako má to oposum. A jak to pan Lubitschke-Sailoni cítil, tak to i bylo, Mr.O’Harrieh nalil rozèilenému silákovi whisky a dal mu tlustécigáro a ze šuplíku vytáhl arch papíru a na nìm už byl textodpovìdi, která se má vytisknout a každému jako „pøísnìdùvìrné“ poslat. Nu a co se vìci týèe, teï už to Žula-Rula uzná-val: když se starý Karas louèí, to je ovšem událost, k níž mápøijet každý, kdo se jen trochu mùže uvolnit. A to je vìc, pøi nížani Mezorvacipod nemùže napadnout Mefevacium, to je jas-né.

I zaèaly se tedy z ústøedny artistù tøetího dne rozcházet stohyobálek známkovaných jako tiskopis a po celém svìtìse zaèala omílat tហsensaèní historie: papá Karas odcházíz kamenného domu na odpoèinek. V šatnách varietních di-vadel, v chodbách cirkusù, v krèmách artistù v Berlínì,v Kodani, v Barcelonì, ve Vídni, v Petrohradì, v Rotterdamu,v Chicagu, všude bzuèel týž rozhovor: „Táta Karas odchází...“ „Tak už i on...“ „Když jsem pøed patnácti lety u nìho pracoval...“ „Když jsem se s ním setkal o svìtové výstavì v Paøíži...“ „To už mùj otec, slavné èíslo Riotard et Comp., pracovals ním nìkdy v letech devadesátých. To mu musím napsat...“ „Dìdeèek mé paní ho znával jako mladíka, viï Alice? Ne-zapomeò zapsat to datum do kalendáøe, Alice, pošleme as-poò telegram.“ „On tedy vlastnì zaèínal od piky?“ „Jak se mùžete ptát. Takový èlovìk se nemùže jinde vy-skytnout. Takový èlovìk se mùže narodit jen na kolech.“ A tobyl stavovský hrdý závìr všech tìch hovorù: tito potomci anástupci pouových kejklíøù, medvìdáøù a provazolezcù, dnesslavná esa pøepychových divadel rozmanitostí, placenáv tisících dolarù a liber, nemohli pøipustit, že by nìkdo zname-nitý pøišel na svìt než na kolech, to jest v potulném voze ko-èovného cirkusu. A pøece se mýlili. II. Zaèátek... Kde vlastnì byl zaèátek? Patrnì u té malé skle-nice bledého, øídkého a slabì zpìnìného piva, kterou posta-vili pøed Antonína Karase na plechový výèepní pult. Hein Mo-esecke se jmenoval ten šenkýø a krèma slula U námoøníko-vy nevìsty. Bylo to v jedné z tìch klikatých, nebezpeèných

ulièek, které se rozbíhají v Hamburku na konci Reeperbahnvlevo i vpravo. Chodívali tam èeští dìlníci snísti kousek bùèkukrájeného vlastní kudlou a vypít sklenici nejlevnìjšího piva.Toho dne však Antonín Karas nešel sem za krajany; vracelse z Altony úplnì skleslý na duchu a když minul køižovatku Uètyø rohù, kde uprostøed mìsta královský stát Pruský hranièilse svobodným hansovním mìstem Hamburkem, odevzdalse už úplnì proudu lidí jako loï, která ztratila øízení. Vráželido nìho, strkali jím sem tam, zabrali ho jakýmsi jednotnýmtlakem a unášeli dál, od ulice k ulici, podél kanálù, pøes mostky,po hlavní tøídì; a pak to najednou osláblo a vyhodilo ho tona konci Reeperbahn a on už mechanicky dotlapalk Námoøníkovì nevìstì, jako ztroskotanec leze z mìlèinyna bøeh. A po celou tu hluchou cestu ho svírala jenom tupápøedstava, že není tu pro nìho práce, že se už neuchytí a coteï s chlapcem, když všecko vsadil na jedinou kartu. Už skoro dvacet let se sem jezdilo na léto na práci, doce-la bezpeènì, protože tu bylo díla, že by ses mohl pøetrhnout.To tenkrát, tak nìjak když se psalo v letopoètu ètyøicet, Ham-burk vyhoøel. Oheò to musel být hrozný, protože ještì on, Ka-ras, boural po nìjakých osmi letech kolikerou vyhoøelinu. Prýpøes šedesát ulic lehlo se vším všudy, ani kostelùm se tenpekelný živel nevyhnul. Celý svìt na nešastné mìsto sbíral,ale hlavnì se zvedli hamburští páni sami a usnesli se, že po-staví všecinko všudy docela nové a to mohutnì, bytelnì, pra-vé pøístavní velkomìsto. Už pøíštím rokem se zaèalo budovat,v ohromných, neslýchaných rozmìrech, jen dìlného lidu zed-nického a tesaøského bylo k tomu málo. Tehdy pøinesli Lan-novi plavci na Budìjovicko první zprávy o velké pracovní pøí-ležitosti a z té oné vesnice se na jaøe vypravila parta na prácia na zimu se spokojenì vrátila. Pak už to byl pravidelný tahz Podšumaví na Hamburk a z Hamburku domù. Nìjaký Milnerto zaèal v Horní Snìžné a Antonín Karas se dal do jeho party.

Milner byl partafír náramný, v podjaøí si sjednal cestu po vo-rech a na podzim udìlal ze zedníkù muzikantskou bandu, ževydìlávali i cestou domù. Do Horní Snìžné pøinesli penìz, žeto vesnice jakživa nevidìla. Hned se zaèaly zlepšovat chalu-py, pøikupovat kozy, zvìtšovat bramboráøská políèka. Anto-nín Karas sám se na to oženil a pìknì mu to šlo, synka Vác-lava mìl, kluka jak øimbuch, jen Márinka od tìch èas posto-návala, polehávala, že i to chalupní hospodáøství stìží pøesléto zastala. A pak pøišel tenhle rok 1862 a bylo to jako z uèarování.Márinka po Novém roce lehla a když Milner svolával partu,bylo jí tak zle, že ji Toník nemohl opustit. Za týden po tom, cochlapci odešli, Márinka, dej jí Pán Bùh lehké odpoèinutí, umøe-la. Pìkný pohøeb jí Karas vypravil, tøebaže ve vsi mužskýchnebylo, jen ženské a dìdci. Pod mezemi a ve stráòkách ješ-tì ležel sníh, pùda byla, když kopali hrob, jako z jednoho kusu,ale Karas nedal, pøinesl s Vašíèkem z lesa zelený lerpán, ta-kový malý modøínek, a zasadil jej nebožce za hlavu, aby jí oèinebolely od nebeského jasu. A pak ještì to spoøádal s hos-podáøstvím, nìco k Márinèinì matce, nìco k své sestøe, cha-lupu po prvé zamkl na petlici a zámek a pak si pøehodil pøeszáda batoh s náèiním, trumpetou a nìjakou tou buchtou, vzalVašíèka za ruku a vykroèil dolù na Budìjovice. Moc penìzmu po všech trampotách nezbylo, sotva na cestu, ale kdyžse koneènì doplavil do Hamburku a pøitáhl za krajany k Ná-moøníkovì nevìstì, ohlásit se do party, zùstal, jako kdyždo nìho hrom udeøí: Milner nikde a parta pryè. Stalo se, co se po dlouhé konjunktuøe pøihází: stavby tohoroku uvázly. Velké veøejné budovy byly už dávno pod støechou,èinžovních domù vznikl nadbytek, ani se to od dvou let neda-lo obsadit, nìkde nìco vázlo v zámoøí, peníze podražily anebylo jich, na pár dodìlávek a správek staèili domácí dìlní-ci. Milner jako ostatní partafíøi uèinil, co bylo jediné možné:

druhý tøetí den sebral partu a táhl jinam, protloucise do šastnìjšího kraje a snad i domù. Ale co mìl dìlat An-tonín Karas, který tu stál s chlapcem: a bez penìz, protožepevnì vìøil, že rovnou pùjde na lešení! Sám se odtud pustitdo Èech nemohl, to by šlo leda žebrem. Dovedl tedy Vašíèkana nocleh, kde vždycky spávali, u vdovy Langermannové, kte-rá taky naøíkala, že má obì svìtnice prázdné. Vzala si Vaškana starost a Karas se pokusil zdolat osud. Vydal se na okrajmìsta hledat staveništì, pustil se i do pøístavu, do dokù,do skladiš, zastavoval lidi, ptal se po nìjakém díle, po ja-kémkoli, od cihly, od kamene, ode døeva, ale nikdež nic, pích-nout do èeho nebylo; a kde se ještì nìjak rachotilo, byli tamlidé jako sršáni, aby tam nepøišel cizí a zùstalo to zdejším. A tak octl zas u té Námoøníkovy nevìsty. Vlastnì se muani nechtìlo pít, jen se nìjak zastavit a vzpamatovat, aby ne-pøišel chlapci na oèi tak skleslý a nevystrašil ho. Vždy už sámnemìl v hlavì jinou myšlenku, než „hdá já nejèko najdu nìja-ký dílo pro ty mý dvì ruky?“ „Zum Wohlsein!“ povídá otylý Hein Moesecke a pøistrkujemu krátkými prsty pohárek bílého piva. Karas sotva podìku-je a Hein Moesecke, který se vyzná ve svých lidech, sípáochraptìlým hlasem: „Tak co, Anton, nenašels nic?“ „Ani nezavadil,“ povídá Karas a napije se. Nìco z té skles-losti spláchl, protože když postavil sklenici, vyšlo mu z ústsamo od sebe: „Krajchimlkrucifagotelement.“ „Dejž to Pámbù,“ povídá na to Hein Moesecke, „jen ne-ztrácet hlavu, Anton, ne? Hampuch je jako moøe, ne? Každé-mu dá živobytí, ne? Jen vydržet, ne? Mluvil jsi už tamhles Karlíèkem? S tím musíš promluvit, vždy jsi Èech, ne?“ A Hein Moesecke už volá do kouta, kde v šeru sedí nìja-ký mužský: „Karlšen, mᚠtu krajana, mìl bys pro nìho nìcoudìlat, ne? Je to Èech, ne?“

Karas pokroèí k tomu stolu, èlovíèek je tam jakýsi pomen-ší, èerný, kuèeravý, èelo samá vráska, ale ne od stáøí, to jentak, jak má kùži pohyblivou a jak zvedl oboèí, kdyžse na Karase podíval. Pod tìmi oblouèky zazáøily bystré èer-né oèi. „Ty jsi Èech?“ povídá a podává mu ruku. „Ano. Od Buïouc.“ „Rochnì, viï?“ „Tak.“ „A teï jsi v hajzlu, viï?“ „To sem.“ „A makat bys chtìl? Každou práci, a je, jaká chce?...“ Karas zatím pøisedl a ten druhý mluví dál, neèekaje na jehosouhlas. „Koukej, já jsem nìjakej Kerholec, Karlík Kerholec z Libunì,to staèí, kdybys mi chtìl psát nìkam do Evropy. Titul zatímžádnej, eštì jsem se na nièem vhodném neustanovil.“ „Já jsem zedník Karas Antonín z Horní Snìžné...“ „Zkrátka Tonda Karasù, rochnì – to už vím všecko. Umøe-la ti máma, viï, a kluka jsi vzal s sebou. To bude pìkná sta-rost, ale co dìlat.“ „Jak ty to víš, že...“ „Na tom nezáleží, viï. Pøece sem k Heinovi Moeseckemuchodila Milnerova parta. Táhli odtud na Štìtín, když zmerèili,že tu chcíp pes. Ale to poøád vykládali, že ještì má pøicválatTonda Karasojc s chlapcem. Kluk je zdráv, doufám? Sneserajz?“ „O to nejni žádná starost.“ „Tak koukej, Tondo, dopij to požehnání a pùjdem mrknout,jestli bys nemohl dostat nìjakou tu makandu. Nìco bych mìlpod palcem a když si plácneš, zaplatíš pivo.“ A Karlík Kerholec z Libunì hvízdá generálmarš, nahodí sina kuèery šejdrem klobouk, vytáhne z kapsy u kalhot peníze,

jen tak do hrsti, ne jako Karas úzkostnì uložené v tobolce,hodí pár fenikù na pult a volá nìmecky: „No, Moesecke, starý panèovníku, co si poèneš, až se tiNámoøníkova nevìsta provdá?“ „Hehe, Karlšen, to hned tak nebude, ne? Trochu stará, ne?A pìkná bìhna, když k ní chodí takoví ctitelé jako Karlšen,ne? Pøijïte to, chlapci, zapít, ne? Servus, Anton, žádné štìstíti nepøeju, abych to nezakøikl, ne?“ Karas si venku pøipadal jako kolohnát vedle malého Ker-holce, nicménì musel pìknì vykroèit, aby mu staèil. „Není to daleko, jen tak za roh na Reeper,“ povídá mu Ker-holec. „A jaképak to bude dílo?“ zeptal se ustaraný Karas, „nìja-ká stavba?“ „Stavba a bouraèka, stavba, bouraèka, kamaráde, avždycky, na šup a moc jiného k tomu. A všecko na honem-honem. To jako je to hlavní: abys sebou umìl švihnout. Bylspøece akorïák?“ „Èlovìèe, to je má radost. To ti to kladu, že kluci nestaèípøisluhovat.“ „To by tedy bylo olrajt. A se døívím taky umíš, co, pøitesat,pøiøíznout, pøibít?“ „Však jsem z lesù.“ „To jsem si právì øek. A natøít nìco, omalovat?“ „No, to patøí, když se to tak vezme, k vìci.“ „A Milner poøád chtìl na tebe poèkat, že prý náramnì trou-bíš?“ „Teda flýgornu, to zas jo.“ „Se ví, dyk jsi Èech. Tak ti øeknu, Anton, že to bude dobrý,esli ty sám to neudìlᚠšpatný. Karlíèek Kerholcù má nos.Tuhle vlevo za ten kolotoè a už jsme tu.“ Vskutku došli asi do tøetiny Reeperbahn, kde tenkrát bylovolné prostranství, obsazené boudami, houpaèkami, koloto-

èi a støelnicemi. Mezi tím vším stála vìtší døevìná budova,vpøedu zaoblená, s nìjakým obrovským nápisem. Karas pøí-mo pøed ní pøeèetl jen písmena SHUMBER. Marnì pøemýš-lel, co by to mohlo být, když už Kerholec otevøel menší dvíøkaa køikl na nìkoho uvnitø: „Je tu pan Steenhouwer, zrzounku?“ „V kanceláøi za pokladnou, protivo!“ odpovìdìl ženskýhlas. „Dìkuji za uctìní, zrzounku.“ Kerholec pøivøel s úsmìvem dveøe, šel k dalším a obrátilse ke Karasovi: „Teï si, chlapèe, drž palec a pøekroè tenhle práh pravounohou. A nic by ti neuškodilo, kdybys udìlal tøi køížky.“ Karas byl rozèilen. Nenadálé setkání s tímhle protøelýmchlapíkem, o nìmž nic nevìdìl a jemuž pøece na první po-hled vìøil, náhlý obrat v beznadìjné situaci, jakási tajemnostneznámého zamìstnání, nadìje, že snad bude v pøíštích mi-nutách i s chlapcem zachránìn, to vše ho po pøedchozí skles-losti silnì rozechvìlo. Bezdìky uposlechl Kerholcovy výzvy arychle se pokøižoval na èele, na ústech, na prsou. Nad sebouspatøil pøi tom písmena RKU. Za dveømi byla krátká chodba,vylepená nìjakými obrázky zvíøat. Kerholec zaklepal na dalšídveøe. Ozval se mužský hlas a Kerholec kývl na Karase, abys ním vstoupil. „Dobrý den, mijnheer Steenhouwer!“ „Ach, tos ty, Karle? Dobrý den! Copak mi neseš? Jakýsi tuhý, podsazený pán øídkých svìtlých vlasùse pootoèil od psacího stolu a nasadil si brýle. „Øíkal jste, pane sekretáøi, že se už brzo pojede.“ „Ano. V nejbližších dnech. Mᚠvšecko v poøádku?“ „Dva tenáky bych potøeboval. Ale aspoò jednoho. A tohovám vedu.“ „Je z oboru?“ „Ne. Ale je mùj krajan.“

„Èech? Nu, když je Èech, tak ho vezmi. Podmínky jsouobvyklé. Zná je?“ „Pøijímá všecko.“ „Dobrá. Na dlaò dostane sedm marek. Jak se jmenuje?“„Karas Anton. Ale je tu ještì jedna vìc, mijnheer. Je vdovec amá s sebou hocha.“ „To je zlé. Máme už houf dìtí a má pøijít ikarské èíslo. Tojich bude mít jistì pùl tuctu.“ „Ikarské èíslo má svùj vùz, mijnheer. A tohle je chlapec zdra-vý, èiperný, dá se ho užít. Spát mùže s námi.“ „Nu, když myslíš... Jak se to píše: K – a – r – a – s ? Dobrá.Sedm marek k výplatì. Zajdi si s tím k pokladnì, Anton, aostatní ti poví Karel. Sbohem.“ Antonín Karas je zavalen vdìèností. Nejradìji by se vrhlk sekretáøi a políbil mu ruku, ale ten pán už se otoèil, sòalbrýle a zaèínal psát. A Kerholec tlaèí Karase ze dveøí. Teprvevenku se zedník podívá na lístek a úžasem vytøeští oèi. Nalístku jsou písmena, která zahlédl na budovì, spojena v celézáhlaví: CIRKUS HUMBERTO. Je angažován k cirkusu! Kouká vyjeven na Kerholce, aleten se jen šklíbí a pochechtává. „Kerholec... èlovìèe... japa já k cirkusu... To sou tìžkývìce... dyk já nic neumím...“ „Umíš, Tondo, umíš, jen se nelekej. Moc toho umíš, èeho jetu zapotøebí... a co neumíš, to okoukᚠ– vždy jsi Èech.“ A Kerholec odhrnuje jakýsi sametový závìs a pøed Kara-sem se zvedá kulatá haluzna, kolem dokola obklopená stup-ni, které se zvedají témìø až ke stropu, kde je plno oken aokének; proud sluneèního svìtla padá jimi jako široký zlatýsloup do šera prostory, na žlutavý kruh dole na zemi, kde v té

záøi stojí vztyèen krásný èerný kùò a na nìm jezdec s èervenýmšátkem kolem hlavy. Kùò stojí na zadních nohách, høíva muvlaje, ohnutá hlava je jako zahryznuta do udidla, pøední nohybijí do vzduchu a jezdec po nich poukává. Zedník Antonín Karas zírá na to jako na zjevení, jako na sen.A jeho kudrnatý soudruh mu naléhavì vykládá, že CIRKUSHUMBERTO je jeden z nejvìtších cirkusù v Evropì, že patøínìjakému panu Berwitzovi, že mají na šedesát èistokrevnýchkoní a slona a menažerii a že se to všecko teï dá do pohybu,na cesty, od jara až do zimy. A na to že je zapotøebí party sta-vìèù, tenákù, jak si oni øíkají, která dovede za dvì hodinypostavit stan a za pùl hodiny jej rozebrat, a tu partu že panuBerwitzovi vede on, Karel Kerholec z Libunì; do takové par-ty že Karas nyní pøišel, na tom že není nic, jen zvládnout tem-po, aby jeden druhému zahrál do ruky; a na to že jsou Èeši,pro ten fortel, který na všecko najdou; u všech cirkusù že prýjsou na tu práci hledáni a ovšem dìlají i jiné vìci, koòáky,stájníky, krmièe, štolby, muzikanty, augusty, jak si co kdo na-jde, hlavní je ve všem se vyznat a všude podle potøeby pomo-ci. Ale život je to krásný, svobodný a volný, od mìsta k mìstu,celý svìt se uvidí, neznámé kraje, neznámí lidé... a tìch krás-ných ženských! Po cirkusácích je každá jako divá... Karel Kerholec najednou mluví tak nìjak mlsnì, snad abylaskominy udìlal; ale zedník Karas vidí bezdìky ten malýmodøínek na krchùvku... copak by Márinka tomu øekla, žese dal k cirkusákùm! Ke komediantùm, kteøí táhnou svìtem,bez kouska domova, bez kusa pevné støechy nad hlavou, èlo-víèkové všelijací, nedej Pámbù, snad i pobertové; však se,pro Jezu Krista, po vesnici vždycky køièelo, lidièky, zavøetechalupy, jdou cikáni s medvìdem, dìlat komedii! A pan stráž-mistr hned tam byl, jako na koni, lejstra jim prohlížel jednímokem a druhým jim šilhal do kotlíku, nemají-li tam panskéhozajíce. A v hospodì u šanku se nejednou vyslovil, že by tu

pakហnejradìji celou vysmejèil. Do takového cechu se onteï dal, on, poèestný zedník, øádnì usazený na chalupì, spra-vedlivý živitel rodiny, táta! Jakživo se nic takového u nich ne-slyšelo. Ale tenhle Kerholec, to je marné, ten na cikána nevypadá;vede si ve všem jako pán a Karas má k nìmu náramnou dù-vìru. Ten by pøece mezi ledajakou sbìøí nepobýval; to snadje tady pøece jen nìco lepšího, než oni v Horní Snìžné znáva-li. A koneènì, komedii nìjakou lidem on hrát pøece nebude,jeho práce bude jako každá jiná práce. A Milnerova parta,bùhví, jak ta se protlouká, Krèmáøík, Cerha, Vašek Zelenko-vo, Jirka Opoleckých, Padovec, poèestní kluci i tátové a teïtøeba troubí po nádvoøích a sbírají troníky a skrojky chleba av noci spí po stodolách a chlévech. To on se aspoò svìtempoveze a Vašíèek nebude muset šlapat pìšky. Vašíèek, Bože,Vašíèek, co ten tomu všemu øekne? Musí mu na cestu koupitlepší èepici, než je ta stará. A mùže koupit pìknou, dostanesedm marek na výbavu, paneèku, co se hoši s Milnerem na-trmácejí, než na jednoho z nich vybude sedm marek! „Tìch sedm marek, to mnì ještì teï vyplatí?“ „Ovšem, každý má nìjaké ty dloužky a nákupy a tím se tosrovná, aby byl po cestì pokoj. Kdybys ale nevydržel do zimy,to ti tìch sedm marek srazí, to je smlouva. Mùžeš si pro nìzajít do pokladny, to jsou ty dveøe vedle sekretáøových. Alepojï si nejdøív ozkusit hábit. Možná, že budeš muset na nìmnìco pøešít.“ Šli ulièkou podle manéže. Kerholec pozdravil jezdce nìja-kou cizí øeèí a jezdec kývl hlavou, nespouštìje oèí s nohoukonì, který nyní kráèel jakýmsi podivným, umìlým krokem,jako by pomalu tanèil. Na druhé stranì manéže byla mezi kru-hovými stupni brána, na ní jakási estráda. Kerholec zaboèildovnitø, do polotmy chodby, která bìžela v oblouku pod gale-riemi. Bylo v ní plno dveøí, prý do garderob, jak vysvìtlil Kara-

sovi. Minuli jich nìkolik, pak Kerholec jedny otevøel. Ukázalase velká, temná síò, plná všelikého podivného haraburdí, nadnímž byly rozvìšeny spousty šatstva. Ze tmy vzaduse vyškobrtal kulhavý mužský s hubenou tváøí plnou záhybù,jako by mu byla pøíroda nadìlila mnohem více kùže, než sta-èilo na úzký oblièej. Zato nos odpovídal rozloze kùže: byl dlou-hý, pøevislý a dvì oèka tìsnì k nìmu pøisedlá vyhlížela takbezradnì a smutnì, že ses musel bezdìky smát. „Nový muž v partì, Harwey,“ spustil na nìho Kerholec, „vy-hledej mu v té své hadrárnì mundur.“ „Pìkné bidlo, tohleto,“ odpovìdìl Harwey. „Nejsi Irèan?“ Karas se bezradnì podíval na Kerholce. Zøejmì nevìdìl,co to je. „Ne, Harwey, je to Èech,“ odpovìdìl Kerholec za nìho. „To jsem rád, Karle, to jsem moc rád. Já nemohu Iry vystát.Kdyby pøišel jediný Ir do spolku, otrávil by mi celý život. TakÈech, Èech. Tím líp, to si to mùže, nebude-li se to hodit, pøe-šít, když je Èech. Snad by mu páslo tuhle to po Rudolfovi, tenbyl jen o malièko menší a u rukávù budou záložky.“ Harwey se odbelhal do tmy, kramaøil tam, supìl a koneè-nì se vrátil. Nesl v náruèí nádhernou, šarlatovì rudou unifor-mu se spoustou zlatého premování na prsou; se zlatým tøe-pením na ramenou a se zlatými portami na kalhotách. Kara-sovi až pøecházely oèi, jakživ nic tak vznešeného nevidìl, ledajednou o biskupské visitaci v Budìjovicích, když se tam sjeliŠvarcenberkové, Bukvojové a Èernínové se svými lokajiv plné parádì. „Tohle si mám obléci?“ „To se ví, a hned, abychom to mohli posoudit, jaký dojemudìlᚠna mezinárodní situaci.“ Karas shodil kabát a navlékl si ten šarlach se zlatem. Mu-seli mu ukázat, jak se to vpøedu zapíná na olivky. Harwey mu

to pøitáhl vzadu dolù k pasu, pak ho vzal za klopy a škubl jimidvakrát, pak pøihladil po ramenech. „Jako ulito. Sedí bájeènì. Jen ty rukávy jsou krátké, ale tysi povolí. Kalhoty zkoušet nemusíme.“ „Bájeèné, èlovìèe,“ mìøil si Karase Kerholec, odstoupivna dva kroky, „vypadᚠnejmíò jako turecký jenerál. Až tì uvi-dí starej, bude tì hned šíbrovat na køídlo. Harwey, dej semcedulku, a ti Anton potvrdí, že pøevzal dva kusy. A jedem dál.“ Karas se podškrábl dìtským písmem na potvrzenku a šel,jak byl, plný zlata, starý svùj kabát a nové kalhoty pøes ruku,za Kerholcem. „Teï pùjdeme do pokladny, pro tìch sedm marek, to jepøece to nejdùležitìjší,“ vykládal Kerholec po cestì. „Teï dá-vej pozor, co ti øeknu. Ta bába pokladní je nìjaká pøíbuznánašeho direktora Berwitze. Ona je od nás, Vídeòaèka, kdež-to øeditelka je odnìkud z Belgie. Až se setkᚠs direktorkou,pozdravíš ji jenom Dobrý den, madam, nebo Dobrý veèer,madam, nic jinak, rozumíš? Ale na bábu v kase musíš od prvníchvíle jen Rucelíbám, milostivá paní, ponížený služebník; mi-lostivá paní, a ona ti øekne Kryskot, Anton, a ty ji øekneš fr-kelckot, gnädige, a budeš to mít dobrý, až budeš potøebovatzálohu. Ona má kasírka zároveò pro nás šít a spravovat, alety musíš dìlat, že si to všecko obstarᚠsám, jen aby ti pùjèilajehlu s nití a nùžky. Nato se s tím budeš hrabat, i kdybys toumìl, a ona vyskoèí, vyrve ti to z ruky a ušije ti to sama. Tak-hle se na ni musí, rozumíš, je to moc hodná ženská, ale másvé vrtochy. Je vdova po nìjakém majorovi, Frau von Ham-merschmidt; a má velké slovo u direktora. Kdežtona direktorku pozor, to je sekant ženská. Potkᚠji v odøenýmmužským kabátì, v mužským klobouku, šesták bys jí nedal –a vona by ho chtìla. Berwitz je pašák, velký komandant, alemá to všecko rád. Tady vùbec...“ Kerholec se zastavil a vzal Karase za rameno.

„Tuhle jsou dveøe ke kasírce. Najdeš mì potom v manéžinebo ve stájích. Jenom to jsem ti chtìl ještì øíci: tady vùbecvšecko závisí na tom, abys mìl to øemeslo rád. Lidi, zvíøata,materiál, práci, všecko. Práce je tu moc a musí se dìlat, copøijde pod ruku; ale máš-li vùli k dílu, vjede to do tebe ado smrti nebudeš chtít dìlat nic jiného. Protože my jsme tutaková parta, od direktora až do koòáka, všici na sebe od-kázaní, rozumíš, jeden na druhého, všecko to musí hrát a kla-pat. Ale pak je to, chlapèe, radost.“ O ètvrt hodiny pozdìji sedìl Antonín Karas, zedník z HorníSnìžné, pøed paní majorkou von Hammerschmidt, která mudrobnými, obratnými stehy pøešívala rukáv u livreje. Zrovna jídopovìdìl svou historii o tom, jak pohøbil Márinku a jaks Vašíèkem uvázl bez zamìstnání v Hamburku. „To jste mìl tìžkou zkoušku, Anton, tìžkou zkoušku, to vámvìøím,“ pokyvovala tlustá paní Hammerschmidtová hlavou,na níž byly hnìdé, trochu prošedivìlé vlasy spleteny v mohutnývrkoè. „Ale teï už mùžete být klidný, tady jste v dobrém pod-niku. Berwitzovi jsou hodní lidé, pøísní na práci a na poøádek,to se ví, ale tomu vy pøece vyhovíte, vždy jste krajan, vždyjste Èech. Božíèku, co jsem já znala Èechù, se všemi bylodobré vyjití. Ten poslední burš mého nebožtíka pana majoravon Hammerschmidt byl z Vysokého Mýta, to je taky tam nì-kde u vás, to byl èlovìk jak jiskra, a naè se jednou podíval,všecko umìl. A s tím vaším hošíèkem si nelamte hlavu. Mámetu nìkolik dìtí ve spolku, taky Berwitzovi mají holèièku, He-lenku, kolik že je tomu vašemu? Sedm let, nu, to je ten pravývìk, to už nedá žádnou paplaèku a brzy se pøizpùsobí. Ten tubude nejšastnìjší, Anton, pamatujte na má slova. Tak ty ru-kávy bychom mìli, mùžete si to vzít a dávejte na to pozor, tovíte, je to naše jmìní, které vám tu svìøujeme. Pan Berwitzmá rád, aby všecko krásnì vypadalo, jen musí mít naši lidépro to cit, aby se nic zbyteènì nenièilo. Dost je, co potrhají

zvíøata. Toho chlapeèka mi odpoledne pøiveïte, a ho poznám,já vám dám na nìho pozor. Tuhle máte tøi lísteèky, pro nìho apro tu vaši hodnou kvartýrskou i s dcerkou, a se odpolednekouknou na pøedstavení. Zkuste si ten kabát, èlovíèku, ase na vás kouknu... no, padne, padne, inu bylo to šito ve Vídni,tam jsou krejèí, však jsou vìtšinou Èeši. Vídeò, Bože, Vídeò,to je mìsto, Anton, to je mìsto...“ Když procházel Karas manéží, konèil jezdec na èernémkoni své cvièení. Kùò byl zpìnìn a zpocen a pohazoval hla-vou, když se mu uzda koneènì uvolnila. Jezdec seskoèil azahlédl rudou livrej Karasovu. „Vy jste tu nový, co?“ zavolal na nìho cizí nìmèinou. „Ano, pane,“ pøikývl Karas. „A odkud, jaký krajan?“ „Èech, pane.“ „Ah, Èech... to tedy mi mùžete odvést konì do stáje!“ Ka-ras už pochopil, že tìmto lidem být Èech znamená všeckodovést. A protože mu ještì znìly v uších pouèky Kerholcovy,vkroèil do manéže a šel ke koni, jak by byl vyrostl na statku.Aèkoli se v koních nevyznal, chápal, když spatøil ušlechtilouhlavu a ohnivé oko, že tak krásné zvíøe ještì nevidìl. Vzít jeza uzdu bylo mu pøirozená vìc, ale jak po ní sáhl, vynoøilase mu vzpomínka z dìtství, jak nesèetnìkrát vídalv Budìjovicích o výroèních trzích pøedvádìt konì: vždyckys hlavou vztyèenou. Vzal tedy pravicí uzdu pevnì pod bradoua zvedl ji hezky vysoko. Kùò zastøíhal ušima, lehko se vzepjala pak se rozbìhl drobným klusem, trochu zadkem odboèuje,jak ho Karas vedl do protìjší brány. Probìhli krátkou chod-bou a vùnì stáje je ovála. „Haló, Santos! Sem se Santosem!“ volal tam nìkdona Karase, ale vraník vìdìl sám, kam patøí a u svého boxuzaboèil vlevo. Karas pustil uzdu.

„Výbornì, Toníku,“ ozval se z druhého konce hlas Kerhol-cùv, „dobøe jsi ho vedl. A teï pojï se mnou – pùjdeme na cihly!“ „Na cihly?“ opáèil pøekvapen Karas a prsty se mu bezdì-ky napjaly právì na šíøi té èervené drsné hmoty, kterou byl odmalièka zvyklý vyhazovat, chytat, vážit v rukou, pùlit a pøikle-pávat. „Na cihly,“ pøitakal Kerholec, ale nepodal krajanu kladívkonebo lžíci, nýbrž proutìné koštì a ohromnou lopatu s plechempo obou stranách zvednutým vzhùru. A vedl ho stájí mezi še-desáti koni, kteøí chroupali seno, funìli do žlabu a zvonili øe-tízky, do další sínì, která byla o hodnì vyšší. Bylo v ní nízképodium a na nìm houpavì pøešlapoval slon. Karas ještì ni-kdy nevidìl slona a zùstal trochu polekán stát, když spatøil tuhoru temného masa, na níž se plouhaly ohromné uši. „To je Bingo,“ povídal Kerholec, „chlouba našeho podniku.Dobrý den, Bingo, jak se máš, staroušku?“ Slon natáhl chobot ke Kerholcovi, ten jej vzal do ruky a nì-kolikrát nìžnì do nìho dýchl. „Jsi hodný, Bingo. Ale pus nás trochu dozadu za sebe.“ Popleskal mu chobot, z nìhož to spokojenì funìlo, a Bin-go popošel o dva kroky, které mu dovolovaly øetìzy na nohou.Kerholec ukázal tam Karasovi. „Tak tohle jsou ty vaše cihly,“ ušklíbl se Karas zklamanì.„Èisté vepøovice!“ „Myslíš, že ti je budem vypalovat?“ Kerholec pøedvedl Karasovi, jak si má pod levou ruku za-ložit lopatu a jak vést pravicí koštì, aby co nejrychleji naložilhromské cihly sloní velkovýroby. Když byli hotovi, zavedl Ka-rase do oblékárny, kde mu vykázal kolík, na nìjž Karas ko-neènì zavìsil svou nádhernou livrej. „Teï je polední pøestávka,“ povídá pak Kerholec, „ve tøise zaèíná pøedstavení, o pùl tøetí musíš být zase zde. A teïpùjdem a vypijeme to pivo, které jsi slíbil zaplatit.“

„Nemohli bychom to nechat na veèír? Pít pivo pøed samýmobìdem...“ „Nepovídej, nepovídej. Bodej bys nešel na pivo – dy jsiÈech.“ Tak pøišel Antonín Karas, zedník z Horní Snìžné, v podjaøíroku 1862 k cirkusu. Odpoledne tam stanul, všecek užaslý, ijeho sedmiletý Vašek. III. Humbertové bývali slavná italská rodina jarmareèníkù. Pù-vodnì, pokud je známo, byli provazolezci a skákaèi. Jedenz nich, Carlo Humberto, spadl jednou v Arrose, když pod nímpovolilo špatnì uvázané lano. Pøerazil si nohy, že již nemohlbezpeènì na provaz; chodit mohl, ale ztratil cit v palci a pruž-nost v chodidlech a bez tìch dvou vlastností se nelze na šòùruodvážit. Koupil si tedy medvìda a opièku a vycvièil si psa as tìmi doprovázel produkci své rodiny. Na jarmarku v Lyonìse setkal s Luisou Bolierovou, jejíž rodièe mìli zvìøinec. Bylato ubohá prùchodní bouda s pùl tuctem opic, dvìma hyena-mi, páchnoucí liškou a opelichaným lvem, který byl mrzutý,protože ho bolely zuby. Carlo Humberto nebyl spokojen mezisvými, sourozenci mu vyèítali, že nepotøebují k svému úspì-chu jeho medvìda s opicí. Luisa Bolierová byla nešastná,protože otec Bolier mohutnì pil a zvíøata hladovìla. Rodinuživila vlastnì matka jako vykladaèka karet. Carlo Humbertosi tedy vzal Luisu Bolierovou, která mu vìnem pøinesla me-nažerii; ze však navzájem musel ze svých úspor vyplatit jejírodièe tím, že jim koupil malou boudu, ve které by mohlamadame Bolier vystupovat jako vìštkynì a jasnovidka. Zpr-vu jezdily obì domácnosti spoleènì, ale nedìlalo to dobrotu;když mìl papá Bolier v hlavì, popletl si nìkdy vyvolávání avykøikoval pøed boudou své manželky, že jest tam k spatøenínejhroznìjší ze všech šelem; a nìkdy ze starého zvyku vylezl

na podium pøed menažerií a zval pány a dámy, aby vstoupilia zvìdìli svoji budoucnost. Byly z toho nepoøádky a Humber-to radìji znovu sáhl do sáèku a koupil tchyni malou korbus plachtou a vychrtlou herèièku a sám se svými dvìma vozys klecemi a se zeleným obytným vozem obrátil do Italie. V Grenoblu se setkal s vysloužilým felèarem, který se munabídl, že vytrhne lvovi tøi nemocné zuby. Zvíøe pak okøálo, žebylo možno ve vìtší kleci provést s ním nìkolik primitivníchkouskù dresury, které si starý Hasan pamatoval ještì z mládía které dìlal více ménì proto, aby pak už mìl svùj svatý klid.Pøed tím v Marseilli získal Humberto v pøístavu krajtu tygrovi-tou. Cestou do Alp cvièil selské koníky, kteøí tahali jeho maje-tek, a po vsích posbíral pìt voøíškù, které uèil chodit po zad-ních nohách a dìlat kotrmelce. S tím vším, i se svým starýmtanèícím a zápasícím medvìdem a s opièkou Fiamettou mohlv Turinì zahájit znamenitý Národní cirkus Humberto, kde si-gnora Humbertová vystupovala jako anglická krasojezdkynìa indická hadí taneènice a signor Humberto zápasil se lvema s medvìdem a dva jejich pomocníci dìlali šašky a pøedvá-dìli psy s opicí. Za pár let mìl Carlo Humberto šest ušlechti-lých koní k produkci a ètyøi tažné, ve zvìøinci párek mladýchlvù, krokodila a dvanáct klecí s rùznou havìtí a v obytném vozedcerušku Antoinettu, která pùvabnì tanèila na høbetech konía skákala skrze zalepené obruèe. V Münsteru se k ním pøi-dal mladý Bernhard Berwitz ze saské komediantské rodiny.Vystupoval jako žonglér a vrhaè nožù, ale vedle toho si pøive-dl skupinu cvièeného osla, kozla a prasete, které spojils tradièními psy Humbertovými ve velké komické èíslo. Ponìkolika letech si vzal Bernhard Berwitz Antoinettu Humber-tovou a zaèal s nìmeckou houževnatostí zvìtšovat rodinnýpodnik. Když se jim po letech narodil syn Petr, mìli již pìknýkruhový stan s devítimetrovou manéží, ètyøiadvacet koní, tøilvy, dva tygry a zvìøinec, na který se chodily dívat školské vý-

pravy. Petr Berwitz vyrùstal ve voze svého italského dìdeèkaa francouzské babièky, po tátovi mìl obratnost, odvahu a hou-ževnatost, od nich však pøejímal zálibu ve všeliké okázalosti.Starý Humberto byl slavný vyvolavaè, který v šesti øeèechdovedl improvisovat fantastické kaskády ohromující výmluv-nosti a všecko, co podnikal, zaplòoval oslòující pathetikou.Miloval krásná, zvuèná, malebná slova, miloval vznešené, hr-dinské i dvorné postoje a uhlazená gesta, miloval tøpyt a lesknádherných kostymù. Jeho žena mìla podivuhodný talent, jakze všelijakých strakamakatých zbytkù látek, které za babkukupovala ve skladech velkých mìst, ušíti pøekvapující úborypro všechny èleny cirkusu, že se objevovali davùm jako hrdi-nové a hrdinky z Tisíce a jedné noci. Carlo Humberto, kterýpro svùj úraz nebyl voják, ctil nesmírnì uniformy a kde se dalo,kupoval u vetešníkù nebo z pozùstalostí staré barvité vojen-ské kabátce, èáky a helmy, pokud se tøpytily zlatem, støíbremnebo mosazí. V jeho cirkuse bylo všecko nevšední. Nemìl-lidost penìz na jednotnou livrej štolbù a koòákù, objevovalise tito jeho lidé v nevídaných uniformách jako sbor nejexotiè-tìjších vojenských atašé. A jeho konì dostávali bìhem dobystále dokonalejší, stále krásnìjší postroje z napouštìných kùží,lesknoucích se tøpytnými kovovými zdobami a vrcholícíse obrovitými chocholy z pštrosích per nebo barevných žíní. To všechno mìl Petr Berwitz od dìtství na oèích, slýchajezároveò proudy obdivných øeèí dìdových, který sám se opájelpohledem na nádheru, kterou vlastníma rukama vytvoøil. Car-lo Humberto si ze všeho nejvíce zamiloval konì, protože cvi-èení s nimi bylo nejpanštìjší a nejvznešenìjší. Ta láska pøe-šla od malièka na vnuka, jemuž již v šesti letech poøídili malé-ho ponny, aby se úèastnil parádních karavan, když CirkusHumberto vjíždìl do nového mìsta. Petøík prožíval tøi ètvrtinysvého mládí ve stájích a mezi koni; nejlepší krasojezdci, kte-

ré otec získal, uèili ho všem jezdeckým kouskùm, nejzkuše-nìjší cvièitelé koní ho zasvìcovali do svých tajemství. Bylo mu patnáct let, když jejich krasojezdkynì, sleèna Ara-bella, mìla nehodu pøi skoku pøes objekt, jak se øíká tìm ba-revným pruhùm látek, které se hvìzdovitì rozepnou nad ma-néží, aby jezdkynì je pøeskakovala. Sleèna Arabella pøi do-skoku na naklonìné panneau sklouzla, spadla a vymkla sinohu. Otec Berwitz prohlásil, že program nemùže být bez kra-sojezdkynì; a protože jiné v tu chvíli nebylo, oblékli nazítøíPetøíka do trikotu a gázových sukýnek, sešnìrovali ho v pase,nalíèili a hoch jezdil, tanèil a skákal tøi nedìle jako Mlle Ara-bella za høímavých potleskù a se stále se zvìtšujícím úspì-chem. Dopalovalo ho zprvu, že musel pøijíždìt a dosedat požensku, ne rozkroèmo, ale pak si našel svou soukromou zá-bavu v tom, že se snažil dokonale napodobit všechny žen-ské pózy. Dìda Humberto funìl a prskal rozkoší za zelenougardinou v bránì, když vidìl Petøíka, jak se dáváse vzpøímenou tailií vyzvednout od štolby na konì. Klukse potom zakousl do produkce tak, že jim k úžasu obecen-stva pøeskoèil poslední objekt saltem. Po prvé, když to bezohlášení provedl, byl by málem spadl, protože si v chlapeckéhorkokrevnosti nerozvážil, že dopadne o vteøinu pozdìji. Pan-neau mu také skuteènì probìhlo pod nohama, ale hoch byldost obratný, že se mìkkými støevíci udržel na širokém zad-ku grošovatého høebce. Dostal za svou odvážnost od tátyzáhlavec, ale ještì než sòal paruku, takže to nebylo tak zlé;že však byl jeho nápad úspìšný, vidìl hned vzápìtí, když otecnaøídil na ráno zvláštní zkoušku, aby se vyzkoumalo, jak tøe-ba zpomalit bìh konì, aby hoch doskoèil na panneau. Sleè-na Arabella zatím zuøila a utíkala jim z postele, ale všechnajejí žárlivost a øevnivost nepøekonala bolest v levé noze. Mu-sila se na èas smíøit se svou podvrženou sokyní. Za tøi týdnyse chlapec tak zdokonalil ve skocích a provádìl je s takovou

bravurou, že skákal saltem pøes osm objektù po sobì. StarýHumberto záøil a pøi obìdì tloukl pìstí do stolu a pøesvìdèo-val zetì, že je tu definitivnì objeveno nové èíslo. Uznávali tovšichni a když pak v Ulmu sleèna Arabella znovu nasedlana svého grošáka, nemohla zabránit tomu, aby v druhé pùliprogramu nevystoupila Miss Satanella, která bravurou skokùdaleko zastínila její tradièní vystoupení. Petr zùstal v roli akrobatické krasojezdkynì pùl druhéhoroku. Dalo to nìkdy dost práce ukrýt pøed veøejností jeho ta-jemství, zvláštì když dùstojnictvo všelikých posádek si nìkdynaléhavì pøálo seznámit se s odvážnou jezdkyní. Pøevlekovájeho kariéra se skonèila však dosti náhle v uherském Sze-gedinì; tam se do Miss Satanelly zamiloval devatenáctiletýsyn hrabìte P. tak šílenì, že ji po všech marných prosbách oseznámení a pozvánkách k veèeøi nebo k vyjížïce napadlv zákulisí s pistolí v ruce. Dvì rány šly mimo, tøetí lehce škráblaodvádìného høebce; a tak jistota, že døíve nebo pozdìji mo-hou z podobné historie Berwitzovi pøijít buï o syna nebo okonì, pøimìla je, že Miss Satanella zmizela z programu, Ber-witz otec to naøídil okamžitì po støelbì, ale dìda Humbertoho pøi všem rozèilení okøikl a prohlásil svým právem seniora,že èíslo zùstane. Naèež se oblékl do fraku, pøipjal si všeckyøády, uhladil starý cylindr a odjel za starým hrabìtem P., abymu v mnoha krásných a uhlazených øeèech vysvìtlil, jaký spo-leèenský skandál mladý hrabì zpùsobil, co dá práce, abyse do pøíhody nevložila policie a jak je Cirkus Humberto tìž-ce poškozen. Byl to patrnì velkolepý výkon dìdy Humberta,nebo zùstal u hrabìte P. až do rána, vypili spolu dvanáct lah-ví tokaje a tøi láhve koòaku a dopoledne se Carlo Humbertovrátil k rodinì ponìkud unaven, ale se skøínkou, v níž bylo stozlatých dukátù, a s dvìma bílými valachy lipicány, èímž hrabìP. kavalírsky urovnal koneèné zmizení Miss Satanellys povrchu zemì. Diplomacie dìdy Humberta byla tím zásluž-

nìjší, že Petrovi zaèínaly vyrážet dosti husté vousy a jeho hlasmutoval, takže se již nemohl odvážit zavolat své vítìzné „hus-sah-halou!“, když se odrážel k pøemetu. Místo Miss Satanellyse objevil tedy v programu Signor Pietro, ale jakkoli jeho zna-menité výkony budily obecnì úžas a obdiv, nikdy již nesklidilod svých ctitelù tolik kytic, bonbonier, šperkù a vzácností jakoza tìch osmnáct mìsícù, kdy dennì na pár minut zapøel svépohlaví. Byla to doba, kdy kvetla záliba v jezdeckých cirkusech.Aristokracie stála ještì v èele stavovsky rozvrstvených státùa národù, sama vìtšinou odchována anglickými mravy a an-glickým vkusem. Renesanèní typ šlechtice jako mecenáševìd a umìní, který se mohutnì pøesunul do baroka, vymíralv nìkolika jedincích; mnohem více bylo zájmu o pøíjemné strán-ky života, mezi nimiž na prvních místech byla vášeòpro ušlechtilé konì a pro umìní jezdecké. Pøijel-li do sídelníhomìsta dobrý cirkus, sjíždìla se za ním šlechta z venkovskýchzámkù a zakupovala si na øadu dní lóže, aby dosyta užila po-hledu na vybrané, peèlivì pìstìné høebce, valachy a klisny,posuzovala umìní jejich jezdcù a cvièitelù a v pøestávce vy-tváøela z cirkusových koníren svùj spoleèenský promenoir.Velké gesto rytíøských turnajù, ona pathetická apotheosa dob-rodružného hrdinství, jež je ochotno padnout pro nic, jenpro krásu postoje, dávno už vymizelo ze života dohoøívajícípanské slávy, ale znovu se rodilo zde v tomto potulném bratr-stvu rejtarském, v tomto chudém rytíøstvu bez pùdy a erbu.Pokud ještì v umdlévající pamìti šlechtických rodù doutnalatucha zaniklého bohatýrství, vábil je zlatý kotouè manéže jakoodlesk turnajového placu jejich pøedkù. Šli jako somnambu-lové za touto lunou své minulosti; pøivádìla je k lidem, kteøíse jako oni postavili mimo m욝áctví, tøebaže na opaènémpólu. Vévodové a markýzové obklopovali jezdecké komedi-anty, kteøí pro pár grošù dennì hráli o zlámání vlastního vazu.

A zlatý d隝 pøíznì a poct se snášel na luzné jezdkynì s vosímpasem, na tyto víly a sylfidy, poletující nad hrdými zvíøaty a hle-dající graciesní dokonalost vyzývavì až na samém pomezíživota a smrti. Mnohé z nich skonèily svou hru se zlomenýmižebry pod tìlem pøevrátivšího se konì, mnohé však se vzneslyposledním pùvabným skokem do nejvyšších míst spoleènos-ti, ke korunkám a k titulùm, jejichž nositelé v hloubi duše cítili,že se v oèích svých dobyvatelských pøedkù nedopouštìjí žád-né mesaliance. Leè i ty ménì šastné byly vždy obklopeny rejem ctitelù; iv malých, zapadlých mìstech byly jezdecké posádky a jejichdùstojnictvo èekalo na pøíjezd cirkusu jako na nejvìtší udá-lost roku. Jízda byla tehdy považována za chloubu a páteøarmády; husaøi, dragouni, švaliséøi, kyrysníci, huláni mìli aris-tokratické velitele, a mnohá od svìta odlouèená garnisonadovedla uvítat ekvestrické umìlce a umìlkynì tak bouølivì,že nìkolik dní pohostinství znamenalo pro nìkteré z nich za-dlužení na pár let. Však se mnohdy slovo cirkus pøi tom ani nevyslovilo. Odprvních hromadných výprav anglických krasojezdcù na pevninuaž po takového èeského direktora Beránka øíkaly si tyto hip-pické cirkusy prostì Jezdecká spoleènost, Britská královskákrasojízda a podobnì. Málokteré z nich mìly své stany, vìt-šinou vystupovaly v „konstrukcích“, v døevìných kruhovýchbudovách, které byly už pro nì ve velkých mìstech zøízeny,nebo si je dávaly postavit, protože pobyly na místì nìkolikmìsícù. Jejich program byl sestaven ze standardních èíselkrálovského umìní volné dresury a vysoké školy, z øímské jíz-dy, èi koòské pošty, parforsní jízdy, voltižování, z taneèkù i z tan-cù a skokù jezdkyò a jezdcù. Nìkolik clownù vyplòovalo pøe-stávky, než se znovu uhrabaly piliny v manéži. Mìla-li spoleè-nost zvl᚝ cvièeného konì, bývala vrcholem veèera drama-tická scéna, na pøíklad „Arab a jeho vìrný oø“, v níž hrál chytrý

høebec hlavní roli. A nakonec se provozovala velká pantomi-ma, jíž se úèastnilo všechno koòstvo spoleènosti a v nížse rozvinul co nejvìtší pøepych jezdeckých kostymù. Cirkus se svým typickým smíšeným programem žil tehdyjen v malých rozmìrech na poutích a na jarmarcích, velmi èas-to beze stanu, jen pod širým nebem, kde se od divákù kolemvybíralo do talíøe. Cirkus Humberto se tedy brzo od obojíhotypu odlišil tím, že spojoval vìtší a pestøejší artistickou podí-vanou se zvìøincem a ze zvìøince zase obohacoval svùj pro-gram. Za otce Humberta držel se ještì v mírných rozmìrechstøedního cirkusu tehdejších dob. Jeho manéž mìla v prùmìrušestnáct hamburských loktù, právì tolik, kolik je tøebapro pøedvedení skupiny šesti koní. Když Petr Berwitz pøevzalCirkus Humberto, rychle zvìtšoval i zlepšoval rodinnou stáj,aby se dostal mezi nejváženìjší podniky hippické. A podletoho musel myslet i na prostornìjší stan, ve kterém byse uplatnilo jeho rozmnožené koòstvo. Po všech zkušenos-tech svých i svých jezdcù a cvièitelù pøešel k manéži o prù-mìru ètyøiadvaceti hamburských loktù. Shledalo se, že v tìchtorozmìrech bìží kùò tak sklonìn ke støedu, že se na nìm nej-lépe udrží rovnováha a že uklouzne-li jezdec nebo jezdkynìpøi akrobatice, padají vždy do pilin a nikoli na vnìjší okraj,na pistu, jak padla na pøíklad Mlle Arabella. A pøi tomto prù-mìru mohl Petr Berwitz pøedvésti ve volné dresuøe imponují-cí už skupinu ètyøiadvaceti koní. Cirkus Humberto spìl tedy mezi pøední podniky hippické,ale Petr Berwitz se tím nezøíkal programu dìdova. Zvláštìzùstal vìren babièèinì lásce ke lvùm a k jiným šelmám. Roz-šiøoval svùj zvìøinec nákupy i výmìnou a zùstal mezi tìminìkolika velkými direktory, kteøí pìstovali i dresuru divokýchzvíøat. Starý babièèin Hasan už byl dávno mrtev a jeho kùželežela v cestovním voze mezi postelemi, ale v klecích mena-žerie pøebíhalo za møížemi pìt lvù, dva samci, tøi lvice, dva

tygøi, tøi medvìdi, všichni vycvièeni i pro vystoupení v arénì.Tenkrát ještì neznali rychlou stavbu møíží kolem manéže apøedvádìní vìtších skupin šelem ve velkém prostoru. Staøíkrotitelé se produkovali tak, že vstupovali ve zvìøincíchdo klecí se šelmami. Klece byly hrubì tesané bedny s jednoustranou zamøížovanou. Nebylo v nich místa na vìtší skoky.Diváci žasli už nad smìlostí muže nebo ženy, kteøí se odvážilis bièem a vidlicí mezi øvoucí a naježené lvy. Sama produkcebyla krátká, lvi museli na povel vstát, pøijít, sednout nebo leh-nout, nìkdy se krotitel s nìkterým spolehlivým zvíøetem køiž-koval a nakonec mu dal ruku nebo hlavu do otevøené tlamy.Takové vystoupení se opakovalo tøebas desetkrát za odpo-ledne, kolikrátkoli se podaøilo sbubnovat diváky. Staøí jarma-reèníci mìli pro tyhle vysilující reprisy pøíznaèný výraz, øíkalitomu šlachta, pracovat jak na jatkách. Také Carlo Hubertomusel ve svých zaèátcích provádìt produkci jak na porážce,aby mnohokrát za odpoledne obmìnil publikum. Ještì kdyžvystupoval pod parapletem, jak se øíká malému, chudému sta-nu, dìlal program po šlachtecku, ale pozdìji, se zetìm, byliuž na tom tak daleko, že hráli jen dvakrát za odpoledne. Ve-èerní produkce nebyly – nemìli svìtlo. V konstrukcích se svítilosvíèkami a pozdìji petrolejem, stanaøi se však dlouho báliosvìtlení, nebezpeèí požáru bylo pøíliš veliké. Víc však ještì než po velkém stanu toužil starý Humbertopøi pøedvádìní šelem po „kulaté práci“. Byl dítì volné prosto-ry, byl z poutí zvyklý mít kolem sebe diváctvo se všech stran aproto považoval „kulatou práci“, jak øíkali cirkovému uspoøá-dání na rozdíl od jednostranné produkce divadelní, za jedinéumìní, které je opravdu ve styku s obecenstvem. Dresurave zvìøincové kleci ho mrzela, tam bylo všecko obráceno jenk møíži a tøi strany obzoru byly mrtvé a hluché. Proto jakse Cirkus Humberto trochu vzmohl, poøídil si pøevoznou klec,skuteènou klec, celou ze železného møížoví, namontovanou

na nízkých kolech, do níž vehnal ve zvìøinci šelmy urèenék vystoupení a kterou pak ve ètyøspøeží slavnostnì pøitáhldo manéže. Klec byla tøi metry na tøi metry; staèila tedy s nouzína dvì zvíøata, ale Carlo Humberto byl blažen, když mohl v níjak to tehdy bylo krotitelskou módou, honit zvíøe z koutado kouta, práskat bièem, vystøílet spoustu slepých patron,donutit vydìšenou šelmu, že øvala a cenila zuby, a nakonec jipøimìt, aby si lehla s hlavou na prackách a on, dompteur si-gnor Carlo, postavil pravou nohu theatrálnì na její høívu zapotlesku, který se k nìmu snášel se všech stran. Jednou zastihly velikonoce Cirkus Humberto v severnímLombardsku. Na Zelený ètvrtek, Velký pátek, Bílou sobotunemohlo se italskému národu hrát. Ty dny byly urèeny pro vìtšísprávky a pro opravy stanù, vozù i náøadí, nad èímž vždy do-hlížel dìda Humberto s babièkou Luisou. Tenkrát prohlásiliBernhardu Berwitzovi, aby dozor na opravy pøevzal sám. Uká-zali mu, kde co vadného mìli v merku, a odjeli. Pøi stlaní ob-jevila Antoinette Berwitzová, že tatínek vzal s sebou krabiciod doutníkù, kterou si vždycky na noc dával pod polštáø. Bylato škatule, ovázaná mnoha motouzy, kterou mu na smrtelnéposteli odevzdala matka Bolierová. Krabice byla skoro plnázlatých louisdorù, které jasnovidka dovedla poschovávat pøedsvým opilým krotitelem. Antoinette vìdìla, že tatínek už dáv-no tu krabici doplnil. Otevøel ji jen nìkolikrát za život, kdyžstihla cirkus tìžká pohroma nebo když se vyskytla neobyèej-nì výhodná koupì drahého zvíøete. Pak však zase škudlil aschránìl, dokud krabice Habanos nebyla zase plná. Berwit-zovi tedy vìdìli, že se nìco velkého s dìdou dìje. Na Bílousobotu se vrátil s babièkou jakoby nic. Teprve pøi božíhodo-vém obìdì se zatváøil slavnostnì a pøi sklence èervenéhovína jim zvuènou italštinou s mnoha dvornými pøízdobami ozná-mil, že se toho roku dožívá sedmdesáti let, že se cítí sice zdráva svìží a mùže, jak celý svìt ví a uznává, kdykoli pøedvést

svou produkci v plné síle, ale že Boží moudrost doporuèuje,aby lidé nepøepínali zbyteènì strunu života; a že se proto popøíkladu všech svých pøedkù, kejklíøù a provazolezcù slavné-ho rodu Humbertova, rozhodl uchýlit se na zasloužený odpo-èinek, k èemuž si právì s mama Louise zakoupil v HornímSavojsku pøíjemný domek, obrostlý révou, se zahrádkou advorkem, kde hodlají v bázni boží cvièit pro Cirkus Humbertopsy, koèky, opice, papoušky a jinou drobnou havì. A protožezásluhy, kterých si jako zakladatel podniku dobyl, nelze po-minouti mlèením a protože k železnému zákonu všech lidína kolech patøí povinnost všecko, co dìlají, dobøe prodat, žádáa jako senioršéf zároveò naøizuje, aby se v každém mìstì,v kterém do jeho odchodu budou pùsobit, uspoøádalo vždyjedno pøedstavení v gala na rozlouèenou se signorem Car-lem Humbertem, prvním a nejvìtším krotitelem dravé zvìøe,slavným umìlcem na provaze, obdivovaným cvièitelem konía velezasloužilým zakladatelem tohoto Cirkusu Humberto,jenž si dobyl slávy a pøíznì všech korunovaných hlav Evropy.Dìda Humberto se dostal pøi svém proslovu do nejlepšíhosvého vyvolavaèského ohnì, že mu rodina bezdìky zatles-kala. Toho roku se pak stala v rodinné kronice ještì jedna zna-menitá vìc. Spoleènost byla v Antverpách, když za nimi pøijelz Bruselu starší ctihodný pán s licousy, provázený dvìma sleè-nami. Dal se uvésti do direktorského vozu, kde požádal panaBerwitze staršího, aby Cirkus Humberto uspoøádal v Bruseludobroèinné pøedstavení, pøi nìmž by vedle umìlcù a umìlkyòvystoupili také pánové a dámy z nejlepší bruselské spoleè-nosti. Pán s licousy byl královský podkomoøí hrabìd’Ascensons-Létardais, jedna z dam byla jeho dcera MarieAnna, druhá její pøítelkynì Anežka Steenhouwerová, dceravládního komisaøe v Turnhoutu. Podkomoøí zaruèoval øeditelinormální pøíjem vyprodaného domu, pøítomnost krále a jeho

rodiny s celým dvorem a bude-li Jeho Velièenstvo uspokoje-no, zajisté také nìjaký øád. Bernhard Berwitz pøijal ovšem tutoskvìlou nabídku a od pøíštího dne zaèala již komtesa MarieAnna i její pøítelkynì docházet dopoledne do koníren ido hlavního stanu a zkoušely se ve skocích a v jízdìna nejlepších høebcích humbertovských. Pozdìji pøibylo ještìnìkolik mladých dam a pánù, kteøí mìli jezdit ètverylku. Celé-mu tomu šlechticko-m욝anskému kroužku byl pøidìlen PetrBerwitz jako vrchní štolba i uèitel. Po deseti dnech opustilCirkus Humberto Antverpy a odjel do Bruselu, kde mìl již pøi-pravenu velikou reklamu. Zahajovací pøedstavení ve prospìchkrálovského sirotèince mìlo obrovský úspìch, hrabìd’Ascensons-Létardais vystoupil v nìm jako znamenitý støe-lec, nìjaký mladý markýz dokonce jako clown a sleèna Anež-ka Steenhouwerová vynikla nejen jako jezdkynì, nýbrž pøed-vedla nejkrásnìjší volnou skupinu šesti bílých lipicánù. JehoVelièenstvo bylo nadšeno, Bernhard Berwitz dostal øád veli-ce vysoký s palmetami a s titulem královského dvorního štol-by, dìda Humberto zlaté hodinky a Petr Berwitz zlatý prstens brilianty. Mimo to se Petr stal osobním pøítelem mnoha mla-dých šlechticù a šlechtièen. Cirkus Humberto zùstal v Bruselu pìt nedìl. Pøed koncemté šastné doby v království, jež se vynoøilo z operní arie, pøi-šel Petr Berwitz za maminkou, když ve voze strouhala bram-bory, a s mnohými rozpaky se jí vyznal, že on a Anežka Ste-enhouwerová se milují a že se chtìjí vzít a že komtesa MarieAnna to nadšenì schvaluje a slibuje jim všechnu pøímluvuu rodièù Anežèiných. To byla vìc, kterou maminka nemohlavyøídit sama. Šla na to oklikou pøes dìdu Humberta. Škrabalse za uchem, mluvil cosi o morganickém sòatku umìlces m욝anskou dcerkou, ale pøipouštìl, že ta holka vedla lipi-cány znamenitì a pøi skocích že sedìla v sedle jako pøibitá.

„Inu, pøi Panence Marii a svatém Ježíškovi,“ dodal pak,zbožnì se køižuje, „všelicos na svìtì je možné, i to, že byse holka z rodiny mohla oddat svobodnému umìní. Vládníkomisaø není nijak vìtší titul než dvorní štolba Jeho Velièen-stva krále všech Belgù. Jen by se doporuèovalo pozeptatse její rodiny, jak ji míní vybavit. Já jsem na medvìda a opicivyženil celý zvìøinec.“ Po tomto dobrém zdání dìdovì nemohl už Berwitz otecklást žádné velké pøekážky. Vyžádal si den na rozmyšlenou,ale to bylo jen proto, aby si ještì jednou prohlédl synovu ne-vìstu, když dopoledne jezdila v manéži na høebci Pompono-vi. Shledal, že dìvèe je štíhlé, vysokých nohou a ohebnýchkloubù, že pìknì nese páteø a hlavu, že má velitelský chod aže drží konì pevnou rukou. Pak už jen objal Petøíka a pøál mudobré poøízení v Turnhoutu. Tam byly svatební námluvy t잚í,s køikem a se slzami, ale po intervenci hrabìcí rodiny ascen-sonské se to skonèilo tichou resignací rodièù a blaženým ví-tìzstvím dcery jedináèka. Poslední potíže byly ještì pøi sklá-dání svatební smlouvy; zpùsobeny byly tím, že signore CarloHumberto neumìl èíst ani psát. Tak se s odchodem dìdy Humberta do savojského ústra-ní posunula zároveò ostatní koleèka: otec Berwitz se stal šé-fem seniorem a Petr pøevzal rozhodování o firmì. To už pøe-stal jezdit divoké jízdy se salty jako signore Pietro. Otec siponechal vystupování se šelmami a Petr podìdil konì. Podjménem Monsieur Alfred pøedvádìl velké skupiny nádhernýchhøebcù a jeho žena vynikla jako Madame Sylvia ve vysokéškole na onom vraném Pomponovi, na nìmž si pøed tchá-nem vyjezdila své štìstí. Ku podivu se ukázalo, že Petr svouvolbou nikterak nechybil. Mladá øeditelka si pøinesla z domovaznamenité vychování. Nìkolika malièkostmi u stolu udìlalaz prostého obìda hostinu a zvláštì dìda Humberto si pøedsvým odchodem liboval, že „ta holka zavedla koneènì zpù-

soby, jaké se sluší osobám, k nimž chodí králové na návštìvu“.Mimo to byla Anežka velmi hospodárná. Nìkolik generacíúøednických karier mìla v krvi a z toho umìní, jak poèítatis málem a jak z mála udìlat mnoho. Necouvla pøed žádnouprací, která ji èekala, ráno byla první na nohou, aby ostatnímuvaøila snídani, veèer po pøedstavení sedala s jehlou v ruce aspravovala garderóbu nebo šila novou. A do tøetice všech po-tøebných ctností milovala zvíøata. Nedovedla projít stájí nebopodél klecí, aby se nepomazlila se vším tvorstvem kolem anedala každému nìjaký pamlsek. Šla-li do mìsta nakupo-vat, mìla vždy o tašku více, aby do ní z kapesného, které jíposílali rodièe, nakoupila mrkve, tuøínu, jablek, oøíškù, žemlí,cukru a odøezkù masa. Zanedlouho byl každý její návrat z trhuprovázen velkým køikem, jekem, dupotem a pobíháním zamøížemi menažerie i veselým ržáním v konírnách. Z opièincetrèelo padesátero chlupatých pracièek, které rùžovým vìjíøkemlysých prstù žebronily o dárek. Mývalové, lišky, vlk, jezevec,medvìdi stáli u møíže nebo sítì na zadních nohou, lvi a tygøise tlaèili k železným tyèím, aby ji zdaleka mohli zahlédnout,papouškové se èepýøili a køièeli svou vlastní chválu, vlnité ovcebyly sraženy v popøedí kotce, cvièné husy kejhaly a starý ko-zel Modrovous, kterému dìda Humberto barvil dlouhé vousykrásnou azurovou barvou, div nevyrazil branku své ohrádky.Modrovous se ètyømi bílými kozami vlastnì nic neumìl a vy-stupoval v cirkuse jen nìkdy v pantomimách, když znázoròo-vali útìk sedlákù pøed cizím vojskem. Pak se hnal divokýmúprkem za letícím hejnem hus a za jásotu dìtí pøeskakovalnejkrkolomnìjší pøekážky. Bylo to málo, co za své neutišitel-né žroutství poskytoval, jinak pùsobil jen samé neplechy, alevozili ho svìtem, protože se vìøilo, že kozy zahánìjí od zvìøin-cù nákazy. Cirkus je pln všelijakých povìr a humbertovští lidénemálo oceòovali, že se nová principálka od první chvíle vše-

mu pøizpùsobila. Krátce po svatbì ji zachytila babièka Hum-bertová za ruku, když chtìla položit spravený kostym na postel. „Nom de Dieu, ma chére,“ vykøikla stará jarmareènice, „jento ne, jen to ne. Kostym pøes postel – pùl roku bez vystoupe-ní!“ Anežka zvedla oboèí, pokývala hlavou a od té doby vždyc-ky hned kostym zavìšovala. Bylo jí jasno, že je ve svìtì, kterýmá své zvláštní, ale pevné øády. Všecko tedy slibovalo nejblaženìjší budoucnost, kdybycirkus nebyl vìèná hra se smrtí. Zaèalo se to tím, že tygøiceMiuma mìla mít mladé, ale v tom choulostivém èasese nachladila a pøes všechnu péèi pìstitelù zašla. Tygr Pašaosamìl a zøejmì se trudil. Anežka byla jediná, která dochá-zela k jeho kleci s mazlivým voláním a s nìžnými slovíèky.Mužští mysleli, že šelmy nelze zvládnout jinak než údìsem azastrašováním. Paša byl pln nedùvìry k lidem a dost dlouhoto trvalo, než si zvykl na štíhlou ženskou postavu, která pøiná-šela kousky masa i mimo èas krmení a nikdy mu neublížila.Pak už ji netrpìlivì èekal a jak se objevila, tøel ucho a krk apak celý bok o møíž, vydávaje tiché kòourání, kterým prosil opomazlení. Anežka vztáhla ruku a škrabala jej lehce, pak vy-datnìji v naježené srsti. Sklopil uši a byl by zøejmì vydrželtuto líbeznou hru celé hodiny. Když osiøel, stupòovala se jehonáklonnost k Anežce pøímo v lásku. Nezajímal se o nic jinéhonež o ni, pøicházela-li, skákal za møížemi jako divý, odcháze-la-li kòuèel lítostí a dal se pak do neúkojného pobíhavého pøe-šlapování podél møíže. Byl to opravdu krásný bengálský tygrv plné síle ètyøletého samce. Anežka stále naléhala na tchána,aby k nìmu zase opatøil tygøici. Než se nìjaká našla, pokou-šel se starý Berwitz zabaviti Pašu tím, že by ho vycvièil k spo-leènému vystoupení se lvem Sultanem. Dalo to dost práce,než se obì zvíøata v pøitažených klecích natolik sblížila, žese mohl odvážit vpustit je do spoleèné klece bez rvaèky. Když

se to podaøilo, zaèal Berwitz s dresurou. Po prvních kouscíchchtìl je nauèit, aby usedli k závìru na vysoké podstavce, mezinimiž by se krotitel obecenstvu uklonil. Bylo to k jaru, cirkustehdy zrovna zaboèil do Švýcar. Když byli v Churu, pøišly na-jednou teplé vìtry, s temen Alp válo podjaøí všelikými vùnìmi. „Paša je nìjaký neklidný,“ øekla jednoho veèera Anežkatchánovi, „dejte si, tatínku, na nìho pozor. Dnes po mnì seklprackou. Jde na nìho jaro.“ „Paša je prevít,“ odpovìdìl tchán. „Mám vždy pøi sobì párpistolí. Ale ty k nìmu chodíš jen tak, ty mu nevìø.“ Ráno se opakovalo v cirkusové kleci cvièení s podstavci.Paša se dlouho vzpíral skoèit nahoru. Koneènì ho Berwitzk tomu pøimìl a Paša se tam usadil se zlým zeleným leskemv oèích, supì a prskaje. Sultan zatím pobíhal v protìjším kou-tì møíže. Nyní došlo na jeho apel. Biè zapráskal. „Sultan –hop!“ Sultan zarejdil zadkem až do kouta, pak se pøikrèil avelkým skokem tìžce dopadl na podstavec. Skok byl pøílišprudký, podstavec se pøevrhl a lev na odskoku vrazildo podstavce Pašova. Paša sklopil uši, zafunìl a pøikrèil se.A tu udìlal Bernhard Berwitz osudnou chybu, že chtìl rychlezvednout padlý podstavec. Jak se sehnul, Paša skoèil. Prac-kami mu dopadl na pravou paži, kterou drápy rozdrásal. Jehostrašné tesáky se zahryzly Berwitzovi do stehna. Krmiè, kte-rý stál u klece s vidlicí, spustil køik a bìžel na druhou stranuklece, aby Pašu odehnal. Nemohl ho však zasáhnout, proto-že vydìšený Sultan bìhal podle møíží a Paša vlekl svou obìdo støedu klece. Anežka v tu dobu poklízela ve voze, kdyžzaslechla køik lidí a øvaní lva. Vyrazila ihned skokem pøesschùdky a pádila do stanu. Jak rozhrnula oponu, vidìla, cose stalo. Velitelsky vykøikla: „Pašo!“ Tygr na její zavolání zve-dl hlavu. „Pašo! Pus!“

Paša se sklonil, aby pustil nebohého Berwitze. V té vteøi-nì zaznìl výstøel. Paša nìjak zmìkl v køíži, vycenil zuby, alezapotácel se. Petr Berwitz, který zatím byl dobìhl z koníren,nabíjel po druhé. Bylo to zbyteèné, tygr se položil. S krmièemzahnali lva do kouta a vytáhli omdlelého otce. Za chvíli s nímodjíždìli do nemocnice. Probudil se tam a usmál se, spatøivnad sebou Antoinette i Anežku. Lékaøi ujistili rodinu, že ránynejsou smrtelné a že jim tatínka za pár týdnù vrátí. CirkusHumberto odjíždìl do Curychu bez svého šéfa seniora. A užse s ním neshledal. Bernhard Berwitz dostal z Pašových drá-pù, plných setlelého masa, prudkou otravu krve. V Inšprukuobdržel Petr matèin dopis, v nìmž mu oznamovala, že tatí-nek umøel, že ho pohøbí na churském høbitovì a pak že odje-de za rodièi do Savojska. IV. Tak se Monsieur Alfred a Madame Sylvia stali nenadálejedinými vládci nad firmou Cirkus Humberto. Podnik mìl spo-leènou prací tøí generací znamenitý základ a Petr byl odhod-lán rozvinout jej podle svých zálib, které se znaènì lišily odstøídmého vkusu jeho otce. Tu zimu, kdy ještì nosili smutek,vìnoval peèlivé obnovì veškerého zaøízení a šití nových, fan-tastických kostymù. K pohádkovì nìžným úborùm, kterése uchovávaly ještì z dob babièèiných, pøibývaly nové, prud-kých, silných barev, exotických linií, plné zlata a støíbra a tøpyt-ného flitru. Po prvé oblékl Petr uvádìèe a sluhy do jednotnézelené livreje, štolby a stájníky do modré, muzikanty do šar-latovì rudé. Zároveò zaèal rozšiøovat zvìøinec. Pøed nìkolika lety pøemìnil jakýsi pan Gottfried Hagen-beck v Hamburku svùj obchod s moøskými rybami na dovozcizokrajných zvíøat. Pùvodnì kupoval jen podle náhody od lov-cù velryb a od vracejících se námoøníkù jejich všelijaké úlov-ky, tu pár tuleòù, tu lední medvídì, tu papouška, tu opièku.

Zaèal je vystavovat jako zvláštnost na jarmarku u Dómu, aleukázalo se, že nakonec je ještì velmi dobøe prodal potulnýmlidem komediantským. Dokonce se u nìho poptávali i bìhemroku, shánìjíce všelikou exotickou zvìø, i dravé šelmy, nebototo zboží chodilo do Evropy jen pøes Londýn a Liverpool abylo v librách hanebnì drahé. Zaøídil si tedy pan Hagenbeckna Starém trhu v St. Pauli nový obchod, který byl hojnì záso-ben, když kapitáni i námoøníci zámoøských lodí zjistili, že tudobøe zpenìží, co jindy pøiváželi jen tak pro zábavu. Už otecBerwitz zaèal obchodovat s panem Hagenbeckem a pochva-loval si dobrý a levný pramen. Nyní se i Petr za ním rozjel akromì nákupu získal u nìho dvì cenné zkušenosti. Pøede-vším se tam setkal s Francouzem Henri Martinem, krásnýmšedivým starým pánem, který celý život krotil a cvièil divokéšelmy. Petr s ním strávil veèer a po prvé v žití od nìho slyšel,že všechna ta zbìsilá „divoká dresura“ se støelbou a bitímzvíøat je hloupá surovost a že on, Martin, už pùl sta let dovedeochoèit každou šelmu bez násilí a bez trýznìní. Petr bezdìkyvzpomínal na svou ženu, že opravdu svedla pouhou laska-vostí mnohem víc než dìda Humberto i nebožtík otec bièema vidlicí; vždy i ten Paša na pouhé její zavolání pustil otce akdyby nebyl Petr v tu chvíli støelil, mohl mít to drahocenné zví-øe dodnes. Druhá dùležitá vìc, o níž se Berwitz u pana Hagenbeckadovìdìl, bylo sdìlení, že na Reeperbahn je prostorná cirku-sová budova upravená na pøezimování a chvíle volna a žev bohatnoucím Hamburku lze se zmìnami programu provo-zovati cirkus po kolik mìsícù. Nazítøí si tu konstrukci prohlédla hned ji najal. Od tìch dob mìl Cirkus Humberto zajištìnosvé pevné zimní pùsobení a nebyl odkázán na náhodu a ne-musel pausovat. Pøíštího pak jara se Cirkus Humberto vydalna své slavné tažení, o kterém snil Petr Berwitz nìkolik let.Pøes Varšavu a Rigu putovaly jeho vozy, káry i karavana koní

a hnané zvìøe do Petrohradu. Hráli tam pøed carem a car-ským dvorem s nesmírným úspìchem. Stará baltická šlech-ta zbožòovala cirkus a zahrnovala jeho umìlce dary, car sámvyznamenal Berwitze øádem a daroval mu èerkeskou šavli.Pak byly týdny a týdny s vyprodanými domy v Moskvì. Ber-witz mìl dobrý nápad, že tu pøibral do programu balaganèíky,ruské lidové šašky, kteøí byli blaženi, že mohli provádìt svéšprýmy a kejkle v tak vznešeném prostøedí. A kolem dokolamanéže se kupilo obecenstvo s hravì veselou duší dítìte,zbožnì sledující každý odvážný výkon a bouølivì se chechtajícíkaždému žertu. I ti bohatí moskevští kupci s baculatými man-želkami a po šlechticku vychovávanými dìtmi, i ti vysocí stát-ní úøedníci se zlatem na límci a s krásnými ženami, které v ló-žích hrály samy o sobì velké divadlo, ti všichni dovedli pøijítnìkolikrát za sebou na týž program a halasnì projevovat spo-kojenost a nadšení. Charkovem poèínajíc zaèal Berwitz k balaganèíkùm pøidá-vat i závody svých jezdcù s domácí elitou kozáckou. Nejed-nou se stávalo, že jeho nejlepší hippisté byli zastínìni a pora-ženi divokou bravurou ukrajinských hranièáøù, ale tím vìtší bylpak pøíliv k pokladnám, tím nadšenìji se hrnuli lidé zdalekaširoka k Petrovu stanu. Letìlo podél Donce i Donu slavnédonesenje, jaký vydajušèicí cirkus zavítal v gosudarstvo, jakáznameníta tolpa vsadnikù je tu u porogù dnìperských, jakákrasota každé jejich životnoje a jaký výzov uèinili na vojennébratstvo kazacké. V Jekatìrinoslavi to už vypadalo, jako bystará siè ožila ve své nejvìtší slávì a jako by se zas jednoucelé tovaryšstvo zvedlo pod košovým atamanem a táhlona vragy, na bisurmany – tak byl stan do nedohledna obklo-pen koníky, na nichž se sem sjelo návštìvnictvo, aby vidìlovybrané vousaté Záporožce, jak vjíždìjí do arény za zpìvu,který znìl z jejich mocných hrudí jako varhany. A dál k Donu adál mezi Kubánce, všechny gorodky; slobody, selenije a chu-

tory byly na nohou, aby vidìly Cirkus Humberto a triumf svýchjezdcù nad jízdou Západu. A pak za Georgijevskem a Pjatigorskem pøišel rozeklanýKavkaz se svými vùnìmi. Stupnì sedadel kolem manéže bylypøeplnìny podivnì krásným lidem rùzných kmenù, ale stejnìžhavých oèí a stejnì vášnivého temperamentu. A Petr Ber-witz vedl svou výpravu dál, pøes strmé zelené hory na Tiflis ak øece Kuru a k bledým vodám Kaspického moøe a znovudo hor, do tajemných konèin, kde se jim objevovali osmahlílidé na velbloudech a kde konèilo všecko dorozumìní a tøidragomani museli spoleènosti sloužit za tlumoèníky perštiny.Prachem pouští a úhorem skal se karavana doplazilado Teheranu. Petrùv romantický sen se splnil. Nezjevil mu žádné rùžovéa zlaté sídlo orientální nádhery, Teheran byl nedohledná hro-mada hrubì uplácaných, nevzhledných staveb a špinavýchulic, ale byl v nìm ten, po kom Petr Berwitz v touze po mimo-øádném dobrodružství prahnul, byl v nìm perský šach, jme-noval se jako v pohádce Nasreddin, soudil dopoledne mezivodotrysky v šestém nádvoøí provinilce a odsuzoval jek baštonádám a k uøíznutí ucha a pak básnil milostné básnì,aèkoli mìl k tomu u dvora svého korunovaného básníka.A šach Nasreddin navštívil se svými rádci a generály CirkusHumberto a sledoval zamyšlenýma oèima zpod napolo spuš-tìných víèek bez pohnutí celý poøad. Byl spokojen? Ani zku-šená Anežka nebyla s to uhodnout z té melancholické tváøejejí tajemství. Ale druhého dne pøivedli k Petrovi dùstojníka,který mu francouzsky oznámil, že Jeho Velièenstvo šach všechkrálù bylo uspokojeno a veèer míní pøijít opìt. A stalo se, žešach pøicházel den co den, stále se stejnì mrtvou tváøí, kteráse nezachvìla pøi skoku smrti ani pøi reji šaškù, nehybné zje-vení, které uklonilo hlavu s vysokým fezem, jen kdyžv závìreèné apotheose rozvinuli pøed jeho lóží perský pra-

por. Za to dennì dostával Petr od podivných starcù všelijakésvitky pergamenù, plné oblouèkù, èárek a teèek, o nichž muna vyslanectví øekli, že jsou to verše perských básníkù, opì-vujících vznešenost umìní vzácných cizincù. Teprve když Cir-kus Humberto ohlásil konec svých pohostinských her, dosta-vilo se, naè Petr tak toužebnì èekal a proè vlastnì až semdo Persie táhl: šach mu poslal vlastnoruènì podepsaný list,v nìmž mu dìkoval za požitky, které mu pøipravil. K listu bylpøipojen dokument, kterým byl Monsieur Alfred jmenován Emi-rem bílých koní a udìlena mu hodnost plukovníka perské jíz-dy. Poselstvo, které listy doruèilo, pøineslo zároveò nádher-nou plukovnickou uniformu, kterou Jeho Velièenstvo darova-lo panu Alfredovi na památku. Od tìch dob pøedvádìl PetrBerwitz volnou dresuru koní v perské plukovnické uniformì,s èerkeskou šavlí po boku. Pùvodnì chtìl Petr z Teheranu ještì dál, bájil cosi o trium-fální cestì Indií, ale Anežka se tomu vzpírala. Její støízlivý ro-zum odhaloval všechnu nedostateènost jejich pøípravypro cestu nehostinnými zemìmi, poruchy vozù, utrpení lidí azvíøat, která namnoze byla pøímo ohrožena na životì. Takéobchodnì bylo to podnikání nejisté, když každá staggionabyla vykupována cestou pøíliš dlouhou a pøíliš vysilující. Petrna polovinu uznával, docela se však se svou myšlenkou roz-louèil teprve tehdy, když si zde v Teheranu ovìøil, že jsou tuna prahu zemí, kde kvetou zcela jiná kouzla než ta, která pìs-toval Cirkus Humberto. I na malých mìstských tržištích se-tkával se již s polonahými kejklíøi, kouzelníky, akrobaty a faki-ry, kteøí provádìli vìci v Evropì zcela neznámé nebo dìlalijako nejvšednìjší vìc cviky, které se na západì už považo-valy za vrchol. Našel tam arabské skokany, kteøí s úsmìvemproletìli dvojím salto mortale, vidìl malé hochy, kteøís pøekotnou rychlostí provádìli pøemety na místì, takže jejichtrup vypadal jako kroužící kolo ve vzduchu. Na jednom pro-

stranství objevil skupinu šikmookých žlutých ošklivcù, kteøí ba-lancovali roztoèené talíøe na vysokých hùlkách s dokonalostí,jaké nikdy v Evropì nespatøil; a zcela bìžné bylo narazit nì-kde na fakira s tanèícími hady nebo na jiného, který si probo-dával tìlo a jazyk a chodil po žhavém uhlí. Byli tu kouzelníci,kterým z prázdné kovové misky vyrùstaly náruèe vonných kvì-tin, byli tu chlapci, kteøí nemìli nic než špinavý hadr kolembeder, misku na milodary a tyè, kterou volnì postavili na zema pak na ni dovedli vylézt a kroužit na ní, jako by to byl nejpev-nìjší stožár. Vidìl honce velbloudù, kteøí se svou oblíbenouvelbloudicí provádìli (znamenité kousky dresury, aè každý ví,že velbloud je zvíøe nejtvrdohlavìjší. Vidìl cvièitele huòatýchkoèek, kteøí hráli s nimi celou divadelní hru. Vidìl taneèníkyv ženských šatech a panáèková divadla a kouzelné stínovéhry a za mìstem objevil rozlehlé pøírodní divadlo, kde hrálijakési pašije o svatém muèedníku Alim, pøi èemž na scénuvjíždìli celé stovky jezdcù na arabských a perských koních.Na jednom námìstí se setkal s krotkou tygøicí, kterou jejžmajitel vedl na øetízku po ulici. Vracíval se z tìch pøezvìdnýchvýprav s tìžkou hlavou a vzdychal Anežce pøi veèeøi: „To jezemì, Pane Bože, to je zemì – celou ji sebrat a odvéztdo Evropy, to by byl teprve cirkus!“ Petr Berwitz tu vytušil vel-ké objevy. Zanedlouho po tom pøišli do Francie první arabštíakrobati, pøišli èínští žongléøi a japonští ekvilibristé a Evropazaèala žasnout nad dokonalostí neznámých starých kejklíø-ských kultur. Jednou však pøibìhl Petr Berwitz za svou ženou obzvláštìrozèilen: na jižním pøedmìstí Teheranu objevil cvièeného in-dického slona. V oèích mu to hoøelo a ústy a rukama nestaèilvykládat, jaký je to kolos a co všecko umí. Ještì neskonèil aAnežka už si pøipínala klobouk. Vìdìla, co ho posedlo: slonakoupit. Byl to jeden ze záchvatù, kdy už svého Petra znala, žes humbertovskou tvrdošíjností provede, co si vzal do hlavy, a

to stojí, co to stojí. Ale proti tomu „a to stojí“ se bránila jejístøízlivá rozvaha. Proto se rozhodla sama se na slona podí-vat a vsunout se se svým hospodáøským rozmyslem do celékoupì. Byla to její taktika, jak s Petrem nejlépe pochodila,když se za nìèím pobláznil: pustila se s ním do toho, ale pakponenáhlu brzdila a pøitlaèovala, až se vìc dostalado rozumných kolejí. Tentokrát, než dobìhli do pøedmìstí,pøimìla Petra aspoò k poznání, že nesmìjí hned vystoupit jakokupci a že se napøed musí pøeptat jinde jakou cenu má zdetakové zvíøe. Proti slonu samému nemìla námitek, zalíbil se jína první pohled a sama ocenila, jaká by to byla na øadu letatrakce. Také byly pìkné úspory ze šastného zájezduv tìžkém kovaném kufru a možná že bylo rozumnìjší uložitexotické peníze do vhodného nákupu než je se ztrátami mì-nit v bankách. Muselo se však na to jít opatrnì. Slon patøil malékomediantské skupinì, patrnì rodinì, jíž pøedstavoval celéjmìní. Ještì odpoledne obcházeli Berwitzovi evropskou ko-lonii a radili se se spøátelenými obchodníky. Výsledek byl, cojim poradili ti nejzkušenìjší: najít si domorodého vyjednava-èe, nejlépe molaha, knìze-písaøe, a nabídnout komediantùmvýmìnou za slona nìjaká zvíøata ze zvìøince. A hlavnì nepo-spíchat. Týden nebo deset dní nesmí pøi takovém obchoduzde nic znamenat. Ve skuteènosti trvalo vyjednávání s Arr-Šehirem, majitelem slona, plných sedmnáct dní a koupì byse nebyla uskuteènila, kdyby nebyla Anežka v kritické chvílípøišla na spásnou myšlenku, že se slonem pøevezmou i Arr-Šehira a jeho rodinu. Ukázalo se pak, že jde tu o pøíbuzen-stvo trochu rozvìtvené, v nìmž se zámìry køížily. Arr-Šehir sámse svou ženou byl zøejmì získán pro myšlenku cestovats bílými sahiby po vzdáleném svìtì, druzí však chtìli stálezpìt do Indie. Skonèilo se to tak, že Petr Berwitz dal vzpur-nému pøíbuzenstvu celou malou menažerii, Arr-Šehira od-škodnil hromadou perských a ruských penìz a tím, že ho i

s jeho ženou angažoval na pìt let jako kornaka; vùdce i ošet-øovatele slonù, s platem podle indických pøedstav knížecím.Tak se dostal slon Bingo v Cirkus Humberto a paní øeditelkamìla o miláèka více. S tímto ziskem se už Berwitz nebránil návratu. Zvolil pro nìjkaravanní cestu evropských kurýrù pøes Täbriz a Erzerum,cestu, na kterou dohlížely tøi ambasády, anglická, francouz-ská a turecká, a kde prý je pomìrnì nejvíc karavanserajù.Ale byla to neskonale horší jízda než cesta tam. Domnìlá sil-nice byla pro vozy témìø nesjízdná, bez mostù, dokonalý ob-raz státního názoru perského; že upravená cesta pøivádí ne-pøítele do zemì. Místy se vlekli pouští, místy se museli bránitKurdùm. O výživu byla nouze, poèasí jim nepøálo. Vozy zùstá-valy trèet jednou v prachu, jednou v bahnì, jednouv rozsedlinách pùdy, lidé dostávali nemoce, zvíøata byla lec-kdy polomrtvá žízní a hladem. Na turecké stranì bylo to o nìcolepší, hlavnì se èastìji vyskytovala mìsta, kde se mohli párdní zdržet a trochu se zotavit. Ale zdálo se to vysilující putová-ní Malou Asií být bez konce a v nìkterých vozech se už i ozvaloreptání, že všecko ještì cestou zahyne, jen aby si patron do-vezl plukovnické gatì. Nejvíce energie mìli v tìch dnech Anežka a slon Bingo.Anežka, všecka vyhublá vedry a námahou, objíždìla na svémPomponovi celou karavanu, pomáhala u každého zavázléhovozu, vedla jezdecké výpravy za picováním, povzbuzovalaochablé, navštìvovala nemocné a dovedla i v chudých, roz-bitých vsích najít cosi jako pamlsek pro svá zvíøata. Slon Bin-go šel vytrvalým klidným chodem uprostøed karavany, neva-dil mu ani žár slunce, ani liják. Kdekoli uvízl vùz a konì i lidése marnì namáhali jej vytáhnout, slon Bingo se opøel èelema vytlaèil jej na sjízdné místo. Jen když pøišli k nìjakému vod-nímu proudu, nedal se zdržet, zvedl chobot a s radostným trou-

bením pádil do øeky, kde se vyplavil a vyválel v bahnì, potá-pìl se a postøikoval za stálého spokojeného ryku. Tak se pomalu v sedlech a ve vozech sunuli nevlídnou, ne-hostinnou zemí, zastavujíce se jednou dennì i v malých, bíd-ných vsích, aby tam beze stanu, pod širým nebem, poøádali„pøedstavení“, to jest zkoušky, aby nevyšli ze cviku, pouhá pra-covní opakování s lidmi i se zvíøaty, pøi nichž vybírali od sbíha-jícího se obyvatelstva vstupné ve zpùsobì chleba nebo ovèí-ho mléka a sýra. Petr Berwitz byl ze starého kejklíøského rodua vìdìl, proè tak houževnatì lpí na denním cvièení a zkouše-ní. Znal nejeden pøípad, kde mìsíc zahálky staèil, aby umìlecklesl ve výkonnosti na celý rok. Ostatnì všichni cítili vášnivoupotøebu denní práce, na kterou si v tuhém svém životì navyk-li. A tak i nemocní slézali o tìch zastávkách s vozù a spoluvy-tváøeli ta podivná pøedstavení, k nimž dìlníci urovnali manéžmezi kruhovou hradbièkou kamení, pøesnì vymìøenouna svých 24 loktù. A tak se nìkde nad vyschlou øekou Kizil Uzen èi na bøezíchjezera Urmijského èi na prahu horstva Kara Dagh náhlerozøinèela plechová hudba a dva jezdci vjeli prudcedo manéže, každý stoje na dvou koních, zahajující èíslo, øím-ská jízda. A pak pøedvedl Monsieur Alfred, práskaje bièem,volnou dresuru koní bez chocholù a bez cetek, Madame Syl-via jela vysokou školu, jiní jezdci voltižovali, akrobati skákali,clownové klopýtali a padali, Léon Gambier zápasils medvìdem a nutil lva chodit po kouli, šašek Hamilton pøijelna divokém oslu a nakonec vešel rozvážnì obr Bingo a tan-èil po rozestavených lahvích, to všechno mnohdy znovu a zno-vu, když se to nepovedlo, pod vysokou modrou oblohou Asie,za nevídaných krajinných prospektù. Jednou hráli v rozvalináchnìjakého dávného mìsta, na obzoru pøed sebou mìli obrov-skou horu Kuhi Nuh, o níž jim lidé vyprávìli, jak pøed nìkolikalety sopeèným výbuchem znièila kolik osad na svých úboèích.

Cirkusáci pøikývli a zkoušeli dál, nic nevìdouce o tom, že KuhiNuh je persky Hora Noemova a že ta probudivší se sopka jehora Ararat a ty zøíceniny kolem že je starovìká arménskámetropole Artaxata. Pobyli si týden v turecké pevnosti Erze-rum a nijak se nezajímali o boje, které tu svedl ruský generálPaskìviè, když Erzerumu dobyl. Táhli podél øíèky Kara-gu anemìli tušení, že je to horní Eufrat, na nìmž, po tisících mílíchtoku, leží biblický Babylon. Hráli v Kaisarichu uprostøed øím-ských zøícenin a nestarali se o to, že jsou to zbytky pyšnéCaesaree, hlavního mìsta nìkdejší Kappadocie, rodištì sv.Basilia. Putovali po bøezích Kizil Irmaku a nevìdìli, a že je topamátný Halys, který tu kdysi tvoøil hranice Persie. Když jevedl k mìstu Angoøe, podivovali se krásným vlnatým bílýmkoèkám, králíkùm a kozám, které tu pìstují, ale nic nevìdìli,že vstupují do starovìké Ancyry, kterou založil král Midas aže monumentální rozbité sloupy, mezi nimiž dal Berwitz po-staviti vozy, jsou zøíceniny mocného chrámu Augustova. VEskišehiru je zajímaly hroby nìkolika mohamedánských svìt-cù, u nichž se stále konaly pobožnosti, ale odkud by mohlivìdìt, že zde byla vítìzná bašta rytíøe Gottfrieda z Bouillonu?Byli prostí lidé, kteøí vìtšinou neumìli ani èíst ani psát a ne-znali nic dùležitìjšího než jak udržet nebo zlepšit svou výkon-nost. Všichni se vrhali do práce a vášní lidí zamilovanýchdo svého øemesla, zapomínajíce na strasti a utrpení a cítícenajednou, že jejich posláním je dokonalost, kterou musí pro-kázat, a vystoupí pøed císaøem francouzským nebo pøed otr-hanými Kurdy, Armény a Turky; a že právì tou dokonalostípro dokonalost samu tvoøí výjimeèný celek, který nemùže za-hynout a ztroskotat a v nìmž není už jen pan Alfred nebo panGambier nebo pan Hamilton, nýbrž spoleèný a nerozdílnýCirkus Humberto. Koneènì se pøiblížil den, kdy na oživenìjší silnici ana hustìjším zabydlení kraje poznávali, že se blíží velkému

mìstu. Petr s Anežkou opustili zvolna se vlekoucí karavanu aklusali napøed, do stále stoupajících vrchù, na jejichž høebenunesèetné cypøiše jako èerné svíce zvìstovaly høbitov. Manže-lé nedoèkavì vyjeli nahoru a na jednom místì oba souèasnìzarazili konì. Hluboko pod nimi zelenavì záøil Bosporus. Bílápìna ovíjela oba bøehy, které se vpravo úžily a klikatìse ztrácely do zamžené dálky. Tisíce bílých a barevných skvr-nek se tøpytilo na hedvábné hladinì, lodi a èluny, které po-malu brázdily nehybnou vodní pláò. A po levé stranì naprotise vzdouvalo jiné moøe, neklidnìjší a rozervanìjší, svítivì bílémoøe kamenných zdí, zvonových kopulí, naježených minare-tù, sevøené v dáli zubatými podvojnými hradbami, jejichž èer-né vìže stoupaly a klesaly pøes vrchy i údolí zase aždo ztracena – Istambul, Caøihrad, mìsto padišahovo. Anež-ka se nemohla nasytit zázraèné krásy, která se pøed nimi roz-prostøela. Petr byl mnohem døíve u svých životních zájmù. „Bájeèná dekorace,“ pravil po chvilce. „A hlavní vìc – ko-neènì Evropa. Kdepak asi bydlí sultán? Musíme se usaditco možno nejblíž u paláce. Ale kavalkádu bychom mìli pro-vést s druhé strany, od hradeb, nástup z pøístavu a z lodí byse dal tìžko provést. A v Caøihradì se musíme dobøe pro-dat.“ Ještì jak tu stáli, zrála v jeho hlavì myšlenka, provézt celýpodnik mìstem tajnì a nepozorovanì až za mìstské hradby,kde by teprve pøipravili slavnostní vjezd do Caøihradu. Dvadny stály jeho vozy ve Skutari, než si všecko projednal. Tøetí-ho dne v podveèer zaèali nakládat na lodi, které najal, a užza tmy pøistával náklad za nákladem u Zlatého rohu. Bylo totrochu obtížné vyjíždìt s vozy a s koòmi na pøístavní mosty pøisvitu luceren a pochodní, ale podaøilo se to bez nehody. Tem-nými, neosvìtlenými ulicemi plížil se pak vùz za vozem, pro-vázen nìkolika desítkami kavasù, neznámým mìstem, ažse pøed nimi otevøela èerná brána a po nìkolika krocích

se octli ve volném kraji. Zaboèili do strání vpravo a pomalusjeli do údolí pod hradbami. Za chvíli tu zazáøily mezi ohra-dou z vozù ohnì a opìt se zaèal táborový život. Zùstali v té zapadlé dolinì pìt dní, než bylo dokonale vy-spraveno, co se poškodilo trmácením po Asii. Zatím najalBerwitz rozsáhlé zboøeništì u velké mešity Achmedovy a pøi-pravil si turecké i francouzské ruèníky, jak se odjakživa øíkádlouhým úzkým cirkusovým plakátùm. Šestého dne byl ko-neènì proveden slavný nástup. Všechno pøíslušnictvo cirku-su muselo si vzíti nejparádnìjší kroje, ale Berwitz si ještì pro-jednal s úøady, že mu pùjèili sto padesát vojákù, které všech-ny oblékl v kostýmy z pantomim. I rozvinul se pak prùvod, ja-kého ještì Caøihrad nevidìl. Vpøedu za oddílem kavasù jeli dva støedovìcí heroldise støíbrnými dlouhými trubkami, jež hlaholily fanfáry, kdykolihudba vzadu doznìla. Pak se objevili tøi øímští jezdcis kovovými holenìmi na nahých lýtkách, s antickými helmice-mi nad bezvousou tváøí, prostøední z nich nesl standartu Cir-kus Humberto. A za Øímany jel plochý vùz, na nìmž sedìlizády k sobì hudebníci v èervených a zlatých livrejích, vyhrá-vajíce marš za maršem. Nato se za celým oddílem antickéjízdy vynoøila zlatá závodní kolesa øímských cirkù, tažená ètyø-mi koni vedle sebe, na voze stál Petr Berwitz s nachovýmpláštìm v póze Caesara. Za tímto antickým zjevením jel vrch-ní štolba s Madame Sylvií, oba v èervených anglických fra-cích a èerných èapkách, jako by vyskoèili z nejmodernìjší lon-dýnské rytiny. Za nimi tøi krasojezdkynì v rùžových, krémo-vých a azurových sukénkách; pak dva španìlští hidalgové,plni støíbrného vyšívání, se sevillskými èernými plochými klo-bouky, jimiž s velkou grandezzou pozdravovali všechna za-møížovaná okna. Pak jel oddíl vojákù obleèených za Araby,v dlouhých splývavých pláštích, a pak oddíl ruských kozákù.Tito vojáci se zprvu vzpírali obléci uniformu daura a nepøítele

islamu, až jim Berwitz namluvil, že je to váleèná koøist. Tu tepr-ve se jim zalíbilo koketnì si nasadit ruskou èapku a jet mìs-tem s levicí opøenou v bok. Za nimi vedli modøe livrejovanípodkoní chloubu stájí humbertovských, šest bílých lipicánùs rùžovými chøípìmi. Potom šla skupina vojákù kostymova-ných jako perští sokolníci – to byla nová, teheránská myšlen-ka Berwitzova – a na kožených rukavicích nesli pestrobarev-né, pokøikující papoušky. Nato byla dvìma býky zebu taženaklec s tygry a ve ètyøspøeží vezena klec se lvy. Za ní mašírova-li vojáci obleèení do modro-èervenozlatých krojù, kterýmse v cirkuse øíkalo marokánské. Nesli v rukou pozlacené kle-ce s malými opièkami. Osm najatých hamalù, zaèernìnýchve tváøi a na rukou, s obrovskými turbany s peøím na hlavácha ve fantastických žlutých a èervených úborech neslo zdobnáèínská nosítka, na nichž sedìly dvì ženy artistù, pøemìnìnéve víly. A pak se zjevil užaslým divákùm majestátní slon Bin-go, ovìšený rudými èabrakami se zlatými tøapci; na hlavì musedìl dùstojný Arr-Šehir v bílých šatech a zlatém turbanu,na zádech se mu pohupoval palankin, z nìhož mávaly ètyøihurisky s tváøemi zakrytými závoji. Byly to ženy sluhù a koòá-kù, praèky a myèky, které s nabarvenýma oèima vypadaly jakonejsvùdnìjší zjevení. Ale to ještì poøád nebyl konec prùvodu.Ještì se objevili strakatí šaškové s cvièenými psy, v èele panHamilton na divokém oslu, který byl ku podivu poslušný. Meziposkakujícími a kotrmelcujícími augusty vedli sluhové kozlaModrovousa s jeho bílou a nyní ovìnèenou družinou, párekmuflonù, stádeèko ovcí, jezevce a medvìda. Byla to nejstra-katìjší skupina, nebo sluhové mìli na sobì všeliké ty starépøepychové uniformy, které sbírával dìda Carlo. A pak ještìjelo nìkolik støedovìkých zbrojnošù opìt se standartou Cir-kus Humberto a byl konec. Vyplatilo se Petru Berwitzovi, že tolik péèe a nákladu, vì-noval režii svého vstupu do Caøihradu. Pøedstavení za pøed-

stavením bylo natøískáno, evropská kolonie i poddaní pádi-šahovi pøicházeli znovu a znovu. Sultán se neobjevil, ale vzká-zal Berwitzovi, zda by nemohl uspoøádat pro nìho a pro jehodvùr zvláštní pøedstavení v císaøských zahradách: Berwitzovšem ochotnì pøipovìdìl a hrál pak tøikrát pøed Jeho Veli-èenstvem a pøed tribunou zakrytou závoji, kde usedl celý cí-saøský harém. Abdul Medžid byl tak spokojen, že si dal Ber-witze pøedstavit a pozval ho k prohlídce svých stájí. Petr bylznalec koní a byl hrdý na ušlechtilá zvíøata svého podniku. Alev sultánských konírnách nemohl utajiti pøekvapení a nadšení.V dlouhých øadách stáli zde nejkrásnìjší potomci pìti posvát-ných kobyl Mohamedových, Džulfé, Koheily, Maneti, Saklavia Tusie, všichni a nádhernou hlubokou hrudí, jemným sval-stvem, dlouhou kostí ramenní a krátkými holenìmi, krátcív bedrech a silní v útlých nohou, jako stvoøeni pro vytrvalý rychlýbìh, praví pijáci vìtrù. Byli tu høebci z Nedžedu, nejlepší od-chovanci slavných pìstitelských kmenù Beni Sacher, Had-džerad, Muali, El Ruola, El Sbaa; bylo tu i nìkolik bílých kobylvytrvalecké rasy Tvaifé a dlouhokrkých Manakui, jež chovákmen Vuold Ali. Petr to dovedl ocenit, nebo vìdìl z tradice,že kobyly tìchto rodù se považují mezi Araby za neprodejné.Všechny ty nedohledné stáje hostily samé bìlouše. Byli všechodstínù: sametoví, støíbrní, železní, popelaví, mléèní, èervení,modøí, byli tu mušky a pstružky a grošáci a jableèòáci a jakonejvìtší vzácnost stáli zvl᚝ dva atlasoví s rùžovou pletí as hedvábným lesklým vlasem. Za araby se øadili nádherníhøebci berberští s vyklenutým nosem a jeleními krky, statníbìlouši z rodu Ben Chareb, hnìdáci vysokého chodu z rasyHaymur i drobní nezdolní vytrvalci v cvalu rasy Meziris.A peršané tu byli, vznosní konì irakadženiètí a hyskánští, ašpanìlé, pyšnì pompésní andaluzijci ohnivých oèí a vysokose zvedajících kolenou. Petru Berwitzovi pøecházel zrak; aleještì musel zajít do anglické stáje, kde našel potomky nej-

vzácnìjších dostihových plnokrevníkù, èleny slavných rodù He-roldù z Beverleye Türka a Matchem z Godolphina. Pak tepr-ve stáli domácí konì tureètí, kavkazští, arménští a jiní, drobnéneznámé rasy užitkové. Ve stájích se Abdul Medžid rozohnila rozhovoøil, a Petr byl až udiven všemi jeho vìdomostmi hip-pologickými. Když se vrátili do sultánova salonku a usedli s jeho nejmi-lejším synem ke koflíèkùm èerné kávy, vyptával se sultán pøeshodinu na všecky praktiky západního chovu, i na ošetøovánízhøebných klisen a na všeliké koòské medikamenty. Petr pa-trnì obstál, nebo Abdul Medžid ho na sklonku rozhovorupozval dál do svých pokojù. Sál za sálem byly tu sbírky císaø-ského pokladu, úžasné množství zdobných vìcí ze zlata a støí-bra, v nìkterém pokoji jen hromady a hromádky nejvzácnìj-ších kamenù. Uprostøed tohoto mrtvého bohatství sultán opìtupadl v mlèení. Jen v síni tabatìrek se zastavil, obešel stoly,vzal jednu tìžkou, zlatou, s rytými arabeskami, a beze slova jipodal Petrovi, který se hluboce uklonil. V síni drahokamù roz-hrnul sultán kupu zelených kaménkù na achátové míse a vy-brav jeden z nejvìtších safírù, podal jej Petrovi s dvìma slo-vy: „Pro madame.“ A pak se se svým hostem rozlouèil. Petru Berwitzovi bylo by toto vše staèilo k nejvyššímu osob-nímu blaženství. Dostalo se mu však ještì více. Pøed odjez-dem z Caøihradu byl jmenován inspektorem císaøských oto-manských koníren s titulem liva-paša a obdržel øád pùlmìsí-ce II. tøídy a èestný kaftan. Berwitz si ihned pøipjal øádna uniformu perského plukovníka. Také po obchodní stráncebyl pro nì Caøihrad výnosný, zaplnil zase pokladny vyschlécestováním po Asii a tak se Cirkus Humberto vracel se slávoua spokojeností pøes malá závislá knížetství balkánskák Budapešti a k Vídni. Tam nalezl Berwitz svou sestøenici Elisu v hlubokém smut-ku pro smrt svého muže majora Hammerschmidta a

v nemalých starostech o budoucnost. Rozøešil to tím, že ji vzals sebou jako pokladní. Nemohl zapomenouti na to, jaká tobyla výhoda, když ještì pøed nìkolika lety byl Cirkus Hum-berto spravován a støežen šesti pøíslušníky rodiny. Vìdìl sice,že má dobré a spolehlivé spolupracovníky, ale mìl to už taknìjak v krvi, že cirkus nemá být pouhý obchodní podnik, žejeho prazáklad odjakživa byla rodina. Anežka to úplnì schva-lovala, tøebaže necítila, co v tom bylo tradièního. A kdyžse z domova dovìdìla, že její holandský bratránek Frans Ste-enhouwer dokonèil støedoškolská studia a místo dalšího uèeníže chce stùj co stùj do obchodní služby v koloniích; dopsalamu po dohodì s Petrem a Frans Steenhouwer ochotnì za-mìnil svou touhu po vzdálené exotice za neménì dobrodruž-né putování s cirkusem. Tak se Cirkus Humberto ustálil a vykrystalisoval do té po-doby, v níž jej našel èeský zedník Antonín Karas ve dnech,kdy se zimní pobyt v Hamburku konèil a všecko žilov posledních pøípravách k jarnímu odjezdu na turné. V. Pøi tom poledním napití u Námoøníkovy nevìsty, k nìmužho Kerholec vyzval, rozbøesklo se Antonínu Karasovi už nadslunce jasnìji, že jednal správnì a že by bylo èirý nesmyslzahodit tuto znamenitou pøíležitost. Jako by s nìho všeckastarost spadla, pošoupl si klobouk do týla a pøipíjel sis Kerholcem: „Ty kluku stará, na tvý zdraví, kujóne, dyž se takvyznáš!“ A Kerholec odpovídal: „Na tvý, ty skopèáku, ty zed-nická tøísko, a sem trajcén, esli nebudeš u Berwitze palta-fír!“ A Hein Moesecke sípal zarostlým krkem: „A slouží, nato-èíme ještì jednu, ne? Neøíkal jsem to, že Hampuch dá živo-bytí, ne? Karlšen, já si napìním taky jednu, ne? Správné pøi-uknutí je vždycky ve tøech, pánové, zum Wohlsein!“